HADRIÁN Z p ra v o d a jec p ř in á še jíc í de n n í p o h l e d z p rv n í l i n i e X X . mez in á ro d n íh o f est iv a lu v H ra d c i Kr á l o v é .
Setkání s velkým encyklopedistou a osvícencem Denisem Diderotem nám zprostředkoval především Milan Kundera, když podle Jakuba fatalisty napsal Jakuba a jeho pána. Studenti divadelních škol louskají ke zkouškám Herecký paradox, sem tam nějaké studentské či oblastní divadlo uvedlo Diderotovu Jeptišku, v Olomouci v ´72 si troufli na jednu z mála Diderotových her Dobrý či zlý? Prostřednictvím hostování francouzského Badoc Théâtre nahlédneme zítra ve Studiu Beseda do Diderotovy korespondence. Diderotovy myšlenky zadaptoval do divadelní podoby režisér a dramatik RÉGIS DE MARTRIN-DONOS.
2014
K licp er ovo d ivad lo Hr ad ec K r álové the atr e@k licp er ovo d ivad lo.cz www.k licp er o vod ivad lo .cz 25 . č e rv n a 2 01 4 - č . 5
V listu najdete:
Str. 2 – Slyšené divadelní obrazy Str. 4 – Glosárium Str. 4 – Hradecký festival viděný slovinskýma očima Str. 5 – Glosárium Str. 5 – Jeton Neziraj: Divadlo by mělo být chybějícím hlasem Str. 6 – Sudokopytníci dětem Str. 7 – Open Air Str. 7 – Jsem FAGI
BOJOVAT PROTI ÚTLAKU BEZ PROLITÍ KAPKY KRVE Vaše inscenace se jmenuje Bitva s Diderotem. Proč Diderot? A proč bitva? V roce 2013 slavila Francie tři sta let od narození Diderota. V Paříži se jeho díla chopilo hodně režisérů. Mám na mysli především Jeptišku a Rameauova synovce. Pokud jde o mě, chtěl jsem udělat něco nového, dosud neznámého. Korespondenci dosud nikdo pro divadlo nezadaptoval.
SORRY, MY ENGLISH IS BED
Milí čtenáři, zdravím vás jménem dramaturgie festivalu! Bylo mi letos velkou ctí vytvářet podobu našeho jubilanta na scénách Klicperova divadla – a snažila jsem se kromě onoho top z českých luhů a hájů přilákat také nějaké ty zahraniční soubory a umožnit nám nakouknout pod pokličku cizích kuchyní. Pomohla mi velká výprava na festival do Tel Avivu, kde nás bylo čtyřicet účastníků z celého světa a užili jsme si jak na škole v přírodě, utužujíce vzájemné vazby. Pravda, téměř jsem tam tehdy neodcestovala, protože izraelské aerolinky se při pohovorech netvářily zrovna nadšeně na má tři arabská razítka v pase – navíc jsem si nemohla vybavit jméno hotelu, kde jsem
před dvěma lety bydlela v Istanbulu, ani uspokojivě vysvětlit, proč jsem letěla dvakrát do Tuniska (že to bylo nejlevnější a je tam hezký moře?). Obrat nastal v momentě, kdy se ukázalo, že drsňácká kontrolorka zná Vojtu Dvořáka a palubní lístek byl můj. O poznání horší to měl nebohý Michal Zahálka s pasem čistým jak lilium, ale s nejpoužívanějším palestinským příjmením. Ano, bylo to dobrodružné, ale plody této mise vám předkládám! Anglicky mluvím sice špatně, ale po dvou deckách už jsem schopná vyprávět vtipné příběhy a po třech používám ironii a slovní hříčky, takže se zahraničními přáteli si zatím notuji. Už jsme tu měli „bratry Izraelity“, Lazarov
Titul odkazuje k Diderotově osobnosti a jeho velkým politickým textům. Diderot ztratil svobodu v roce 1749 a byl uvězněn na zámku ve Vincennes poté, co uveřejnil svůj List o slepcích, ve kterém dokazuje neexistenci Boha. Toto tříměsíční věznění jej málem stálo život a velmi poznamenalo jak jeho osobnost tak budoucí tvorbu. Pokračování na str. 3
Yehezkel „Je Hezkej“, najeli nám sem také „bratři Kosi“ z Prištiny, zatím nejzábavnější skupinka, jejíž jeden člen vypadá jako Vladimír Mikulka s knírem a tato zábava nám vystačila na celý večer (údajně se za něj vydával i v noci v parku). Tunisané mi přivezli červenou čepičku se střapcem (závidíš, Péťo Bajzo?) a francouzský dramatik Regis byl zatím nejvíc překvapen z becherovky. A to nám brzy dojedou Maďaři, Rumuni a Freunde aus Wien, na ja, endlich kann ich deutsch sprechen! Je na co se těšit! Užívejte festival, enjoy, geniesst, amusez-vous! Vaše Jana Slouková
2
Napadlo vás někdy v divadle zavřít oči, ještě před tím, než se zvedne opona? Pro Lukáše je to přirozené. Od svých patnácti let nevidí, a přesto si divadlo užívá.
J a k é j e v a š e z a m ě s t n á n í, j a k é m á t e koníčky? Je váš vztah k divadlu pracovní, nebo je to záliba? Obojí. Pracuju v knihovně města Hradce Králové, ve zvukové knihovně pro osoby se zrakovým postižením. Mám vztah jak k literatuře tak divadlu. V knihovně máme asi osm tisíc namluvených titulů a mezi nimi jsou i ozvučené filmy, které mají navíc namluvený popisný komentář. Pak pracuju pro jednu společnost v Praze, která dělá orientační a informační systémy pro osoby se zrakovým postižením. Vedle toho ještě občas dělám přednášky o zrakovém postižení pro základní a střední školy, protože jsem speciální pedagog se zaměřením na tyflopedii.
A koníčky - dříve jsem dělal sporty, například navigační lukostřelbu nebo windsurfing, to se dá dělat i bez kontroly zraku. Teď jsem se vrhnul na skládání origami, kdy se s kamarádem Jiřím Mojžíškem snažíme vytvářet textové komentáře, aby se dalo skládat jen podle slovního návodu.
Podle čeho si představení vybíráte? Představení si nevybíráme podle toho, jestli jsou pro zrakově postižené, protože to dopředu neposoudíte. Jednou se nám
S LY Š E N É D I VA D E L N Í OBRAZY
stalo, že jsme přišli do divadla a až na místě jsme zjistili, že jde o pantomimu. Nikde to nebylo uvedeno – ani na pokladně a ani uvaděčky nás neupozornily. Pantomima je jediný druh divadla, který neocením; u baletu ocením třeba hudbu. Představení si vybíráme podle tématu, herců a podle divadla. V rámci festivalu máme lístky zatím na 7 představení, která chceme slyšet. Dopředu neodhadnete ani ve stálé nabídce divadla, na co jdete. Vydáte se například na představení Romeo a Julie, zní to jako klasika, ale hraje se v moderním zpracování, takže bez kontroly zraku se pak musíte doptávat na spoustu věcí.
J a k ý z á ž i t e k j s t e m ě l i z p ř e d s t a ve n í Amadeus? Byla to jedna z nejlepších věcí, co jsme tu zažili. Hodně nás překvapily i výkony herců. Mně se tam líbila rozumná kombinace hudby s mluveným slovem, dramaturgie. Hudba vycházela z mozartovských motivů a i přes ni bylo pořád rozumět dialogům herců, což bylo super. V některých představeních je mluvené slovo přebité zvukařskou složkou. Také se mi líbilo akční zapojení prostoru hlediště herci, kteří se proplétali a šplhali, místy doslova „povlávali“ jako doplňková, avšak nikoli zanedbatelná složka pojmenovaná autory jako tzv. „větříci“; já je nevnímal zrakem, ale vydávali zvuky. To bylo velmi neotřelé a oživující, jak se prostor prohloubil a zvětšil. Dobře jsem se v inscenaci orientoval, i když to byla retrospektiva složená z mozaiky. Ano, neocením kostýmy herců a scénu, ale na to se můžu zeptat. Není problém o přestávce vznést dotaz, jestli je scéna funkční, jestli se mění, jestli je dobová, moderní, jestli je zapojená točna. To už si můžete domýšlet, záleží na vás, jak si
Východočeské setkání moravských krajanů: dramatik Milan Uhde a herec brněnského HaDivadla Miroslav Maršálek.
Středa 25. 6. 2014
HADRIÁN
v hlavě to představení vytvoříte. Já se snažím chodit do divadla normálně, i když ho nevidím. Představte si například, že tam zhasnou, nebo že mají staženou oponu. Tato představa ale stejně není úplně rovnocenná s tím, jak vnímám divadlo já, protože já se můžu ptát lidí, co se na scéně děje. Můžu mít komentář i během představení, což ale nejde například u velmi tichého provedení předváděného kusu nebo u komorního divadla.
Nevidíte od narození? Ne, já nevidím od patnácti let v důsledku úrazu. Takže mám vizuální zkušenosti a dokážu si představit prostor a barvu, s tím problém nemám. Jak si to představují lidé, kteří nevidí od narození, to byste se musela zeptat jich. Jde o představivost makroprostoru, prostoru, kam už nedosáhnete, což je hodně individuální a záleží to na edukaci těch lidí od malička. Tam neexistuje perspektiva, hmat ji nemá – když budu například držet skleničku v ruce blízko či daleko od těla, tak bude pořád stejně velká. Představivost barev je u nich rozdílná, záleží spíše na jemnosti povrchu, teplotě.
Máte vždycky doprovod? Málokdy chodím do divadla sám. Nepoužívám však průvodce jako vodícího psa, i když znám několik zrakově postižených přátel, kteří chodí sami do divadla a jejich průvodcem je speciálně vycvičený pes.
Na co se těšíte a máte již nějaký zážitek spojený s letošním festivalem? Mám oblíbené soubory - například Mladá Boleslav, ta mě hodně láká. Jedna úsměvná situace nastala ještě před zahájením festivalu, když jsem kupoval lístky v předprodeji. Myslím, že to bylo stylové, když jsem jako první požádal o Úplné zatmění, tak se paní na pokladně divila, jestli to myslím jako vtip nebo ne. Ale vzala to s úsměvem, protože mě již několik let zná jako věrného diváka - nediváka. Lucie Vojtíšková
Filmový (i divadelní) režisér Jan Hřebejk patří k pravidelným hostům Divadla evropských regionů.
HADRIÁN
Středa 25. 6. 2014
pokračování ze str. 1
Takový je výchozí bod inscenace Bitva s Diderotem. Jmenuje se tak kvůli svým myšlenkám namířeným proti náboženskému útlaku, kvůli síle přežití a boji proti nevědomosti, kvůli šíření osvícenství proti tmářství. Diderot byl také syn, bratr, manžel, milenec, filosof, umělec a jako takový se celý svůj život bez ustání bil a diskutoval.
S jakými konkrétními texty jste pracoval? Forma dopisu je nejčastější způsob Diderotova vyjádření. Román Jeptiška tvoří například Zuzanin dopis. V tomto zvláštním stylu napsal také eseje List o slepcích pro ty, kteří vidí a List o hluchoněmých pro ty, kteří slyší a mluví. Stávalo se, že v jeden den napsal hned několik dopisů stejnému adresátovi. Ty nejdůležitější a nejcennější dopisy adresoval své milence Sophii Volland. V těchto dopisech vykládá svá oblíbená témata, k nimž patří mimo jiné ateismus a materialismus. Testoval své myšlenky a argumenty v dopisech svým přátelům nebo své rodině. Někdy dokonce, aby podpořil své tvrzení, přepisoval úryvky textu z Encyklopedie. Mám na mysli zejména dopisy bratrovi, abbému Didierovi, na téma náboženství, fanatismu... V inscenaci jsme zároveň použili dopisy určené Diderotovu velkému příteli Grimmovi, otci, vězeňským dozorcům... Ještě dnes máme k dispozici spoustu dopisů podepsaných Diderotem, ale naopak existuje jen velmi málo odpovědí. Někteří vědci tvrdí, že jeho dcera Andělika zničila dopisy Sophie Volland, aby chránila matčinu čest. Krom toho jsem také použil několik replik z D´Alembertova snu a z některých textů z Encyklopedie.
V jednom francouzském rozhovoru jste říkal, že nejtěžší pro vás bylo dát dopisům orální podobu, jevištní mluvnost. Jakým způsobem jste ten problém vyřešili? Tuhle otázku si musí položit každý adaptátor. Jazyk divadla je jiný než jazyk filosofie. Divadelní jazyk je živý, stále přítomný. Je to jazyk akce. Diderot je velký teoretik, autor dialogů, ale to nestačí. Je třeba mu trochu pomoct, aby byl živý na jevišti. Občas jsem ho potrápil, parafrázoval, krátil, ovšem s cílem odhalit modernost jeho myšlenek, a to co nejstručněji. Aby vzniklo Divadlo, je nutný dialog, dramatická akce, stejně jako dramatické jednání. Mimochodem, Diderot psal také divadelní hry (např. Dobrý či zlý?), ale nikdy neměly úspěch ani za jeho života, ani po smrti. Proč Diderot není Marivaux? Protože Marivaux je génius situace, námětu i zápletky. Kdybyste měl možnost potkat se s Diderotem, j ako postava Osvě tlovače ve vaší inscenaci, na co byste se ho zeptal? Postava Osvětlovače v naší inscenaci se
ptá přesně na ty samé otázky, které jsem si kladl já sám při četbě Diderotových dopisů. Tahle postava se nezdráhá a nestydí se zatlačit Diderota do kouta a konfrontuje ho s jeho vlastními rozpory. Prostřednictvím Osvětlovače zazní moje vlastní pochyby, moje vlastní otázky.
Co podle vás předst avuje Diderot pro člověka 21. století? Diderotovo dílo je závratné. Uplatnil se ve všech sférách literatury. Byl nekonečně zvídavý. Ale co je na něm nejpozoruhodnější, je fakt, že nám dokázal, že proti útlaku se dá bojovat bez prolití kapky krve jednoduše silou slova. Jeho zbraň, francouzština, se vyrovná všem armádám světa. Diderot zasvětil svůj život pravdě a spravedlnosti, demokratizaci vědění.
3
lý příběh, s odlišným směrem přemýšlení, jiným pohledem na svět. Jeho drzost a opovážlivost útočí na Diderota.
M ů ž e t e k r á t c e p ř e d s t a v i t d i va d l o , v e kterém va še i ns c e na c e vz ni kl a a h e rce , s nimiž jste ji nazkoušel? Původně šlo o zakázku Jean-Marie Besseta, ředitele Théâtre des 13 Vents v Montpellier (Centre dramatique National). Vznikla inscenace v aréně, jeviště představoval červený čtverec jako boxerský ring. Čtyři světelné sloupy. Dvě stoličky. Následně jsme inscenaci hráli na školách, v psychiatrických léčebnách, ve vězení a pak dva měsíce v Paříži v Théâtre de Poche. Festivalu v Hradci jsme z technických důvodů nabídli „koncertní verzi“. Diderota Régis de Martrin Donos, Muriel Brot: Bitva s Diderotem
Jeho Encyklopedie je osmý div světa! Je to zářná postava Století osvícenství. Je to lídr, rebel, titán, básník. Hodně jsem se od něj naučil, jeho přesvědčivá síla je ohromná. Má víru v člověka, mládí, jeho optimismus nemá obdoby.
Na hře jste pracoval společně s odbornou poradkyní na Diderotovo dílo Muriel Brot. Jak vaše spolupráce probíhala? Nejdřív mi Muriel Brot přinesla asi stovku dopisů a několik článků k tématu. Společně jsme udělali celkový plán vývoje a obsahu Diderotova filosofického myšlení. Nechtěl jsem jít proti jejich smyslu. Pokud jde o psaní, chopil jsem se adaptace raději sám. Protože to bylo moje první setkání s Diderotem a vzhledem k tomu, že nejsem „odborník“, mohl jsem mu vdechnout duši a hlas divadla, což bylo nezbytné, aby vznikla živá inscenace. Tehdy jsem dostal nápad s Osvětlovačem. Abych hovořil o světle v pravém i přeneseném slova smyslu. Musel jsem tomu mladíkovi napsat všechny repliky, vymyslet mu jeho vlastní, na Diderotovi nezávis-
hraje Jean-Baptiste Marcenac a Osvětlovače Quentin Moriot. S Jeanem-Baptistou jsem pracoval poprvé, ale ihned jsme si dobře rozuměli. Měli jsme v sebe navzájem důvěru. Naopak s Questinem se znám už několik let. Byli jsme spolu na konzervatoři, kde jsme spolu začali pracovat. Herectví nás učil stejný pedagog. Rostli jsme a zráli společně.
A jak jste se dostali na festival do Hradce? Letos v zimě jsem se na jednom mezinárodním divadelním festivalu v Tel–Avivu seznámil s Janou Sloukovou. Bylo to večer před mým odletem do Francie. Divadelní společnost, která se o nás starala, pro nás připravila interaktivní návštěvu přírodovědného muzea. Po jednom jsme byli vpuštěni do opuštěného muzea, sami, bez světla, takřka ve tmě, jenom s hlasem, který nás provázel. Po tomhle intimním a děsivém zážitku jsme se všichni jako omámení sešli na drink! A tak, jak to u lidí od divadla chodí, začali jsme si povídat o divadle! Lucie Němečková
4
GLOSÁRIUM DECHBEROUCÍ DOLLS
Jedině tvůrci tohoto projektu vědí, kolik energie a času je stálo to, že jsme si my, diváci, mohli téměř celou hodinu a půl vychutnávat jejich nový cirkus. Cirk La Putyka samozřejmě není třeba české veřejnosti dlouze představovat. Ovšem inscenace Dolls se může mírně odchýlit od diváckého očekávání. Herecký ansámbl tohoto projektu je čistě mezinárodní. Už na první pohled je znát, že herci jsou skutečnými mistry akrobacie a pohybu. To je nepochybně dobré znamení pro divadelněcirkusovou podívanou, která se, tak jak to právě cirkusu sluší, děje v cirkusovém stanu nedaleko od Divadla Drak. Stává se, že některé projekty nového cirkusu zanedbávají divadelní a dramatický prvek a zaměřují se především na estetiku, techniku a spektákl. Půvab Dolls je však právě v tom, že důmyslně kombinuje prvky cirkusové a akrobatické s divadelními prostředky. Příběh není obtížné sledovat, i když se v představení velmi málo mluví. Ale i v případech, kdy se mluví, je důležitější intonace než to, co se říká. Dotaženost nonverbální komunikace jeviště s hledištěm je dechberoucí. Scéna znázorňuje průřez dvoupatrového paneláku a jeho dvůr. To divákům umožňuje vhled do bytů, do životů jejich obyvatel a do jejich vztahů. Herecká akce se točí okolo lásky, chtíče, frustrace, strachu, netolerance, schopnosti koexistence… Důležitou roli v tom samozřejmě hrají panenky. Jak napsali autoři na webové stránky: „Projekt navazuje na tradici loutkářského rodu Matěje Kopeckého (režie a scénografie) a hledá nové cesty manipulace s předmětem, vztah nového cirku-
Středa 25. 6. 2014
RODINNÝ KABARET Z DLOUHÉ
Jan Borna, Miroslav Hanuš: O líné babičce
su a loutky, svobody a omezení, reality a iluze.“ Panenka má v představení ústřední roli, ale ne v klasickém loutkovém smyslu. Je spíš symbolem. Je hračkou, kterou známe z dětství. Je to manekýn–panák s dokonalou postavou a provokativním postojem. I člověk může být panenka, když dovolí, aby jej ostatní řídili a manipulovali s ním. Panenka je fetiš – může být objektem touhy či fantazie, která se může v určitém okamžiku stát mnohem zajímavější než všední život. Na druhé straně panenka může být záminkou k závisti a žárlivosti. Například když s ní milovaný zachází lépe než s životním partnerem. Panenky jsou nástroje, které postavám pomáhají se vzdálit od kruté reality. Jsou cestou do fantazie. Jsou to iluze, ve kterých neexistují žádné limity a ve kterých je možné cokoliv. Iluze, ve kterých neexistují zákony přírody ani společnosti. V nich je každý svým pánem. Pokud jste Dolls ještě neviděli a chtěli byste, tak se nebojte – ještě není pozdě! Podívejte se do festivalového programu – v Hradci Králové Cirk La Putyka sehraje ještě tři reprízy. Zoran Petrovič
F E S T I VA L J S M E M Y !
Jaký je festival v Hradci Králové očima cizince? Pocházím ze Slovinska, téměř 700 kilometrů odtud. Autem je to přes Rakousko, když to moc nepřepálíte, tak 7 hodin jízdy. Takový trochu delší výlet. Každopádně je to dostatečný distanc na to, abych se mohl pokusit se podívat na festival jako člověk odjinud, jako cizinec. Největší festival ve Slovinsku je Maribor Theatre Festival, na kterém se v průběhu deseti dnů prezentuje to nejlepší, co se za poslední rok na slovinských divadelních prknech urodilo. Vystupuje na něm i mnoho souborů z Evropy a součástí festivalové nabídky je také nesoutěžní program věnovaný alternativním proudům a divadelníkům, kteří hledají nové cesty současného divadla. Účast na mariborském festivalu je sice velmi prestižní, ale ve srovnání s festivalem hradeckým ještě něco postrádá. Chybí mu davy nadšených a fandících diváků, kteří by v době jeho pořádání zaplnili všechna tichá a prázdná místa města. Ulice nejsou rušnější, hospody nejsou hlučnější a park je v nočních hodinách stejně osamělý jako jindy. V Hradci Králové se povedlo přesně to, co v Mariboru zatím nemáme a po čem my divadelníci toužíme. Spojení zdánlivě nespojitelného. A tím je dokonalá souhra programu, kde vedle sebe či za sebou můžete vidět dětská představení, tak nakažlivá svou živostí a hravostí, a seriózní dramata, o kterých si povídají dámy i páni ve
HADRIÁN
Divadlo v Dlouhé přivezlo na regiony rodinné divadlo (v režii Jana Borny a Miroslava Hanuše) – a to v nejlepším slova smyslu. Inscenace O líné babičce kabaretní formou vypráví o čerstvé důchodkyni (Jarmila Vlčková), která odmítá plnit roli pasivní babičky odkázané do konce svých dnů péci bábovky a být neustále po ruce k hlídání svých vnoučat, kdykoliv si jejich rodiče zrovna usmyslí užít si večer v kině. Babičce její okolí – protože se odmítá zařadit mezi normální (obyčejně rodinou využívané) důchodce – začne přezdívat „líná“. Ona se ale rozhodne prožít svůj podzim života aktivně a splnit si všechny sny, které si během uplynulých let nashromáždila poznamenané na lístečcích ve škapulíři. Publikum je v průběhu představení interaktivně zapojeno – babička si od něho nechává z tohoto váčku vylosovat své jednotlivé nesplněné sny, aby je konečně realizovala. Postupně se tak učí lyžovat, potápět a pracovat na počítači, projede se v nejrychlejším autě na světě či se proletí vzducholodí. S lehkou bezstarostností je ve svém věku schopná vysvobodit arabského prince ze spárů jeho potencionálních vrahů i odpřednášet lekci sexuální výchovy Yettimu, jehož kmenu už málem hrozilo vyhynutí. Inscenace má rychlý spád – dynamické střídání vynalézavých kabaretních čísel, předscén a slavných (ovšem nově otextovaných) šlágrů vyvolává v publiku nesčetnou řadu aplausů na otevřené scéně. V kontextu hradeckého festivalu mi na mysl přichází srovnání s brněnským Amadeem režiséra Vladimíra Morávka. Režie si u obou inscenací v jistém slova smyslu počínala podobně:
večerních róbách se šampaňským v ruce. Nedílnou součástí je Open Air Program, který nabízí divadlo všeho druhu – karnevalové, často i syrové a lidové, divadlo neomezující se prostorem ani divadelní technikou. Někdy si umělci vystačí s kytarou, houslemi, jedním reproduktorem, dvěma reflektory... A divák? Ten je svobodný ve své volbě. Co je povinné? Snad jen radost a pohoda, pivo, cigarety a pečená kukuřice. Nemůžu v této sovislosti nezmínit jeden z nejznámějších evropských festivalů. Festival, který se pořádá v malém francouzském městečku daleko od Paříže s nekonečnými středověkými hradbami – proslulý avignonský divadelní festival. Ten dle mého názoru již ztratil svůj půvab a stala se z něj turistická, megalomanská záležitost. Divadlo utopené v diktátu kapitalismu. Přál bych si z celého srdce, aby festival Divadlo evropských regionů v Hradci Králové nepotkal stejný osud. Každopádně se zatím v mých očích ten hradecký jeví velice slibně a mám pocit, že jde dobrou cestou. Jediná věc, kterou v Hradci trochu postrádám, je větší mezinárodní rozmanitost, více exotičnosti... Divadlo totiž může promlouvat univerzální řečí gest a metafor, kterou nezastaví žádná jazyková bariéra. Divadelníci i diváci by si tak mohli z festivalu odnést magnet inspirace přitahující nová témata, obzory i světy. Neboť divadlo je věčným a nekonečným objevováním Ameriky. Zoran Petrovič, student KALD DAMU
Středa 25. 6. 2014
GLOSÁRIUM HADRIÁN
SHAKESPEARE JE MRTEV, AŤ ŽIJE ŠPINAR
-ksy-
William Shakespeare je staletí po své smrti stále takřka ikonickou postavou divadelní historie stejně jako jeho hry. Dalo by se říct, že jeho díla jsou nekriticky přijímána jako vrchol světové dramatiky. Ne snad, že by díla jako Hamlet, Othello, Romeo a Julie nebo Bouře nebyla umělecky vysoce hodnotná, ale asi více než u jiných autorů je nálepka Shakespeare brána jako automatická známka nejvyšší kvality. Je velmi osvěžující, když se objeví inscenace, která se shakespearovskou předlohou nakládá tak nějak po svém. Mezi takové se bezesporu řadí inscenace Daniela Špinara ve Švandově divadle. Tragický příběh dánského kralevice je podán s postmoderním nadhledem a velkou režisérskou invencí. Nejnovější překlad Jiřího Joska posouvá hru ještě více vstříc současnému, hlavně mladému, divákovi. Špinar si vypůjčí od Shakespeara jeho obrazy, slova a metafory, aby je vlastní fantazií dovedl ad absurdum a převrátil naruby. Takže nakonec,
JETON NEZIRAJ je ve světě zřejmě nejznámějším kosovským dramatikem. Jeho hry byly přeloženy do patnácti jazyků a hrály se v Evropě i ve Spojených státech. Bývalý umělecký šéf kosovského Národního divadla působí od roku 2011 v divadle Qendra Multimedia v Prištině, které se věnuje politické satiře a odkrývání tabu. Ve své rodné zemi jde o divadlo výjimečné tím, že se snaží „budovat most“ mezi srbskou a kosovskou kulturou. Jako jediné hrálo například - od válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii - v Srbsku. Je zároveň prvním profesionálním souborem z Kosova, které v České republice můžeme vidět. Na festivalu uvede dnes od 17 hodin v Besedě inscenaci Nezirajovy hry Demolice Eiffelovky.
válce změnila. Ortodoxní víra, kterou vyznávají Srbové, dostala negativní nálepku. V Kosovu se angažuje několik humanitárních organizací. Především některé arabské se snaží do země importovat radikální islám. Šíří víru pod rouškou humanitární pomoci, rozdávají zdarma burky, staví mešity. Je důležité mluvit o islámu. Demolice Eiffelovky je hra o vztahu mezi kulturami. Mluví se v ní o terorismu. Ve společnosti existuje spousta stereotypů. Lidé na západě vidí v každém muslimovi teroristu. Předsudky jsou vzájemné. Myslím, že je důležité usilovat o dialog, o porozumění mezi kulturami a náboženstvími, nikoliv podporovat stávající stereotypy.
herecký ansábl z většiny tvoří chór a v hlavní(ch) rol(i/ích) vystupuje jedna/dvě hereck(á/é) hvězd(a/y). V případě Líné babičky se mi toto koncepční řešení zdá oprávněnější a funkčnější. Chór není pouze banda přihrávačů, ale tvoří hlavní herečce autonomní opozici. Za slabinu této inscenace považuji to, že se určité postupy začínají opakovat a vyprazdňovat – vidíme například babičku už potřetí v nějakém výukovém kurzu či najednou se humor senilního dědečka začne velmi nápadně podobat humoru retardovaného chlapečka. I přesto však jde bezesporu o mimořádně sympatický počin, který rozhodně stojí za vidění. A navíc nenucený závěrečný obraz tohoto dvouhodinového lehce ulítlého kabaretu, kdy si babičku při západu slunce odnáší moře, vyznívá skutečně dojemně.
DIVADLO BY MĚLO BÝT CHYBĚJÍCÍM HLASEM
Vaše hra slibuj e tři atraktivní témata: Lásku, nahotu a islám. Co vás k jejímu napsání přivedlo? Demolici Eiffelovky jsem začal psát v roce 2010 v Paříži. V té době bylo ve Francii velmi aktuální téma zahalování muslimských žen. Pocházím ze společnosti, která je z devadesáti procent ovlivňována islámem, ale otázka islámského náboženství a kultury, vztahy mezi východem a západem nejsou u nás řešeny tak jako například ve Francii. Z toho důvodu vznikla moje hra. Chtěl jsem, aby se o takových věcech mluvilo, aby nebyly tabu. Jsem muslim, vyrostl jsem v muslimské rodině. Být muslim a být muslim v Kosovu není to samé. Kosovští muslimové jsou zvláštním druhem věřících, kteří nabízejí liberální cestu. U nás máme i jiná náboženství, dochází k míšení kultur, ale situace se po
D e m o l i ce E i f f e l o v k y b y l a u v e d e n a t a k é v N e w Y o r k u . J a k n a n i A m e r ič a n é r e a g o v al i ? Hra měla newyorskou premiéru v rámci oslav desetiletého výročí od teroristického útoku 11. září. Tři týdny po New Yorku následovala premiéra v Sarajevu. Bylo zajímavé sledovat reakce v nemuslimské americké a muslimské sarajevské společnosti. Diváci v New Yorku hru přijali skvěle. Divili se, že takovou hru napsal muslim. Potěšilo je, že určitá perspektiva přichází právě z muslimské strany, od někoho, kdo je sám muslim. Po představení se rozpoutala debata o nedorozumění mezi kulturami, o tom, že se stále připomíná 11. září, ale zapomíná se na to, že kořeny problému spočívají hlouběji, v rasové otázce a vztahu bělošské populace k Afroameričanům. V Sarajevu se nejprve báli hru uvést.
5
když Ofélie říká, že princ Hamlet nebyl ve své kůži, měl na sobě Hamlet skutečně medvědí kožich. Horacio pronese v originále Hamletovu větu „The time is out of joint“ (Svět převrátil se vzhůru nohama), načež vytáhne z kapsy jointa, který za divokého smíchu s Hamletem vykouří. Jak hra postupuje kupředu, postupuje i destrukce předlohy, až nakonec ze vznešeného blankversu zbydou jenom skřeky, mobiliář je naházený na jedné hromadě a ve stěně zeje obrovská díra. Tak se scénicky zobrazuje rozpad vztahů v královské rodině a hlavně vnitřní rozpad Hamletův. Špinarova práce s kanonickým textem, jakým je Hamlet, je vskutku obdivuhodná. Na mnoha místech nepřímo k původnímu Hamletovi s velkou dávkou ironie odkazuje - například ležící lebkou, která se ale za celou hru ani jednou nepoužije, jenom tam je. Zdatné herecké výkony pak dodávají inscenaci uvěřitelnost a mnohdy komičnost. Špinar se nijak zvlášť nedrží předlohy. Textem se ale inspiruje a nechá svou režijní fabulační fantazii doko-jaknat zbytek.
Diváci ji však nakonec vnímali jako politicky korektní. Po představení také byla debata, ale byla to úplně běžná debata po představení, která nevzbudila takovou vášnivou diskusi jako v New Yorku.
Proč děláte politické divadlo? Politická satira souvisí s mou vizí divadla. Divadlo, které není nikomu na obtíž a s lidmi nijak nehne, je nudné. Divadlo by mělo být chybějícím hlasem ve společnosti. Kde chybí diskuse, tam by ji divadlo mělo nabídnout. Divadlo by se mělo dotýkat slabin, otvírat rány. Nejen provokovat, ale především otevřít debatu. Když se všichni bojí v Srbsku hrát, protože by byli nařčeni z vlastizrady, my tam jedeme a hrajeme. Když se objeví problém s korupcí, o němž se nemluví, my o něm mluvíme. Když je islám tabu, my ho otevřeme. Je to důležité a pro společnost ozdravující.
Lucie Němečková
6
SUDOKOPYTNÍCI DĚTEM
Pro porovnání nedělní pohádky O beránkovi, který spadl z nebe (režie Michaela Homolová) a pondělních T ří pr asát ek (režie Šimon Spišák) mě vede více důvodů, než jen ten, že je můžeme z taxonomického hlediska zařadit do stejného řádu. Obě produkce byly určeny především pro nejmladší diváky. Ti byli přítomni na obou představeních a v obou případech přirozeně ovlivňovali jejich atmosféru. Co je vskutku zajímavé a zač je třeba oběma kusům po právu vzdát hold, je ta skutečnost, že oba bez problémů udržely pozornost předškolního publika (liberecký Beránek zejména svou obrazovostí celých 45 minut a Prasátka z Nitry svou akčností dokonce 65 minut), které v tomto ohledu bývá považováno za velmi náročné.
v pozici holubičky. Její číslo skončí a ona odchází. Jedna noha jí však zůstane zapomenuta v sedle koně. Utržená noha v kyčli je ve své podstatě poměrně drastická záležitost. Ovšem v kontextu žánru loutkového divadla (v kontrastu vůči novému cirkusu), v kterém může být končetina tanečnici v okamžiku vrácena, se vážná nehoda proměňuje v půvabný žert. Dalším příkladem je způsob, jakým se převléká principál. Loutkový principál obdařený hned několika talenty najednou sám ovládá více rolí ve svém cirkusu. Pro to, aby mohl před publikem vystoupit například jako kouzelník, kaskadér či svalovec, mu stačí jen převléci si kostým. Prakticky se tato proměna realizuje odtržením hlavičky od těla, které je posléze nahrazeno jiným – pro daný výstup vhodným. Bezhlavá těla a opakované trhání hlavy opět můžeme vnímat více způsoby – jako absurdní humor či jako hravé výtvarné řešení prezentace všeVít Peřina a kolektiv: O beránkovi, který spadl z nebe
Utržená noha jako žert
Hradec Králové nám tak dokazuje, že si umí svého diváka vychovávat už od plenek. A právě díky tomuto trendu má festival Divadlo evropských regionů svého kultivovaného dětského diváka. Leč zpět k hlavnímu předmětu. Obě představení dokázala bavit nejen děti, ale i jejich rodiče. Velmi mě oslovila citlivá práce s výtvarným gagem v inscenaci O beránkovi, který spadl z nebe. Precizní loutkoherecká práce a výborná scénografie Roberta Smolíka umožňují vynalézavé rozehrání, které balancuje na hranici něžného a groteskního humoru. Mnoho obrazů nabízí dvojí interpretaci - záleží na divákovi, jak si je vyloží. Loutka tanečnice jede na koni
Středa 25. 6. 2014
HADRIÁN
naně! Valí se na nás fórek („kameňákovské“ kvality) za fórkem. Nemyslím si však, že by předškolní dítě dostalo dostatečně jasný klíč, aby se dokázalo zorientovat v překroucené klasické pohádce. Tři hamižná prasátka se nechají kusem žvance uplatit a dávají ve volbách na nového prezidenta hlas lišákovi. Této okolnosti se můžeme (dejme tomu) zasmát a následně ji i vytěsnit jako malý, víceméně „neškodný“ zcizovák. Co si ovšem můžeme počít s tím, že vlk je stylizován do sympatizanta hnutí hippie, je zarostlý, jezdí na motorce a je vegetarián? Tento vlk má objektivně více kladů než sobecká prasátka. Děti ovšem nemají dostatečnou zkušenost se subkulturními identitami na to, aby reinterpretovanou postavu vlka dokázaly vnímat tak, jak tvůrci zamýšleli, či jak jsou toho schopni jejich (zákonitě o celou generaci starší) rodiče. Místo toho čtou vlka archetypálně – a totiž, že je zlý a chce sežrat prasátka. Jeden chlapeček se zarostlého vlka dokonce bál tolik, že jej maminka musela odnést ze sálu, aby se uklidnil. Vnímání dětského a dospělého publika je v tomto případě naprosto disharmonické. Ani jedno z prasátek přitom nevynakládá žádnou energii na stavbu domečku (všechny si příbytky kupují – není však tematizována ani movitost toho kterého prasátka podle jeho pracovitosti – peníze berou nevím odkud) a ani jedno z nich v závěru představení nedosáhne prozření (že se pracovitost vyplácí). Inscenace tedy rezignuje na základní téma předlohy, ze které vychází. To určitě možné je – ale co nám nabízí místo toho? Televizně–estrádní humor? Jedno prasátko, aby se nenadřelo s montáží zakoupených prefabrikátů, využije shovívavosti a srdečnosti dětského publika a zmanipuluje je k vykonání tohoto fyzického úkonu. Svou sobeckost a nadřazenost vůči dítěti demonstruje tím, že mu s výsměchem nedovolí do jím vybudovaného domku ani nahlédnout.
Beránek a holčička
stranného nadání principála. Rodič a dítě tak reagují mnohdy odlišně. Celek se tím ovšem nerozbíjí. Dvě možnosti interpretace tu existují paralelně a vzájemně se neruší. Zároveň však nechybí momenty, na jejichž výkladu se shodne celé publikum.
Hippie vlk versus hamižná prasátka
Totéž se bohužel nedá úplně říci o Třech prasátkách. Inscenace jako by na dětského diváka (pro něhož je primárně určena!) úplně zapomněla. V kontrastu s velmi vizuálním Beránkem se tu humor zakládá především na slovech – a že jich je požeh-
I nedělní představení Beránka přímo komunikovalo s dětským divákem. Nemuselo se však snižovat k jejich podbízivému oslovování. Děti reagovaly naprosto spontánně. Jedna holčička se herců neustále ptala, kdy se zas objeví beránek. A kdykoliv se ocitl na scéně, snažila se za ním doplazit, dotknout se ho a pohladit jej. Herci situaci elegantně zvládali a zasahování holčičky do představení se nenásilně stalo jeho půvabnou součástí. Velkou předností této inscenace je její výtvarná čistota. Jeden z vrcholných obrazů – mluvím o velkolepě řešeném dřevěném hasičském autě – rozsvítí oči nejen všem klukům; pro mě osobně patří k jednomu z mých dosud největších divadelních zážitků z letošních Regionů.
pokračování na str. 7
HADRIÁN
Středa 25. 6. 2014
7
Oproti tomu výtvarnému pojetí Prasátek vévodí naprostá nekonzistentnost. Punková nedotaženost sice koresponduje s hospodským humorem inscenace; nejen dětský divák v ní však beznadějně ztrácí orientaci. Například, když herci říkají, že jsme v lese; na scéně je však reálný kontejner – vedle něj si jedno prasátko hraje s vojáčky, jako by bylo doma v pokojíčku na koberci. Porovnání obou představení nám podává zprávu o tom, že upoutat pozornost dítěte i jeho doprovodu lze lecjakým způsobem. Má však smysl dětskému publiku na divadle předkládat povrchní televizně–estrádní humor? Nedevalvuje se tak snaha rodičů nabídnout svým ratolestem „něco jiného“? Naštěstí však přinejmenším tvůrci z libereckého Naivního divadla úspěšně setrvávají v kreativním objevování a na tvorbu kvalitního divadla pro děti doposud nerezignovali. A za to si jich nesmírně vážím. Jakub Maksymov
STŘEDA 25. 6.
13:00 Stan nočního kozodoje / BRAMBOROVÉ KRÁLOVSTVÍ + BRAMBOROVÁ DÍLNA / Loutky bez hranic / 60' 14:00 Villa Mysteria / OAP CENTRUM, CHILL-OUT ZÓNA, VÝSTAVY / Villa Mysteria
15:00 Malé náměstí / VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Salinger o. s. Hradec Králové
15:00 Stan nočního kozodoje / LIFE OF MARY / Matija Solce a KALD 2.roč Praha / 60‘ 15:00 u Divadla Drak / PODIVUHODNÝ SVĚT VČEL / Sunshine Cabaret Strakonice / 35'
15:00 Žižkovy sady / RC POHODA VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Prostor Pro, o. p. s. Hradec Králové
15:00 Žižkovy sady / KAVÁRNA RESPEKT / Respekt
16:30 Open Stan / CIRKUS PRDÍTKO / Jakub Folvarčný Praha / 50'
17:30 u Divadla Drak / PODIVUHODNÝ SVĚT VČEL / Sunshine Cabaret Strakonice / 35' V D
18:00 Atrium Radnice / ODCHÁZENÍ / Divadlo Jesličky Josefa Tejkla Hradec Králové / 105'
18:00 Městská hudební síň / CIRKUS MIRÁKL / Zuzana Patráková Vrchlabí / 40' 18:00 Pivovarské náměstí / SESTŘIČKY / Argo Navis, o.s. - Divadlo Krajiny Brno / 50'
18:00 Villa Mysteria / MLČENÍ S T. G. MASARYKEM / Sektor pro hosty Praha / 80'
19:00 Klub č.p. 4 / ŠKODA 1981 / Divadlo Bufet, o.s. Praha / 90' V 19:00 Tomkova ulice / IRA MIMOSA / Koncert / 45'
20:00 Stan nočního kozodoje / LOVCI / Křivánková, Kozubková, Ferenzová / 90' V
20:30 Klub č.p.4 / ZMĚNA JE ŽIVOT, BUNDY A ŘÍZKY/ Laboratoř divadla utlačovaných Praha / 90'
21:30 Autobuf / STŘÍDMÍ KLUSÁCI V KULISÁCH VIŠNÍ / Divadlo Bufet, o.s. Praha / 90' V 21:30 Stan nočního kozodoje / KOZODOJ´S ENDING PARTY
22:00 Open Stan / KIKI BOHEMIA & SICKER MAN (DE) / Koncert / 80'
22:00 Šapitó Q10 / Electro swing v šapitó / DJ Jinan / dress code: 20. – 20. léta 22:15 Atrium Radnice / MUCHOVO MYSTÉRIUM / Georgia College Theatre Departement Kuks / 55'
22:15 Městská hudební síň / KOČÁR DO VÍDNĚ / TRIARIUS Česká Třebová / 75' R
22:15 Pivovarské náměstí / ŠAKALÍ LÉTA / Veselé zrcadlo Ústí nad Orlicí / 80'
HRAJEME
HRAJEME
8
Středa 25. 6. 2014
STŘEDA 25. ČERVNA
ČTVRTEK 26. ČERVNA
Hlavní scéna – 10:00 LABUTÍ JEZERO Klicperovo divadlo Hradec Králové – CZ
Hlavní scéna – 10:00 SESTUP ORFEŮV Klicperovo divadlo Hradec Králové – CZ
Divadlo DRAK – 10:00 PŘÍBĚH TŘÍ SKŘÍTKŮ Divadlo NUKU Talin – EST
Studio Beseda – 17:00 DEMOLICE EIFFELOVKY Qendra Multimedia Prishtina – RKS
Scéna V podkroví – 17:00 POVÍDÁNÍ V PODKROVÍ S PETREM ZELENKOU + křest knižního vydání jeho her Obyčejná šílenství
Hlavní scéna – 19:00 VELKÁ MOŘSKÁ VÍLA Klicperovo divadlo Hradec Králové – CZ Divadlo DRAK – 19:00 SALOME BRUT SKUTR Praha – CZ
Velký sál Adalbertina – 21:30 DECHOVKA Divadlo VOSTO5 Praha – CZ
HADRIÁN
Divadlo DRAK – 10:00 PROLETĚT DUHOU Naivní divadlo Liberec – CZ
VO STO 5 A TANC OV AČKA, Z K TE RÉ MRAZÍ
Chcete vědět, jak by vám bylo na tancovačce po druhé světové válce? Viděli jste už někdy slavnostní otevření sokolovny? A přejete svým nepřátelům pomník? Přijďte to zažít! Šanci máte díky představení Dechovky, kterou Divadlo Vosto5 uvede - spolu s dvěma desítkami dalších účinkujících – dnes a zítra od 21.30 hod. ve Velkém sále Adalbertina. Inscenace, ke které napsali scénář Jiří Havelka a K. F. Tománek (dramaturg Dejvického divadla), původně vznikla jako jednorázový projekt pro festival 4 + 4 dny v pohybu. Obrovský divácký zájem si ale vyžádal další a další reprízy a Dechovka se tak stále hraje v pražské Baráčnické rychtě. (had)
KONCERTY
Studio Beseda – 17:00 BITVA S DIDEROTEM Badoc Theatre Paříž – F Následuje beseda s autorem Regisem de Martrin–Donos a herci
Divadlo DRAK (dóm) – 18:00 IDOLLS – EMOčně dEMOliční EMOkál Divadlo NUKU Talin – EST Divadlo DRAK (šapitó) – 18:00 DOLLS Cirk La Putyka Praha – CZ
Hlavní scéna – 19:00 STRÝČEK VÁŇA Divadlo Petra Bezruče Ostrava – CZ
Divadlo DRAK (studio) – 19:00 MACBETH 14 Divadlo DNO Hradec Králové – CZ
Divadlo DRAK (dóm) – 21:00 CokoLIVE & Kapela SEN Divadlo DNO Hradec Králové – CZ
STŘEDA 25. ČERVNA
Velký sál Adalbertina – 21:30 DECHOVKA Divadlo VOSTO5 Praha – CZ
ON LINE SESSION BAND HRADEC KRÁLOVÉ
ČTVRTEK 26. ČERVNA
JH BIG BAND HRADEC KRÁLOVÉ JH BIG BAND
KOTEL POD KLICPEROVÝM DIVADLEM
V rozpálený hudební kotel zaplněný stovkami skandujících a nadšením pískajících diváků se mění Letní scéna po skončení večerních představení v Klicperově divadle. Po včerejším sukcesu Střídmých klusáků v kulisách višní na vás čeká ještě šest muzikantských večerů. Po hradeckých kapelách On line session band a JH big band vystoupí Two Towers hulu jazz s Petrou Chlebníčkovou, písničkář a stand-up komik Jiří Harnach, romská skupina Terne Čhave a závěrečný koncert festivalu obstará Laczo Deczi a Celula New York. (had)
DOLLS
KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. podporují:
HADRIÁN – zpravodaj přinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. – Redakce: Ladislav Zeman, Marta Ebenová, Michala Hadušovská, Jakub Maksymov, Kateřina Molčíková, Lucie Němečková, Linda Petáková, Zoran Petrovič, Jana Slouková, Marie Šobková, Jakub Štrom, Luděk Taneček, Zdeněk A. Tichý, Lucie Vojtíšková & special guest Fagi. Vydává KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. Hradec Králové, Dlouhá 99. Telefon: 495 514 590-1; theatre@klicperovodivadlo.cz, www.klicperovodivadlo.cz. Vychází každý den v době konání XX. Mezinárodního divadelního festivalu 21.– 30. 6. 2014. Tiskne Protisk Hradec Králové. Cena 9.50 Kč.