Amélie si uvědomila, že se opět zastavila. Cítila neklid. „Pořád přemýšlím, proč je tady takový svinčík.“ Znovu se dala do chůze, pomalu došla na roh, zastavila se, odložila kufřík na důkazy a vytáhla pistoli. V kuželi světla z baterky byl vidět slabý kouř. Sňala si masku, nadechla se a zakašlala. Vzduch byl prosycený něčím štiplavým. Možná zápachem nátěru nebo nějaké chemické látky. A taky kouřem. Po chvíli našla Sachsová jeho zdroj. Ano, v rohu doutnaly noviny. Tohle měl tedy Marko na mysli. „Jdu na místo činu, Rhyme.“ Vzpomněla si na Markova slova. Nejhorší… Zvedla pistoli, odbočila za roh a namířila široký a vydatný kužel světla na oběť a její vůz. Zalapala po dechu. „Ježíšikriste, Rhyme. Ach ne…“ 2 Ve čtyři hodiny odpoledne vstoupila Amélie Sachsová do domu Lincolna Rhyma v západním Central Parku. Rhyme se přistihl, že na ni upřeně mžourá – zčásti kvůli tomu, že otevřenými dveřmi za Sachsovou pronikalo do pokoje intenzivní podzimní světlo, a zčásti kvůli své netrpělivosti. Ohledání místa činu trvalo celou věčnost, konkrétně šest a půl hodiny. Rhyme si nepamatoval, že by se někdy samostatné místo činu ohledávalo déle. Sachsová mu již dříve prozradila, že mladý policista, který do garáže dorazil jako první, se podle svého názoru nikdy nesetkal s horším místem činu. Důvodem však byla nejen skutečnost, že oběť zemřela strašlivou sadistickou smrtí, ale i totální kontaminace místa vraždy a okolí. UČEBNICOVÝ PŘÍPAD
175