Rezonancni medicina ukázka

Page 1

Otmar Jenner

Rezonanční medicína v kostce


© 2014 Schirner Verlag, Darmstadt, Germany Translation © Lucie Navrátilová, 2015 Original Title: Resonanzmedizin kompakt Copyright © for Czech edition Pavel Dobrovský – BETA s.r.o., 2015 All rights reserved. (Všechna práva vyhrazena.) ISBN 978-80-7306-754-0


Předmluva „Cítím se úplně jinak,“ říká Miriam. „Něco se změnilo,“ uvádí Bernd. „Nedokážu ale přesně říct co.“ „Vím, že se ve mně něco uvolnilo,“ svěřuje se Suheila. „Připadám si najednou taková lehčí, hodně se mi ulevilo.“ „Přestalo mě bolet u srdce,“ sděluje Jochen. „Už od dětství mě tam píchalo. Někdy i celý den.“ Toto jsou ohlasy klientů bezprostředně po ošetření. Po několika dnech léčby často slýchám podobné věty: „Bylo to skoro až strašidelné,“ popisuje Maria. „Už druhý den ráno neurodermitida úplně zmizela. Trápila mě od dětství.“ Nebo: „Od té doby, co jsem se naučil přemýšlet, trpím bolestmi hlavy. Stačilo jediné ošetření a jsou pryč. Je to neuvěřitelné,“ poznamenává téměř nevěřícně Michael. I já mám úplně stejné pocity, a to pokaždé, když s úžasem sleduji možnosti, jaké nabízí spirituální léčba. Mám mnoho příležitostí, kdy bych mohl zas a znovu žasnout, jak to funguje. Většinou už ale takto nereaguji a postupně si zvykám. Ano, bude tomu už deset let, co jsem se stal duchovním léčitelem působícím v berlínských nemocnicích… O svých zkušenostech v tomto oboru jsem napsal několik knih. Na počátku to byla Spirituální medicína – léčení silou ducha a jako poslední vyšla kniha Resonanzmedizin

5


– Manifest der nachhaltigen Heilkunst (Rezonanční medicína – manifest trvalého uzdravení). Na ni navazuje knížka, kterou právě držíte v rukou. Má za úkol seznámit čtenáře s jednotlivými pilíři rezonanční medicíny, a je proto uspořádána chronologicky. Měla by tak teoreticky i prakticky vysvětlit metody a aspekty rezonanční medicíny. Avšak posuďte sami, vážení čtenáři, o čem je tu vlastně řeč…

6


Rezonance a medicína Kmitají atomy, molekuly i buňky. Dokonce i každý orgán v lidském těle má svou vlastní frekvenci oscilace. Bezpochyby je v pohybu i celý vesmír, rezonují jednotlivé sluneční soustavy – a jejich planety pak reagují vychýlením ze svých drah. Protože tam, kde něco kmitá, rozpohybuje se i celé okolí. Rozezníme-li jednu strunu kytary, souzní i struny ostatní. Jakmile zapneme reproduktor, rozechvějí se i stěny a podlaha. Nezřídka pak vibrují i nervy sousedů, kteří nás buď přijdou přátelsky napomenout, nebo se postarají o extrémnější formy rezonance. Pokud se v nějakém rozhovoru začne objevovat láska, náš partner to vycítí a pravděpodobně bude reagovat podobnými pocity. To samé platí i v případě strachu nebo odmítnutí. Stejné rezonuje především se stejným, o něco méně s podobným, ještě méně často s nepodobným a zřídkakdy s cizím. Otevřenost vyvolává otevřené reakce, hněv ještě více hněvu, zloba zlobu, sympatie naopak sympatii znásobí. Pokud lidé cítí, že se jich dotklo něco posvátného, objevuje se tento dotyk i v jejich dalším jednání. Ten, kdo se cítí být spjat s Bohem a anděly, přemýšlí a vnímá jinak než lidé, kteří nic takového nepociťují. Rezonance se dá dokázat i biologicky. Existuje výzkum, během něhož američtí vědci experimentovali s bílými


8

krvinkami, které odebrali z ústní sliznice dobrovolníků. Po odebrání vzorku se dárci dívali na videa, v nichž se objevovaly i scény plné násilí. Během těchto scén se zvýšila nejen elektrická aktivita bílých krvinek v tělech dobrovolníků, vzrostla i aktivita krvinek odebraných. Tento jev bylo možné pozorovat, i když byl jejich dárce vzdálen celých 12 kilometrů. Je to tak – každý pocit, každá myšlenka i vzpomínka na osobní zkušenost a odpovídající myšlenky a pocity vyvolávají zároveň biologickou rezonanci, tedy jakési souhlasné kmitání na tělesné rovině. Proto může člověk z myšlenek a pocitů dokonce i onemocnět. Můžeme to vyjádřit i jinak: Protože spolu myšlenky a pocity oscilují na tělesné rovině, mohou mít jak ozdravné, tak i škodlivé účinky. Nic na světě neexistuje a neděje se izolovaně. Všechno se vším souvisí, protože všechno také se vším rezonuje. V neposlední řadě i v našem těle. A přesně o tom pojednává rezonanční medicína – tedy nauka o vitálním propojení léčivých myšlenek a pocitů a následných reakcích dopadajících na naše tělo a naše zdraví a naopak: o nezdravém vlivu negativních myšlenek a pocitů, které na naše tělo působí negativně a vyvolávají nemoci. Onemocní-li tělo, osciluje s ním zaručeně i něco na duchovní rovině a má negativní účinek i na duši, protože tělo, duch a duše tvoří celek a ovlivňují se navzájem.


Tyto závěry mohou působit možná poněkud abstraktně a teoreticky, v praxi jsou ale fakticky velice užitečné – jak se ostatně za okamžik budete moci přesvědčit i vy sami.

9


Pozitivně smýšlející lidé žijí déle

10

Rezonance může mít zcela přímé účinky – z jejího působení často všem zúčastněným naskočí husí kůže. Tak tomu bylo například v následující situaci: Dva muži a žena v bílých pláštích stojí u lůžka, na němž leží třiašedesátiletá žena. Ranní vizita. Tato žena prodělala několik operací a chemoterapií. Její utrpení začalo přibližně před osmnácti lety rakovinou prsu. Nejnovější tomografie ukázala metastázy na plicích, játrech, v kostech, a dokonce i v mozku. Pacientku tedy není možné operovat, nesnesla by už ani další chemoterapii. Ta poslední stejně nepřinesla žádné zlepšení. Tuto ženu lékaři označili jako „prometastázovanou“. Prognóza přežití z lékařského hlediska: nulová. Primář, přátelský muž, se sklání nad pacientkou, podívá se jí do očí a pohladí ji po ruce. Pak zvedne hlavu, pohlédne na kolegy a řekne tichým hlasem: „Tohle už je čistá beznaděj.“ Pacientka však zaslechne jen část věty: „Už je čistá.“ Možná že lékař poslední slovo spíš zašeptal. Možná že ho žena na lůžku zkrátka jen přeslechla. Každopádně ji z nemocnice propustili. Po diagnóze lékařů, že musí zemřít. Po vsugerované diagnóze pacientky, že je vyléčená. Přibližně po půl roce se opět objeví v nemocnici. „Jen pro jistotu,“ jak sama říká. Lékaři, kteří jsou udiveni, že ji


ještě vidí živou, jí nechají vystavit další tomografii – bez jakýchkoliv metastáz. Pacientka je zcela vyléčena. „Spontánní remise“ – tak zní medicínský termín pro známý, avšak dosud ještě neprobádaný jev. „Od té doby vím, že víra skutečně dokáže zázraky,“ řekla mi později sestřička, která byla u toho, „protože jsem to viděla na vlastní oči.“ Téměř vzorový příklad povzbuzující pozitivní rezonance – i tohle je její vzájemné působení. Nemocná žena důvěřovala lékařům. Čím více se dostávala do nesnází, tím více k nim vzhlížela a brala je jako nejvyšší autoritu. Dívala se na ně jako na bohy v bílém, kteří rozhodují o jejím osudu. A oni tak nakonec i nevědomky učinili. Když se žena o omylu dozvěděla, byla už vyléčená. Ve skutečnosti více než věřila, že je zdravá. Byla si tím naprosto jistá. Cítila to vědomí, že je vyléčená – bez jakéhokoliv stínu pochybnosti. Ve svém podvědomí se tedy viděla jako zdravá. A tělo následovalo jistotu jejího vědomí. Jistota, že jsme zdraví, je pravděpodobně tím nejsilnějším lékem. K tomu ostatně odkazuje i mnoho mých zkušeností: Vědomí vlastního zdraví vzniká vždy na myšlenkové rovině a nastartuje samotný ozdravný proces. Jakmile tedy dojde k tomuto mentálnímu uzdravení, spustí se i tělesná léčba. A stejně to platí i naopak: Nemoc vzniká vždycky

11


v hlavě, tedy v mentální rovině, a pak se rozšiřuje do těla. Vzájemné ovlivňování vědomí a těla je obzvláště mocnou formou rezonance.

12


Svoboda a zdrojový kód bytí Lidé se mohou chovat nezdravě, nezdravě myslet a následně skutečně onemocnět. Mohou na své nemoci lpět, dokonce se na ni mohou upnout jako na spolehlivého druha, protože je to možná to jediné, co mají. Onemocnění je však vždycky omyl. Jakási iluze spočívající v nedorozuměních a z nich plynoucích následcích, které mohou ohrozit náš život stejně jako například nádor nebo metastáza. Ve své podstatě jsme všichni zdraví. Původně jsme stvořeni pro život bez bolesti. Vlastně se tak můžeme dožít v plné síle a s elánem vysokého věku – daleko vyššího, než by většina z nás očekávala. Ve své podstatě nezná naše zdraví hranic. Protože tak je to naprogramováno ve zdrojovém kódu našeho bytí. Zdrojový kód našeho bytí je do jisté míry perfektní program, jakási informační rovina naší existence. V rezonanci s touto informační rovinou roste naše biologické tělo a udržují se biologické funkce. Na informační rovině, tedy ve zdrojovém kódu našeho bytí, se nemohou objevit žádné chyby. V praktickém životě to však je možné velice snadno. Ptáte se proč? Je to zcela jednoduché: Protože máme v této oblasti naprostou svobodu.

13


Naši naprostou osobní svobodu si můžeme utvářet, jak sami chceme. Život můžeme milovat, přijímat ho zdravým způsobem a žít. Nebo život už tolik rádi mít nemusíme, můžeme chtít raději zemřít, prožívat ho méně zdravým, až naprosto škodlivým způsobem a promarnit ho, poznat tak spoustu bolesti a předčasně zemřít. Proč zažíváme bolest? I to je docela prosté: Protože bolesti nás chtějí přimět k tomu, abychom přehodnotili svůj postoj k životu a zvolili si zdravější způsob existence. Toto je naše svoboda. Co si však máme s touto svobodou počít? Opět zcela jednoduše: Můžeme jí využít co nejlépe, tedy podle mého názoru tak, že se vydáme zdravou cestou. O jakou zdravou cestu vlastně jde? Ani zde se nejedná o nic složitého: Připojení ke zdrojovému kódu našeho bytí je prvním ozdravným krokem. 14

Moje činnost duchovního léčitele slouží v první řadě k tomu, abych klientům pomohl připojit se k jejich zdrojovému kódu.


Klient L. a zdrojový kód bytí Tak tomu bylo i u Lothara L., knihovníka s vášní pro jižní Španělsko a flamenco. V 70. letech odcestoval do Andalusie, aby se tam v Córdobě naučil u jednoho z mistrů flamenca hrát na kytaru. Pan L. se to naučil tak dokonale, že by se hrou na tento hudební nástroj mohl živit i dnes. Pokud by tedy ještě byl něčeho schopen. „Od rozvodu jsem se nedokázal postavit na nohy,“ naříkal pan L., když se objevil v mé berlínské ordinaci na první schůzce. „Ale rozvod proběhl už před sedmi lety.“ Neustále ho sužoval nějaký neduh, nejhorší však byly nepřekonatelné stavy smutku, které ho pravidelně přepadaly. Se smutkem se potýká mnoho lidí. Někteří ovšem truchlí, aniž by vůbec věděli proč. Jiní znají příčinu svého akutního smutku, tuší ale, že za ním vězí ještě daleko více, protože momentální bolest má vlastně ve skutečnosti souvislost s nějakou hlubší ranou. Jsou lidé, kteří znají své staré rány, a tím i pravou příčinu své bolesti. Avšak naprosté většině takto trpících je skutečný rozsah jejich smutku neznámý. Zas a znovu vyvstává nějaká jeho podoba, jako by ji vyživovaly tajné vnitřní zdroje a kořeny bezútěšnosti. Člověk znejistí a dostane strach, především když se objevují nové a nové slzy, drobné krůpěje z celého oceánu slz. Tito lidé se pak obávají, že pramen jejich slz snad nikdy nevyschne.

15


16

„Ráno narazím do gumové stěny. Když se probudím, stěna povolí a celého mě zahalí. Jako bych byl celý obalen žvýkačkou. Každý můj další pohyb je úplně nemožný. Je to k zešílení.“ Pan L. se pokusí o úsměv, ale chvěje se mu brada. O několik minut později se moje domněnky potvrdí: Jeho rozvod – který byl sice velice bolestný, avšak pan L. by byl schopen se s ním vědomě vypořádat – musel vyvolat nějaké hluboko ukrývané trauma. Byl jedináčkem, jehož příchod na svět po nechtěném těhotenství byl velice komplikovaný. „Otec prý trval na potratu. Údajně už měli domluvený termín interrupce. Maminka se však rozhodla pro mě. Při porodu ale tohoto svého rozhodnutí trpce litovala. Prý jsem jí v pravidelných intervalech přímo trhal útroby. V důsledku toho se náš vztah pořád zcela nezhojil.“ S otcem prý vychází jen o trochu lépe. Úsměv zmizel a brada se mu chvěje dál. Dokonce pozoruji, že má i popelavou pleť. Tato barva se objevuje i v jeho auře. Je to pravděpodobně znamení těžkého traumatu. Ptám se ho, jestli si dokáže vybavit nějaké zvláště smutné nebo bolestné zkušenosti z dětství. Svěsí hlavu. Když ji opět pozvedne, vidím, že mu zvlhly oči. Otec střídal milenky, matka měla aférku s jedním z otcových přátel. Když byl malý, často ho nechávali i několik hodin samotného v dětské postýlce. Jednou přišel


otec domů dříve než matka. „Mohly mi být tak dva roky. A tenkrát mi táta málem něco udělal. Viděl jsem mu to na očích. Mnoho let jsem nechápal souvislosti, jen jsem měl v hlavě stále tenhle obraz. Ale jednou, po letech, jsem se na to svého otce přímo zeptal. A on mi přiznal, že jsem pro něj byl nechtěné dítě.“ Pan L. učinil pohyb, jako by jím tato vzpomínka znovu vnitřně otřásla. Cítím, že nastal ten správný čas pro vlastní ošetření. Žádám ho, aby si lehl na lůžko. Poté mu položím ruku na temeno, aby mohla začít proudit zářivá energie a naplnila ho onou jemnou esencí, která mu umožní propojit se s vlastním zdrojovým kódem bytí.

17


Připojení ke zdrojovému kódu bytí PRVNÍ CVIČENÍ Abyste se, milí čtenáři, mohli z vlastní vůle připojit ke zdrojovému kódu svého bytí, postupujte prosím následovně: Zaujměte meditační polohu – narovnejte páteř, zavřete oči.

18

Pokuste se detailně a co nejpřesněji vnímat své biologické tělo. Uvědomte si své držení těla, poté přejděte na jeho povrch. Pokuste se cítit na kůži proudění vzduchu. Následně si představte, jak se vaše vědomí rozprostírá přes povrch vašeho těla. Tak daleko, kam až dosáhnete rukama. Pokuste se v tomto rozpoložení spočinout po dobu několika minut a vnímejte rozsah sebe sama. Už jen tohle je samo o sobě velice příjemné. A možná budete mít i pocit, že se vznášíte. Jako kdybyste se ocitli na lehounkém obláčku. Vychutnejte si tento pocit. Pak zaměřte pozornost přímo vzhůru nad sebe. Představte si, že se nad vaší hlavou, ve výšce asi tak půl metru, otevírá sféra svatosti, posvátný prostor. Díváte se oknem svého vnímání do tohoto svatého prostoru. Vnímejte v tomto posvátném prostoru zářivé, nejjemnější světlo všudypřítomného božského bytí.


Možná to zní trochu komplikovaně, ve skutečnosti to ale vůbec obtížné není. Pokud si v posvátném prostoru představíte tu nejjemnější bělavou světelnou mlhu, uvidíte zářící esenci, o niž se tu jedná. V posvátném prostoru skutečně existuje pouze jediná zářivá esence: světlo všudypřítomného božského bytí. Kamkoliv se v tomto svatém prostoru podíváte, tam toto světlo zaručeně bude. Biologické, stejně tak jako fyzikální výzkumy dokazují, že jakákoliv forma bytí je vázána na světlo. Světlo má energetickou hodnotu. Tento pojem světla však přesahuje rámec viditelného. Takzvané jemněhmotné světlo, které lze zachytit rozšířeným vizuálním vnímáním, je bezprostředním nosičem energetických a informativních léčebných hodnot. Toto světlo potřebujeme, abychom žili, protože vyživuje DNA v našich buňkách. Toto nezměrně jemné světlo všudypřítomného božského bytí chápeme v této souvislosti jako základní neformální energetickou hodnotu, protože obsahuje zdrojový kód bytí. Nyní si, milí čtenáři, představte, že se na vašem temeni, přesněji v nejvyšším bodě vaší hlavy, otevírají jakési dveře. A jimi vám začíná do hlavy proudit zářivé světlo všudypřítomného božského bytí. Pak vám proudí do krku. Pokračuje do vašich ramen.

19


Přechází do vaší pravé a levé paže. Pak postoupí do hrudníku. Pokračuje do všech orgánů v hrudníku. Poté jde do vašeho břicha. Do všech vašich břišních orgánů. A pak do podbřišku. Vlévá se do všech orgánů umístěných právě tam. Vstupuje do vaší pravé a levé nohy. Do vašeho krevního oběhu. Do vašeho lymfatického systému. Do vašeho nervového systému. Prochází všemi vašimi orgány, dokud jím nebudete zcela naplněni. Nakonec bude bělavé světlo všudypřítomného božského bytí vyzařovat ze všech vašich pórů. Je to skutečně velice léčivá představa. 20

Po několika minutách se můžete od této představy vtékání zářivého světla do vaší bytosti oprostit. Nebo si ji můžete ponechat a nadále o ní meditovat…


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.