Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2011/2012 - č. 2
POT&LESK PŘÍBĚH,
KTERÝ ČLOVĚKA NEOPOUŠTÍ… o toulkách s Davidem Šiktancem
NA KAFI s Lenkou
tentokrát v nedbalkách
VELKÉ DIVADLO se vším všudy
EVA
s Jiřím Nekvasilem o Juanovi a Faustovi
KRATOCHVÍLOVÁ: herečkou i režisérkou
KLICPEROVO DIVADLO HRADEC KRÁLOVÉ
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK
y d á l o k ! o u č l i a c v í i l t d s e Je f m e z ě vít
Velký úspěch zaznamenalo Klicperovo divadlo při hostování na XXII. ročníku mezinárodního divadelního festivalu Bez hranic v polském Těšíně. Představení hry Davida Drábka JEDLÍCI ČOKOLÁDY zde totiž jasně zvítězilo a získalo diváckou cenu „Zlomená závora“. Na stupnici hodnocení byli JEDLÍCI ČOKOLÁDY oceněni známkou 4.9 z možných 5. Na druhém místě se umístila inscenace Korespondence V+W z brněnské Reduty, která se hradeckému publiku představila také na letošním Festivalu Divadlo evropských regionů. Letošní mezinárodní divadelní festival Bez hranic se konal ve dnech 29. 9. – 2. 10. 2011 pod patronací polského předsednictví v EU. Na programu byla představení, jež obdržela prestižní ceny a také nejnovější inscenace, hry současných autorů a klasická díla. Jsme rádi, že Klicperovo divadlo ve velké konkurenci jednoznačně uspělo a „Jedlíkům“
gratulujeme!
-2-
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK
Vážení a milí čtenáři POT&LESKU! Tak to vidíte, v minulém úvodníku jsme vzpomínali na prázdniny a referovali vám o nových začátcích zkoušení, a než jsme se stačili rozkoukat a měsíc se s měsícem minul, zkoušení na všech scénách Klicperova divadla je v plném proudu a my už pomalu budeme mluvit o jeho koncích, tedy ostře sledovaných prvních premiérách letošní sezony. Dva bouřliváci autorští napsali své dva příběhy a dva (jistě taktéž) bouřliváci režisérští se jich zmocnili ve Studiu Beseda a na hlavní scéně Klicperova divadla. Ano, jde o již v minulém čísle zmiňovaného Tuláka po hvězdách Davida Šiktance a Don Juana a Fausta Jiřího Nekvasila. A aby toho nebylo málo, komorní scénu V Podkroví obsadila naše herečka Eva Kratochvílová, která se na chvíli proměnila v autorku a režisérku a zkouší zde svou osobitou adaptaci slavného příběhu Jekylla a Hyda. Rozhovor se všemi třemi režiséry si můžete kromě jiného přečíst v tomto čísle POT&LESKU, a věříme, že vás dostatečně navnadí na všechny naše chystané novinky. Ti z vás, milí čtenáři, kteří už stihli od začátku nové sezony zaujmout místa v příšeří našeho divadelního sálu, jistě zaregistrovali střídání na poli uváděcím, lístky trhacím a na poklidný průběh představení dohlížejícím. Od září 2011 se o vás totiž starají zbrusu nové půvabné tváře – Klicperovo divadlo osvěžilo své řady a přijalo nové slečny (a dámy pozor, jsou zde také noví sliční pánové!), jako uvaděčky a uvaděče. Novou podobu získaly také naše občerstvovny ve foyer divadla, oba bary jsou nyní v nových (pevných) rukou, takže nezbývá než vydat se na některé z našich představení a okusit tyto změny na vlastní kůži a vlastní chuťové buňky! Přejeme vám krásné babí léto, slunečný říjen a mnoho divadelních setkání… Vaše redakce
-3-
ŘÍJEN obsah:
3 - Příběh, který člověka neopouští... rozhovor s režisérem inscenace Tulák pod hvězdami DAVIDEM ŠIKTANCEM 5 - Velké divadlo se vším všudy rozhovor s režisérem inscenace Don Juan a Faust JIŘÍM NEKVASILEM 11 - Něco snad pravdivého a čistého... s EVOU KRATOCHVÍLOVOU o Jekylle a Hydeovi 14 - Výstava v Galerii U Klicperů - Vojta Horálek a jeho CHINA TOWN 15 - Střídání v divadle na poli uváděcím, lístky trhacím a dohlížejícím 17 - Na kafi s LENKOU, tentokrát v nedbalkách
15
16
POT&LESK
Í Š Š Y NEJV
! A K D Í B A N
č. 2 - říjen 2011
Ž E D Á L M O R P É N T A L P S K U P I N Y: S a PŘED LEVOU: S E S E J
T
PRO STUDENTY STŘEDNÍCH ŠKOL
Začátky představení v 19.00 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek), volné sezení.
OSM TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 930,- Kč Tituly předplatného: Zdeněk Podskalský – Vratislav Blažek SVĚTÁCI – Režie: Vladimír Morávek / Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST – Režie: Jiří Nekvasil / Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA – Režie: David Drábek / Martin Františák VĚC ČAPEK – Režie: Martin Františák / Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / Tři kupony: První na výměnu za vstupenku na nový titul ve Studiu Beseda – Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH – Režie: David Šiktanc. Druhý na výměnu za vstupenku dle výběru na VIII. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2011) a třetí na XVIII. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů (21. - 30. 6. 2012).
30! % 0 5 BONUSY:
KUPON NA FESTIVAL ČEKÁNÍ NA VÁCLAVA NA PŘEDSTAVENÍ TULÁK PO HVĚZDÁCH VE STUDIU BESEDA KUPON NA MEZINÁRODNÍ FESTIVAL DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ
SKUPINA: V PRO STUDENTY VYSOKÝCH ŠKOL
Začátky představení v 19.00 hodin, hrací den pohyblivý (pondělí až čtvrtek), volné sezení.
DEVĚT TITULŮ – JEDNOTNÁ CENA: 1.030,- Kč Tituly předplatného: Zdeněk Podskalský – Vratislav Blažek SVĚTÁCI (Malované děti) – Režie: Vladimír Morávek / Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST – Režie: Jiří Nekvasil / Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA – Režie: David Drábek / Martin Františák VĚC ČAPEK – Režie: Martin Františák / Alexandr Grin MORGIANA – Režie: Daniel Špinar / Hostující soubor – Městské divadlo Most: Richard Nash OBCHODNÍK S DEŠTĚM – Režie: Věra Herajtová / Tři kupony: První na výměnu za vstupenku na nový titul ve Studiu Beseda – Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH – Režie: David Šiktanc. Druhý na výměnu za vstupenku dle výběru na VIII. Divadelní festival Čekání na Václava (28. 9. - 28. 10. 2011) a třetí na XVIII. Mezinárodní festival Divadlo evropských regionů (21. – 30. 6. 2012). -4-
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK
PŘÍBĚH, KTERÝ ČLOVĚKA NEOPOUŠTÍ…
rými bych v práci – pokud by byla ta možnost – bez váhání pokračoval. Měl jste mezi zkoušením čas zhlédnout některou z našich inscenací? Z dřívějších návštěv jsem byl rámcově s repertoárem seznámený – během zkoušení jsem zatím viděl Jedlíky čokolády a Světáky.
Rozhovor s mladým režisérem Davidem Šiktancem nejen o Tulákovi po hvězdách, potulování po Hradci Králové a toulkách literárních i divadelních….
Co se vám jako první vybaví, když se řekne Tulák po hvězdách? V tuto chvíli už všichni, kdo se na inscenaci podílejí. Ve vztahu k románové předloze potom pocit jakési totální věrnosti, kterou Darrell Standing prokazuje.
Tento Londonův román je pro mnoho čtenářů kultovní záležitostí. Jak se divadelnímu tvůrci vyrovnává s tímto faktem, bylo to pro vás překážkou? V určitou chvíli jsem začal být v souvislosti s Tulákem alergický na slova: ‘nejoblíbenější‘, ‘zásadní‘, ‘kultovní‘. Plně jsem si uvědomil, že Tulák po hvězdách je společným majetkem jeho nesmírně široké čtenářské obce. Samozřejmě se mi hlavou mihla myšlenka, zda je vůbec možné jejímu očekávání dostát.
Náš rozhovor spolu vedeme zhruba po prvním měsíci zkoušení. V jaké fázi se nyní „Tulák“ nachází? Nachází se ve fázi, kdy se začíná v určitých místech už velmi zřetelně vyjevovat jeho poetika – nebo spíš několik různých poetik. Mnohost životů románového Darrella Standinga totiž nahrazujeme mnohostí divadelních stylů a žánrů, v tomto smyslu bude náš Tulák spektakulární. Zároveň nás čeká proces čištění, aby místa, která považujeme za výrazná, skutečně vynikla.
Jde o dějově i co do počtu postav velmi rozsáhlou knihu, můžete nám přiblížit, jaký směr jste si zvolili pro vaši inscenaci a proč? Co bylo na této fázi práce nejtěžší a s čím jste se jako dramatizátoři museli potýkat? Společně s dramaturgyní Janou Sloukovou jsme zvolili koncept, v němž se Darrell Standing při cestách do dřívějších životů neustále střetává se svými trýzniteli i spoluvězněm Edem Morrellem, jenž mu tak slouží jako průvodce. Šlo nám o to, aby náš Tulák nebyl jen přehlídkou postav z různých historických období, ale aby každá z nich měla své vlastní téma. Stala se tak z toho velmi komorní (a skrze to snad intenzivnější) dramatizace, což nám připadalo adekvátní ve vztahu k románové předloze, která atakuje právě svou intenzitou. Potýkali jsme se s mnoha problémy či rozpory, které tak výrazné rozhodnutí přináší,
Jak se vám pohostinně žije v Hradci Králové a jak se vám dosud pracuje v Klicperově divadle? Nechybí vám Praha? Musím přiznat, že jsem odmala velkým Pražákem (nebo přesněji Malostraňákem), proto se do Prahy vždy rád vracím a nemám ani moc potřebu z ní odjíždět. Proto jsem překvapený, že mi v Hradci nechybí – zůstávám zde často i ve dnech, kdy nezkoušíme. Klicperovo divadlo mě fascinuje už jen tím, jak soudržné je uvnitř. Taková atmosféra je dost vzácná a samozřejmě se v ní dobře pracuje. Nicméně se nejedná jen o atmosféru, během zkoušení jsem se setkal s lidmi, kterých si vážím a se kte-5-
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK věřím ale, že drtivou většinu z nich se nám podařilo eliminovat. Měli jste nějaký klíč při obsazování, myslel jste na konkrétní herce Klicperova divadla? Jste zpětně s obsazením spokojen? Základním rozhodnutím bylo svěřit roli Darrella Standinga Vojtovi Dvořákovi, kterého jako člověka znám už ze školy a zároveň s respektem sleduju jeho herecký vývoj v Klicperově divadle (především jeho role v Maškarádě nebo v Noci oživlých mrtvol). Nechci ale vypichovat jediného člověka, také u ostatních jsem vycházel z toho, co jsem zde jako divák viděl. Zpětně jsem zcela spokojený – a neříkám to jako zdvořilostní frázi –, protože pro mě je proces zkoušení, v jistém smyslu slova, důležitější než výsledný tvar. A toto zkoušení pro mě znamená zatím velkou radost.
tových noir-jazzových skupin. Jako nedávný absolvent DAMU stojíte na počátku vaší profesionální režijní dráhy. Můžete nám přiblížit, jaké divadlo vás osobně nejvíce oslovuje, a která představení považujete za zásadní ve vaší divácké zkušenosti? Pro mě je zcela zásadní postava Jana Antonína Pitínského, u něhož jsem měl to štěstí být na stáži a jehož mnohé inscenace (Syn, zima; Hordubal; Spřízněni volbou; Ignorant a šílenec) pro mě byly určujícím zážitkem. Celkově se dá říct, že mířím k divadlu, které vychází ze stylizace a obraznosti a vyhýbá se tak psychologickému herectví, jímž je české divadlo prolezlé. S tím souvisí i jakási osobní dramaturgie, pokud se o něčem podobném dá mluvit (režie her Tankreda Dorsta, Friedricha Dürrenmatta či Bertolta Brechta).
Můžete našim čtenářům představit zbytek vašeho inscenačního teamu? Společně se mnou se na inscenaci jako „j.h.“ podílí scénografka Magdalena Klára Hůlová a kostýmní výtvarnice Petra Krčmářová, s nimiž jsem spolupracoval už na předchozích inscenacích. Obě studovaly na katedře scénografie na DAMU a nyní pohostinsky působí v mnoha českých divadlech. Dramaturgyni Janu Sloukovou asi není třeba představovat, ale je důležité ji zmínit, protože její práce je zcela zásadní.
Jack London: TULÁK PO HVĚZDÁCH Premiéra 14. října 2011 v 19 hodin ve Studiu Beseda Klicperova divadla
Váš dědeček je slavný básník Karel Šiktanc. Vy sám jste také oceňovaným autorem veršů. Čím je pro vás poezie? Myslím, že oceňovaný je v mém případě označení silně nadnesené nebo spíš absurdní – zúčastnil jsem se jedné soutěže na základě sázky, kterou jsme uzavřeli společně s mým tehdejším spolubydlícím Tomášem Klusem. On vítězně absolvoval zlínský Czechtalent, já byl oceněn Klubem přátel mladé poezie.
V inscenaci používáte skladby nejrůznějších interpretů. Podle jakého klíče jste je vybírali? Považuju za důležité, aby to nebyl jen takový pelmel, ale aby měl i výběr hudby vlastní stylovou vyhraněnost. V Tulákovi existuje svět vězení, zpřítomněný hlasem Toma Waitse, a svět proměn, resp. jiných životů, v nichž zní úryvky svě-6-
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK Poezií mě provázela v jistém smyslu celá rodina, zcela zásadně však můj táta – v literárním světě známý jako Petr Halmay –, jenž byl vždy nesmírně trpělivý a neodradila ho ani moje častá čtenářská lenost. Díky němu jsem v ní objevil zvláštní svět ležící na samé hranici řeči a ticha. Chápu ji skutečně jako prostor – carrollovsky skrytý za zrcadlem. Londonova Tuláka mnoho lidí bez váhání uvede mezi svými nejoblíbenějšími třemi knihami. Jaké by byly ty vaše? Alexandrijský kvartet Lawrence Durrella, Zrcadlo a maska Jorge Luise Borgese a Zpěv o mně Walta Whitmana, jehož úryvky se objevují v naší dramatizaci Tuláka po hvězdách, neboť si myslím, že s ním zcela zásadně souvisí.
Františ ek Hud e
A závěrem – můžete zde nyní sám, slovem režiséra, pozvat naše čtenáře na vaši inscenaci? Věřím, že čtenáře naláká už zvědavost, zda může tento – vskutku kultovní – román existovat na jevišti. Osobně bych je rád pozval na příběh, který člověka neopouští, ale zůstává v něm jako symbol naděje. Ptala se Jana Slouková
NOČN ÍC
DAVID ŠIKTANC:
ček:
HODEC
Narodil se v roce 1987 v Praze. Vnuk básníka Karla Šiktance a syn režisérky Jaroslavy Šiktancové byl po studiu na gymnáziu přijat na obor režie činoherního divadla na pražské DAMU do ročníku Jana Buriana. V rámci školních prací se věnoval A. P. Čechovovi (Tři sestry), G. Feydeauovi (Dáma od Maxima) a W. Shakespearovi (Sen noci svatojánské). Výrazně na sebe upozornil svými režiemi Fernando Krapp mi napsal dopis (T. Dorst) a Play Strindberg (F. Dürrenmatt). Pro svou absolventskou práci v divadle DISK si zvolil inscenaci hry Bertolta Brechta V houštinách měst, kterou uvedl v pražské premiéře. Tato inscenace získala příznivé hodnocení kritiky i diváků a byla mimo jiného Alenou Zemančíkovou zahrnuta do šesti nejvýraznějších divadelních počinů roku 2010. Inscenace byla také pozvána jako zástupce DAMU na divadelní festival Encouter – Setkání. Během studia obsolvoval David Šiktanc stáž v Národním divadle u režiséra J. A. Pitínského, která navazovala na zkušenosti s prací mezinárodně uznávaných režisérů (Kama Ginkas, David Radok) v rámci dílen pořádných Divadelní fakultou AMU. Stal se také asistentem režie Letních Shakespearovských slavností na inscenaci Jindřích V. Lucie Bělohradské, hostoval jako režisér v Malém vinohradském divadle Praha (Až opadá listí z dubu) a ve Švandově divadle autorsky a režijně vytvořil inscenaci Pohřební slavnost, první díl ojedinělého dramaturgického projektu Hyde Park. S touto inscenací také úspěšně reprezentoval na přehlídce bratislavského divadla Astorka. V sezoně 2011 – 2012 připravuje kromě Tuláka ke hvězdám v Klicperově divadle také inscenace pro Činoherní studio Ústí nad Labem a pražské Švandovo divadlo. Kromě divadla se David Šiktanc věnuje psaní poezie, v roce 2006 získal druhou cenu v soutěži KPMP Báseň roku pro autory do 26 let. -7-
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK
VELKÉ DIVADLO SE VŠÍM VŠUDY
Jiří Nekvasil, dramaturg, operní a činoherní režisér, ale také ředitel Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, zkouší od srpna v Klicperově divadle hru Christiana Grabbeho Don Juan a Faust. Ke kterému z nich má blíž? V čem s Vámi hra Christiana Grabbeho nejvíce rezonuje? Svou divadelností, poezií, dramatičností, spektakulárností. Dotýká se základních existenciálních témat, a navíc v jednom večeru s patřičnou dávkou autorské megalomanie spojuje dvě velké dramatické postavy Fausta a Dona Juana, dva archetypy, nabízí zajímavé, někdy velmi originální dramatické situace a nechybí ji humor. Je to velké divadlo se vším všudy! Don Juan a Faust. Co je podle Vás základní konflikt mezi těmito velikány? Jsou to dva diametrálně odlišné způsoby života, dvě životní cesty, obě velmi sebestředné, silně egoistické, a hlavně obě vedou do pekel. Ta Juanova je přece jenom poněkud zábavnější a navíc Juan zůstává konzistentní, svůj až do konce. A nepotřebuje jako Faust služby Ďábla – stačí si sám. Oba jsou to silné individuality, inteligentní a sebevědomé osobnosti, zůstává však za nimi pouze zkáza a smrt. (Snad Juan byl dárcem pro něHans Christian Grabbe které ženy chvilkového milostného opojení či štěstí, než odešel bez myšlenky na návrat.) V Grabbeho hře se potká na scéně Juan s Faustem pouze třikrát, jejich hlavní spor je láska Dony Anny a boj o ni – pro Fausta zcela marný, předem prohraný. -8-
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK Můžete prozradit, jaký inscenační klíč jste pro Dona Juana a Fausta zvolil? Divadlo, či spíše kabaret života a smrti.
Jací by měli být především představitelé dvou titulních rolí? Podle čeho jste hru obsazoval? Měly by to být dva výrazné typy splňující v něčem představu elegantního svůdníka sukničkáře, životního požitkáře a věčně nespokojeného hledajícího sebevědomého intelektuála. Dvě výrazné osobnosti a navíc skvělí herci a to Filip Richtermoc (Juan) a Jiří Zapletal (Faust) jsou! Navíc je zajímavé, že oba dva již v jiných zpracováních (Molière, Goethe) v Klicperově divadle v poměrně nedávné době Juana a Fausta hráli, ale to jsem se dozvěděl až poté, co vzniklo obsazení. Jaké spolupracovníky jste přizval k práci na inscenaci a proč? Přizval jsem výtvarníka scény Milana Davida, výtvarnici kostýmů Mariu Fulkovou, choreografa Števa Capka, hudbu tvoří David Smečka. S někým spolupracuji pravidelně, s někým po dlouhé době, s někým poprvé. A proč zrovna oni? Protože jsou dobří! Setkal jste se někdy ve své režijní práci s Donem Juanem nebo Faustem? Ano! Faustovské a juanovské téma a jejich různé variace mě provázejí přes dvacet let a doufám, že ještě budou (je pár titulů, které bych rád neminul). V roce 1989 jsme zahajovali s Danielem Dvořákem činnost Opery Furore inscenací Fausta od Josefa Berga (celý název tohoto pozoruhodného díla zní Provizorní předvedení opery Johanes doktor
Faust), s Faustem jsem se setkal ještě v loutkové podobě, kdy jsem v roce 2001 nastudoval v pražském divadle Minor Johana doktora Fausta podle textu lidových loutkářů, v kombinaci živých herců a různých typů loutek, zejména a hlavně klasických marionet. Na této inscenaci jsem spolupracoval se scénografem Petrem Matáskem a spolu jsme pak ještě v témže roce připravili inscenaci Fausta a Markétky od Johana Wolfganga Goetha (tzv. Urfaust) pro divadlo v Karlových Varech. Don Juan mě provází ve své operní podobě – tedy jako Don Giovanni. Dvakrát od W. A. Mozarta (Opera Mozart, Národní divadlo), ale také i starším zpracováním skladatele Giuseppe Gazzanigy (Komorní opera Hamburg). A nemůžu zapomenout ani na představení Don Juan Bastien v Opeře Mozart (1993), které kombinovalo v surrealistické scénické koláži scény s Mozartova Dona Giovanniho se skladatelovou první operou Bastien a Bastienka. Snad to není otázka příliš „na tělo“, ale dá se říci, která ze dvou hlavních postav je Vám osobně bližší a čím? Myslím, že každý, nebo skoro každý muž má v sobě kus faustovského hledačství, neukojené žízně po poznání a touhu po uznání (ta je u Fausta taky velmi důležitá), touhu dostat se dál než ostatní, ale také touhu po poznání juanovském, po bohatýrském poznávání rozkoší života, krásných žen a jejich objetí. Faust u Grabbeho není ničím sympatický, je to urputný, do sebe zahleděný člověk bez humoru, jeho vzdělání, inteligence nepřináší a nepřinese nic dobrého, je jen nositelem zkázy - nejen svoji. Juan je zpočátku velmi zábavný a elegantní, jde si za svým s lehkostí a nadhledem (my nesmělí a plaší mu můžeme jen závidět, jak to s těmi ženami umí), až do té doby, než se rozhodne pro svůj sobecký cíl a vlastní uspokojení - chladnokrevně vraždit a chladnokrevně zavraždí. Pro chvíli požitku přináší zkázu a ani o svých činech nezapochybuje. Čím dál tím více se na divadle setkáváme s obrazem, vizualitou, kterou slovo - dá se říci - pouze jaksi doplňuje. Jak v současné době „přesvědčit“ herce a publikum o kráse a síle slova v divadelním textu? Z textu stavíme dramatické situace a vytváříme divadelní obraz. Obraz vychází ze slova. Je to hra ve
-9-
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK verších, má řadu až barokizujících spektakulárních scén, tedy vizualitu již zde přítomnou. Přesvědčit můžeme asi až hotovým představením. Naší snahou je najít tu správnou rovnováhu vycházející z textu. Máte coby operní režisér jiné - specifické - vidění inscenace postavené na hudbě/slovu? Ač jsem promovaný operní režisér a operou se zabývám více, věnuji se již 22 let i činoherní režii. (Mimochodem zde v Hradci již chystám svou šestou inscenaci.) Vždy mám pocit, že je potřeba začít od nuly (ať je to činohra či koneckonců opera). Přečíst text a vyprávět jej co nejpoctivěji, s respektem a fantazií divadelními prostředky. Dnes tady, v tomto divadelním prostoru, s těmito lidmi pro člověka v dnešní situaci. Věřit v sílu divadla, jeho jazyka a divadelní metafory. Být tvořivý a přitom poctivý, jak k autorovi, tak k divákům a pochopitelně k sobě. A zkušenosti léty nabyté z obou žánrů se prolínají, doplňují, vzájemně inspirují i očišťují. Ale asi je fakt, že si vždy pro sebe hlídám jakousi hudebnost činoherní inscenace – a to vůbec nesouvisí s množstvím použité scénické hudby. I když u Don Juana a Fausta jí bude dost... Na jaká z témat v inscenaci Don Juan a Faust byste rád položil důraz? Kým jsou tito dva muži v dnešním světě? Asi velkou část jsem doufám zodpověděl v odpovědích výše, a něco snad také odpoví naše inscenace. Tak snad jen krátký dialog mezi Faustem a Rytířem (Ďáblem).
Faust: Kdo do spolku jde s Čertem přijde zkrátka! Rytíř: I ten moudrý Faust?
Christian Dietrich Grabbe:
DON JUAN A FAUST Premiéra 22. října 2011 v 19 hodin na hlavní scéně Klicperova divadla Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová - 10 -
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK V sobotu 26. listopadu ožije opět scéna V Podkroví novou inscenací, kterou Klicperovo divadlo chystá uvést pod hlavičkou cyklu scénických miniatur Šepoty a výkřiky. Inscenace JEKYLLA HYDEOVÁ je autorským představením členky hereckého souboru Evy Kratochvílové, která na motivy slavné předlohy napsala hru pro své kolegy Isabelu Smečkovou Bencovou a Dušana Hřebíčka a sama se ujala i režie.
stavu. Procházela jsem dokonce i některé své dopisy a maily – odeslané i přijaté, ze kterých ve hře v podstatě cituji. V létě jsem se vrhla na psaní intenzivněji. Po dvou týdnech jsem se dostala do fáze, kdy jsem se na text nemohla ani podívat, potřebovala jsem o něm s někým mluvit, poslala jsem ho kamarádce, která mi vrátila štědrou a prospěšnou kritiku, kterou jsem dva dny rozdýchávala, abych si poté znovu sedla ke scénáři a škrtala, vyjasňovala, neúprosně se držela jediné kostry. Těch variant jak příběh pojmout bylo totiž strašně moc. Zkusila jsem být nekom-
Něco snad pravdivého a prostého...
postavu, je to pro mě, ačkoliv jsem žena, muž. Myslím, že to souvisí s genderovým nastavením společnosti. „Žena“ není jen „člověk“, není neutrální. Když se v příběhu nějak chová mužská postava, má to úplně jiný význam, než kdyby se stejně chovala ženská postava. Převádět ten příběh do dámského hábitu bylo opravdu poučné. Je mi obecně velmi příjemné dokončovat, uzavírat – dojídat jídlo, dočítat knihu, dostavět dům (to se mi ještě nepodařilo), ale dopsala jsem hru. A ten moment konkrétního výsledku dlouhodobé práce je blahodárný. Můžeš prozradit něco víc o své autorské modifikaci této látky? Text čerpá z knihy Roberta Loui-
Evo, odkud se vzal nápad zpracovat známé téma Jekylla a Hyda? Napadlo mě to už před několika lety na DAMU. Příběh se mě dotkl především skrze motiv rozpolcenosti, napětí mezi negativem a pozitivem, je to v podstatě o životodárném rozporu a vybuzené mysli, která to všechno sleduje. Co tě na námětu především přitahuje? Osobní konflikt, zvědavost, nástrahy cesty za sebepoznáním, téma lidské touhy po celistvosti, snaha ovládnout celou svou bytost a nebezpečí, která to obnáší, pokora, odvaha čelit svým slabostem, odvaha poznat svou sílu, rozvinout svůj talent... Jak text vznikal? Chtěla jsem původně, aby Velmi podivuhodný příběh o dr. Jekyllovi a panu Hydovi hrály mé spolužačky z ročníku na DAMU. Ale bylo náročné uskutečnit takový projekt během studia herectví. Několik let mnou proznívalo téma, stále se mihalo nekonečno možností jak příběh pojmout. Po rozhovoru o realizaci v Klicperově divadle s uměleckým šéfem Davidem Drábkem jsem si cca půl roku dělala poznámky a konkretizovala před-
promisní. A rozhodnout se jen pro jednu. Samotný scénář jsem pak ladila ještě minulý týden s herci na zkoušce. A doufám, že se bude se zkoušením dál vyvíjet. Text považuju především za impuls pro zkoušení. Co tě provázelo? Krom pochyb, nadšení a zábran myslím, že jsem se něco naučila. Zkoušela jsem zacházet sama se sebou tak, abych nekypěla vzteky, netřásla se strachy, anebo aby z toho pak aspoň něco bylo. Když jsem začala Jekyllu psát, uvědomila jsem si poprvé, že žena má v příběhu zcela jiný význam než muž. Když si představím neutrální - 11 -
se Stevensona a mých vzpomínek a představ, včetně střípků ze studia psychologie. U Stevensona jde především o morálku. Mezilidské vztahy jsou formálně vysušené, okrájené, ochuzené o ženy. Zkrátka zjednodušené. A to ke správné pohádce patří. Tak já jsem text okrájela o tu anglickou morálku a formální vysušenost. Muže jsem tam nechala. Je to vlastně příběh o lásce. Na jaký žánr se mohou diváci těšit? Bude to představení do intimního podkroví jemně a zároveň odvážně stylizované pohybem i hereckou expresí. Obyčej a vykrojený rytmus, přesnost, úspornost, jednoduchost.
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK nezávislost, polemika o dobru a zlu. Urputná snaha, která je sama sobě překážkou. Jekylla chce být kompletní, a tak se rozkrájí. Viktor ji miluje takovu, jaká je. I když to není vidět. Miluje ji snad i takovou, jaká není. A to taky není vidět. A Ludvenka? To je naděje. Je to přece jejich dcera... Na obecné rovině může znít to téma až banálně: „Jak vypadá skutečná láska? Lze oddělit dobro a zlo v člověku? Odkud se v lidech bere násilí? Kde vznikají války? Lze prožít život ve vnitřní svobodě?“ Ale zkuste si to na vlastní kůži...
Přitom snad něco pravdivého a prostého. Malá nápověda: Dnes jsme na zkoušce objevili, že ideální sponzor by pro nás byla čokoláda Milka. Ha. V čem tedy bude Jekylla Hydeová pozoruhodná? Skvělými herci! Isabela Smečková Bencová přece! A k tomu Dušan Hřebíček! No, a Klára Horáková... To se snad ani nedá komentovat. Myslím, že je to už teď výjimečné setkání. Co teprve až přijdou diváci! Jaká témata bude inscenace zrcadlit? Ústřední pro mě zůstává konflikt, boj se sebou, tvorba vlastního života, to, co by si člověk přál, ve srovnáním s tím, čím je, bolest sebezpytování, odvaha postavit se sám sobě čelem, také ženství v dnešní společnosti – ženy jsou stále paňmámy, chtěnechtě – a platonická kastrace mužů, vnitřní svoboda,
Jaké režijní práce máš už za sebou? O režii jsem začala uvažovat ve druhém ročníku na DAMU, do té doby jsem vlastně neměla představu o tom, co slovo „režie“ skýtá. Se spolužáky z ročníku jsem připravila hodinové vystoupení Tajná klausura. Potom až s Matějem Samcem projekt Valérie, kde jsem sama hrála, dle Nezvalovy Valérie a týden divů. V Hradci Králové jsme s Tanečním divadlem Honzy Pokusila nazkoušeli, vymysleli, vytančili dvě taneční pohádky - Příběhy Pana Brambory a Hanako. Hrají a tančí se v mateřských školách. Pro Hanako napsal
krásnou hudbu Dušan Hřebíček. Bude autorem hudby i pro Jekyllu Hydeovou. Jaké to je stát najednou „na opačné straně barikády“? Skvělé. Snažím se trochu tu barikádu narušovat. Což jde líp z této strany. Přemýšlela jsem nedávno, v čem vlastně Jekylla dělá chybu. Asi v tom, že skrývá svou odvahu, řekla jsem si. Tak se jí snažím jít příkladem. Byla inscenace od začátku zamýšlena pro prostor scény V Podkroví? Ano. Jakým způsobem ten prostor pojednáš? Rádi bychom šetrně rozbili pověstnou „chatu“ a společně s týmem mladých výtvarníků – Radka Janů, Tereza Dvořáčková, Ilona Machová a Tomáš Roček – vytvořili pro Podkroví novou perspektivu pomocí několika jednoduchých scénických prvků a citlivého, nápaditého světelného designu. Jakými slovy bys pozvala diváky? Divadlo je příležitost vrHhnout se do kultivovaného rizika, nechat se strHnout krajně přímým přenosem, prostě se poHnout! A o tom Jekylla je. Je to dobrodružství. Jste vítáni.
Foto: Tomáš Zeman
Post scriptum: Na téma bipolárního vnímání jevů poměrně často narážím z různých stran. Myslím, že je zcela zásadní. Je složité o tom mluvit nebo psát, sdělit myšlenky a dojmy, a já bych byla ráda, abychom o tom hráli. O tom, že některé otázky nelze uzavřít, že život nelze vyřešit, že ho lze jen žít, že napětí se vytváří a uvolňuje a zase vytváří, přesouvá. Opravdu myslím, jak se píše na úvodu učebnice do kognitivní psychologie, že „jedinou konstantou života je změna“. To je kontrapunkt dnešní „komerční kultury“, kdy si kupujeme hotové výrobky, zaručené zážitky, ověřené postupy. Saháme po toužené dokonalosti, které jsme však předem ustřihli křidýlka. Snižujeme nároky na duchovní růst. Spousta lidí si nemůže mnoho přát, protože si nedovede mnoho představit. Nemůže překračovat hranice, protože své hranice nevidí, považuje je za konec světa. Vlastní hranice nepůsobí jako vzrušující výzva, ale jako nepřekonatelná překážka. Chybí opravdu onen přesah, transcendence. Dokonalost zavání dokonavostí. A ta se s pestrým autentickým životem neslučuje. Myslím. Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová - 12 -
POT&LESK
JEKYLLA HYDEOVÁ
č. 2 - říjen 2011
v autorské režii Evy Kratochvílové
PREMIÉRA 26. LISTOPADU V 19.00 NA KOMORNÍ SCÉNĚ V PODKROVÍ
Autorka a režisérka Eva Kratochvílová v akci
Foto: Tomáš Zeman
ze zkoušek...
Divadlo je příležitost vrHhnout se do kultivovaného rizika, nechat se strHnout krajně přímým přenosem, prostě se poHnout! A o tom Jekylla je. Je to dobrodružství. Jste vítáni. - 13 -
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK
O H E J EK A
L Á R O ĚCH H
VOJT
N W O T A
N I CH
V Galerii U Klicperů se potkáte s atraktivní výstavou obrazů Vojtěcha Horálka (1983), absolventa Akademie výtvarných umění v Praze, oboru malba, školy Michaela Rittsteina. Maluje asijská bistra, restaurace, obchody a obchodníky orientálního vzhledu v nich. Všední, obvyklý svět, který z důvodu šetrnosti denně využíváme. Maluje pokleslý orientální vzhled podniků, který uprostřed Čech a vlivem globalizace ztrácí na charakteru. Z jeho prací je cítit romantika a dobrodružství dalekých cest a zároveň kulturní i materiální bídu v jaké tato minorita žije, přičemž nezapomíná na jejich malířské, lehké provedení. Příležitost uvidět nevšední rozkvetlé obrazové příběhy máte až do 15. prosince!
Foto: Tomáš Zeman
- 14 -
POT&LESK
E M ÍNÁ
č. 2 - říjen 2011
Č A Z
Klicperovo divadlo letos osvěžilo své řady a přijalo nové slečny (a dámy pozor, jsou zde také noví sliční pánové!), jako uvaděčky a uvaděče! Foto: Tomáš Zeman
- 15 -
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK
. . . ÉM
V O VN
A N S Á V E M Í E N V E Z V A T S U K D E Č I Ř N P E L K S A N A - 16 -
č. 2 - říjen 2011
POT&LESK
Milí čtenáři, zastihli jste mne v nedbalkách. Je tady říjen, a já mám něco napsat. A to jsem se zapřísáhla, že letos na podzim nebudu psát o houbách! Jenže co teď, že ano!?! Celé září, až na malé výjimky, jsem prožila na chalupě a chodila po mechu, po trávě, po lese. Radovala se z vnoučat, zavařovala švestky, jablíčka, dokonce kečup domácí jsem vytvořila, no a také jsem sušila houby. Každému, koho bolí klouby, záda, ramena a vůbec, radím, aby chodil po mechových polštářích a brouzdal kap-
dní, proč je mi ouzko. Bude to osobní a trošku i politické. Au, au, au! Kupuji svůj byt. Dlouho jsem se rozhodovala, to je fakt, protože jsem si nebyla jistá, zda jako důchodkyně, byť pracující, na něj dosáhnu, zda to zvládnu, zda mám šanci. Jelikož konečná cena byla zase maličko příznivější, než ta předposlední, rozhodla jsem se. Nepůjdu do bezbariérového domu s pečovatelskou službou, poperu se s osudem, s financemi, svým zdravím i se svými možnostmi. A tak jsem napsala, že ano, že byt kupuji.
radím. Chce to ovšem dobré oblečení od hlavy až k patě, ponožky, spreje a jiné vymoženosti, protože můj kolega Honza chodil po mechu, dělal dříví na zimu, kouslo ho klíště a předalo mu, jak již víte, encefalitidu. A právě proto jsem měla v září tolik volna, protože hraju většinou s ním, což je fajn. Jenže, o čem dnes psát? Divadlo jsem v této sezóně sotva ochutnala, mám za sebou dvě oprašovačky a jedno představení, a houby jsem si zakázala. A tak tedy překročím jednu mez a napíšu, proč se mi před spaním svírá žaludek, proč se bojím příštích
Vím, že nejsem sama, kdo se potýká s existenčními problémy, naopak si myslím, že jsou mnozí, kdo jsou na tom nesrovnatelně hůř než já, protože doba je nemilosrdná a složitá. Slyšíme to stále, snažíme se to pochopit, ač je to někdy dost těžké, snažíme se s tím vyrovnat a hledáme rezervy. Ale! Některé věci nepochopím. Abych byla poctivě připravená, vzala jsem si úvěr, některých věcí se vzdala a zrušila veškerá spoření, jakož i věci zbytné. A tak platím nejen sociální a zdravotní, nejen splátky úvěru, ale také neustále nájem. Nejprve můj problém musí zvá- 17 -
žit rada, pak zastupitelstvo, pak zase někdo, pak musí právník dát dohromady data, pak podepíšu smlouvu, zaplatím, pak katastr a máme vyhráno, pak nebudu konečně platit ten nájem. Je mi opravdu ouzko, protože z důchodu po čtyřiceti letech práce to nezaplatím, ani kdybych se na hlavu postavila. Ale zastupitelé měli dovolenou, rada zasedá jen na konci měsíce a já, a nejsem v tom sama, platím stále tan nájem. Občas telefonuji na magistrát, kde sedí paní, zjevně milá a sympatická, která, když zaslechne moje jméno, prožije stejnou úzkost, jako zažívám já každý večer. Aby bylo jasno, nikdy jsem nedlužila nikomu nic, a když, tak krátce a za velmi jasných podmínek, a nyní mi banka píše výhružné dopisy, kdy konečně dodám důkaz, že jsem půjčku použila na bydlení. Žaludek se mi protáčí jako jelenicová rukavice, už se vidím, jak otvírám dveře exekutorům, oni lepí papírky na moji televizi, moji postel a ach, Bože můj, na můj notebook. Omyl! Na moje dveře klepe starý pán, kterého již znám několik měsíců. Nosí nám vždycky nový výměr nájmu. Představte si, že mi ho přinesl znova, a nejen mně, ale všem sousedům. Oni na magistrátu nevědí, že všichni svoje byty kupujeme? Nebo si opravdu myslí, že ještě v lednu budeme platit nájem? Zvýšený opět skoro o tisíc korun? Ach jistě, úřednický šiml, ale toho pána někdo platí, nebo ne? Taktéž vytištění těch nových výměrů, nebo ne? Aha, takový je asi zákon, že? ALE... Nemohl by s tím už někdo něco udělat? Spočítejte si, kolik peněz jsme my, občané, městu dali, jen tak mýrnyx dýrnyx ve všech těch prodlevách. A dost. Dnes tu hrála Fidlovačka. Mnoho diváků znám i z našich představení, mnohé pouze z těch „hvězdných“. Šla jsem se podívat na spolužačku Elzu, tedy „Balzerovku“ a víte, co jsem jí poslala na jeviště? Domácí kečup a sušené houby! V pěkně pojednaném celofánovém pytlíku se šípky a rudými peříčky. Aby věděla, jak žijeme my, venkovské herečky. Přátelé, choďte po mechu a choďte do divadla!
A V A L C Á : V Ů A P I N T Í H N C Á Ý K R E B Č O D PÁR POT&LESK
9. ne - hlavní scéna 19.00 LACO DECZI & CELULA NEW YORK koncert 10. po - hlavní scéna 14.30 ST/2 Arthur Conan Doyle - David Drábek SHERLOCK HOLMES 10. po - Studio Beseda 20.00 Franz Kafka / Režie: Marián Pecko PROMĚNA Divadlo Na Rázcestí Banská Bystrica 11. út - hlavní scéna 10.00 David Drábek JEŠTĚŘI 12. st - hlavní scéna 19.00 Václav Kliment Klicpera HADRIÁN Z ŘÍMSŮ 12. st - scéna V podkroví 19.00 Vasilij Sigarev DETEKTOR LŽI - derniéra 13. čt - hlavní scéna 17.30, M Martin McDonagh MRZÁK INISHMAANSKÝ 14. pá - Studio Beseda 19.00 Jack London / Režie: David Šiktanc
TULÁK PO HVĚZDÁCH
premiéra
15. so - hlavní scéna 19.00 Autorská inscenace Jiřího Suchého HODINY JDOU POZPÁTKU Hrají a zpívají: Jiří Suchý, Jitka Molavcová a další. Divadlo Semafor Praha
Studio Beseda 19.00 F. M. Dostojevskij / Režie: Ivo Krobot NĚŽNÁ Divadlo U stolu Brno
18. út hlavní scéna 19.00, V Richard Nash / Režie: Věra Herajtová OBCHODNÍK S DEŠTĚM Městské divadlo Most Studio Beseda 19.00 Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH 19. st - Studio Beseda 19.00 David Drábek NOC OŽIVLÝCH MRTVOL v televizní country-show Beverlyho Rodrigueze
č. 2 - říjen 2011
24. po - hlavní scéna 10.00 V. K. Klicpera HADRIÁN Z ŘÍMSŮ 24. po - hlavní scéna 19.00, T Christian Dietrich Grabbe DON JUAN A FAUST 24. po - Studio Beseda 19.00 Jack London TULÁK PO HVĚZDÁCH 25. út - hlavní scéna 10.00 Jaroslav Havlíček PETROLEJOVÉ LAMPY 25. út - hlavní scéna 19.00 David Drábek JEŠTĚŘI
20. čt - hlavní scéna 19.00 C David Drábek / Režie: David Drábek JEDLÍCI ČOKOLÁDY
25. út - Studio Beseda 19.00 Jacques Prévert / Režie: Lída Engelová JAK DĚLAT PODOBIZNU PTÁKA Divadlo Viola Praha
21. pá - hlavní scéna 19.00, D Christian Dietrich Grabe DON JUAN A FAUST - předpremiéra
26. st - hlavní scéna 19.00 Jiří Suchý - Jiří Šlitr DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA
21. pá - Studio Beseda 19.00 KDYŽ SE DNES V NOCI NEVRÁTÍM Hudebně – literární večer Miloně Čepelky, zakladatele DJC Praha. Umělecká agentura ECHO Praha
26. st - Studio Beseda 19.00 Arnošt Goldflam DÁMSKÁ ŠATNA
22. so - hlavní scéna 19.00, P Christian Dietrich Grabbe / Režie: Jiří Nekvasil
DON JUAN A FAUST
premiéra
23. ne hlavní scéna 19.00 Henry Meyerson Režie: Ladislav Smoček FÍGL Divadlo Ungelt Praha
27. čt - hlavní scéna 19.00 Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek SVĚTÁCI (Malované děti) 27. čt - Studio Beseda 19.00 Petr Kolečko KLUB AUTISTŮ 31. po - hlavní scéna 10.00 Zdeněk Podskalský - Vratislav Blažek SVĚTÁCI (Malované děti)
A DLA! M O D A E V T I Ď DO D E S E N E T Ď CHO
16. ne hlavní scéna 19.00 KAREL PLÍHAL - koncert
17. po hlavní scéna 10.00 Karel Čapek VĚC MAKROPULOS
Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:
Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Gregorová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: predprodej@klicperovodivadlo.cz. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.
- 18 -