Leif Davidsen: Náhodná smrt patriarchy

1 Tvrdili, že Jeho Excelence patriarcha moskevský a celé Rusi, Tichon Druhý, zemřel pokojně ve své posteli jedné pozdní zimní noci v Danilovském klášteře v Moskvě. Tu noc se na město pomalu a tiše snášel sníh, jako kdyby sám Bůh plakal něžné slzy v poslední hodině toho svatého muže. V každém případě to tvrdili pokrytečtí politici, kteří se z jeho smrti pokoušeli vyzískat laciné body. Netrvalo moc dlouho, a už se na církevních shromážděních a v médiích objevily první návrhy svatořečení. Starý představitel ruské pravoslavné církve zemřel za velké pozornosti, vyzvánění zvonů, mnoha znamení křížů a modliteb před ikonami pouhý den před mým bratrem dvojčetem.

Na bratrově smrti nebylo nic náhodného ani pokojného. Srazili ho k zemi v mizerné páchnoucí uličce v Moskvě, zbili do bezvědomí a okradli. Lze si jen stěží představit, že se tam vydal sám a dobrovolně.

Kupodivu jeho vraždu zaznamenal jen málokdo, ačkoliv byl jedním z patriarchových důvěrníků, nikoliv jen anonymní zaměstnanec. V Moskvě během jediné takové neblahé noci docházelo k více vraždám, než když v Chicagu vládl Al Capone. Jenže to na vysvětlení nestačilo, i když byl můj bratr pouze jedním z mnoha, které té noci přivezli do policejní márnice. Bulvárnější 9