1
Narození dcery
Když jsem se narodila, lidé v naší vesnici projevovali matce
soucit a otci nikdo neblahopřál. Objevila jsem se nad ránem, právě když poslední hvězda pohasínala. My Paštunové v tom spatřujeme příznivé znamení. Otec neměl peníze ani na nemocnici, ani na porodní bábu, a tak přišla k porodu pomoct sousedka. První dítě mých rodičů se narodilo mrtvé, zato já se drala na svět hlasitě a se vší vervou. Byla jsem holčička v zemi, kde se na oslavu narození syna střílí z pušek, zatímco dcery jsou schovávané za závěsy. Jejich životním údělem je zkrátka jen vařit a rodit děti. Pro většinu Paštunů je to pochmurný den, když se jim narodí dcera. Otcův bratranec Džehán Šér Chán Júsufzaj byl jeden z mála, kteří mé narození přišli oslavit, dokonce přinesl i štědrý peněžní dar. Ještě s sebou vzal rodokmen našeho klanu, Dalo Chél Júsufzaj, jenž se táhl zpět až k mému praprapradědovi a znázorňoval pouze mužskou linii. Můj otec Zijáuddín se od ostatních paštunských mužů liší. Vzal ten rodokmen a vedle svého jména nakreslil křivku ve tvaru lízátka, na jejíž konec vepsal „Malála“. Jeho bratranec v úžasu zalapal po dechu, ale táta na to nedbal. Říká, že hned po mém narození se mi podíval do očí a už mě miloval. Ostatním kolem sebe sdělil: „Vím, že tohle dítě nebude jen tak obyčejné.“ 19