0036297

šla za ní, on se mi držel v patách. Co mohli chtít?

Proč rovnou nezavolali policajty? Nebo mi prostě neudělili lekci? Ten pořez by ze mě nejspíš dokázal vymlátit duši, kdyby chtěl.

Madam otevřela hned první dveře, přímo proti schodišti. Ocitli jsme se v místnosti, které se obvykle říká obývací pokoj. Tenhle byl obrovský a pěkně draze zařízený. Kožená sedací souprava byla dost velká i pro kompletní fotbalové družstvo včetně náhradníků, masérů a trenéra. „Posaďte se, slečno,“ vybídla mě madam a sama si sedla. Dlouhé štíhlé nohy navlečené v sukni až ke kotníkům elegantně natočila do strany a rovnou sáhla na stolek pro zlacené cigaretové pouzdro.

Nejspíš jsem neměla na vybranou, takže jsem se svalila do křesla hned vedle. Můj zadek nikdy v životě neseděl na něčem tak měkkém a příjemném, křeslo mě doslova spolklo. Bodyguard zůstal stát vedle mě.

Madam poklepala cigaretou o pouzdro. „Jméno?“ Bodyguardův pohled jasně říkal, že odpovědět bude v mém nejlepším zájmu. „Marie. Dobsonová.“ „Máte nějaké doklady?“ Zapálila si a labužnicky vyfoukla kouř.

Polkla jsem: „Ne.“ „Ani řidičák?“ Zavrtěla jsem hlavou. „Jména rodičů.“ Vyskočila jsem.

12