0037369 by Knižní klub

......................................................................................................

PROLOG

je to potvrzené. Tohle je další pekelné rande. Kate Seymourová sáhla po sklence vína, vydolovala ze sebe vřelý úsměv a úporně se snažila nezírat na kousek sýra visící z brady jejího společníka. Dobrá, je trochu společensky nešikovný. Nebyla si tím úplně jistá, dokud si nevšimla, že mu na obličeji zbyla část večeře. Dotkla se vlastní brady, aby mu naznačila, že by se hodilo použít ubrousek. Signály jsou univerzální řečí žen, způsob, jak si nenápadně sdělit, že se někomu přilepil k botě toaletní papír nebo že ze sukně visí cenovka. Jejímu společníkovi ovšem neříkaly vůbec nic. Vyprávěl jí o marketingové společnosti, v níž pracuje, což by si opravdu moc ráda poslechla, jak se ale mohla soustředit, když se mu na bradě houpala mozzarella? „Ehmm, Bradley? Máš něco, hmm, p-p-přímo na…“ Smetl kousek sýra holou rukou asi jako medvěd, když máchne prackou po rybě, a sýr spadl zpátky na talíř. „Díky. Takže, jsem opravdu rád, že jsme se konečně setkali osobně. Pokaždé se mi s tebou tak pěkně mluvilo po telefonu.“ Kate přešel hlad. Postrkovala zbytek lososa po talíři a přiky-

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... vovala. „To mně také. Jako majitelku malé firmy mě vždycky zajímá vše kolem PR a způsoby, jak se co nejlépe propagovat. Jaké další s-s-služby ještě nabízí tvoje společnost?“ Pitomé koktání. Vždycky jí ujelo, když byla nervózní a snažila se udělat dobrý dojem. Ne že by se ten muž naproti ní nějak zajímal o její hlubokomyslnou otázku. Zdálo se, že ho mnohem víc zaujal pikolík, který jim přišel uklidit stůl. Široce se na něj usmál a tiše sledoval, jak mladík sbírá špinavé talíře. Bradley se šSoural ve špagetách a nakonec jednu s hlasitým mlasknutím vcucnul mezi stisknutými zuby. Když začal žvýkat, vzhlédl. Obličejem se mu mihl podivný výraz. „No, vlastně nejsem zaměstnaný úplně přesně v tamtom oddělení. Brzy budu, nejspíš, stejně vím víc než většina ostatních zaměstnanců.“ Uf. Z jeho náznaků pochopila, že je součástí společnosti. Divné. „Tvým oborem jsou sociální vztahy, že? Na jaké pozici tedy pracuješ?“ „Jsem vrátný.“ Kate zamrkala. „Och. No tedy, vsadím se, že potkáváš spoustu zajímavých lidí.“ Na jeho rtech zůstala omáčka. Rychle uhnula pohledem jinam. „Ano. Rozhodl jsem se, že svou kariéru začnu na nejnižší pozici a postupně se vypracuju.“ Tak tohle by už fungovat mohlo. Obdivovala u mužů ctižádost. Jistě, skutečnosti týkající se jeho zaměstnání si trochu přibarvil, ale možná mu jen přišlo trapné říkat jí to do telefonu. Na ni podobné skutečnosti stejně nemají vliv: Kate bylo srdečně jedno, jestli se muž ve své práci nudí, anebo ji bezmezně miluje. ZvlášS když nevypadal špatně, a tenhle vypadal rozhodně lépe než většina průměrných Američanů, kteří se jí kdy dvořili. Krátké tmavé vlasy, hnědé oči, oblý obličej. S lehkou

HLEDÁNÍ VYTOUŽENÉHO DNE

...................................................................................................... nadváhou, ale to nebylo nic výjimečného ve světě přeplněném fastfoody a instantním občerstvením. Kate opovrhovala okouzlujícími, vyrýsovanými týpky, pro které byly ženy jen prostředkem pro posílení ega. „To je hezké. Chodil jsi na NYU, viU?“ zeptala se. „Také jsem tam studovala, obchodní management. Co jsi studoval ty?“ „Byl jsem tam jen jeden semestr. Nemohl jsem školu dokončit, protože jsem se musel postarat o matku.“ Její sympatie k němu vzrostly a naděje se radostně zatřepetala. Muž se smyslem pro rodinu, to je tedy něco. „Ach, omlouvám se, je nemocná?“ V koutku úst mu uvízly drobky italského chleba. Jíst s ním je sice poněkud rozčilující, ale zlaté srdce syna pečujícího o matku to vyváží. „Má artritidu. Řekl jsem jí, že se k ní přestěhuju a budu jí pomáhat.“ Něco jí říkalo, že tohle nebude konec příběhu. „Má problémy s pohybem? Slyšela jsem, že někteří pacienti trpí velkými bolestmi.“ Bradley se odmlčel, aby usrkl vodu. Pár kapek se promísilo se zbytky jídla, jež během večeře poznamenaly jeho obličej. „Občas ji bolí prsty, takže jí otvírám třeba plechovky a jiné krámy. Dělám jí společnost a ona mi vaří a uklízí. Docela pěkně nám to spolu funguje.“ Kate měla pocit, že se ocitla na palubě Titanicu právě ve chvíli, kdy narazil do ledovce. Nutně potřebovala, aby Bradley byl ten pravý. Stovka je přece šSastné číslo, ne? Sto schůzek svědčí o trpělivosti. Čekala, rozvážně investovala svůj čas a doufala. Byla úspěšnou podnikatelkou, pro svou firmu žila a dýchala. A stále věřila, zatraceně. Mimoto začínalo být už poněkud podezřelé, že majitelka seznamovací agentury Kinnections zůstávala svobodná a bez vyhlídek do budoucna.

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... Zamnula si dlaně, jak bojovala s touhou se ho dotknout. Kdyby tam někde byl třeba jen malinkatý kousek vzájemného napojení, zapomněla by na jeho práci i matku. Její dar cítit silnou energii mezi dvěma lidmi, kteří k sobě patřili, byl zároveň prokletím. Kolikrát už dostala elektrický šok od páru, v němž byl jeden druhému souzen? Kolika mužů se vzdala ve prospěch jiných žen, protože cítila, že spíš než k ní patří k té či oné číšnici, prodavačce nebo asistentce zákaznického servisu? Tenhle smysl jí sloužil dobře jako vztahové koučce, pro vlastní soukromý život však znamenal peklo. Dotek se táhl generacemi žen v její rodině, ale Kate byla první, kdo ho využil takříkajíc obchodně. Přesto se snažila na něj nespoléhat, když koučovala setkání mužů a žen v Kinnections. Raději využívala vědecké metody, i když pak bylo mnohem složitější zajistit, aby našla a seznámila právě ty dva, kteří měli naději vytvořit pár. Dotek byl její tajnou zbraní, o níž věděl jen málokdo, a rozhodně ne Bradley. Studovala ho přes stůl a ještě pořád se nechtěla vzdát naděje. Bradley jí měl být přece určený, jenomže se obávala dotknout se ho, aby se o tom ujistila. Kolem prošla číšnice a diskrétně položila účet doprostřed stolu. Kate zadržela dech, věděla, že tohle je rozhodující zkouška. Muž, který zaplatí večeři na prvním rande, má svou hodnotu. Byl to okamžik pravdy, hop nebo trop. Nedočkavostí se celá chvěla, téměř nedýchala. Bradley se natáhl a vzal účet. Pohltila ji závraS. Konečně. Nemýlila se. A těch pár nedostatků se napraví. Hlavní je neztrácet víru. Bradley si prohlédl účet a vytáhl kapesní kalkulačku. Prsty se mu rozlétly nad tlačítky, zatímco Kateino srdce udělalo přemet a místo vzhůru zamířilo ostře dolů. „Ok, i když to není spravedlivé, zaplatím tu větší porci. Ty dáš 43 dolarů a já 44 do-

HLEDÁNÍ VYTOUŽENÉHO DNE

...................................................................................................... larů a 63 centů. Je to s patnáctiprocentním spropitným. V pořádku?“ Pracně vytvořený sen vadl a chřadl rychleji než kytka bez vody. TeU už ho nevzkřísí nic. „V pořádku.“ „Skvělé. Hotově, nebo kartou?“ Sáhla do peněženky a vytáhla svou Visa kartu. „Tady máš.“ „Díky.“ Pikolík zastavil u jejich stolu. „Je to vše, pane? Slečno?“ Bradley přikývl, pohled přikovaný k hrudi a bicepsům mladého muže v hezké červeno-černé uniformě. Kate se v žaludku zvedla vlna paniky. Vzduch kolem nich zajiskřil. Ne, ne, to není možné. Ale věděla to. Zatímco se pikolík natahoval pro talíř, věnoval jejímu společníkovi letmý, žádostivý pohled. Kate zatajila dech a otřela se paží o mladíkovu ruku ve stejném okamžiku, kdy se dotkla Bradleyho prstů. Jemné chvění jí proběhlo dlaní a následně zavibrovalo celým tělem. Bradley se na pikolíka usmál, v obličeji se mu zrcadlila touha. A sakra. Bylo to pryč. Potlačila povzdech a odškrtla číslo sto. „Budu hned zpátky, musím si odskočit.“ „Jistě.“ Sebrala svou kabelku a zamířila do chodbičky. O pár minut později šel kolem ní pikolík. Rychle mu vyšla vstříc a dotkla se jeho ruky. „Promiňte?“ „Ano, madam?“ Přečetla si jméno na cedulce. „Gabe, omlouvám se, ale mohl byste prosím vyřídit vzkaz mému společníkovi? Necítím se

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... dobře a musím odejít. Jsem si ale jistá, že on tu rád zůstane. Byl byste tak hodný a koupil mu drink, až budete mít pauzu?“ Gabeův obličej zrudl. „Vy nejste spolu?“ Kate se usmála. „Ne, nejsem jeho typ. Ale jsem si jistá, že o vás by měl zájem, kdybyste ho měl vy…“ V jeho očích se zablesklo poznání a přikývl. „To bych měl…“ „Děkuji vám. Hodně štěstí. A já teU vyklouznu zadním vchodem.“ Opustila restauraci, napůl zklamaná vlastní prohrou, napůl potěšená dohodnutým rande. Ovšem radar na gaye ji tentokrát nepříjemně zklamal. Březnová noc ve Verily byla štiplavě chladná a Kate vydechovala obláčky páry. Nechtělo se jí zamířit hned domů. Bylo teprve půl deváté, sobota večer, obchody měly ještě otevřeno. Podpatky bot klapala po chodníku, jak procházela po promenádě kolem Hudsonu, užívala si barvy, zvuky a ruch městečka kypícího pestrou směsicí obchůdků a kaváren. Stromořadí lemující chodník prozařovala bílá světla a z populárního baru Mugs, který sloužil zároveň jako noční klub, zněla hudba. Úplněk nad řekou osvětloval most Tappan Zee třpytící se v dálce. Kate se proplétala mezi chodci se psy na vodítkách a smějícími se skupinkami studentů a hodila dolar do misky kytaristovi zpívajícímu o zlomených srdcích. Dolehla na ni samota. Byla tak unavená. Kdy už přijde řada taky na ni? Kdy konečně najde toho pravého taky pro sebe? Ledaže… Ledaže by ho nenašla nikdy. Napadlo ji, jestli by se svého snu o nalezení pana Božského neměla vzdát, vždyS tolikrát už zažila bolestivé zklamání. Možná, jenom možná není na světě muž nebo žena pro každého. Možná, jenom možná je jejím osudem zůstat sama.

HLEDÁNÍ VYTOUŽENÉHO DNE

...................................................................................................... Dusila v sobě pláč a touhu utápět se v hořkosti a sebelitování. Tolik to bolelo. Připadalo jí, že jestli zažije ještě jedno takové zklamání, už se nevzpamatuje. Do háje s láskou. Koupí si novou knihu, půjde domů za Robertem a schová se pod přikrývkou. Kate se zastavila před antikvariátem. Je čas na změnu. Už žádné schůzky. Žádný hon na lásku. Zaměří se na svůj podnik a přátele a bude dělat jen věci, z nichž má radost. S hlavou vztyčenou a posílená svým rozhodnutím vstoupila dovnitř a zvonek zacinkal. Rázem ji obklopily důvěrně známé vůně. Kůže. Papír. Kuličky proti molům. Dokonalost sama. Přešla po ošoupaném běhounu a zastavila se před oprýskaným a poškrábaným pultem. „Nemáš pro mě něco, Hectore?“ Mládenec za pultem byl hubený jako rákos, měl obličej posetý hromadou uhrů a ježaté, na fialovo obarvené vlasy. Hector potřásl s úšklebkem hlavou. „Čekám na tebe, Kate. Odnesl jsem právě dozadu novou bednu se starými knihami. Ještě jsem neměl čas je roztřídit, možná nic nenajdeš.“ Zachvěla se lákavou představou čekajícího neznáma. Jestlipak ji někdy unaví otevírat krabice s knihami a probírat se poklady, které skrývají? „Neboj. Podívám se na ně, jestli můžu.“ Teenager trhl rukou k zadní části obchodu. „Posluž si. Ušetříš mi práci.“ „Dík.“ Kate prošla opuštěnou uličkou do zadní místnosti. Přecpaný prostor vyplňovaly haldy krabic, hory pořadačů a zmatek papírů. Novou zásilku snadno našla, sundala ji z hromady, a aniž by se zdržovala hledáním nože, odtrhla víko krabice. A pak se diví, že jí perfektní manikúra nikdy dlouho nevydrží. Kate si sedla se zkříženýma nohama na studenou betonovou podlahu a vyndávala jednu knihu po druhé. Romance. Živo-

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... topisy. Nějaké diety. Dala si stranou několik knih s tipy, které chtěla vyzkoušet, a pak našla jednu skvělou o znameních lásky, i když to bylo trochu starší vydání. Hm, ale jeden nikdy neví, čím ho osmdesátá léta překvapí. Mohlo by to být užitečné. Přidala svazek na svou rostoucí hromádku. Další kniha zajímavě pojednávala o podobnosti mužů se psy. To si rozhodně nemohla nechat ujít. A pak… Nahmatala knihu s látkovou obálkou a dychtivě ji vytáhla. Překvapeně zírala na zářivě fialovou barvu a nápis Kniha kouzel. Jednoduchý název. Malý, čtvercový výtisk, na novelu to nevypadá, spíš nějaká příručka typu udělej si sám? Otevřela knihu na první stránce. Špičkami prstů jí projelo elektrizující zachvění. V břiše pocítila rozechvění, jako kdyby právě uviděla reklamu s pěkným chlapem, a ne obyčejnou knihu. Chvění sílilo, jak knihou listovala a prohlížela si starodávná milostná zaříkadla a zpěvy k Matce Zemi. Fascinující. Nikdy neviděla nic podobného; dokonce tam nebylo ani jméno autora. Je něco takového vůbec možné? Tak tuhle musí mít. I kdyby jen jako zábavu pro své klienty. Kate přidala knihu na svou hromadu. Elektrický výboj projel jejím tělem jako mokrou zástrčkou. Vyjekla, trhla sebou a udiveně zírala na fialovou obálku. Co to, ksakru, bylo? Možná ten obal vydává nějaké elektrické impulzy. Ale, doprčic, bolelo to. „Nepotřebuješ tam vzadu pomoct?“ Hectorův hlas se nesl obchodem. Zavrtěla hlavou, vstala a vrátila krabici na místo. Opatrně, aby se nedotkla fialové knihy, shrábla své nové poklady do komínku a vracela se k pultu. „Mám všechno, co potřebuju, Hectore. Vezmu si šest knížek. Přidej to, prosím, na můj účet!“

HLEDÁNÍ VYTOUŽENÉHO DNE

...................................................................................................... „Jasně. Měj se.“ Díky svému nákupu se Kate cítila trochu lépe. Zamířila ke svému autu a typickému sobotnímu večeru s knihami a se psem. Sbohem, stovko. Tohle rande připsala na seznam katastrof. Bude trvat dlouho, než nastřádá dostatek sil, aby mohla alespoň pomyslet na rande číslo sto jedna.

......................................................................................................

KAPITOLA

„S

JE D N A

těhuju se.“ Jane táhla své objemné kytičkované kufry do haly, kde je složila u dveří. Slade stál ve foyer bez jediného pohybu, ačkoli tělem mu cloumala panika. Snažil se myslet. Do háje, to ne. Jane rozhodně nebyla připravená odejít, ještě ne. Musí jí v tom zabránit. Ale klidně, aby zase nevypadal jako šílený, kontrolou posedlý velký bratr. „Jane, nemyslím si, že by to byl dobrý nápad.“ Jeho hlas zněl jemně, ale zároveň pevně. „Chápu, že bys chtěla nějaké místo jen sama pro sebe, ale domnívám se, že ještě nejsi připravená. Dej tomu čas, a já ti zatím pomůžu najít byt. A krom toho, víš, jak si tu budu bez tebe připadat opuštěný?“ Jane se prudce otočila, ruce v bok. Věděl, jak vypadá vzteklá ženská. Zřejmě řekl něco špatně. „Tak zaprvé, měl bys mi začít trochu věřit. Já jsem připravená. Jsem ti vděčná, žes mě tu nechal bydlet, ale odstěhovat jsem se měla už před rokem. A zadruhé, jediný důvod, proč se cítíš opuštěný, je tvoje neschopnost zůstat s nějakou ženou déle než jednu noc.“ Slade sebou trhl. To byla rána pod pás. Co se týkalo jeho známostí, vždycky se snažil o diskrétnost. Nebylo třeba, aby si Jane k některé z nich vytvořila vazbu, když bylo od začátku

HLEDÁNÍ VYTOUŽENÉHO DNE

...................................................................................................... jasné, že nepůjde o nic dlouhodobého. Statistiky osamělých po rozpadu manželství byly alarmující. Otočila se a odpochodovala do otevřeného obývacího pokoje, kde si z velké knihovny vybrala několik knih. Sakra, nebyla to ta nová kuchařka? Ještě si ani neprohlédl obrázky. „BuU rozumná, Jane. Nemáš kam jít a já ti nedovolím zůstat v nějakém pitomém studiu na Manhattanu. Stálo by to spoustu peněz a nebylo by to bezpečné. Jestli jsi pořád zklamaná z rozchodu, můžeme mu jít třeba propíchat pneumatiky. Pak se opijeme a budeme se koukat na romantické filmy. Takhle to přece ženy dělají, ne?“ Jane zaklonila hlavu a rozesmála se. „Ach bože, Slade, kdybych tě tolik nemilovala, tak bych tě snad zabila. Mám kde bydlet. Pronajala jsem si byt ve Verily u řeky. V práci jsem dala výpověU a našla jsem si jiné místo, na tamní vysoké škole.“ Místnost se zhoupla. Zíral na svou sestru, obvykle plachou, opatrnou, mírnou, a přemýšlel, čeho se tak mohla napít, že se v ní probudil Mr. Hyde. „Dala jsi výpověU? Ale vždyS jsi pracovala na své vědecké práci!“ „A nenáviděla jsem to tam. Bylo to zkostnatělé, pompézní a nudné místo. A taky nesnáším Manhattan. Je tak přecpaný lidmi, že mě tam pokaždé hned začne bolet hlava.“ Jane šla s brbláním uklidit si vybrané knihy do kabelky. Její temně černé vlasy zavířily kolem Sladea a kakaové oči za silnými brýlemi v černých obroučkách na něj smutně zamžouraly. „Už takhle nemůžu dál,“ pokračovala s vysvětlováním. „Musím začít znovu. Sama. Verily je malé a tiché a místní univerzita se zaměřuje na kreativitu v literatuře. Můžu tam růst, rozvíjet se. A třeba právě tam potkám muže, který mě nebude chtít jen vyždímat a odkopnout.“ Usmála se, ale tak trpce, až se Sladeovi sevřelo srdce úzkostí.

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... Musí ji u sebe udržet. Jestli se něco stane, bude to jeho chyba. Zase. Dokud byla pod jeho střechou, mohl snadněji odhadnout, kdy se blíží krize. Slade přepnul do právnického uvažování. Být jedním z nejlepších rozvodových advokátů ve státě mělo i jiné výhody než jen vysoký plat. „Chápu, že se chceš osamostatnit. Souhlasím, že je na čase, ale dát výpověU a odstěhovat se do neznámého města je nebezpečné. Zajedu do Verily s tebou tento víkend. Pomůžu ti porozhlédnout se tam, možná seznámit se s nějakými lidmi, abys tam nebyla úplně sama. Společně to zvládneme.“ „Nechci, abychom něco zvládali společně! Chci to zvládnout bez tebe.“ Její hlas se vyšplhal do nebezpečných výšek. „Pane bože, podívej se na tohle místo.“ Rozhodila ruce a ukázala kolem sebe po jeho drahém loftovém bytě v žádané Tribece. Obrovský otevřený prostor byl rozdělen do dvou podlaží propojených elegantním skleněným schodištěm. Velká okna shlížela na Manhattan. Cenné umělecké předměty, bambusová podlaha, skleněné stolky, žula a mohutná kožená polohovací křesla. Příjemné doupě typického městského starého mládence. „Co je špatně? Máme tu spoustu místa.“ „Tvého místa! Ani po třech letech tu není nic mého. Je mi dvacet osm. Je čas, abych si začala dělat věci po svém bez toho, že by se někdo staral, jestli se psychicky zhroutím, když se něco náhodou pokazí.“ Jako kdyby dostal ránu pěstí. Jane byla velmi citlivá a těžko snášela každodenní boj s bezohlednou společností. Viděl dlouhou řadu mužů, kteří tuhle něžnou květinku rozdrtili tak, že z ní nezůstalo víc než několik potrhaných okvětních plátků. Přísahal si, že nedovolí, aby jí ještě někdy někdo ublížil. Musí ji přinutit zůstat.

HLEDÁNÍ VYTOUŽENÉHO DNE

...................................................................................................... „Drahoušku, vím, že jsi teU mnohem silnější. Já přece neříkám, že se hned zhroutíš. Jen si myslím, že by bylo lepší počkat.“ „Já si to nemyslím.“ Jane otevřela skříň, vyndala svůj černý vlněný kabát a strčila ruce do rukávů. „Až se usadím, můžeš mě navštívit a přinést mi zbytek mých věcí. Myslím, že se ti bude Verily líbit. A nebudu dlouho sama. Rozhodla jsem se vyzkoušet seznamovací agenturu.“ Sakra. Pan Hyde byl definitivně venku. „Děláš si ze mě legraci? Víš vůbec, kolik takových agentur bylo zavřeno pro podvody? Nic takového jako perfektní partner neexistuje, a ty to dobře víš. Co se to s tebou stalo?“ Vystrčila bradu. „Už jsem unavená z neustálého strachu a schůzek se špatnými muži. Kinnections je výborná agentura. Mám ráda ženy, s nimiž jsem se tam setkala, a věřím jim. Takže se neboj, že bych zalezla do bytu a užírala se depresí. Budu chodit ven a poznávat lidi. Tentokrát jsem jiná.“ „Celá slavná agentura z tebe akorát vytáhne peníze a dá ti za ně jen falešné naděje. Co když to nebude fungovat a zase se spálíš? Nebudu jen tak přihlížet, jak se znovu ničíš a jak tě okrádají bezohlední podvodníci.“ Vyrazila ze sebe podrážděné zaječení. „Posloucháš se vůbec? Panebože, přestaň mě už chránit. Jsem někdo jiný než tehdy před třemi lety a ty mě dusíš! Máma s tátou by nechtěli, abych byla zaživa pohřbená v téhle tvojí luxusní jeskyni a jen se dívala, jak si ostatní lidé žijí.“ „Máma a táta tě nikdy nenašli na podlaze koupelny předávkovanou prášky. Máma a táta tě nedrželi v náručí a nemodlili se, abys neumřela.“ Rázem se v pokoji rozhostilo chladné ticho. Slade na chvilku zavřel oči, uvnitř jen smutek. S jeho slovy jako ozvěna doznívala i jeho vina, úpěnlivá prosba a děsivá vzpomínka na její

JENNIFER PROBSTOVÁ

...................................................................................................... sebevražedný pokus. Chtěl, aby byla v bezpečí. Proč tomu jeho sestra nechce rozumět? Promluvil sklíčeným hlasem: „Moc se omlouvám, Jane. Nechtěl jsem to vytahovat.“ Bolestí se jí zkřivil obličej, spodní ret se jí chvěl. „Ale ano. Chtěl jsi. Mrzí mě, že jsi to musel zažít. Ale já už nejsem taková jako tehdy. Zasloužím si štěstí a půjdu si ho vzít. Ano, možná se během té cesty ještě někdy zraním, ale teU už si s tím dokážu poradit. Jsem silnější.“ Pověsila si kabelku přes rameno a sevřela rukojeS kufru. „Neviním tě za to, že mi nevěříš. Ale musím to dokázat sama sobě. Už za mě nejsi zodpovědný.“ „Proboha, prosím tě, nech mě, aS ti pomůžu. Půjdeme spolu třeba na večeři a promluvíme si o tom.“ Otevřela dveře. „Ne. Vrátný mě čeká dole.“ „Ale já potřebuju vědět číslo, adresu, cokoli.“ „Zavolám ti, až vybalím. Mám tě ráda.“ Odešla. Tentokrát ji nezadržel. Část z něj si uvědomovala, že je důležité, aby se vydala svou vlastní cestou. Jiná část se rozhodla zničit cokoli, co by jí mohlo ublížit. Nebo kohokoli. S klením si sedl k počítači a napsal několik slov. Kinnections. Seznamovací agentura. Verily. Chvíli bez hnutí zíral na obrazovku a přemýšlel.