DIVNÝ ±LOVµK DIVNÝ JE SICE PRVOPLÁNOVÉ OZNAýENÍ, ale pĜesné. Normál-
ní chlap, kterého si na ulici ani nevšimnete, pĜitom když ho z jakéhokoliv dĤvodu budete jen chvilku poslouchat, tak vás vším, co a jak Ĝekne, pĜekvapí. Málokdy se zasmál. VlastnČ byl tak nadupaný vČdomostmi, že by se mu mezi ty hromady informací, které na ostatní sypal, smích asi nevešel. Zaþala jsem chodit na jeho pĜednášky, i když jsem se pĤvodnČ u rozvrhu rozhodla, že tyhle u nČj zrovna vynechám. Z poslední lavice jsem se postupnČ pĜestČhovala do první, abych mu byla blíž. Ne, že bych byla tak dychtivá vČdomostí, ale popadla mČ docela obyþejná holþiþí chuĢ v nČm probudit zájem. Moc jsem si pĜála, aby mČ zaregistroval. To, že zbyteþnČ, mi nedošlo. Šla jsem jednou po jeho pĜednášce na tramvaj o stanici dál, po mostČ pĜes vodu, když mČ, teć už v mých oþích ne divný þlovČk, ale dČsný sympaĢák a frajer v jedné osobČ, dohonil a samozĜejmČ oslovil. „Kam máte namíĜeno?“ „Dobrý den,“ vypadlo ze mne místo odpovČdi. „Pozdravil jsem už ráno všechny na pĜednášce, ale klidnČ ještČ jednou. Dobrý den, kam máte namíĜeno?“ zopakoval s úsmČvem. „Na Zbraslav, domĤ.“ „Takže tramvaj, autobus, nebo stopem?“ „Všechno. VlastnČ – tramvaj a stop.“ „Já vás tam hodím, nechcete? Malý výlet mi vyþistí hlavu. 9