0036484

Od:

CNN Breaking News <BreakingNews@mail.cnn.com> Pfiedmût: CNN Breaking News Datum: 17. 9. 2013 10:43:01 Komu: textbreakingnews@ema3lsv06.turner.com Kalifornsk˘ soudce zmûnil v rámci probíhajícího vy‰etfiování usvûdãení Jane Jenkinsové z vraÏdy prvního stupnû v nesprávné zacházení s dÛkazy v kriminalistické laboratofii losangeleské policie, k nûmuÏ docházelo od roku 2001 do roku 2005.

Jenkinsová, 26, byla roku 2003 odsouzena za zabití své matky, ‰v˘carsko-americké spoleãenské celebrity a filantropky Marion Elsingerové.

Jenkinsová se poprvé za deset let objevila na vefiejnosti, kdyÏ byla eskortována k dne‰nímu dopolednímu soudnímu jednání v Sacramentu. Novináfii nebyli do soudní sínû vpu‰tûni.

Jenkinsová má b˘t propu‰tûna pozdûji dne‰ního dne.

KdyÏ se jejího právníka Noaha Washingtona pfied soudní budovou ptali na plány Jenkinsové do budoucna, odmítl se vyjádfiit.

1

Jakmile se rozhodlo o mém propu‰tûní, vrhli jsme se s Noahem do práce. Pfievleãení do jin˘ch ‰atÛ. Paruka. Nenápadn˘ sedan. Jednou, dvakrát jsme se vrátili stejnou cestou, pak jsme vyrazili na jih, zatímco jsme mûli namífieno na v˘chod. V San Francisku jsme mûli holku, která vypadala jako já a nastoupila do letadla na Havaj.

Ach, byla jsem pfiesvûdãená, Ïe jsem tak chytrá!

Ale vy uÏ nejspí‰ víte, Ïe nejsem.

Chci fiíct – no tak, pfiece si doopravdy nemyslíte, Ïe jsem prostû chtûla zmizet, Ïe ne? Îe bych se prostû nûkde za‰ila a Ïila ve stínech? Îe bych si tfieba na‰la nûjak˘ dalek˘ ostrov, plastického chirurga, bílou keramickou masku a paÀdÏábskou smyãku.

Tak zpátky na zem.

Ale nikdy jsem nechtûla, aby to za‰lo aÏ sem. Ona je pozornost a pozornost, a jistû, ta druhá vám zajistí slávu a peníze a stfievíãky od návrháfiÛ zdarma, ale já nejsem Lindsay Lohan.

Chápu koncept odmítání marginálních návratÛ. Jde o to nevûdûní – to je to, s ãím se nemÛÏu vyrovnat. Proto jsem tady.

Vûdûli jste, Ïe ãím víc si toho pamatujete, tím víc roz‰ifiujete vnímání svého ãasu? Ne, váÏnû. Ono jsou, jak bych to fiekla, studie a pitomosti. I kdyÏ nedokáÏeme pfiedbûhnout smrt, bude se ten závod aspoÀ zdát del‰í, kdyÏ posílíme své vzpomínky.

11

Teda, stejnû umfieme, ale zaÏijeme toho víc. Vypadá to docela útû‰nû, ne?

Leda Ïe, samozfiejmû, jste já.

Pfiedstavte si, jak by vám bylo, kdyby vám najednou z niãeho nic nûkdo dal zlatou medaili a fiekl, Ïe je va‰e. Ach boÏe, pomysleli byste si. Já jsem tak super, tak skvûl˘! Vyhrál jsem olympiádu! Ale poãkat – za co jsem to vlastnû vyhrál? Kdy jsem to vyhrál? Kdy jsem trénoval? Nemûl bych teda mít svaly jak Madonna?

Jak jsem, krucinál, mohl zapomenout na tak v˘znamn˘ okamÏik svého Ïivota? A co znamená to, Ïe se mi to stalo?

A teì si pfiedstavte, Ïe místo zlaté medaile jste dostali obvinûní z vraÏdy, a uÏ budete mít nûjakou pfiedstavu, jak jsem se cítila já.

KdyÏ se v my‰lenkách vracím k té noci, kdy matka zemfiela, je to jako pokou‰et se nastavit zajeãí u‰i tak, aby ãlovûk chytil vzdálen˘ signál. Tu a tam se nûco vynofií, ale vût‰inou to je jen nezfieteln˘ ‰um, neproniknutelná hradba snûhu. Nûkdy nechytím ani obraz. Nûkdy to není ani televize. MoÏná, Ïe kdybych to ráno mûla chvilku se zastavit a pfiem˘‰let, tfieba bych si dokázala vtisknout do pamûti jeden ãi dva podstatné detaily, ale policie mû hnala z domu, naloÏili mû do auta a odvezli na stanici, neÏ jsem vÛbec byla schopná si zaãít dûlat starosti s tím, co mám na sobû, natoÏ s tím, co jsem moÏná udûlala.

V dobû obûda jsem sedûla ve v˘slechové místnosti a vydloubávala si zpod nehtÛ zaschlou krev, zatímco mi dva detektivové vysvûtlovali, co by chtûli, abych napsala ve svém doznání.

Ne Ïe bych jim to vyãítala. Já jsem vÏdycky mûla na‰lápnuto na titulní stranu.

A pak následoval soud, kter˘ nemûl nic spoleãného s tím, co jsem vûdûla, ale spí‰ s tím, co se nûkdo jin˘ rozhodl, Ïe vím, a netrvalo dlouho a já jsem úplnû ztratila schopnost rozeznávat mezi tím nûjak˘ rozdíl. A teì se ztrácím ve zmatku vzpomínek, spleti zlostn˘ch v˘povûdí, licomûrn˘ch ãlánkÛ v ãasopisech, 12

pfiizpÛsoben˘ch televizních filmÛ – pfiíbûh je‰tû nesouvislej‰í neÏ zlat˘ hfieb True Hollywood Story. UÏ jsem ani nevûdûla, co z toho je moje.

Ke v‰emu tu byly dÛkazy. Jediné otisky prstÛ v matãinû pokoji: moje. Jediná DNA pod matãin˘mi nehty: pravdûpodobnû moje. Jediné jméno, napsané krví vedle matãina tûla: docela urãitû moje. (To je pravda. Tuhle ãást jste nejspí‰ neznali, co?)

Je dost tûÏké vûfiit ve svou nevinu, kdyÏ si je tolik lidí jist˘ch, Ïe vinni jste. Je to nemoÏné, kdyÏ si nejste jisti niãím – aÏ na ten stra‰n˘, nezpochybniteln˘ fakt, Ïe jste svou matku nijak zvlá‰È rádi nemûli.

Ta nejistota mû uÏírala, tihle ãervi niãili uÏ tak se rozpadající buÀky mého mozku. A ve vûzení, izolovaná od v‰ech prostfiedkÛ vy‰etfiování, jsem si mohla jen lámat hlavu. Zaãínala jsem kaÏdiãkou záleÏitost kaÏdého dne brát jako znamení, jako kfii‰Èálovou kouli, kozí vnitfinosti. Jak si vraÏedkynû ãistí zuby?

Jak si vraÏedkynû ãe‰e vlasy? Dává si do kávy cukr? Mléko do ãaje? Zavazuje si tkaniãky bot na jednu kliãku? Na dvû? Úpln˘ nesmysl. Jako kdyby mi nechali tkaniãky.

Ze v‰ech hrÛz, které mi pfiineslo moje uvûznûní, byla tahle zfiejmû nejhor‰í: celkem racionální tvor omezen˘ na primitivní vû‰tûní.

Slíbila jsem si, Ïe jestli se nûkdy dostanu ven, pokusím se zjistit, co se doopravdy stalo, zjistit, kdo opravdu jsem.

Ignorovala jsem hlásek, kter˘ mi na‰eptával, Ïe jedin˘ zpÛsob, jak to kdy budu vûdût s jistotou, je zabít znovu.

13

< Zprávy

Noah

Kontakt

Úter˘ 17:14 Zkouska: funguje ten novy telefon? Doslo i tohle?

(Tady Noah.)

Co to krucinal je Tomu se rika esemeska.

Ja vim, co to je, jenom nevim, proc to delame Potrebuju si byt jisty, ze te zastihnu.

Copak uz spolu lidi doopravdy nemluvi?

Vitej v budoucnosti.

Mohla bych se prosim vratit do vezeni?

Prizpusob se, nebo zemri, Jane. :–)

2

·est t˘dnÛ po tom, co jsem se dostala ven, poslední úter˘ v fiíjnu, jsem stála pfied zrcadlem v hotelu v Sacramentu. Pfiipadalo mi, Ïe tam stojím uÏ celé hodiny, hrála jsem si s vlasy jako puberÈaãka a sbírala odvahu k tomu, abych je ustfiihla a obarvila.

Ve vûzení byly vlasy v‰echno, co jsem mûla, to poslední, co mû dûlalo mnou. A zároveÀ to byla taková otrava, starat se o nû – abych to vysvûtlila, celé roky to jediné, co mi dovolili jako prostfiedky osobní péãe, byly pol‰táfiky vodnatého ‰amponu, sotva vût‰í neÏ pytlíãky s keãupem, co vám dají u McDonalda. Ostatní holky snily o sexu nebo o drogách ãi cigaretách; já bych dala levou ledvinu za trochu pitomého ‰amponu Pantene.

U‰etfiila bych si tolik problémÛ, kdybych si vlasy oholila, ostfiíhala, upálila, ale neudûlala jsem to, i kdyÏ moje marnivost uÏ tak byla mou nejzfietelnûj‰í slabostí.

Je to amatérská záleÏitost, dûlat si s nûãím takov˘m hlavu.

Ale prostû jsem si nemohla pomoct.

Prsty jsem si sãesala vlasy z obliãeje. Po v‰ech tûch trablech, kter˘mi jsem pro‰la, je‰tû pofiád vypadaly jako nûco, co vyka‰lala koãka. Matné. Ulepené. Padaly mi aÏ k pasu v chumáãích zakoudelen˘ch pramínkÛ a roztfiepen˘ch koneãkÛ. Pfiejela jsem po svém odrazu v zrcadle zpocenou dlaní, jako bych byla Liz Taylorová v pokroãilém vûku, rozostfiující ãoãku kamery.

Nepomohlo to. Odvrátila jsem se.

17

Noah nechtûl, abych si pfiipadala stísnûnû, takÏe mi na‰el apartmá na jednom z tûch míst pro prodlouÏené pobyty manaÏerÛ. Dvû stû ãtvereãních stop béÏové na béÏové zakramafien˘ch „moderním“ nábytkem a letáky, oznamujícími vymoÏenosti hotelu. Internet! Kabelovka! Designové pfiíbory! Bylo to zdaleka nejkrásnûj‰í místo, jaké jsem v posledních letech vidûla.

(A nenávidûla jsem to. Pfiíli‰ mnoho prostoru. Pfiíli‰ mnoho oken. Pfiíli‰ mnoho pol‰táfiÛ. Vana byla jediné místo, kde jsem dokázala spát, ne Ïe bych tedy spánku vûnovala moc ãasu.

Tûsn˘ prostor byl pro mû uklidÀující jako objetí – nebo jsem moÏná myslela svûrací kazajku.)

Probrodila jsem se ne‰ikovn˘m chumlem odkládacích stolkÛ Noguchi s okopávacím podstavcem a svalila se na pohovku, abych se podívala na zprávy. Televizi jsem nevypnula od chvíle, co jsem dorazila – vÏdycky v celou jsem pfiepnula na stanici HLN a pak jsem projela MSNBC, CNN, Fox. KdyÏ jsem se cítila zvlá‰È masochisticky, dala jsem si i E! UÏ uplynul víc neÏ mûsíc, takÏe vût‰ina zpráv nebyla ani tak investigativní jako spí‰ spekulativní, ale ty spekulace jsem právû vyhledávala. Nic nezabije dobfie vypracovan˘ plán jako náhoda. Natáhla jsem si nohy a opfiela si je o stolek.

Byla uÏ noc a televizní zprávy vzdávaly pfiedstírání, Ïe se zajímají o nûco dÛleÏitého; já jsem byla zpráva ãíslo jedna.

Moderátorka mûla agresivnû symetrické rysy a zachmufien˘ v˘raz, kter˘ byl ve v˘razném rozporu s jejím postojem ve stylu soutûÏí krásy. I pfies to zamraãení bylo ale její ãelo hladké jako glycerínové m˘dlo. Byla nejmíÀ o dva roky mlad‰í neÏ já.

Pfietfiela jsem si oboãí a pomyslela na botox. Îeniny rybí rty se pohybovaly. Pfiidala jsem na hlasitosti. „Jane Jenkinsová, odsouzená pfied deseti lety na doÏivotí za vraÏdu své matky, byla propu‰tûna pfied ‰esti t˘dny, kdyÏ soudce zneplatnil její usvûdãení a usvûdãení dal‰ích osmi osob v dÛsledku probíhajícího vy‰etfiování. Jde o úmyslnou manipulaci 18

s dÛkazy, kterou provádûli laboratorní technici policie Los Angeles v letech 2001 aÏ 2005. Pfies toto rozhodnutí je americká vefiejnost nadále skálopevnû pfiesvûdãena o vinû Jenkinsové. PrÛzkum mínûní proveden˘ minul˘ t˘den ukázal, Ïe osmdesát procent respondentÛ je ,silnû pfiesvûdãeno, Ïe Jenkinsová je odpovûdná za vraÏdu své matky‘.“ Pak ta krokod˘lka dodala, Ïe dal‰ích tfiináct procent v mou vinu „opravdu silnû vûfií“.

Jsem vinna. „TakÏe není nijak pfiekvapivé, Ïe se od svého propu‰tûní Jenkinsová dosud neobjevila na vefiejnosti – ani nijak nedala vûdût, kde se teì zdrÏuje. Pokud doufá v nov˘ zaãátek, bude ale moÏná zklamaná: krimiblogger Trace Kessler, kter˘ se tomuto pfiípadu vûnuje od roku 2003, vyhlásil odmûnu padesát tisíc dolarÛ za informaci vedoucí k odhalení místa, kde se Jenkinsová zdrÏuje…“ Vrhla jsem se pod televizi a vytrhla zástrãku, zatouÏila jsem, abych mohla udûlat to samé s internetem. Poklepala jsem na svÛj odraz na potemnûlé obrazovce okousan˘m nehtem.

Trace Kessler. Spí‰ osina v zadeli neÏ oprátka kolem krku.

Vûdûla jsem, Ïe by nezaváhal ani vtefiinu, kdyby dostal pfiíleÏitost ten provaz utáhnout.

PfiestaÀ s tím. Toho pfie‰lapování uÏ bylo dost.

Pfie‰la jsem do kuchyÀky, kam jsem si za‰ila trojbalení víceúãelov˘ch nÛÏek, které mi pfiinesl Noah, kdyÏ se poslednû zastavil v hotelu. NÛÏky byly asi tak ostré jako oãi dopoledního opilce: kdyÏ jsem je zkusila na vnitfiní stranû paÏe, nezÛstalo po nich nic neÏ suchá narÛÏovûlá linka. Pfiistihla jsem se pfiitom, jak skfiípu zuby. Pokou‰ela jsem si namlouvat, Ïe Noah to nejspí‰ povaÏoval za kompromis. Jak ho znám, mÛÏu b˘t ráda, Ïe mi nedonesl dûtské nÛÏky.

KdyÏ jsem mu oznámila, Ïe si chci ostfiíhat vlasy, odpadl tak, Ïe se mu dokonce i na‰edlá kÛÏe pod oãima sesypala, jako 19

bych vyjádfiila zájem o zbrojnû vyuÏiteln˘ uran nebo o kfiíÏence vãely a zombie. „Jsem si jist˘, Ïe to není dobr˘ nápad,“ pronesl, protoÏe na konci dne byl Noah Washington jen královna ze star˘ch dramat.

Obrátila jsem oãi v sloup. „NeÏádám pfiece o Ïiletky.“ „To bys nikdy neudûlala. Je to pfiíli‰ samozfiejmé.“ „Pfiíli‰ zapomenutelné,“ opravila jsem ho – protoÏe na konci dne jsem i já byla prostû velkou královnou ze star˘ch dramat.

V jedné kuchyÀské skfiíÀce jsem na‰la ‰álek na kávu, pfievrátila jsem ho, abych mohla nabrousit nÛÏky o neglazovan˘ krouÏek na dnû, trik, kter˘ jsem se náhodou nauãila ve vûzeÀské knihovnû, v oddûlení pfiíruãek pro Ïivot v divoãinû. Pfietahovala jsem ostfií sem a tam po na‰edlé keramice a cítila, jak moje zlost vyprchává, zmírÀuje se tím opakovan˘m pohybem a zvukem, tich˘m, líbezn˘m zvukem drhnutí ostfií.

Odnesla jsem si nÛÏky zpátky do koupelny, popadla pramen vlasÛ a pevnû ho natáhla. Vlasy mi koneãnû zaãínaly schnout, kroutily se a kudrnatily, nûco, co matku pfiivádûlo k ‰ílenství.

VÏdycky se mû pokou‰ela pfiesvûdãit, abych je nosila vyãesané – v ohonu, uzlu, drdolu. „Byla bys tak elegantní, kdybys to jenom zkusila,“ poznamenala jednou ve vzácné chvíli matefiského optimismu. Nespou‰tûla jsem oãi ze svého odrazu a podebrala jsem pfiitom v‰echnu tu masu sv˘ch vlasÛ a stoãila si je na temeni. Krk okamÏitû vypadal del‰í, brada ostfiej‰í, oãi záfiivûj‰í, dokonce i v pfií‰erném svûtle hotelové koupelny jsem vidûla, Ïe mûla pravdu. MoÏná mi pfiece jenom zbylo trochu pÛvabu.

Do háje s tím. Jsou to jenom vlasy.

Následující sobotu pfii‰el Noah chvilku pfied pátou ráno, pfiesnû jak slíbil. Zavfiel za sebou dvefie a pfiejel mû nejist˘m pohledem. „Pfiedpokládám, Ïe to je jeden ze zpÛsobÛ, jak odradit fotografy,“ pronesl.

20