blok_Hodna_holka_Sestava 1 7/16/15 11:17 AM Stránka 10
MARY KUBICA
„Paní Dennettová, já jsem Ayanna Jacksonová.“ To jméno už jsem někde slyšela. Nikdy jsem se s ní osobně nesetkala, ale v Miině životě už přes rok hraje ústřední roli. Kolikrát jsem ji slyšela říkat: Ayanna a já jsme tohle... Ayanna a já jsme támhleto... Teď mi vysvětluje, odkud Miu zná, že obě dvě vyučují na alternativní střední škole ve městě. „Doufám, že vás neruším,“ omlouvá se nakonec. Zhluboka se nadechnu. „Ale ne, Ayanno, zrovna jsem se vrátila domů,“ zalžu. Mii bude už za měsíc pětadvacet let. Jedenatřicátého října. Narodila se na Halloween, a tak mě napadá, že Ayanna možná volá právě kvůli tomu. Chce pro mou dceru potají připravit narozeninový večírek? „Paní Dennettová, Mia dnes ráno nepřišla do práce,“ řekne Ayanna najednou. Tak tohle jsem nečekala. Chvíli mi trvá, než se vzpamatuju a pochopím, proč mi to říká. „Tak to bude asi nemocná,“ odpovím; to první, co mě napadne, je, abych svou dceru nepotopila. Jestli nepřišla do práce ani se telefonicky neomluvila, určitě pro to bude mít nějaký dobrý důvod. Pravda, je svá, ale vždycky byla naprosto spolehlivá. „Nevíte o ní nic?“ „Ne,“ řeknu s pocitem, že to není nic neobvyklého. Někdy uplynou celé dny, ne-li týdny, aniž bychom spolu mluvily. Od doby, kdy byl vynalezen e-mail, spolu nejčastěji komunikujeme tím, že si přeposíláme vtipy. „Volala jsem jí domů, ale nebere telefon.“ „Nechala jste jí vzkaz?“ „Už několik.“ „A ona nezavolala zpátky?“ „Ne.“ Poslouchám ji jen napůl, zírám ven z okna, kde sousedovy děti z legrace třesou malým stromkem, aby jim zbývající lístky padaly
10