PROLOG
Perran, ãerven 2012 Tanãila s nûk˘m jin˘m. Vypadala jinak. Ka‰tanové vlasy jí sponky drÏely tak vysoko, Ïe vlny, které jí obvykle padaly pod ramena, teì konãily hned pod její bradou. Jak se pohybovala po parketu, korálky na zelen˘ch ‰atech se pohupovaly. Zachytila jeho pohled a usmála se. Odhrnul si vlasy z oãí a bezmy‰lenkovitû se k ní protlaãil davem, dfiív neÏ ho zastaví strach. „Smím prosit?“ „UÏ jsem si myslela, Ïe se nikdy nezeptá‰,“ u‰klíbla se. Jednu ruku mu volnû poloÏila kolem pasu, druhá mu lehce spoãinula na rameni. Byli blízko u sebe, ale nedot˘kali se jako Amy a Matt, ktefií se k sobû tiskli tak, Ïe se spojovaly snad v‰echny ãtvereãní centimetry jejich kÛÏe. Connor si ji nûÏnû pfiitáhl a naklonil si její hlavu k rameni. Nadechl se jablkové vÛnû jejích vlasÛ. Tepla její pokoÏky. Slabounké vÛnû m˘dla, nebo moÏná parfému. V‰ude kolem nûj byla hudba, vífiící svûtla, dav lidí, ktefií tancovali a smáli se a pfiekfiikovali hudbu. On ale vnímal jen její hork˘ dech na svém krku, tlukot svého srdce, svou ruku, která jí sklouzla od pasu na zadeãek. „Connore?“ ozvala se ti‰e. 5