1 JEDNOU ODPOLEDNE NA SKLONKU JARA SI JANE WHITTAKEROVÁ odskoãila do mûsta koupit pár vajec a mléko – a zapomnûla, kdo je. Pfiihodilo se jí to naráz, bez sebemen‰ího náznaku ãi varování, právû kdyÏ stála na rohu Cambridgeské a Bowdoinovy, takÏe si okamÏitû uvûdomila, Ïe je v centru Bostonu, ale zatímco pfiesnû vûdûla, kde je, nemûla tu‰ení, kdo je. Byla si jistá, Ïe ‰la do obchodu pro mléko a vejce. Potfiebovala to do ãokoládového dortu, kter˘ chtûla upéci, ale proã a pro koho ten dort chystala, na to si nemohla vzpomenout. Vûdûla pfiesnû, kolik recept pfiedepisuje instantního ãokoládového prá‰ku, ale nedokázala si vybavit vlastní jméno. Dokonce si ani nevzpomínala, jestli je svobodná ãi vdaná, ovdovûlá nebo rozvedená, bezdûtná nebo tfieba matka dvojãat. Neznala svoji v˘‰ku a váhu, barvu vlasÛ. Nevûdûla, kdy má narozeniny, ani kolik je jí let. Jasnû rozeznávala barvy listí na stromech, ale nemohla si vzpomenout, zda je blond˘na nebo bruneta. Vûdûla, kter˘m smûrem jde, nemûla v‰ak ponûtí, odkud vy‰la. Co se to proboha stalo? Provoz na Bowdoinovû ulici se zpomaloval, uÏ ustal docela, a ona cítila, jak to lidi kolem ní pfiitahuje jako magnet na druhou stranu ulice. Sama ale stála na místû jako pfiibitá, sotva d˘chala a nebyla schopná udûlat krok. Opatrnû, promy‰lenû pomalu a s hlavou zataÏenou do límce baloÀáku se kradmo ohlédla pfies levé a pak pfies pravé rameno. Spûchající chodci ji míjeli, jako by témûfi nebrali její existenci na vûdomí, byli to muÏi a Ïeny se sebevûdom˘mi tváfiemi, v jejich chÛzi nebyla ani stopa nerozhodnosti. To jenom ona tu stála ti‰e a bez vÛle, bez /3/
schopnosti pohnout se z místa. Vnímala smûsici zvukÛ – pfiedení motorÛ, houkání klaksonÛ, smích kolemjdoucích a jejich kroky, které ji mûkce anebo zvonivû míjely, dokud se náhle nezastavily, kdyÏ se auta opût rozjela. Její pozornost vzbudil zlostn˘ Ïensk˘ ‰epot. „Ta malá sviÀka,“ zasyãela jakási Ïena – a ji na okamÏik napadlo, Ïe mluví o ní. Ale Ïena se evidentnû bavila se svou spoleãnicí a ani jedna z nich si nev‰ímala, Ïe stojí vedle nich. Je snad neviditelná? Hlavou jí probûhla ‰ílená my‰lenka, Ïe je moÏná mrtvá, tak jak to kdysi vidûla v jednom dílu Zóny soumraku, kde Ïena, zcela ztracená na jakési opu‰tûné silnici, rozru‰enû telefonuje sv˘m rodiãÛm, jen aby od nich vyslechla, Ïe jejich dcera zahynula pfii autonehodû, a kdo Ïe je vÛbec ona a proã je burcuje takhle uprostfied noci? Vzápûtí si v‰ak Ïena, jejíÏ rty si pfied chviliãkou smlsly na slovu „sviÀka“, uvûdomila její pfiítomnost, témûfi obdivnû se na ni usmála, pak se opût otoãila ke své pfiítelkyni a spoleãnû ode‰ly. Bylo zfiejmé, Ïe mrtvá není. Stejnû jako Ïe není neviditelná. Ale proã si tedy pamatuje nûco tak idiotského jako starou epizodu ze Zóny soumraku, ale ne své vlastní jméno? Kolem ní se opût nakupili chodci, pfie‰lapovali, pohupovali se na patách a netrpûlivû ãekali na zelenou. Bylo jí jasné, Ïe aÈ uÏ byla k˘mkoliv, nemûla Ïádn˘ doprovod. Nikdo se nechystal vzít ji v podpaÏí, nikdo ji z protûj‰í strany ulice nedoãkavû nevyhlíÏel a netrápil se, Ïe stále nejde. Byla tu doãista sama a nemûla nejmen‰í ponûtí, kdo má vÛbec b˘t. „Jen klid,“ za‰eptala a pátrala ve zvuku svého hlasu po nûjakém záchytném bodu. I vlastní hlas jí v‰ak znûl cize. Nevypovídal nic o jejím vûku ani stavu, pfiízvuk mûla tûÏko popsateln˘ a vyznaãoval se jen podtónem strachu. Zakryla si rukou rty a mluvila do dlanû, aby nevyvolala neÏádoucí pozornost. „Nepanikafi. Za pár minut se v‰echno vysvûtlí.“ Mûla snad ve zvyku mluvit sama se sebou? „Pûknû popofiádku,“ pokraãovala a pak jí do‰lo, co by to /4/
mûlo znamenat. Jak mÛÏe cokoliv utfiídit, kdyÏ neví, co je co? „Ne, tak to není,“ opravila se okamÏitû. „Nûco pfiece ví‰. Ví‰ spoustu vûcí. Jen si to shrÀ,“ napomenula se o nûco hlasitûji a hned se polekanû rozhlédla, jestli ji nûkdo nezaslechl. BlíÏila se k ní skupina asi deseti lidí. Její první a jedinou my‰lenkou bylo: pfii‰li, aby mû odvedli zpátky nûkam, odkud jsem utekla. Ale vtom vedoucí skupiny, dívka snad jednadvacetiletá, promluvila s domáck˘m bostonsk˘m pfiízvukem, kter˘ její vlastní hlas postrádal, a ona si uvûdomila, Ïe tûmhle lidem na ní vÛbec nezáleÏí, stejnû jako onûm dvûma Ïenám, které vyslechla pfied chvílí. A komu na ní záleÏí? „Jak vidíte,“ vykládala mladá Ïena, „Beacon Hill je jednou z oblastí, odkud mohou BostoÀané snadno chodit do práce pû‰ky. Dlouho byl pokládán za pfiední ãtvrÈ a beaconhillské strmé, dláÏdûné ulice jsou lemovány zdûn˘mi rodinn˘mi sídly a nevelk˘mi nájemními domy, jejichÏ v˘stavba zaãala kolem roku 1820 a pokraãovala témûfi aÏ do konce devatenáctého století.“ V‰ichni vûnovali povinnou pozornost cihlov˘m domÛm a mal˘m nájemním budovám, zatímco mladá Ïena dál odfiíkávala svou dobfie nauãenou fieã. „¤ada vût‰ích a elegantnûj‰ích domÛ v posledních letech pfie‰la do druÏstevního vlastnictví v dÛsledku bytové tísnû a prudce vzrÛstajících cen pozemkÛ v Bostonu. Beacom Hill b˘val yankejskou pevností, teì tu sice stále je‰tû Ïijí mnohé ze starobyl˘ch bostonsk˘ch rodin, ale jsou vítáni i lidé z jak˘chkoliv spoleãensk˘ch vrstev... pokud ov‰em mohou splácet hypotéku nebo platit nájem.“ NeÏ byla skupina pfiipravena k dal‰ímu pochodu, vypuklo obvyklé ‰vitofiení a Ïertování. „PromiÀte, madam,“ oslovila ji prÛvodkynû, vykulila oãi a usmála se tak kfieãovitû, Ïe její obliãej pfiipomínal oÏivlou reklamní placku ·Èastlivce. „Jestli se nem˘lím, vy nepatfiíte k téhle skupinû, Ïe?“ To konstatování se tváfiilo jako otázka, nûkolik posledních slov se vykroutilo vzhÛru stejnû jako dívãina ústa. „Máte-li zájem o vycházku s v˘kladem, musíte nav‰tí/5/
vit turistickou kanceláfi v Boston Common a tam vás zafiadí do nejbliωího turnusu. Pfiejete si je‰tû nûco, madam?“ Vypadalo to, Ïe oÏivl˘ ·Èastlivec vyãerpal zásobu sv˘ch ‰Èastn˘ch nápadÛ. „Boston Common?“ zeptala se dívky, která ji oslovovala „madam“ s takovou samozfiejmostí, Ïe ji musela pokládat nejménû za tfiicátnici. „PÛjdete po Bowdoinovû stále na jih, aÏ se dostanete k Beaconské. Narazíte na parlament, to je ta budova se zlatou kupolí, víte? A hned vedle to je. NemÛÏete to minout.“ Nebuìte si tak jistá, pomyslela si a sledovala, jak skupina turistÛ pfiechází ulici a mizí za rohem. KdyÏ dokáÏu ztratit sama sebe, zabloudím kdekoliv. Zvolna posouvala jednu nohu za druhou, jako by vstupovala do neznám˘ch a moÏná zrádn˘ch vod, a tak pomalu kráãela Bowdoinovou ulicí, v‰echna ta architektura devatenáctého století ji zajímala pramálo, soustfieìovala se jen na cestu vpfied. Bez nehody pfie‰la Derneskou i Ashburton Place, pfiestoÏe nejen tyhle ulice, ale ani budova parlamentu, která se pfied ní náhle vynofiila, jí nijak nepomohly zjistit, kdo by mohla b˘t. Na rohu zahnula na Beacon Street. Pfiesnû tak, jak to tvrdila dívka – ·Èastlivec, rozprostíral se teì pfied ní areál Boston Common. Nev‰ímala si hfibitova Granary, kde, jak jí blesklo hlavou, odpoãívaly tak rozdílné veliãiny jako Paul Revere a Matka Husa, rychle pfie‰la kolem Turistického stfiediska a zamífiila k rozsáhlému vefiejnému parku, neboÈ podvûdomû cítila, Ïe tudy v minulosti pro‰la uÏ mnohokrát. Ne, bez ohledu na to, jak cizí pfiipadala sama sobû, v Bostonu cizinkou nebyla. Pocítila slabost v kolenou, s vypûtím v‰ech sil do‰la k volné laviãce a klesla na ni. „Nepanikafi, nepanikafi,“ opakovala si nûkolikrát nahlas jako buddhistickou mantru, neboÈ vûdûla, Ïe nablízku není nikdo, kdo by ji mohl sly‰et. Pak zaãala ti‰e vypoãítávat rÛzná známá, i kdyÏ vesmûs nedÛleÏitá fakta. Dnes je pondûlí 18. ãervna 1990. Teplota je na tuto roãní dobu nezvykle nízká – osma‰e/6/
desát stupÀÛ Fahrenheita. Pfii dvaatfiiceti stupních Fahrenheita se voda mûní v led. Sto stupÀÛ Celsia staãí, aby se uvafiilo vejce. Dvakrát dvû rovná se ãtyfii; ãtyfiikrát ãtyfii je ‰estnáct; dvanáctkrát dvanáct je sto ãtyfiicet ãtyfii. âtverec nad pfieponou se rovná souãtu ãtvercÛ nad obûma odvûsnami. E = mc2. Druhá odmocnina z 365 je... nemohla si vzpomenout, ale nûco jí fiíkalo, Ïe je to v pofiádku, protoÏe to nevûdûla nikdy. Znovu se sly‰ela, jak fiíká: „Nepanikafi,“ zatímco si mechanicky uhlazovala záhyby na svém Ïlutohnûdém plá‰ti a pod prsty cítila obrysy ‰tíhl˘ch stehen. Skuteãnost, Ïe je úplnou studnicí nepotfiebn˘ch znalostí, ji uklidÀovala, protoÏe jak by si ãlovûk mohl uchovat takové vûdomosti a nevzpomenout si, aÏ na to pfiijde, na vlastní jméno? Urãitû si vzpomene. Je to jen otázka ãasu. Pfies volnou plochu parku k ní pfiicházelo malé dûvãátko s rozpaÏen˘ma rukama, za nímÏ chvátala statná ãerná chÛva. Na okamÏik ji napadlo, jestli to snad není její holãiãka, a instinktivnû k ní vztáhla ruce, ale chÛva po dítûti rychle chmátla, odvádûla je k nedalek˘m houpaãkám a je‰tû se k laviãce podezíravû ohlédla. Mám sama nûjaké dûti? Pfiemítala a nechápala, jak by mohla matka zapomenout na své dítû. Pohlédla na své ruce. Prst˘nek na prstu by jí pfiinejmen‰ím prozradil, jestli je ãi není vdaná. Ale nemûla na rukou vÛbec Ïádné ‰perky, tfiebaÏe na prsteníku levé ruky zÛstala tenká r˘ha po prstenu, kter˘ tam zfiejmû kdysi b˘val. Pozornû si prst prohlíÏela, ale nic ji nenapadlo, v‰imla si jen, Ïe se jí z nehtÛ oloupává matnû korálov˘ lak a samotné nehty Ïe jsou okousané aÏ do kraje. Sklouzla oãima k nohám. Mûla svûtle béÏové lakované lodiãky s nízk˘m podpatkem, pravá ji ve ‰piãce trochu tlaãila. Vyzula si ji a pfieãetla si uvnitfi nati‰tûné jméno Charles Jourdan a velikost ãíslo devût, to znamená, Ïe je pravdûpodobnû vysoká nejménû 167 centimetrÛ. Letmo se dotkla bokÛ a pfies zapnut˘ plá‰È poznala, Ïe je ‰tíhlá. Co dal‰ího je takhle je‰tû schopna o sobû zjistit? Co dál o sobû ví kromû skuteãnosti, Ïe je Ïena, bûlo‰ka a, po/7/
kud se mÛÏe spolehnout na dívku – ·Èastlivce a kÛÏi na hfibetech sv˘ch rukou, je jí rozhodnû víc neÏ jednadvacet? Kolem laviãky pro‰ly dvû Ïeny, byly do sebe zavû‰ené a na bocích se jim pohupovaly velké kabelky. Moje kabelka! pomyslela si s úlevou a mimodûk vztáhla ruku po fiemínku na rameni. Kabelka jí prozradí v‰echno – kdo je a kde bydlí, jakou pouÏívá rtûnku. Uvnitfi bude penûÏenka s osobním a fiidiãsk˘m prÛkazem, s úvûrov˘mi kartami. Znovu bude znát své jméno a adresu, rok narození i znaãku svého vozu, samozfiejmû pokud vÛz má. Kabelka skr˘vá v‰echna tajemství jejího Ïivota. Staãí ji otevfiít. Staãí ji najít! Prudce vmáãkla chodidlo zpátky do lodiãky, opfiela se o zelené pfiíãky laviãky a pfiiznala si to, co vlastnû vûdûla po celou dobu, ale co vystra‰enû odmítala – Ïe totiÏ kabelku nemá. AÈ uÏ pfiedtím, neÏ se zapoãala tahle její podivná odysea, nosila jak˘koliv prÛkaz totoÏnosti, teì ho prostû nemûla. Aby se ujistila, Ïe snad kabelku náhodnû neupustila, kdyÏ si sedala, znovu a znovu soustfiedûnû propátrávala trávu u sv˘ch nohou. Dokonce nûkolikrát obe‰la laviãku a opût pfiitom zachytila podezírav˘ pohled ãerno‰ské chÛvy, která na nedaleké houpaãce pfiidrÏovala svou malou svûfienkyni. Usmála se na tu Ïenu, pak si v‰ak uvûdomila, Ïe k úsmûvu nemá Ïádn˘ dÛvod, a odvrátila se od ní. KdyÏ tam za pár vtefiin opût pohlédla, chÛva ve spûchu odvádûla divoce protestující dítû pryã. „Proã ji dûsíte?“ fiekla nahlas a podvûdomû si sáhla na tváfi, jestli tam nenajde nûjaké znetvofiení. Nic neobvyklého nenahmátla a tak nechala prsty, aby pokraãovaly ve slepeckém ãtení jejích rysÛ. Obliãej mûl tvar úzkého oválu, lícní kosti byly vysoce posazené, snad aÏ pfiíli‰ vysedlé, oboãí mûla husté a nevytrhané. Nos byl drobn˘, na fiasách mûla nanesenou fiasenku, zdálo se v‰ak, Ïe nerovnomûrnû a ve spûchu. Tfieba si mnula oãi, napadlo ji, a tím si fiasenku z nûkter˘ch fias setfiela. MoÏná plakala. Narovnala ramena, vstala, chvatnû vy‰la z parku a bez ohledu na svûtla na pfiechodech probûhla mezi projíÏdû/8/
jícími vozidly pfiímo k bance na rohu Beacon Street. Hluãnû zaklepala na sklenûné dvefie, aÏ upoutala pozornost fieditele, pfiedãasnû ple‰atého mladého muÏe, jehoÏ hlava se zdála b˘t ve srovnání se zbytkem tûla nepomûrnû malá. Îe je to fieditel, usoudila z jeho obleku s vázankou a také proto, Ïe byl jedin˘m muÏem v místnosti plné Ïen. „Je mi líto,“ fiekl jí uctivû a dvefie pfiitom pootevfiel jen natolik, aby jimi pro‰la ãást jeho velkého nosu, „ale uÏ jsou ãtyfii pryã. Zavíráme ve tfii hodiny.“ „Víte, kdo jsem?“ vyhrkla zoufale, sama zaskoãena otázkou, kterou si nepfiipravila. MuÏ svra‰til ãelo, neboÈ si její slova vyloÏil jako Ïádost o protekãní v˘jimku. „Opravdu je mi líto,“ fiekl s nepfieslechnutelnou nedÛtklivostí. „Uji‰Èuji vás, Ïe kdyÏ pfiijdete zítra, vyhovíme vám ve v‰em.“ Pak se usmál s pevnû sevfien˘mi rty, jeÏ vyluãovaly jakoukoliv dal‰í konverzaci, a vrátil se ke svému stolu. ZÛstala na druhé stranû sklenûn˘ch dvefií a upfienû civûla dovnitfi na pokladní, aÏ si mezi sebou zaãaly ‰eptat. Poznaly ji snad? Pokud ano, brzy je její pfiítomnost omrzela a po napomenutí rozãilenû gestikulujícím fieditelem znovu obrátily pozornost ke sv˘m poãítaãÛm a bilanãním archÛm a uÏ si jí ani nev‰imly, jako by pro nû neexistovala. A existuje vÛbec? Párkrát se zhluboka nadechla a vykroãila po Beaconské smûrem k River Street, zpátky k tûm strm˘m dláÏdûn˘m ulicím, lemovan˘m zdûn˘mi rodinn˘mi sídly a mal˘mi penziony, mezi nimiÏ se náhle vynofiila jako zcela dospûlá a dokonale ztracená bytost. Bydlela snad v nûkterém z tûch domÛ z minulého století? Mûla dost penûz na splácení hypotéky nebo na nájemné? Starala se vÛbec o peníze? Byla zámoÏná? Vydûlávala si na Ïivobytí, nebo zamûstnávala jiné, aby pro ni pracovali? A moÏná ani v Ïádném z tûch hezk˘ch star˘ch domÛ neÏila, tfieba tam chodila uklízet. Ne, na uklízeãku byla pfiíli‰ dobfie obleãená a její ruce, pfiestoÏe teì byla v pûkné bryndû, byly pfiíli‰ mûkké a bez mozolÛ, neÏ aby mohly b˘t zvyklé na fyzickou prá/9/
ci. Ale tfieba s úklidem nemûla nic spoleãného, tfieba ty domy prodávala. Ano, právû to ji moÏná pfiivedlo do téhle ãásti mûsta. MoÏná se tu mûla sejít se zákazníkem, pfiedvést mu nûjak˘ ãerstvû renovovan˘ dÛm a... a co? Spadla jí na hlavu cihla? Mimodûk si rychle sáhla na hlavu a snaÏila se nahmátnout bouli, neobjevila v‰ak nic jiného neÏ to, Ïe se jí vlasy uvolnily z tûsné sponky a nûkolik pramínkÛ jí sklouzlo na krk. Zahnula doprava na ulici Mt. Vernon, pak doleva na Cedar Street a stále doufala, Ïe odkudsi vyjde nezbytn˘ signál k jejímu mozku. „Prosím, aÈ tu nûco poznám,“ zaklínala ulice lemované stromy, kdyÏ se znovu vracela po Revere smûrem k Embankment Road. Slunce zmizelo za velk˘m ‰ed˘m mrakem a ona pocítila chlad, pfiestoÏe teplota neklesala. Vzpomnûla si, Ïe zima byla pomûrnû mírná a Ïe vûdci pfiedpovídali dal‰í horké léto. Skleníkov˘ efekt, tak tomu fiíkají. Greenpeace. Kyselé de‰tû. ZachraÀte de‰tné pralesy! ZachraÀte velryby! ·etfiete vodou – sprchujte se s pfiítelem! Náhle si pfiipadala úplnû vyãerpaná. Chodidla mûla odfiená, palec na pravé noze jí dfievûnûl. Zaãal se jí boufiit Ïaludek. Jak dlouho asi nejedla? KdyÏ uÏ na to narazila – jaká jídla má ráda? Umí vafiit? NedrÏí nûjakou pra‰tûnou dietu, která jí leze na mozek? Anebo Ïe by fetovala? Mohl by to b˘t i alkohol. Není opilá? Opíjela se vÛbec nûkdy? Jak zjistí, jestli je opilá nebo ne? Zakryla si dlanûmi oãi a pfiála si, aby jí pfiíznaãné bu‰ení v hlavû signalizovalo blíÏící se kocovinu. Vybavil se jí Ray Milland ve Ztraceném víkendu a pfiem˘‰lela, jak je asi stará, Ïe si Raye Millanda pamatuje. „Pomozte mi,“ ‰eptala do dlaní, „nûkdo mi prosím pomozte.“ Automaticky pohlédla na hodinky na zápûstí a zjistila, Ïe uÏ je skoro pût. Prochodila tu tedy témûfi hodinu a za celou tu dobu nespatfiila nic, co by jí nûjak napovûdûlo, kdo by mohla b˘t. Nic jí tu nepfiipadalo povûdomé. Nikdo ji nepoznal. Ocitla se na Charles Street, Ïivé a pfiitaÏlivé smûsici obchodÛ od potravináfisk˘ch samoobsluh aÏ k rÛzn˘m kle/ 10 /
notnictvím a staroÏitnictvím, od Ïelezáfiství aÏ k prodejním galeriím. Nemûla snad pÛvodnû pro ta svá vajíãka a mléko namífieno právû sem? Jak˘si muÏ, kter˘ ji ve spûchu míjel, se na ni usmál, ale byl to pouze úsmûv, jak˘m na sklonku namáhavého dne zdraví jedna unavená du‰e druhou, nijak nenaznaãoval, Ïe by ji muÏ znal. Pfiesto byla v poku‰ení chytit ho za rameno a zapfiisáhnout ho, aby jí dal znamení, Ïe ji poznává – a bude-li to nutné, tfieba z nûj svou totoÏnost vytfiepat. Netroufla si v‰ak muÏe obtûÏovat a vhodn˘ okamÏik minul. Ostatnû, nemÛÏe pfiece z niãeho nic na ulici zastavovat neznámé lidi. Mohli by zavolat policii a dát ji sebrat. Dal‰í bláznivá Ïenská, která hledá sama sebe! Nezbláznila se? Neuprchla snad právû z nûjakého ústavu? Nebo z vûzení? Je na útûku? Musela se zasmát tomu, jak vyvádí. Jestli nebyla ‰ílená, neÏ tohle v‰echno zaãalo, urãitû bude ve chvíli, kdy to skonãí. Ale skonãí to nûkdy? Otevfiela dvefie krámku se smí‰en˘m zboÏím a ve‰la dovnitfi. Pokud tu nûkde blízko bydlí, je pravdûpodobné, Ïe sem chodívá nakupovat. Doufala, Ïe pfiinejmen‰ím tak ãasto, aby si ji zapamatoval muÏ za pultem. Pomalu k nûmu procházela mezi fiadami konzerv. Majitel, mladík s vlasy svázan˘mi do ohonu, s nepravideln˘mi rysy a ãárkou místo úst, se snaÏil zvládnout nûkolik zákazníkÛ, ktefií se na nûj obrátili souãasnû a tvrdili, Ïe jsou právû na fiadû. Stoupla si za nû s nadûjí, Ïe si jí mladík v‰imne, modlila se, aby zaslechla dÛvûrné „Zdravím vás, paní Smithová. Hned jsem u vás.“ Ale sly‰ela jen, jak kdosi Ïádá o karton cigaret, a vidûla jen majitelova kostnatá záda, kdyÏ se natahoval pro zboÏí. Pfies levé rameno zahlédla fiádku neskuteãnû krásn˘ch mlad˘ch Ïen, které na ni vyz˘vavû civûly z obálek asi pÛl tuctu ãasopisÛ. Zvolna se pfiisouvala k pfiihrádce s ãasopisy a zjistila, Ïe nedokáÏe odtrhnout oãi zvlá‰tû od vá‰nivé tváfie jedné z modelek. CINDY CRAWFORDOVÁ, hlásala svûtle rÛÏová písmena vedle obliãeje, SUPERMODELKA. Nebylo pochyb, kdo je tahle Ïena. Vzala ãasopis z pfiihrádky a studovala modelãinu tváfi: / 11 /
hnûdé oãi, hnûdé vlasy, vlevo od lehce pootevfien˘ch rtÛ matefiské znaménko, které ji odli‰ovalo od stovek stejnû hezk˘ch tváfií, jaké potkáváte na kaÏdém kroku. Jak je krásná, pomyslela si. Jak mladá. Jak si vûfií. Znovu jí to pfiipomnûlo, Ïe nemá vÛbec pfiedstavu, jak vypadá a kolik je jí let. Její prsty sevfiely hrany ãasopisu a mechanicky jej svinula do trubiãky. „Haló, paní,“ zaslechla muÏsk˘ hlas. Otoãila se a vidûla, jak na ni majitel káravû k˘vá prstem: „NemÛÏete mi ty ãasopisy maãkat, dokud si je nekoupíte.“ Pfiipadala si jako dûcko pfiistiÏené pfii krádeÏi cukroví, pfiik˘vla, Ïe hodlá dodrÏet pravidla, a tiskla si pfiitom ãasopis k hrudi, jako by to byl záchrann˘ pás. Ale nepohnula se. „Tak chcete si to koupit, nebo ne?“ zeptal se mladík. Ostatní zákazníci uÏ ode‰li a oni tam zÛstali sami dva. Teì byla ta nejlep‰í – a moÏná jediná – pfiíleÏitost, aby ji poznal. Popo‰la k pultu a vidûla, jak mladík rychle ustoupil o krok zpátky. „Znáte mû?“ zeptala se a snaÏila se ze v‰ech sil, aby z jejího hlasu nezaznívala panika. Upfienû se na ni zahledûl, oãi pfiimhoufiené soustfiedûním. Pak naklonil hlavu, aÏ se mu koÀsk˘ ohon otfiel o pravé rameno, a drobn˘ úsmûv zmûnil ãárku jeho rtÛ v jakési mûlké U. „Vy jste nûkdo slavn˘?“ zeptal se. Je slavná? dohadovala se, ale neodpovídala, jen ãekala a zadrÏovala dech. Její mlãení si vysvûtlil jako souhlas. „No, vím, Ïe se tu ve mûstû právû nûco natáãí,“ fiekl a popo‰el o pár krokÛ vpravo, aby si ji prohlédl z profilu, „ale já moc do kina nechodím a nevzpomínám si, Ïe bych vás vidûl v nûãem v televizi. Hrála jste v nûjakém seriálu? Vím, Ïe hereãky si sem vûãnû chodí kupovat sladové v˘taÏky a takové svinstvo. Jednou se mi sem vnutila ségra. Chtûla vidût Ashley Abbottovou z Mlad˘ch a neklidn˘ch, já tomu fiíkám Mladí a debilní. Nehrála jste v tom?“ Zavrtûla hlavou. Jak˘ smysl mûlo pokraãovat v téhle ‰arádû? Bylo jasné, Ïe ji neznal o nic líp neÏ ona sama. / 12 /