01+03 Arabska dcera_Sestava 1 7/28/15 4:14 PM Strรกnka 3
TANYA VALKOVร
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 3
A BÛh zemi jako koberce rozprostfiel, abyste cestami ‰irok˘mi chodili po ní. Korán, súra 71, ver‰ 19–20
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 7
Náv‰tûva stra‰n˘ch padouchÛ
N
e‰Èastná Dorota sedí u okna a ãern˘m telefonním sluchátkem si klepe na ãelo. Komu by tak mohla zavolat, kdo jen pomÛÏe zoufalé Ïenû se dvûma dûtmi, kdo s ní bude chtít mluvit? Je úplnû sama. Podívá se z okna na opu‰tûn˘ tchynin dÛm naproti v úzké ulici a na suché listí poletující ve vzduchu z‰edlém od prachu. BlíÏí se zima. Pevnû k sobû pfiitulí nic netu‰ící Darju, která jí sladce saje mléko z prsu a rozko‰í u toho pfiivírá oãi. Políbí její maliãkou, jemnû ochm˘fienou hlaviãku. Srdce má sevfiené bolestí a oãi po okraj naplnûné slzami. Star‰í Marjánka ti‰e vejde do pokoje a zezadu ji obejme. Jaká je najednou klidná a smutná. ·est˘m smyslem cítí, Ïe je zle. Neví, proã její kamarádi, dûti tety Miriam, najednou odjeli k otci do Ameriky. Nevyzvídá, proã a kam se tak rychle vypafiila milující babiãka s tetami. Nûkolikrát se zeptala, jestli by je mohla jít nav‰tívit, kdyÏ v‰ak dostala zamítavou odpovûì, je‰tû víc se uzavfiela do sebe. NepoloÏila klasickou dûtskou otázku: A proã? – která by v takovou chvíli byla zcela na místû. Od té doby jen mlãí a nevraÏivû pozoruje ten smutn˘ svût kolem sebe. Otce témûfi vÛbec nevídá, pouze nûkdy sly‰í, jak kfiiãí, kdyÏ bije matku. Zaãala chodit do arabské ‰koly, protoÏe uÏ na to mûla vûk, ale nezvykla si v ní. Jednoho rána prohlásila, Ïe uÏ tam nikdy nepÛjde a aby ji k tomu nikdo nenutil. Její pfiání bylo vysly‰eno, protoÏe máma ji teì chce mít u sebe. 7
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 8
„Báro, to jsem já, Dori,“ ohlásí se zoufalá Dorota, protoÏe se nakonec rozhodne zavolat jediné osobû, se kterou mÛÏe mluvit. „Hmm...,“ ozve se ze sluchátka a ona pozná hlas b˘valé kamarádky. „Nikoho uÏ nemám, Barunko, jsi moje jediná nadûje,“ fiekne prosebn˘m tónem. „A pfiátelé by si mûli odpou‰tût. Omlouvám se, Ïe jsem se tak dlouho neoz˘vala. Ale znበto, byla jsem odfiíznutá na venkovû, ponofiená v rodinn˘ch problémech a lítala jsem mezi pokakan˘ma plínkama,“ snaÏí se dodat sv˘m slovÛm Ïertovn˘ tón, ale do smíchu jí rozhodnû není. „Hm, a v nouzi jsem ti najednou dobrá,“ ozve se pfiítelkynû po chvíli s ironií v hlase. „Samozfiejmû Ïe v‰echno víme... NemÛÏeme pochopit, co tu, sakra, je‰tû dûlá‰!“ vykfiikne Bára. „Jak to víte?! Co víte?! Nefiíkej mi, Ïe uÏ se nበpfiíbûh objevil na pfiedních stranách místního tisku!“ „Bude‰ se divit, ale Tripolis je malá vesnice. A kdyÏ pracuje‰ v oboru jako mÛj muÏskej, tak se drbÛm nevyhne‰. TakÏe kdyÏ Malika, bejvalá paní velvyslankynû, vÛdcova oblíbenkynû, ze dne na den odjede nûkam, kde li‰ky dávaj dobrou noc, a navíc na nûjakej podfiadnej post, tak asi nûco není v pofiádku. A kdyÏ s sebou navíc vezme celou nejbliωí rodinu a zbytek po‰le do ‰ir˘ho svûta, tak uÏ asi stojí za to se nad tím zamyslet.“ „No jasnû, to zní logicky,“ uzná Dorota. „PromiÀ, Ïe se budu opakovat, ale pofiád nedokáÏu pochopit, proã tu je‰tû dfiepí‰?“ zv˘‰í Ïena na druhém konci telefonního drátu opûtovnû hlas. „Copak se‰ nûjaká muãednice?“ „V퉅,“ zaãne Dorota potichu vysvûtlovat. „Ne, nevím, nerozumím tomu. Nic z toho nechápu! Proã jsi neodjela s matkou? Proã ti nikdo z t˘ podûlan˘, prolhan˘ rodinky nepomohl? Proã tu sedí‰ a ãekበna...“ „ProtoÏe to ne‰lo,“ pfieru‰í volající Ïena urychlenû její 8
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 9
monolog. „ProtoÏe nejdfiív mû samozfiejmû nechtûl pustit. Pak se rozhodl, Ïe já sice mÛÏu odjet, ale dûti zÛstanou u nûj. DokáÏe‰ si to pfiedstavit? Malinké Darje je pfiece teprve ‰est mûsícÛ...,“ hlesne, ale dojde jí dech a nic víc uÏ ze sebe nedostane. „A nefiíkala jsem ti to snad?! Nevarovala jsem tû?!“ „Ano,“ vyhrkne Dorota a propukne v nezadrÏiteln˘ pláã. „My uÏ ti teì ale nemÛÏeme pomoct. Do tohohle se nenecháme namoãit,“ prohlásí pfiítelkynû tvrdû. „Je to moc velkej prÛser, mohlo by nás to v‰echny zniãit. Je mi líto.“ Nastane ticho. V podstatû by mûla Dorota zavûsit, ale úlekem zdfievûní, jako by si právû vyslechla svÛj rozsudek. „Ale mohla bych zavolat Petrovi. Doufám, Ïe si je‰tû pamatuje‰ na‰eho skvûl˘ho konzula. Mበ‰tûstí, Ïe tu pofiád pracuje, protoÏe je to dobrej chlap a má drajv.“ „VáÏnû?“ zanafiíká ti‰e zoufalá Dora a rozechvûlou rukou si utfie nos. „Za pÛl hodiny u vjezdu do va‰í mal˘ uliãky bude stát auto, ne taxík, ale soukromej bílej nissan. Na nic se fiidiãe neptej, nefiíkej Ïádn˘ jméno ani pfiíjmení, a rozhodnû mu nepovídej, kam tû má odvézt. On uÏ bude vûdût. Teì se o tebe mÛÏe postarat jenom ambasáda a jenom na‰e ministerstvo zahraniãních vûcí mÛÏe vymyslet, jak tû odsud dostat. V souãasn˘ dobû se‰ v takov˘ situaci, Ïe ti musej pomoct. Tohle uÏ nejsou obyãejn˘ rodinn˘ problémy...“ „Ale já je‰tû pofiád nemám na‰e pasy, a dokonce ani Darjin rodn˘ list...“ „Neser!“ vykfiikne Bára na‰tvanû. „Ty si s sebou nic neber! Rozumí‰, ty jedna kozo pitomá? Îádnou ta‰ku ani kufr! Jdi tam jenom tak, bez niãeho, maximálnû si vezmi jednu pampersku do kapsy a jalla.“1
1
Jalla (arab.), zde: odejdi, jdi, na cestu.
9
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 10
„Dobfie,“ odvûtí Dorota mechanicky a zaktivuje v‰echny své síly. „A uÏ mi nikdy nevolej. Jestli nûkoho bude zajímat mÛj v˘pis hovorÛ, tak jsem v prdeli!“ Po tûchto slovech kamarádka bez rozlouãení zavûsí. Mladá matka rychle vyskoãí. Darju poloÏí na postel, Marjánce struãnû vysvûtlí, aby si do ‰kolního batÛÏku zabalila jen to nejdÛleÏitûj‰í, a sama se zaãne pfiehrabovat ve skfiíni a hledat co nejmen‰í ta‰ku. Musí si s sebou pfiece vzít alespoÀ dvoje kalhotky. Za ãtvrt hodiny je hotová. Stojí ve dvefiích loÏnice a je‰tû naposledy se rozhlédne. Vtom dole zaslechne tfiísknutí hlavních dvefií a hlasité muÏské hlasy. Zamrazí ji v zádech. Polekanû se rozhlédne kolem sebe a hledá jinou únikovou cestu. Bezradnû v‰ak zÛstane stát, s Darjou v náruãi a s Marjánkou za zády. Není schopna udûlat jedin˘ krok. „Nechápu, proã jsem sem vÛbec ‰el,“ ozve se neznám˘ muÏsk˘ hlas. „Co sis jako myslel? Îe si úfiední osobu mÛÏe‰ koupit?“ vykfiikne kdosi jin˘ a je sly‰et úder. „¤íkám ti, mazej do auta a bez fieãí. Stejnû se z toho, chlape, nevykroutí‰.“ Dal‰í úder, po kterém Ahmed tlumenû zanafiíká. Dorota si pfiiloÏí prst na ústa. Marjánce tím naznaãí, Ïe ani muk. Je vydû‰ená. Upraví Darje dudlík a po ‰piãkách se vrátí zpût do loÏnice. TûÏko fiíct, co se poté vlastnû stane. MoÏná Ïe strachy pfiíli‰ pevnû sevfie malinkou dceru anebo ji probudí její tlukoucí srdce. Darja v‰ak zniãehonic otevfie oãi a na‰pulí pusinku. Nejprve ti‰e zapíská a po chvíli uÏ kvílí jako siréna. Dorota vbûhne do pokoje, zamkne dvefie a zabarikáduje je velkou skfiíní. Není jasné, kde sebere dostatek sil na to, aby ji sama pfiesunula, udûlá to v‰ak v závratném tempu. VmÏiku pfiebûhne do nejvzdálenûj‰ího kouta loÏnice a vleãe za sebou vystra‰enou Marjánku. Sednou si spolu na podlahu a kfieãovitû se obejmou, Darja v‰ak se sv˘m koncertem nekonãí. Na 10
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 11
schodech jsou sly‰et kroky a vydû‰ená Ïena strachy zatne zuby. Kdosi vezme za kliku a poté vrazí do mohutn˘ch dfievûn˘ch dvefií, které by mûly vydrÏet. JenÏe útoãníkÛm se siln˘m úderem nakonec podafií zámek vylomit a je jasné, Ïe je uÏ nic nezachrání. Dvefie vyvrácené z pantÛ pfievrátí tûÏkou skfiíÀ. Kdo mÛÏe mít tolik síly, nebo spí‰ v sobû cítit tolik vzteku, aby to udûlal? Dorota to nechce vûdût a zavfie oãi. Dcery uÏ nafiíkají obû. „Aáá, takovou kvûtinku si tu schovává‰, ty zmrde jeden,“ prohlásí potutelnû velká muÏská zrÛda. Otoãí se smûrem k Ahmedovi, kter˘ stojí nejistû ve dvefiích, a vlepí mu pofiádnou facku. „No tak, vylez ven.“ Dvûma skoky uÏ je u Ïeny a chytí ji za vlasy. „Pûknou blond˘nu sis nabalil!“ zasmûje se oplzle a vycení zaÏloutlé kfiivé zuby. MuÏ odtáhne Dorotu za vlasy a sukni, povalí ji na velkou manÏelskou postel a Marjánce vrazí takovou ránu, Ïe ji srazí smûrem k malé Darje leÏící na zemi. Je‰tû jednou si bezbrannou Ïenu celou prohlédne, sevfie popraskané rty a pomalu se obrátí smûrem k poddajnému Ahmedovi, muÏi a otci rodiny. „No,“ fiekne koneãnû, jako by naschvál zvy‰oval napûtí. „MoÏná se nakonec dohodneme, kamaráde.“ Pustí Ïeniny blond vlasy a Dorota se jako lvice bránící mláìata vrhne smûrem k uplakan˘m a roztfiesen˘m dcerkám. MuÏi odejdou z pokoje a zanechají ubreãenou matku s dcerami o samotû. Ahmed neudûlá jedin˘ krok jejich smûrem. Z chodby se ozve ‰epot a záhy niãemÛv hrdelní, úlisn˘ smích. K ostatním hlasÛm se pfiipojí je‰tû jeden, rozveselen˘. Za chvíli uÏ dûj nabírá obrátky. Je sly‰et dupot tûÏk˘ch nohou po schodech, nûãí rozhovor, smrdí tam levné cigarety. Îena s dcerami sedí na podlaze jako pfiikovaná, jako by právû probíhající události sledovala zvenãí. Ahmed vtrhne do loÏnice, a aniÏ by se na ni podíval, sebere jí ukfiiãené dûti. Jako koãky je chytí v podpaÏí, ani se neohlédne a zase odejde. Do pokoje, s otev11
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 12
fienou lahví whisky v ruce, vejde hlavní násilník. Dorota ihned pochopí, v ãem spoãívá jejich domluva. Její milovan˘ muÏ ji bez rozm˘‰lení a rozpakÛ jednodu‰e prodal, aby si zachránil tu svou podûlanou fundamentalistickou kÛÏi. Ze v‰ech sil se snaÏí úlisnému násilníkovi klást odpor, muÏ má v‰ak nesrovnatelnû vût‰í sílu. Neperou se spolu ani minutu a ona uÏ v rozkroku cítí jeho prsty. „Hm, taková teplá kundiãka,“ d˘chá jí otrapa do ucha a odér z jeho úst jí bere dech z prsou. „To já kdybych mûl doma takovouhle Ïenskou, tak bych se nikde nepotuloval po nocích a v‰ichni, kdo na sebe vû‰ej bomby, by mi byli ukraden˘.“ „Zmrd jeden, debilní posera,“ nadává Ïena a pod tíhou velkého tûla, které ji zalehlo, sotva lapá po dechu. „To mበpravdu,“ zasmûje se násilník a strhne z ní kalhotky. „Svatá pravda, ten tvÛj muÏ je pûknej idiot.“ S tûmi slovy do ní jedním prudk˘m nárazem vnikne a bolest v rozkroku, která se rychle ‰ífií do podbfii‰ku, je taková, Ïe Dorota div neomdlí. MuÏ nepfiestává a bez vydechnutí si to s ní nûkolikrát rozdá. Vytéká z ní sperma s krví a ona pfies uplakané oãi pfiestává vidût. Jakoby z dálky, z jiného rozmûru, k ní doléhá vlastní náfiek. Nakonec z ní násilník s hlasit˘m plesknutím penis vytáhne a spokojen˘ sám se sebou vypije naráz pÛl lahve whisky. „Hej, nebuì takovej hamiÏnej, aÈ si uÏijou i ostatní,“ oz˘vají se dotûrné muÏské hlasy z chodby. „·éfe...“ „Jestli mi sem teì nûkdo z vás vleze, zastfielím ho jako psa,“ varuje je vÛdce skupiny. „AÏ skonãím, je‰tû si uÏijete,“ slíbí jim, ale jí uÏ je v‰echno jedno a skrytû doufá, Ïe to nepfieÏije. „Tak co, krasavice, pokraãujeme?“ zeptá se muÏ oplzle. Z posledních sil se mu zniãená Ïena nehty zaryje do ohyzdného, poìobaného ksichtu. Je‰tû spatfií prouÏek krve, která mu stéká z oboãí, kdyÏ ji násilník uchopí za nohy a násilnû ji otoãí na bfiicho. Dorota má pfied oãima 12
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 13
pouze barevn˘ pfiehoz, kter˘ dostali od Ahmedovy matky k sedmému v˘roãí svatby. Ahmed se rozechvûle snaÏí otevfiít dvefie svého velkého rodinného domu. Marjánka stojí vedle nûj se svû‰enou hlavou a velk˘ma, smutn˘ma a vystra‰en˘ma oãima. Z tváfie jí lze vyãíst nejen úlek, ale také pfiekvapení a jakoby prázdnota. Darja se obratnû jako had kroutí pod otcovou rukou a z pláãe pfie‰la do slabého, sotva sly‰itelného náfiku. „Co se to tu dûje?“ Dvefie se prudce otevfiou a objeví se v nich rozhnûvaná postar‰í Arabka. „Babi!“ Marjánka se jí vrhne do náruãe a okamÏitû se hlasitû rozbreãí. „Moje milovaná babiãko, jsi tu, nikam jsi neodjela, nenechala jsi mû tu,“ nafiíká holãiãka a ‰pulí pusinku. „Rychle pojìte dovnitfi a zavfiete dvefie.“ Îena je nervóznû naÏene dovnitfi. „Kde je Dorota, proã jsi ji ke mnû také nepfiivedl?“ zeptá se zostra a podezíravû svého syna. „Îe tys ji poslal samotnou do Polska!“ pokraãuje vyãítavû. „Promluvíme si pozdûji!“ Ahmed matce pfiedá rozechvûlou Darju a urychlenû chce zmizet ve svém pokoji. „Na nûco jsem se tû ptala, synu!“ vykfiikne Ïena. „Nechovej se jako bezohledn˘ sprosÈák a neobracej se ke mnû zády!“ Pevnû ho chytí za rukáv ko‰ile a posadí ho na místo. „Babiãko, babiãko!“ vloÏí se Marjánka do jejich rozhovoru a zadrÏuje pláã. „Babiãko, máma zÛstala v tom velkém domû tetiãky Miriam! Pfii‰li tam stra‰ní zlodûji, pfiepadli nás...“ „Co to povídá‰, holãiãko moje!“ Îena se nevûfiícnû podívá smûrem k Ahmedovi. „Já pfiece nikdy nelÏu! To mû uãila maminka a taky ty, babiãko. Lhát se nesmí ani v islámu, ani v kfiesÈanství, Ïe jo?“ 13
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 14
„Ano, miláãku, lhát se nesmí a ani se nemají dûlat ‰patné vûci. Ale nûktefií lidé, vychovaní ve vífie, se jich nicménû neustále dopou‰tûjí,“ odpoví Ïena vnuãce a v˘mluvnû se podívá svému synovi do oãí. „Nemám pravdu, Ahmede?“ zeptá se odmûfienû. „Promluvíme si pozdûji, bez dûtí,“ odsekne jí muÏ, otoãí se k ní zády a zavfie jim dvefie pfied nosem. „Marjánko, mamince se urãitû nic nestalo. Jen musí zabalit vûci do kufrÛ, abyste mûly náhradní obleãení.“ „A ti hnusní chlapi vyrazili dvefie do loÏnice a mámu a tátu bili!“ „VáÏnû tomu nemÛÏu uvûfiit...,“ Arabka zmlkne a zadívá se do prázdna. „A táta nic neudûlal, vÛbec mámû nepomohl. Sebral nás a utekl. Proã, babiãko? Proã? Já chci k mááámû.“ Dívenka se znovu rozbreãí. Pfiidá se k ní mlad‰í sestra a Ïena neví, jak by rozru‰ené dûti uklidnila. „Dneska budete spát se mnou,“ napadne ji jediná rozumná my‰lenka. „Pojì, Marjánko, vykoupeme se, dáme si kakao, a aÏ se ráno probudí‰, máma uÏ bude doma. Ano?“ „Moje milovaná babiãko...“ Sedmiletá holãiãka uchopí Ïenu, jedinou spfiíznûnou du‰i, za dlouhou kvûtovanou sukni a rozechvûle ji obejme. Nyní uÏ se cítí v bezpeãí. „Cos to zase provedl, ty jedno ìáblovo pometlo?!“ Arabka s rozcuchan˘mi vlasy vtrhne do pokoje, kde její syn pije teplou whisky pfiímo z lahve. „Nefivi tu tak, matko,“ napomene ji Ahmed a pomalu se k ní obrátí. „Tak matka five?! Ale co, od tebe se mÛÏu doãkat ãehokoli. Nemበúctu k nikomu ani k niãemu na svûtû a jsi je‰tû vût‰í niãema neÏ tvÛj otec!“ vykfiikne Ïena nakonec. „No tak se k nûmu pfiestûhuj. A co tady vÛbec dûlá‰? Mበbejt pfiece v Akkfie s Malikou a ChadídÏou!“ 14
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 15
„Neodbíhej od tématu. Myslel sis, Ïe je dÛm prázdn˘ a Ïe ti tu nikdo nebude pfiekáÏet, ale to ses pûknû zm˘lil. Mám právo b˘t tam, kde sama chci. Co jsi té ubohé Dorotû udûlal tentokrát?! A je pravda to, co fiíká Marjánka?“ „To tû nemusí zajímat,“ usadí ji Ahmed a mohutn˘m lokem se napije z lahve. „Ona je pro tebe úplnû cizí ãlovûk.“ „Je to matka m˘ch vnuãek. Je to Ïena a navíc ji mám moc ráda. Tím spí‰, Ïe s tebou mûla samé problémy, ale v‰echno dÛstojnû sná‰ela. A nejspí‰ proto, Ïe tû tak milovala, i kdyÏ sis to nezaslouÏil.“ „Jdi spát, svoje problémy si vyfie‰ím sám,“ prohlásí muÏ, kter˘ se sotva drÏí na nohou. Vstane a vystrãí matku ze dvefií. „Jestli mi nefiekne‰, co se dûje, pÛjdu tam sama a zjistím to,“ vyhroÏuje Ïena a kfieãovitû se zapfie rukama o dvefiní rám. „Jen si tam jdi, tfieba si taky je‰tû vrzne‰,“ zasmûje se chlípnû Ahmed. „CoÏe?!“ vykfiikne matka pfiekvapenû vysok˘m hlasem. „Tys to na ni v‰echno nastraÏil?“ Chytne se za krk, ponûvadÏ rozãilením pfiestane d˘chat a zaãne se dusit. Tváfi jí zesiná a velké ãerné oãi se na nûho nevûfiícnû podívají: „Vallahi,2 aÈ mû BÛh potrestá, Ïe jsem na svût pfiivedla takovou stvÛru.“ Brzy ráno se Ahmed potichu vkrade do tichého, opu‰tûného domu. Vejde kuchyÀsk˘mi dvefimi, které jsou otevfiené dokofián. V kuchyni to vypadá jako ve chlívku – na zemi se válejí prázdné lahve od whisky a od vodky, na stole leÏí zbytky jídla, po kterém uÏ zaãaly lézt v‰udypfiítomné mouchy. Jakmile zjistí, Ïe vetfielci dÛm uÏ opusti-
2
Vallahi (arab.), BoÏe!
15
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 16
li, vybûhne do prvního patra a neklidnû vejde do loÏnice, kde ho ãeká pfií‰ern˘ pohled. Dorota leÏí s roztaÏen˘ma nohama na posteli a z rozkroku jí vytéká krvavá, mazlavá tekutina. Nejeví známky Ïivota, tváfi má opuchlou a plnou modfiin po úderech. MuÏ se k ní skloní a poslechne si dech. Není si jist˘, zdali Ïije, s odporem se tedy dotkne Ïíly na krku, v níÏ ucítí slab˘ puls. „Kurva!“ za‰eptá. Nespokojenû se za‰klebí a ztûÏka usedne na za‰pinûnou manÏelskou postel. „To je teda pûknû v háji.“ Odejde do vedlej‰ího pokoje a zaãne volat na rÛzná místa. Po posledním hovoru si oddechne a vrátí se k sotva Ïivé Ïenû. Zabalí pohanûné tûlo do deky a odnese je do garáÏe. Dorotu probudí tupá bolest vystfielující do celého bfiicha. Zaãíná u tfiísel a konãí u bránice. Netu‰í, kde se právû nachází a co se dûje. Nûco kolem ní huãí a ukolébává ji ke spánku. Je tak slabá, Ïe ani nemÛÏe otevfiít oãi. Dotkne se vûci, do které je zabalená. Nejspí‰ pfiehoz z loÏnice. Rozbolavûl˘ma rukama si ho pfietáhne pfies hlavu a opût se propadne do prázdna. Z apatie ji probudí prudké houpání a otfiesy, které jejímu rozbolavûlému tûlu zpÛsobují nepfiedstavitelné utrpení. Zpovzdálí sly‰í jakési hlasy, nûkdo se na nûco ptá, druh˘ mu odpovídá. S obrovskou námahou otevfie jedno oko a vykoukne zpod deky. Tma. Tma a dusno. V panice zaãne ‰átrat kolem sebe. Nejspí‰ je v kufru od auta. Chtûla by zaãít kopat a kfiiãet: Pomoc, zachraÀte mû! – nemá v‰ak sebemen‰í sílu. Chybí jí vzduch a její tûlo pokr˘vá studen˘ pot. Do oãí se jí derou úlevné slzy. AÈ uÏ to skonãí, aÈ uÏ je po v‰em. Kolem ní je stále vût‰í ãernota, cítí, jak se do ní propadá, vzdaluje se od okolní reality, od vlastního tûla a utrpení. „Pohni se!“ Kdosi ji silnû uchopí, divÏe jí nezlomí ruku. Brutálnû ji vytáhne z tmavé, smradlavé nory. „Co je to za 16
Arabska_dcera.qxd
3.8.2015
13.19
Stránka 17
nestydatou Ïenskou, to je ale ‰pína a hnus. Kdo se na to má koukat!“ Star˘ seschl˘ Arab se ji snaÏí postavit na nohy, ty se v‰ak pod Dorotou podlamují, takÏe upadne na zem. ·átrá rukama kolem sebe a cítí písek prosívající se mezi prsty. Stále studen˘, ale osvûÏující vítr jí ovívá tûlo a probouzí ji k vûdomí. TûÏkopádnû zvedne hlavu. Pfiimhoufien˘mi, opuchl˘mi víãky ve vzdálenosti pfiibliÏnû dvaceti metrÛ vidí Ahmeda, kter˘ spû‰nû mluví s neznám˘m muÏem. Co zase chystá? Co to bude protentokrát? Îe by opût vymûnil její tûlo za svou svobodu? Ze v‰ech sil zbystfií zrak a v‰imne si, Ïe v rukou neznámého muÏe pfiistane tlust˘ svazek bankovek. A poté dal‰í, o nûco men‰í. „Baba!3 Dej ji do kamrlíku!“ Nejspí‰ se dohodli. „Fisa, fisa,4 v‰ichni pfiece nemusejí vûdût, co se tu dûje.“ Otec muÏe, na svÛj vûk stále siln˘, do sotva Ïivé Ïeny strãí a kopanci ji popohání smûrem k jakési chatrãi nacházející se v rohu velkého dvorku. Dorota se chce ohlédnout, pfiesvûdãit se, zdali to není nûjak˘ omyl. I kdyby byl její manÏel sebevût‰í lotr, pfiece ji tu nemÛÏe ponechat jistojisté smrti! „Hmedo!“ kfiiãí slab˘m hlasem. „Ahmede, co to vyvádí‰? Prosím tû, odvez mû odsud!“ Nesly‰í Ïádnou odpovûì. Namísto toho si od starce vyslouÏí siln˘ ‰Èouchanec do hlavy a spadne do písku. Mimodûk se ohlédne smûrem k muÏÛm uzavírajícím obchod. Nikdo uÏ tam není, jen na druhé stranû za pískovcovou zdí je sly‰et vzdalující se zvuk automobilového motoru.
3 4
Baba (arab., libyjsky), táta. Fisa (arab.), rychle.
17