Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2012/2013 - č. 6
POT&LESK
Žebrácká opera aneb Mafiánská groteska v Hradci! Žebrácká opera aneb Brilantní text Václava Havla v provokativní režii Daniela Špinara!
Žebrácká opera aneb Zběsilá jízda americkým kabrioletem na vlně českého absurdního humoru! KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
Vážení a milí čtenáři POTaLESKu, vítám vás při čtení únorového čísla vašeho oblíbeného divadelního magazínu. Psát úvodníky je ošidná věc, můžete se sice spoléhat na to, že část čtenářů je přeskočí a svůj bedlivý zrak zaměří až na třetí, čtvrtou stránku časopisu, ale najdou se jistě i výjimky z řad poctivců, kteří nenechají ani písmenko nazmar. Nebudete tomu věřit, ale za dobu existence našeho POTaLESKu píšu únorový úvodník už POPÁTÉ!!! V roce 2009, v historicky prvním ročníku a druhém čísle, které tehdy vyšlo s Davidem Drábkem a rodinkou Flinstoneových na obálce, jsme vás s Magdalenou Frydrych Gregorovou uvítaly v obci čtenářské pod heslem „NENÍ POTU BEZ LESKU A DIVADLA BEZ POTLESKU!“ O rok později, v únoru 2010, vystřídala už na první stránce „ještěří pravěk“ další epocha prezentovaná Františkem Staňkem s motorovou pilou, protože se blížila premiéra Noci oživlých mrtvol, a já vám v úvodníku vyprávěla, že Vojtěch Dvořák se stal držitelem titulu MgA., Ondřej Malý aspiroval na pozici největšího zlouna filmové historie, Filip Richtermoc chytil štiku, Jiří Zapletal rýmu, Jakub Tvrdík jezdí na zkoušky na běžkách a včas a z Klicperova divadla padají rampouchy. To v úvodníku z února 2011 jsme přidali pranostiku „Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky“, promluvili o blížící se premiéře Světáků a na titulní straně nabídli na černobílé fotografii podmračeného malého chlapečka, ze kterého později vyrostl velký Vladimír Morávek. No a na zcela jiné titulní straně a černobílé fotografii o rok později, v únoru 2012, už jste mohli vidět Karla a Josefa Čapkovy v podání Jana Sklenáře a Josefa Čepelky, a s nimi rozvernou Dášeňku, ve skutečnosti však rozverného Žeryka, který usurpuje i těší nikoli domácnost Čapků, ale rodičů naší tajemnice Svatavy Šteinerové. V úvodníku jsem tehdy psala o blížících se třicetistupňových mrazech a zvala na premiéru inscenace Věc Čapek.
POT&LESK č. 6 - obsah 3 - Krysař stokrát jinak 5 - Prévert, Holan, Deml - s režisérem Krysaře Janem Fričem 8 - Ondřej Novotný: „Poezii hledám ve všem“ 9 - David Smečka: „Vždycky jsem dostal po hubě“ 13 - „Stokrát opakovaná lež...“ - s Danielem Špinarem 15 - „Richard III. je pro nás všechny neopakovatelná zkušenost“ říká Martin Sedláček 18 - Na kafi s Lenkou 19 - První koncert v Besedě je za námi 21 - Galerie U Klicperů 22 - Derniéra Ještěrů 23. února!
A co mám pro vás tedy přichystaného nyní na úvodník pátý, datovaný k únoru 2013? Že si moc vážím toho, že jste zůstali našemu časopisu věrni, že možná tu a tam ve volném čase zavzpomínáte i na staré ročníky a zároveň se těšíte na každé nové číslo, zkrátka, že máme své věrné čtenáře a víme tedy, že naše práce není zbytečná a můžeme věřit, že si ještě nějakých těch pár únorových úvodníků napíšeme… Za redakci Jana Slouková PS: Mnoho bylo již řečeno o únorové premiéře Krysaře, Viktoru Dykovi i české poezii. Veršů není nikdy dost, proto k uctění února, měsíce mrazu, masopustu a jitrnic, přijměte jako malý dárek stejnojmennou báseň KARLA TOMANA ze sbírky Měsíce.
19 První koncert v Besedě
je za námi, příště v dubnu!
ÚNOR
motu miluješ a sa míru sněžných polí Kdo ticho v a ch ý k o lub a v lesích h vota, ži u tm ry š naslouchá neslyšíš zda někdy ? hlas hlubin e, umírání. l vražd, krv a ev rn a k Zní z dálky ě bolí. Mlčení zem mnot pramen te Však dole se a skrytý je vě ch ce tep srd ětlu. dere se k sv dých vod m zmámí, A píseň mla lavu štěstí h a e ij p o ak nejsme tvé srdce ve víře vš , d a sn í lstv že v zoufa sami.
Kontaktujte nás: Obchodní oddělení a předprodej vstupenek, Švehlova ul., HK, tel: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz otevřeno po-pá 9-12 a 13-18; so 9-12 hodin
www.klicperovodivadlo.cz
Chcete dostávat každý nový POT&LESK do své mailové schránky? Pak pošlete svůj e-mail na naši adresu: redakce@klicperovodivadlo.cz
-2-
č. 6 - únor 2013
POT&LESK
KRYSAŘ stokrát jinak Připravila Jana Slouková Vážení a milí čtenáři, slibuji vám svatosvatě, že toto je už můj opravdu poslední článek, věnovaný KRYSAŘI. Během posledních tří čísel jsem se vám o této inscenaci, jejím plánování, vzniku, podkladech i podobě snažila napsat možné i nemožné a nyní, těsně před zahájením generálkového týdne, který vyvrcholí premiérou 9. února, mi už také došel dech. Ale nejsem sama, dech pomalu dochází i vyčerpaným hercům, kteří jsou navíc ohrožováni všudypřítomnými streptokoky a bacily chřipky či jiných viróz, ze všech koutů to pochrchlává a pokýchává, jeviště se změnilo v jednu velkou Petriho misku a ne nadarmo nazýváme poslední dobou náš univerzální scénický prostor nikoliv Hospoda, ale Lazaret U žíznivého člověka. Věřím však, že se do premiéry všichni zdárně vyléčí, nikdo nový nelehne a Krysaře tak uvedeme v plné síle. To, co jsem vám ještě ohledně Dykova Krysaře neprozradila, a stálo by za zmínku, je jeho INSCENAČNÍ TRADICE. Od svého prvního knižního vydání v roce 1915 se totiž Dykova novela těšila obrovskému zájmu čtenářů, a posléze i dramatizátorů a inscenátorů, kteří chtěli poetický příběh přenést na jeviště. A tak po československých a posléze českých scénách pobíhalo do dnešních dnů už nespočet Krysařů, Agnes, Matek Agnes, Kristiánů i Seppů Jörgenů. V historickém výčtu je zcela zásadní inscenace Emila Františka Buriana, který Krysaře začal dramatizovat v prvních dnech okupace roku 1939 a uvedl ji v premiéře ve svém divadle „D“ v lednu 1940. Dykův Krysař se tak stal jedním z největších úspěchů této avantgardní scény. Od počátku doby poválečné do dneška potom vzniklo přes třicet různých inscenací Krysaře v českých divadlech, alespoň podle databáze Divadelního ústavu. Ponořila jsem se tedy hlouběji do divadelních archivů, projížděla jednotlivá obsazení od roku 1945, a tu a tam narazila na skvosty, o které se s vámi ráda podělím. U obsazení Dykových postav totiž často nechyběla dodnes známá zvučná jména! Například v roce 1957 se hrál v Praze v obnoveném D34 Krysař v režii E. F. Buriana, a titulní roli v této inscenaci ztvárnil Vladimír Brabec. V roce 1963 vznikla jistě pozoruhodná inscenace Krysaře v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, kde se tehdy formoval budoucí pražský Činoherní klub. V režii Jana Kačera hrál Krysaře František Husák, Kristiána Jiří Kodet a Agnes Nina Divíšková. O dva roky později, v roce 1965, hráli Krysaře v DISKu a v rámci mladých absolventů se na jevišti představili Jana Březinová jako Agnes,
-3-
POT&LESK
č. 6 - únor 2013 Jiří Wimmer jako Kristián a Josef Laufer jako Faust. Zajímavá inscenace jistě vznikla v roce 1966 v pražském Divadle S. K. Neumana. Krysaře zde totiž hrál Radoslav Brzobohatý, Seppa Jörgena Rudolf Jelínek, Kristíána Antonín Molčík, Loru Zdena Hadrbolcová a Kätchen Marie Drahokoupilová. V roce 1983 se v Národním divadle v Ostravě v režii Jana Kačera představil jako Krysař Alexej Pyško, Loru tehdy ztvárnila Jitka Smutná. V roce 1984 v pražském Divadle E. F. Buriana hráli Krysaře Petr Oliva nebo Tomáš Töpfer, Agnes Ljuba Krbová a Kristiána Alfréd Strejček. V roce 1987 se uskutečnila opět v režii Jana Kačera premiéra Krysaře v Divadle na Vinohradech ve hvězdném obsazení, Krysaře hrál Martin Stropnický, Agnes Daniela Kolářová, Kristiána Svatopluk Skopal, Matku Agnes Jiřina Švorcová, Seppa Jörgena Tomáš Töpfer, Frosche Ilja Prachař, Strumma Otakar Brousek a Loru Dagmar Veškrnová. Mezi pozoruhodné inscenace z porevoluční doby patří rozhodně Krysař z Divadla v Celetné – Spolku Kašpar z roku 2003, kde hrál Krysaře Martin Hoffman, Agnes Monika Zoubková a Kristiána Marek Němec a zajímavé dílo jistě vzniklo v roce 2007 v olomouckém Divadlo Tramtárie, kde titulní roli Krysaře v režii Petra „Klarina“ Klára ztvárnila žena – Viola Petrášová. Kromě těchto dvou divadel se v době od listopadu 1989 hrál činoherní Krysař ještě v Liberci, Jihlavě, Zlíně, Opavě, Šumperku a samozřejmě i v Hradci Králové. V Hradci se Krysař zastavil v minulosti už dvakrát – v roce 1955 v inscenaci režiséra Milana Páska s Rudolfem Šimarou (Krysař), Vlastou Kalendovou (Agnes) a Aloisem Liškutínem (Kristián) a podruhé v roce 1994 v režii Radovana Lipuse, s Davidem Suchařípou jako Krysařem, Ivanou Nováčkovou jako Agnes a Marcelem Rošetzkým jako Kristiánem. V roce 2013 tedy přivádíme Krysaře potřetí, tentokrát v režii Jana Friče, nové dramatizaci Ondřeje Novotného a v pojetí tvůrců narozených v první polovině osmdesátých let. A na jaké obsazení se můžete těšit tentokrát? Krysaře ztvární David Smečka, Agnes Marta Zaoralová, Kristiána Jakub Tvrdík, Seppa Jörgena Ondřej Malý, Matku Agnes Zora Valchařová-Poulová, Loru Lenka Loubalová, Kätchen Helena Plecháčková, Frosche Jan Vápeník, Strumma Josef Čepelka, Konráda Rögera Filip Richtermoc, Žebráka Petr Vrběcký a Černou Lízu Magdalena Pavlíčková.
Přijďte se podívat na nového Krysaře! Premiéru má 9. února 2013 v Klicperově divadle. -4-
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
PRÉV ER T, HO LAN , DEML !
S režisérem JANEM FRIČEM nejen o Krysaři, ale i osudových básnících, oblíbených lokálech a vodách šílenství…
Už potřetí zkoušíš v Klicperově divadle v Hradci Králové. V čem vidíš sílu tohoto divadla, proč tě láká se sem znovu vracet? Hradec Králové je krásné město. Je tu klid. Klicperovo divadlo má velmi příjemný soubor - partu lidí, kteří drží při sobě, jsou zábavní, nejen lidsky, ale i herecky jsou dobře vybaveni, a hlavně nosí jídlo na zkoušky. No a zažívat téměř každý pracovní den jako takovou hostinu je blahodárné. Klicperova divadla si pak vážím i po umělecké stránce, totiž že v provozu velkého oblastního divadla se nebojí, byť kompromisně, diváka vychovávat a tříbit jeho vkus i formálně náročnějšími inscenacemi, jako byla Morgiana. Nese to své ovoce nejen v podobě hodnotných děl, ale i v určité kultivovanosti obecenstva, a tak já naivní romantik tleskám, že lidská společnost bude lepší. V dnešní době brutálních ekonomických tlaků je těžké toto udržet, ale stojí to za to.
kdy člověk stojí před rozhodnutím, jaký vztah se světem kolem sebe si vytvoří. Deziluze. Jakým způsobem se lze zapojit do společnosti a zároveň dostát romantickým morálním závazkům z doby dospívání. Je možné se zastavit, je možné a správné se z věčného poutníka proměnit ve spořádaného občana? Vždyť ale existují i obstarožní punkáči! Ti „praví“ nenosí cvočky. Nosí svobodu v hlavě. Takže určitý vnitřní boj čerstvého třicátníka s rozhodnutím, kudy se dále ubírat jak životně, tak umělecky, je mi blízký velice. Je v tom taky velká temnota, ne nadarmo Krysař potkává doktora Fausta, a to už vůbec nemluvím o jeho panické hrůze z chrámových chrličů. No a pak samozřejmě tu je hlavní dějový prvek, a to osudová láska, která jediná má sílu změnit svět. To je jasné. A možná i jediné řešení, jak se s ne ideálním světem kolem sebe vyrovnat. V našem příběhu to ovšem skončí tragicky, takže kdo ví.
Proč ses rozhodl svěřit titulní roli Krysaře právě Davidu Smečkovi?
Jakým způsobem jste přistupovali k dramatizaci Dykovy novely?
Sázím na kartu jeho nespoutanosti, obrovské osobní originality, určitého tajemství, které si nese, a také mé osobní sympatie dobře se s ním povídá a věřím, že si v hledání témat porozumíme. No a taky je to rocker, to je jasný.
Převést Dykova Krysaře na divadlo, navíc „klasické“ činoherní, není úplně jednoduché. Je to romantizující lyrická novela postavená především na kráse jazyka, popisování nálad a pocitů. Děje je tam poskrovnu, navíc je to značně symbolické a tím pádem občas docela nelogicky zamotané. Ovšem použitá legenda o temném, ale zároveň obrovsky svůdném a svobodném Krysaři, je fascinující. V české divadelní tradici existuje několik dramatizací, já jsem se však nakonec rozhodl vytvořit novou - vlastní - pro účely konkrétní inscenace. Když jsem nad dílem přemýšlel, neustále
Na jaké téma kladete ve vaší inscenaci důraz, co je pro vás důležité? Krysař je pro mě především obrazem vnitřního boje romantického člověka s nástrahami reality. Životní situace, kdy končí mládí,
-5-
č. 6 - únor 2013
POT&LESK
jsem se točil kolem interpretace Krysařovy moci jako moci slova, moci umění, moci krásy, moci něčeho, co přesahuje běžnou každodenní realitu a banalitu. Rozhodl jsem se tedy svěřit práci na textu Ondřeji Novotnému, kterého si jako dramatika vážím pro jeho velmi intimní vztah k poezii, tedy básni jako základní materii. Nakonec jsme přišli na to, že bychom rádi vedle Dykovy řeči chtěli nechat promluvit i jiné české básníky a téma poezie jako takové tímto posílit (nejhlouběji ponořená postava matky promlouvá slovy Ivana Blatného, například)…Vyrábět tisíce umělých krys a jejich loutkoherecké animování mi přijde zbytečné. No a někde vzadu v hlavě mám i takovou naději, že se mi společně s herci podaří připravit zážitek natolik jímavý, že aspoň jeden z diváků druhý den po zhlédnutí představení zajde do knihovny a vypůjčí si knihu veršů třeba Ivana Blatného, protože ta krása slova, ta svoboda jazyka mu nedala spát a cítil se opojen... Je zkoušení Krysaře složitější než tvoje předchozí práce v Klicperově divadle? A setkal ses s podobným textem a typem práce už předtím? Jak se to vezme. Organizačně bylo třeba Bylo nás pět složitější živá kapela, a tak. Ale Krysař je asi náročnější práce, především proto, že po dvou „legracích“, které šly tak trochu po srsti, se tady pouštíme do vod neprobádaných, do vod tragédie, šílenství a vykloubenosti lidského nitra, takže není vše tak od prvopočátku „jasné a zřetelné“, jak po tom touží zaprdění Hamelnští. A k druhé části tvé otázky - autorské inscenace, které pracují s poetickými principy, nebo dokonce přímo s básněmi, za sebou nějaké už mám (třeba Svést sv. Vladimíra - inscenaci z díla V. Holana, nebo razantní variaci na Euripidova Oresta, kterou jsem inscenoval v Divadle Na zábradlí). Abych pravdu řekl, baví mě to velice. Je to dobrodružné. Báseň je dar. Jak už jsi zmínil, silný vliv na inscenaci má Dykův poetický jazyk i vložené verše. Jakou cestu sis ty sám vedl směrem k poezii? Kteří básnící jsou těmi tvými osudovými? Pokoušel ses sám o vlastní tvorbu?
-6-
Každej z naší partičky smíchovských pubertálních věčně zamilovaných romantických snílků, kteří popíjeli krabičáka v parku, hráli přitom na kytary a váleli se tam v trávě s holkama a mysleli si, kdovíjací jsou Bukovský s Byronem dohromady, psal verše. Někdo je dokonce dával ostatním přečíst. Byly to hovadiny. Ale třeba Ondra Novotný, právě autor naší dramatizace, v tom nějak pokračoval a dneska - jeho dramata, to jsou vlastně velké básně a dobré. Jinak pro mě osudovými básníky je taková bizarní trojice. Jacques Prevért, protože jako dítě jsem se díky němu zamiloval do divadla, neboť z jeho veršů s námi jako dětmi v Divadle Labyrint Magda Pospíšilová a další objevovali divadlo. Vladimír Holan, protože poezií on byl zdolán, a protože se večer valil prázdným rukávem jeho kabátu jako pohlavím slepce, které by vykousala hudba. A Jakub Deml - jeho Miriam je pro mě asi nejdůležitější knížka na světě a neumím popsat to obrovské rozechvění, když jej stále dokola čtu. Můžeš nám zacitovat pár veršů, které máš opravdu rád? Musel bych se ponořit do knížek, protože mám naprosto nulovou paměť na slova, takže z hlavy nedám dohromady ani verš. Ale kdyby POT&LESK měl padesát stránek, rád bych, abyste otiskli celou Demlovu Miriam, protože ta je prostě Boží. :) Jak jste došli ke scénografickému řešení inscenace? Román se svou mnohostí dějišť, popisy krajiny a dlouhých cest po městě i okolí je pro scénografické pojetí velkým oříškem. Ve výsledku ale jde především o návštěvu cizince - Krysaře ve městě Hameln a o magickou horu Koppel, za jejíž propastí se skrývá tajemství smrti. Vzhledem k zacílení na postavu Krysaře jsme tedy hledali univerzální prostor, v němž by se nacházel Hameln s tamními občany – „panoptikum ctihodných, spokojených, otylých, omezených, zodpovědných, smířených, blbých, obyčejných, zpocených“. Zároveň je to místo zastavení na cestě Krysařově. Mělo by to být bezpečné, ale zároveň „zaprděné“. Po dlouhých úvahách jsme tedy došli k prostoru hospody, hospody U žízni-
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
vého člověka, která se pro nás stává celým Hameln s jeho kýčovitou a nevkusnou malostí, posedlostí po až „rakouském“ pořádku atd. Důležité v této inscenaci je pro mě především slovo, možnosti jeho sdělení atd., i proto je to hospoda spíš současná, než že bychom vytvářeli historický obraz romantizující středověké vesničky...
lepšímu, ničemu dobrému neškoditi“. To je velký moudro. No a rád se cynicky směju, když Kätchen a Lora šikanujou Seppa.
Máš ty sám nějaký oblíbený lokál, kde můžeš „potkat Fausta i osudovou lásku“?
A jaký je tvůj vztah k hlodavcům?
S výše zmíněnou partičkou od puberty navštěvujeme „Divadelní kavárnu Krušovice“ na Smíchově. Taky se jí říká „U Evžena“, protože to je tamní (jediný!) barman a táhne to tam už snad dvacet let, denně, od rána do večera. Je to naprosto srdcová záležitost, protože když v parku Kinských pršelo nebo byla zima, byli jsme s těma holkama tady. A tak se i ve svém útlém věku mohu považovat za tamního štamgasta. A ty postavičky, které tam chodí, to jsou takové ty dokonale bizarní hospodské typy, za všechny mohu jmenovat pana Václava Kudláčka, který tam denně sní o tom, jak ve svých padesáti začne studovat animaci. Je tam také jukebox. Je tam také poezie. Je tam i lidská temnota. Je to tam stejné jako v roce 1994. Když to tak počítám, od puberty jsem tam možná byl delší čas než doma. Je to nepopsatelné a všem doporučuju tu podivně kýčovitou a vykloubenou atmosféru poznat. Je to vedle Švandova divadla na Smíchově. No a tady v Hradci v divadle je klub „U Miloše“, a to je taky pohádka. Inspirací pro naši scénografii se pak stala ještě jedna smíchovská hospoda, ale nemůžu si teď vybavit její jméno, jen to, že jsem se tam skamarádil s těhotnou holkou, co tam tancovala u tyče na písničky Marty Kubišové a bratrů Nedvědů, což je obraz sám o sobě. :) Na kterou scénu z naší inscenace se při projíždění vždycky těšíš? Na opilého Krysaře, a pak na Agnes, když říká: „Mám ráda tento svět, chci býti dobrá, chci svému blaženství napomáhati, všemu
-7-
Umíš hrát na píšťalu? Když jsem byl malý, uměl jsem na flétnu Běžela ovečka hore do kopečka.
Již dvakrát jsem použil v nějaké inscenaci kostým obrovského velmi chlupatého křečka. Takže na ně mám asi nějakou úchylku, anebo to je nějaký problém v dětství. :) Zajeli jste se před začátkem inscenování podívat do německého Hameln? Tak dlouho jsme s dramaturgyní Janou tu cestu plánovali, až se nakonec, klasicky, neuskutečnila z časových a organizačních důvodů. I přesto, že divadelníci mají v létě prázdniny, pracují stále. Škoda. Co by sis přál do cílové rovinky a generálkového týdne Krysaře? Klid, pohodu, sebejistotu, důvěru, fungující techniku. A abychom všichni večer dokázali usnout a nabít se sílou na další den. Přeju si taky zdraví herců, protože nás v cílové rovince kosí zákeřná chřipka, kterou se vzájemně nakažujeme. A pak taky hodinky s vodotryskem. Jak bys na Krysaře nalákal čtenáře POT&LESKu? Bude to jízda. Ptala se Jana Slouková
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
„POEZII HLEDÁM VE VŠEM“
Sedm otázek o Krysaři pro autora dramatizace hradecké inscenace
ONDŘEJE NOVOTNÉHO Bylo těžké popasovat se s dramatizováním Dykova textu? Jaká byla největší úskalí téhle práce? Nevím, jestli to bylo těžké, ale nebylo to jednoduché. Největším úskalím bylo překonat určitou statičnost, kterou text obsahuje, a vyjít vstříc potřebám divadla směrem alespoň k minimální dramatičnosti. Které téma tě na Krysaři od počátku přitahovalo? Touha, zbabělost. V tvé dramatizaci hraje velkou roli poezie. Jaký k ní máš ty osobně vztah? Máš své „osudové“ básníky? „Poezie“ je něco, co hledám ve všem. To slovo zní tak nabubřele, ale lepší nemám. Pokud se týče té psané, zcela neskromně a hrdě se prohlašuju za holanovce.
Je to tvá první spolupráce s režisérem Fričem? Jak jste se dali pracovně - a osobně - dohromady? S Honzou se známe roky. Potkali jsme se v Dětském divadelním studiu v Praze. On je z Košíř, já ze Smíchova, takže jsme to k sobě měli blízko a vypili už nějaká piva. Ale profesionálně je to, myslím, teprve druhá věc. Před Krysařem jsme spolu dělali na inscenaci „Romeo a Julie a co jako?“ pro pražské Divadlo NaHraně. Kdo je dnes Krysařem? Asi každý, kdo touží, kdo se nesmiřuje, kdo je nakonec ochotný dospět, přijmout zodpovědnost, postavit se sám sobě. Je nějaká replika z našeho textu, kterou máš hodně rád? Na gymplu jsem Dyka neměl moc rád
a snad nikoho z téhle dekadentní partičky přelomu století. Ale jsem rád, že jsem si ho mohl přečíst znovu. Těch vět je celá řada. Např.: „Ocitli se na prudkém spádu, kde nečiní se kroky, kde zbývá pouze let.“ Nebo: „Zcela nahé ano. Bez ostychu. Bez výhrad.“ A ty Seppovy věty mám taky rád. Doufám, že jste všechno neškrtli. A co bys přál Krysaři v Hradci Králové? Krysaři v Hradci Králové bych přál, aby si k němu přes veškerou drsnost, surovost i přes tu nebohou poezii našel divák cestu. Jednoduché to nebude a přitom to dnes nelze jinak. Krysařovi obecně přeju spokojený přiblbý hamelnský život, klid, smíření, Agnes. Ptala se Jana Slouková
ONDŘEJ NOVOTNÝ (1984) Píše texty písní, divadelní hry i poezii. Studoval na konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze (tvorba textu, scénáře) a na Divadelní fakultě JAMU v Brně (divadelní dramaturgii). V současnosti působí jako pedagog na Pražské konzervatoři. Kromě toho vystupuje jako příležitostný hudebník a herec. Je zpěvákem punkrockové kapely Vyčůrat a spát a členem divadelního sdružení D´EPOG. Z jeho divadelních textů bylo zatím uvedeno: 2006 – Námořník (scénické čtení v Divadle v Dlouhé, režie: A. Goldflam) 2008 – Proud (A studio Rubín, režie: J. Frič) 2010 – Co je ve sklepě? (Studio Marta, režie: J. Mikuš) 2011 - S hrou TO LÉTO! zvítězil v dramatické Ceně Konstantina Trepleva a text byl poté uveden v Divadle Husa na provázku v režii Jana Mikuláška 2012 – Romeo a Julie a co jako? (Divadlo NaHraně, režie J. Frič)
-8-
č. 6 - únor 2013
POT&LESK
„Vždycky jsem dostal po hubě...“ ROZHOVOR S DAVIDEM „KRYSAŘEM“ SMEČKOU
Jaké byly Tvé nejsilnější dojmy po prvním čtení Dykova Krysaře?
Za
prvé: že mi knihu přinesla Marta Zaoralová, která hraje Agnes – tj., byl to impuls, čekám, že budem pořádně zkoušet. Za druhé: myslel jsem na Frikyho – režiséra Honzu Friče – který věděl, že to budu já ten Krysař – a hloubal jsem co na mně Friky vidí. Já šedá eminence divadla – herec třetích plánů, postrach prvních plánů. Já a hrdina? Antihrdina. Já a říkat moudra? Chlap, co v životě tolik chyb udělal? Ale Honza je výborný – dělej to, jak chceš, běž kam chceš, ale buď. Za třetí: Nebát se. Nepodělat se z toho. To víš, my na AD zobání kloužem po hraně, takže být Krysařem? Jedna noha nad propastí, druhá v nevědomé slasti.
Kniha mne ohromila básnivostí. Měla
blízko k mému oblíbenci L. Klímovi. Silný příběh, krásný jazyk. Jedním dechem přečteno. Děs a hrůza, jak to ztvárnit. Scénář však dal jasný styl, názor, jazyk. Nonstop, člověk mimo společnost, neklidný, vše, co učiní, má dopad. Nejen krysy, ale i jeho Osud, vše se za Krysařem táhne a on neustále uniká. Kniha má krásu, ale i vtip. Jak říká moje máma: „Hlavně, že to je o dvóch.“
l. Muzikant. Skladate dá Herec. Básník. Še eminence divadla. Rozervanec. Táta od rodiny. Solitér. . Parťák. Provokatér Boží talent. Kamarád. Antihrdina. Postrach prvních plánů. Pábitel. Krysař. Davka Smečák. Na jaká největší úskalí jste během zkoušení naráželi?
Mírně
odmýtizovat, zpřehlednit, dát prostor jiným básníkům, uchopit postavy. Srozumitelně. Mít se na jevišti, v Hameln, rád. Dost obav, strachu, nejasností, pochyb, prostě jsme pracovali, jeden den tak – pak zas jinak – dobré zůstane – špatné odejde. Hlavně vymýtit ty vnitřní obavy, že se to nebude líbit, že je něco moc, že se něco nepochopí apod. Hlavně se soustředit! Cesta je jasná, jasný je cíl.
-9-
č. 6 - únor 2013
POT&LESK Rytmus – netahat – nebýt zbrklý – být pevný – nebýt
v křeči – být uvolněný – nebýt ignorant. Dívat se, ale nečumět, vládnout slovem – ale nebýt Miloš Frýba.
Hlavně Smečáku: Moje zápisky ve scénáři – to nezna-
mená, že se to říkalo, to jsem si tak přeložil sám. Nemluv brněnsky, nekryj Vápna, nepouštěj stůl Bohouškovi na hlavu. Neprašti Martu píšťalou. Bacha, když pouštíš ocelovou trubku, ať nezlomíš Kubovi vaz. Buď charakter – né typ. Nerozumím Ti. Neslyším Tě. Tak zítra. Zaplatit složenky. Kajetán šmoulí den. Nezapal Martu zapalovačem. Nepraštil ses o ten portál moc? Kde je to sklo z těch panáků, cos rozflákal? Buď chlap a né intelektuál, buď macho a ne měkota. Netvař se jak vrah! No, něco ze sebe asi nevymýtím nikdy. A jindy? Jsi básník!!! Ó ty jsi básník!!! Nehrej porno. Nemaluj slova. Nechytej Ondru jako kus hadru. Bacha, holky mají jen jedny uši, opatrně. Neztěžuj si to. Zblázni se! Buď magor!!! Nebreč. Křič! Bal ji slovem. Buď tajemnej. Buď divnej. Nebuď úchylnej. Zkus se aspoň jednou trefit šipkou do terče. Vzdálenost mezi herci bývá i větší než půl metru. Nelep se furt! Jít do Erka. Jak udělat, aby zapalovač měl 20 cm plamen a nepálil? Nachystat krysy na průjezd. Nečum do lidí. Nečum do lidí!!! Tu poslední šipku nehodit po Martě vůbec!!! Drobný na kafe – krev do panáků. Opilost pryč – opilost zpět – no něco mezi. Nový židle – obouručky – jinak to nezvedneš. Máš to ve škrtu, vole. Netanči jak puberťák. Jsem Krysař? Buď tam, ale nebuď vidět. Vadíš sám sobě, ale nehrej to. Víš, nehrej. Spát!!! Víš, že je za Tebou Vrbič? A nad tebou Chrlič? – tak to hrej. Nebo si to škrtni. Hrej na Zoru! Na černý nesmíš!
Tak vidím, že musím
dávat na sebe a na okolí pozor. Zase vím, že jsem v dobré společnosti. Všichni kolegové jsou tak trochu Krysaři. Mají v sobě neklid, běs, touhy, lásky, jsou zásadoví, nezlomní apod. Takže když dělám chyby, tak mi to řeknou, já se urazím a pak udělám, co mi radí, a jde se dál. Každopádně pan režisér Frič po mně chce velkou postavu, chce, abych zahrál vlastně jeho, protože i on se cítí být Krysařem... To jsou moudra, co píšu... No vlastně každý chce být Krysařem, mít v sobě moc, touhu, sny, lásky. Každý cítí jak ho okolí mele, ale věří, že někdy nesemele.
Hraj na Fílu, hraj na Martu, na Ondru hraj! Víš co, raději hrej víc na sebe. Srdce, otevři se, poprvé, sílu, spánek. Geniálnííí!!! A dnes to bylo co? Vtip? Stahuješ kolegy. Tak zítra.
Upřímně
– asi pateticky, ale děkuju všem za krásné zkoušky. To mi ze srdce nikdo nevezme – žádný pisálek, kritik. Jestli to domrvím, ponesu si vinu sám, ale vím, že jsme během procesu byli poctiví, bavilo nás to, nerodili jsme ježky a neprudili se. Jak společně s režisérem Honzou Fričem vykládáte příběh Krysaře? Jeho motivace?
Být. Chvilku. Stačí jen být. Je jedno, jestli máš Píšťalu
nebo Plechovej bubínek nebo „Andělské Pírko věčnosti a klíč od Nicoty“. Pak to přijde, něco, někdo Tě nalomí, zmate, Ty mu/jí dáš celý život, změníš se, svitne naděje, pak přijde omyl, zklamání, nevraživost, zlo – pomsta, už je pozdě, celé se to domrví, zamotá, praskne jak vřed. Pak se rána vyčistí a začne život nový možná lepší, smysluplnější, snesitelnější. Pokoušet se znova a znova, aby to stálo za to tady na světě být. Když né my, tak ti po nás, ale naděje byla a bude. Kým nebo kdo je pro tebe Krysař?
Každý. Každý člověk má v sobě sílu, životní sílu, vlast-
nost, kterou bychom sami v sobě marně hledali – máme zase plusy a mínusy jiné. Krysař je především Člověk. A pak jde o to, jak s tím, co máš, zacházíš. Já osobně jsem sebedestruktivní. „Zastav se Krysaři“ – jako bych slyšel svou ženu Isabelu. „Krysaře to však pudilo dál
- 10 -
č. 6 - únor 2013
POT&LESK
Je pro Tebe téma Krysaře v něčem ryze osobní?
a dál, až na okraj propasti“ – jako bych slyšel Smečáka. Mám z toho strach, že skončím na tom dně propasti za městem Hameln a jediný, co si řeknu: „Příště jinak a lépe.“
Hlavně je to člověk, který zbavuje společnost strachu –
obav – to je taky to, co se na nás dnes uplatňuje: „Měj strach, nevaž si sám sebe, mlč, pracuj, a když je ti nejhůř, tak se směj!“ Smích jako jediná obrana před strachem – to nám mnohým zůstalo – bohužel.
Takže, cokoli v nás se může stát destruktivním a je cel-
Nezakotvit. Nestanout. Buď, jaký chceš. Panděra, pupky, krysy, krysy, krysy – chřtány, držky, ksichty. „Vždy, když se život urovnal a spal, „Vždy, když se život urovnal a spal, z klidu a ticha zmocnil se mě žal... z klidu a ticha zmocnil se mě žal... Zbytečno odcházeti, chceme-li se vrátit. Zbytečno odcházeti, chceme-li se vrátit. Ano, zcela nahé ano, bezbez výhrad.“ Atd... Ano, zcela nahé ano, výhrad.“ Atd...
V
jedné věci jsem Krysařem – jsem asi divnej. Když jsem přišel kamkoliv do neznámé hospody a pronášel moudra, dostal jsem po hubě. A šel jsem znova. Oni o fotbalu, politice a já osolil jukebox: „Včera ráno přišlááá! Zubatááá, zubatááá“! – zase to dopadlo blbě. Jedu na Slovensko – diskotéka – devadesátý léta – já v kožárně: „Žiletky na tělééé! Žiletky v tělééé!“. Topoool! Psí vojááácííí! No, šel jsem krváceje za město do svého stanu, ale ráno nastartil Toyota coupé a: „Hej, héééj jsem mladeeej – připadá mi to děsný, ale začíná mi bejt – tohle město těěěsný!“ No, dnes už raděj mlčím, ale prej se zas blbě dívám, takže asi fakt vadím.
kem jedno, zda-li mám, či nemám právo se svým darem takto zacházet, než k čemu mi byl dán. Jako muzikant taky neskládám písně pro náckovské kapely, a taky ne hudbu pro AZ-kvíz.
Osobní je Krysař ve všem. Každá role je osobní. Doktor taky operuje, aby to bylo osobní, obrana ve fotbale je taky osobní – vrah v Richardovi to nemá osobní. Ale nemusí to být vždy složitý – kamarád Karel mi ve 20-ti řekl: „Hele, každé chlap má na každó babu.“ Byl to brněnské automechanik a byl šťastné. On na tom byl líp než já – rozervaný inťoš v saku a dlouhým vlasem. Dramatizace Krysaře se z velké části opírá o poezii českých básníků? Jakou poezii si čteš rád Ty?
Pánové mistři Jirous, Krchovský, Mikulášek, Blatný, Topol. Spíš mne baví to zhudebňovat, či zhudebněné slyšet. Nebo říkat. Ten tok. Jo a Jan Vápeník. Znáš Vápna? Já ho znám. A znám ho se vším všudy.
Viz pan Landa Daniel – Krysaře též hrál – téma pro něj
jak dělané, jeho hudba skvostná, aranže, melodie – text pod tím? Nálada za tím? Zlo. Běs. A výsledek? Kouzelník Žito s kohoutem v náručí jde stavět jakousi věž a plavat se žraloky. Pamatujete si? Nebo už ne? Má mě taky takto rupnout v bedně? Takže je třeba do toho moc nepadat. Co kdybych přišel na jeviště po premiéře s čuníkem v náručí a tvrdil, že jsem čaroděj Sedmikráska. No, tak mě technika odveze na psychinu, ne? Prostě a jednoduše – je třeba často vyčistit duševní komory, holt někdy je tam nastláno. A s tím Krysař tak trochu nepočítal, že se uvaří sám v sobě. Teda 14 dní před premiérou je to tak, třeba to změníme, ten výklad je mnohoznačný.
Dnes jsem šel do školky, se synem a pět lidí mne pozdravilo tak, jak kdybych byl krysa.
To si nesmíš pouštět. Dva měsíce Ti v divadle postavy ří-
Změnil se během zkoušení nějak Tvůj vztah ke „krysám“? Ta zvířata chytrá já měl vždycky rád. Oni za to nemůžou, že krysami jsou. „Lidi jsou různý a různý koníčky maj... sbírají kožky, mince, kdejaký krám. Někdo má rád sny, jiný zase kačky, pro mně je teplo myšího kožíšku ráj. Když jdu na dvoreček – krysy už jsou tady... Když jdu do kotelny... je jich plno všady Jakpak tohle skončí?…“ – Pražský výběr Já vyrůstal na tomhle, tak co říct víc?
kají: „Vypadni. Jdi. Odejdi. Jsi nic...“ No, nespím, ale snad to bude dobré. I když Kuba Tvrdík mi málem už rozbil hubu na zkoušce (jako v roli samozřejmě). Doufám, že to není osobní. Jsem prostě provokatér.
Nemáš někdy pocit, že všichni žijeme v Hameln?
My žijeme v Hradci – to je tam, kde se jednou zjeví...
Každý má svůj Hameln. Někdo má Hameln doma – to
poklidné místečko, někdo Hameln v práci – teplá židlička, i já mám svůj Hameln – svět iluze, nalhávání si, růžový brejle, ješitnost atd. Nejde to být ideální, nejde to
„Nikdo už mi nezavolá, nikdo už mně nepohladí, všem lidem totiž moje bytost vadí.“ F. Topol
- 11 -
č. 6 - únor 2013
POT&LESK a je to nemožné. Hameln není špatně – to jen my někdy nevidíme a nechceme ani vidět, nejsme schopni vidět dál než za svůj Hameln.
Takže to vidím na CD Milana Bečváře „Bikini v Rimini 2“ – to je takové moje domácí zpívání. A hlavně už by to chtělo s ženou Isabelou nějaké to spočinutí – přeci jen život od portálu k portálu – ubytovna – školka – divadlo – ubytovna – ještě chvilku a je ze mě ten čaroděj Sedmikráska.
Jen si přiznejme, v čem jsme ti Hamelnští, to stačí. To
jsou moudra, co? Jdu chystat Bebe dobré ráno. Hameln dobré ráno. Synkovi s názorem. Takže žiješ svůj Hameln a někdy nabouráváš Hameln těch druhých. Oni to přijmou a už je méně krys v Hameln, méně krysího pachu v tobě – prostě vyvětrej tu a tam svůj Hameln.
A mám jeden sen. Nikdy se mi nesplnil. Bez výčitek být sám, v přírodě, tak dlouho, až se já rozhodnu vrátit se mezi lidi. Takže se cítím jako někdo mezi Nedvědem a Fanánkem.
Vyražte tedy ze svého Hameln, k nám do Hameln, na
náš Hameln a klidně se přes pivní Hameln vraťte do svého Hameln a zavřete okna, zhasněte a zjistíte, kde nechal Váš protějšek ten svůj Hameln pro Váš Hameln. Davka Smečák – básník.
Ptala se Magdalena F. Gregorová
Co tě v této sezóně ještě čeká?
š, ěsta, hledám skrý Dál, v kulisách m édo se síťkou , že tančím jak torp kde nikomu nevadí
nově divadle – režie Jiří Nekvasil. Před nedávnem premiéra divadelní kapely Mastix a herců KD – dopadlo to skvěle. Ve stejný okamžik premiéra Rozrazilu v Huse na Provázku – tam taky pár hudeb mých. Myslím, že herecky zůstanu už pouhým náhradníkem na lavičce a nosičem bumbaflaší a obědů – tzv. záložák – kdyby náhodou, ale v dubnu zase bude „Novoroční koncert v Besedě“ – expanze kapely Mastix do Rakouska a Itálie. Už jsme taky porodili Richarda III. – tož je potřeba věci udržovat a ne jen plodit dál a dál. No a příprava textu a hudby do Zlína Největší z Pierotů se Zojou Mikotovou. To bude asi veliké. A několik venkovních hudebních instalací – to bude malinké. Takže abych mohl Krysařovi dávat vše, je třeba i spát. Pak doma police přidělat, prý i byt a myčku spravit a tak vůbec.
ve vlasech, erá nevoní, s dřevěnou růží, kt v saku ze záclon a dost děsně uštvanou ra ale vždy navodí tu h klackovitých let, vědomí těch našic a už pryč. íct, i když jsou třeb který si nedáme vz ám tu skrýš, A tak dál stále hled laté: y neřekne to prok kde ti nikdo a nikd vádíš?“ „Hele mladej, co vy uje šíleně, e, ten chlapík tanc Ale třeba: „Hrom rantule, nebo co.“ kousla ho snad ta
V den premiéry Krysaře – hudba Sedmá pečeť v Mahe-
vlíček (Pražský vý M. Kocáb – M. Pa
Takže na jednu stranu chci klid a na druhou už bych zas
něco podnikal, podněcoval, probouzel, tavil, ovlivňoval...
- 12 -
běr)
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
„Stokrát opakovaná lež se nakonec stává pravdou...“ ROZHOVOR S REŽISÉREM ŽEBRÁCKÉ OPERY DANIELEM ŠPINAREM Bylo tohle Tvoje první režijní setkání s Václavem Havlem dramatikem? Jaké jsou Tvé dojmy z tohoto „setkání“? Ano. Havla jsem nikdy nerežíroval a upřímně řečeno, jeho hry jsem si vždycky raději četl, než je sledoval v divadle. Připadalo mi to takové „ukecané“. Ale
Režisér Daniel Špinar není v Hradci Králové žádným nováčkem. Jeho Zimní pohádka, Maškaráda a Morgiana byly pozoruhodnými inscenacemi na pomezí snu, fantazie a skutečnosti. Bude stát Dan v Havlově mafiánské grotesce, která nemilosrdně popisuje dění v naší společnosti, nohama pevně na zemi?
Dozvěděl ses o Havlovi něco nového, něco, co Tebe osobně překvapilo? Obsahově mě asi nic moc nepřekvapilo. Havel byl veřejně známou postavou s poměrně dost dramatickým životem, a jako umělec měl jistě výborné schopnosti nasávat vše kolem sebe. Věřím, že do hry vtisknul svou osobnost, včetně svých nepřeberných zkušeností s bývalým režimem. Velmi typický je jeho všudypřítomný humor a samozřejmě velká vášeň pro ženské pohlaví. Co mě překvapilo, je možná žánr, který je velmi těžko uchopitelný. Právě si na tom s herci poměrně výživně lámeme při zkouškách zuby. Jakého největšího posunu jste se ve výkladu Havlova textu dopustili? Stylově hru posouvám do Anglie sedmdesátých let dvacátého století. Postavy vidím groteskně a situace obrazně. Tady v Čechách obecně panuje taková představa, vycházející z inscenační tradice, že herci prostě jenom chodí, sedí a mluví v realistických kulisách a že všechno je v textu. Kdo zná mojí tvorbu, asi tuší, že tímto směrem se pustit nehodlám. Jinak Havla netřeba příliš vykládat – jak jsem už řekl, je až hrozivě aktuální.
myslím, že čím je člověk starší, tím víc jeho hrám rozumí. „Ukecanost” je všude kolem nás – lidé, zvláště politici, nás na každém kroku zahlcují prázdnými slovy, žvaní, mlátí prázdnou slámu. Takže Havel skrze tuto „ukecanost” vlastně sděluje obsah. Pokud jde o Havlovo dramatické dílo, myslím, že se Žebrácká opera trochu vymyká. Je to variace na Gayovu a Brechtovu slavnou předlohu. Drží se tedy víceméně pevně daného příběhu, který se točí kolem známého muže podsvětí Mackieho Messera. Možná právě proto se mi jeho Žebrácká opera zdá oproti jeho ostatním dramatům dějovější, situačnější a po formální stránce stylizovanější.
Proč by se podle Tebe o Havlovu dramatiku měli zajímat dnešní mladí lidé? Protože je hravá, zábavná, úderná, vtipná a protože Havlův odkaz „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí” není jen populistická prázdná floskule, ale hodnota, které bychom měli věřit.
Jaký odkaz nám Havel zanechal ve své Žebrácké opeře? Co je její hlavní téma? Popisuje naprosto přesně fungování společnosti – její hrabivost, amorálnost, alibismus, kolaborantství, vlezdoPtala se Magdalena F. Gregorová prdelkovství. Průměrní a ohební vyhrávají, kdežto výjimeční jedinci s morálním gruntem umírají. Asi nejsilnější je pro mě téma stokrát opakované lži, která Daniel Špinar – jedna z nejvýraznějších osobností současné režie. se nakonec stává pravdou. A je jedno, že hra byla Po studiích herectví vystudoval také režii činoherního divadla na napsána za socialismu, protože máme kapitalisDAMU. V roce 2002 založil spolu se svými kolegy z DAMU občanské mus, a nic se nezměnilo. Teď jsme například měli sdružení Divadlo VALMET. V roce 2003 získal na studentském festivolby hlavy státu a vyhrál Zeman, který vlastně cevalu ZLOMVAZ cenu časopisu REFLEX za nejlepší herecký výkon. V lou kampaň nestydatě lhal – a národ mu to sežral letech 2008 – 2010 působil jako kmenový režisér Divadla na Vinoi s navijákem. hradech. Zde nastudoval Büchnerova Vojcka, kterého kritika vyznamenala Cenou Alfréda Radoka. Od roku 2010 je na volné noze.
- 13 -
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
Ze zkoušek Žebrácké opery
- 14 -
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
„Richard III. je pro nás všechny neopakovatelná zkušenost!“ ROZHOVOR S MARTINEM SEDLÁČKEM PRODUKČNÍM ČESKÉHO CHLAPECKÉHO SBORU
Kdo jsou mniši pějící božskými hlásky na nebeském kůru v krvavé tragédii Richard III.? Talentovaní zpěváci z Českého chlapeckého sboru v Hradci Králové, jehož produkčním – ale také korepetitorem a zpěvákem „v utajení“ – je Martin Sedláček.
Jak vznikla spolupráce Českého chlapeckého sboru z Hradce Králové na inscenaci Richard III.? Na konci prázdnin se na našeho sbormistra Jakuba Martince obrátil David Drábek společně s Darkem Králem, zda by se v našem sboru nenašlo několik kluků, kteří by se nebáli zazpívat si v Klicperově divadle. Byli jsme zrovna na letním soustředění v Krkonoších, kde pravidelně každý rok „startujeme“ novou sezónu, a i když nás až do Vánoc čekalo nastudování tří velkých sborových děl, na nabídku jsme kývli. Když jsme se pak vrátili do Hradce, tak jsme se hned první zářijové úterý vyda-
li s deseti odvážlivci na první zkoušku do divadla a s trochou nadsázky se dá říct, že jsme odsud až do premiéry nevylezli. Jak spolupráce probíhala a s jakým požadavkem se na Vás tvůrci inscenace obrátili? Musím se přiznat, že jsme zpočátku vůbec nevěděli, do čeho jdeme. Jen, že bychom měli vytvořit dvě čtveřice, které se budou alternovat, že se bude zpívat a capella, čtyři nebo pět písniček a že všechno bude vznikat na míru až při zkoušení, podle toho, co klukům bude dobře sedět a co zvládnou. A tak začalo naše dvouměsíční zkoušení, kdy jsme chodili do divadla skoro každý den, ze čtyř písniček nakonec vzniklo sedm, místo čtyř kluků nakonec v představení zpívá pětice, a já, který jsem se nejdřív chodil jen na zkoušky dívat, jak to klukům jde, nakonec zpívám zpoza kulis jako šestý.
Richard III. - všichni...
- 15 -
Takže kromě produkce sboru i zpíváte? Čím víc hlasů zní, tím je samozřejmě celkový zvuk lepší a mohutnější. Ideální by bylo, kdyby mohlo zpívat najednou všech deset kluků, ale to bychom se už na lávku nad jeviště do toho našeho okénka nevešli. Jak jsem již říkal, původně jsem se chodil do Klicperáku jen dívat na zkoušky, ale postupně jsem začal korepetovat a nakonec skončil jako šestý zpěvák, který jako jediný není vidět, jen slyšet. Mám trochu výhodu, že se nemusím líčit, ani oblíkat do kostýmu, na druhou stranu nemám jako kluci výhled z ptačí perspektivy a celé představení mám tak trochu jako rozhlasovou hru. Podíleli jste se aktivně na konceptu hudební složky v představení? Přicházeli jste s nápady? Podíleli jsme se velmi aktivně, a rádi! Hudba je opravdu šitá klukům na
POT&LESK
č. 6 - únor 2013 Koncert herců a jejich hostů v Besedě
míru. Kromě Darka Krále, který měl celou hudební stránku na starosti, s námi nejvíc času strávil David Smečka, což je nejenom skvělý herec, ale taky úžasný hudebník. Celé září jsme vlastně s Davidem Smečkou vymýšleli nové a nové úpravy, hlasové kombinace a varianty, každý den jsme odcházeli s novou várkou not. Pro kluky to byl úplně jiný způsob práce. Ve sboru dostanou noty, které jsou dané a prakticky neměnné, tady jsme měnili všechno a pořád!
našich stránkách www.chlapeckysbor. cz nebo na profilech na Facebooku a na YouTube, kam pravidelně nahráváme naše video blogy. Jeden video blog jsme dokonce věnovali zkouškám na Richarda III.! Celkem i s přípravným oddělením Zpěváček má náš sbor asi 80 členů, sbormistry jsou manželé Jakub a Jennifer Martincovi, přípravné oddělení vede Simona Hlavatá a já působím jako produkční. V podstatě se starám o zázemí sboru, aby vše fungovalo, jak má.
Řekněte nám, prosím, něco o historii Vašeho sboru, kolik máte členů a jaká je Vaše úloha? Náš sbor byl založen teprve nedávno, v listopadu 2010, ale i když je relativně mladý, má za sebou hodně úspěchů. Hostovali jsme třeba na prestižní konferenci amerických sbormistrů v americkém Madisonu, absolvovali jsme dvě turné po Severní Americe, natočili jsme dva kompaktní disky, které obdržely skvělé recenze, v létě jsme si přivezli 1. místo ze sborového festivalu v Itálii, vystupovali jsme s Norimberskými symfoniky, Českým národním symfonickým orchestrem, hradeckou Filharmonií, s dirigentem Liborem Peškem, tenoristou Peterem Dvorským a mnoha dalšími. Doma v Hradci Králové připravujeme koncertní cyklus Královéhradecká zastavení, kam si zveme zajímavé hosty, mezi jinými třeba Hradišťan s Jiřím Pavlicou. Je toho opravdu hodně, ale všechno se dá najít na
Měli zpěváci předchozí zkušenost s divadlem? Pro ty nejstarší kluky to nebyla úplně první zkušenost. Před několika lety společně s režisérem Karlem Brožkem, který tady v Hradci také dlouhou dobu působil, inscenovali terezínskou dětskou operu Brundibár. Já osobně jsem jako malý kluk vystupoval v Bizetově opeře Carmen a na gymnáziu jsme se spolužáky založili studentské divadlo a sjezdili pár amatérských přehlídek. Richard III. je ale pro nás všechny neopakovatelná zkušenost a velký zážitek! Jak hodnotíte (společně se zpěváky) tuto scénickou zkušenost? Co vám přinesla? Kluci díky Richardovi neuvěřitelně vyrostli pěvecky. Ono se to nezdá, ale zpívat schovaný v davu ostatních hlasů ve sboru je doslova brnkačka proti tomu, co kluci musí dokázat na jevišti. Tady jsou sami za sebe, mají svůj vlastní
- 16 -
port a každá nejistota, každé zaváhání je slyšet a neodpouští se. Navíc to často není jen čtyřhlas, ale sedmi nebo osmihlas. Kromě pětice „mnichů“, která stojí na kůru, totiž s námi zpívají ještě herci Honza Sklenář, David Smečka, Kuba Tvrdík nebo Tomáš Lněnička. A nesmím zapomenout samozřejmě na Pavlínku Štorkovou a její Somewhere Over The Rainbow, což je píseň, která pokaždé sklidí potlesk na otevřené scéně. Co říkáte na Drábkovo svérázné a osobité uchopení klasické tragédie? Nejprve se musím přiznat, že jsem měl opravdu strach, co z toho vznikne. Ještě, než jsme začali zkoušet na jevišti, donášely se k nám jen útržkovité informace. Richarda bude hrát žena, ostatní role chlapi, pod Made in England bude módní přehlídka, při Over The Rainbow se bude vraždit, v inscenaci bude žába, pták, černý kůň, bílý kůň... Bylo jasné, že to nebude klasické představení a hlavou se mi zákonitě honily myšlenky, do čeho jsme to vlezli. Ale výsledek nejen, že zahnal strach, ale naprosto předčil má očekávání. Představení se sice tváří jako zábavný kabaret, ale o to víc vyniká ten silný příběh temna a zla. Nejsem divadelní vědec ani kritik, abych ohodnotil, jestli je Drábkovo pojetí správné či špatné, mně se líbí a pokaždé je to pro mě hodně silné a emotivní představení, i když už hrajeme 16. reprízu.
POT&LESK Jaké všechny písně máte v Richardovi na „repertoáru“? Zpíváme celkem sedm písní. Hned v úvodu zpíváme „mejdynu“, neboli Made in England od Eltona Johna, několikrát zazní Only Time od Enyi, příchod profesionálních vrahů doprovází titulní melodie ze seriálu Profesionálové a četné popravy jsou uvozeny Hymnou Ligy mistrů UEFA. Ke korunovaci Richarda zpíváme Mercuryho We Are The Champions a k jeho poslední bitvě Sunday Bloody Sunday od U2. No a k vraždění princů zní Over The Rainbow, což je původně melodie z filmového muzikálu Čaroděj ze Země Oz z třicátých let. Písničky vybíral David Drábek a společně s Darkem Králem vymysleli, jak by asi která věc měla znít, že třeba Made in England by mohlo být gosplové. Samotné úpravy už byly na nás s Davidem Smečkou. Nedá se přímo říct,
č. 6 - únor 2013 kdo upravil kterou píseň, protože jsme si do toho vzájemně hodně „kecali“ a spoustu toho vymýšleli a měnili přímo na zkouškách, ale třeba Enya je spíš Davidova úprava a já mám na svědomí Made in England. Působení v Richardovi III. nebyla Vaše jediná ani poslední spolupráce s Klicperovým divadlem. Co ještě máte za sebou? Souběžně s Richardem III. vznikala i další inscenace – Sexmise v režii Šimona Cabana, kde měl hudební stránku na starosti taky Darek Král. Pár dní po premiéře Richarda vzniknul nápad, že bychom mohli nazpívat zhudebněné Ovidiovy verše do scénické hudby, a tak naše hlasy, i když jen v několika vteřinách, zní v samém závěru Sexmise. A teď v lednu jsme také vystoupili na Novoročním koncertě herců Klicpe-
rova divadla a jejich přátel. S klukama jsme zazpívali nejen písně z Richarda, ale já jsem se také jako klavírista na chvíli zařadil do divadelní kapely Mastix. Proč by podle Vás měli diváci na Richarda III. přijít? Čeho si na inscenaci ceníte Vy? Každý si v Richardovi III. najde to své, krásná hudba, vtipné a úžasné kostýmy Simony Rybákové (musím se někdy zeptat, proč vlastně kluci mají na hlavě drátěné koule), děsivý a silný příběh a vynikající herecké výkony v čele s Pavlínou Štorkovou. Je to zkrátka skvělá inscenace, u které se rozhodně diváci nebudou nudit.
Rozhovor vedla Magdalena F. Gregorová
Martin Sedláček (klávesy, zpěv) „koncertuje“ v Besedě
- 17 -
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
NA KAFI
hrdiny a jeho počínající lásku k Agnes. Po mírném dušení se, ozývá se pokašlávání jednoho ze štamgastů. Po dvou vteřinách ze zákulisí přidává se rekvizitářka, pak se už odváží i nápověda, trio kašle čím dál silněji, někdo se jim začne jedovatě pochechtávat, ovšem smích se rychle mění téměř v astmatický záchvat a režisér si rve vlasy, neboť pracovat s takovým lazaretem je nad jeho síly. Každým dnem odpadává někdo další, občas zkoušíme bez jedné z figur, to je vůbec blázinec, protože text čte poměrně nezaujatě buď nápověda nebo režisér, a vy si zhmotňujete ducha, který plní sice ve vašich představách půdorys, ale sklenku nenaleje, ubrus neuklidí, rekvizitu nepodá. Přes všechno to trápení mám jednu dobrou zprávu. Nový kolega Janek Vápeník zvaný „Vápno“ též byl chorobou postižen. Je to muž nepřehlédnutelné postavy, mohutného
s Lenkou
Milí čtenáři, dovolte mi, abych vám sdělila jedno malé tajemství. Nikdy, opravdu nikdy jsem nestála o přímou volbu prezidenta. Tušila jsem, že ten blázinec se ze sněmovny přenese do celé mé milované vlasti. Ne, že by bylo nějak povznášející sledování prezidentské volby v parlamentu. Naopak, vzbuzovalo to v člověku úzkost, sledovat, jak se poslanci znemožňují. Ale koneckonců, oni jsou za to velmi slušně placeni. My, běžní občané, se znemožnit nemusíme, neboť jsme anonymní a nemusíme každému vyslepičit, koho budeme volit. Bohužel ani jeden ze tří kandidátů, které bych s klidem podpořila, se na post nejvyšší nedostal. Ale! Raduji se z jednoho prostého důvodu. Že totiž moje osobní štěstí opravdu nezávisí na tom, kdo usedne na prezidentském stolci. Jsem zcela prosta touhy po moci, tudíž mi účast v podobném cirkusu nehrozí. V mé osobnostní výbavě není závist, takže nezávidím nikomu prebendy, ani komůrku na Hradě. (I když některé poslanecké výhody mi, pravda, lezou krkem stejně, jako vám). Jak dopadla cesta na Hrad již víme. O tom tedy dosti. A co se tou dobou dělo v podhradí? Nevím jak kde, u nás se pracovalo. Zatímco my „Krysaři“ jdeme do finále, „Havlovci“ jsou asi v třetině svého kreativního snažení. A trápíme se. Když k nám dolehla zpráva, že epidemie chřipky dorazila do Pardubic, spadla nám čelist. Bylo zřejmé, že se zmocní i našeho města královen. A taky ano. Někteří chudáci to odskákali chřipkou střevní. Vyznačovali se tím, že celou noc proseděli na toaletě a tiše blinkali do kyblíčku. Navraceli se do práce zelení, takřka průsvitní, a s hrůzou v oslabeném hlase nám vyprávěli jakým martýriem museli projít. Další pak pořídili si chřipku klasickou, to znamená, že též lehce zezelenali, kašlali, kýchali, bolelo je celé tělo a teklo jim z nosu a z očí. Představte si scénu, ve které sedíme jakože v hospodě, máme hlavu v dlaních a jediný řídící úkol: být zticha, abychom nerušili příchod hlavního
Na hradě a v podhradí hlasu a bohatého temperamentu. Našim hospodským scénám celé zkoušky velel a my na to trošku zištně spoléhali. Náhle koukáme, Vápno se plouží, šeptá, místo očí má škvírky užší než slavný Jan Werich, kašle a smrká, no a co se týče temperamentu a humoru, jeho vklad rovná se nule. Došlo to tak daleko, že režisér zvaný Friky vyzval pana kolegu Vápna ať zůstane doma a trošku se poléčí. Vápno poslechl, ale již další den hrál a pak zkoušel, zkrátka zachoval se stejně, jako to děláme my, dlouholetí Hradečáci. Z čehož vyvozuji, že Vápno dobře zapadl do kolektivu a to JE přece dobrá zpráva. Totéž ostatně udělal Filip Richtermoc, Zora V.-P. si ani ten den nevybrala, stejně jako nápověda, inspice a rekvizitářka. Stinnou stránkou toho všeho je, že kapénky stále poletují mezi námi a já se velmi bojím, abychom my ostatní nepadli na bitevním poli zvaném divadlo, právě v den premiéry. A nakonec z podhradí zpráva nejkrásnější. V noci na Hromnice se mi narodilo čtvrté vnouče, holčička Rozárka. Cítím se tak slavnostně, že to nemůže přemoci ani prezidentská inaugurace, která se bude konat na MDŽ! A vy, milí diváci, přijďte se v té vlezlé zimě ohřát do divadla! Vaše Lenka
- 18 -
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
26. ledna 2013, v den a večer, kdy jsme si v první přímé volbě zvolili nového prezidenta, se konalo i jiné „poprvé“. Ve Studiu Beseda se uskutečnil první a Novoroční koncert Klicperova divadla, na kterém vystupovali členové souboru a jejich přátelé a pod organizační taktovkou Davida Smečky tak přinesli veliký, takřka pětihodinový zážitek svým divákům a posluchačům.
PRVNÍ KONCERT V BESEDĚ ZA NÁMI!!!
(připravila Jana Slouková)
- 19 -
POT&LESK
č. 6 - únor 2013 Nejpre nastoupila na podium kapela MASTIX ve složení David Smečka (el. kytara, zpěv), Jakub Tvrdík (fagot, flétna, zpěv), Isabela Smečková Bencová (zpěv), Pavlína Štorková (trumpeta, zpěv), Jan Vápeník (kytara, zpěv), Magdalena Pavlíčková (saxofon, zpěv), Jan Sklenář (kytara, zpěv), Martin Sedláček (klávesy, zpěv) a Ctirad Tomis (bicí). Nad vším bděl „guru“ kapely, Kapitán Pejsek, v podání Jana Bílka, který v kostýmu z inscenace Noc oživlých mrtvol prokládal jednotlivé písňové bloky básněmi J. H. Krchovského. Po jevišti se taktéž probíhal bílý kůň z Richarda III., tedy Miroslav Zavičár, který neopomněl tu a tam vyzvat divačky k tanci. Kromě publikem očekávaných písní z inscenací Klicperova divadla to dokázal Mastix pořádně rozjet i na rockové pecky od skupin Garáž, Pražský výběr a Tři sestry, nechyběl ani samostatný blok autorských country písní Jana Vápeníka či rockový šanson Sebastián v podání Jana Sklenáře. Své vystoupení přidali také členové Českého chlapeckého sboru v Hradci Králové, kteří zazpívali nejen vlastní sborové úpravy známých písní, ale nechyběl ani úžasný song z Richarda III. se sólem Pavlíny Štorkové Over the rainbow či další sborové písně z tohoto představení. Do programu se zapojila také Helena Plecháčková se svým flamencovým okénkem a pódium poté ovládl Jakub Tvrdík s kapelou One session band. Slovy klasika, bylo to překrásné a bylo toho dost, věříme proto, že všechny zúčastněné koncert opravdu potěšil a nejen oni si najdou cestu na jeho pokračování – tentokrát 13. dubna 2013 opět ve Studiu Beseda!
- 20 -
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
Galerie U Klicperů
ELIŠKA JAKUBÍČKOVÁ: BLÍZKOST
Eliška Jakubíčková absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v roce 1993, kde prošla ateliéry J. Načeradského a Z. Berana. Má za sebou řadu sólových i skupinových výstav. Její plátna byla vybrána pro přelomovou výstavu Perfect Tense-Malba dnes (Jízdárna Pražského hradu, 2003) mezi zástupce aktuálních expresivních tendencí. Je zastoupena ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie a v dalších našich a zahraničních sbírkách. Malba Elišky Jakubíčkové se vyznačuje velkou jistotou. Charakteristické je pro ni mimořádně uhrančivě působící, suverénní a energické gesto a koexistence momentu jistoty a opačného momentu hledání. Její hledání je rozhodné, soustředěné a dochází naplnění. V tu chvíli malířka opouští hledací modus a malba se stává formulací.
Job, 1995, akryl, plátno, 225 x 185 cm
Její soustředění a prožitek sledovaného jevu neslouží osobní sebereflexi. Usiluje o sdílení zakoušení existence a světa, který je pro ni společenstvím jsoucen v tomto čase a prostoru. Ohledává je zblízka, shledává mnohé blízkými. Tak se jí na plátnech ocitají člověk a svět jako všichni ti ztracení synové, Jobové, Salomé bez patosu vyznání stejně tak jako květiny, a také stavy, myšlenky, chvíle, časy. Zachytává realitu v její unikavosti, dává formu a objem skutečnostem, se kterými si tyto veličiny obvykle nespojujeme. Zhmotňuje nehmotné pocity a stavy a my, stojíce před plochou malby, můžeme zakoušet, na téměř fyzicky jejich tíhu či lehkost. Lucie Šiklová
SLAVNOSTNÍ ZAHÁJENÍ VÝSTAVY 23. ÚNORA 2013 V 19.00 HODIN. Úvodní slovo Lucie Šiklová
Barborka, 2012, akryl, plátno, 80 x 100 cm
- 21 -
POT&LESK
č. 6 - únor 2013
JEŠTĚŘI
Muzikál dramatika, režiséra a uměleckého šéfa Klicperova divadla Davida Drábka a jeho spolupracovníků - hudebníka Darka Krále a textaře skupiny Sto zvířat Tomáše Belka.
: a r é i n r e D ! t s o t i ž e l í ř p í n d e l Pos
23.
! 0 0 . 9 1 v a r o ún
Příští POT&LESK vychází v první polovině března na webových stránkách Klicperova divadla. Chybí vám některé číslo POT&LESKu? Máme pro vás archív: www.klicperovodivadlo.cz/potlesk ! Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:
Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Gregorová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto Patrik Borecký, Tomáš Zeman, Jana Slouková a archiv. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz; telefon: 495 512 857. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.
- 22 -