Pretty Things aneb Magické odstíny hezkých věcí
V podvečer 21. října 2011 jsme v Praze neměli žádný větší problém než ten, jak zastavit u tramvajových kolejí na úzkém pruhu silnice u Rock Café na Národní třídě tak, abychom nebrzdili dopravu a nenaštvali pražské policajty, a jak rychle v drobném dešti vyložit techniku a pak najít místo na zaparkování.
Pretty Things
Za necelé dvě hodiny bylo po problému a my jsme v podzemním sále známé pražské rockové scény čekali na členy jedné z legendárních londýnských rockových kapel šedesátých let. Když se začali trousit první nedočkaví diváci, dostavili se i muzikanti. Po úzkých schodech se belhali dva staříci, kteří spíše než legendární rockery připomínali bezdomovce. Za nimi se klátili v černých kožených bundách a prodřených džínách tři slušně zanedbaní chlapíci ve věku mezi dvaceti až čtyřiceti lety. Přesnější věk se nedal pro
pr e t t y t hings
T-BEAT final+NEGACE.indd 15
15
22.02.13 9:59
21. října 2011, Praha, klub Rock Café – chystáme se na natáčení
očividnou sešlost příchozích určit. Staříci na nás mrkli a zmizeli v šatně pro umělce. Takže jsme usoudili, že to asi opravdu budou ti, na které čekáme. Naše produkční s překladatelkou vyrazily v závěsu za nimi. Během chvilky se oprýskané dveře šatny otevřely a produkční nám pokynula, abychom vešli i my, tedy dva kameramani, zvukař a já. Úzkou chodbičkou plnou kartonů piv, stojanů na mikrofony a rolí plakátů jsme se protáhli do nevelké místnosti, kde u stolů s mísami s ovocem, šunkou a sýry, láhvemi limonád a piv stáli tři mladší muzikanti a z těch mís uďobávali. Když jsme se do místnůstky vtlačovali se stativy a kamerami, s úsměvem vyklidili pole.
16
T-BEAT final+NEGACE.indd 16
pr e t t y t hings
22.02.13 9:59
Dick Taylor a Phil May stihli během rozhovoru podepsat i archivní LP desky
Na pohovce seděli ti dva staříci – slavný kytarista Dick Taylor a legendární zpěvák Phil May. Můžeme se prý asi půlhodinu ptát na cokoliv, jen jestli bychom jim nedali pár minut na převlečení. Poté se odehrál jeden z nejpříjemnějších rozhovorů, jaký jsme kdy absolvovali. Dick Taylor: „Začali jsme hrát myslím v roce 1964. Žili jsme na předměstí Londýna a chodili jsme spolu na uměleckou školu. Já jsem předtím hrál v malé kapele, která se jmenovala Rolling Stones. Když jsem od nich odešel, Phil navrhl, abychom založili novou kapelu. A tak jsme ji udělali a nazvali Pretty Things.“
pr e t t y t hings
T-BEAT final+NEGACE.indd 17
17
22.02.13 9:59
The Pretty Things předcházel ještě jeden významný pokus o vytvoření kapely – Little Boy Blue And The Blue Boys. Potkali se v ní spolužáci z umělecké školy Sidcup Art College – Dick Taylor a Keith Richards s Mickem Jaggerem. To, co Dick Taylor odbyl jednou větou, byl ve skutečnosti velmi zajímavý příběh, na jehož konci jsou dvě kapely zvučných jmen, které položily jedny z mnoha základních kamenů rockové historie. Začněme rokem 1962… Dick Taylor, tou dobou už student na Sidcup Art College, zdědil starou soupravu bicích nástrojů. Ta se rychle stala ohniskem, kolem něhož vznikla nová kapela, jejímiž členy byl on sám, Jagger, Beckwith a Etherington. Pojmenovali se Little Boy Blue And The Blue Boys. „Měli jsme moc rádi blues,“ vysvětloval Taylor. Blue Boys měli v repertoáru písně „Around And Around“, „Susie Q“ a původní dvacetiminutovou verzi „La Bamby“, kde Jagger improvizoval verš po verši smyšlenou pseudošpanělštinou a házel přitom hlavou jako spoutaný býk. Skupina zkoušela u Taylorů nebo Beckwithů, sporadicky i u Jaggerů. Mick Jagger byl v té době s Boys nerozlučně spjat, hlavně s Taylorem. Mezi Taylorovými spolužáky byl i Keith Richards. Jeho životní postoj (rebelantský) a oblečení (džíny, džínová bunda, purpurová košile) se zásadně nikdy neměnily. Jeho hlavním zaměstnáním na Sidcupu bylo kouření, polykání hormonálních tablet a hra na kytaru. Jednou se ve vlaku na cestě do Sidcup Art College náhodně potkali Mick Jagger a Keith Richards a zjistili, že kromě společné lásky k blues mají i jednoho společného známého – Dicka Taylora. Taylor si vzpomínal, že „ten den dopoledne mě Richards zatáhl do kouta a vyptával se, jestli neznám náhodou někoho jménem Mick Jagger. Přiznal jsem, že znám.“ Keith vypadal ohromeně a divil se, že jsem se o něm nikdy předtím nezmínil. Taylorův tehdejší postřeh, že „kromě hudby spolu tihle dva nemají vůbec nic společného“ se ukázal o čtvrtstoletí později jako zvlášť pronikavý. Během jediného týdne se Richards začlenil do Blue Boys. Vnesl do kapely tvrdší, rytmičtější zvuk. On a Beckwirth hráli na kytary, Etherington na maracas, Taylor na baskytaru, nebo na bicí a Jagger zpíval. Po počátečním impulzu, který souvisel s Richardsovým příchodem, se však kapela nijak výrazně nezlepšila. „Začínali jsme se nudit,“ přiznával Taylor. „Keith si odkroutil Chucka Berryho a Mick se ve zpěvu dostal na vyjetou kolej. Prahli jsme po tom, aby se už konečně něco stalo.“ A stalo se. Čtveřice muzikantů se v jednom londýnském klubu na koncertě Alexise Kornera potkala s Brianem Jonesem. Začátkem května (1962) se v rámci kapely Blues Incorporated Alexise Kornera vytvořila jakási podskupina, skládající se z Kornera,
18
T-BEAT final+NEGACE.indd 18
pr e t t y t hings
22.02.13 9:59
Daviese, Jaggera, Richardse, Taylora a příležitostně i Jonese. Na bicí nástroje hráli Ginger Baker (později Cream) a Charlie Watts (později Rolling Stones). Po čase se v tiskovém sloupku bulletinu Jazz News objevila tato zpráva: „Mick Jagger, zpěvák R&B přivede zítra do klubu Marquee novou rhythmandbluesovou kapelu, zatímco Blues Incorporated vystoupí v rozhlasovém Jazz klubu. Skupina se jmenuje The Rollin‘ Stones a hraje v následujícím složení: Mick Jagger – zpěv, Keith Richards, Elmo Levis – kytary, Dick Taylor – basová kytara, Mick Avory – bicí nástroje.“ Ve čtvrtek 12. července 1962 už ovládli Rolling Stones – psáni už takto – scénu v klubu Marquee a za pár let celý svět. V té době se na špičce britské hitparády držel Frank Ifield. Beatles chyběly dva měsíce do vydání prvního singlu. Na druhé Mick Jagger straně Londýna spěla jedna temná kapela k rozhodnutí přejmenovat se na The Who. V New Yorku vydal jedenadvacetiletý Bob Dylan své první album. Termín „rock-and-roll“ zatím jen nesměle vstupoval do veřejného povědomí a dlouhé vlasy se považovaly za známku sexuální nevyhraněnosti, nebo něco ještě horšího. Jak se zrodil název Pretty Things?
Phil May: „Když jsme začínali, ještě jsme žádný název neměli. Hráli jsme různé převzaté věci. Jedna z těch písniček byla od Bo Diddleyho a jmenovala se ‚Pretty Thing‘. My jsme byli velcí fanoušci Bo Diddleyho. Že musíme nějaký název mít, to nám došlo, až když nám pořadatel našeho prvního koncertu řekl – příští týden u nás hrajete, co mám napsat na plakáty? A tak jsme plácli ‚Pretty Thing‘, protože to byla jedna z písniček, co jsme zrovna hráli. A zůstalo nám to. Nejdřív to bylo Jerome And Pretty Things.“ Dick Taylor: „Phil neměl rád, když se mu říkalo Jerome…“
pr e t t y t hings
T-BEAT final+NEGACE.indd 19
19
22.02.13 9:59
Slyšel jsem, že Pretty Things byli občas nazýváni „ošklivější bratranci Rolling Stones“. Kde se to vzalo? Nezdálo se mi, že by byli ohavnější než jejich big beatoví kolegové.
Phil May: „Za to může tisk. Britský tisk. Nejdřív byli Beatles – o těch se psalo, jak jsou báječní. Pak na scénu přišli Stones. A my tak nějak za chvíli po nich. A reakce tisku byly různé.“ Dick Taylor: „Phil měl tehdy delší vlasy než všichni ostatní muzikanti. A to bylo něco, o čem se prostě dobře psalo.“
Rolling Stones
Phil May: „Když jsme se poprvé objevili v televizi, další den byly noviny plné článků jako: ‚Nechali byste svou dceru, aby si vzala někoho z Pretty Things?‘ ‚Měli by je zavřít.‘ ‚Pretty Things? No, Dirty Things!‘ [Pěkné věci? Ne, špinavé věci!] A spousta dalších.“
20
T-BEAT final+NEGACE.indd 20
pr e t t y t hings
22.02.13 9:59
Dick Taylor: „…však měly noviny pravdu…“ Phil May: „…ale nakonec jsme si oba dva vzali něčí dcery.“ A dovolili byste své dceři, aby si vzala někoho z Pretty Things?
Dick Taylor: „Když jsem potkal svou první ženu, vzala mě domů představit matce. Když se otevřely dveře, ona povídá: ,Mami, to je Dick, a budeme se brát.‘ Dveře se zabouchly, v hale se ozvaly rychlé kroky, a když jsme se podívali poštovní schránkou, viděli jsme matku s hlavou v plynové troubě.“
Pretty Things v šedesátých letech
To je vtip?
Dick Taylor: „Ne, to je skutečná historka. Ale matka to přežila.“ Phil May: „…byla trochu střelená.“ Jaká je vaše komerčně nejúspěšnější píseň a které skladby jsou vám dvěma osobně nejbližší?
Dick Taylor: „Myslím, že ,Midnight To Six Man‘.“
Tato píseň je na jejich druhém albu Get The Picture? (1965) a Phil May si na ni zavzpomínal: Phil May: „Je to první, nebo vlastně druhá píseň, kterou jsme sami napsali. Předtím jsme měli sérii hitů, které složil Johnny Dee… A taky ,Don‘t Bring Me Down‘, ta je instrumentálně zajímavá. Potom ,S. F. Sorrow Is Born‘. To je víc než obyčejná písnička. Skladbu jsme koncipovali jako rockovou operu. Ale to je asi to, co bychom označili za důležitou píseň. Je to taková specialita té doby.“
LP Get The Picture?
S. F. Sorrow z roku 1968 je v pořadí čtvrté album Pretty Things a je to zřejmě první rocková opera vydaná na hudebním nosiči. I když Pete Townshend ze skupiny The Who tvrdí, že na vznik jejich slavné opery Tommy tahle deska vliv neměla, samotní členové Pretty
pr e t t y t hings
T-BEAT final+NEGACE.indd 21
21
22.02.13 9:59
Things spolu s mnohými hudebními kritiky jsou přesvědčeni o opaku. Toto album je důležité a pro kapelu až zlomové. Pretty Things na něm opouštějí svůj koncept syrového rhythm-and-bluesového pojetí a projekt má odér psychedelie šedesátých let. Vedle Pink Floyd, Crazy World Of Arthur Brown, Soft Machine, Tomorrow, Sam Gopal Dream, Kevin Ayers, Procol Harum a dalších se stali významnými představiteli tohoto stylu. Tohle byly ty nejslavnější písně, nebo ty, kterých si nejvíc vážíte?
LP S. F. Sorrow
Phil May: „Je to různé, prolíná se to… mám své oblíbené písně. Jedno z mých nejmilejších alb je Cross Talk (1980), na kterém jsou skvělé věci. Ale ne z pohledu zájmu veřejnosti, z toho, jak album přijali. No, kdybyste se zeptali lidí, jak by seřadili naše písničky, asi by se umístil ‚Road Runner‘.“
Dick Taylor: „No, a pak jsme měli takovou písničku na vyhození. Jmenovala se ,Alice Tea‘. Na BBC byla dokonce zakázaná. Tu bychom dneska mohli zahrát, ne?“ Phil May se smíchem přitakal: „Jo! Jsme v Praze, to musíme!“ Vaše písničky přezpívala řada jiných umělců. Které se vám nejvíc líbily?
LP Cross Talk
Phil May: „Myslím, že Lighting Seeds natočili svou verzi ,S. F. Sorrow Is Born‘, která byla moc dobrá. Jak se jmenovala ta kapela, co natočila ,She Is A Lover‘?“ Dick Taylor: „No, to si teda nepamatuju.“ Phil May: „Abych byl upřímný, myslím, že se mýlíte. Nebylo moc kapel, které by dělaly coververze našich písní…“ Dick Taylor: „Jedna z věcí, na které jsme přišli, je, že lidé mají rádi Kasabian [současná britská alternativní kapela, založená v roce 1997]. Říká se, že naše tvorba a hlavně ‚S. F. Sorrow Is Born‘ bylo hnacím motorem k tomu, aby začali psát muLP Lighting Seeds: ziku a založili kapelu.“ Sugar Coated Iceberg Phil May: „…a pak jsou tu lidé jako Aerosmith…“ Dick Taylor mu s omluvným gestem ruky a zvednutým ukazováčkem skočil do řeči: „Neměli bychom zapomenout na The Dirty Pretty Things, kteří se pojmenovali po nás.“ Phil May se vrátil ke svému původnímu tématu: „Pak je tu zpěvák z Aerosmith. Potkal jsem ho a on mi říkal, že se rozhodl stát se rockovým zpěvákem, když poprvé uslyšel naši originální verzi ,Road Runner‘. Bylo mu tehdy asi dvanáct let a od té chvíle věděl, že chce být rockovým zpěvákem. Dokonce Johnny Rotten [Sex Pistols etc.] byl částečně ovlivněn koncerty Pretty Things. Jeho matka byla naše fanynka, takže on byl v jedenácti letech na našem koncertě.“
22
T-BEAT final+NEGACE.indd 22
pr e t t y t hings
22.02.13 9:59
Dick Taylor: „Hrávali jsme na místě, které se jmenovalo 100 Club (Londýn). Byl to dost podivný podnik a paní Lydonová tam brávala svého syna Johna Lydona. V tomto klubu jsme hráli každé úterý. A později v něm měli každé úterý Punk´s Night, takže tam hráli právě Sex Pistols. Nějak to tak do sebe zapadlo.“ Jaké to je být inspirací pro generace umělců, těší vás to?
LP Come See Me
Phil May se obrátil na svého spoluhráče: „Nevím, jaké to je?“ Dick Taylor pokrčil rameny: „Dobré… Jé, pardon, to jsme neodpověděli správně pro kamery. Je to dobrý pocit inspirovat další – široké spektrum hudebníků.“ Phil May: „Pamatuju si, že my jsme byli inspirovaní lidmi, jako byl Muddy Waters a další. Měli jsme své vzory, a pokud zase my něco předáváme dál, je to skvělé. Pokud předáváme děckám v garážích a jejich dětských pokojích důvod a motivaci, proč cvičit a zdokonalovat se místo hraní na PlayStationech a iPodech, je to báječné. Dělat muziku je skvělá volba.“ Je mi známo, že vaše písně použil, tedy nazpíval i slavný rockový performer David Bowie. Jak se to stalo?“
Dick Taylor řekl trochu pyšně: „David Bowie ve skutečnosti udělal dvě naše věci. [pískot] Dvě naše věci na albu Pin Ups.“
Tohle album vyšlo roku 1973 a je sestavené z coververzí písní Bowieho oblíbených britských kapel. Najdeme na něm nejen „Rosalyn“ a „Don‘t Bring Me Down“ od Pretty Things, ale taky od třeba „Shapes Of Things“ LP Pin Ups od Yardbirds. David Bowie se na téhle desce krásně vyřádil. Nejenom že si všechny písně zazpíval, ale taky zahrál na Moog synthesizer, harmoniku, altsaxofon a tenorsaxofon. A nazpíval i všechny sbory. Phil May doplnil: „Býval to náš fanoušek. Chodil na stejnou uměleckou školu, ale o rok níž než my. A když jsme hráli koncerty někde poblíž školy, chodil na ně na všechny. Chodíval se ptát na spoustu věcí. Nebyl to obyčejný fanoušek, spíš vypadal, jako by vstřebával všechno, co se kolem něj dělo. Když jste se na něj podívali, napadlo vás, že to asi není tuctový kluk, že z něj něco bude. V první chvíli jsem si myslel, že je to normální stalker, protože jednu dobu byl prostě všude.“ Dick Taylor: „Jedna z věcí, kterou tehdy udělal, byla, že požádal Phila o jeho telefonní číslo a napsal si ho do diáře pod jakýmsi kódem.“
pr e t t y t hings
T-BEAT final+NEGACE.indd 23
23
22.02.13 9:59
Dick Taylor a Phil May
Phil May se zasmál a dodal: „Řekl jsem mu, že mu to telefonní číslo nebudu říkat, že mu ho napíšu do adresáře, ale on mi ho vůbec nechtěl dát. Takže jsem mu ho vzal a moje staré číslo tam bylo zaznamenáno pod zkratkou GOD (Bůh), Byla to taková divná, trochu zahanbující, trapná situace. No, ale na začátku byl náš opravdový fanoušek. Ale potom byl trochu jako Jack White. [Američan Jack White je podle časopisu Rolling Stone na sedmdesátých místě ze sta nejlepších kytaristů všech dob; jinak multiinstrumentalista, textař, producent a občasný herec.] To je mimochodem supervěc na Jacku Whiteovi – obklopuje se skvělými lidmi. Když jsme Jacka Whitea potkali, chtěl vědět, jak jsme docílili zvuku bicích v písničce ,Living In My Skin‘ z desky Balboa Island. Chtěl to hrozně vědět, a když jsme mu řekli, že to snímal jenom jeden mikrofon, byl nadšený. Je to skvělý zvuk sebraný
24
T-BEAT final+NEGACE.indd 24
pr e t t y t hings
22.02.13 10:00