OKOO - LÉTO 2019

LÉTO 2019 AKTUÁLNĚ

T

AKTUÁLNĚ

ÚVOD AKTUÁLNĚ CO VYPRÁVĚLA STARÁ KRONIKA, ANEB, PRVNÍ KNIHOVNICKÝ ZÁKON MÁ 100 LET … .........................................................................4 NOVINKY V OPAVSKÉM REGIONU..................................................... 6

RECENZE CIZINKA V ČASOPROSTORU .............................................................. 9 POBOČKA KATEŘINKY DOPORUČUJE ............................................. 11 NOVINKY NA DVD, KTERÉ SI ZASLOUŽÍ VAŠI POZORNOST ...... 18 JINDŘICH MALŠÍNSKÝ: KAŽDEJ JSME ŇÁKEJ ........................... 20 MARIE KOPLOVÁ: MÍSTA BLÍZKOSTI ............................................ 23 RICHARD SOBOTKA: PRŮMYSL NA ROŽNOVSKU ...................... 25 TŘI ZAJÍMAVÉ TITULY Z LITERATURE & SCIENCES ................... 28

ZÁVĚR KALAMITA V MÍSTNÍ KNIHOVNĚ V HÁJI VE SLEZSKU ............... 33

ÚVOD

Vážené, vážení, máme za sebou hodně horké léto, a to nejen teplotně. V srpnu doslova nadzvedl knihovnickou veřejnost způsob odvolání předsedy Ústřední knihovnické rady Vítka Richtera. Samozřejmě, každý může být odvolán, ale způsob a načasování celého odvolání sebou nese pachuť účelovosti, ublíženosti a ukřivděnosti končícího ministra kultury.

Knihovnická obec povstala jako jedna žena (i když naši kolegové se taky nedali zahanbit). Vítka Richtera totiž zná skoro každý, kdo v knihovně alespoň chvilku působil. Za doktora Richtera mluví především jeho práce a hluboká oddanost knihovnické profesi a neutuchající elán, který věnuje oboru již řadu let. Čeká nás ještě hodně horký podzim, a to nejen na ministerstvu kultury.

A co se událo v našem malém okresním rybníčku?

Na konci června jsme zaznamenali prudké otřesy v Místní knihovně v Háji ve Slezsku, a to doslova. Spadnul totiž strop z hurdisek. Knihovna byla celý červenec uzavřena a přestěhovala se do bezpečnějších prostor. Stavební práce se nevyhnuly ani Opavě. V Kateřinkách se měnily stupačky, a protože nejdůležitější technologický uzel byl v naší knihovně, měli jsme zavřeno 6 týdnů. Na hlavní budově jsme měnili kotelnu, která byla již za zenitem. Věříme, že nám dlouhou zimu zpříjemní teplo z nové kotelny.

Ve Štěpánkovicích a Kobeřicích proběhnul příměstský tábor a kolegyně v Kobeřicích začaly v srpnu připravovat fondy na stěhování do nové knihovny. Těšíme se na otevření nového pracoviště, které si naše kolegyně v Kobeřicích po letech čekání zaslouží. Během prázdnin se na řadě míst v okrese revidovalo a aktualizovalo, takže knihovny jsou připraveny na nápor čtenářů.

Kolegyně z Kateřinek si vyzkoušely půjčovní šrumec na dospělém oddělení a naučily se pracovat s RFID technologií, která bude během srpna zavedena i u nich na pobočce. Naši čtenáři na hlavní budově a v Kateřinkách také mohou místo hotovosti platit pomocí platební karty.

S měsícem září startuje 62. ročník festivalu Bezručova Opava. Letošní festival je ve znamení „Umění a svobody“, provede nás 30 svobodnými lety naší novodobé historie. Začínáme již 3. září setkáním s šéfredaktorem Respektu Erikem Taberym.

Hezké pozdní léto

Zuzana Bornová

|3

AKTUÁLNĚ

Co vyprávěla Stará kronika, aneb, první knihovnický zákon má 100 let … „Milé moje vícesvazkové a jednosvazkové kolegyně stojící na regále či ve skladu, příběh, který Vám budu vyprávět, je starý 100 let. Stal se důležitým mezníkem v existenci knih, brožur, dokumentů a časopisů, proto se, prosím, uklidněte a ztište!“ začala vyprávění Stará kronika.

Samozřejmě to mezi knihami na policích a v knihovničkách pěkně vřelo. Tohle vyprávění Staré kroniky měly brožované i vázané knížky nejraději. Stará kronika byla už značně ohmataná a místy i zlaté písmo na jejích deskách nebylo čitelné, přesto však její paměť a veškeré stránky byly zachovány a nechyběl ani jeden list. Na to byla hrdá nejen Stará kronika, ale i Paní knihovnice, která celou knihovnu převzala po své předchůdkyni. Schovávala tento významný dokument ve speciální vitríně a ostatní publikace k ní zbožně vzhlížely a jejich jediným přáním bylo „dožít“ se stejně vysokého věku, jako ona a získat možnost umístění za naleštěnými skly památného místa. Knihy se pěkně narovnaly na svých místech v regálech, policích, na výstavkách i stojanech a čekaly, až bude Stará kronika pokračovat… „22. července 1919 byl uzákoněn 1. knihovnický zákon.“ Stará kronika si odkašlala a pokračovala… „V tento den přijal parlament Československé republiky zákon, podle kterého bylo povinností každé obce zřídit a udržovat veřejnou knihovnu, která bude přístupná všem obyvatelům obcí.“ Hlas jí už tolik nesloužil a taky se často zadýchávala, proto musely příběhu chtivé knihy špicovat uši, aby jim neuniklo ani slovíčko z celého toho dobrodružného vyprávění ze starých dob. „Zákon stanovil, že knihovna v obcích do dvou tisíc obyvatel musí být otevřená alespoň 30 týdnů v roce, půjčovat se mělo jednou týdně, přírůstek měl být v počtu alespoň deset vázaných knih ročně a minimální částka na zřízení a udržování knihovny byla stanovena zákonem nejméně ve výši 30 haléřů na obyvatele. Tehdy, milé moje papírové kolegyně, měla Co vyprávěla Stará kronika, aneb, první knihovnický zákon má 100 let …|4

AKTUÁLNĚ každá knihovna obsahovat půjčovnu, čítárnu a příruční knihovnu. Každá obec měla mít stanovenu knihovní radu a ta měla volit knihovníka či knihovnici. V obci nad 10 000 obyvatel měli mít profesionálního knihovníka, který se měl starat o knihy, knižní fond, jejich nakupování a katalogizování. Tak začal příběh obecních knihoven, který nám záviděli i v zahraničí.“ Za okny knihovny se pomalu se stmívalo, slabé pouliční světlo vrhalo tajemné stíny na regály.

Stará kronika pokračovala, třebaže ji mluvení už unavovalo, ale paměť sloužila velmi dobře.

Ráda ten příběh vyprávěla a vždy se jí líbilo, s jakým zaujetím ji ostatní knížky poslouchaly.

Tohle byl střípek z historie, na který byla pyšná a spolu s ní všichni ti, kteří do té velké knižní a knihovnické rodiny patřili. „A opravdu vzniklo mnoho a mnoho knihoven a ty byly zásobeny knihami, které byly zprvu zaměřeny na beletrii a zábavnou četbu krásné literatury. Postupně přibývaly i knihy naučné pro dospělé a knihy pro dětské čtenáře a studující. Práce knihovníka byla velmi ceněná, postupem času získávala prestiž. Profesionální knihovníci byli školeni, nejprve v kurzech, později vznikaly knihovnické školy, konaly se knihovnické sjezdy. Bylo potřeba řešit pravidla pro zápis a evidenci knih, tzv. katalogizační pravidla. Jejich vývoj probíhá dodnes a díky rozhodnutí vlády z roku 1919 máme u nás v Česku jednu z nejrozšířenějších sítí knihoven ve světě. A vy, všechny moje milé kolegyně, které tady stojíte, jste její součástí.“ Když Stará kronika skončila příběh, některé knihy se málem skácely. Několik výtisků z regálů i popadalo, jak se samým rozechvěním roztřásly. To pak ráno musela Paní knihovnice projít půjčovnou a všechny knihy vrátit na svá místa určená na regálech, aby vše bylo na svém místě, než se otevřou dveře půjčovny a do budovy nakráčí čtenáři, studenti, děti, pracující i důchodci. A začalo další kolo boje o čtenářské sympatie návštěvníků. Po vyprávění Staré kroniky snad ještě více než kdy jindy, chtěla být každá z knih na regálu či polici vypůjčena.

Každá chtěla přispět svým dílem do celkového počtu výpůjček, aby měla radost Paní knihovnice i Stará kronika. Aby další z nich mohly nésti štafetu předávání informací, radosti, ponaučení i pobavení čtenářů a studujících. Vždyť to byl jejich úkol, poslání i smysl knižního života již několik století.

Darina Peterková

Co vyprávěla Stará kronika, aneb, první knihovnický zákon má 100 let …|5

AKTUÁLNĚ

Novinky v opavském regionu Po nějaké době se hlásíme z regionálního oddělení opavské knihovny s přehledem změn a novinek z opavského regionu.

Nejdříve jedna negativní zpráva – v srpnu 2018 jsme přišli o jednu z obsluhovaných knihoven, obec Vršovice zrušila svoji knihovnu, vzhledem k malému počtu čtenářů a blízkosti obce Raduň, kde je knihovna v budově školy a všechny děti tedy chodí tam.

A teď už jen samá pozitiva. Se začátkem roku 2019 přišly změny na postech knihovníků ve Slavkově, Strahovicích, Kozmicích a Závadě. Ve všech případech máme nové knihovnice plné energie, které dodávají knihovnám nový impulz. Je to poznat na výpůjčkách i registraci čtenářů, spolupráce s nimi je velmi příjemná a přínosná, aktivně se zapojují do knihovnických akcí. Např.:

Kozmice – paní knihovnice svou pozornost zaměřila nyní především na dětské čtenáře - letos projekt Čtení pomáhá, v příštím roce se pustí do soutěže Lovci perel.

Ve Strahovicích na léto paní knihovnice připravila pro čtenáře Čtenářskou výzvu, do knihovny byly zakoupeny hry, aktivně spolupracuje s místní MŠ – např. výstavky výtvarných prací dětí.

V Závadě mají čtenářský klub i kroužek kreativních ručních prací, veškerá činnost je ihned zviditelněna na facebooku knihovny (viz facebooková stránka knihovny). Paní knihovnice je velmi aktivní, i přes zdravotní omezení, pořádá různé akce pro děti i pro dospělé. Byla rozšířena půjčovní doba o 1 hodinu, v pátek 18 -19 hodin.

Štítina – paní knihovnice připravila společně s učitelkami ZŠ projekt nazvaný Staň se literárním kritikem, do kterého jsme se zapojili i my dodáváním literatury a zúčastnili se pak i slavnostního zakončení projektu s vyhlášením výsledků. O projektu se více dozvíte zde.

Novinky v opavském regionu|6

AKTUÁLNĚ

Nové prostory pro knihovny: Kobeřice Zde byl dokončen obecní dům z torza rozestavěného nákupního centra z roku 1989. Koncem roku 2018 se do něj přestěhoval obecní úřad, knihovna se stěhuje nyní a začne fungovat v září s novým školním rokem. (více informací)

Otice V roce 2018 otevřen zrekonstruovaný obecní úřad, v němž se knihovna nyní nachází ve 2. patře, k dispozici výtah. Knihovna získala nový, světlý a nově vybavený prostor. Obec letos zvítězila v krajském kole soutěže Vesnice roku, v září budeme znát celostátního vítěze, držme tedy palce.

Píšť V obci bylo v roce 2018 postaveno kulturní centrum, v kterém měla být původně i nová knihovna. Nakonec tato varianta bohužel neprošla a knihovna zůstává ve stávajících prostorách bývalého fitcentra, nad hasičskou zbrojnicí. Tyto prostory se letos začaly opravovat, během provozu knihovny. Byl upraven vstupní prostor, dále pracovní část pro knihovnici, nový pult, nová výmalba.

Novinky v opavském regionu|7

AKTUÁLNĚ

Štítina Tady se adresa knihovny nezměnila, ale přestěhovala se v rámci obecního úřadu do jiných prostor, blíž čtenářům, bez bariér v podobě schodů. Má nové vybavení a uspořádání regálů.

Posuďte sami, zda se proměna povedla na webu knihovny.

N.Šlosárková a Z. Kotzian Metodici

Novinky v opavském regionu|8

RECENZE

Cizinka v časoprostoru Patrně asi jen málokdo neslyšel o knize Cizinka a rovněž o stejnojmenném seriálu, který byl velmi úspěšný v poslední době.

Proto bychom si mohli něco málo povědět o jeho autorce i samotné několikadílné sérii, která zaplnila knižní trh několikasetstránkovými svazky.

Diana Gabaldon se narodila 11. ledna 1952 v Arizoně. Její otec Tony Gabaldon byl mexicko-amerického původu, matka Jacqueline Sykes pak anglicko-amerického původu. Tony Gabaldon (1931-1998) byl šestnáct let v Arizoně senátorem.

Gabaldon vyrostla v arizonském Flagstaffu.

V roce 1973 získala bakalářský titul v oboru zoologie na Northernské arizonské univerzitě. O dva roky později získala magisterský titul v oboru mořské biologie na kalifornské univerzitě v San Diegu. V roce 1978 získala doktorát v oboru behaviorální ekologie na Northernské arizonské univerzitě. V polovině 80. let psala recenze softwarů a technické články pro počítačové publikace, stejně jako populárně-vědecké články a komiksové knihy pro The Walt Disney. Na ASU také 12 let vyučovala, než se začala na plný úvazek věnovat psaní.1

doktorových společníků byl Skot z roku 1745, mladý, asi sedmnáctiletý muž jménem Jamie McCrimmon, který poskytl primární inspiraci pro její hlavní mužskou postavu - Jamese Frasera, stejně jako pro její umístění románu do poloviny 18. století ve Skotsku. Gabaldon pak vymyslela postavu Angličanky, která srovná do latě "všechny ty chlapy v kiltu", ale "její postava převzala příběh, čímž do všeho vnesla prvky ze své moderní doby." Aby vysvětlila její moderní chování a přístup, Gabaldon se rozhodla využít prvek cestování v čase. 2 Série „Cizinka“ se skládá z osmi románů a zaměřuje se na zdravotní sestru Claire Randallovou, narozenou ve 20. století, která cestuje v čase do 18. století ve Skotsku, kde zažívá dobrodružství a také lásku s temperamentním Jamesem Fraserem. Romány se odehrávají ve Skotsku, Francii, Západní Indii, Anglii a Severní Americe a spojují v sobě několik žánrů od historické fikce, romantiky, mystery, dobrodružství, až po science fiction a fantasy.

1.

2. díl Vážka v jantaru (1992)

„V roce 1988 se Gabaldon rozhodla napsat román, aby "cvičila, jak se to dělá", neměla v úmyslu ho někomu ukázat. Rozhodla se, že pro ni nejsnazším žánrem bude historický román. Inspirovala se epizodou sci-fi seriálu Doctor Who. Jeden z 1

Diana Gabaldon. Cs.wikipedia.org [online].©2019

díl Cizinka (1991)

3. díl Mořeplavec (1993) 4. díl Bubny podzimu (1996) 5. díl Hořící kříž (2001) 6. díl Ledový dech (vyjde v roce 2019) 2

Tamtéž

[cit. 2019-07-02].Dostupné z www: ZDE.

Cizinka v časoprostoru|9

RECENZE

7. An Echo in the Bone (2009) 8. Written in My Own Heart's Blood (2014) Obě díla v Česku zatím nevyšla.

přírodě Skotska, ani mezi drsnými muži v kiltu. Drsnost a násilí je příběhu vytýkán, zřejmě odpovídá tehdejší době. Samotné popisy specifické skotské krajiny jsou rozsáhlé, milovník Vysočiny zklamán nebude. Místy příběhy Claire přechází do mystiky a částečně i do sci-fi. Každopádně si počte příznivce rozsáhlých historických románů, neustálé dějové zvraty nenechají čtenáře v klidu.

Další historickou sérií Diany Gabaldon je Lord John. Obsahuje několik románů a kratších děl, v jejichž centru stojí Lord John Grey, vedlejší postava ze série Cizinka.

Prozatím se skládá z pěti novel a tří románů, které se odehrávají mezi lety 1756 a 1761, během událostí Gabaldonina Mořeplavce. Žánrově bychom je mohli zařadit mezi historické detektivky.

Neprobírají se zde tak zásadní události dějin jako u Cizinky.

Podle početné skupiny čtenářů je příběh opravdu červená knihovna a čtení pro ženy. V popředí je milostný příběh hlavní hrdinky a jejího „historického“ manžela.

Místy je romantika příliš „sladká“, nechybí ani erotické scény a těch je tam opravdu dost. Přínosné oživení příběhu je v principu cestování časem, kde se střídá 18. století se současností. Moderní současná žena si kupodivu v krutém světě počíná dobře, ba co víc, je považována za jakousi Amazonku.

Kontrast obou prostředí sebou přináší i mnoho zajímavých situací, které člověk 20. století nezná a musí se s nimi určitým způsobem vypořádat po svém. Claire je silná žena, která se neztratí ani v drsné

Velké procento čtenářů si pochvaluje i televizní adaptaci Cizinky. Premiéra proběhla na televizní stanici Starz 9. srpna 2014. Mnozí z nich se ke knize dostali až po zhlédnutí seriálu. Což nebývá častým jevem. Většinou televizní verze knize spíše uškodí, v tomto případě se povedla i filmová adaptace. Příběh Claire neskončil jen u televize, v roce 2010 přepsala Gabaldon třetinu Cizinky do grafického románu s názvem „The Exile“, ilustroval jej Hoang Nguyen. Ve stejném roce bylo vydáno i 14 písní inspirovaných celou sérií s názvem „Cizinka: muzikál“. Můžeme očekávat, zda se ještě v nějakém dalším médiu příběh „cizinky“ Claire objeví.

Hezké chvíle nad knihami přeje

Darina Peterková C i z i n k a v č a s o p r o s t o r u | 10

RECENZE

Pobočka Kateřinky doporučuje se poprvé zamilovala její maminka.

Johanka už tomu rozumí a má plán. Dá Pavlovi také dárek a je rozhodnutá, že si ho jednou vezme za muže.

Braunová, Petra: Johana s hlavou v oblacích Praha: Albatros: 2018

Pro děti od 3 let

Úsměvné vyprávění o první lásce pro čtenáře od 7 let z edice třetí čtení.

Ilustracemi příběh doprovodil Jiří Bernard.

Špaček, Ladislav: Rokovy výlety do historie.

Etiketa pro školáky Praha: Ladislav Špaček, 2018

Kniha známé české autorky Petry Braunové, přináší další příběhy malé Johanky.

Johanka vyrostla a chodí do třetí třídy.

Stalo se jí něco nečekaného. Od spolužáka Pavla dostala dárek! Od té chvíle je jako očarovaná. Neví, co se s ní děje. Druhý den se jí ani nechce vstávat do školy, má pocit, že není dost hezká a pořád, ale pořád musí myslet na Pavla… Ach jo, co se to jenom děje? Další den ve škole je příšerný. Nic se jí nedaří a nedokáže se soustředit na vyučování. Když už to jakž takž vypadá, dostane od Pavla psaníčko s červeným srdíčkem. Johanka je dočista ztracená!

Zachrání ji až děda, který si toho všimne a začne Johance vyprávět, jaké to bylo, když

Kniha Ladislava Špačka o etiketě pro děti, která nás zavede daleko do historie a seznámí se zvyklostmi dávných časů.

Příběh se odehrává na chorvatském ostrovu Hvar, kde žije 10-ti letý chlapec jménem Roko. Jeho tatínek je rybář.

Maminka pochází z České republiky.

Přestěhovala se sem před lety, když se zde na své dovolené zamilovala do tatínka.

Maminka Rokovi často vypráví o daleké krásné zemi uprostřed Evropy.

P o b o č k a K a t e ř i n k y d o p o r u č u j e | 11

RECENZE Vše začalo jednoho krásného slunečného dne, když se tatínek vrátil z rybolovu a přivezl Rokovi dárek. Tím dárkem byla malá rybička, která se na sluníčku leskla jako zlato. Roko si ji dal do akvária a před spaním si s ní povídal. Čekalo ho překvapení. Rybka mluvila lidským hlasem a za záchranu života mu slíbila splnit každé přání.

Roko neváhal. Toužil poznat cizí vzdálené země. Rybička mu přání splnila a každou noc spolu cestovali. Cestovali nejen po cizích zemích, ale také do minulosti. A tak se malý Roko dostal například na královský dvůr ve Versailles v 17. století, nebo do Prahy do doby Rudolfa II. Roko tak poznal, jak lidé dříve žili, jak se k sobě chovali, jaké nosili oblečení, co jedli a jak to jedli.

Dozvěděl se také, jak takové město vzniklo, ocitl se v paláci římského císaře Diokleciána, navštívil skotský zámek Balmoral v Anglii v době vlády královny Viktorie, poznal nádherný zámek Schönbrunn ve Vídni a potkal císařovnu Marii Terezii. Uvědomil si také, že i lidé stárnou, že někdy musí k lékaři, účastnil se atletických závodů… Zkrátka zažil se zlatou rybkou mnoho dobrodružství a mnohé se od ní naučil.

Kniha je vhodná pro čtenáře od 8 let.

Ilustrace Markéty Vydrové nádherně propojují text Ladislava Špačka a vy při jeho čtení zapomenete, že se vlastně učíte.

Chien Chow Chine, Aurélie: Emil a emoce. Emil se bojí Překlad: Kristýna Brunclíková Praha: Albatros, 2018

Pro děti od 3 let

Knížka francouzské autorky, zabývající se dětskou psychologií, vypráví příběh malého jednorožce Emila. Emil je něčím zvláštní má kouzelnou hřívu, která mění svou barvu a to podle toho, jak se Emil právě cítí.

Pokud je smutný, je tmavě modrá, pokud se vzteká, je hříva červená, pokud se bojí, zezelená… Krásnou duhovou hřívu má Emil ve chvíli, kdy je opravdu šťastný. Emil by chtěl být šťastný pořád, ale to je těžká věc, kterou se musí ještě naučit.

V knize Emil je smutný, se děti naučily zbavovat smutku, nyní se s Emilem naučí, jak se přestat bát. Opět pomocí dechového cvičení. Bojí se i vaše děti? Zkuste napodobit Emila.

P o b o č k a K a t e ř i n k y d o p o r u č u j e | 12

RECENZE

Chien Chow Chine, Aurélie: Emil a emoce. Emil se stydí

Hájková, Veronika: Fína Čokoláda

Překlad: Kristýna Brunclíková Praha: Albatros, 2018

Tábor: Muzeum čokolády a marcipánu, 2018

Pro děti od 3 let

Také v této knize má Emil trápení.

Tentokrát má narozeniny a všichni v okolí mu přejí vše nejlepší. Prožívá den, kdy je středem pozornosti. Chtěl by si to pořádně užít, ale nejde to. Emil se totiž strašně stydí. Neví proč a neví, co dělat, aby mu zase bylo hezky. I tentokrát přichází Emilovi na pomoc dechové cvičení.

Pohádková knížka dvojice autorů Veroniky Hájkové a Filipa Rožka je určena všem milovníkům čokolády. Její pohádkové vyprávění se totiž odehrává v tom nejsladším světě - v Muzeu čokolády a marcipánu. Přesněji ve městě Tábor.

Právě tam se přistěhovala Minka. Mladá cukrářka, které babička, mimochodem také výborná cukrářka, odkázala malý domeček na náměstí.

Minka se ucházela o práci právě v Muzeu čokolády, ale vedla ho závistivá paní ředitelka Gomézie Bařtipánová a ta Minku zaměstnat nechtěla. Poznala, že je moc šikovná a milá a tak se bála, že ji budou mít všichni raději než ji. A byla to pravda.

Minka navíc měla po babičce kouzelnou cukrářskou čepici a také dokázala vykouzlit z čokolády a marcipánu ty nejúžasnější dortíky a čokoládové figurky. Gomézie Bařtipánová škodila Mince jak mohla, ale nakonec dopadlo vše úplně jinak. Díky řadě

P o b o č k a K a t e ř i n k y d o p o r u č u j e | 13

RECENZE dobrodružných událostí a díky statečné čokoládové panence Fíně se nakonec ředitelkou muzea stala Minka.

„Můžu se tě na něco zeptat?“ „Hm?“

Kniha je určena dětem od 6-ti let, kterým přiblíží zákulisí jednoho z nejoblíbenějších míst na světě. Ilustracemi knihu doprovodili Veronika Vacenovská a Lukáš Fišar. Závěr knihy je obohacen o vstupenku do muzea a o možnost získání informací o něm samotném. Součástí knihy je také CD se čtenou a zpívanou podobou příběhu.

Hlasy hlavním postavám propůjčili: Lucie Vondráčková, Jiří Krampol, Milan Peroutka a další.

„Jak se člověk dostane do děcáku, když má rodinu, ale nemůže to v ní vydržet? To jako přijde, zaklepe u vás na dveře a řekne: „Já už to doma nevydržím, chci jít bydlet k vám?“ „ To nevím. Nikdo takovej u nás nikdy nezaklepal. Do děcáku se dostaneš rozhodnutím soudu, když zjistí, že tě třeba doma zanedbávaj, bijou a tak. Ale kdyby někdo přišel a zaklepal, to by mu asi pomohli…Proč tě to zajímá?“ „Jen tak.“

Robošová, Barbora: Holka na útěku

Co asi Markétu vede k takové otázce?

Smutné zjištění, že by jí v dětském domově bylo lépe než ve vlastní rodině. No, vlastní… Vlastní má jen maminku. Otce nezná, ale žije s nimi maminčin přítel, otec jejích dvou mladších sourozenců. Společně žijí v polorozpadlém domku na okraji vesnice nedaleko německých hranic. Do školy musí každý den dojíždět. Kamarádky nemá žádné. Otčím je na ní hodně přísný.

Trestá ji za každou maličkost. Na rukou a nohou má Markéta velké modřiny a nejednu noc již strávila ve studeném temném sklepě jejich domku, kam ji otčím zavírá. Za své modřiny se velice stydí a bojí se, že je ve škole někdo uvidí. A maminka?

Ta pro samou práci nevidí, nevěří a zastává se přítele. Markéta navíc zaslechla rozhovor otčíma s jeho kamarádem, jak mu radil prodat Markétu do Německa.

[Líbeznice] : Víkend, 2018

V edici Pro dívky, vyšla kniha od české autorky Barbory Robošové, která se opět zaměřila na trápení dětské duše.

Ukázka: (13-ti letá Markéta sedí v parku a baví se s chlapcem z dětského domova)

Markéta je zoufalá a bojí se o život. Ze strachu utíká z domova. Jede do Prahy a tři dny se tam jen tak potlouká. Hladová a

P o b o č k a K a t e ř i n k y d o p o r u č u j e | 14

RECENZE zubožená nachází svou babičku. Najde u ní Markéta pomoc? Má naději na lepší život? Čtěte až do konce a přemýšlejte. Nad sebou, nad ostatními, nad životem kolem nás. Nad osudem dětí, které jsou trestány, aniž by se něčím provinily. Jenom se narodily…

Hlavatá, Dana: Naší mamce hrabe

Domluvili se s dědou a rozhodli se, že mamince najdou nového manžela. Jejich pokus ale nevyšel. Maminka je ovšem překvapila sama a jak! Seznámila se s otcem jejich spolužačky. Netrvalo dlouho a bydleli všichni společně ve velkém bytě. Do jejich garsonky se přestěhoval dědeček z venkova. Všichni byli pohromadě a bylo jim hezky. Za pár měsíců se navíc rozrostli o dalšího člena rodiny. Dědova chalupa se neprodala. Bude se tak velké rodině hodit.

Veselý příběh o smutné události v životě dvou chlapců, kteří chtěli vzít osud rodiny do vlastních rukou.

Praha: Naše vojsko, 2019 Překlad: Marcela Kořínková

Braunová, Petra: Dům doktora Fišera Praha: Albatros, 2017

Kniha slovenské autorky Dany Hlavaté vypráví příběh jedné obyčejné, ale neúplné rodiny.

Jak se to stalo? Jednoduše. Jednoho dne zůstali dva bráškové David a o dva roky mladší Maroš jenom s maminkou. Tatínek se jim ztratil - prý u nějaké tety.

Museli se přestěhovat do malého bytu na jiné sídliště, chodit do jiné školy… zkrátka všem se život převrátil vzhůru nohama.

Když kluci povyrostli, začalo jim vadit, že je maminka pořád hlídá a kontroluje.

V této zajímavé a napínavé knize se oblíbená autorka dětských knih pustila do tématu balancujícího až na hranici sci-fi žánru. Zpracovala pro děti téma klonování lidí. Nutí dospívající čtenáře přemýšlet o morálních hodnotách a o tom, zda člověka klonovat či ne. Jaká pozitiva i negativa to může přinést. Jak daleko dospěje věda?

P o b o č k a K a t e ř i n k y d o p o r u č u j e | 15

RECENZE Jakou moc mají bohatí lidé? Mohou si koupit život někoho jiného? K čemu to povede?

Fišarová, MichaelaJana: Povodeň

Na okraji vesnice stojí záhadný dům, obehnaný ostnatým drátem, monitorovaný kamerami, ve kterém bydlí vědec-doktor Fišer. V jeho sousedství bydlí se svými rodiči 13-ti letý Petr. Petrův tatínek je řemeslník a dostal od doktora Fišera zakázku na úpravu v domě. Tatínek tam zahlédne dětské boty. Náhle je záhada na světě. Doktor přece v domě bydlí sám!

Petr tajně vnikne do domu a najde stejně starého chlapce. Chlapec tvrdí, že je klonem a má zachránit smrtelně nemocného chlapce. Znamená to ovšem, že on musí jednoho dne zemřít. Prosí Petra a jeho spolužačku o pomoc při útěku.

Roztáčí se kolo záhad, dohadů, nápadů, lží, pomluv, pátrání, snah o záchranu… ale koho vlastně?

Praha: Albatros, 2018

Doktor Fišer chlapce ze svého domu nakonec odváží. Kam? Proč? Uvidí ho Petr ještě někdy? S kým se to loučili na letišti?

Kniha je určena čtenářům od 11-ti let a ilustracemi příběh doplnila Petra Lemonnierová.

Doporučujeme druhou knihu ze série Třídnice 4. B spisovatelky Michaely Fišarové, která se věnuje závažným životním tématům, které mohou děti potkat. V tomto díle je to registrované partnerství a živelná pohroma-povodeň.

Hlavní hrdinkou je žákyně 4. B, Jana. Žije s maminkou a tetou. Tatínka nikdy neviděla. Teta Helena navíc pracuje jako asistentka pedagoga ve třídě, do které Jana chodí. Je na děti přísná a tak jí spolužáci nevěří, že doma je hodná. Jana si myslí, že teta u nich bydlí proto, aby mamince pomáhala. Neví, co je registrované partnerství. Dozví se to od spolužaček na narozeninové oslavě. Od té chvíle má v hlavě zmatek.

U kamarádky má přespat, ale v noci uteče tajně zpátky domů. Tři dny už vytrvale prší a řeka, která teče kolem jejich domu, vystoupala až na okraj břehu. To Jana v noci neviděla a tajně se vplížila domů. Zůstala ve sklepě, aby maminka nezjistila, že z narozeninové

P o b o č k a K a t e ř i n k y d o p o r u č u j e | 16

RECENZE oslavy utekla. Usnula a probudilo jí až hučení vody. Voda vystoupla z břehů a zaplavila sklep jejich domu. Jana uvízla ve sklepě a šlo jí o život. Na poslední chvíli jí teta Helena zachránila život, když málem přišla o svůj.

neposlušný. Ke konci školního roku je proto vyloučen ze školy. Rodičům dojde trpělivost a pošlou Viktora na letní prázdniny na venkov k tetě Bobině, kterou Viktor nikdy neviděl. Ocitá se najednou v zapadlém městečku v obrovském domě, kde kromě něj bydlí několik seniorů. Teta Bobina je jejich pečovatelkou. Nic horšího ho nemohlo potkat! Dům plný starých lidí, přísná teta, domovní řád a Viktorův mobil zamčený v tetině šuplíku. To budou prázdniny! Zpočátku Viktor trucoval, ale postupem času poznal všechny své spolubydlící a zjistil, že jsou to velice zajímaví lidé. Každý z nich znal a uměl něco jiného a Viktora mnohé naučil. Také senioři si Viktora velice oblíbili a všichni společně prožívali krásné chvíle, ale i dobrodružství.

Viktor byl pro všechny příjemným oživením a dokonce mnoha lidem pomohl. Opravil si mínění o starých lidech.

Příběh plný napětí je doporučený malým čtenářům od 8 let. Ilustracemi jej doprovodila Markéta Laštůvková.

Jurková, Pavlína; Vlčková, Jarmila: Viktor a záhadná teta Bobina Praha: Albatros, 2018

Prázdniny rychle utekly a loučení bylo pro všechny dlouhé a smutné. Viktor slíbil, že bude své nové přátele často navštěvovat.

Na oplátku dostal od seniorů malé roztomilé štěňátko.

Příběh pro děti od 8 let ilustrovala Martina Vojtů-Peschková.

Představujeme knihu, ve které se autorkám podařilo propojit dva rozdílné světy.

Dokázaly zbořit generační bariéru a to velice milým způsobem. Je záslužné zabývat se i takovými tématy a ukazovat dětem, že i lidé v pokročilém věku mají svou hodnotu a nejsou jenom oškliví, zlí a protivní.

Romana Martiníková pobočka Kateřinky

Kniha vypráví příběh 9-ti letého chlapce Viktora, který je jedináček. Je rozmazlený a P o b o č k a K a t e ř i n k y d o p o r u č u j e | 17

RECENZE

Novinky na DVD, které si zaslouží vaši pozornost Malé seznámení s dalšími filmy, které získaly v letošním roce Cenu Akademie Oscar® a jež máme ve svém fondu.

Oscar® za Nejlepší herečka v hlavní roli – Olivia Colman:

Oscar® za Nejlepší herečka ve vedlejší roli - Regina King:

FAVORITKA

KDYBY ULICE BEALE MOHLA MLUVIT

Je začátek 18. století a na britském panovnickém trůnu sedí křehká královna Anna (Olivia Colman). Skutečnou moc ale ve svých rukách drží její nejbližší přítelkyně, lady Sarah (Držitelka Ceny Akademie® Rachel Weiz), která zemi vládne, zatímco se stará o churavou a náladovou Annu.

Když se na královském dvoře objeví nová služebná Abigail (Držitelka Ceny Akademie® Emma Stone), Sarah ji bere pod svá ochranná křídla. Ctižádostivá Abigail ale začíná rychle stoupat na společenském žebříčku a královnina favoritka Sarah cítí, že jí roste silná konkurentka. Film řeckého režiséra a scénáristy Yorgose Lanthimose.

Devatenáctiletá Tish a její snoubenec Fonny se spolu přátelí od dětství. Sny o společné budoucnosti se ale rozplynou ve chvíli, kdy je Fonny zatčen a křivě obviněn ze zločinu, který nespáchal. Nadčasový a dojemný příběh o nezlomné lásce, Kdyby ulice Beale mohla mluvit, natočil držitel Ceny Akademie®, scenárista a režisér Barry Jenkins (Nejlepší adaptovaný scénář – Moonlight, 2016).

N o v i n k y n a D V D , k t e r é s i z a s l o u ž í v a š i p o z o r n o s t | 18

RECENZE

Oscar® za Nejlepší film, Nejlepší původní scénář a nejlepšího herce ve vedlejší roli - Mahershala Ali:

ZELENÁ KNIHA

Režisér Peter Farrelly se inspiroval příběhem skutečného přátelství a natočil jeden z nejdojemnějších i nejvtipnějších filmů roku. Bývalý vyhazovač a drobný podvodníček Tony „Pysk" Vallelonga (Viggo Mortensen) má mezi newyorskými Italy pověst chlápka, který dokáže vyřešit každou šlamastyku. Slavný černošský klavírista Dr. Don Shirley (držitel Oscara® Mahershala Ali) si ho proto najímá jako řidiče a bodyguarda na turné po divokých státech amerického Jihu 60. let. Tony je horkokrevný, ne moc vzdělaný, ale o to mazanější. Nade vše miluje svoji ženu (Linda Cardellini) a smažená kuřata. Dr. Don je jeho protikladem: kultivovaný génius jemných mravů a pevných zásad.

Aby společně překonali nástrahy, musí si k sobě oba tvrdohlaví muži najít cestu skrz předsudky a humorné přešlapy.

… a jedna kinematografická perlička na závěr:

BRATŘI LUMIÉROVÉ

Výjimečný snímek Bratři Lumiérové není tradičním filmovým dílem. Filmoví historici Thierry Frémaux a Bertrand Tavernier vybrali a seřadili 108 krátkých snímků, které vytvořili před více než sto dvaceti lety bratři Louis a Auguste Lumierové, vynálezci kinematografie. 50 vteřin dlouhé filmy jsou precizně zrestaurované pro digitální projekci a nabízejí mimořádně hodnotné svědectví o kulturním a technologickém rozvoji na přelomu 19. a 20. století.

Jana Langová - mediatéka

N o v i n k y n a D V D , k t e r é s i z a s l o u ž í v a š i p o z o r n o s t | 19

RECENZE

Jindřich Malšínský: KAŽDEJ JSME ŇÁKEJ Cloumá mnou závist (sarkasticky řečeno!) když vidím, jak někteří autoři věkem o 30 let starší „sypou z rukávu“ jednu knihu za druhou. Kde se to v nich rodí? Odkud berou ty nápady? Tu energii, životní elán...

Dva takoví, kterým mám tu čest vydávat elektronické - a v malém nákladu také tištěné – knihy, mne snad nikdy nepřestanou překvapovat. Jedním z nich je bývalý českokrumlovský učitel a později ředitel školy v Horní Plané Jindřich Malšínský, který jich napsal již přes dvacet. Svou zatím poslední, která vyšla letos v červnu, pojmenoval Každej jsme ňákej.

Z titulu knihy může čtenář odhadovat, že se dočte o lidech různých povah, názorů, věku, nálady, zvyků, rasy, vzdělání, zaměstnání, vzhledu, i třeba hudebního stylu. Každý však má rád něco jiného: někdo chce žít na vesnici, denně si užívat studeného ranního čerstvého vzduchu, někdo zase preferuje bydliště v centru města, kde se každý den může kochat krásnými historickými budovami, které naše země v každém městu či městečku nabízí. Co si ale představit přesně? Kniha obsahuje 58 krátkých povídek, ve kterých si nejen starší generace mohou zavzpomínat, ale rovněž i porovnat to, jak se všechno kolem nás časem změnilo. Povídky jsou napsané ostře a pohledem člověka, který za svých fantasticky úctyhodných 87 let života prožil mnoho, viděl ještě více, potkal lidi různých národností, procestoval mnoho zemí a jeho životní zážitky a zkušenosti se v této knize odrážejí, možná i promítají. Je samozřejmé, že spisovatelská činnost je založená také na fantazii, která povídkám dodává to správné koření čtivosti, ale také čtenář by měl tu svou využít a snažit se vžít do postav a jejich situací, aby si příběhy co nejvíce prožil.

SVÍTÁNÍ Svítá, začíná nový den. Něco se mi zdálo, měl jsem hezký sen.

Chtěl jsem si ho zapamatovat, ale nepodařilo se mi to. Bylo půl páté. Přál jsem si, aby ten sen pokračoval, ale nedal se přemluvit. Už před patnácti roky General Motors vyrobil první elektromobil. Tahle auta neznečišťovala ovzduší, a přesto byla sešrotována. Proč? Olejářské koncerny nechtějí přijít o závratné zisky z ropných produktů.

Co ti je do toho, zavři oči a spi!

J i n d ř i c h M a l š í n s k ý : K A Ž D E J J S M E Ň Á K E J | 20

RECENZE Je pět a já, pitomec, který nemůže usnout, se strachuje o lidstvo, čím se bude živit za padesát let. Je nás sedm miliard a poslední miliarda přibyla už za čtyřicet let! Starej se sám o sebe, z toho tě už hlava bolet nemusí.

Je půl šesté a já přemýšlím, jestli jsem nezaspal ty dva roky po sametové revoluci, kdy mělo dojít k povolování opasků. Nezaspal. Určitě nezaspal a zdá se mi, že ještě po více než dvaceti letech jsme se ode dna neodrazili.

Je šest hodin. Dnes by měla přijít faktura za elektřinu. Určitě budu muset doplácet. Jen aby to nebylo moc! Něco mám na knížce, ale na to nesmím sáhnout. Manželka vždycky říkala, že „forota“ je dobrý pán. Musíš počítat na horší časy a na truhlu. Jednu truhlu jsem z toho už zaplatil.

Je půl sedmé. Do vyhnanství s tebou, ty máš dneska myšlenky! Raději vstávám a jdu si uvařit kávu. V sedm už musím být v supermarketu. Dnes přivezou bůček a za dobrou cenu! Slyšel jsem, že u nádraží je chleba o tři koruny levnější, mletá káva ve vakuovém balení je za polovic a točený salám je doslova „za babku“. Koupil jsem chleba, kávu i salám. Chleba byl včerejší, káva měla prošlou záruční dobu a salám byl pružný jako tenisový míček.

Zase bude vedro k zalknutí a k večeru bude určitě pršet.

Proboha, nech už těch pohřebních řečí, musíš myslet POZITIVNĚ! Usměj se a řekni „sýr.“ Vidíš, hned lépe vypadáš!

J i n d ř i c h M a l š í n s k ý : K A Ž D E J J S M E Ň Á K E J | 21

RECENZE Povídky a fejetony Jindřicha Malšínského doprovází tvorba jeho přátel, se kterými spolupracoval již dříve: trefné básně A. J. Koláře a úsměvné kresby mladé talentované výtvarnice Lenky Lisovik.

V tištěné verzi i elektronicky vydal ŽÁR (www.zar.cz), červen 2019, ISBN 978-80-7590-017-3, formát A5, 180 stran, brožováno, ilustrováno, cena 180 Kč.

Dušan Žárský

J i n d ř i c h M a l š í n s k ý : K A Ž D E J J S M E Ň Á K E J | 22

RECENZE

Marie Koplová: MÍSTA BLÍZKOSTI Malířku, výtvarnici a ilustrátorku Marii Koplovou jsem poznal v 90. letech prostřednictvím spisovatelky Boženy Klímové, a od té doby se (ne)pravidelně potkáváme na jejích výstavách, někdy i mimo ně u kávy s dobrým zákuskem a kusem řeči. Marie kreslí a maluje od dětství, později vystudovala SUPŠ v Uherském Hradišti. Své volné kresby a malby vystavuje v samostatných nebo skupinových výstavách, věnuje se také výrobě drobných šperků, a také své umění s láskou předává mladé generaci, neboť dlouhá léta pracuje jako pedagog ZUŠ v Ostravě. V dřívější době také psala krátké básně a meditativní verše, které samizdatově vydávala v malých sešitcích.

Zmínku o tvorbě Marie Koplové s malou ukázkou jejích prací jsme s paní Boženkou vložili i do autorského medailonu Otakara Matuška na webových stránkách OKPB (Marie Koplová).

Její zatím poslední výstava proběhla v listopadu 2018 v ostravském centru Pant, kde se mi při rozhovoru svěřila, že by v mém malém nakladatelství ŽÁR ráda vydala knížečku se svými kresbami, doplněnými dříve napsanými básněmi.

Od myšlenky k realizaci není tak daleko, pokud nezůstane jen u slov. A tak jsem v příštích dnech v e-mailech dostal skeny několika obrazů a texty básní, a vytvořil první návrh sbírky malého šitého sešitku o čtyřiadvaceti stranách s přebalem.

Sedíme sami a spolu u bílého stolu s červeným ubrusem A na bílých miskách rukou červená srdce tlukou *** Na konci sil začínají silová pole Poezie a pohybovat se v nich znamená destilovat slzy v laboratoři Života tak neskutečného jako sen v laboratoři Snu tak skutečného jako život M a r i e K o p l o v á : M Í S T A B L Í Z K O S T I | 23

RECENZE Náhoda či osud pak autorce poslal do cesty člověka, jemuž se její kresby moc líbily, a který byl ochoten sbírku finančně podpořit s tím, že se formát pro zvýraznění obrazů zvětší a půjde o volné listy, jež si lidé budou moci vytáhnout a jednotlivě prohlížet, či třeba rozložit vedle sebe. Vzniklo tak graficky velmi zajímavé a provedením ne příliš typické dílko, jehož přebalem je složka, z obou stran tvořená jedním z obrazů. V ní je pak vloženo dvanáct kartonových listů s reprodukcemi obrazů na straně jedné a básní tyto obrazy doprovázející na straně druhé.

Marie Koplová je zvláštní typ umělkyně. Nemusí vystavovat za každou cenu, jen aby se o ní mluvilo, proto jsou její sporadické prezentace pro milovníky krásna opravdovým svátkem. Svoje malby považuje za své děti, a proto také nerada obrazy, kresby a grafiky prodává. Těžce se s nimi loučí a ráda ví, k jakému člověku od ní odcházejí. Sbírka Místa blízkosti je dalším z jejích dětí.

Ač malá rozsahem, vznikala devět měsíců a radost z jejího zrození nemá pouze autorka, ale dokáže potěšit i mnoho dalších.

Vydal ŽÁR, formát A5, volné listy ve složce, ISBN: 978-80-7590-014-2, cena 150 Kč.

Dušan Žárský

M a r i e K o p l o v á : M Í S T A B L Í Z K O S T I | 24

RECENZE

Richard Sobotka: PRŮMYSL NA ROŽNOVSKU Pověst vypráví, že při dělení krajin Pánbíček na Valáška, který stál skromně v koutě, pozapomněl.

Zůstaly mu už jen málo úrodné končiny hor a údolí. I za ty byl vděčný. Klopotně z málo úrodné půdy dobýval chléb vezdejší. Pro přivýdělek, aby měl nějaký peníz pro obživu, mu mnohdy postačil obyčejný nožík, kterým vystrouhal ze dřeva věci potřebné, žádané i pěkné. Troufl si časem i na ledacos složitějšího, až posléze zručnost a pracovitost, kumšt a vynalézavost ho přivedla až do doby současné. Nebyla to cesta přímá a bez nesnází, od práce se dřevem, dobývání nerostů a rud, tavení kovu a zpracování železa v hamrech až po dobu současnou a moderní, plnou technických zázraků, která přinesla úlevu v klopotném životě. Kamení bylo ponecháno horám a hory zůstaly pro potěchu. Kniha Richarda Sobotky vypráví, jak čas během staletí proměnil horaly a podmanivě krásné Valašsko až do současné podoby.

Tolik z anotace, jež uvádí novou knihu Richarda Sobotky, neboť co by to bylo za číslo OKOO, aby do vydání snad každého dalšího čísla tento autor nestihl napsat a vydat novou knihu.

Tentokrát - opět s precizností sobě vlastní - shromáždil všechny historické informace o vývoji průmyslu v jeho rodném městě Rožnov pod Radhoštěm. Útlou osmačtyřicetistránkovou brožovanou knížečku začíná chronologickým výčtem majitelů Rožnova s jejich stručnou charakteristikou, doplněnou citacemi z dobových kronik, aby pokračoval povídáním o počátcích zemědělství v těžkém a kamenitém terénu, pastevectví, o domácích pracích, řemeslech a startu průmyslové výroby až do současnosti.

Je až neuvěřitelné, že se v poměrně malé oblasti jednoho města a blízkého okolí nacházely snad všechny druhy živností, jež postupem času přešly do průmyslové výroby, počínaje těžbou nejrůznějších rud, hlavně stříbra, železa a samozřejmě uhlí, až po pozdější gumárenskou výrobu či elektrotechnický průmysl, zastoupený Teslou Rožnov.

Rozvoj řemesel úzce souvisel s tímto průmyslem, ať už to bylo kovářství, hamernictví, kamenictví, dřevařské pily, nebo mlýny k výrobě mouky. A nebyl by to Richard Sobotka, aby z na první pohled „suchých“ faktů neudělal malý literární skvost tím, že je proložil tu citacemi z dobových kronik starých písmáků či pozdějších až současných historiků. Nechybí ani související ukázky z děl jiných oblastních autorů, jako např. J Kobzáně nebo B. Strnadela, viz ukázka: R i c h a r d S o b o t k a : P R Ů M Y S L N A R O Ž N O V S K U | 25

RECENZE V časech dřívějších nebylo možné jinak, než chválit řemesla, a dnes na ně s úctou vzpomínat. Kovář převážně za horka tvaroval železo do žádoucího tvaru na kovadlině, a podkovář koval koně.

Komu Pán Bůh nedal, kovář neokuje.

Kolář dovedně pracoval se dřevem, vyráběl kola všech velikostí a ty pak opatřil kováním od kováře.

Spravuj vůz, než se kola rozeběhnou.

Bednářské řemeslo se specializovalo na výrobu vinných a pivních sudů z dubového dřeva. Výrobky valašských bednářů byly velmi potřebné a žádané.

Do bečky bez dna něco líti – marná práce.

Provaznické výrobky byly užitečné a nepostradatelné ve městech i na vesnicích. V minulosti si na vesnicích vyráběli hospodáři provazy sami, které potřebovali. Provazy se kroutily z konopí nebo lnu.

Z písku provaz plésti – zbytečná práce. Ševci se ve městech už od středověku sdružovali v ceších, vyráběli elegantní městské boty. Vesničtí ševci, jen takoví „prťáci či vetešníci“, většinou opravovali obuv obnošenou. Ševci pracovali s různými kůžemi, které nakupovali u koželuha. Švec dokud jedné boty neušije, druhé nezačíná.

R i c h a r d S o b o t k a : P R Ů M Y S L N A R O Ž N O V S K U | 26

RECENZE Chválu řemesel trefně vystihl Jan Kobzáň ve své knize U počátku vod.

Enom z holých rukú byť živ – tak jak dokáže náš člověk – to dokáže snáď málokterý iný národ na světě…

Chodíval nejaký a přes zimu spravovál kolovraty. Enom nůž v chlebníku měl.

Vzal kúsek dřeva, nohú točil a nožíkem vystruhovál ten kolovrat, až to bylo hotové.

Cérkám udělal kužel na přaslicu, i přaslicu udělál, všecko enom tým nožem, a jaká umělá práce!

I v tomto případě tedy smekám pomyslný klobouk nad autorovým uměním udělat z klasické literatury faktu zajímavé a velmi čtivé literární dílo.

Tištěnou verzi knihy vydal autor vlastním nákladem. Je brožovaná a má 48 stran a obsahuje dobové fotografie. Sazbu s grafickou úpravou zhotovil Richard Sobotka, ilustraci na obálku Bára Sobotková. ISBN 978-80-270-6092-4. Elektronická verze knihy vyšla v nakl. ŽÁR Ostrava, www.zar.cz, ISBN 978-80-7590-019-7.

Dušan Žárský

R i c h a r d S o b o t k a : P R Ů M Y S L N A R O Ž N O V S K U | 27

RECENZE

Tři zajímavé tituly z LITERATURE & SCIENCES Již v minulém čísle tohoto elektronického časopisu jsem psal o významném literárním počinu opavského vysokoškolského pedagoga, bohemisty a muzikologa Libora Martinka – jeho knize věnované česko-polskému autorovi Wilhelmu Przeczkovi. Literární aktivity Libora Martinka však nekončí jeho spisovatelskou, překladatelskou či lektorskou činností, neboť ve svém malém „nakladatelství jednoho muže“ vydává zajímavé knihy, a to nejen českých autorů. V letošním roce jde zatím o tři tituly, z nichž je každý něčím výjimečný.

Danuta Kostewicz: ANDANTE SPIANATO Danuta Kostewiczová se narodila v Poznani.

Po studiích na Vysoké škole múzických umění a na Škole filmové teorie působila jako novinářka a spisovatelka. Vydala řadu prozaických a básnických knih, je autorkou několika filmových a rozhlasových scénářů v německém jazyce. Dlouhodobě se aktivně zúčastňovala činnosti vídeňské tvůrčí kulturní skupiny MORGENKREIS, spolupracovala s předními německojazyčnými médii. Je členkou rakouského PEN-Clubu. Žije v USA. Její knihy byly přeloženy do mnoha jazyků, mj. do angličtiny, češtiny, francouzštiny, chorvatštiny, němčiny, španělštiny, ukrajinštiny a esperanta. V češtině již vyšla sbírka poezie Danuty Kostewiczové Anatomie chvíle (Opava 2003) v translaci Libora Martinka. Próza Andante spianato je překladem z autorčina polského rukopisu. Kniha je plná osobní filozofie, zamýšlející se nad životem a jeho protiklady typu optimismus-pesimismus, přátelé-nepřátelé apod., boji s časem směřujícím až k otázce stáří, osudem, duchovností, vztahem člověka s Bohem a s přírodou, soucitem a láskou či interními pocity (viz ukázka): Během úplňku nespím. Ležím a – n i c . A takové n i c u mne znamená – doslova n i c . Pouze mým očím – se pak výrazně otevírají oči. Jsou plné obrazů. A nic na nich nevybledlo, nic neuniklo. Dokonce i pes leží na svém místě a jako obvykle se velmi důkladně škrábe.

Všechno je. Dokonce i vlčí bobule, kterou mi jednou nabídl nepřítel ve jménu přátelství je a dále posiluje moc této frašky. Deformuje pojem přátelství, odhaluje trnitou stranu světa, v níž je již dlouho slyšet rachot hodnot obracejících se v trosky.

Moje stará lampa mi neodmítá svou laskavost. Světlo mě jemně objímá. Stůl je také v pořádku. Časem se stal jakýmsi sanctissimum věrnosti. Dokonce v něm nezapomněly šumět duby a můžeš v něm ještě uslyšet hlasy ptáků. Jako by pořád a nezištně nedaleko rozkvétaly fialky.

T ř i z a j í m a v é t i t u l y z L I T E R A T U R E & S C I E N C E S | 28

RECENZE Je pátek. Můj oblíbený den v týdnu. Hlava ten den neustále pobízí k zastavení spěchu. Klid – takže návrat k prameni jako by pod vlivem nějakého tajného příkazu nade mnou přejímá vládu.

Ten den jsem výhradně svým majetkem. Každá věc se najednou stane takovou, jaká je a jakou by měla být. Ten den je všechno kolem krásnější. Dokonce i obyčejný hřebík u nohy stolu se stává součástí nějakého mistrného reliéfu, který se leskne na všechny strany možných výhrad a já jsem – ke svému překvapení – každý pátek nějak znovuzrozena. Jako by se musel znovu zcela naplnit rituál mého příchodu na svět, jako bych právě já z něj musela odstranit chyby, které nebyly moje.

Už není možné spočítat všechny ty pátky, díky nimž jsem se snažila jako přes triumfální bránu vstoupit na mé, snadno rozpoznatelné pokračování cesty k ráji.

Oblečená do svého dětství, jako do stylově správného, i když už velmi opotřebovaného oblečení, trochu promrzlá, trochu nejistá, stále zpívám stejnou melodii a čas mě tahá po nejrůznějších hrbolatých cestách. Já prozpěvuji své, on zase své v jiné tónině, až nakonec všechno mizí jako by v plamenech ohnivého keře, který se zde stává oltářem.

V brožované vazbě vydalo nakl. Literature & Sciences, 130 stran, ISBN 978-80-905781-7-3, cena 150 Kč. Knihu lze objednat na www.libormartinek.cz.

Maria Mistrioti: KORMIDELNÍK VÍTR Μαρία Μιστριώτη: AΝΕΜOΣ ΤΕ ΚΥΒΕΡNHΤΗΣ Maria Mistrioti se narodila v roce 1956 v Arkádii v Řecku. Vystudovala obory sociální práce a žurnalistka. Žije v Chalkidě na ostrově Eubea, kam se přestěhovala za svým, v roce 1998 předčasně zemřelým manželem, lékařem a malířem Giorgisem Mistriotisem.

Debutovala v roce 1985 sbírkou Prosengisis („Sblížení“, 1985, Atény, Kaktos). Následovalo dalších osm velmi vysoce hodnocených básnických sbírek, z nichž např. Sti ghi ton Lestrigonon („Na zemi Lestrigonů“, 1988, Delfy, Dodoni), získala Cenu Delf.

Maria Mistrioti se aktivně účastní řeckého a mezinárodního literárního života, mj. mezinárodních básnických setkání v Polsku a v Itálii. V roce 2002 spolu s Okresním a Městským úřadem v Chalkidě zorganizovala Mezinárodní básnické setkání „Úloha poezie v přátelství národů“, jehož se zúčastnili autoři z deseti evropských zemí. Také tato její organizační činnost byla odměněna řadou cen, z nichž k nejvýznamnějším patří medaile N. T ř i z a j í m a v é t i t u l y z L I T E R A T U R E & S C I E N C E S | 29

RECENZE Krieziotise a medaile Zasloužilý o polskou kulturu, která je přiznávána Ministerstvem kultury Polské republiky.

Sbírka Anemos te kyvernitis („Kormidelník vítr“), vyšla poprvé v roce 1995 v Aténském nakladatelství Kaktos a dala název polskému výboru z její tvorby pod názvem Sternik wiatr („Kormidelník vítr“, 1999, Poznaň, ZLP) v překladu Nikose Chadzinikolaua. Nyní vyšla v překladu Libora Martinka ve dvojjazyčné verzi – s řeckými a českými verši na dvojstránkách vedle sebe. Portrét autorky na obálce zhotovil její zesnulý manžel Giorgis Mistriotis.

Nestačila jsem ti povědět to co jsem chtěla a teď mi schází čas.

Zítra se probudím v jiné podobě; a možná že pochopím pořádek věcí.

A ty budeš cestovat na druhé straně břehu mých růžových smyslů.

V brožované vazbě vydalo nakl. Literature & Sciences, 114 stran, ISBN 978-80-905781-8-0, cena 100 Kč. Knihu lze objednat na www.libormartinek.cz.

T ř i z a j í m a v é t i t u l y z L I T E R A T U R E & S C I E N C E S | 30

RECENZE

Jidi Majia: PRAMEŇ POÉZIE Jidi Majia (*1961) básník a spisovatel, se narodil v městě Zhaojue v provincii Sichuan, později studoval čínský jazyk a literaturu v Chengdu. Je tajemníkem Celočínské asociace spisovatelů a viceprezidentem Čínské asociace básníků. Za svou básnickou tvorbu získal celou řadu státních i mezinárodních ocenění. Mnoho jeho básní bylo přeložených do angličtiny, francouzštiny, italštiny, japonštiny, španělštiny, bulharštiny, srbochorvatštiny, makedonštiny, rumunštiny, polštiny, mongolštiny a dalších jazyků. Jeho originální poezie získala celosvětovou pozornost. Dosud vydal více než dvacet básnických sbírek a a výběrů ze své poezie, mimo jiné „Píseň o první lásce“ (1983), „Sen o národnosti Yi“ (1990), „Římské slunce“ (1991) či „Zapomenutý svět“ (1998).

Boh ohňa Sloboda tancuje v plameňoch viera praská v ohni smrť číha v tme priepasť spí vedľa mňa keď z hlbín prvotného chaosu oheň odeje lovca chlad opusti tú peknú ženu každé zaklínadlo ako to svetlo je hrdé krajina sa otriasa hriechom v rozkvete vŕšiace sa slnko meniace tvar vysiela varovania a smrť do snov trpiacich duší aby zdesenie utieklo ak chceš aby všetci žili šťastne v tichu a príšery a démoni sa stratili vo vriacej ničote srdcom v tvare broskyne odhaľ denný svit deň sa nezačína kikiríkaním kohúta ale v okamihu keď otvoríš oči Jak je z názvu knihy a ukázky patrné, Prameň poézie je výběr veršů z již dříve vydaných sbírek, které z angličtiny do slovenštiny přeložil doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., ilustrace na obálce a uvnitř knihy jsou z pera autora veršů.

Jidi Majia je uznáván čtenáři i literární kritikou jako osobitý básník současné čínské poezie. Ať už píše o domově nebo o světě za oceánem, jeho jednoduché verše podivnou silou čtenáře

T ř i z a j í m a v é t i t u l y z L I T E R A T U R E & S C I E N C E S | 31

RECENZE uhranou, okouzlí, vtáhnou. Najdou v nich svět tichých hlubokých údolí, svět lovců, leopardů, krásných horalek, ohně, slunce či šamanských rituálů.

Brožovaná vazba, nakl. Literature & Sciences, 168 stran, ISBN 978-80-905781-3-5. V době psaní tohoto článku byla kniha zpracovávána v tiskárně (vychází v srpnu 2019) a cena nebyla stanovena. Nyní však je již jistě uvedena na www.libormartinek.cz, kde lze knihu také objednat.

Dušan Žárský

T ř i z a j í m a v é t i t u l y z L I T E R A T U R E & S C I E N C E S | 32

ZÁVĚR

Kalamita v Místní knihovně V Háji ve Slezsku

K a l a m i t a v M í s t n í k n i h o v n ě V H á j i v e S l e z s k u | 33