Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2011/2012 - č. 3
POT&LESK
Co nás čeká v prosinci...
HRAJU VYCHRTLÉHO VYSOKOŠKOLSKÉHO PROFESORA
s Vojtou Dvořákem o Tulákovi po hvězdách, rolích, režisérech a divácích...
(NE)VIDÍM TO KRITICKY tentokrát s Janem Kerbrem
Dušičkově
NA KAFI S LENKOU KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ
POT&LESK
č. 3 - listopad 2011
Ceny Českého rozhlasu v sezoně 2010/2011
v 15. ročníku ankety Neviditelný herec – Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu a Nejlepší rozhlasová hra (V anketě hlasovalo 5.465 čtenářů Týdeníku Rozhlas.) Za nejlepší původní rozhlasovou hru zvolil čtenáři KOULI dramatika DAVIDA DRÁBKA v režii Aleše Vrzáka, jejíž ústřední inspirací byly sportovní a životní osudy koulařky Heleny Fibingerové. Hra byla odvysílána v lednu 2011. Herečka PAVLA TOMICOVÁ obsadila v ženské herecké kategorii druhé místo právě za interpretaci postavy koulařky Mileny v Kouli. „Celý rok jsem se touto kauzou dobře bavil. I když si myslím, že rozhlasoví kolegové museli odolávat většímu tlaku. Podvědomě se totiž všichni obáváme, že by nás nějaká vyšší neviditelná moc začala cenzurovat či nějakým způsobem uzurpovat“, okomentoval dění kolem této hry David Drábek. „Jsem rád, jak to nakonec dopadlo a že se hře, jíž se chystám 28. dubna 2012 uvést na studiové scéně Klicperova divadla Beseda v Hradci Králové, dostalo náležité pozornosti. I když si myslím, že svou hvězdnou hodinu jsme si odbyli tím, jak jsme vůbec bojovali o to, aby Koule zůstala v éteru a nebyla soudně zakázána, což by skutečně byla velká bizarnost“, dodal Drábek.
! e m e j u l u rat
g
RU Á O T EPER
R A N E ÁM
M
Christian Dietrich Grabbe: DON JUAN A FAUST Režie: Jiří Nekvasil Dva extrémy a protipóly, dva principy, tělo a duch, ďábelský rytíř... Hrajeme na hlavní scéně! Filip Richtermoc /Don Juan/ a David Smečka /Leporello/ na snímku Viktora Kronbauera -2-
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
LISTOPAD
Vážení a milí čtenáři,
obsah:
4 - Listopadové zpívání k 17. listopadu 5 - s Vojtou Dvořákem o Tulákovi po hvězdách, rolích, režisérech a divácích... 7 - Balada pro banditu s Husou na provázku a Tomášem Lněničkou 9 - (NE)VIDÍM TO KRITICKY 11 - Zkouškové hodování 13 - Jak je před premiérou 16 - Na kafi s Lenkou 17 - Jak bývá po premiérách 19 - Co nás čeká v prosinci
26. 11. premiéra JEKYLLA HYDEOVÁ
4. 12. SVĚTÁCI (Malované děti) Hostujeme v Divadle na Vinohradech!
vítáme vás na stránkách listopadového čísla našeho divadelního měsíčníku plného potu i lesku a doufáme, že vám jeho čtení zpříjemní podzimní dny, kdy počasí už začíná být lezavé, šero a tma ovládají čím dál větší část dne a člověk by nejraději zalezl do postele s horkým čajem nebo svařákem a dobrou knížkou… Naštěstí velká část z vás, a vlastně i z nás, úspěšně přemáhá tyto stavy a s radostí přichází do útulného teplíčka divadelního sálu, kde tráví nejeden pěkný večer. Spolu s koncem října skončil také náš festival Čekání na Václava, můžeme být velice spokojeni, a snad jste neméně spokojeni i vy, neboť nabídka inscenací byla pestrá a fanoušek každého žánru si mohl přijít na své. Musím se přiznat, že v maratonu zkoušení obou nových premiér Klicperova divadla jsem neměla k návštěvě hostujících představení tolik času a sil, ale přesto jsem jich několik zhlédla a udělala mi velikou radost. Speciálně bych tady ráda zavzpomínala na večer s J. Prévertem – JAK UDĚLAT PODOBIZNU PTÁKA, kterou k nám přivezlo divadlo Viola. Bylo moc krásné rozvzpomenout se na verše, které jsem si coby gymnazistka neúnavně opisovala do svého deníčku, i když od té doby mi na Prévertovy sbírky v knihovničce sedal prach, a najednou to všechno ožilo, vyvstávala slova i obrazy a dokonce se mi vybavila i ta malá sušená růže, kterou jsem si tehdy vlepila k Prévertově nádherné básni Barbara… Inscenace Lídy Engelové s Josefem Somrem, Davidem Novotným a Bárou Polákovou byla skutečně dotykem poezie, který v dnešní uspěchané době hodně schází. A tak jsem ráda, že jsem se mohla spolu s ostatními diváky na chvíli zastavit a bylo mi moc dobře na „té Zemi, která je hvězdou“. Že „trocha poézie nikoho nezabije“ ví i Jiří Suchý, jehož divadlo Semafor přivezlo k nám do Hradce inscenaci Hodiny jdou pozpátku. Bylo to další pokračování oslav osmdesátin této obdivuhodné osobnosti české divadelní a literární scény. Klicperovo divadlo ovšem o pár týdnů dříve také přispělo s přímou gratulací Jiřímu Suchému – s úspěchem jsme na prknech Semaforu odehráli naší inscenaci Dobře placené procházky v režii Radka Balaše. Pan autor byl spokojen a my jsme moc rádi, že se mu hradecké divadelní pojetí jeho jazzové opery líbilo! Milí čtenáři, přeji vám tedy poklidný poetický listopad, bez depresí, shonu a s časem pro zamyšlení a krásnou knihu. Vždyť podzimu se věnovalo tolik básníků, že se nemůžete ve výběru zmýlit… Za redakci POT&LESKu Jana Slouková
-3-
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
LISTOPADOVÉ PÍSNĚ
Tradiční hudební setkání hereckého souboru Klicperova divadla a jeho hostů k 17. listopadu. „Listopad 1989 byl jednou z nejdůležitějších událostí v našich životech. Jak zní citát zavražděného prezidenta Spojených Států J. F. Kennedyho: „Neptejte se, co pro vás může vaše vlast udělat. Ptejme se, co můžeme my udělat pro ni.“ Setkání a vzpomínání s pisničkami, zpívají a hrají herci Klicperova divadla!
17. listopadu v 17.30 před divadlem!
-4-
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
S VOJTOU DVOŘÁKEM O TULÁKOVI PO HVĚZDÁCH V pátek 14. října měla ve Studiu Beseda premiéru dramatizace slavného Londonova románu Tulák po hvězdách. Hlavní roli vězně odsouzeného na doživotí hraje Vojtěch Dvořák. Dva týdny po premiéře jsme se Vojty zeptali: Co tě napadalo na začátku zkoušení, po prvním přečtení Tuláka po hvězdách? Nejdříve jsem byl ne úplně mile překvapen, že oproti románu je dramatizace velmi okleštěná. Chyběly mi tam mé oblíbené Standingovy pirátské, osadnické a robinsonské příběhy. Ale na druhou stranu jsem chápal, že by to šlo jen velmi těžce přenést na jeviště. No a záro-
HRAJU VYCHRTLÉHO VYSOKOŠKOLSKÉHO PROFESORA veň se mě zmocnila nejistota, že nás čeká velmi těžká práce a jestli to vůbec budu schopen nějak přijatelně zahrát... A také, jak se sakra dostanu z té kazajky? Evokovala ti hra nějaké tvé vlastní vzpomínky? Připomínala ti něco? Snad jen, že rád sním a ve snech mám možnost cestovat a toulat se...
-5-
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
Co tebe na hře nejvíc zaujalo? Jaké téma? Velké utrpení člověka ve vězení a nezlomnost jeho vůle. A samozřejmě s tím spojené přátelství Standinga a jeho spoluvězně Morrella, který mu výrazně pomohl to velké utrpení snášet... Jak dlouho ti trvalo, než ses sžil s hlavní postavou Darellem Standingem? Nějakou dobu to trvalo. Přece jenom hraju vychrtlého vysokoškolského profesora. Jak se během zkoušení měnil tvůj pohled na tohoto hrdinu? Můj pohled na něj se vlastně nijak neměnil. Šli jsme pořád svou cestou od zkoušky ke zkoušce, kde jsem se dozvídal další a další indicie. A s každou další zkouškou jsem k němu měl blíž a blíž… Máš za sebou prvních pár repríz, jak podle tebe přijali inscenaci diváci? Jaké byly reakce? Reakce, které se ke mně dostaly, jsou vlastně všechny velmi příznivé. Teď hlavně, abychom se s tím kouskem se ctí vypořádali my herci. Jak se ti spolupracovalo s režisérem Davidem Šiktancem? S Davidem jsme už od školy kamarádi, tudíž se mi s ním spolupracovalo naprosto fantasticky. A když třeba někdy (výjimečně) nebyla ideální nálada, zašli jsme na pivko a pochvalovali jsme si pohled na prvoligovou fotbalovou tabulku. Tvůj herecký repertoár v Klicperově divadle je opravdu pestrý. V čem je Darell Standing jiný oproti tvým ostatním rolím? Já myslím, že je relativně normální… :-) Co bys inscenaci přál? Hlavně diváky. Aby si za námi našli cestu, odcházeli spokojení a svou spokojenost „rozšeptali“ po Hradci. Napadlo tě, kým jsi asi byl v minulých životech? Třeba bojovníkem ve starověké Spartě! Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová
HRAJU VYCHRTLÉHO VYSOKOŠKOLSKÉHO PROFESORA - rozhovor s Vojtou Dvořákem -6-
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA & HODI N Y J D OU P O Z PÁT K U Klicperovo divadlo hostovalo 8. října na pozvání pana Jiřího Suchého v jeho Divadle Semafor a to v tzv. gratulovacím týdnu k Mistrovým osmdesátinám. Legendární jazzová opera DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA v režii Radka Balaše se povedla a oslavenec se svými hosty a zaplněným hledištěm se rozhodně nenudili. Při děkovačce vystoupil na jevišti s typicky věcným a vtipným zhodnocením svého čerstvého zážitku… Na oplátku pak vystoupil Semafor se svými hvězdami Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou na prknech Klicperova divadla hned za týden 15. října se zbrusu novým muzikálkem HODINY JDOU POZPÁTKU.
-7-
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
BALADA PRO BANDITU aneb Kterak Tomáš zaskakoval, pan Uhde slavil, Brno se rvalo o dotace, a Beseda hořela… Neděle 23. října se zprvu tvářila jako taková klasická neděle po premiéře, tedy den, kdy se v hlavě (nebolí-li člověka příliš) rekonstruuje popremiérový večírek, z kabelky se vysypávají zlomvazky, křísí se povadlé obdržené květiny a jediným cílem dne je relaxovat a vzpomínat na dovršené dílo. Tentokrát ale situace zavelela navečer se znovu obléci a vyrazit do hlediště Studia Beseda, kde se konalo mimořádné představení hostujícího divadla Husa na provázku a jejich Balady pro banditu. Večer to byl výjimečný proto, že do publika zasedl i autor textu slavného muzikálu, dramatik Milan Uhde a oslavil tím své pětasedmdesáté narozeniny. Druhým důvodem výjimečnosti byla nutná přirozená podpora brněnského souboru, který se podobně jako další tamější divadla musí vyrovnat s existenčním ohrožením v podobě nesmyslného snížení dotaci na provoz divadla.
-8-
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
A třetím důvodem výjimečnosti byl pak neuvěřitelný záskok Tomáše Lněničky, který podle DVD a po jediné zkoušce s ostatními herci před představením vplul do hlavní role Nikoly Šuhaje namísto zraněného provázkovského Nikoly Jana Zadražila. Pravda, divák znalý by mohl namítnout, že Tomáš to přeci u nás v divadle odehrál ve slavné inscenaci Karla Brožka 200krát, ale divák znalejší podotkne, že to bylo přece naposledy v roce 2008 a divák nejznalejší navíc dobře ví, jak vypadají inscenace Vladimíra Morávka, kde tu a tam z předlohy nestojí kámen na kameni. Tomáš se ale své role zhostil s naprostou suverenitou a grácií, s Eržikou Evy Vrbkové mu to výborně sedělo, písně odzpíval úžasně a noví „kolegové“ z inscenace poté s uznáním pohovořili o jeho výkonu i nebývalé muskulatuře „Nikoly-robocopa“. A aby toho nebylo ten večer málo, Tomáš i ostatní herci nejen že hráli jako o život, ale také téměř podpálili prostor Besedy, když se převrhl jeden z ohňových efektů na scéně a následné plameny i průběh inscenace zastavil až hromový hlas režiséra Morávka, sledujícího celé dění z lávky nad jevištěm… Vše tedy nakonec dobře dopadlo, pan Uhde byl velice spokojen, my byli moc rádi, že mu můžeme osobně popřát a Tomášovi Lněničkovi patří velká pochvala na všech frontách!!! Jana Slouková
BALADA PRO BANDITU aneb Kterak Tomáš zaskakoval, pan Uhde slavil, Brno se rvalo o dotace, a Beseda hořela… -9-
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK V novém POT&LESKovém seriálu (NE)VIDÍM TO KRITICKY si můžete každý měsíc přečíst rozhovor s jednou osobností českého kulturního světa – ať už půjde o redaktory, publicisty, překladatele. Všichni mají jedno společné – již nějakou dobu sledují práci Klicperova divadla, někdy s ním dokonce aktivně spolupracují. Kromě pokusu o jakýsi pohled na dění divadla minulé i současné nás zkrátka zajímalo JAK TO VIDÍ. Jako prvního jsme oslovili Jana Kerbra, kritika z Divadelních novin: Jak dlouho vlastně sledujete práci Klicperova divadla? Od sezony 1994/95.
KULTOVNÍ JE PRO MĚ LAGRONOVÉ ANTILOPA
O T M
Vzpomenete si na první představení KD, ke kterému jste napsal recenzi? O jakou inscenaci šlo a uspěla u Vás? Byla to Ibsenova Paní z moře v režii Radovana Lipuse. Pokud se pamatuji, dojem byl docela příznivý, pamatuji se na protagonisty Ivanu Nováčkovou, Kamilu Sedlárovou, Davida Suchařípu...
Í D VI
) E (N
K
T I R
Když se podíváte na tvorbu KD jaksi celistvě a souvisle, jak vnímáte jeho cestu? Snad bude stačit odpověď, že jsem do hradeckého divadla jezdil stále častěji a rád, i nyní mám stále jistý pocit viny, když se mi některou inscenaci nepodaří „stihnout“.
Y K IC
Balašovu semaforskou féerii... Kultovní je pro mě osobně Lagronové Antilopa v Morávkově režii s Pavlou Tomicovou, Chantal Poullain a Jiřím Zapletalem. A taky Akvabely, režijně autorská fúze bývalého a budoucího uměleckého šéfa, čili dílo „tandemu“ Morávek – Drábek.
Jakým způsobem dnes – zpětně – reflektujete Morávkovu éru v KD? Patřil jste k příznivcům? Reflektuji ji jako jednu z nejsilnějších v českém popřevratovém divadle a byl jsem jejím výrazným příznivcem.
Prozradíte, jaký byl Váš nejsilnější „klicperovský“ zážitek z poslední doby? V poslední době se mi líbily Drábkovy autorské režie Náměstí bratří Mašínů a Jedlíci čokolády, Věc Makropulos, nastudovaná Věrou Herajtovou, taky Marná lásky snaha (Shakespeare - Mazúch) a Klub autistů (Kolečko – Deáková).
Na které představení z „klicperovských“ dějin rád dodnes vzpomínáte? Bylo pro Vás některé představení KD skutečným zážitkem? Nebo stalo se pro Vás osobně kultovním (nezapomenutelným)? S nostalgií vzpomínám na Morávkovy začátky, tzn. Buldočinu, Sněhovou královnu, Strakonického dudáka, měl jsem rád i jeho Hamleta, taky kolektivní projekt Ze života obludného hmyzu, Krobovy režie Havlových her, Máchův Máj v režii Miroslava Krobota,
Bude férové se zeptat, které představení z doby nedávné ve Vás zanechalo spíše rozpačité dojmy…? Vysloveně negativní emoci s žádnou zdejší inscenací spojenou ani nemám, jako poslední zklamání si připomínám „quijotovský“ projekt francouzského hosta José Lopeze. - 10-
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK Jan Kerbr každoročně na Mezinárodním festivalu Divadlo evropských regionů
Vzpomenete si na své vůbec první setkání s divadlem? Jako dítě jsem viděl na venkově nějaké amatérské loutkové produkce, první „hraný“ titul, na který se z té doby pamatuji, byl Tylův Strakonický dudák v podání Horáckého divadla, dokonce si vzpomínám na jméno představitele titulní role (Luboš Vidlák). Jaká je Vaše oblíbená divadelní hra - kdybyste měl jmenovat pouze jednu? Jenom jednu? Tak snad Čechovův Racek. Viděl jsem v několika velmi kvalitních provedeních, a ve dvou skvostných: Léblově v Divadle na Zábradlí a Schillingově s budapešťským Krétakörem.
Sdílíte názor, že KD bylo vždy silné zejména díky „silným“ a umělecky vyhraněným osobnostem uměleckých šéfů (Morávek, Krobot, Drábek)? Proti tomuto názoru se asi nedá nic namítat, i silný herecký potenciál zdejšího divadla souvisí s kvalitním vedením, jistý díl úspěšnosti může „obstarat“ i místní genius loci. Jakým způsobem hodnotíte – dnes již tříleté – působení Davida Drábka v Hradci Králové? Myslím, že soubor vstřebává nové podněty, vznikají zajímavé inscenace, jsem zvědavý a těším se na další... Které z režijních osobností hostujících v KD dělají dle Vašeho mínění divadlu náležitou čest? Proč Vás jejich práce zaujala? Určitě Andrej Krob, nejlepší inscenátor her Václava Havla. Jinak myslím, že se tu vedení při výběru hostů nedopouští fatálních omylů. Na kterou z chystaných inscenací KD sezóny 2011/2012 se těšíte zejména a proč? K tomu se nechci vyjadřovat, protože se mohu těšit a pak to z důvodů zaneprázdnění jinými domácími scénami nestihnu, jindy mohu být překvapen „nad plán“. Zvědavý jsem na všecky. K jakému typu divadla Vy osobně inklinujete? Po sto padesáti či sto šedesáti večerech v divadle ročně už takhle vůbec neuvažuji.
- 11 -
Který dramatik by si podle Vás zasloužil Nobelovu cenu? Tenhle typ „kulturních dostihů“ mě nechává chladným. Kolik inscenací měsíčně zhruba zhlédnete? Zhruba 20, s výjimkou divadelních prázdnin. Podle jakého schématu nebo kritérií si vybíráte divadla a inscenace, o kterých budete psát? Je bezpochyby, že nemůžete stihnout každou premiéru v sezóně… V Divadelních novinách se snažíme o co největší pestrost, pravda, některým souborům dáváme přednost především z hlediska umělecké významnosti. Sám rád reflektuji pestrou škálu žánrů i souborů, z jiných tiskovin mi občas přijde konkrétní nabídka. Odcházíte někdy z divadla o pauze? Velmi výjimečně, recenzi pak pochopitelně nepíšu. Vaší profesi náleží analytické myšlení – dokážete se někdy oprostit a užít si představení v rovině ryze emocionální? Necháváte se strhnout? Občas to ještě – zásluhou skvělé inscenace – dokážu. S tím možná souvisí: Kdy se pro Vás divadelní inscenace stává zážitkem? Když zapomenu, že jsem vlastně v práci. Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK Vy, milí čtenáři, kteří jste nikdy nebyli u zkoušení nové inscenace, zřejmě nevíte, jak vypadá takový zkoušecí režim v plné polní… No upřímně řečeno, není o co stát. Čím více se blíží datum premiéry, tím více stoupá nervozita, světla, scéna i kostýmy najednou překáží, hudba se seká, texty se vytrácí, k tomu všemu se dělají finální radikální škrty, v hledišti se motají různé televize a novináři, zkoušky jsou prodloužené, síly ubývají a v kuřárně houstne dým. I přesto se právě v této chvíli
David Smečka, který na jedné zkoušce zásobil vyhladovělé kolegy výtečným domácím hovězím vývarem s pečivem. Posezení u horké polévky bylo nadmíru příjemné a k překvapení všech se opakovalo v režii „Leporella“ Smečky i následující den.
kolektiv stmeluje měrou nebývalou a někdy, jako třeba při zkoušení tohoto prvního „dvojáku“ sezony, tedy Tuláka po hvězdách a Don Juana a Fausta, dochází k chvílím obžerným, kdy hlad a chuťové buňky náročných generálek ukájí právě kulinářské výtvory kolegů, dávané všanc pro blaho všech. A tak vám nyní přináším malý kuchařský report, abyste se alespoň z doslechu přesvědčili, že vaši oblíbení herci nejen skvěle hrají, ale stejně dobře také vaří!!! Gastronomickou sérii překvapení na zkoušení Dona Juana a Fausta nečekaně zahájil vyzáblý
Na to nemohl nereagovat velký mlsal a ctitel kvalitního dlabance Jakub Tvrdík, který kontroval příští zkoušku svým hrncem speciálních „rozlítaných španěláků“, tedy skvělých ptáčků bez formy rolky, a dokonce neváhal do divadla přinést i speciální přístroj na správné vaření rýže. Ovšem David Smečka nehodlal nadále přestat ve svých jídelních donáškách a celou hostinu toho dne dovršil svými připravenými vepřovými výpečky nastudeno. Znalci poměrů v Klicperově divadle ovšem na tomto místě musí nutně přerušit čtení a hlasitě zvolat – „A co Richťák?“ Ano, i my jsme s
O H É V O K Š U O K Z !! ! O K H E O T I T Ž U O H P C E J O I R Ž T Ť A – Í N Á V O D HO
- 12 -
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
napětím očekávali, jak na danou nevyřčenou kulinářskou soutěž zareaguje náš klicperácký král zvěřiny a lovec štik Richtermoc. Filip překonal svou frustraci z toho, že nemá právě v mrazáku žádného kance, a alespoň výtečným borščem nám okořenil předpremiéru. I samotná premiéra, vždy plná jídla z rautu, neušla domácí tvorbě.
Bezpochyby vrcholnou záležitostí byla velká tajuplná remoska Kuby Tvrdíka, ukrývající úžasný vypečený mix klobásek, bůčku, krkovičky a žebírek. „No jo, hezký jsme si to na tom zkoušení udělali,“ říkali jsme si po skončení večírku. To jsme ještě netušili, že už na první repríze se magický hrnec objeví znovu! Tentokrát od Bohouška Čepelky a plný vepřového na smetaně. V tu chvíli už bylo jasné, že krása nekončí, krása pokračuje! A tak jsme se hned domluvili na neoficiálních službách v kuchyni, začali v hlavě řešit recepty a přemýšlet, jaké trumfy přineseme příště. Zkrátka není nad to povečeřet s přáteli a pomět se po dobře odvedeném výkonu!!! P.S. - Další vývoj soutěže o Řád zlaté vařečky vám určitě podám v příštím čísle, a možná přijde řada i na gastro-vzpomínky z Tuláka po hvězdách, protože tam zas vévodil tatarák….. P.S.S. –Teď už však musím končit a projet na internetu nejrůznější recepty na buřtguláš. Brzy totiž dojde i na mě;-) Jana Slouková
RU Á O T EPER
R A N E ÁM
M
Jack London: TULÁK PO HVĚZDÁCH Režie: David Šiktanc Jack London o svobodě, vůli, nesmrtelnosti duše a nezlomnosti člověka... Hrajeme ve Studiu Beseda!
Ondřej Malý, Eva Kratochvílová, Miroslav Zavičár, Tomáš Lněnička a Vojtěch Dvořák na snímku Tomáše Zemana - 13 -
Listopadová premiéra JEKYLLY HYDEOVÉ
POT&LESK
č. 3 - listopad 2011 Isa Smečková Bencová a Dušan Hřebíček mají před premiérou nové inscenace Evy Kratochvílové Jekylla Hydeová. Ta se uskuteční v sobotu 26. listopadu na komorní scéně V Podkroví. Přečtěte si, co nám o hře řekli: Co vás napadalo po prvním přečtení textu? Dušan: Myšlenky, které mě napadly, nepovažuju za důležité. Myšlenky jsou už zdeformované a znečištěné. Ale to, že jsem v noci po přečtení té hry měl o ní sen – to mi přijde podstatné. Nějak mě zasáhla. Isa: Říkala jsem si, že Eva napsala dost zajímavou hru, že nás čeká moře práce a jak to proboha zahraju. Je vám vaše postava v něčem blízká? Vycházíte během zkoušek v něčem „ze sebe“? Dušan: Postava Viktora mi už vzdálenější asi být nemůže. Ale to mě právě zajímá. Musím vycházet ze sebe a doufat, že ho tam naleznu. Isa: Je mi blízká hodně, ale díky Bohu já snad už před nějakou dobou pochopila, že přílišná snaha nevede k ničemu dobrému a to, že Milka tak funguje už 10 let, je šílené. Které z témat hry je pro vás klíčové? Dušan: Nemám žádné klíčové téma… jedině ego. Staré dobré ego. Isa: Že člověk prostě nesmí popírat sám sebe. Když se v sobě snaží zadupat to svoje, svou přirozenost, tak to stejně jednou vyhřezne a to, co vyleze po letech ven, může být dost překvapivé… Jakými třemi slovy byste popsali svůj pocit ze hry? Dušan: Smutek, odvaha, naděje. Isa: Jde špatnou cestou.
- 14 -
č. 3 - listopad 2011
Listopadová premiéra JEKYLLY HYDEOVÉ
POT&LESK
Eva Kratochvílová: JEKYLLA HYDEOVÁ České paňmámy dosud nevymřely! To jste nevěděli? Tak vám to říkám! Jsem Jekylla, jmenuju se Milka. Milka má rodinu. Rodina má Milku. Milka je na mateřské dovolené. Už deset let. Pere spodky, podává slánky, češe vlásky, peče sušenky. Milka je vědkyně a badatelka. Když je doma sama, ptá se po smyslu života. Bádá a experimentuje. Místo oběda vaří lektvary, místo receptů píše skandální teorie osobnosti. Chce vyřešit svět a najít sama sebe. Osvobodit život od nebezpečí, zastavit zlo a násilí, ale místo laboratoře má jen maličkou spižírnu... Milka miluje svou dceru Ludvenku a svého muže Viktora. Viktor také miluje svou ženu. Pere přece spodky, podává slánky, češe vlásky... Vše je v naprostém pořádku. Máma má rodinu. Rodina má mámu. To vše až do doby, než se ve spižírně objeví slečna Hydeová. Scénická metamorfóza na pomezí tance, světla a stínu. Legenda světového formátu Jekyll a Hyde tentokrát v sexy prádle, padnoucích džínách a s melírem na hlavě. Režie: Eva Kratochvílová Hrají: Isabela Smečková Bencová, Dušan Hřebíček a Klára Horáková. - 15 -
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
Dušičkový týden
Za dva dny poté jedeme k mé rodině. Jednou do roka se setkáváme u mojí sestřenice na chalupě. Každý z nás se staví u hrobu rodičů v České Třebové, zapálí svíčku, já dodám věneček vlastní výroby, no a pak se sejdeme v Dlouhé Třebové u Vlastičky. Jsme čím dál starší a já se přesto snažím dodávat srandu. Jednak je mi to vlastní a pak taky, co jiného zbývá, když nejen stárneme, ale taky někteří odcházíme. Letos to pro mne bylo obzvlášť těžké, protože moje mladší sestra těžce onemocněla a já jsem se setkání bála. Ale život se odehrává jinak, než si představujeme. Sestra Zuzana je silná osobnost, v nelehké situaci jí bylo pomoženo, a pak se stalo ještě něco mezi nebem a zemí. Vnučka Roňa se nemá k lidem jen tak. Naopak, klidně někoho odepíše, řekne „ne“ a vůbec se chová naprosto neuctivě. Tentokrát se stalo něco zcela jiného. Jako by pochopila, kdo potřebuje nejvíc lásky a pochopení, k mé sestře se chovala jako by ji znala dávno, mazlila se s ní, otírala se jí o nohy, o ramena, zkrátka jí dávala najevo lásku zcela bezvýhradnou a já jsem koukala jako blázen. Setkali jsme se tam všichni, sestřenice, bratranci, z Liberce, z Vídně, z Brna, z Prahy. No a já, která žiju single, užívala jsem si již podruhé rodinného setkání a možná jsem v té chvíli byla nejšťastnější z nich právě proto, že moje všední dny jsou osamělé. Konečně dnes večer jsme hrály Dámskou šatnu a část našich diváků tvořili přátelé z obce Litič, kde mí kolegové mají chalupu. To byl krásný konec mého „dušičkového týdne“. Když se parta lidí z jedné dědiny domluví a vyrazí do divadla, pošle kytku, posedí s kamarády herci v hospůdce, dá najevo radost z toho, že my umíme hrát divadlo a oni nás pak zase zvou k sobě na koně, na kafe a tak vůbec, tak zkrátka získáte pocit, že ten dušičkový týden byl dojemný, laskavý, krásný i radostný.
Je tomu právě deset let, co žiju sama. Dcery odešly z domu, manžel mě přestal mít rád již dávno, a mně trvalo pár let, než jsem pokorně přijala všechny výhody i nevýhody života single. Pomohli mi přátelé a divadlo. A teď jsou moje prostory jen moje, uklízím jen tehdy, když to uznám za vhodné, spím, kdy se mi zachce, ponocuju taky tak. Ale pak se někdy stanou krásné věci, které ocením právě proto, že žiju sama. Před pár dny mě posadil do auta můj skorozeť Aleš a jeli jsme k jeho rodičům do Kostelce nad Orlicí. Samozřejmě s vnučkou Roňou, která měla právě dva roky. Bylo to krásné odpoledne. Roňa hned otevřela tajemnou lavici, kde byly hračky mnoho let staré. A knížky. Pak jsme jedli dobroty, které babička Liduška připravila, a Roňa projevila touhu uvidět „brm brm“. To všem bylo jasné, to jsou medvědi, co se potkali u Kolína. Kazeta byla vložena, televize zapnuta, leč nastal problém. Aby to vše fungovalo, byl zapotřebí třetí ovladač. A ten nebyl k nalezení. Přála bych vám vidět, kterak dvě babičky a jeden otec, společně se strýčkem Zdendou, hledají po bytě ovladač k televizi. Den předtím byla u dědečka a babičky druhá vnučka Adélka, která prý ovladač ovládala. Hledali jsme všude. Stali jsme se téměř tajnými agenty, odtahovali jsme skříně a stolky, zvedali koberce a nahlíželi do odpadkových košů. Nakonec dědeček Zdenda volal rodičům Adélky, aby prohledali její batůžek. Ovladač nenalezen. Dědeček Zdenda jede pro Adélku o pár ulic dál, aby dvouletá dívenka ukázala, kam ovladač schovala. Mezi tím nacházím tento předmět mezi matracemi sedací soupravy. A pak všichni sedíme, jíme dobroty a koukáme na medvědy, co se potkali u Kolína. Roňa a Adélka se smějí nahlas, my taky a já velebím tu chvíli, kdy jsem se rozhodla jet s Alešem a Roňou ke kontra babičce a kontra dědečkovi.
Zdraví Lenka Loubalová - 16 -
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK Martin McDonagh MRZÁK INISHMAANSKÝ Režie: Jan Frič „V životě jednou přijde čas, kdy každej člověk musí vzít srdce do dlaní a o něco se pokusit…“ V hlavní roli Jan Sklenář. Hrajeme na hlavní scéně! Foto: Viktor Kronbauer
RU Á O T EPER
R A N E ÁM
M
V. K. Klicpera: HADRIÁN Z ŘÍMSŮ Režie: Vladimír Morávek Falešní Hadriáni, potulní žoldnéři, cukrující milenci a nedobytný hrad... Hrajeme na hlavní scéně!
Kristýna Kociánová, Ondřej Malý, David Smečka, Filip Richtermoc a Petr Vrběcký na fotu Josefa Ptáčka
- 17 -
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
Měsíc říjen byl na události a vzruchy velmi bohatý, a proto vám v následující reportáži okomentujeme alespoň zlomek toho, čím jsme tady, v Klicperově divadle celý ten dlouhý měsíc žili. Byly to především dlouho očekávané první premiéry letošní sezony. Komorní dramatizace hry Jacka Londona TULÁK PO HVĚZDÁCH měla v Besedě premiéru 14. 10. 2011...
Sérii letošních premiér zahájil ve Studiu Beseda Tulák po hvězdách. Nová inscenace sklidila velké ovace a zde vidíme při následném přípitku pana ředitele Ladislava Zemana a režiséra Davida Šiktance.
Na premiéru svého vnuka dorazil i režisérův dědeček, básník Karel Šiktanc, a to téměř přímou cestou z udílení prestižní Ceny Jaroslava Seiferta, jejímž laureátem se stal předchozí večer...
Večer před premiérou se odehrál zápas ve stolním fotbálku mezi režijním teamem Šiktanc-Rut a hereckým duem Zavičár-Tvrdík. Přímo na děkovačku byla pak dodána tequilla od poraženého týmu. Hádejte, který to byl…
Vojtěch Dvořák coby titulní hrdina Darrell Standing byl na jevišti sice neustále v centru pozornosti, při následném rautu se ovšem držel v pozadí, tedy alespoň na jeho počátku…
Pan ředitel Zeman v obležení krásných diváckých Tulaček – své kolegy přišly podpořit také Kristýna Kociánová, Kamila Sedlárová a Svatava Šteinerová
Vedle manažerky Sváti nechyběl na premiéře ani Láďa Svoboda alias Had, který si s výrobou, stavěním a doděláváním „tulácké“ scénografie užil své… - 18 -
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
... a německá klasika Christiana Dietricha
Grabbeho DON JUAN A FAUST hned týden poté, 22. 10. 2011, tentokrát na hlavní scéně.
Velkolepou premiérou číslo dvě, tentokrát první na hlavní scéně Klicperova divadla, byl Grabbeho Don Juan a Faust v režii Jiřího Nekvasila.
Pan ředitel Zeman neváhal při přípitku připomenout, že po Tulákovi po hvězdách je Don Juan a Faust další obdivuhodná „frajeřina“, do které se Klicperovo divadlo v letošní sezoně s úspěchem pustilo.
Kromě pana režiséra Nekvasila a všech herců je zde zachycen i zbytek realizačního teamu – kostýmní výtvarnice Mária Fulková, choreograf Števo Capko a dramaturgyně Jana Slouková. Scénograf Milan David byl tou dobou na kongresu v Paříži...
Uznávaný český kritik, teatrolog, a také faustolog Vladimír Just byl s hradeckou inscenací nadmíru spokojen... Půvabné uvaděčky Klicperova divadla předvedly své nové modely i v podzimně-zimní růžové variantě…
Na premiéru se přišel podívat také Vladimír Morávek, momentálně díky šéfovské provázkovské pozici sužovaný vysilujícími boji o příspěvky a dotace na divadelní kulturu. - 19 -
POT&LESK
Á K E Č S Á N CO OSINCI: R P V
č. 3 - listopad 2011
! h c e d a ohr n i V a lo n
4.
ad v ávka i r o D M a a r ah imír P d a l V n i i od h v reži 0 I 0 C . 9 SVĚTÁ 12. v 1
nací e c s n i eme s j u t s o H
10. 12. v 19.00 hodin Ester Vilar ŽÁRLIVOST
První prosincová premiéra v režii Pavla Krejčího! Na komorní scéně V podkroví
hrají: Martina Nováková, Kamila Sedlárová a Kristýna Kociánová.
11. 12. v 19.00 hodin na hlavní scéně koncert JH BIG BANDU HRADEC KRÁLOVÉ tentokrát je hostem ONDŘEJ RUML
- 20 -
č. 3 - listopad 2011
POT&LESK
17. 12. v 19.00 hodin na hlavní scéně Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
FIGAROVA SVATBA - druhá prosincová premiéra v režii Davida Drábka
21. 12. v 19.00 hodin derniéra! Karel Čapek VĚC MAKROPULOS Režie Věra Herajtová, v hlavní roli Kamila Sedlárová
22. 12. v 19.00 hodin na hlavní scéně
MARIJA PANNA PŘEČISTÁ - vánoční koncert zpěvačky a virtuózní cimbalistky Zuzany Lapčíkové ZUZANA LAPČÍKOVÁ KVINTET
! A A M L D O A D V E I T D Ď E O S D E E N OĎT CH Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:
Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Gregorová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.
- 21 -