POT& LESK Klicperova divadla
2 / 2010
MUSÍŠ JE STŘÍLET JAKO SLUKY V LESE!
POT & LESK
OBSAH
Obsah Premiéra měsíce 8/ Očekávejte neočkované 10/ Inspirační šuplík Davida Drábka
2.
Zkoušíme 12/ Na kafi s Lenkou
14/ Nebezpečné vztahy
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
24/ Rozhovor s Martinou Novákovou
www.klicperovodivadlo.cz
42/ Pouta Ondřeje Malého 34/ Rozhovor s Kryštofem Krejsou
3.
POT & LESK
ÚVOD
Kontaktujte nás! Předprodej Klicperova divadla je Vám k dispozici na Facebooku! Dále nás můžete navštívit i osobně na adrese: Švehlova 624, Hradec Králové telefon 495 512 857
Milí, rozmilí čtenáři a příznivci POT&LESKu! O únorovém sněhu a poli, které sílí, bývá v každodenním zpravodajství řečeno mnohé, a vám proto nezbývá, než po namáhavém odhrabování toho bílého nadělení ofoukat mozoly a stále ještě mrazivé podvečery si zpříjemnit alespoň četbou našeho divadelníku. Možná byste čekali, že druhé číslo v roce věnujeme růžově plastovému importovanému svátku všech zamilovaných. Chyba! Klicperovo divadlo s naší redakcí v čele bojuje proti valentýnskému poblouznění zbraněmi tvrdého kalibru. O tom, že je více způsobů jak ztratit hlavu a srdce, nás v premiéře přesvědčí první zombie divadelní inscenace v České republice – pro děti a domácí zvířata nepřístupná – Noc oživlých mrtvol. Ani další připravovaná inscenace zrovna nefandí šťastně zamilovaným párečkům, a naivním holoubkům rázně zatne tipec všeříkajícím varovným titulem Nebezpečné vztahy. Možná by vás také zajímalo, co je kromě toho v divadle nového. Protože úvodníky stejně nikdo nečte, rozhodla jsem se vám vyzradit několik pikantních a ne zcela ověřených informací: Vojtěch Dvořák se stal držitelem titulu MgA. Ondřej Malý aspiruje na pozici největšího zlouna filmové historie, bohužel prvenství stále pevně drží Vrána ze Štaflíka a Špagetky. Filip Richtermoc chytil štiku. Jiří Zapletal rýmu. Helence Plecháčkové se blíží termín porodu a Davidu Drábkovi premiéra. Míra Zavičár vychází pouze v noci a ohrožuje centrum města. Jakub Tvrdík jezdí na zkoušky na běžkách a včas. Jevištní technici trénují wrestling. Z Klicperova divadla padají rampouchy.
Partneři Klicperova divadla:
hlavní partner Klicperova divada
Mějte se krásně! Jana Slouková
4.
Klicperovo divadlo podporují:
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
generální partner Klicperova divada
hlavní partner Klicperova divada
5.
POT & LESK
Chystáme zábavu pro diváky všech věkových kategorií.
PREMIÉRA MĚSÍCE
NOC ´ H C Y L ˇ V I OZ L O V MRT
´ premiera
20
únor
připravila Jana Slouková
6.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
7.
POT & LESK
PREMIÉRA MĚSÍCE
Noc oživlých mrtvol nabízí ideálně strávený večer pro všechny:
´ e t j e v ˇ a k e oc ´ e n a v ˇ o k c o e n Hrůzná vize zastánců divadelních konvencí, hereckého srdíčka a metafyzické dramatiky se naplnila. 20. února se ve studiu Beseda koná celosvětová premiéra Noci oživlých mrtvol, průkopnické inscenace žánru zombie divadla u nás. David Drábek, režisér a hlasatel apokalypsy, tentokrát postavil své herce, dramaturgyni, výtvarníky, inspicientku, nápovědu, zvukaře, osvětlovače a jevištní techniky tváří v tvář velkému úkolu – text inscenace totiž vznikal v průběhu zkoušení na místě a vybídl tak tvůrčí tým k nevídaným výkonům. Ráda bych vám nyní trochu přiblížila děj našeho monstrkabaretu. Ale jak toho příliš neprozradit a zároveň nalákat? 8.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
• Fanoušky zombie hororů typu A, B i C, příznivce specifických záchvatů zvaných „třasák“, výletníky do nočních pustin, znalce Thrilleru Michaela Jacksona a bojovníky proti přesile živých nemrtvých. • Fanoušky Petra Koláře, které dokáže potěšit upřímná interpretace chlapácké písně Vyznání, pikantnosti z idolova dětství i jeho srdnatý boj s kalašnikovem v ruce. • Všechny, co věří na konec světa 21. 12. 2012, učí se už teď střílet z luku a vědí, že ONI nám lžou. • Členy antiklubu Jana Krause, Karla Šípa, Haliny Pawlowské, Mistrů G a S a dalších packalů české televizní zábavy, kteří nesahají ani po kotníky našemu Beverlymu Rodriguezovi a jeho nekorektní country show. • Wrestlingové diváky, příznivce a zápasníky. Jak se pro POT&LESK vyjádřil David Drábek: „Ano, tohle Beverlymu Rodriguezovi nikdo nemůže upřít: to on je nagelovaným otcem DIVADELNÍHO WRESTLINGU v Evropě. Za oceánem měli Andyho Kaufmana, nám dokáže zmasakrovat mozkové chrupavky právě Beverly… Legendární je zejména „RUDOHNĚDÝ WRESTLINGOVÝ MAČ“ z roku 1995, v němž se utkaly Jiřina Švorcová a Leni Riefenstahlová. Babizny se rvaly v bahně a Beverly ve flitrovém obleku na ně stříkal vodu ze sifonové láhve. Ve finále ukousla Leni Jiřině kus ucha a Jiřina přerazila Leni nos loktem…“ • Pro naše nejmenší – ani žížala Julie nepobaví rozívené dětičky tak jako Vlaďka, absolventka DAMU, která spolu se svým manželem přes třicet let objíždí české mateřské školky s půvabným pásmem „Kiki a Baryk se mají fanfárově“. • Pro fanoušky Davida Copperfielda a Pavla Kožíška, kterým teprve Reného otec, amatérský kouzelník, ukáže, jak se tahá králík z klobouku. • Pro zastánce rodinné pohody, chápavé atmosféry a homosexuální výchovy. • Pro všechny, kteří ovládají srbochorvatštinu a budou moci naživo tlumočit svým kolegům záhadné repliky ještě záhadnějšího Jugoslávce Gorana. • Pro všechny nezadané slečny kolem třiceti, kterým teprve naše Žaneta vysvětlí, co to znamená být „předrozepnutá“. • Pro všechny otylé, kteří by si rádi pořídili módní ledvinku. • SLOVY KURTA VONNEGUTA: „Jedna z mála dobrých věcí, jež přinesla moderní doba: Pokud jste umřel patřičně drsným způsobem a bylo to v televizi, tak jste neumíral nadarmo. Stačil jste nás pobavit.“
www.klicperovodivadlo.cz
9.
POT & LESK
PREMIÉRA MĚSÍCE
Inspirační šuplík Davida Drábka aneb indicie otce Fura „Až do konce zůstanu dítětem Evropy, starostlivosti a hanby; nemám žádné poselství naděje. K západu necítím nenávist, nanejvýš ohromné pohrdání. Vím jenom, že my všichni, co v něm žijeme, SMRDÍME EGOISMEM, masochismem a smrtí. Vytvořili jsme systém, v němž už jednoduše nelze žít; a ještě ho dál vyvážíme.“ (Michel Houellbecq : Platforma) „Mám pocit, že se začínám stávat sex-symbolem této doby…“ (Darek Král)
„Je to spiknutí těch kurev ke zničení nás všech.“ (Egon Bondy)
„Je to laciné. Ale ne tak laciné jako vaše přítelkyně.“ (Spider Jerusalem)
„Nebuď překvapen, když ti praskne pojistka, a ty pak načůráš do hrnku svého bratra! (Beck)
„Velká hubo česká! Polkneš celý svět a ani se nezakuckáš.“ (F.X.Šalda)
„Lid v celém království je pijácký, obžerství oddaný, pověrčivý a chtivý novot.“ (Aeneas Sylvius Piccolomini – Historie česká)
Petr Kolář v akci 10.
„Stejně už nikdo nemá vlastní mozek. Neumí se soustředit. Neumí myslet. Vždycky se do toho jak červ vevrtá nějaký hluk. Zpěváci ječí. Mrtví se smějí. Herci pláčou. Všechny ty dávečky citů. Někdo vždycky postřikuje okolí svou náladou.“ (Chuck Palahniuk – Ukolébavka)
Tatínek konečně našel příležitost pro řešení rodinných problémů
Ištar a její válka POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
11.
POT & LESK
NA KAFI S LENKOU
O stárnutí
Na kafi s Lenkou
Nedávno mi moje trošku starší sestřenice řekla podivnou větu. Prý je těžké v této době stárnout. V duchu jsem si pomyslela, že stárnutí je těžké vždycky, ale pak jsem začala srovnávat. A ve vzpomínkách jsem došla až ke své milované babičce. Celý život prožila ve svém rodném domě v České Třebové na Parníku. Tak se totiž jmenovala jedna čtvrť. Trávila jsem tam pravidelně téměř celé prázdniny a domnívám se, že jsme si byly velmi blízké. Když vidím fotky mojí maminky a babičky v určitém věku, hledí na mne skoro stejné tváře. Babička od čtrnácti let pracovala v textilní fabrice Perla. Z pracovní knížečky jsme po její smrti vyčetli, že každý měsíc pracovala až na 112%. Nevím, jak je to možné, ale nepřekvapuje mne to, protože jsem svoji babičku nikdy neviděla odpočívat. Za muže si vzala nádražáka. Dědeček byl astmatik, kouřil dýmku a seděl u kamen. Vedle něj bylo plivátko, které – jako jediná věc v celém domě – mi bylo tajemně odporné. Dům měl dvě místnosti, kuchyni a ložnici, a vzadu za dlouhou chodbou byla „prádelka“. Tam se pralo, vařilo a jednou týdně koupalo. Na skříních a na půdě byly hudební nástroje, protože dědeček byl velký muzikant, hrál nejen na pohřbech, ale i s ochotníky – při slavnostních příležitostech a na tancovačkách. Dokonce zpíval Kecala v ochotnickém představení. A jednou za čas šel do hospody na partičku karet. Na to, že by se ve světských radostech nějak vyžívala moje babička, si nepamatuju. Naopak. Kromě vaření, zahrádky, zavařování a všech samozřejmých prací okolo domácnosti, měla jednu velkou zálibu, a to pletení a háčkování. A tak v době, kdy svetříky, trička, bundičky a šatičky byly vzácností, my děti jsme vždycky měly co na sebe. A babička se snažila držet krok s dobou, chodila na porady k mladším pletařkám a dle jejich doporučení pak kombinovala barvy i materiály, aby snad vnučky nebyly ve škole pro smích. Večer, když jsem v kuchyni usínala pod těžkými peřinami, stáhla babička lampu těsně nad stůl, brýle spustila na špičku nosu a pletla z nejjemnější příze nádherné dečky, přehozy, rukavičky a jiné úchvatné drobnosti. A já jsem viděla celou místnost jakoby ověnčenou velikou krajkou, protože stahovačka měla ozdobný okrajek. Když už bylo potřeba jít spát, rozpletla babička svůj drdůlek vzadu nad krkem, čímž vznikl dlouhatánský cop, ve kterém šla spát. Spala v bílé dlouhé košilce a na ní měla „lajblík“, aby jí nenastydla ramena, protože pak by nemohla pracovat. A ta představa pro ni byla nejspíš nepředstavitelná. Dnes se stále zabýváme tím, zda jsme dostatečně štíhlí, voňaví a čistí, zda náhodou nejsou někde v našich příbytcích plísně či bakterie, zkoumáme záchodové mísy, neustále se drhneme a čistíme si pleť, zkrátka zabýváme se sami sebou. Myslím, že moje babička opravdu stárla mnohem snadněji. Vždycky byla malá, kulaťoučká, nosila dlouhé sukně a bílou zástěru, do společnosti měla tmavé šaty s krásným bílým límečkem, a pokud se pamatuju, vždycky nádherně voněla – sušenými jablíčky, vdolky, zavařeninou, a někdy možná opravdu vzácně použila nějakou voňavku. Abych řekla pravdu, nechápu to. Dělala na zahradě, topila v kamnech, starala se o zvířata, dělala spoustu špinavé práce a do vany se dostala jednou týdně. Ale opravdu byla čisťounká a pro mne bylo nejsladším zážitkem, když si mě vzala na klín a četly jsme spolu. O babičce bych mohla psát donekonečna, zanechala ve mně vzpomínky na nejkrásnější chvíle v mém životě. A tak je možné, že se k ní ještě vrátím. A trošku jí závidím, jak lehce a bezstarostně kráčela stáří vstříc. Neměla totiž na nějaké starosti čas. Jmenovala se Marie Balcarová, dědeček byl Josef a moje maminka zdědila jméno po ní.
Lenka Loubalová
Na viděnou v divadle, Vaše Lenka. 12.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
13.
POT & LESK
ZKOUŠÍME NEBEZPEČNÉ VZTAHY
Christopher Hampton
Nebezpečné vztahy
premiéra
13
březen
První krůčky na jevišti aneb jsme poprvé v prostoru!
Pokud jde o první zkoušku na jevišti, je většina herců zajedno. Po harmonicky stráveném čase v bezpečné atmosféře čtených zkoušek u stolu, kdy si o všem povídáme, přemýšlíme a popíjíme u toho kávičku, nastává nemilosrdný okamžik pravdy. První vkročení na jeviště probíhá pro každého herce v nejistotě, zda jít doprava, doleva nebo jestli se pro jistotu procházet tam a zpět, anebo jenom sedět na náznakovém sofa u náznakového stolu a manipulovat u toho s náznakovými rekvizitami, a během toho martýria ještě předstírat, že jsme třeba v aristokratickém sídle markýzy de Merteuil na konci 18. století, to není úkol věru snadný. Jak jsme se s tím poprali v procesu zkoušení Nebezpečných vztahů, napoví fotky.
Herečky Kamila Sedlárová (markýza de Merteuil) a Marta Zaoralová (Cecilie Volanges) se shlukují kolem náznakového stolu, který je prozatím jejich jediným pevným bodem v pustině prázdného jeviště. Uprostřed režisérka Věra Herajtová vysvětluje dění v první scéně.
14.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
15.
POT & LESK
ZKOUŠÍME NEBEZPEČNÉ VZTAHY
A teď přichází na řadu známá francouzská karetní hra piquet, kterou si krátí čas dámy Merteuil a Volanges. Věra čte pravidla: „Rozdávající rozdává nejprve 5 karet do prvního talónu a 3 karty do druhého. Pak dvakrát po šesti kartách každému z hráčů (oba tedy mají 12 karet). Poté si předák vymění 3 až 5 karet za odpovídající počet karet z prvního talónu…“ Kamila Sedlárová nakonec navrhuje, aby hraní karet na jevišti prostě „jenom předstíraly“. Ovšem nemějte obavu, city budou opravdové!
A nyní dorazil na zkoušku i Valmont – Jirka Zapletal. I on dostává od režisérky úvodní připomínky ke své postavě.
16.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
17.
POT & LESK
ZKOUŠÍME NEBEZPEČNÉ VZTAHY
Katka Francová hraje madam de Volanges, zapřísáhlou Valmontovu odpůrkyni. Pomstu za její očerňující dopis vykoná Valmont na její nezletilé dceři Cecilii. Jakým způsobem? Netušíte? Nechte se překvapit. (Katka a Jirka zatím ještě v přátelské zkouškové atmosféře…)
Á! Konečně tu máme zamluvené sofa! Kulisáci přinášejí náznakovou pohovku. Pro nedivadelníky, neznalce jevištního provozu: náznaková scéna slouží v procesu zkoušení jako zástupná do chvíle, než se v dílně vyrobí skutečné kulisy, nábytek a vše, co ke konkrétní scénografii té či oné inscenace patří. Náznakové kusy nábytku a rekvizit se vyznačují tím, že jsou staré, nepoužívané, někdy i zaprášené, a nejčastěji úplně jiné než mají ve výsledku být…
18.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
19.
POT & LESK
ZKOUŠÍME NEBEZPEČNÉ VZTAHY
Věra a posléze také Marta ověřují funkčnost náznakového sofa.
20.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
Valmont líbá ruku Cecilii (v ruce náznakové housle), která strávila většinu svého života v klášteře. Rozpaky postav (ale i ty skutečné) zahánějí herci smíchem.
www.klicperovodivadlo.cz
21.
POT & LESK
ZKOUŠÍME NEBEZPEČNÉ VZTAHY
připravila Magdalena Frydrych Gregorová
Cenným a nepostradatelným pomocníkem během prvních zkoušek v prostoru je nápověda. (Na snímku napovídá režisérka nápovědě Pavlu Filipovi. Co? To se už nedovíme.)
Náznakovými rekvizitami se scéna jen hemží. Pavel Filip se na podivuhodnou květinu – očividný skvost klicperácké rekvizitárny – musí podívat zblízka.
Christopher Hampton
Kamila Sedlárová alias zákeřná markýza de Merteuil si jako berličku na první zkoušku (a jistě i doplněk krásy) vzala pompézní vějíř.
22.
A tady je máme pěkně vedle sebe. Valmont a markýza Merteuil, postavy zplozené samotným peklem, libertini, svůdci a bezvěrci. Na snímku ještě vyčkávající, klidní, soustředění – jako šelmy, které nechtějí vystrašit svou oběť. Už po první zkoušce je myslím jasné, že se máte na co těšit!
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
Nebezpečné vztahy premiéra:
13
březen
23.
POT & LESK
ROZHOVOR S MARTINOU NOVÁKOVOU
Na jevišti se mi povedlo i zešedivět! 11 otázek pro Martinu Novákovou. Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová. Kde ses narodila, vyrůstala a jaká byla Tvá cesta k divadlu? Narodila jsem se v Brně, tam jsem i vyrostla a vystudovala. Maminka učila češtinu, tatínek vyráběl šperky. Herectví se mí rodiče nevěnovali, i když tatínek nás často bavil historkami ze svého amatérského divadelního života, dodnes nevím, co byla opravdu svatá pravda a co historky pro pobavení. On totiž bavil okolí hrozně rád. A rád hrál na piano swing a nejrůznější odrhovačky jeho mládí. Hrozně se mi to líbilo, a proto jsem se v dětství taky věnovala hře na klavír. Maminka se držela klasiky a naučila mě zpívat a vymýšlet druhé hlasy, to jsem pak uplatnila v pěveckém sboru na gymnáziu, kam jsem se zašívala během písemek z matematiky. Takže jsem vyrůstala v idylickém prostředí rodinného domku se zahrádkou, skoro jako na vesnici, ačkoliv do centra to od nás ze Žabovřesk bylo čtvrt hodinky „šalinou“. Má cesta k divadlu se začala rýsovat poměrně brzy a zcela náhodou. Tuším v 5.třídě základní školy, kdy jsem se na popud třídní učitelky naučila básničku na recitační soutěž, a pak se nějak záhadně přes různá školní, okresní a krajská kola dostala až do celostátního kola v Prostějově. Tehdy jsem v té své nejmenší kategorii Wolkrův Prostějov vyhrála, natočila svou báseň od F. Branislava v rozhlase a vrátila se k normálnímu školnímu životu. Ale v porotě tehdy byla skvělá paní Jindra Delongová, vedoucí tehdy velmi populárního dětského dramatického souboru PIRKO. Napsala mi dopis, že pokud bych měla chuť být s nimi, ať si vezmu cvičky na přezutí a přijdu. Tak jsem přišla a pak tam byla každý týden nejmíň dvakrát (a o prázdninách 3 týdny na soustředění) až do svých osmnácti let. To bylo krásně prožité dospívání. A protože jsem se dostala i k natáčení v televizi, rozhlase a dabingu, poznala jsem spoustu herců a ze všech těch zážitků jsem byla úplně zpitomělá a hrozně jsem začala toužit po tom stát se taky herečkou. Tatínek však nekompromisně pravil: „Ne. Nejprve všeobecné vzdělání na gymnáziu, pak snad dostaneš rozum“. Chtěl ze mě mít totiž lékařku, nebo ředitelku nějaké továrny, v nejhorším případě klavíristku… Takže jsem šla na gymnázium, čehož dnes fakt nelituji, protože kromě všeobecného vzdělání jsem v té době získala také místo v dětském studiu divadla Na provázku, jak se tehdy jmenovalo. Provázek mi učaroval, denně jsem chodila na slavná představení té doby a sama hrála, a tehdy jsem se myslím definitivně rozhodla vzepřít se tatínkovi a přihlásit se na JAMU. Poprosila jsem Zdenka Pospíšila, režiséra z DNP, aby si poslechl mé monology ke zkouškám, on to udělal a pak si tak
Martina Nováková v nové inscenaci „Dobře placená procházka“. Hrajeme 11., 22. a 26. února.
24.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
25.
POT & LESK
ROZHOVOR S MARTINOU NOVÁKOVOU
nervózně popotahoval vousy na bradě, nicméně mi s přípravou pomohl a myslím, že to byl první člověk, který mě o herectví něco naučil, pootevřel mi dvířka… Jak vzpomínáš na léta studií? Moc ráda… Nádherné čtyři roky to byly. Všechno, co mě bavilo, byly najednou vyučovací předměty! Ta krása! Místo matematiky a fyziky chodit na hodiny tance, baletu, pantomimy, akrobacie, stepu, hry na hudební nástroj, zpěvu, herectví, dějin divadla… nádhera. Vystudovala jsem jak ve snu. Které role tě (prozatím) posunuly nejdál? Na kterých ses naučila nejvíc? Tohle je těžké, musím přemýšlet… Už od začátku mého angažmá v Hradci jsem hrála krásné role, ale ne vždycky se sešly všechny nejdůležitější podmínky pro úspěch: dobrá role, dobrý režisér a dobrý partner… První větší zkušenost jsem nasbírala při Mimi v Loupežníkovi, byla jsem hozena do vody a bez velké pomoci si musela poradit. Pak jsem s M. Krobotem zkoušela Žebráckou operu – roli Lucy, choreografii dělal Frank Towen, to byla taky skvělá zkušenost, bohužel ve špatné době. Představení se pak skoro nehrálo. Dále bych jmenovala Genetovy Služky a roli Solange, a to už proto, že po socialistickém realismu byla tahle dramatika skutečný zážitek. No a pak třeba Beatrice v Shakespearově Mnoho povyku pro nic, tehdy mě M. Tarant hodně potýral, ale naštěstí neutýral, nebo Dvojí hra (jde o detektivku), kde jsem v hlavní roli několikrát měnila charakter (inscenaci režíroval Juraj Deák, to byla velká škola poctivého řemesla), určitě nezapomenu ani na Kateřinu ze Zkrocení zlé ženy, Anouilhovou Neapol nebo zemřít - tam jsem měla nádhernou roli zhrzené, nespokojené manželky v režii Ondry Zajíce, František Staněk dodnes s láskou vzpomíná, jak jsem mu prorazila ušní bubínek… ale taky jsem se leccos naučila na Konstance v Amadeovi, na Rusalce v režii Jakuba Krofty - tam jsem se učila „nehrát“, ten minimalismus mě bavil, a dost jsem se naučila i na všech rolích s Vladimírem Morávkem: třeba Goneril v Learovi, Olze ve Třech sestrách. Musím přiznat, že pro Vladimíra jsem hrála tak „doopravdy“, že jsem po jedné roli staré herečky zešedivěla, čehož si všimla má kadeřnice a myslela si, že mi zemřel někdo blízký. Už to zkrátím, učím se s každou novou rolí a asi se budu učit, dokud budu hrát.. Jakého divadelního setkání si ceníš nejvíc? Já se u divadla setkala se spoustou skvělých lidí, ať už s režiséry, kolegy, výtvarníky, dramaturgy. Co bylo nejvíc silné? Každé setkání, které mě někam posunulo, ale to už jsem zas u toho učení. Když má člověk štěstí a pracuje s
26.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
dobrými režiséry, stačí si pak vzpomenout například něco, co při práci používali, a hned se vymotá ze začarovaného kruhu, třeba když neví, jak při zkoušení dál… Třeba když Juraj Deák říkal: „Nevěřím ti ani slovo“… nebo Morávkovo oblíbené „smích přes slzy“, Tarantovo dosazování pravých jmen herců za jména postav, Lídy Engelové preciznost mluvy a pointování situací v konverzačních komediích, jako by člověk vyprávěl vtip. To všechno jsou drobnosti, ale moc pomáhají. A některá setkání mě obohatila jen tím, že byl člověk v blízkosti osobnosti, která byla okouzlující. Jako třeba Miroslav Horníček. Člověk jen poslouchal jeho historky a pak o generálkách přesně věděl, co má hrát. Mám ráda setkání, která jsou příjemná a nezapomenutelná. Kritici se shodují, že tvůj výkon v Dobře placené procházce si v ničem nezadá s Hanou Hegerovou. Přitom Hegerová je zpěvačka par excellence, ty jsi především činoherní herečka. To zní téměř neuvěřitelně. Staráš se nějak systematicky o svůj hlas? Jak ses vzdělávala, co se týče zpěvu?
www.klicperovodivadlo.cz
27.
POT & LESK
ROZHOVOR S MARTINOU NOVÁKOVOU
Milá Magdaleno, to tedy opravdu zní neuvěřitelně. Ani nevím, že by to všichni kritici svorně tvrdili, a už vůbec si nemyslím, že je možné tohle srovnání. Těší mě, že někdo ocenil, že se snažím zpívat naplno a s nějakým svým prožitkem… Miluju zpěv odmalička a zdá se mi, že hudbou a zpěvem se nějak snáz předávají emoce. Alespoň mně ano. O hlas se starám až tehdy, když začne skřípat, což u mě není nic neobvyklého. To pak piju Vincentku a snažím se neřvat ani na jevišti, ani doma. Jediné školení, co se hlasu týče, jsem dostala během studia na JAMU, a abych pravdu řekla, bylo mi tak nějak k ničemu. Paní profesorka Kareninová se pokoušela propojit můj hrudní a hlavový rejstřík. V hodinách to docela šlo, ale když jsem začala zpívat naplno před lidmi, rvala jsem tam všechno zas jen podle srdce a po svém. Co mám od Pánaboha, to používám, nic technického používat neumím, bohužel. Ale vzpomínám si, že už na škole jsem měla největší úspěch s francouzským šansonem „Můj manžel odešel“, který pro mě přeložila Anna Kareninová. Tehdy jsem u zkoušek všechny rozplakala, aniž bych věděla, čím. Překvapilo mě to stejně jako profesory. Takže v operetě bych se asi neuživila, nemám ten rozsah ani techniku. A ono mě to zas tak moc nemrzí. Ale až se znovu narodím, prozpívám se životem a budu šťastná… Jaká byla pro Tebe práce na Dobře placené procházce? Moc příjemná, vždyť Procházka je celá zpívaná! Když jsem na korepeticích zjistila, že v mé roli je i šanson, doufala jsem, že mi bude dopřáno ho „jen tak“ odzpívat, protože se mi zdál krásný a vymýšlet nějaké vtipné akce během zpěvu šansonu se mi zdálo zbytečné. K mé velké radosti si to samé myslel i Radek Baláš, takže šlo jen o to, jestli tak dlouho sama na jevišti nedonutím lidi k předčasnému odchodu. Naštěstí se to zatím nestalo. Radka znám z dětství, taky chodil do PIRKA, pak hrál s Bolkem Polívkou ve slavné klauniádě PEPE v mém milovaném divadle Na Provázku, jeho tatínek nás učil na JAMU step (byl Towenovým žákem), a Radek byl vždycky vynikající tanečník, mim i klaun. A dnes je skvělý muzikálový režisér. Líbí se mi, že je velmi pečlivě připravený, ale přesto nechá herce, aby sami nabízeli a vychází z nich, netrvá si na tom, co si pro danou situaci vymyslel. Myslím, že je prostě muzikálový profesionál par excellence. S jakým typem režisérů ráda pracuješ? Těžko říct. Mám ráda, když mě překvapují, když mám pocit, že na to, jak věc vidí, bych nikdy sama nepřišla. Nedělím je na „hodné“, co nikdy nekřičí, a „zlé tyrany“. Každý máme radši pohodu a pozitivitu, ale pro mě byl vždycky důležitý výsledek, takže – dá se říct, že dobrému režisérovi odpustím leccos.
28.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
Kdy se ty sama cítíš na jevišti opravdu dobře? Víš kdy? Když vznikne takové to kouzlo a na jevišti je nějaká společná energie a žádný z herců tam není sám za sebe, ale všichni jsou propojeni a jsou tam spolu. To se totiž okamžitě přenese i do hlediště a pak je to slast. Kdy ses cítila na jevišti nejhůř? Když cítím, že to, o co se na jevišti snažíme, nefunguje, a že sama s tím nic nenadělám. A čím víc se člověk snaží, tím to bývá horší. Tak tohle duto a prázdno nesnáším, to se pak trápím. Naštěstí to není moc často. Zažila jsi na jevišti něco nečekaného? A jak reaguješ na chvilky, kdy se na jevišti stane něco, co není narežírováno…? Moc ráda vzpomínám, když jsme hrávaly Tři velké ženy. To byly moc krásné okamžiky souznění jak mezi námi, herečkami, tak diváky. Někdy to bylo jak v kostele, neumím to popsat. Na jevišti se pořád děje něco nepřipraveného, většinou mě to baví a mám pocit, že to pomůže oživit zajeté stereotypy. Jsem týmový hráč a když je vše ve vymezených mantinelech, nebráním se jakékoliv změně. Ale pokud se stane něco, co nikdo neplánoval a úplně to všechny vykolejí, mívám co dělat, abych to ustála. Jsem známá „odprdávka“, hlavně u neplánovaných kiksů, připravené fórky mě většinou tolik nerozhodí. Jednou, v představení Konec dobrý, všechno dobré, se Marcelce Holubcové podařilo v závěrečné scéně všechny rozesmát natolik, že nikdo nebyl schopen promluvit. Jo, vždycky se někdo pokusil, ale marně. To už i diváci padali smíchy ze židlí a scéna se o mnoho dlouhých minut protáhla. Já plakala smíchy do kapesníčku a modlila se, abychom to dohráli. Nakonec se to podařilo a kupodivu jsme měli nekonečný aplaus, diváci nejspíš pochopili, že někdy to prostě nejde – ovládnout se, i když se člověk snaží. Nejsem na to pyšná, ale jsme jen lidi. Na které představení speciálně bys pozvala naše diváky? Nejraději na všechna. Ale pokud už mám selektovat, tak myslím, že by si neměli nechat ujít žádné představení, které nemají šanci vidět nikde jinde, než v našem divadle. Máme teď těchto originálů poměrně dost. Takže rozhodně nevynechejte Ještěry a Náměstí Bratří Mašínů, pak se běžte pokochat na Vltavínky, kdo má rád pány Suchého a Šlitra, ať se vydá na Dobře placenou procházku, milovníci kouzelných obrazů ať vyrazí na Maškarádu, a ti, co je baví poetika Arnošta Goldflama, mají šanci jít do Besedy na Dámskou šatnu nebo do Podkroví na Ženy a panenky. Je toho opravdu dost, z čeho vybírat.
www.klicperovodivadlo.cz
29.
POT & LESK
V PODKROVÍ…
Připravujeme V Podkroví Klicperova divadla:
MLČENÍ ZABÍJÍ
aneb Robert Tamchyna ví hodně o rakovině tlustého střeva a nebojí se zeptat.
4. února 18:00
MLČENÍ ZABÍJÍ
aneb Robert Tamchyna ví hodně o rakovině tlustého střeva a nebojí se zeptat. Večer proběhne za účasti známých osobností, které mají k tématu co říci. Přítomen bude mim a muzikant Boris Hybner, spisovatel a textař Ondřej Suchý a předseda České onkologické společnosti prof. MUDr. Jiří Vorlíček. Veřejná nahrávka Českého rozhlasu Praha, hudební doprovod Pavel Horák. Vstup volný.
A O TOM TO JE!
Povídání V Podkroví s Vladimírem Justem.
24. února 19:00
„A O TOM TO JE!“ – Povídání s Vladimírem Justem Ve středu 24. února se V Podkroví Klicperova divadla budeme věnovat českému jazyku. Nebojte se, nedojde na přezkušování z vyjmenovaných slov ani na rychlou desetiminutovku na psaní s/z. Čeká nás totiž autorské předčítání Vladimíra Justa z jeho Velkého slovníku floskulí, který v roce 2009 vydalo nakladatelství Leda. K následné besedě zveme potom všechny, kteří se podobně jako on dusí slovním smogem, jímž média a politici zamořují veřejný prostor. Floskule. Všichni je dobře známe - poletují kolem nás, valí se na nás, často je sami použijeme,
30.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
31.
POT & LESK
V PODKROVÍ…
ani nevíme jak: časované bomby, třešničky na dortu, drtivé většiny, mantinely, prizmata, pohody, tahy na branku, úlety, vlajkové lodi, špičky ledovců... Některé z nich původně snad i byly neotřelé a vtipné, omíláním se z nich však stalo smetí. V lepším případě jen zbytečné, ale jindy úmyslně zavádějící a lživé, předstírající zasvěcenost mluvčího a maskující manipulaci s myšlením posluchače a s jeho názory. Velký slovník floskulí nemůžeme řadit jednoznačně mezi jazykové příručky. Je to spíš soubor abecedně řazených esejů o jazyce a myšlení a o nebezpečném ovlivňování, kterému jsme hlavně ze stran médií všichni vystaveni. „Příručka by měla být každodenním poradcem a zdrojem varování nám všem počínaje panem prezidentem a konče posledním houmlesákem! Kdo z nás se alespoň při půl tuctu hesel nechytí za nos?“ Vladimír Just se častým obcováním s televizí, rozhlasem, novinami a časopisy nadýchal takového množství slovního smogu, že před pěti lety začal psát svůj první Slovník floskulí. „V jakém časovém horizontu?“, zeptá se redaktorka úředníka a myslí tím: do kdy. Nemusíte nic říkat, nemusíte si nic myslet - floskule mluví a myslí za vás. Proto je tak milují totalitní režimy, v demokraciích pak úřady, policie a politici. Stále častěji máme možnost „se kochat” či se nechat děsit různými jazykovými inovacemi, které se týkají naší mateřštiny a které na nás číhají snad odevšad; počínaje bezostyšně posprejovanými zdmi, přes reklamní slogany, předvolební výkřiky nejvyšších politiků, „umělců”, pracovníků rádií i televizí a konče vysokoškolskými pedagogy. Autorům znetvořených slov či vět je zřejmě úplně jedno, že se znemožňují neznalostí češtiny, ačkoli ta je svým způsobem živí. Vladimír Just se „sběru” floskulí začal věnovat už v polovině 90. let, a jak to tak vypadá, zřejmě jen tak nepřestane. Dvě reedice prvního dílu Slovníku a následný díl druhý svědčí o tom, že čtenářů, sledujících úroveň veřejné debaty, je víc, než autor předpokládal. Proto nyní Vladimír Just vydává tematickou knihu třetí – Velký slovník floskulí. Floskule v jeho pojetí není každý významově opotřebovaný řečový obrat či vazba. Není to – řečeno s Karlem Čapkem – ustálené rčení, ale ustálené lhaní. Toto slovo je etymologicky svázáno s latinským „flos“, „floris“. Floskule je zakrývání, zdobení prázdna slovy. Velký slovník tak pokračuje v úvahách nad módními slovními obraty, jimiž se jejich uživatelé snaží přelstít své čtenáře či posluchače. Čím dál tím častěji se setkáváme s nesrozumitelným jazykem, který se začíná vzdalovat tomu, co se nazývá „český jazyk”. Jistá slova a slovní spojení se nejenom opakují, ale ztratila již dávno svůj význam, jejich podstata se přesunula do jakéhosi vakua, odkud jsou ústy a „mozky” mluvčích vytahována bez ladu a skladu a bez šance se bránit. Přinášíme vám ukázku z této knihy a slovy Vl. Justa vás nabádáme mít tento slovník stále po ruce, a pokud hesla z této publikace budete kdekoli číst či je uslyšíte někde opakovaně používat, pak „…obrazovku vypněte, časopis odložte, knihu zaklapněte. Do kláves klinkněte Delete (Odtud duch dávno vylít)…”
FILOSOFIE/FILOZOFIE Původně „láska k moudrosti“, později vážná vědní disciplína („královna věd“) či pouhý „světonázor“. V Česku ovšem jeden z „nejvytunelovanějších“ pojmů vůbec. Jednu dobu, v polovině devadesátých let, se bez „filosofie“ neobešlo nic. Čím méně ubývalo ve veřejném diskurzu skutečně moudrých hlasů, tím víc přibývalo mediálních „filosofů“: populární byla „filosofie velkokapacitních drůbežáren“, „distribuce vajec“, popř. „filosofie spalovny“. Lidé, kteří si pod pojmem Sókratés uměli představit tak akorát lepidlo, pronášeli v médiích hlubokomyslné výroky o „filosofii výroby jogurtů“ či „spotřeby surovin“, velkým hitem byla „filosofie transformace“, „kuponové privatizace“, „železnice“ či „filosofie většinového volebního systému“. Vrcholoví manažeři, ekonomičtí novináři, politologové, jakož i ministři vážně mudrovali o „filosofii Budvaru“, „Volkswagenu“ nebo „filosofii Chemapolu“, každodenním chlebem byla „filosofie ministerstva“, „banky“, „reformy zdravotnictví“, „vězeňství“. Ale i renomovaní umělečtí kritici či umělci hovořili o „filosofii designu“, „filosofii vydavatelství“, „festivalu“, „magazínu“, „zábavného pořadu“, „mediálního trhu“, „grantové agentury“, oblíbená byla „filosofie Novy“ či „filosofie druhého veřejnoprávního kanálu“. Filosofie se po listopadu 89 používala jako náhle atraktivnější, módnější a příjemně sjednocující náhražka příliš obyčejných, „přízemních“ a značně různorodých pojmů jako „koncepce“, „záměr“, „strategie“, „taktika“, „plán“, „idea“, „konstrukce“, „dramaturgie“, „poetika“, „obsah“, „program“, „cíl“ atd. Tyto velmi konkrétní, více či méně přesně označující výrazy se zdály najednou příliš banální a závazné – naproti tomu „filosofie“ příjemně k ničemu nezavazovala a schovalo se pod ní do poloviny devadesátých let úplně všechno. Platón i Patočka se obraceli v hrobě. Největšími českými „filosofy“ éry divoké transformace byly neprůhledné, polosocialistické podniky, koncerny, jejich dceřinné společnosti, masmédia – a hlavně tiskoví mluvčí: co „pí-ár“, to Aristotelés. Koncem devadesátých let zaznamenáváme naštěstí pozvolný ústup termínu: „filosofie“ se většinou odhodila jako už nepotřebné, „vytunelované“ pojmoslovné haraburdí. Z odstupu let se ovšem ukazuje pravý smysl termínu: pod vznešenou etiketou „filosofie“ se mnohem lépe nejen mlžilo, klamalo – a skrývalo skutečný záměr, koncepci (či naopak její neexistenci), ale především se pohodlněji kradlo (viz TUNEL/TUNELOVAT). Nejnovější billboardová kampaň na jakousi super (viz SUPER) výhodnou mobilní kartu, která pod heslem VÍCE FILOSOFIE! od počátku roku 2003 zamořila naše města a dálnice, nás však do budoucna vede k obezřetnosti: čím stupidnější slogan, tím větší možnost jeho recidivy. Vladimír Just: „Velký slovník floskulí“
připravila Jana Slouková a Magdalena Frydrych Gregorová 32.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
33.
POT & LESK
ZE ZÁKULISÍ
Kulisák s vášní pro drobnosti Rozhovor s Kryštofem Krejsou. Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová. Sešli jsme se v běhu všedního dne v Divadelním klubu a rozhovor začali prohlížením stohu Kryštofových fotografií. Kryštof Krejsa píše básně, fotí, sbírá veteránské motorky a auta, je vynálezcem samoukem, zajímá se o astrofyziku a astronomii, má řadu sepsaných a odborníky stvrzených teorií, co se týče nekonečna vesmíru, v současné době rekonstruuje svůj vlastní statek a má roční miminko. S Kryštofem jsme si ovšem povídali především o jeho profesi divadelního kulisáka. Magdalena: Co ti na ty fotografie říkal táta? (Josef Krejsa, slavný hradecký fotograf – pozn. redakce.) Líbily se mu nebo ses od něj dočkal i kritiky? Kryštof:
Tohle, co jsem ti přinesl ukázat, je už výběr, který se celkem povedl. Ty, které kritizoval, jsem sebou samozřejmě nevzal.
Magdalena: Odkud vlastně pocházíš? Kryštof:
Tady z Hradce, ze starého města. Bydleli jsme úplně v podkroví v jednom z těch starých bytů, s krásným výhledem na Nový Hradec. Samozřejmě tam strašilo, takže jsme se často báli.
Magdalena: Co se dělo? Kryštof:
Ozývaly se různé zvuky, třeba chůze – jako když někdo chodí po pokoji. A taky náš kocour často pozorně sledoval něco, co my jsme neviděli. A potom někam zalezl, byl celkem vyděšený.
Magdalena: Počkej, a bál ses doopravdy nebo to bylo spíš vzrušující? Kryštof:
Někdy jsem se bál doopravdy.
Magdalena: Jak dlouho pracuješ v Klicperově divadle? Kryštof:
34.
Letos to bude dvanáct let. Já jsem nastoupil do divadla v podstatě hned po maturitě. Na peďák a na fotografii do Ústí nad Labem mě dvakrát nevzali, ale chtěl jsem to zkoušet dál. Věděl jsem, že třeba na tu fotografii
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
35.
POT & LESK
ZE ZÁKULISÍ
berou lidi, co už mají něco za sebou, že člověk na sobě musí pracovat. No a pak se mi narodil syn (letos mu bude deset), čímž se to trochu zkomplikovalo, protože prostě přišly jiný starosti. Zůstal jsem tady. Magdalena: Nastoupil jsi jako kulisák, ale dneska máš zodpovědnost za celou partu. Jak sis vysloužil tuhle důvěru? Kryštof:
Vysloužil? Spíš jsem byl vždycky dost troufalej a do všeho jsem se hrnul… Třeba když pořídili do divadla projektor, tak já byl první, kdo se ho učil obsluhovat. Mě počítače a celkově technika vždycky bavila, a zároveň táta, jak má tu filmovou školu, měl vždycky doma různý promítačky a já už jako kluk pozoroval, jak to všechno funguje…
Magdalena: No dobře, ale dneska jsi šéfem party, za všechno odpovídáš. To není jenom o hrnutí se do věcí, ne? Kryštof:
My se nejdřív různě střídali, a někteří kluci odešli a vystřídali je noví. Dneska jsem tady jeden z nejstarších, takže to vedu. Ovšem být šéfem party není žádný oficiální post, nic to není.
Magdalena: Tak to jsi dost skromný. A nedávno jsem se navíc dozvěděla, že přebíráš řadu provozně-technických úkolů… Kryštof:
No to ano, ale to jsou spíš další starosti.
Kryštof ze zásady nedává svým fotografiím jména. Nechce skrze názvy dávat divákům návod, jak fotografii „správně přečíst“.
Magdalena: Jaká je tedy tvá oficiální profese? Kryštof:
Oficiálně jsem kulisák, který tu a tam dělá nějakou další drobnost. Třeba správu majetku v počítači, což je taková kancelářská rutina. A občas přijdu na tzv. předáváčku (oficiální předání a zadání podkladů na výrobu scény a kostýmů – pozn. redakce). Prostě se starám o to, aby inscenace správně rostla.
Magdalena: Před chvílí jsi mluvil o tom, žes byl v práci vždycky dost troufalý. To mi nějak nekoresponduje s tím, o čem mluvíš… Kryštof:
36.
Já to myslel tak, že když se mě někdo zeptá: „poslyš, šlo by to?“, tak já mu neřeknu, že ne, ale že to zkusím. Tak jsem se třeba dostal k tomu, že jsem vyráběl objektivy do promítaček, to bylo do inscenace Povídky z vídeňského lesa. Matásek chtěl tenkrát koupit za šílený peníze speciální projektory, ale neměli jsme na to. A já se tenkrát přihlásil a řekl jsem, že bych to zkusil udělat. Bláhově jsem si myslel, že to hodím doma na tátu, protože on je na optiku machr. Jenže táta mi na to řekl: „tady máš učebnici optiky a poraď si sám“, dal mi knihu, krabici čoček a nechal mě s tím.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
Magdalena: A tys to vyrobil? Kryštof:
Jo. Podle té učebnice.
Magdalena: A používalo se to v inscenaci? Kryštof:
Jasně. Dostal jsem za to tenkrát i nějakou malou odměnu. Anebo jsme s Pigim vyrobili rikšu. Posbíral jsem staré součástky z motocyklů u sebe v dílně, zbytek byla kašírka, ale dali jsme to dohromady a vypadalo to dobře. A ještě jsem vyrobil i stylovou filmovou kameru jako ze třicátých let, do Mefista. Ta byla taky pěkná.
Magdalena: Našim čtenářům, kteří neznají běžný divadelní provoz, představujeme jednotlivé profese. Co je náplní tvé práce v každodenním běhu divadla? Kryštof:
Naše práce je dost rutinní. Stavíme a bouráme scénu. Do jisté míry je to taková sysifovská záležitost, protože kromě nějakého
www.klicperovodivadlo.cz
37.
POT & LESK
ZE ZÁKULISÍ
Srdce a Kolotoč Kryštof:
Někdy i tu samou, to když se třeba hraje jedna inscenace dva večery po sobě a mezitím je ráno zkouška něčeho jiného na jevišti… Není to ale o stěžování. Já nevím, jak to mají ostatní, ale já se na některé hry moc těším, jsem zvědavý, jaké to bude, jak bude vypadat scéna… a potom, když už je hotový náznak, a herci v té scéně začínají hrát, je to pěkný. Je zajímavý pozorovat, jak to každej den roste, kam se to posouvá, a zároveň je člověk zvědavý, co pak na to řeknou diváci a co si z inscenace asi odnesou domů…
Magdalena: Co je na té práci podle tebe nejhorší? Kryštof:
dojmu, který třeba po představení zůstane v divákovi, nezůstane z celé té práce vůbec nic. Magdalena: To je pravda. Kryštof:
A pokud si člověk nedokáže uvědomit, že to všechno dělá jenom proto, aby v někom zůstal pěkný zážitek, je to vlastně strašlivě nicotný. Něco se postaví a potom se to zboří. A to je všechno. Člověk, který dělá kulisáka, musí v sobě mít hodně energie, aby mohl dělat svou práci – věčně tahat ty kulisy a prakťáky – a viděl při tom smysl svý práce tam, kde doopravdy je. V nějakém zážitku, kterej není hmatatelnej.
Magdalena: Já to cítím hodně podobně, ale v dlouhodobějším měřítku. Stojím u zrodu inscenace – vím, co to stojí energie a síly – a ta inscenace za rok skončí, což je strašně krátká doba, nebo když bude hodně úspěšná tak třeba až za rok a půl nebo za dva roky. Ale ty vlastně stavíš a bouráš nějakou inscenaci každý den.
38.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
Celistvost v srdcích jež drží sama sebe právě pro ni s Bohem a Soucitem v sobě i nad sebou Rozrušená drnčícím kolotočem s červy i zlatem točící se s Panenkou Marií na vršku aby se snad nezapomnělo v rachotu zvonkohry proč se otáčí (Kryštof Krejsa)
Asi ten pocit, když jdeš stavět nějakou málo populární nebo i nepovedenou inscenaci. Člověk se nadře, ale v nikom nic pěkného nezůstane. Tehdy se – myslím – vytrácí smysl celé té práce.
Magdalena: Tak nebudu se tě ptát, které inscenace stavíš nerad, ale zeptám se tě, které inscenace stavíš rád. Kryštof:
To je tak trošku otázka na tělo. Abych pravdu řekl, v poslední době jsem trošku z toho procesu zkoušení vypadl, protože jsem dostal ještě jiné povinnosti… tak třeba jsem vůbec nedělal tvoje Vltavínky…
Magdalena: No, doufala jsem, že řekneš Vltavínky! Kryštof:
právě
(směje se) Ale jo, kdybych je stavěl, tak moc rád. Za prvé se mi ta inscenace líbí a za druhé ta scéna je docela jednoduchá… Což jsou dvě určující kritéria pro kulisácky oblíbenou komedii!
www.klicperovodivadlo.cz
39.
POT & LESK
MAŠKARÁDA Michail Jurjevič Lermontov
REŽIE DANIEL ŠPINAR DRAMATURGIE JANA SLOUKOVÁ SCÉNA LUCIE ŠKANDÍKOVÁ KOSTÝMY LINDA BORÁROS HUDBA JIŘÍ HÁJEK
HRAJÍ ONDŘEJ MALÝ,PAVLÍNA ŠTORKOVÁ, VOJTĚCH DVOŘÁK, KAMILA SEDLÁROVÁ, FILIP RICHTERMOC, JIŘÍ ZAPLETAL, KRISTÝNA KOCIÁNOVÁ, MARTINA NOVÁKOVÁ, JAKUB TVRDÍK A DALŠÍ.
„Život je totéž jako ples tančíš a točíš se a hoříš sladkou něhou a vidíš samý jas a slyšíš hudbu hrát pak domů přijdeš a zbyde z toho všeho jen hořká únava a pomačkaný šat…“
Nejbližší repríza: 15. února! 40.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
41.
POT & LESK
POUTA ONDŘEJE MALÉHO
Poplach mezi filmovými záporáky! Únorová premiéra nového českého filmu Radima Špačka POUTA, ve kterém hlavní roli nevyzpytatelně zákeřného příslušníka STB Antonína Rusnáka ztvárnil herec Ondřej Malý, vyvolala podle dostupných neověřených informací ostrou diskuzi mezi filmovými fanoušky i odborníky po celém světě. Člen Klicperova divadla totiž svou první výraznou prací před kamerou razantně otřásl pozicemi na žebříčku nejhrozivějších záporáků filmové historie. Prof. PhDr. Joachim Müller z katedry filmové vědy Heidelberské univerzity dokonce Ondřejovi Malému věnoval několik kapitol své kandidátské práce Schrecken aller Schrecken, Archetypen des tschechischen Filmgrausens 1910 – 2010, ve které neváhá Antonína Rusnáka srovnávat s takovými kapacitami českého televizního a filmového zla, jako jsou Trautenberk z Krkonošských pohádek či démonická Dorota Máchalová z fantasy S čerty nejsou žerty. „Při sledování Krkonošských pohádek jsem měl vždycky pocit, že hrůzné panděro sudetského vysídlence nelze na poli filmového zla překonat, ale himlhergotdonrwetrkrucajselement, POUTA tyto zcestné úvahy zcela rozbily,“ svěřil se německému deníku Blitz filmolog Müller. To, že Ondřeje Malého nyní čeká náročné období, předznamenávají i první rozzlobené reakce dalších, převážně zahraničních kultovních postav, které se cítí být malým podlým českým estébákem zcela zaskočeny. Moskevská agentura Kotěnočkin vydala samolibé prohlášení svého klienta
42.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
43.
POT & LESK
POUTA ONDŘEJE MALÉHO
Antonín Rusnák
Vlka z proslulé série Nu pagadi: „Cigareta, kterou Rusnák téměř neodkládá, je jasným plagiátem mé papirosky mezi tesáky, se kterou jsem dětem ukazoval, jak bojovat proti komunistickému režimu.“ Na českého konkurenta si podle tajných informací brousí zuby i Šerif z Nottinghamu, který s tváří Alana Rickmana už řádně znepříjemnil život jistému sherwoodskému zbojníkovi. Z rakouského podhůří se ozvaly jednotně nesouhlasné terminátoří reakce hrdinů T-800 i T-1000, krátce po nich přišel na Malého hradeckou adresu i ostrý výpad dr. Hannibala Lectera, doprovázený výhružným mlaskáním. Skutečný povyk ovšem nominace vyvolala na poli českých záporných hrdinů. Zdá se, že jediný soupeř, který se cítí být s to s Rusnákem držet krok, je agent Pavel Bláha, který dokonce neváhal zpupně poznamenat, že i Honzovi Zemanovi dokázal kontrovat více než polovinu dílů slavné série. Klidnou hlavu naopak zachovává fanda Tibetu a pohřbívání žehem Karel Kopfrkingl, který podle informací zdroje z jeho blízkého okolí včera pozval Antonína do své provozovny na věneček a rakvičku. O tom, jak se bude situace na poli filmové a televizní tvorby nadále vyvíjet, vás budeme informovat v dalším čísle POT&LESKu.
3D setkání s Ondřejem Malým 15. února v Lermontovově Maškarádě!
44.
POT&LESK Klicperova divadla - 2 / 2010
www.klicperovodivadlo.cz
45.
POT&LESK Klicperova divadla elektronický měsíčník číslo 2 / 2010 Další číslo vyjde 8. března na webových stránkách Klicperova divadla. Chcete si přečíst některé starší číslo POT&LESKu? Není nic snazšího! Navštivte nás na webových stránkách: www.klicperovodivadlo.cz Za redakci POT&LESKu: Magdalena Frydrych Gregorová, Jana Slouková, Jan Gregor.
č.
2 / 2010