Kapitola 1
S
eděl jsem v zadní lavici a díval jsem se, jak si ta jediná, kterou jsem kdy miloval, bere jiného. Natalie byla samozřejmě v bílém, vypadala až k zbláznění nádherně. Z její krásy vždycky vyzařovala křehkost i tichá síla a tam, před oltářem, působila étericky, skoro jako z jiného světa. Skousla spodní ret. Vybavil jsem si ta lenivá rána, kdy jsme se milovali; ona pak na sebe hodila mou modrou košili a sešli jsme dolů. Seděli jsme u snídaně v jídelním koutě a četli si noviny a ona nakonec vyndala skicář a kreslila. Když kreslila mě, vždycky mívala přesně takhle skousnutý spodní ret. Do hrudníku mi hrábly dvě ruce, každá z jedné strany popadla mé křehké srdce a rozervaly je vejpůl. Proč jsem přijel? Věříte v lásku na první pohled? Já taky ne. Ale věřím ve velkou, víc než jen fyzickou přitažlivost na první pohled. Věřím, že jednou za čas – jednou, možná dvakrát za život – k někomu pocítíte tak silnou, jakousi prvotní a pradávnou náklonnost, tak okamžitou – působí na vás silněji než magnet. Takhle se mi to stalo s Natalií. Někdy to poznamená všechno, co kolem existuje. Žár stoupá a sílí, změní se v nádherné inferno a vy víte, že je skutečné a že bude trvat věčně. A někdy se jen mylně domníváte, že to první je to druhé.
[7]