Bez_matky_ne_zlom.qxd
5.11.2014
21.47
Stránka 15
1 Hamidovy sny KdyÏ jsem se zaãátkem osmdesát˘ch let narodila v Mönchengladbach-Rheydtu, manÏelství m˘ch rodiãÛ uÏ byla naprostá katastrofa. Na jedné fotografii sedí matka na nemocniãní posteli, kráska v orientální noãní ko‰ili jako pro princeznu, pfiekrásnou tváfi orámovanou lehce zvlnûn˘mi tmav˘mi vlasy. Nebylo jí to nic platné. MÛj otec nechtûl Ïádné dûti, jenÏe Saliha, která doufala, Ïe pfiírÛstek v rodinû by ho mohl obmûkãit, tajnû vysadila pilulky. Místo vytouÏeného syna jsem na svût pfii‰la já, otec v‰ak svÛj pfiístup nezmûnil. Sotva ji propustili domÛ, mlátil Salihu celou cestu po schodech k jejich spoleãnému podkrovnímu bytu v domû rodinného klanu, protoÏe mu pr˘ ani nedokázala porodit syna – jak to pozdûji vyprávûli sousedé. Nebo to tak vÛbec nebylo? Nemiloval mû Hamid uÏ od prvního okamÏiku? NedrÏel mû celé dny v náruãí a v‰em mû hrdû neukazoval? Proã by jinak trval na tom, Ïe musím zÛstat s ním? V tomto pfiíbûhu existuje tolik zatajovaného, Ïe je tûÏké zjistit, jak to skuteãnû bylo. MÛj otec Hamid Al-Mer a nejménû ‰est jeho sourozencÛ se narodilo v Turecku, ve vesnici v blízkosti Antakyje, nedaleko turecko-syrské hranice. Tato oblast patfiila pÛvodnû k S˘rii a teprve v ‰edesát˘ch letech byla po referendu pfiipojena k Turecku. Proto star‰í ãlenové mé rodiny mluví jak arabsky, tak i turecky. 15
Bez_matky_ne_zlom.qxd
5.11.2014
21.47
Stránka 16
Dûdeãek Abit Al-Mer pocházel ze S˘rie, z místa nedaleko od Aleppa. KdyÏ mu zemfieli rodiãe, vzala si ho k sobû rodina mé babiãky, která Ïila v ãásti patfiící dnes turecké stranû. V ‰estnácti si vzal Halimu, tfiináctiletou vzdálenou sestfienici, s níÏ vyrÛstal, a Halima mu rodila jedno dítû za druh˘m. Kraj v okolí Antakyje byl v ‰edesát˘ch a sedmdesát˘ch letech nesmírnû chud˘, a proto se dûdeãek rozhodl odejít do Nûmecka jako gastarbeiter. Po nûkolika zastávkách v rÛzn˘ch mûstech pfiistál v Huckelhovenu u Mönchengladbachu, kde na‰el práci jako horník v ãernouhelném dole. Pozdûji si tam pfiivezl i svou rodinu, a aby s ním mohli pracovat i synové, vydával je za star‰í, neÏ skuteãnû byli. Zatímco babiãka Halima darovala Ïivot je‰tû dal‰ím dûtem – dohromady devíti –, dûdeãek se dál drÏel svého plánu vydûlat co moÏná nejrychleji hodnû penûz, aby se mohl vrátit do vlasti s nûjak˘m kapitálem do zaãátku. MÛj otec Hamid byl nejstar‰í syn klanu Al-MerÛ a ãasto mi vyprávûl, jak byl rád, Ïe unikl chudému Ïivotu v Anatolii. Co si pamatuji, visela u nás v ob˘vacím pokoji reprodukce obrazu, kde dva rozedraní Ïebráãci sedí na zemi a perou se o jeden meloun. „Ti dva mi pfiipomínají mû s bratrem,“ fiíkal mi ãasto, „kdyÏ jsme jednou na‰li meloun.“ Tento obraz má u sebe aÏ do dne‰ka, jako by si musel ustaviãnû pfiipomínat, odkud vlastnû pochází a jakému osudu unikl. Osud, kter˘ ho v Hückelhovenu oãekával, byl v‰ak naprosto jin˘, neÏ jak˘ si vysnil. Ale jak pfiesnû vypadal, o tom nikdy nemluvil. MÛj otec byl nesmírnû inteligentní a s pfiíslu‰n˘m ‰kolním vzdûláním by v Ïivotû urãitû dokázal mnohem víc. Rychle se nauãil nûmecky – a bez pfiízvuku, a v‰echno, co pro nûj bylo nové a neznámé, do 16
Bez_matky_ne_zlom.qxd
5.11.2014
21.47
Stránka 17
sebe dokázal vsáknout jako houba. Se sv˘mi ãernoãern˘mi, leskl˘mi vlasy s drobn˘mi kudrlinami, které mu lemovaly tváfie jako gloriola, atleticky stavûn˘m tûlem a v˘razn˘m oboãím, které tvofiilo s nosem jakési energické Y, to byl atraktivní mlad˘ muÏ, smûs z Boba Marleye a Toma Sellecka. Mûl nepfiekonateln˘ ‰arm, sr‰el originálními nápady a pfiedstavami a Ïeny se za ním táhly jako mÛry za svûtlem. Jistû, k Ïivotu, kter˘ si patrnû vysnil, patfiily také Ïeny, nejradûji ty nûmecké, blond˘nky, a neustále mûl alespoÀ jednu takovou pfiítelkyni. A to i pfiesto, Ïe byl uÏ od dûtství zasnouben˘ se Salihou, svou sestfienkou ze vzdáleného kolene, která Ïila v daleké vesnici v blízkosti Antakyje. Co si v‰ak s jistotou nedokázal „vysnít,“ to byl jeho nadmíru pfiísn˘ a násilnick˘ otec, k nûmuÏ mûl velmi sloÏit˘ vztah, protoÏe se mu Ïeleznou rukou snaÏil fiídit Ïivot. Dûdeãek Abit nedrÏel zkrátka pouze své dcery, rozhodoval i o tom, s k˘m se smûjí ãi nesmûjí st˘kat jeho synové. DomÛ si nemohli vodit pfiátele, a aby si vy‰li ven, to jim nedovolil. Otec mu musel referovat o kaÏdém svém kroku, ze v‰eho se mu musel zodpovídat. V‰ichni se dûdeãka Abita báli, jeho stín visel nad v‰emi sourozenci jako ãern˘ mrak. Pfii kaÏdém projevu neposlu‰nosti – a mÛj otec se urãitû této tvrdé v˘chovû nepoddal snadno – dûda Abit své dûti krutû trestal. Jednou sefiezal mého otce pohrabáãem takov˘m zpÛsobem, Ïe z toho má je‰tû dnes na hlavû jizvy, napfiíklad jednu zvlá‰È tlustou za uchem. Aby se vyhnul dal‰ím mukám, Hamid dokonce jednou vyskoãil z okna ve druhém poschodí na zahradu, tak velk˘ mûl strach. Stejnû jako bratfii musel koncem mûsíce odevzdávat svou mzdu a mohl b˘t rád, jestli dostal nûjaké kapesné. 17
Bez_matky_ne_zlom.qxd
5.11.2014
21.47
Stránka 18
Dnes si myslím, Ïe Hamid nikdy nezaÏil otcovo uznání, které mlad˘ ãlovûk potfiebuje, aby se u nûj rozvíjelo zdravé sebevûdomí. MÛj dûd byl svérázn˘, chladn˘ a váÏn˘ ãlovûk, a kdyÏ jsem se mu jen jedinkrát musela posadit na klín kvÛli rodinné fotografii, byla jsem celá nesvá – jako bych sedûla na stra‰livû nepohodlné Ïidli. MÛj dûd byl huben˘, skoro vyzábl˘, na sobû pofiád jen dÏíny, kostkovanou ko‰ili a na hlavû nezbytnou ãapku. NedokáÏu si vybavit, Ïe by na mû jedinkrát promluvil, a to jsem ho pfii sv˘ch náv‰tûvách ãasto celé hodiny pozorovala. Jako v‰ichni muÏi mé rodiny dbal i Abit Al-Mer ustaviãnû na svÛj zevnûj‰ek. Sedával na kanapi a piloval si nehty, nÛÏkami na nehty si pfiistfiihoval knír nebo si odstraÀoval chlupy rostoucí z nosu a u‰í. Mnohokrát jsem pfiihlíÏela, jak si s nacpávátkem z oranÏové umûlé hmoty sám chystal cigarety, a nûkdy jsem mu pfii tom dokonce mohla asistovat. KdyÏ leÏel na kanapi a dával si ‰lofíka, nesmûli jsme ani muknout, abychom ho neru‰ili. Ne, mÛj dûdeãek Abit nebyl otcem, kter˘ by mûl pochopení pro sny a pfiání svého nejstar‰ího, k nimÏ samozfiejmû patfiily vlastní peníze a úÏasná, cool auta. Pfiesto se Hamidovi spolu s jeho ‰vagrem, str˘cem Youssefem, kterému jsem tajnû fiíkala „Mickey Mouse“, protoÏe mûl na ‰piãce nosu vytetovan˘ velk˘ bod, podafiilo sehnat nov˘, lukrativní vedlej‰í v˘dûlek – pfiepravu pouÏit˘ch nûmeck˘ch aut do Saúdské Arábie. Jezdit v pûkn˘ch autech napfiíã Evropou, cel˘m Tureckem, kolem Antakyje a pra‰n˘ch vesnic, kde chudé pfiíbuzenstvo pofiád je‰tû chovalo kozy, pûstovalo tabák a bydlelo v hlinûn˘ch chatrãích, a pak dál S˘rií a Libanonem dolÛ na arabsk˘ poloostrov – to bylo zcela podle Hamidova gusta. 18
Bez_matky_ne_zlom.qxd
5.11.2014
21.47
Stránka 19
Vidím oba pfied sebou – fieknûme ve svûtle zeleném autû znaãky Opel-Record, jak se vymaÀují ze v‰edního dne, hornické dfiiny a pfiedev‰ím z dohledu pfiísného dûdeãka Abita. Youssef za volantem jede hodnû rychle po silnici nûkde mezi tureckou hranicí a syrsk˘m mûstem Aleppem. Hork˘ asfalt se leskne, jako by tál. RÛÏovû zabarvené oleandry u okrajÛ silnice ‰elestí kolem nich. Hamid loupe pomeranã a slupky vyhazuje z okna automobilu. Z reproduktorÛ zní hlasitá hudba. Hamid si zapaluje joint, jednou zatáhne a podává ho ‰vagrovi. ZamÏourá do slunce a z náprsní kapsy ko‰ile vytahuje fotografii. Je na ní hezká blond˘nka, Hamidova souãasná pfiítelkynû. Youssef se na ni krátce podívá, zaúpí a prohlásí: „Starou‰i, tak s tebou bych rád mûnil!“ Hamid se ze‰iroka zakfiení a úmyslnû ‰vagrovi nerozumí. „Chtûl bys mûnit? Ale milerád. Zajeì vpravo, kamaráde, pak pojedu chvíli já.“ Youssef chÀapne po fotografii. Nûco se najednou tfiepetá v oknû. „Hej, ty pitomãe,“ kfiiãí mÛj otec v náhlém vzplanutí hnûvu a tvrdû boxuje svého ‰vagra do ramene. „Ihned zastav! A pfiines mi tu fotku zpátky, ty zatracen˘ blázne!“ Youssef zajíÏdí vpravo a zastaví. Dobrácky se smûje Hamidovû zlosti. Jako kouzelník má Youssef foto zase v ruce. Nechal vylétnout z okna nûco jiného a jinak bystr˘ Hamid mu na to naletûl. Ten hned hmátl po fotografii, divoce se zasmál a plochou dlaní pak ‰vagra je‰tû lehce plácl do t˘lu. VymûÀují si místa, teì sedí za volantem Hamid. Ch˘lí se kveãeru a oba se blíÏí k malému mûstu. U krajnice se pohybují obchodníci skládající své stánky s ovocem a zeleninou, nakládají je na vozíky nebo na koleãka a tlaãí je pfied sebou smûrem k mûsteãku. Hamid vkládá do 19
Bez_matky_ne_zlom.qxd
5.11.2014
21.47
Stránka 20
pfiehrávaãe novou kazetu, tkliv˘ hlas arabské zpûvaãky Feyruz naplÀuje vÛz. Najednou tup˘ náraz a tfiesknutí. Dfievûné ãásti vozíku létají napravo nalevo kolem auta. Melouny explodují na ãelním skle. Hamid s klením zastavuje. KdyÏ vystoupí, napadají je rozzufiení lidé. Zatímco se z auta stále je‰tû line Feyruzin hlas, venku se spustí opravdov˘ povyk. Hamid zniãil nejen káru a náklad ovoce. Mládenec, kter˘ ji tlaãil, tam v tratoli‰ti krve leÏí v bezvûdomí mezi ovocem. Hamid mu pfiejel obû nohy. Nevypadají o nic lépe neÏ rozma‰írované ovoce kolem dokola. Tomu chlapci musí amputovat obû nohy. Hamidova skvûlá cesta konãí ve vazbû, kde si nechává na ruku vytetovat dvû písmena a nûmeckého orla. H jako Hamid a S jako Saliha. Dûdeãek Abit platí vysokou kauci, aby Hamida pfiedãasnû propustili. A potom? Opût jsou tu dvû verze toho, jak zmínûná historka pokraãovala. Nemohou b˘t rozdílnûj‰í! Rodina Salihy ji vyprávûla takto: Sotva Hamida propustili, zaãal se ve dne v noci potloukat pfied jejich domem. Otec Salihy pr˘ prohlásil, aby si hledal jinou nevûstu, Ïe dcery je ‰koda pro takového zloãince jako je on, kterého museli vyplatit z vûzení. To v‰ak Hamid nehodlal pfiijmout. Den co den vyÏadoval na celé kolo, aby mu Salihu vydali. Copak nejsou zasnoubení? Nedal si snad vytetovat obû jejich zaãáteãní písmena na ruku? Nesvûdãí nûmeck˘ orel zcela jasnû o tom, Ïe hodlá vzít Salihu s sebou do Nûmecka a tam jí nabídnout pohodlnûj‰í Ïivot? A tak nakonec dûdeãek ustoupil. Celá záleÏitost mu byla prostû uÏ pfiíli‰ trapná, radûji se podvolil. A nedokázal Hamid sv˘m chováním, Ïe to se Salihou myslí váÏnû? Tak dobfie, slavila se svatba. Cel˘ kilogram zlat˘ch 20
Bez_matky_ne_zlom.qxd
5.11.2014
21.47
Stránka 21
‰perkÛ musel Hamid pfiedat nevûstû jako svatební dar. Tak je to zvykem v místech, odkud pochází moje rodina. Je to my‰leno jako zaji‰tûní mladé Ïeny pro pfiípad, Ïe by se manÏelství nevydafiilo. Oba tedy byli prohlá‰eni za muÏe a Ïenu, Saliha si sbalila své vûci a odjela s manÏelem do Mönchengladbachu. „Ne, ne, ne, tak to nebylo,“ tvrdil pozdûji Hamid a s ním cel˘ klan Al-MerÛ. „V‰echno se odehrálo naprosto jinak!“ Tenkrát, kdyÏ sedûl ve vûzení, na nûj jeho otec tlaãil. On sám v Ïádném pfiípadû nestál o Salihu, ale o Sabinu, svou tehdej‰í nûmeckou pfiítelkyni. JenÏe dûdeãek Abit za ním pfiijel a nabídl mu zaplatit kauci. Je ochoten zaplatit ji, ale jen s podmínkou, Ïe koneãnû splní svÛj slib, se Salihou se oÏení a vezme ji s sebou do Nûmecka, jak je uÏ dávno domluvené. „Co jsem mûl tedy dûlat?“ ptal se Hamid a rozhodil rukama jako na divadle. „Mûl jsem snad shnít v lochu?“ A tak si vzal Salihu, i kdyÏ k tomu nemûl tu nejmen‰í chuÈ, jak tvrdil. „Bylo to venkovsk˘ dûvãe. Neumûla ani psát, ani ãíst. Pro v‰echno na svûtû, co bych si mûl s takovou Ïenskou poãít?“ Dûdeãkovi Abitovi se podafiilo pronajmout v Herman-Lons-Strasse v Mönchengladbach-Rheydtu dvû poschodí ve velkém domû, aby velká rodina Al-MerÛ mûla dost „místa“. To je samozfiejmû pfiehnané, neboÈ pofiádné místo tam nemûl nikdo. Byla tam jedna loÏnice pro rodiãe a dûtsk˘ pokoj, o kter˘ se dûlilo ‰est dûtí do té doby, dokud nedosáhly plnoletosti. Stfiedem bytu byla kuchynû, v níÏ se nacházela také jediná sprcha v bytû, takÏe ãlovûk musel nejdfiív vystrnadit v‰echny ostatní, pokud se chtûl um˘t v klidu. Docela nahofie pod stfiechou byl mal˘ byt vyhrazen˘ pro ãerstvû provdanou dvojici, dokud si ne21
Bez_matky_ne_zlom.qxd
5.11.2014
21.47
Stránka 22
na‰la vlastní bydlení. A sem se Hamid a Saliha po svatbû nastûhovali. Jestli bylo nûjaké období, kdy spolu byli ‰Èastní? To já nevím. Saliha byla temperamentní a mûla svou vlastní hlavu, manÏelovi odmlouvala, a to Hamid na smrt nesná‰el. Odmítala odloÏit ‰átek z hlavy a obléknout si moderní, západní ‰aty. Z nûmãiny se nauãila jen to nejnutnûj‰í, aby mohla u pekafie fiíct „pût housek s mákem, prosím“, protoÏe Hamid je miloval, a je‰tû „lecker“ nebo „schön“. Jinak sedávala pfied televizorem a dívala se na romantické slaìáky vysílané v turecké satelitní televizi. Tohle mi vyprávûl Hamid, a také to, Ïe kdyÏ se veãer vrátil unaven˘ z práce, nechtûla si k nûmu lehnout do postele, n˘brÏ celá v slzách dál sledovala ty hrozné filmy v televizi. A potom, jak bylo fieãeno, jsem na svût pfii‰la já. Ale místo toho, aby se situace zlep‰ila, jak Saliha doufala, bylo v‰echno je‰tû hor‰í. Tetiãka Suheila navrhla, aby mû pojmenovali Meral, coÏ znamená kolou‰ek. Pozdûji mi vyprávûla, Ïe jsem se neuvûfiitelnû rychle nauãila bûhat, snad proto, Ïe moji rodiãe se ustaviãnû spolu pfieli. Já se snaÏila klidit z napjaté atmosféry, schod po schodu jsem se spou‰tûla dolÛ k babiãce Halimû, kde se vÏdy na‰el nûkdo, kdo si mû vzal na klín a do pusy nacpal nûjakou sladkost – útûcha a náhraÏka lásky ve sladké podobû. A tak ze mû vyrostlo tlusté dítû. Spí‰ neÏ jako kolouch jsem tehdy vypadala jako mal˘ medvûd. Hamid nikdy nepfiestal s nûmeck˘mi pfiítelkynûmi. V dobû mého narození poznal Kornelii, která bydlela v domû naproti, mûla syna v mém vûku a zrovna zaãala Ïít oddûlenû od svého manÏela, protoÏe ji neustále mlátil. Hamid ji ãasto nav‰tûvoval. Mû bral s sebou, a zatímco oba byli spolu, já si hrála s Markem, jejím synem. 22
Bez_matky_ne_zlom.qxd
5.11.2014
21.47
Stránka 23
Jestli o tom Saliha vûdûla? Îena pfiesnû pozná, kdy je jí muÏ nevûrn˘, o tom jsem pevnû pfiesvûdãená. Kromû toho moc nevûfiím, Ïe se Hamid namáhal, aby svou aféru udrÏel v tajnosti. Dûlala mu scény? Nebo ho trestala pfiezíráním, s celou vahou svého pohrdání? Jednou ráno, kdyÏ pro Hamida vyzvedla housky s mákem a servírovala mu typickou turecko-arabskou snídani z oliv, ovãího s˘ra, jogurtu, s koleãky okurky a kousky rajãat, oba se z nûjakého dÛvodu znovu dostali do takového sporu, Ïe vidliãku, s kterou chtûl otec zrovna nabodnout olivu, vrazil své Ïenû do ramene. Nebo to bylo je‰tû pfied m˘m narozením? Jednou to líãili takhle, potom opût jinak. Jisté se zdá b˘t jen to, Ïe vidliãka skonãila hluboko v rameni mé matky. „TvÛj dûda je hrozn˘,“ svûfiila mi jednou babiãka Halima. „Ale vûfi mi jedno – tvÛj otec je je‰tû mnohem, mnohem hor‰í.“ Tehdy jsem boufilivû protestovala, neboÈ jsem ho zboÏÀovala.
23
Bez_matky_ne_zlom.qxd
5.11.2014
21.47
Stránka 24
2 Rodinná dovolená zvlá‰tního druhu „Nestahuj ty koutky úst tak dolÛ,“ utrhoval se na mû o pár let pozdûji otec kaÏdou chvíli, „nedívej se na mû tak vyãítavû. Proboha, kdyÏ se tak dívá‰, vypadበjako tvoje matka. Tááákhle…“ A tváfi roztáhl do hrozného ú‰klebku, koutky úst staÏené dolÛ jako do podkovy. „HrÛza!“ Jaké sny mûla Saliha? Co si pfiála od Ïivota? Proto tolik plakávala pfied televizí, Ïe se ve filmech zrcadlila její vlastní pfiání? Nebo jen prostû plakala dojetím a nad sv˘mi vlastními pfiáními a sny vÛbec nepfiem˘‰lela? Bylo mi právû osm mûsícÛ, kdyÏ opût otûhotnûla. Ani tentokrát tato novina otce nenaladila radostnû, spí‰ naopak. A potom, v kvûtnu 1982, pfii‰el s nápadem, kter˘ mohl vymyslet jedinû on. Rozhodl, Ïe my „v‰ichni“ pojedeme spoleãnû do vlasti, aby mû, své první dítû, pfiedstavil pfiíbuzenstvu. Saliha, v té dobû v sedmém mûsíci, byla nad‰ená. Poprvé od svatby se zase uvidí s rodinou! Dokud nezjistila, co Hamid skuteãnû myslel tím „v‰ichni spolu“ – Ïe jeho milenka Kornelie se také úãastní této rodinné dovolené. Skládám-li si dohromady útrÏky z pozdûj‰ích vyprávûní, pfiedstavuji si tuto cestu takhle – má matka, která mû je‰tû kojila, a já jsme sedûly vzadu ve voze, Hamid u volantu a Kornelie na sedadle spolujezdce. „Bûhem jízdy,“ stûÏovala si Kornelie pozdûji, „se mû tahle Ïenská snaÏila zabít.“ Saliha jí prskala vodu na ‰íji, tahala ji za vlasy odbar24