Varování
arování místo úvodního slova? No a? Copak to Fitzek je‰tû nikdy neudûlal? Správnû, nemûjte obavy. Vím, Ïe nûkteré ãtenáfie prology otravují, a proto vám nechci lézt na nervy dlouhou pfiedmluvou. Ale pár fiádkÛ je zapotfiebí a slovo „varování“ je v nadpisu nejen proto, aby vzbudilo va‰i zvûdavost, n˘brÏ i proto, Ïe mám naléhavou potfiebu obeznámit vás pfied ãetbou s jednou dÛleÏitou okolností: Lovec oãí je druh˘m románem v fiadû (o níÏ sám je‰tû nevím, jak bude dlouhá). Neznamená to, Ïe si nutnû musíte prvnû pfieãíst Sbûratele oãí, abyste pochopili, o co se jedná zde. Tento thriller je samostatn˘ pfiíbûh a nevyÏaduje Ïádné pfiedbûÏné znalosti. Ale druh˘ svazek se pfiirozenû ãasto a intenzivnû vztahuje k prvnímu. V‰e ostatní by taky bylo nepfiirozené, neboÈ co protagonisté Alina a Zorbach proÏili v pfiípadu sbûratele oãí, to je pochopitelnû velice sebralo a v˘raznû zmûnilo jejich Ïivot, jestli ne rovnou... Ne, víc toho neprozradím. Jenom tolik: Jestli zaãnete Lovcem oãí, Sbûratel oãí uÏ pro vás potom zdaleka nebude tolik napínav˘. Tomu se bohuÏel nedá zabránit. Tak, a teì mi taky jistû prominete, Ïe jsem to „postnul“, jak se teì novû fiíká, hned na zaãátek. Ale probÛh, v Ïádném pfiípadû to není reklama, abyste si koupili dal‰í moje knihy. V‰em, jimÏ je lhostejné, co se odehrálo
V
7
v prvním dílu, fiíkám je‰tû jednou: O nic nejde. Tahle kniha je svébytná a má svÛj samostatn˘ pfiíbûh. Pouze nechci pozdûji dostávat e-maily s pfiedmûtem: „Proã jste nás nevaroval?“ Tímto jsem vás varoval – a vãas. Pofiád je‰tû mÛÏete thriller sklapnout, zastrãit do regálu nebo ho vrátit. Pak se ov‰em minete s tím, co se odehraje na následujících stránkách. VáÏnû to chcete? V‰echno nejlep‰í a na brzkou poãtenou VበSebastian Fitzek
8
1. kapitola
fiijateln˘ch tfiináct stupÀÛ, nebe mírnû zataÏené, jemn˘ záfiijov˘ vítr. Tohle poãasí Johanna Stromová milovala. Jako stvofiené, kdyÏ chce ãlovûk umfiít. MuÏ na laviãce v parku vedle ní jako by její pfiání vytu‰il, i kdyÏ s ní dodnes neprohodil ani slovo. VÛbec byl takov˘ nemluvn˘. Jednou za den, dvû hodiny po obûdû, smûla Johanna Stromová do oploceného parku kliniky poblíÏ Hamburku, aby si „protáhla nohy“, jak tomu fiíkala vrchní sestra. Ve skuteãnosti na tûch hrbolat˘ch cestiãkách, které se vinuly stromov˘m porostem v areálu psychiatrického ústavu, musel ãlovûk dávat zatracen˘ pozor, kam ‰lape. Zrovna vãera star˘ Wischnewski zakopl o kofien zakryt˘ prvním opadan˘m listím a narazil si kyãel. „Kdyby si rad‰i narazil hlavu,“ zaslechla Johanna o‰etfiovatele, jak se posmívá na adresu dementního pacienta. „To by se na nûm tolik neprojevilo.“ Johanna Stromová si jako skoro kaÏd˘ pacient kliniky Svatá Barbora („udûlaj tam z tebe magora“, jak na ni r˘movali obyvatelé z okolí) pfiipadala, Ïe sem rozhodnû nepatfií. Ne Ïe by snad byla zdravá, ó ne, BoÏe, to tedy nebyla, ale protoÏe jí na vyléãení nezáleÏelo. Kdyby ‰lo jen o alkoholismus, jenÏ ji napfied zbavil dÛstojnosti a potom pfiipravil o zdraví, byla by se moÏná jednoho dne dokonce i vzchopila a postavila na odpor démonÛm, které se pokou‰ela utopit v krabicovém vínu kupovaném u benzinové pumpy. A pokud by mûla profesionální pomoc, moÏná by se dokonce vzepfiela, kdyby ji chtûl její
P
15
muÏ zase spoutat, aby se potû‰il její „devótní du‰iãkou“, jak tomu fiíkal. Na zaãátku jejich vztahu to brala jako nûjakou hru, na kterou lze pfiistoupit, kdyÏ to partnerovi udûlá radost. Nechala si v posteli nadávat, Ïe je tfiídírková kobyla, kurvoÏelka a nenaÏraná hnusná píãa. A musela si s hanbou pfiiznat, Ïe ji to zpoãátku sv˘m zpÛsobem skuteãnû vzru‰ovalo, kdyÏ na ni sáhl trochu drsnûji. Plácnout po zadku, sevfiít hrdlo, no prosím. Vidûla na nûm, jak ho to vzru‰uje, a pociÈovala to i na sobû. Poddávala se mu i proto, Ïe jednou si pfied nûj ve chvíli, kdy spûl k orgasmu, odmítla kleknout, a od té doby vûdûla, jak se umí rozzufiit. AÈ si uskuteãÀuje svoje sny, které má z pornofilmÛ. Nic na tom pfiece není. Ale nûkde vzadu, v nekoneãn˘ch hlubinách jejího podvûdomí, ji napadlo, Ïe uÏ je asi na v‰echno pfiíli‰ pozdû. Îe zme‰kala poslední odboãku z cesty svého Ïivota, kdy je‰tû bylo moÏné vûci napravit, neÏ se jí definitivnû vymknou z rukou. Nechala se zkrátka poniÏovat aÏ pfiíli‰ ãasto a protestovala moc málo. Pfiiznat Christianovi po v‰ech tûch letech manÏelství, Ïe s ním nikdy nesdílela nûkteré jeho záliby, by ji odhalilo jako lháfiku a jeho by to (a právem, jak usoudila) citelnû ranilo. A tak mlãela dál a dlouho si namlouvala, Ïe má otûÏe ve sv˘ch rukou. Tahle iluze pohasla jednoho dusného letního dne v srpnu, kdyÏ se celá propocená vrátila z nákupu na víkend. Dcera Nicola byla se ‰kolou na v˘letû na Baltu a Johanna se tû‰ila na poklidn˘ páteãní veãer s pizzou a filmem na DVD (Angel Heart s Mickeym Rourkem, kter˘ její muÏ je‰tû neznal a kter˘ vzala za tfii eura z pultu s laci16
n˘m zboÏím). Byla zklamaná kvÛli neohlá‰en˘m hostÛm v ob˘váku. Christian se rozvaloval na gauãi je‰tû se dvûma kamarády z kanceláfie. Bylo vidût, Ïe uÏ do sebe obrátili pár lahví vína. Pusu na pfiivítanou Johanna neãekala, to Christian dûlal nerad uÏ dfiív. Vût‰inou ji plácl po zadku nebo ji novû ‰típl do bradavky, kdyÏ se vrátila domÛ. Toho dne za‰el je‰tû o krok dál. Na spoustu událostí toho veãera si uÏ nemohla vzpomenout, mnohé z nich její podvûdomí milosrdnû drÏelo pod zámkem, ale to, co jí uvízlo v pamûti, staãilo, aby se i dnes probouzela s kfiikem. Christian vstal a bez varování jí vyÈal facku. „Nechalas nás ãekat, ty svinû jedna zasraná!“ obofiil se na ni s hranou v˘ãitkou a obrátil se ke kamarádÛm: „Co myslíte, jak mám za to svoji kurvoÏelku potrestat?“ Johanna protáhla obliãej v marném pokusu pfiehrát s úsmûvem na rtech manÏelovu erupci násilí do ne‰kodného Ïertu. Jeho kamarádi z advokátní kanceláfie (oba v padnoucím obleku s kravatou a kapesníãkem, oba se snubním prstenem) se dvojsmyslnû zasmáli. Teprve teì si v‰imla porna, které bûÏelo na obrazovce s vypnut˘m zvukem. Právû tam nûjaké nahé Ïenû natahovali pfies hlavu koÏenou kapuci. „Mám vám je‰tû nûco pfiinést?“ zeptala se Johanna rozechvûl˘m hlasem a dodnes si není jistá, jestli neudûlala chybu. Jestli to Christian nepochopil jako souhlas s rolí, ve které ji chtûl kamarádÛm pfiedvést. Pfiedvádûãka. Christianovo synonymum pro domácí násilí. Kolikrát jí v posteli ‰eptal do ucha svoje znásilÀovací fantazie: jak ji chtûl v lese pfiivázat nahou ke stromu a pfiedhodit jako nehájenou zvûfi náhodn˘m rekreaãním bûÏcÛm. Jeho fantazie byly nûkdy tak smû‰né 17
(jednou ji skuteãnû chtûl zamûstnat v bordelu jako dûvku), Ïe Johanna zatím nemûla váÏné obavy, Ïe by je dokázal uskuteãnit. Toho srpnového veãera v‰ak zjistila, Ïe se m˘lila. Pfií‰tí den zaãala pít. Aby tu hrÛzu nûãím pfiebila. Aby zapomnûla. Na den své dosud nejvût‰í bolesti, kter˘ poloÏil základní kámen k tomu, Ïe pozdûji skonãila ve Svaté Barbofie – ãtyfii roky poté, co uÏ pfii‰la o zamûstnání, v‰echny spoleãenské kontakty i podstatnou ãást vÛle k Ïivotu a kdy jí Christian u stolu v kuchyni oznámil, Ïe se s ní rozvádí. Îe se zamiloval do mlad‰í, hezãí a inteligentnûj‰í Ïeny, studentky, která si nenechá líbit takové zacházení jako ona; a Ïe si samozfiejmû bere k sobû Nicolu, protoÏe je v pubertû a nemÛÏe ji nechat u zpustlé alkoholiãky, která se vû‰í na krk kaÏdému chlapovi jako laciná ‰tûtka. Vyhrkly jí slzy a ruce se jí projednou netfiásly kvÛli poklesu hladiny alkoholu. To nemÛÏe‰ udûlat, chtûla na nûj zafivat. NemÛÏe‰ mû odhodit jako pro‰oupanou rohoÏku a ukrást mi dceru. Ale nevyloudila ze sebe víc neÏ utrápen˘ v˘kfiik. Christian jenom opovrÏlivû zavrtûl hlavou a v oãích se mu zraãilo pohrdání. Vûdûl, Ïe tuhle bitvu vyhrál dfiív, neÏ zaãala. On byl advokát, ona psychicky zlomená alkoholiãka. UÏ jen samotná videa, která natoãil, kdyÏ musela b˘t po vÛli jeho kamarádÛm, znám˘m i úplnû cizím muÏÛm, staãila na to, aby se i ta nejemancipovanûj‰í rozvodová soudkynû postavila na jeho stranu. Videa, na nichÏ byla Johanna jediná, kdo nesmûl mít nasazenou masku. Dva mûsíce potom, co se Nicola a Christian odstûhovali, a krátce poté, co její dcera beze stopy zmizela, se Johanna poprvé pokusila o sebevraÏdu. Po tfietím ne18
zdafieném pokusu, v den, kdy policie pátrání po Nicole zastavila, ji tady hospitalizovali. Teì uÏ tu pob˘vala pÛl roku a díky odvykací kúfie se zlep‰il aspoÀ její tûlesn˘ stav. Zuby mûla zkaÏené, jaterní testy byly pofiád je‰tû jedna velká katastrofa, ale bolesti pfii moãení byly den ode dne snesitelnûj‰í. UÏ se tak stra‰nû nepotila, a kdyÏ si teì vlasy proãesávala kartáãem ãím dál snáz, odváÏila se dokonce vyjít ven. Na rozervanosti její ps˘ché se v‰ak nic nezmûnilo a nadále si pfiipadala jako vyvrhel. Vyvrhel v Ïupanu, kter˘ se sám plíÏí nemocniãním parkem. Star‰ímu muÏi na laviãce, jenÏ jí vlídnû pokynul a mlãky ji vyzval, aby si k nûmu pfiisedla, její zchátral˘ zevnûj‰ek zfiejmû nevadil. Johanna si za ten dlouh˘ pobyt pfiipadala uÏ jako inventáfi kliniky. Vût‰inu spolupacientek znala aspoÀ pfiíjmením, ale doposud nepfii‰la na to, z jakého dÛvodu zde byl umístûn její mlãenliv˘ spolusedící. Uvnitfi nemocniãní budovy ho je‰tû nikdy nevidûla, ani ho náhodou nepotkala na chodbû nebo s ostatními v jídelnû pfii v˘deji stravy. Ale kdykoli si ‰la do parku protáhnout nohy, byl tady ten staromódnû vyhlíÏející muÏ vÏdycky. Rovn˘ jako svíãka, bezvadnû ostfiíhané fiídké vlasy, s pû‰inkou ostrou stejnû jako puky u ‰ediv˘ch flanelov˘ch kalhot. Házel drobky chleba holubÛm, mravencÛm, ‰paãkÛm a vrabcÛm, ktefií se mu hemÏili u nohou. Tu a tam se na Johannu potutelnû usmál a sám si strãil drobek do úst. V tûch nûkolika okamÏicích nûmé komunikace se nemohla odtrhnout od jeho oãí, které vypadaly mnohem mlad‰í, bdûlej‰í a tajuplnûji neÏ samotn˘ muÏ, jehoÏ vûk se dal tûÏko odhadnout. Mohlo mu táhnout na ‰edesát. 19
Dnes ho tedy oslovila, potom co jako obvykle sedûli potichu vedle sebe a poslouchali vzdálen˘ hukot na mûstské dálnici. „Smím se vás na nûco zeptat?“ „Samozfiejmû.“ Mûl pfiívûtiv˘ hlas a pfiipomínal Johannû jejího dávno zesnulého douãujícího matematiky, jenÏ ani po dvacátém opakování neztrácel trpûlivost. „Proã jste tady?“ Otoãil se k ní a podíval se sv˘ma zvlá‰tníma oãima pfiímo na ni. „KvÛli vám.“ Johanna se zasmála a ãekala, Ïe muÏ svou poznámku vezme zpût, ãímÏ se ukáÏe, Ïe to byl pokus o Ïert. Ale muÏ zÛstal váÏn˘. „Jak tomu mám rozumût?“ „Nejsem pacient. Jsem náv‰tûvník.“ „A pfii‰el jste nav‰tívit...“ Zarazila se. „Nav‰tívit mû?“ „Správnû.“ „A proã?“ „Abych vám nûco ukázal.“ „Co?“ „DÛkaz toho, Ïe to s vámi osud aÏ dosud myslel moc dobfie.“ Jeho hlas uÏ neznûl ani trochu pfiívûtivû. A muÏ taky jiÏ nevypadal jako pfiedãasn˘ penzista, kter˘ krmí holuby v parku, protoÏe zrovna nemá nic lep‰ího na práci. „Dobfie si to prohlédnûte.“ Podal jí fotografii. Johannû se roz‰ífiily zorniãky, kdyÏ jí padl zrak na dokonale ostr˘ snímek mladé Ïeny. Zabralo to vtefiinu úleku, neÏ pochopila celkovou hrÛznost a brutalitu snímku, protoÏe její mozek se pokusil v jakési sebeobranû neregistrovat nepfiedstavitelné. 20
„MÛÏete si ji nechat,“ pronesl star˘ muÏ a vtiskl jí do ruky fotografii z polaroidu. „Chápejte to jako trest za vinu, kterou jste na sebe vzala.“ MuÏ vstal, narovnal si sako a zkontroloval zip u flanelov˘ch kalhot. „A teì mû prosím omluvte. Povinnost volá. Jak jste právû sama vidûla, nejsem s va‰í dcerou je‰tû hotov.“ Potom, chvilku pfiedtím, neÏ se Johanna s fievem zhroutila, vykroãil pryã. Lehkou, pruÏnou a vzletnou chÛzí. Jako jeden z tûch ‰Èastn˘ch muÏÛ, ktefií jsou vyrovnaní se svûtem i se sebou sam˘mi.
21
O pût mûsícÛ pozdûji Teì
2. kapitola
Alexander Zorbach (Já)
ntraoperaãní bdûlost. Ty nejhor‰í horory mívají ãasto nevinná jména. Je to uÏ dávno, to jsem je‰tû vedl nûco jako Ïivot, kdyÏ jsem dûlal rozhovor s totálnû traumatizovanou Ïenou. PfiestoÏe se její pfiíhoda – intraoperaãní bdûlost – odehrála jiÏ pfied lety, pofiád je‰tû trpûla panick˘mi atakami. JestliÏe Lara Weitzmannová pfiedtím nemûla problém s mal˘mi místnostmi, po traumatickém záÏitku nevydrÏela ani ve velkoplo‰né kanceláfii m˘ch novin. Po dvou neúspû‰n˘ch pokusech o interview, kdy jsme se nedostali pfies první otázku na její nepfiedstavitelné bolesti, jsme museli povídání pfienést nûkam do otevfieného prostoru. A tak jsem pod záfiícím sluncem v zoologické zahradû poslouchal hrÛzostra‰né vyprávûní mladé Ïeny. „Byla to jen malá cysta v podbfii‰ku,“ zaãala Lara Weitzmannová potichu a mnû pokaÏdé zaãne bûhat mráz po zádech, kdyÏ si vzpomenu na její lámav˘ hlas v diktafonu. Hlas, jak˘ se dokonale hodil k jejímu vzezfiení, jako kdyby si ji nûjak˘ reÏisér vybral do role právû kvÛli tomuhle slabému tûlu. Trauma jí vyrazilo obrovské díry do ps˘ché a pfii bliωím ohledání byly dokonce vidût. Byla tak hubená a pergamenovou kÛÏi mûla tak svûtlou, Ïe se ãlovûk obával, Ïe ji sluneãní paprsky prosvítí skrz, jakmile se postaví do svûtla. „Nevûdûla jsem, Ïe nûco takového existuje,“ zavrtûla hlavou, jako kdyby tomu pofiád nemohla uvûfiit. Chirurg mûl za sebou uÏ tisíce rutinních zákrokÛ a ani
I
25
tentokrát zpoãátku nenastaly komplikace, které by stály za fieã. AspoÀ co se odstranûní cysty t˘ãe. V‰e probíhalo jako pfii bezpoãtu pfiedchozích operací. S jedinou v˘jimkou: Lara Weitzmannová nebyla v bezvûdomí. Dodnes se neví, jestli jí ‰patnû nadávkovali anestetikum, nebo trpí vzácnou anomálií, kdy tûlo obecnû nereaguje na anestezii. Léky utlumily pouze její motorické schopnosti. Lara byla bdûlá, ale nemûla jak na to upozornit. Nemohla dát najevo, Ïe to v‰echno cítí: skalpel, jak jí otvírá bfii‰ní stûnu. Ocelové svorky zavedené do tûla, aby drÏely operaãní ránu otevfienou. Ani vpichy jehlou, kdyÏ jí za necelou hodinu ránu za‰ívali. Nemohla svou bolest vyfivat na doktory a sestry, ktefií si bûhem operace povídali, jak je dnes tûÏké najít v Berlínû ‰kolku, kam nechodí dûti cizincÛ. V‰echno marné. Niterné v˘kfiiky, které v ní zufií dodnes, nikdo nesly‰el. Intraoperaãní bdûlost. Vyskytuje se u pacientÛ, ktefií se bûhem operace probudí pfii plném vûdomí bolesti a nemohou na sebe upozornit. Vidûno statisticky k ní dochází tak zfiídka, Ïe je zapotfiebí nula pfied i za desetinnou ãárkou: 0,03 procenta. Je to stejnû nepravdûpodobné jako blesk z ãistého nebe. Zní to chlácholivû, dokud si ãlovûk neuvûdomí, Ïe to nelze fiíct i o tûch tfiech z deseti tisíc. O tfiiceti lidech na vyprodaném olympijském stadionu. Je to vzácné, ale nikoli nepfiedstavitelné. Poté co jsem se stal hfiíãkou sbûratele oãí, muÏe, jenÏ zabil mou Ïenu a odvlekl mi syna, vím, jak se tenkrát Lara Weitzmannová musela na operaãním stole cítit. KdyÏ ji fiezali zaÏiva a narkóza zabírala asi jako náplast na zlomenou pátefi. MÛÏeme se ukolébávat statistikami jak chceme, mÛ26
Ïeme smrtelné riziko zametat pod koberec. Ale nakonec je vÏdycky nûkdo oním smutn˘m pfiípadem odpovûdn˘m za to, Ïe za nulou následuje desetinná ãárka a je‰tû nûjaké ãíslo. A nûkdy do toho spadne ãlovûk sám. Potom uvidí, jak mÛÏe blesk udefiit, i kdyÏ slunce jasnû svítí jako dnes, v mraziv˘ prosincov˘ den, kdy koneãnû stojím pfied úkrytem, kam sbûratel oãí schoval mého syna. Dal mi ãtyfiicet pût hodin a sedm minut, abych ho na‰el. Kdybych se opozdil, byÈ o jedinou minutu, Julian by se ve skr˘‰i udusil. Taková jsou pravidla hry. Zvrhlá stejnû jako nemûnná. Proto vím, co mû ãeká, aÏ otevfiu pfiepáÏku a vkroãím do tmy. Sedm minut po vypr‰ení ultimáta.
27