Pro Bernharda, Detlefa, Waltera, Bianku, Haralda, Christopha a Norberta a pro všechny ženy a muže, kteří každodenně nasazují život v boji proti terorismu a zločinu za bezpečnost v našem světě. A pro Kevina Spaceyho, který mě k této knize inspiroval.
Tajne_mise.indd 13
28.10.2016 17:15:45
PŘEDMLUVA
Pan Ki-mun GENERÁLNÍ TAJEMNÍK ˚ ORGANIZACE SPOJENY´CH NÁRODU
Vážená čtenářko, vážený čtenáři, terorismus ve všech svých formách bezpochyby představuje jednu z největších výzev 21. století. Boj proti této metle patří k základním úkolům Organizace spojených národů s cílem učinit život lidí bezpečnějším a vypočitatelnějším. Z tohoto důvodu Organizace spojených národů v roce 2006 přijala mezinárodní strategii boje proti teroru. Ta představuje jedinečný globální nástroj k posílení komplexního národního, regionálního i mezinárodního úsilí v boji proti terorismu. Poprvé se všechny členské státy dohodly na společném strategickém přístupu k boji proti terorismu. Daly tím jednoznačně najevo, že terorismus je neakceptovatelný. Kromě toho je vytvářena koncepce s konkrétními opatřeními, která lze individuálně či kolektivně použít k zamezení terorismu a k boji proti němu. S ohledem na tyto uvedené praktické kroky je nyní zřejmé, že speciální národní orgány trestního stíhání představují nejostřejší zbraň v boji proti této globální hrozbě. V knize Na tajné misi se rakouská autorka Judith Grohmannová explicitně zabývala výzvami, s nimiž jsou speciální protiteroristické jednotky konfrontovány každý den, každý týden a každý rok. 15
Tajne_mise.indd 15
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
Judith Grohmannová popisuje nejrůznější bojová nasazení proti jakékoli formě terorismu v Rakousku i v dalších členských státech OSN, a přináší tak množství informací o tom, jak je strategie Organizace spojených národů po celém světě úspěšně aplikována na národní úrovni. Chtěl bych na tomto místě využít příležitosti a Judith Grohmannové za její důležitý a cenný příspěvek k našemu společnému boji proti teroru upřímně poděkovat.
Ne ˘kolik mys ˘lenek úvodem JUDITH GROHMANNOVÁ
„Válka by byla to nejhorší, co by nás kdy mohlo potkat,“ říkávala vždycky moje babička. A věděla, o čem mluví. Zažila druhou světovou válku a byla jednou z těch odvážných rakouských žen, které se nedaly Hitlerovým režimem získat ani pro denunciace, ani na nucené práce. Místo toho raději pracovala jako jirchářka v továrně na zpracování kůží svého budoucího tchána a poznala tam svého pozdějšího muže. I dnes by byla válka to nejhorší, co by se nám mohlo stát. Na rozdíl od roku 1938 by ale válka v dnešní Evropě vypadala jinak. Zatímco klasická válka mezi státy už vyšla z módy, protože státy, které na ni měly fakticky monopol, se této výsady vzdaly, nastupují na jejich místo stále častěji soukromí aktéři jako gerilové skupiny, žoldnéři nebo mezinárodní teroristické sítě. Někdejší válka dnes stále více mutuje do šílenství terorismu. Teror je novou formou války. Jedenácté září 2001 nebyl obyčejný den. A nebyl to ani den, na který může být historie hrdá. Toho dne totiž nejstrašnější tero16
Tajne_mise.indd 16
28.10.2016 17:15:45
PŘEDMLUVA
ristický útok v lidských dějinách připravil o život na tři tisíce nevinných amerických občanů. Říká se tomu teroristická masová vražda. Vedly k ní čtyři koordinované únosy letadel s následnými sebevražednými atentáty proti vojenským i civilním objektům v USA, mimo jiné World Trade Center a Pentagonu. Devatenáct únosců letadel, kteří dlouhou dobu žili nepovšimnuti v přítmí, aby se připravovali na tento čin, bylo členy teroristické organizace al-Káida. Její vůdce, jistý Usáma bin Ládin, své muže nemilosrdně řídil, aby provedli tento ukrutný čin. Bin Ládin atentáty objednal, inicioval a financoval. Boj proti terorismu je v zájmu všech národů. Z toho vyplývající problémy jsou již desítky let součástí agendy Organizace spojených národů. Během let OSN připravila několik rezolucí a řadu dohod, jež se zabývají bojem proti terorismu. Avšak strašlivé události 11. září 2001 představovaly v boji mezinárodního společenství proti terorismus obrat. OSN reagovala zesílením svých snah a okamžitě přijala rezoluci č. 1373 (28. září 2001), jež ukládala všem státům řadu právních a operativních opatření k prevenci a potírání terorismu. Tímto usnesením byl založen Výbor proti terorismu (Counter-Terrorism Committee), jenž sleduje uvádění rezoluce v jednotlivých státech do praxe. V roce 2002 Valné shromáždění zřídilo protiteroristické oddělení (Terrorism Prevention Branch) při Úřadu OSN proti drogám a zločinu ve Vídni, jež představuje klíčovou jednotku při podpoře členských států OSN v boji proti terorismu. Od té doby se OSN snaží podporovat národní vlády výrazněji. Národní vlády se zavázaly posilovat vlastní protiteroristický aparát – v mnoha případech s velice dobrými výsledky. Důležitá úloha připadá v tomto ohledu speciálním jednotkám: Práci OSN podporují speciální policejní jednotky; soustřeďují se na boj proti teroru 17
Tajne_mise.indd 17
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
a zločinu a na rychlé dopadení pachatelů kriminálních činů. Evropské speciální jednotky jsou od roku 2001 sdruženy v organizaci ATLAS. V jejím rámci hledají velitelé 32 jednotek novou strategii a taktiku – a tedy i nové odpovědi na teror. Co můžeme dělat, abychom zabránili teroru? Jak se proti němu bojuje? Otázky, které mne zajímaly už roky. Měla jsem velké štěstí, že jsem díky své novinářské zvídavosti a vytrvalosti získala kontakt na nejlepší speciální jednotky tohoto světa. Jako první novinářka a autorka jsem získala přístup do nitra těchto jednotek a mohla jsem se seznámit s jejich nasazením. To nebylo snadné. Bezpečnost je dnes totiž nejdůležitějším tématem každé vlády, protože odráží význam mírové politiky země. Aby věděly, že si zasloužím mluvit se specialisty o jejich – za normálních okolností přísně tajné – činnosti, speciální jednotky si mě napřed přezkoušely. To znamená, že mě tajné služby celého světa dlouhé měsíce kontrolovaly. A možná kontrolují i dnes. To není žert. S kontrolou jsem se smířila a akceptovala ji. Nemám také co skrývat. Naopak. Chci vědět. Proto jsem se svých partnerů vyptávala: Jak pracujete? Jak se může člověk stát příslušníkem speciálních jednotek? Jaké pozice existují uvnitř jednotek? Jak probíhá nasazení? Dostala jsem mnoho odpovědí. Dost na to, abych napsala tuto knihu a popsala v ní, co znamená být odpovědný za bezpečnost nějaké země. Rozhovory byly velice otevřené. Na této knize jsem pracovala jako autorka i jako žurnalistka: tedy se solidní rešerší, s mnoha zajímavými rozhovory, s pravidly křížové kontroly, s respektem k právům každé osobnosti. Kromě rozhovorů s týmy speciálních jednotek jsem využívala zprávy četných mezinárodních médií, ale také knihy, abych poskytla čtenáři o událostech co nejvíce informací. Veškerá moje 18
Tajne_mise.indd 18
28.10.2016 17:15:45
PŘEDMLUVA
práce na rešerších byla samozřejmě se speciálními jednotkami koordinována. Během posledních dvanácti měsíců jsem při práci na knize mnohé zažila a mnohé se dozvěděla. Existuje mnoho věcí, o kterých jsem slyšela, ale o nichž musím pomlčet. Ne všechno, co mi bylo otevřeně sděleno, smím předat dál. V novinářské práci existují pravidla ochrany žurnalistických zdrojů. Během mých rozhovorů se speciálními jednotkami podléhalo mnoho informací a podrobností, které mi byly svěřeny, utajení. Je to tak správné a je nutné to respektovat. Jedno ale dnes vím: Muži a ženy těchto jednotek dělají opravdu vše, aby šílenství teroru zastavili.
19
Tajne_mise.indd 19
28.10.2016 17:15:45
PROLOG
Návštěva odsouzeného k smrti Ticho v místnosti už bylo téměř nesnesitelné. Nad stolem se sklánělo šest hlav, všichni už celé hodiny zírali na jednu fotografii. Byl na ní muž s černou bradkou a zlatými brýlemi. Návštěva tohoto muže, jenž měl krycí jméno Joseph Anton, vyžadovala zcela zvláštní strategii. Předpokládaný dvoudenní pobyt ve Vídni musel být perfektně naplánován. Akce musela být za všech okolností utajena. Nesmělo zůstat jediné netěsné místo. Vždyť každé slovo navíc mohlo pro tohoto muže znamenat smrt. Šest mužů se potilo. Kouřit se v odrušené místnosti zvláštního určení nesmělo a čtyři konvice na kávu byly už několik hodin prázdné. V hlavách jim bušilo: „senzační nasazení“. Jejich taktikou bylo myslet ve scénářích a jejich mantrou se stalo „být vždy ve střehu“. Tedy jednat tak, jak to situace právě vyžaduje. Přípravy na návštěvu Josepha Antona už řadu dní běžely na plné obrátky. Šest mužů sestavovalo do nejmenších podrobností trasy cesty křivolakými uličkami centra Vídně a zakreslovalo je na papír. Kromě toho byly vypracovávány náhradní trasy a sestavovány formace konvoje. Budovy, do nichž měl muž vkročit, byly prohlédnuty od sklepa po střechu, stejně jako okolní domy uliční fronty, nahlíželo se do stavebních plánů a označovaly se nouzové východy. Na letištích a nádražích byly kontrolovány podezřelé osoby přijíždějící do Rakouska a sledován pohyb na příslušných velvyslanectvích. Bylo také přesně určeno, kdo bude mít který den službu, i místa, kde bude kdo stát 21
Tajne_mise.indd 21
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
ve střežené budově i kolem ní, jakož i přesné rozdělení funkcí během nasazení: tým odpovídající za osobní ochranu, pozorovatelský tým, osoby odpovědné za taktiku... Byl to dlouhý seznam. Celkem šlo o 250 osob, neboť analýza nebezpečí byla jednoznačná; bylo nutno vycházet z toho, že na muže bude podniknut vražedný útok. Vražda mohla být spáchána bombami, střelnými zbraněmi, odstřelovači, ale i pomocí nožů, mečů či bodáků. Každá forma popravy byla možná. A právě proto museli být tentokrát v akci všichni muži po dobu čtyřiadvaceti hodin. A nakonec došlo na vymýšlení překvapení pro mužova vraha či vrahy. Přípravy byly rychle a efektivně dokončeny. Nyní už příjezdu Josepha Antona nic nebránilo. Když se na společném zasedání sejde vybraný kroužek, tvořený vedoucím zásahové skupiny pro boj proti terorismu a vedoucími úředníky úřadu pro ochranu státu a ústavy a speciálních jednotek, většinou už „hoří“. Ještě nikdy předtím se totiž v Rakousku nestalo, že měl být jako státní host přijat a dostat jedno z nejvyšších rakouských vyznamenání muž v přímém ohrožení života, na jehož hlavu byla dokonce vypsána milionová odměna. Toto nasazení dostalo také poprvé stupeň nebezpečí jedna, tedy nejvyšší stupeň ohrožení. Pro malou alpskou republiku, jakou Rakousko je, to bylo něco mimořádného. Když se stroj rakouských aerolinií s identifikačním označením OS 460, přilétající z Londýna, blížil k letišti Vídeň-Schwechat, skrápěl přistávací dráhu lehký jarní deštík. Byla neděle. Psalo se datum 15. května 1994, čas 10.50 hod. Navigátor na věži již navázal s OS 460 vizuální kontakt a dal pilotovi řádné povolení přistát – předem ovšem uvedl směr přistávací dráhy. Za ním v posledním patře letištní věže začalo šest velkých mužů v tmavých oblecích od Cerrutiho, ozbrojených speciální verzí 22
Tajne_mise.indd 22
28.10.2016 17:15:45
Návštěva odsouzeného k smrti
pistole Glock 18, vzrušeně mluvit do kabely propojených sluchátek s mikrofony, ovšem na vlastní frekvenci, kterou nelze odposlouchávat. Byly slyšet jen útržky slov: „Friends listen ... Joseph Anton ... ready ... for landing.“ Slovo „friends“ bylo volací jméno týmu osobní ochrany dohodnuté pro tuto operaci. Zelená naváděcí světla, jejichž úkolem je zorientovat pilota, ukazovaly stroji cestu labyrintem přistávacích drah. Přesně v 10.55 hodin stroj bezpečně přistál na letišti Vídeň-Schwechat. O něco později se zastavil na místě určeném k odstavení, stranou od ostatních letadel. Muži chvatně mluvili do svých mikrofonů: „Friends listen again ... Joseph Anton ... arrived ... now.“ Potom se stalo něco, co připomnělo hollywoodské thrillery: Sotva stroj přistál, rychle k němu přijely tři černé opancéřované limuzíny BMW. Z nich vyskákalo osm mužů, kteří vytvořili špalír k pojízdným schodům, jež byly právě přisunuty k letadlu, Muži nevypadali jako bodyguardi, ale spíše jako něco mezi modely, tajnými agenty a vojáky. Měli černé brýle, na sobě džíny a šedá saka. Evidentně cool typy. Po několika minutách se otevřely dveře stroje a ven vyšla stevardka. Po ní vystoupil první cestující: muž z policejní eskorty, který se zvědavě rozhlížel. Po něm následoval drobný muž s bradkou, tmavými vlasy a začínající pleší. Měl zlaté brýle, tmavé sako, pod tím bílé tričko a džíny. Za ním se objevila žena, evidentně jeho přítelkyně, jež na sobě měla zelené letní šaty a byla obklopena šesti velkými, dobře stavěnými, ale přísně působícími muži z policejní eskorty. Přijela další černá auta. Doprovodná vozidla si držela od limuzín odstup. Takové divadlo na letišti Vídeň-Schwechat ještě neviděli. Drobného muže se začínající pleší pozdravil muž, který vyskočil z limuzíny, a ten pak i s přítelkyní nastoupil do jedné ze 23
Tajne_mise.indd 23
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
tří černých limuzín. Která to byla, se nedalo říci. V limuzínách zmizelo i osm mužů, kteří čekali na oba hosty. Konvoj se nyní bleskově vydal na cestu z letiště na dálnici směrem na Vídeň na domluvené místo, na kterém přistane vrtulník. Na dálnici nebylo vidět jediné auto, přestože nebyl den bez aut. Podél trasy stály v rozestupech po 300 metrech policejní vozy. Když limuzíny projížděly kolem, policisté salutovali, a hned vysílačkou sdělovali kolegům: „Joseph Anton ... just ... drove by.“ Muž s krycím jménem Joseph Anton přistál ve Vídni bez újmy. Jeho krycí jméno Joseph Anton bylo ostatně tvořeno křestními jmény jeho dvou oblíbených spisovatelů: Josepha Conrada a Antona Pavloviče Čechova. Tento muž, který žije pod krycím jménem Joseph Anton a ve skutečnosti je světoznámým britsko-indickým spisovatelem Salmanem Rushdiem, byl totiž již pět let nucen se skrývat a v neustálém doprovodu policejní eskorty putovat z jednoho místa pobytu na druhý, protože ho íránský diktátor ajatolláh Chomejní odsoudil k smrti. Chomejní proti němu vydal fatvu a vyzval muslimy celého světa, aby ji provedli. A aby celou věc urychlil, vypsal na jeho hlavu odměnu ve výši tří milionů dolarů. A co Rushdie provedl? Napsal román pod názvem Satanské verše, čímž se údajně obrátil proti islámu, Prorokovi a koránu. Salman Rushdie, jemuž měl 16. května 1994 tehdejší rakouský ministr kultury Rudolf Scholten ve Vídni propůjčit státní cenu za evropskou literaturu, přijel do metropole na Dunaji na dva dny jako státní host. Jeho bezpečnost byla tudíž stejně důležitá, jako by tomu bylo u amerického nebo ruského prezidenta. Vzhledem k fatvě vydané proti Rushdiemu vyhlásilo ministerstvo vnitra nejvyšší stupeň nebezpečí. To znamená, že nelze vyloučit atentát. Z toho důvodu byla Rushdieho osobě 24
Tajne_mise.indd 24
28.10.2016 17:15:45
Návštěva odsouzeného k smrti
přidělena jednotka zásahového komanda Cobra, speciálního rakouského útvaru, jemuž jsou svěřovány jen obzvlášť nesnadné úkoly s maximálním stupněm ohrožení. Tito muži, kterých je celkem 70, chránili spisovatele a jeho přítelkyni po celou dobu jejich pobytu v Rakousku – a to 24 hodin denně. Za jejich bezpečnost ručili vlastním životem. Přesně to ochrana osob znamená. Ale vraťme se k místu v centru Vídně, kde přistál vrtulník ministerstva vnitra. Bezpečnostní síly, rozmístěné okolo místa přistání, dostaly zakódovaný rozkaz: „Joseph Anton arriving“. Nervozita není v takovém případě namístě. Členové speciální jednotky odpovídající za sledování okolí jsou plně koncentrovaní a již celé hodiny kontrolovali každý centimetr, každý pohyb, každého chodce, každé auto. Letecký provoz nad Vídní byl na jednu hodinu ochromen. Vše bylo pod kontrolou Cobry a jejích kolegů od policie. Nyní se objevil i konvoj se spisovatelem. Joseph Anton a jeho přítelkyně rychle vystoupili z vozu. Během minuty seděli ve vrtulníku, který se rychle vznesl. Joseph Anton alias Salman Rushdie odletěl společně se svou přítelkyní a dvěma členy speciálního zásahového komanda Cobra z Vídně. Tři opancéřované černé limuzíny a černé vozy s příslušníky Cobry byly v tu chvíli už dávno na dálnici směrem na jih od Vídně. Nechat spisovatele přenocovat v některém vídeňském hotelu nebo na některém velvyslanectví bylo pro rakouské úřady v době, kdy byla na Rushdiem vynesena fatva, nemyslitelné. Nebezpečí vražedného útoku tam bylo příliš veliké. Bylo rozhodnuto ho ubytovat na podstatně bezpečnějším místě asi 50 minut jízdy autem od centra Vídně, totiž v centrále zásahového komanda Cobra. Jeho obyvatele tam chrání nejen zhruba 25
Tajne_mise.indd 25
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
2,3 kilometru dlouhý bezpečnostní plot se zabezpečovacími prvky po obvodu, ale také samotní příslušníci Cobry. Tedy muži a ženy, kteří jsou vycvičeni na odražení jakéhokoli druhu agrese, teroru či brutality. Žádné místo v celém Rakousku není bezpečnější. Tam a jen tam byl spisovatel v bezpečí před atentátníky či vražedným komandem. To bylo jisté. Vrtulník přistál v centrále Cobry. Salman Rushdie vystoupil a u vchodu ho srdečně přivítal ministr kultury se svými spolupracovníky. Následoval oběd. Potom byla naplánována okružní jízda Vídní v konvoji, po ní návštěva Burgtheatru a Uměleckohistorického muzea. S početným doprovodem policistů z Cobry spisovatele vozili středem města, jehož obyvatelé nic netušili. Následovalo ho několik nenápadných vozů s příslušníky Cobry v civilu. Zatímco v Burgtheatru, kde odpoledne ještě nebyl žádný provoz, provedl Rushdieho posvátnými prostorami v naprostém klidu tehdejší ředitel Claus Peymann, v Uměleckohistorickém muzeu bylo třeba zvolit jinou taktiku. Muzeum mělo totiž normálně otevřeno a bylo plné návštěvníků z celého světa. Deset policistů z Cobry si tam už předem koupilo lístky a předstíralo, že jsou turisté. Ti kroužili kolem Rushdieho a ministra kultury a stále se drželi v jejich blízkosti, zatímco jejich kolegové se už před několika hodinami přesvědčili, že v muzeu není žádná bomba, a pak zaujali místa v jednotlivých výstavních sálech. Byli vzájemně spojeni prostřednictvím mikrofonů a potichu a nenápadně si předávali hlášení jako: „Friends ... Joseph Anton in dialog with Peter Paul“ – to znamenalo, že Rushdie si v galerii právě prohlíží obrazy od Petra Paula Rubense. Rushdie pak odjel se svou „skupinou“ na večeři, která se toho večera podávala na neobvyklém místě, totiž nad střechami Vídně v soukromém bytě a v přítomnosti ministra kultury a jeho 26
Tajne_mise.indd 26
28.10.2016 17:15:45
Návštěva odsouzeného k smrti
ženy. Zatímco se Rushdie a ministr bavili o rakouské kulturní scéně, policisté zásahového komanda Cobra několik hodin nenápadně, ale přitom nanejvýš bedlivě střežili byt, celou budovu, vedlejší budovy, ulici – zkrátka celý areál v centru vídeňského vnitřního města. Když konvoj okolo půlnoci dorazil do centrály útvaru Cobra a svého „hosta“ vysadil, mohlo si velení nasazení všechny etapy prvního dne návštěvy, tak bohatého na události, odškrtnout jako úspěšně splněné podle plánu. Propůjčení státní ceny, a tedy i oficiální vystoupení Salmana Rushdieho ve Vídni se konalo 16. května 1994. Toho dne bylo pro spisovatelovu bezpečnost nasazeno více než 70 mužů Cobry, mezi nimi osobní ochranka i pozorovací tým, vedení zásahu se svou asistencí, ale i osoby odpovědné za taktiku; k tomu je nutno ještě připočíst policisty a úředníky tajné služby. Celkem bylo kvůli spisovateli v pohotovosti 250 osob. Po snídani opustil Rushdie s přítelkyní centrálu útvaru Cobra a vydal se vrtulníkem směrem na Vídeň. Již o hodinu dříve se k místu setkání po dálnici nenápadně vydaly tři opancéřované černé limuzíny a 20 běžně vyhlížejících aut. Když vrtulník se Salmanem Rushdiem přistál ve Vídni, bezpečnostní doprovod byl už dávno na místě. Policisté z Cobry zaujali pozice a sledovali každého, kdo se pohyboval na místě přistání a v okolí. Rushdie vystoupil z vrtulníku a ve stejný okamžik se otevřely dveře první limuzíny. A vystoupil z ní také – Salman Rushdie. Na tvářích příslušníků speciální jednotky se zračilo překvapení. Zmatení však trvalo jen desetinu sekundy. Jak bude pravý Salman Rushdie na svého dvojníka reagovat? Spisovatel je určitě člověk, který nepostrádá humor, a tak jen podal svému dvojníkovi, muži z jednotky Cobra zvanému „Ossi“, obdivně ruku. Osobní ochranu s pomocí dvojníka Rushdie ještě 27
Tajne_mise.indd 27
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
nezažil. Oba muži si byli vzájemně podobní jako dvojčata, měli i stejné oblečení, hnědé sako, bílou košili, okrové kalhoty a kravatu stejné barvy se vzorem červených létících balonů. Opticky se mezi oběma nedal rozpoznat sebemenší rozdíl, i velikost souhlasila. Oba Rushdieové rychle nastoupili do svých limuzín. Najednou byl doprovod dvojnásobný: k původnímu konvoji se připojil konvoj falešný, ve kterém seděl Rushdieho dvojník Ossi. Nepravý konvoj se sice vydal jinou trasou, ale ke stejnému cíli. Oba konvoje limuzín se pohybovaly úzkými uličkami Vídně, které policie (a zvláštní režim dopravních světel) udržovaly volné; směřovaly k vládní čtvrti, tedy přímo do středu vnitřního města Vídně. Přesně podle plánu, aniž je kdo sledoval. Před Starhembergovým palácem na náměstí Minoritů, kde má sídlo ministerstvo kultury, zastavil nejprve konvoj s Ossim. Poté, co policisté řádně zajistili ulici, okolní střechy a domy, vchod k ministerstvu kultury i samotnou budovu, vystoupil z černé limuzíny falešný Salman Rushdie a bezpečnostní úředníci ho bleskově odvedli postranním vchodem do budovy. Ve slavnostním sále už mezitím zaujalo místa 100 pozvaných hostů. Ti všichni byli podrobeni přísné kontrole; všem byly například odebrány mobily, každý host byl naskenován a prohlédli mu zavazadlo. Propůjčení státní ceny začalo projevem ministra kultury. Potom následovala desetiminutová řeč vídeňského profesora literatury Wendelina Schmidta-Denglera. Atmosféra ve slavnostním sále byla napjatá. Nikdo z hostů totiž nevěděl, který umělec toho roku dostane státní cenu. Jistě, některá jména už mezi rakouskými novináři kolovala několik týdnů. Čtyři přítomní fotografové, kameramani i lidé od rozhlasu se pátravě rozhlíželi. Nikdo netušil, že ministr kultury propůjčí státní cenu Salmanu Rushdiemu, jemuž hrozí smrt. Nikdo netušil, 28
Tajne_mise.indd 28
28.10.2016 17:15:45
Návštěva odsouzeného k smrti
že autor Satanských veršů je v Rakousku, a to docela blízko. Nastalo pět minut čekání nesnesitelného pro hosty i zvědavé novináře. Ze sálu nesměl nikdo odejít, bezpečnostní úředníci a Cobra vše uzavřeli. Bylo přesně 11 hodin, když se náhle otevřely dveře a před užaslými pohledy publika vešel do sálu Salman Rushdie, doprovázený příslušníky speciální jednotky Cobra. Jeho dvojník Ossi byl v tu dobu už na hodinu „schován“ v jedné z vedlejších místností. Strach ze smrti nebyl na spisovateli vidět. Když se posadil na pódium ke stolu, který pro něj připravili, působil uvolněně. Několik policistů a příslušníků Cobry zaujalo ve stejnou dobu místa v sále. Salman Rushdie pak řekl pár slov o sobě, o své práci a o tom, jakou mu vyznamenání udělalo radost. Jako gentleman Rushdie vědomě nechtěl mluvit o své práci, „neboť pak by už nedovedl přestat“. Stále ještě žasnoucí publikum dostalo možnost klást otázky, ale nikdo se na nic nezeptal. Nikdo v sále nevěděl, že přijde. Nikdo nebyl připraven klást otázky o jeho životě a díle. Všichni upírali oči k pódiu, jako by je zasáhl blesk. Salman Rushdie pak odešel z místnosti s přátelským úsměvem, doprovázen příslušníky Cobry stejně, jako když přišel. Pospíchal po schodišti Starhembergova paláce a když sešel dolů, jeho dvojník Ossi převzal první konvoj. Rushdie sám usedl do limuzíny druhého konvoje, aniž si ho kdo všiml. Musel ještě přestát v jiném paláci spontánně svolanou tiskovou konferenci, načež doletěl vrtulníkem směrem na Vídeňské Nové Město a odtamtud ho Cobra brzy odpoledne nenápadně odvezla v černé limuzíně na letiště. Když se stroj rakouských aerolinií s označením OS 455 v 15.55 zvedl směrem na Londýn, bylo šest mužů v tmavohnědých 29
Tajne_mise.indd 29
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
oblecích od Cerrutiho a s pistolemi Glock 18 už zase ve věži a bedlivě sledovalo odlet. Vedle nich seděl týž letecký navigátor, který měl službu i v neděli, a dal stroji povolení ke startu. Potom sledoval odlétající OS 455 na zářivě modrém nebi svým dalekohledem. Jakmile stroj bezpečně opustil rakouský vzdušný prostor, slyšel šest mužů, ještě než také odešli, říkat do mikrofonů slova: „Joseph Anton left Austria. We move away.“
30
Tajne_mise.indd 30
28.10.2016 17:15:45
ÚVOD
Jsem na akci, baby Je pět hodin ráno a já si přes obličej natahuji černou masku. Pod ni zastrkávám své dlouhé blond vlasy. Přes masku nyní ještě přijde policejní přilba s hledím, jakou nosili Ulbrichtovi policejní centurioni. Váží téměř pět kilo, ale na to teď nesmím myslet. Dnes jsem totiž jedna z nich. Dnes je smím doprovázet na akci. Jsem vzrušená. Je to moje první nasazení s protiteroristickou jednotkou. Jsem první žena, a na celém světě první autorka, které je dovoleno jet s jednotkou a bedlivě sledovat, jak nasazení probíhá. Jsem celá v černém. Mám na sobě overal a přes něj neprůstřelnou vestu. Spolu s výstrojí váží moje oblečení bezmála 40 kilo. Sama bych si to navléci nedokázala, při oblékání mi musel pomoci jeden z kolegů. Neprůstřelná vesta mě div neudusí. Musím zatnout zuby. Ale to nevadí. Dokážu to. Teď už chybějí jen rukavice a černé vysoké boty. Vklouznu do nich a zavazuji tkaničky šněrování. Jsou docela pohodlné. Můj fotograf mi dal s sebou svůj švýcarský nůž Victorinox: „Pro jistotu. Nikdy nevíš, co se může stát.“ Zdálo se mu to cool. Chci se od nich učit. Jsou totiž svým způsobem výjimeční, jsou to muži a ženy, kteří se starají o bezpečnost lidí ve své zemi. Zadržují nejtěžší zločince a teroristy. Poprvé jsem o nich slyšela v roce 1998. Tehdy jsem viděla film, který mi změnil život. Jmenoval se Vyjednavač (v originále The Negotiator). Kevin Spacey v hlavní roli hrál člena americké speciální jednotky SWAT. Spacey byl vyjednavač. Tedy muž, který v nejvážnějších případech hovoří s vyděrači, únosci, teroristy a nejtěžšími zločinci. 31
Tajne_mise.indd 31
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
Spacey byl jako vyjednavač Chris Sabian senzační. Hrál nejen přesvědčivě – byl brilantní. Říkají to všechny speciální jednotky, s nimiž jsem se setkala. Spacey je jejich vzor, jejich absolutní hrdina. A mně bylo od té doby jasné: O speciálních jednotkách se musím za každou cenu dozvědět víc. Jsou gentlemanskou frakcí policie. A současně její nejnebezpečnější zbraní. Nejlepší z nejlepších při sportu, odolní vůči stresu a při práci schopní řešit několik úkolů najednou. Každému, s kým mluví, hledí zpříma do očí. Respekt je v jejich práci důležitý. Určitý respekt projevují i vůči pachatelům. Jsou to čestní muži s dobrým charakterem a dokonalým chováním. Psychologicky bezvadné typy, jež mají i nezanedbatelnou intelektuální úroveň. A mají neuvěřitelně vypracovanou figuru. A to díky neustálému tréninku – však je to také základní předpoklad pro jejich povolání. Jejich úkolem je vypátrat a zadržet ty nejtěžší zločince a teroristy. Absolvují akce, o nichž se nesmíme nikdy dozvědět. A to proto, že tyto akce mohou být natolik nebezpečné, že bychom o ně museli mít neustále strach. To nechtějí, a proto také o svých akcích nesmějí mluvit. Ani s médii, ani s manželskými partnery, a už vůbec ne s přáteli.
Jak se stát členem speciální jednotky? Jejich nasazení je natolik tajné, jak by si to někdy přál samotný James Bond. Pokaždé to může být naposledy. Strach ale muži a ženy ze speciálních jednotek neznají. Během akce na něj ani nemají čas. Proto jsou perfektně vycvičení. Svou kariéru začínali jako policisté. Teď jim je kolem třiceti. Po několika letech policejní služby se přihlásili k speciální jednotce své země. Tuto 32
Tajne_mise.indd 32
28.10.2016 17:15:45
Jsem na akci, baby
šanci mají jednou do roka. V každé zemi vyberou ze stovek uchazečů tak čtyři či pět. Jsou to ti nejlepší z nejlepších, kteří uspějí u obtížného přijímacího testu; musejí projevit fyzickou výdrž při sportu, umět dokonale střílet. obstát při cvičeních paměti a psychologických testech, musejí projít lékařskou prohlídkou, zvládnout testovací jízdy i pohovor s velitelem a vedoucími jednotlivých úseků. Sport a střílení jsou podmínkou jejich povolání a pro toho, kdo tvrdě trénuje a je sám se sebou smířený, jsou snadné. Ale psychologický test každý neudělá. Vždyť ne každý je soustředěný, uvolněný a zachová vnitřní klid. Hysterie a agrese nemají ve speciální jednotce co dělat. Všechno se musí rozhodovat v klidu, s rozmyslem a dokonale takticky. Při výcviku, který může trvat – záleží na konkrétní zemi – až jeden rok, se budoucí příslušníci speciální jednotky učí strategii, taktice, vytrvalosti, technice, boji zblízka, rychlosti. Každý z nich denně cvičí, aby odstranil své fyzické nedostatky. Každý musí, ovšem ve zdravé míře, překonávat své meze. Tréninky jsou natolik realistické, že při nich dochází k nehodám. S nebezpečnými momenty se musejí potýkat neustále. Neustálá pozornost je příkazem. Trénink se pro nikoho nesmí stát rutinou. Na každou akci se příslušníci speciální jednotky připravují i mentálně. Pro toho, kdo snáší zatížení a nepodléhá stresu, je speciální jednotka to správné místo. Síla spočívá v klidu. K tomu přistupují flexibilnost a vytrvalost. Tiše, rychle a efektivně. V týmu. Tým má v tomto povolání velký význam. Tým musí při každém nasazení takticky jednat i rozhodovat. Každý v týmu se musí moci spolehnout na druhé. Nikdy nejedná o své újmě, samotáře v jednotce netrpí. Společně jsou silní. Společně se rozhoduje o dalších krocích. Kdejaký politik, kdejaký manažer by od nich mohl leccos odkoukat. 33
Tajne_mise.indd 33
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
Ženy ve speciální jednotce Za růst významu žen ve speciálních jednotkách vděčíme řadě velitelů. Berou se ženy, které jsou obzvlášť sportovně založené, bravurně zvládnou všechna přijímací kritéria, a ještě dokážou bez reptání unést 40 kilo výstroje. Ale pak se ještě musejí osvědčit před svými mužskými kolegy při nasazení. Realita v týmu vypadá tak, že ženy musí často pracovat tvrději a podávat lepší výkony než chlapci, než je mužští kolegové akceptují. V týmu se dočkají uznání až poté, co zvládnou tuto etapu.
Žádný prostor pro emoce Soucit s pachatelem během akce neexistuje. Jeho jednání se členové jednotky snaží analyzovat, ale rozhodně je neschvalují. City jsou během akce vypnuté. V tom se projevuje profesionalita příslušníků speciální jednotky. Provést, co se naučili, a co nejrychleji splnit úkol. Zadržet pachatele, to je deklarovaný cíl každého nasazení. Žádní mrtví, tak zní jejich mise. Strach se při práci projeví málokdy, neboť práce v týmu dodává sílu. Opatrnost je ale namístě při každém nasazení. Psychologové jednotky jsou pro své lidi kdykoli k dispozici. Každý s nimi může otevřeně mluvit o čemkoli. Rozhovory s psychology jsou pro členy speciálních jednotek velmi důležité, aby se vyrovnali s obtížnými úkoly. Sami nebo v týmu. Trauma často vypluje na povrch až po letech. Důležitý je autogenní trénink a uvolňovací cvičení, aby člověk fyzicky a psychicky zvládl i delší nasazení.
34
Tajne_mise.indd 34
28.10.2016 17:15:45
Jsem na akci, baby
Poučit se z každé mise Hranice mezi neúspěchem a úspěchem je velice tenká. Elitní jednotky bývají často kritizovány, když při misi teroristy zabijí nebo se jim nepodaří zachránit 100 % životů. Ale nelze od nich žádat nemožné. Tito muži a tyto ženy se neustále vystavují nebezpečí pro druhé. Čelí mimořádným situacím, pokaždé jiným, jež zpravidla nelze předvídat. Jsou si vědomi důležitosti svého poslání a touží je plnit stále lépe. Aby zdokonalili své struktury i provádění operací, následuje bezprostředně po každé operaci kolektivní porada na všech úrovních odpovědnosti, od operátorů po vedoucí oddělení přes mezistupeň velitelů týmů. Právě ti diskutují přímo s velitelem jednotky. Každý na své úrovni, všichni vyvodí konkrétní poučení, jež pak využijí při příštích zásazích.
Žargon speciálních jednotek Při nasazení se v týmu projevuje jistý automatismus. Každý zná svou funkci, s ní spojené úkoly či činnosti; dodatečná opatření může nařídit vedoucí zásahu nebo velitel. Na každý nový případ – na „situaci“ – se musejí členové jednotky nově nachystat. Ve své práci používají speciální jednotky odborné pojmy. Je pak řeč o „trackingu“, o „kamufláži“, o „platinum 10 minutes“, o „renegades“, o „lawful killing“ nebo o „dirty bombe“. Napínám uši a dávám si pojmy vysvětlit. „Tracking“ znamená sledovat cíl v pohybu. Pod „kamufláží“ se skrývá maskování a přijetí jiné totožnosti na dobu akce. „Platinum 10 minutes“ znamená dobu po přestřelce, kdy se na dějišti objeví sanitáři a lékař 35
Tajne_mise.indd 35
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
pohotovosti. V prvních 10 minutách bývá totiž zachráněno 90 procent zraněných osob. „Renegades“ jsou letadla, která vzdušní piráti používají jako zbraně k teroristickým cílům. Výraz „lawfull killing“ označuje závěrečný výstřel k odstranění zločince a k záchraně těch, které ohrožuje. „Dirty bombs“ – špinavé bomby – je výraz pro nálože, jejichž výbuch uvolní do okolního prostředí radioaktivní materiál.
Nikdy neříkej „ne“ – práce vyjednavačů Ve filmu Kevina Spaceyho mě upoutala scéna, v níž se policista z jednotky SWAT Danny Roman, hraný Samuelem Jacksonem, kvůli falešnému podezření schová se svými rukojmími v jednom chicagském mrakodrapu a svému poněkud nešikovnému policejnímu kolegovi poručíku Farleymu telefonem vysvětluje, že vyjednavač nesmí nikdy říkat ne. Tato scéna odpovídá realitě. Pro rozhovory vyjednávacích týmů s pachateli existují směrnice, jež obsahují hlavní body jako: nikdy nepřitakávat ani neodporovat, naslouchat, přesvědčovat a být kreativní. Zde totiž jde o bezprostřední komunikaci. Dobrý vyjednavač je jedno ucho, čemuž se v odborném žargonu říká aktivně naslouchat. Bedlivě sleduje tempo řeči, intonaci a nuance hlasu, obsah sdělovaného, stupeň agresivity či naopak klid svého protějšku. Jedině tak může tým psychologů zhodnotit pachatele a předat informace vedení zásahu. Při vyjednávání je nejdůležitější tvořivost a nápaditost, schopnost pružně nalézat řešení, neboť každý pachatel a každá výchozí situace jsou jiné. Vyjednavač nesmí nikdy hrát nějakou roli a sypat ze sebe natrénované floskule, musí vždy zůstat naprosto sám sebou. Být autentický, tak 36
Tajne_mise.indd 36
28.10.2016 17:15:45
Jsem na akci, baby
zní čarovná formulka. Vyjednávání se dotýká podstaty člověka. Proto vyjednavač musí vypnout city, „oddělit hlavu a srdce“. Nejdůležitější je vždy a za všech okolností splnit úkol. Vyřešit situaci řádně a bez mrtvých a osvobodit všechna rukojmí.
Sledování zločince Služba sledovacího týmu poněkud připomíná pavouka. Jejím cílem je pověsit se sledovanému na paty a písemně a fotografiemi dokumentovat všechny jeho pohyby, celý průběh dne a každý kontakt, který sledovaný má. Sledovací týmy se musejí často převlékat a sledovat pachatele v autech „zakamuflovaných“ k tomu účelu, aby si jich pachatel nevšiml a mohly nenápadně plnit svůj úkol – tu jsou to turisté v campingovém přívěsu, tu zase „instalatér Novák“, který celý den parkuje na ulici, pak zase nevinný automobilista, jenž tankuje u pumpy, anebo zamilovaný páreček, který se objímá v autě. Kamufláž je vším. Ale nesmí se přehánět, jinak je odhalena, musí vždy působit realisticky.
Odstřelovači jsou vždy připraveni Odstřelovači ve speciálních jednotkách nejsou žádné stroje na zabíjení. Jejich úkolem je spíše sledovat místo činu z vyvýšeného stanoviště, a dodávat tak svým kolegům všechny informace nezbytné k hladkému průběhu zásahu. Dobrý odstřelovač je trpělivý, má klidnou ruku a jeho očím nic neunikne. V první řadě je dobrým pozorovatelem. Většinou číhá na střeše budovy 37
Tajne_mise.indd 37
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
nebo v bytě na protější straně ulice – společně s druhým kolegou. Oba jsou vysílačkou ve spojení se zásahovým týmem. Díky speciálním zaměřovačům, které mají na puškách, a dalekohledům mají dokonalý výhled na dění a kryjí své kolegy. Důležitá informace: Každá situace má svou chaotickou fázi, kdy pachatel ještě nejedná organizovaně a napřed se musí zabarikádovat před policisty. K zneškodnění pachatele pak stačí jediná rána.
Ochrana papeže, králů a politiků Ochrana osob patří k nejnáročnějším úkolům příslušníků speciální jednotky. Když přijede papež, člen některé královské rodiny či vysoce postavený politik, musí být nejprve zjištěn stupeň ohrožení chráněné osoby. Jde o tuto stupnici: 1 = Osoba je ve vážném ohrožení, je nutno počítat s útokem, 2 = Osoba je v ohrožení, útok nelze vyloučit, 3 = Ohrožení osoby nelze vyloučit. Jakmile je zjištěn stupeň ohrožení, není chráněná osoba od chvíle, kdy přijede do hostitelské země, ani sekundu sama. Být ve střehu před atentátníky je vždy namístě. Okolí neustále sledují příslušníci speciální jednotky, kteří udržují vzájemně vizuální kontakt, a mohou se tak dorozumívat očima. Vizuální kontakt je udržován rovněž s chráněnou osobou, aby ji v případě nebezpečí bylo možno okamžitě evakuovat.
Hightech při každé operaci Teroristé si často myslí, že disponují tou nejnovější technologií, aby mohli zastrašovat nějakou zemi nebo politika a škodit jim. 38
Tajne_mise.indd 38
28.10.2016 17:15:45
Jsem na akci, baby
Nepočítají ale se speciálními jednotkami. Dnes totiž všechny tyto útvary disponují nejnovější technikou, aby mohly úspěšně provádět své akce. Kromě toho spolupracují s nejdůležitějšími vývojovými laboratořemi na světě, aby byly vždy o krok před zločinci. Existují roboty pro každou situaci, systémy GPS k navigaci a označování cílů a přístroje pro noční vidění. Pomocí speciálních komunikačních systémů získává vedení zásahu, psychologové a vyjednávací tým všechny informace o pachateli – od rodinné situace přes chorobopisy až k posledním telefonátům nebo e-mailům a mnoha dalším poznatkům.
ATLAS – Síť evropských speciálních sil Nezbytnost mít v Evropě dobře připravené zásahové jednotky se ukázala během olympijských her v Mnichově roku 1972, kdy operace za účelem osvobození členů izraelského olympijského týmu, unesených palestinskými teroristy, skončila tragickým neúspěchem. Po této události zřídila většina evropských zemí své vlastní speciální protiteroristické zásahové jednotky, jež jsou součástí policejních nebo vojenských struktur. Roku 1996 Rada Evropy rozhodla o vytvoření sítě, jejímž původním cílem bylo zajistit každé speciální zásahové jednotce co nejvyšší profesionální úroveň díky intenzivní, vzájemné a strukturální spolupráci tak, aby k podobným událostem v Evropě už nedocházelo. Po teroristických útocích z 11. září 2001 Rada Evropy na svém zvláštním zasedání pověřila Europol, aby tento cíl naplnil. Na tomtéž zasedání Rady dostali nejvyšší policejní představitelé za úkol organizovat a koordinovat spolupráci speciálních 39
Tajne_mise.indd 39
28.10.2016 17:15:45
Tajné mise
zásahových jednotek. To vedlo k vytvoření sítě „Atlas“, nejprve s 15 členskými státy, jejímž předsednictvím resp. místopředsednictvím byla do roku 2008 pověřena belgická (DSU) a rakouská (EKO COBRA) jednotka. Atlas se stal orgánem neformální spolupráce mezi speciálními zásahovými jednotkami Evropské unie. Dnes je síť Atlas neformálním sdružením tvořeným speciálními policejními jednotkami 28 členských států Evropské unie a zahrnujícím celkem 36 jednotek. Tyto evropské speciální jednotky procházejí v rámci evropské dohody o spolupráci Atlas pravidelným výcvikem s cílem zajistit stejnou ochranu všem občanům EU; síť Atlas zajišťuje výměnu nejlepších praktických zkušeností a postupů a organizuje společné vzdělávací akce. Síť Atlas je pojmenována po Titánovi Atlantovi z řecké mytologie, který nesl na svých bedrech celou nebeskou klenbu. Heslem sítě je „All together to protect you“ (Všichni společně pro vaši ochranu).
Nasazení po celém světě Bezpečnostní opatření při olympijských hrách v Londýně v létě 2012 se s největší pečlivostí plánovala tři roky. Metropolitan Police ve Velké Británii vyzkoušela každý detail, každý možný scénář teroru, od únosu přes braní rukojmí až po pumové atentáty. Příslušníci britské speciální jednotky SCO 19, kteří patřili k týmu plánovačů, neponechali nic náhodě. Přihlédli ke každému byť jen možnému hororovému scénáři a celé týdny trénovali vhodné strategie boje proti němu. Mezi 25. červencem a 12. srpnem 2012 nakonec v olympijských zónách působilo 40
Tajne_mise.indd 40
28.10.2016 17:15:46
Jsem na akci, baby
více než 40 tisíc příslušníků bezpečnostních složek, z toho 13,5 tisíce vojáků a 10 tisíc policistů, z toho 1000 příslušníků speciálních jednotek. V olympijské vesničce žila přes léto řada aktivních příslušníků speciální jednotky v převlečení za sportovce s úkolem chránit skutečné sportovní týmy. Informace jako tyto mě fascinují. Bezpečnost při významných událostech, na nichž jsou přítomni také politici a členové královských rodů – oblíbené cíle atentátů –, má dnes značný význam. Proto teď nastupuji se svou 40 kilo těžkou výstrojí do zásahového vozu speciální jednotky. Chci vědět, jak probíhá zásah a jaká je organizace práce těchto mužů a žen. Černá dodávka vyjíždí ze štábu speciální jednotky a přidává. Tachometr ukazuje 120 kilometrů za hodinu. Zatímco se samým vzrušením trochu třesu, poslouchám, co říkají ostatní. Sleduji, jak se chovají. Jsou klidní a věcní. Jako žáci, kteří mají vyřešit nesnadnou úlohu z matematiky. Uvědomuji si, že právě pronikám do jejich nejsvětější svatyně. Napnutá jsem jedině já. Muži a ženy, kteří se usadili ve voze vedle mě, neprojevují žádné emoce. Jsou maximálně soustředění. Oči jim září. Jejich veškerá pozornost patří úkolu, „situaci“, jak v odborném žargonu říkají zásahu. Jen někdy jim přes ústa přeběhne úsměv. Jsou to profesionálové každým coulem. Již v autě plánují první kroky mise, která je nyní čeká. Je zima a my pijeme čaj. Tedy, já piji čaj. Pro uklidnění. Ostatní probírají situaci a plány nasazení. Za zhruba 15 minut jsme na místě zásahu. Procestovala jsem tři kontinenty, abych se setkala s různými speciálními jednotkami. Jezdila jsem s nimi na trénink, dívala jsem se, jak se připravují na zásah, jak cvičí své spolupracovníky, jak jednají mezi sebou i s ostatními lidmi, jak cvičí své psy. A sledovala jsem, jak svižně a šikovně vyšplhají na stěnu, 41
Tajne_mise.indd 41
28.10.2016 17:15:46
Tajné mise
že by si zjednali respekt i u takové horolezecké legendy, jako je Reinhold Messner. Viděla jsem, jak slaňují z věží a vrtulníků. Tiše, perfektně a takticky bezchybně. To je také jejich mantra. A vyprávěli mi, co zvláštní jednotky při zásahu reálně zažívají.
42
Tajne_mise.indd 42
28.10.2016 17:15:46
Jsem na akci, baby
„Vy? Vy něco chcete? Ode mě? Myslíte si, že když zabijete chlapa, máte právo vyjednávat? Jak vás to může napadnout, Danny Romane? Myslíte, že mě znáte? Protože si myslíte, že mi můžete důvěřovat? Protože si myslíte, že jsem věděl, co chcete udělat? Jen se na to nespoléhejte. Momentálně jsem jediný, kdo stojí mezi vámi a celou armádou, která se jen třese, aby vás vyřídila. Tak mi teď vysvětlete, Danny, jak ji mám zadržet? Přesvědčte mě, proč bych měl s vámi ještě někdy znovu vyjednávat.“ Kevin Spacey jako poručík Chris Sabian, The Negotiator, 1998
„Rychlá lekce ve věci lhaní. Podívejte, to je přesně to, co my správní policajti děláme. Studujeme lháře. Příklad: Když se vás zeptám na něco vizuálního, třeba na oblíbenou barvu, a vaše oči se podívají nahoru a potom doleva, pak nám neuropsychologie říká, že vaše oči jdou tím směrem, protože se obracejí k zrakovému centru vašeho mozku. Proto pak řeknete pravdu. Ale když se vaše oči podívají nahoru a potom doprava, pak se obracíte k centru kreativity v mozku. A my už víme, že nám vyprávíte pitomosti. No, tak to zkusme ještě jednou.“ Samuel Jackson jako Danny Roman The Negotiator, 1998
43
Tajne_mise.indd 43
28.10.2016 17:15:46
1. KAPITOLA
NĚMECKO – Muži v černém na cestách Jednotka: GSG 9
Poslední výstřel Frakce Rudé armády – 1993
Iniciály teroristické organizace zní jako tři výstřely, vypálené jeden za druhým: RAF. Tato tři písmena znamenají Rote Armee Fraktion, Frakce Rudé armády, zdaleka nejznámější ultralevicové teroristické organizace, jejíž pověst překročila hranice Spolkové republiky a jejíž počátky leží ve studentském hnutí roku 1968. K zakladatelům RAF patří Andreas Baader, Gudrun Ensslinová, Ulrike Meinhofová další; skupina se staví proti establishmentu, odmítá autority a nejprve páchá v dubnu 1968 ve Frankfurtu dva žhářské útoky na obchodní domy, aby tak demonstrovala odpor proti vietnamské válce. Žhářství způsobí škodu ve výši bezmála 675 000 západních marek (345 122 eur). Nikdo sice nebyl zraněn, žháři však byli odsouzeni k třem letům žaláře, ale již roku 1969 po žádosti o revizi procesu propuštěni na svobodu. Andreas Baader mizí na nějakou dobu v Itálii, potom ve Francii. Po návratu do Berlína je identifikován jedním 45
Tajne_mise.indd 45
28.10.2016 17:15:46
Tajné mise
policejním informátorem, zatčen při fingované policejní kontrole a musí si pak odsedět trest odnětí svobody v nápravném zařízení Tegel. Čtrnáctého května 1970 se Baaderovi při plánovaném termínu rešerší na knihu podaří s Ulrike Meinhofovou utéci. Osvobozovací akce zároveň znamená hodinu zrodu RAF, jíž se podle příjmení vedoucího týmu říká také skupina Baadera a Meinhofové. V následujících týdnech se nechává 20 členů RAF palestinskými gerilovými bojovníky z Al-Fatah v Jordánsku školit ve střelbě a v kladení bomb. První pumové atentáty zasáhnou nakladatelství Axela Springera v Berlíně a velitelství amerických sil v Evropě v Heidelbergu. Po „květnové ofenzivě“ se Andreas Baader stává nejhledanějším teroristou světa. Vedoucí kliku RAF policie pozatýká roku 1972. RAF tím však ještě nekončí, v „protimperialistickém boji“ pokračuje druhá generace teroristů. Teroristické akce dosahují vrcholu roku 1977, kdy RAF unesla a brutálně popravila nejvyššího spolkového státního zástupce Siegfrieda Bubacka, šéfa Dresdner Bank Jürgena Ponta a předsedu Svazu německých zaměstnavatelů Martina Schleyera. Akce s únosem letadla do Somálska, s cílem vynutit si propuštění vězněných soudruhů, selže. Rukojmí úspěšně osvobodí speciální jednotka Spolkové ochrany hranic, GSG 9. V reakci na neúspěšné vzetí rukojmí spáchají teroristé první generace RAF, Gudrun Ensslinová, Andreas Baader a Jan-Carl Raspe, ve vězení sebevraždu. Ulrike Meinhofová se oběsila již o rok dříve. V osmdesátých letech minulého století ztrácí RAF moc, někteří členové z organizace odcházejí, jiní zmizí dokonce v NDR. Sporadicky jsou ještě páchány atentáty. V březnu 1993 vzbudí velkou pozornost bombový útok, který zničil nově postavenou 46
Tajne_mise.indd 46
28.10.2016 17:15:46
NĚMECKO – Muži v černém na cestách
budovu věznice v hesenském Weiterstadtu. Škody dosáhly výše 50 milionů eur. V červnu téhož roku mají být zatčeni poslední členové velitelské úrovně RAF. Akce „Weinprobe“ přivede vyšetřovatele na stopu Birgit Hogefeldové a Wolfganga Gramse. Vyšetřovatelé přitom využijí poznatků důvěrníka Spolkového úřadu pro ochranu ústavy v Porýní-Falci Klause Steinmetze, působícího na německé autonomní a antiimperialistické scéně. Steinmetz dodával informace z autonomní scény v povodí Rýna a Mohanu již téměř deset let a postupně pronikl do vnitřního okruhu RAF. Novou výzvou se pro muže speciální jednotky GSG 9 stává 27. červen 1993. Co se oné letní neděle stalo, tím se zabývala řada knih, článků v novinách a časopisech i filmů. Svědci, údajní svědci, účastníci, praví i falešní experti a mnoho takových, co všechno vědí nejlépe... Každý z nich má vlastní verzi událostí. Ale skutečnou odpověď znají jen příslušníci zvláštní jednotky GSG, kteří tehdy v třítisícové obci byli. Podívejme se o dva měsíce zpátky. Je jarní den, sotva měsíc po pumovém útoku na vězení ve Weiterstadtu, 17. duben 1993, když se Wolfgang Grams, Birgit Hogefeldová a Klaus Steinmetz poprvé setkají v okresním městě Cochemu. Další setkání je dohodnuto na 24. června v Bad Kleinen. Od této chvíle začínají přípravy na zatčení Birgit Hogefeldové a Wolfganga Gramse. Ani jeden z obou teroristů, hledaných zatykačem, nesmí uniknout. Nebylo totiž jisté, jestli pak ještě někdy k setkání policejního důvěrníka a špiček RAF dojde. Čtyřiadvacátého června Birgit Hogefeldová a Klaus Steinmetz nastoupí do vlaku jedoucího z Bad Kleinen do Wismaru, kde se nastěhují do prázdninového bytu, který pak v následujících třech dnech opustí jen sporadicky. Sedmadvacátého června 47
Tajne_mise.indd 47
28.10.2016 17:15:46
Tajné mise
asi v 11 hodin Birgit Hogefeldová a Klaus Steinmetz opouštějí prázdninový byt, aby odjeli na dohodnutou schůzku s Wolfgangem Gramsem do Bad Kleinen na jezeře Schweriner Aussensee. Birgit Hogefeldová se loučí s pronajímatelem. Ten je zvědavý a ptá se, jestli jim už dovolená skončila a oni musejí zpátky do práce. Ona odpovídá, že se ještě chtějí setkat s přáteli. Hogefeldová a Steinmetz jedou autobusem na nádraží ve Wismaru a odtamtud vlakem do blízkého Bad Kleinen. Dorazí kolem 13. hodiny a jdou do biliárové kavárny, jedné z nádražních restaurací. Asi ve 14 hodin přivádí Birgit Hogefeldová od vlaku člena RAF Wolfganga Gramse: Je 180 centimetrů vysoký, je mu 33 let a má tmavé, vlnité vlasy a knír. Na sobě má tričko a džíny. Oba jdou ke kavárně, kde na ně čeká Klaus Steinmetz. V kavárně je pár hostů, kromě obsluhy je tady jedna pracovnice Spolkového kriminálního úřadu a dva sledovací experti GSG 9. Členové GSG 9 se v tu dobu již rozmístili i před kavárnou a odposlouchávají konspirativní rozhovor trojice osob. Další příslušníci GSG 9 zaujali pozice na nádraží. Celkem je toho dne na nádraží a v jeho okolí v Meklenbursku – Předním Pomořansku nasazeno na 100 policistů. V 15.13 hod. Birgit Hogefeldová, Wolfgang Grams a Klaus Steinmetz odcházejí z kavárny a jdou směrem k nádražnímu podchodu. Členové GSG 9 bedlivě sledují každý jejich krok. V tunelu na ně už čeká sedmičlenná speciální zásahová skupina. Taktický pokyn pro zásah zní, že „cílové osoby“ už nesmějí tunel opustit. Birgit Hogefeldová se po několika metrech zastaví u jízdních řádů. Wolfgang Grams a Klaus Steinmetz jdou dál a čekají u podesty u schodů na 3. a 4. nástupiště – na plošině v podchodu, na kterou vedou čtyři schody. Tu náhle selže u GSG 9 komunikace, jedno rádiové hlášení uslyší příjemce – kvůli 48
Tajne_mise.indd 48
28.10.2016 17:15:46