Kapitola 1
K dyž bolestí nemohla usnout, vstávala Lorraine Jensonová už za rozbřesku a usadila se venku v proutěné židli, zatímco v zotavovně ještě všichni leželi bez hnutí. Zachumlala se před jitřním chladem do kostkované deky a nad šálkem čaje Earl Grey, z jehož hladiny se v zákrutách odvíjela voňavá pára a do nosu jí vplývala příjemná lehká vůně, poslouchala zpívat ptáky. Vykouřila si první denní cigaretu, vždycky nejlahodnější. Umělé jezírko pod svažujícím se trávníkem bylo někdy zastřené mlhou, jež halila i stromy na opačné straně. Jindy hladina naopak vytvářela strnule klidné tmavé zrcadlo, v němž se dokonale a do detailů odrážely všechny větve i lístky. Tohoto příjemného dubnového rána bylo nad jezírkem jasno, ale hladinu čechral chladný vánek a odrazy se mihotaly. Jak začaly zabírat prášky, Lorraine cítila, jak z ní bolest sklouzává jak vrstva mrtvé kůže, a čaj s cigaretou jí zkonejšily rozrušené nervy. Položila šálek na nízký kovaný stolek vedle židle a přitáhla si deku kolem ramen. Hleděla k jihu a slunce se prodíralo přes kopec skrz stromy, které měla po levici. Kouzelná chvíle se brzy roztříští. Z budovy za zády uslyší hluk, jak lidé začnou vstávat, volat, mlátit dveřmi, sprchovat se a splachovat; začne další den, který je potřeba přežít. Jak jitřní světlo sílilo, měla dojem, že cosi vidí – jakoby schumlané šaty na zemi na okraji lesa na opačné straně jezírka. To bylo zvláštní, protože správce Barry byl na své umělé jezírko i přírodní hájek pyšný, až si lidé stěžovali, že tam tráví [7]