Hadrián 2014 - č. 3

Page 1

HADRIÁN Z p ra v o d a jec p ř in á še jíc í de n n í p o h l e d z p rv n í l i n i e X X . mez in á ro d n íh o f est iv a lu v H ra d c i Kr á l o v é .

Účinkoval v Národním divadle, Městských divadlech pražských, Divadle Archa, Divadle Minor, Divadle v Celetné, v tanečním souboru DOT 504 nebo ve vlastní one man show Osm - polib prdel kosům. Diváci ho znají i z populárních televizních seriálů nebo třeba díky hlavní roli v drsném filmu PIKO. Ale především je zakladatelem a principálem Cirku La Putyka, s kterým na festival přivezl nejnovější projekt Dolls: ROSŤA NOVÁK ml.

2014

K licp er ovo d ivad lo Hr ad ec K r álové the atr e@k licp er ovo d ivad lo.cz www.k licp er o vod ivad lo .cz 23 . č e rv n a 2 01 4 - č . 3

Jak a proč se zrodil projekt Dolls, ve kterém se zabýváte vztahem člověka a panenek, vztahem reality a iluze…? Po zkušenostech, které jsem nasbíral v novém cirkusu, jsem chtěl volně navázat tam, kde jsem byl v roce 2006, když jsem nazkoušel se SKUTRy Osm - polib prdel kosům. Zajímal mě návrat k tématu loutek, kombinace pohybu ve vztahu k předmětu. Ale nechtěl jsem jít tradiční cestou představení s marionetami, maňásky

FIKCE SE UŽ STALA REALITOU V listu najdete:

Str. 2 – Brněnský rok Uličky Václava Havla

Str. 2 – Vzpomínka na festivalový den s panem prezidentem Str. 4 – Glosárium Str. 4 – Studenti oslavili výročí Markýze de Sade Str. 5 – Patrik Děrgel: Pochybnosti se dostavily okamžitě

Str. 6 – Úplné zatmění aneb Pojďme opravdu milovat

Str. 7 – Open Air Str. 7 – Jsem FAGI

nebo manekýny. A tak se zrodily Dolls – ten název můžete překládat jako panenky, ale také jako loutky nebo i sošky. Během příprav jsem se zabýval tím, od kdy vlastně člověk napodobuje člověka a za jakým účelem. Od jednoduchých symbolických sošek z hlíny, kolem kterých tančil a čekal, že se něco změní. Přes doby, kdy se loutky – panenky staly hračkami, až do současnosti, kdy jsou tak hyperrealistické, až se někdy stávají náhražkou reality. Loutky nás provázejí od prehistorie po současnost. Zvolil jsem je jako prostředek k tomu, abych mohl vyprávět o tom, kde se v současnosti nacházejí mezilidské vztahy.

TYHLE STĚNY BY MOHLY VYPRÁVĚT…

Málo platné, během letošního festivalového jubilea ožívají nejen vzpomínky, ale i místa zasutá a před našimi zraky běžně skrytá. Plácek, kde se v minulosti dokonce konaly prý popravy, neboť byl obemknut šatlavou, stál tam snad i špitál, se rozhodli před čtrnácti lety vysvětit divadlem. Na dvorku v útrobách Klicperova divadla, kam se běžně divák nedostane, ledaže zabloudí, uvedl v roce 2000 Radovan Lipus s klicperovskými herci Zpěvy šílence. Neznámou poezii Václava Havla, kterou napsal někdy mezi šestnáctým a dvacátým rokem. Titul, jakkoli se mohl zdát provokací vůči hlavě státu, jíž autor v té době byl, se stal jeho splněným juvenilním snem,… že až bude veliký a stane se básníkem, napíše sbírku toho jména…

Básníkem se nestal, sbírku nenapsal. Zato byl po letech v šoku, že ty básničky někoho zajímají a zároveň byl zvědavý a mile překvapený nakonec. Vznikla dnes už legendární inscenace plná mladické zajíkavosti, osobních vyznání, leckdy posmutnělých, leckdy humorných… Se zuby zaťatými, napjat a ztichlý, vede své první rozepře se zavilou zaujatostí slova. (…) Ostatně, ať se spálí… Byl to tenkrát pro všechny zážitek takřka iniciační. Nespálili se! O tři roky později, 26. června 2003 přesně, odhalil ředitel Zeman na domě v Dlouhé ulici číslo popisné 100 pamětní desku. Toto místo pokřtili na Havlův dvoreček. V době, která zažila bitvu o pojmenování letiště, náměstí nebo uličky po Havlovi, to zní až neuvěřitelně. O sedm

Když jsme vytvořili synopsi našeho projektu, tak jsem myslel, že pracujeme s fantazií. Ale pak jsme pochopili, že to, co nám přijde jako bizarní fikce, se už stalo realitou. Například jsou rodiny, které žijí s panenkami, které jsou dokonalými kopiemi miminek – říká se jim reborn babies. Pokračování na str. 3

let později oživili dvoreček zas. Společnými silami Klicperova divadla s Husou na provázku. A zase bylo k vidění dosud neviděné. Vladimír Morávek připravil adaptaci Havlovy dřívější hry Vernisáž z roku 1975 s jeho nejnovějším pokračováním z roku 2010 Pět tet. Genius loci je nezničitelný. Letos Divadlo Husa na provázku dvoreček promění v Kabinet Havel. Speciál! Místo debat a setkání osobností našeho kulturního a společenského života, tentokrát ve složení Kriseová, Vondra, Oslzlý, tedy první „Havlova hradní parta“. Právě v oněch stěnách, které by mohly vyprávět, nahlídnou na dobu s Havlem i bez Havla… Bytí má zkrátka paměť!


2

BRNĚNSKÝ ROK ULIČKY VÁCLAVA HAVLA

18. 12. 2012

Na vzpomínkovém setkání při prvním výročí úmrtí Václava Havla Divadlo Husa na provázku vyslovilo poprvé myšlenku o Uličce Václava Havla. Navedl je při tom architekt Tomáš Rusín. Ještě tu noc to napsali křídou na stěnu. Významnými pomocníky při tom psaní byli autoři slavné plastiky SRDCE PRO VÁCLAVA HAVLA Roman Švejda a Lukáš Gavlovský.

1. 1. 2013

Uličku Václava Havla oficiálně podpořili architekti úprav navrhovaného místa Tomáš Rusín a Ivan Wahla. Napsali to v dopise náměstkovi primátora.

29. 1. 2013

Sokol Brno I osloví Biskupství brněnské a Diecézní muzeum Petrov, aby je získal pro myšlenku Uličky. Podpora je písemně přislíbena.

30. 1. 2013

Na www.brno.idnes.cz vyjde o celé iniciativě první článek. Poprvé padnou slova o vypsání ankety. Muzeum bere svůj souhlas s pojmenováním zpět. Někdo se pokusí nápis Ulička Václava Havla deinstalovat. Rozrýpe přitom celou zeď.

10. 2. 2013

Sokol Brno I a Husa na provázku se obrátí na různé osobnosti, aby se přidali k jejich iniciativě.

únor 2013

Iniciativu podpoří mj. Monika Rychlíková, Miroslav Donutil, Jiří Voráč, Viktor Polesný, Nataša Zichová, Vlastimil Peška, Tomáš Matonoha, Rostislav Koryčánek, Václav Cejpek, Pavel Švanda, Čestmír Kopecký, Eliška Wagnerová, Olga Sommerová, Dana Hábová, Monika Načeva, Martin Porubjak, Jiří Zlatuška, Věra Čáslavská, Petr Oslzlý, Ivo Medek, Jiří Zlatuška a Soňa Červená. Muzeum města Brna navrhuje pojmenovat Uličku po akademikovi Anderlem.

únor 2013

Na webu městské části Brno–střed spustí anketu o možnostech pojmenování prostoru. Je publikována stať Proč nechceme v Brně Uličku Václava Havla – zastupitelů Brna–střed za komunistickou stranu.

17. 2. 2013

Během dvou dnů se v anketě závratnou rychlostí pomnoží hlasy odpůrců Uličky. Až je to nějaké podezřelé...

22. 2. 2013

Divadlo Husa na provázku pořádá v prostoru Uličky happening. Na podporu záměru ji pojmenovat. V rámci toho obnoví křídový nápis na stěně.

31. 3. 2013

V internetové anketě zvítězí verze: Nepojmenovat prostranství po žádné osobnosti. V líst-

Pondělí 23. 6. 2014

HADRIÁN

kové anketě, uveřejněné ve zpravodaji městské části Brno–střed, zvítězí verze: Pojmenovat po Havlovi. Je současně vysloveno podezření ze zmanipulování obou anket a výsledek je anulován. Vypsána je nová anketa.

červen 2013

Petr Paulczyński zveřejní petici za ještě další pojmenování Uličky. Tentokrát po Frantovi Kocourkovi. Zaměstnanci divadla jsou vyšetřováni policií, kdo to napsal ten nápis křídou na zeď.

31. 8. 2013

Skončí i druhá anketa k pojmenování. Zvítězí hlasy pro pojmenování prostoru Uličkou Václava Havla. Anketa je nicméně označena za pouhý orientační nástroj – rozhodnout musí Zastupitelstvo městské části Brno–střed a Rada primátora a Zastupitelstvo města Brna.

25. 9. 2013

V rámci festivalu DUHA V BRNĚ – k 45. výročí vzniku Divadla Husa na provázku, je uspořádán happening na podporu Uličky Václava Havla. V prostoru jsou rozmístěny fotografie slavných českých fotografů na téma Václav Havel. Na fotografiích se vedle Václava Havla skví čelní osobnosti celého světa. Do třetice někdo obnoví ten nápis křídou. Řeší to – na výzvu Muzea města Brna – znovu policie.

16. 10. 2013

Zastupitelstvo městské části Brno–střed překvapivě doporučí pojmenovat prostranství jako Uličku Václava Havla. Hlasuje se přitom napříč poslaneckými kluby.

27. 11. 2013

Rada města Brna projedná vznik Uličky Václava Havla a po vzrušující debatě návrh podpoří – velice těsnou většinou. Vladimír Morávek je vyšetřován, policie radí ten nápis smazat. Když tak Morávek neučiní, napíše místo toho na zeď Více světla, Alžběta Nagyová, provázkovská PR MANAGERKA, to obrečí – obává se, že si koledujeme o průser.

10. 12. 2013

Po roce jednání Zastupitelstvo města Brna schválí pojmenování Uličky Václava Havla. Ještě týž den se v prostoru Uličky uděje mimořádné představení Pitínského hry Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku.

leden 2014

Prostor Uličky se stává živým prostorem na mapě města. Trestní oznámení na neznámého pachatele, že píše křídou po zdi, je pozastaveno. 1. května se v prostoru uděje Majáles, 1. června Čtení pohádek pro děti, v rámci Měsíce autorského čtení chystá se BIO FORMAN a BIO HAVEL. Pod nápis Ulička Václava Havla někdo připíše: Miluji Václava Klause. Nikdo žádné oznámení na nikoho kvůli tomu nepodá.

HRA MÁ BÝT CHYTŘEJŠÍ NEŽ JEJÍ AUTOR

Při své návštěvě festivalu v červnu 2000 měl prezident Václav Havel mimořádně nabitý program – v Klicperově divadle shlédl Pokoušení v režii Andreje Kroba, sešel se v zákulisí s účinkujícími, od hradeckého primátora dostal repliku zvonu Zikmund z Bílé věže, odpovídal na otázky novinářů (Hadrián nechyběl), na (tehdy ještě bezejmenném) dvorečku popatřil na Zpěvy šílence – tedy své rané básně divadelně vizualizované režisérem Radovanem Lipusem a na závěr se ještě stačil sejít na veřejné besedě s „Šestatřicátníky“, ke kterým patřil i on sám: s Violou Fischerovou, Jiřím Kuběnou a Pavlem Švandou. Havlovský „Perný den“ připomínáme alespoň jednou z prezidentových odpovědí na otázky žurnalistů:

Jak byste vlastně dnes chtěl psát divadelní hry?

Ze své kůže se nevyvleču, vždycky budu psát rozpoznatelným a identifikovatelným způsobem. Nicméně bych asi psal trochu mazanějším, rafinovanějším způsobem. Leccos mi v mých starších hrách připadá až příliš jednorozměrné. Týká se to spíš způsobu napsání, kompozice, dialogu, replik a jazyka, než nějakého celkového záměru těch her. Naopak mě mile překvapuje, že moje hry i po těch desetiletích dostávají nové významy. A tak to má být. Ta hra má být vždycky chytřejší než její autor. A má v sobě nosit významy, o kterých on ani neví a různá doba, země či prostor si je najdou. Dnes jsem viděl v představení Pokoušení lecjaká témata, o nichž mě dlouho nenapadlo, že by tam mohla být. Možná tušíte, která mám na mysli… (had)


HADRIÁN

Pondělí 23. 6. 2014

3

pokračování ze str. 1

Cirk La Putyka: Dolls

A ty rodiny zacházejí s tou loutečkou jako s opravdovým miminem – dávají ji spát, přebalují, chodí s ní na návštěvy k dalším rodinám…. Reborn babies původně vznikly proto, aby pomáhaly ženám, které potratily, překonat trauma. Jenže se z toho stala tahle móda. A v Japonsku jsme našli jiný bláznivý příklad – dvacet procent mužské populace ve věku 20–40 let tam prý žije s nafukovací pannou!

Jste autorem koncepce Dolls i režisérem – jaký tvůrčí tým jste dal pro tento projekt dohromady? Scénu navrhl Jakub Kopecký, kostýmy moje žena Kristina a jako dramaturga jsem přizval ke spolupráci Braňo Mazúcha. A podařilo se mi získat i dvojici výjimečných choreografů – Lindu Kapetanea a Josefa Fručka, kteří působili v souboru Ultima Vez – čeští diváci je znají i z práce se souborem DOT 504 nebo z jejich RootlessRoot Company.

Proč mezi účinkujícími není nikdo z těch, kdo hrají v dalších projektech Cirku La Putyka? Cirk La Putyka funguje trochu jiným způsobem, než soubory, které s jedním titulem cestují po světě dva nebo i více roků. My jsme na repertoáru měli už šest inscenací, které se stále hrají, takže jsem si nemohl dovolit vzít na Dolls nikoho ze stávajícího obsazení. Loni v březnu jsme v Praze uspořádali konkurs, do něhož se přihlásilo 257 lidí z Brazílie, Japonska, Ameriky, Kanady a z celé Evropy. Z nich jsem vybral 20, které jsme pozvali do Prahy. Během tři dnů jsem vybral dvojici z Německa a dvojici z Francie a dva měsíce poté ještě jednoho Mexičana; všech pět má vystudovanou některou z cirkusových škol. A Mexičan se přestěhoval se svojí ženou, která je z Jihoafrické republiky, do Prahy a bydlí teď v Nuslích. Jak dlouho jste Dolls chystali? Rok a půl, od loňského ledna. Využili jsme rezidenčních prostorů a rezidenčního způsobu zkoušení – 15. ledna jsme odjeli do Švédska a ze Švédska rovnou do Řecka. Ve Švédsku jsme zkoušeli v „pětihvězdičkovém cirkusovém hotelu“ – v největším cirkusovém tréninkovém centru, které je sice perfektně vybavené, ale moc tvůrčí prostředí to není. Pak jsme přijeli do Athén, kde jsme měli k dispozici dům Isadory Duncan; tam byly sice jen kamenné zdi, ale zato skvělá tvůrčí atmosféra. A z Řecka jsme pokračovali do Marseille, do centra v bývalé tovární hale, kde se před třiceti lety zrodil nový cirkus. Jediná rezidence, kterou jsme získali v Čechách, byla v Trutnově – díky šéfovi společenského centra UFFO Liboru Kasíkovi. Tam měly Dolls také premiéru.

Po prvních představeních v Trutnově a Brně hrajete Dolls až do soboty 28. června na festivalu v Hradci Králové. Kam se svou novinkou zamíříte poté? Po Hradci Králové to budou Karlovy Vary, pak Letní Letná v Praze, Bratislava a možná divadelní festivaly v Nitře a Plzni. A od ledna doufám, že se Dolls do Čech jen tak nevrátí a budou cestovat po světě, a tak budeme mít čas se víc věnovat ostatním projektům. Jedním z nich bude vybudování multifunkčního prostoru v Holešovické tržnici, kde jsme od magistrátu získali 2 600 metrů čtverečních. Plánujeme tam i cirkusovou školu a galerii – poprvé by se tam mělo hrát v listopadu. Zázemí by v něm měli získat také tvůrci, jako jsou Jirka Havelka, Petra Tejnorová nebo SKUTŘI, kteří tak dostanou šanci někde pracovat kontinuálně třeba tři, čtyři roky… Po zkušenosti v La Fabrice, kde platíme pronájem 1,4 miliónu ročně, víme, že to, co má kapacitu do 200 diváků, nemá šanci se uživit. A multifunkční prostor pro 300 diváků v Praze nenajdete. Tak jsme do toho napřeli všechny síly.

Jak se v českých podmínkách nabízí pořadatelům inscenace, která ještě neměla premiéru? Venku je podobný postup běžný, ale vždy je to otázka vzájemné důvěry a intuice – v divadle nikdy nemůžete stoprocentně předpovědět, jak nový projekt dopadne. U nás to ale zatím zvykem moc není, takže před pořadateli v Trutnově, Brně i Hradci Králové smekám klobouk, že do toho rizika s námi šli. Paradoxní ale bylo zjištění, jak rozdílně fungují ředitelé festivalů u nás a v zahraničí. Na premiéru do Trutnova jsme ty české nemohli dostat – většina říkala, že

si počkají, až budeme hrát v Praze, nebo někde blíž k nim. A když jsme pak hráli v Brně, tak se v pátek ohlásil mailem z New Yorku programový ředitel jednoho festivalu – že mu jeden člověk z Berlína, který byl v Trutnově, Dolls doporučil. Sbalil se, v sobotu ve tři hodiny odpoledne jsme ho vyzvedli na letišti a pět hodin po představení už odlétal zpátky…

Něco jiného je vyprodat na festivalu jedno, dvě představení, ale vy Dolls hrajete šestkrát a k tomu ještě jednou La Putyku… Vozit Dolls na dvě představení se dost dobře nedá. Hlavně kvůli účinkujícím, kteří dostanou – bez ohledu na to, jestli po sobě hrají dvakrát nebo šestkrát - fyzicky zabrat tak, že se z toho jejich tělo týden vzpamatovává. S festivalem jsme se domluvili, že dva večery jsou v jejich a pět v naší produkci. A protože si pronajímáme šapitó, světla i zvuk, tak si na ně musíme vydělat. Nemáme peníze na to, zaplavit město city lighty, a tak jsem se vrátil v čase dva roky zpátky, když jsme přijeli s La Putykou na festival do Edinburghu. Tam strávíte denně čtyři, pět hodin v ulicích, aby na vaše představení přišli diváci. Rozdělili jsme se a v Hradci jsme chodili od kavárny ke kavárně, od restaurace k restauraci, od zeleniny k masně, od masny k potravinám a ptali jsme se, zda u nich můžeme vylepit do výlohy plakáty. A po jiných představeních stojíme před divadlem a rozdáváme letáky. Svobodně nazkoušet představení - poctivě a nešidit řemeslo, osobně na něj diváky pozvat, osobně je před šapitó přivítat a osobně se s nimi rozloučit… Víc už udělat nemůžu…

Zdeněk A. Tichý


4

GLOSÁRIUM

OPULENTNÍ HOSTINA PRO SMYSLY

Slavnostní zahájení festivalu na hlavní scéně Klicperova divadla se neslo v pochmurně slavnostním duchu. Na jedné straně jubilejní dvacátý ročník festivalu, na straně druhé odchod dlouholetého ředitele Klicperova divadla a otce festivalové myšlenky Ladislava Zemana. Sál byl doslova nacpaný, když Ladislav Zeman zahajoval festival a zároveň se s ním loučil. Jako poděkování za všechnu práci, kterou vykonal pro Klicperovo divadlo a pro kulturu v celém Hradci Králové, se mu od diváků dostalo nekonečného potlesku ve stoje. Stejně pompézní a velkolepá, jako zahájení, byla také inscenace Vladimíra Morávka Amadeus. Scéna přeplněná všemožnými klasicistními rekvizitami nebo velkorysé technické zázemí dávaly tušit, že půjde vskutku o opulentní hostinu pro smysly. A toto očekávání Amadeus naplnil dokonale. Každou chvíli se jeviště ponořilo do kouřového závoje, aby mohla být rozehrána světelná show. Jednoduché černobílé řešení scény a kostýmů sjednocovalo prostor a herce do homogenního celku. Hra se neomezovala pouze na jeviště, ale byla vyvedena do celého prostoru divadla. Hrálo se na balkónech, v lóžích, po stranách hlediště a někdy dokonce i v hledišti. Celou inscenační koláž pak doplnily výborné herecké výkony. Miroslav i Martin Donutilové, asi nejvýraznější osobnosti celé inscenace (jak herecky tak mediálně), své role podali s lehkostí a profesionalitou. Představením spíše proplouvali, než aby se jím složitě prodírali. A přestože v první polovině se výraz Martina Donutila omezoval na bláznovské chichotání a groteskně přehnaná gesta, v druhé polovině odhalil postavu Mozarta v celé její tragičnosti. I ostatní herci odvedli na jevišti výbornou a poctivou práci, zejména zpívané party jsou velmi působivé. Herecký ansámbl Husy na provázku je už tradičně dobře technicky vybavený po všech stránkách, výrazové, muzikální i pohybové, což Amadeus jenom potvrzuje. Přesto je ale na Morávkově inscenaci něco, co po nějaké době udělá z dobře rozehrané hry nudnou a monotónní přehlídku scénických obrazů. Možná za to mohou dokola se opakující útržky z Mozartova Requiem, které kvůli svému častému užívání ztrácí funkci hudebního motivu a stávají se spíše podmalbou. Anebo neustálé rozsvěcování a zhasínání divadelního sálu, které začne být po nějaké době spíše otravné. Mohou to být až přespříliš pompézní obrazy jako archanděl Gabriel s hořícím mečem nebo velkolepá režijní aranžmá. Nejspíše se bude jednat o kombinaci všeho výše zmíněného, snad i něče-

ho dalšího. V každém případě ale problém vězí v režijním pojetí, nikoliv v herectví nebo scénografii. Amadeus je pouze první částí dvoudílného celku Géniové a podvodníci. Úsek z jeho druhé části Moc art aneb Amadeus v Brně předvedli herci po závěrečném potlesku jako přídavek. Spolu s tím věnoval režisér Vladimír Morávek celé představení odcházejícímu řediteli Ladislavovi Zemanovi. Festival byl tak úspěšně zahájen a hlavní scéna může na svých prknech představit další soubory a inscenace.

NECHUTNÝ HAMLET

Jakub Štrom

Ta hra je hrubý a barbarský kus, který by nesnesla ani ta nejhorší sebranka ve Francii a Itálii. Hamlet v něm zešílí ve druhém jednání, jeho dívka zešílí ve třetím. Princ zabíjí otce své dívky a předstírá, že zabíjí krysu, a sama hrdinka se vrhne do řeky. Na jevišti se kope hrob. Hrobníci si libují v hašteření, které odpovídá jejich úrovni, a přitom drží v rukou lebku mrtvého. Princ Hamlet odpovídá na jejich hnusné vulgárnosti neméně nechutným

Pondělí 23. 6. 2014

HADRIÁN

stylem. Mezitím pár dalších herců napadne Polsko. Hamlet, jeho matka a jeho nevlastní otec spolu na jevišti popíjejí. U stolu zpívají, hádají se, jeden druhého bije, až se vzájemně pobijí. Člověk by si řekl, že tahle práce je plod fantazie opilého divocha. Nicméně ve hře je několik vznešených řádků, které jsou hodny největších géniů. Zdá se, že příroda dala Shakespearovi do hlavy všechno, co je silné a veliké, ale zároveň všechno to nejnižší a nejhnusnější, co může vyjádřit hrubost bez vtipu. Voltaire

RADOST ZE ZVRHLOSTI

Výstupem workshopu Gaudeamus Theatrum byl performativní tvar Škola libertinství. Za potlesku vcházíme do sálu studia Divadla DRAK. Divákům tleskají herci kostýmově sladěni do bílé barvy a s nabílenými tvářemi. Diváci usedají na židle chaoticky rozmístěné po prostoru. Estetická distance je rozbořena, hlediště a jeviště je propojeno. Pokračování na str. 6

S T U D E N T I O S L AV I L I V Ý R O Č Í M A R K Ý Z E D E S A D E

Společné představení studentů tří divadelních škol (DAMU, polské PWST a slovenské VŠMU) Škola libertinství včera završilo program třetího ročníku mezinárodního setkání divadelních škol Gaudeamus Theatrum. Jedním z lektorů byl BRAŇO MAZÚCH, režisér a pedagog DAMU.

Pokud tomu dobře rozumím, program Gaudeamus Theatrum se skládá ze dvou částí, jednou je workshop a druhou malý divadelní festival. Program Gaudeamus Theatrum má dvě linky. Jedna probíhala již během letního semestru – studenti KALDu realizovali svůj studentský projekt, který prezentují v Divadle DRAK. Druhá linka probíhala v rámci festivalu; čtyři dny ještě před začátkem festivalu jsou vyhrazené workshopu, na kterém se setkávají tři loutkářské školy a vytvoří během této doby společný projekt. Jde o work in progress – výsledek nemá ambici být hotovým dílem. Jak vypadal pracovní den účastníků workshopů? Na čem pracovali? Tento rok se tematicky věnujeme markýzi de Sade, protože si připomínáme 200 let od jeho smrti. S tématem byli studenti seznámeni dopředu, ale jejich školy je zaměstnávaly natolik, že neměli čas se mu věnovat do hloubky. Na workshop ovšem přišli se svými nápady. Den byl rozdělený na dva čtyřhodinové bloky – dopoledne a odpoledne – kdy probíhala různá fyzická a akrobatická cvičení pod vedením Filipa Humla z Divadla DRAK, o hudební složku se staral Vráťa Šrámek a dále jsme pracovali na hereckých etudách, které se tematicky vázaly k markýzi de Sade. Poslední den (neděle 22. června) byl

věnován koordinaci a složení jednotlivých etud a obrazů, které byly vytvořeny v rámci dílen.

Pracovali jste na workshopech stejným způsobem jako minulý rok? Minulý rok je zaštiťoval Jirka Havelka, tématem byl Cabaret Bizzare. Letošní způsob práce je dost blízký tomu loňskému. Plusem tentokrát je, že z jednotlivých škol přijeli i pedagogové. A jelikož to jsou loutkářští pedagogové, věnovali se tu se studenty práci s loutkami, materiály a objekty. Ptal se a ze slovenštiny přeložil Jakub Maksymov


HADRIÁN

Pondělí 23. 6. 2014

P O C H Y B N O S T I S E D O S TAV I LY O K A M Ž I T Ě

O PATRIKOVI DĚRGELOVI se v poslední době mluvilo zejména v souvislosti s inscenací Hamleta ve Švandově divadle, kterou režíroval Daniel Špinar. Tehdy třiadvacetiletý Patrik Děrgel si zahrál roli dánského kralevice jako jeden z nejmladších herců v historii českého divadla. Po půlročním uvádění ve Švandově divadle míří Hamlet na festival do Hradce Králové.

5

Jak se postava Hamleta posunula od prosincové premiéry, jestli tedy vůbec nějak…? Já doufám, že ano. Dokonce by se i měla pořád vyvíjet. Největší posun byl v tom, že jsem získal větší nadhled. Lépe se mi hraje a myslím, že to tomu i sluší. Už opadla taková prvotní křeč ze všeho a začal jsem si s tím příběhem a s rolí víc hrát.

Jak se Vám spolupracovalo s režisérem, s Danielem Špinarem? Úžasně. On je strašně opravdovej a když člověk udělá něco špatně, tak to má okamžitě na talíři. Nebere si servítky a prostě vám to vpálí do obličeje. A stejně tak, když je něco dobře. Takže s ním člověk vždycky ví, na čem je, což je úplně skvělé. Nikdy v životě by mě nenapadlo, dívat se na věci jeho očima. On má svůj pohled a jakmile na něj člověk přistoupí, může ho to strašně posunout. Dan Špinar není jenom režisér, ale v něčem je i pedagog.

Když jste dostal nabídku na roli Hamleta, přijal jste ji okamžitě, nebo jste chvíli váhal? Já jsem neváhal, byl jsem šťastný. To bylo asi prvních deset vteřin. Pak jsem si ale uvědomil všechnu tu zodpovědnost a všechny ty nánosy, co to znamená a podobně. Samozřejmě, v koutku duše jsem si to vždycky chtěl zkusit, ale nebyl jsem si vůbec jistý, jestli to dokážu, jestli jsem na takovou roli připravený. Vlastně ty pochybnosti, to, o čem Hamlet je, se dostavily okamžitě, když jsem měl začít zkoušet. Inspiroval jste se při tvorbě postavy Hamleta nějakými jinými předešlými protagonisty, nebo je to od začátku do konce vaše postava? Ne, to vůbec nedělám. Sice jsem nějaké Hamlety viděl, ale to bylo asi pět let předtím, než jsem vůbec dostal tu nabídku. Dokonce i Dan Špinar mi řekl, ať si pustím nějaký film, ale já jsem se na něj nepodíval. Snažím se především postavu tvořit ze sebe a z režiséra.

Určitě jste už poskytoval mnoho rozhovorů ohledně Hamleta, kolik jich zhruba bylo? Kolem premiéry a po premiéře jich bylo opravdu hodně. Čísla přesně nevím, ale bylo jich opravdu dost, až jsem si pak uvědomil, že se člověk opakuje. I ty otázky byly často podobné, takže už jsem měl naučené odpovědi, což je strašný. Ale teď, s odstupem času, je rozhovorů už méně.

Na co se vás obyčejně novináři ptali? Hlavně naráželi na to, že jsem jeden z nejmladších Hamletů. A potom naráželi na délku inscenace, na zpracování Dana Špinara, na styl inscenace, ale hlavně to byly narážky na můj věk.

Legenda se vrací! Karel Brožek v příští sezoně uvede v Klicperově divadle Kytici.

Takže postava je vytvořená od základu vámi. Ne, tu vytvořil už Shakespeare.

Byl jste už někdy na festivalu v Hradci Králové? Ať už jako návštěvník nebo jako účinkující. Ano, asi už dvakrát. Protože jsem z Ostravy, jsou pro mě samozřejmě srdcové festivaly Ostravar a Dream factory. Ale královéhradecký festival mě oslovil asi nejvíc. Hlavně to, že tím žije celé město. Na každém rohu je něco. Někdo prodává placky, jinde někdo žongluje, někde něco pořád hraje… Prostě, pořád se něco děje. Přijde mi to naprosto úžasné a hlavně tím pro mě tak trochu začínají prázdniny. Takže do Hradce se vždycky moc těším. Jakub Štrom

Trička, tašky, placky s festivalovým motivem od malíře Brázdy na prodej!


6

Pokračování ze str. 4

Herci si lascivně jezdí prstem po rtech, vydávají orgastický vzdech, který pomalu přerůstá v jeden souzvuk. Zvuk nabírá na výšce a intenzitě. Pak skončí. Herci rozehrávají drobné akce, kterými atakují diváky – mlaskají nám do uší, čichají k našim vlasům a nohám. Každý divák je na své židli osamocen. Diváci nesedí v řadě, a tudíž netvoří publikum. Prakticky neustále se divák vůči aktérovi dostává do

POJĎME OPRAVDU MILOVAT

V průběhu představení Úplné zatmění, s kterým na festival přijelo Městské divadlo Mladá Boleslav, byla „složena“ Rimbaudova báseň, která se zrcadlila na stěnách scény – jako odraz života Arthura Rimbauda a Paula Verlaina: „Proč vzpomínat na to, co už není. Zda-li tě ještě srdce zabolí. Slyšíš mé jméno? Nikoliv. Ach, tolik blaha nikdo nevysloví, když jsme se líbávali. Možná, kdo ví. Nebe se skvělo, rostla NADĚJE. Je po naději, nebe temné je.“

Po představení jsme měly možnost položit oběma protagonistům, PETRU MIKESKOVI a MATOUŠI RUMLOVI, pár otázek do rubriky Tři otázky na terase. Ovšem někdy se člověk ptá a ptá a dostává spousty odpovědí, takže nakonec se počet otázek i odpovědí rozrostl…

Petr Mikeska

V představení říká Rimbaud, že chce prožít všechno vlastním tělem. Prožíváte vy svou roli vlastním tělem? A jak se vypořádáváte s tématem homosexuální lásky na jevišti? Diváci mohou posoudit, že to není „hard“, je to spíš v metafoře a obrazivosti.

A nahota? S tou mám problém. Ale jelikož si myslím, že tam má být, tak je to trochu menší problém.Říkám si, že to nejsem já, že to je „ON“.

Rimbaud říkal, že když se zamiluje, je to navždy. Jak je to ve vašem životě, je to navždy? Chtěl bych tvrdit, že jo, možná je to spíš romantická představa o mně. Věřím v to. Nemůžu to tvrdit stoprocentně, už jsem se také sám překvapil i nepříjemně, ale ano, asi ano. Z čeho máte největší strach? Co se týče divadla, za ta léta jsem dospěl k tomu, že to je profese. Je fajn, že ji dělám a budu rád, když ji budu moct dělat dál, ale zároveň už nemám utkvělou představu, že bych nemohl dělat něco jiného.

dialogu. Herci se rozdělují na dvě poloviny - jedna vytváří kapelu, která tiše prochází prostorem. Jejich nástroje zpočátku nevydávají zvuk, ale hudba už je přítomna v jejich tělech – je to hudba podbízivá a bezstarostná. Atakování diváků graduje. Jsem vystavován dalším a dalším očním soubojům. Dvojice dívek se přede mnou ostentativně dráždí peříčkem. Pak se vše mění ve velkolepý obraz hromadného sexu. Kapela již hraje naplno. Divákům se tu

Pondělí 23. 6. 2014

HADRIÁN

předvádí perverze. Jednou jednání herců vyznívá teatrálněji, jindy je opravdovější. Hravý doprovod živého orchestru se střídá s „bílým“ sterilním tichem. Právě sterilita a živočišnost jsou dvě roviny této události, mezi kterými vzniká napětí a mezi kterými aktéři oscilují. Rychle si na atakování zvykám, celou hru přijímám a od herců se nechávám nakazit jejich radostí ze zvrhlosti a s tou z představení odcházím. -ksy-

Je to osvobozující? Je, určitě. Studoval jsem také režii, takže si občas odskočím k druhému povolání, je to také divadlo, ale trochu jinak. Arthur Rimbaud se potkal s Paulem Verlainem ve věku šestnácti let – byl ještě téměř dítě. Verlaine už byl dospělý muž.

Byl ve vašem životě zlom, kdy jste si uvědomil, že jste se z dítěte stal dospělým? Jeden den to nebyl, pořád jsem to já, ve své kůži, takže to šlo pozvolna. Největší utrpení by bylo, kdybych byl pořád dítě, ale doufám, že už nejsem. Ale neumím říct, co to bylo, nebyla to nějaká konkrétní událost. V divadle se člověk sám poznává z mnoha stran, poznání přichází i s dalšími rolemi. Možná jsem měl štěstí, že jsem stárnul s nimi. Měli jsme derniéru Racka, já hrál Trepleva a věděl jsem, že už si takovou roli nezahraju; bylo to smutný, ale vlastně v pořádku.

Na co myslíte, když jste na začátku na jevišti sám už ve chvíli, kdy do divadla přicházejí diváci? Ta půlhodina na jevišti je velmi dobrá na koncentraci, myslím si, že úspěch všeho tkví v koncentraci. V tomhle mi to pomáhá. Ta role je složitá – ze začátku, když jsme Úplné zatmění hráli, tak jsem chtěl říct ve třetím obrazu v prvním dějství: „Prosím vás, jděte domů, já se určitě nedožiju pátého obrazu, je to balvan, který tam dneska nedovalím!“ Co mi pomáhá je, že si představuju, že Verlaine někde poletuje. Je to fascinující, že to byli živí lidé. Říkám si , jak by se cítil on, kdyby byl v mojí kůži. Pracuju spíš s fantazií, než že bych sledoval, kdo v sále je.

Matouš Ruml

Prožíváte svou roli vlastním tělem? Snažím se, ale nejde to. Nejde to v tom, že já nejsem tak velký génius, abych dostál svým slovům. To, co Rimabaud dělal a co říkal, to bylo prožívání vlastním tělem. Snažím se, ale nejsem v tom dokonalý. Nejde zahrát génia, lze se tomu jen přiblížit. Každou replikou v každém dalším představení nacházím pořád nové věci. Dlouhou dobu mi trvalo vůbec ho pochopit a myslím, že dodnes ho úplně nechápu. To je tím, že on měl tak velké myšlenky v tolika letech, nejde však o to ho doběhnout, nikdy to nezahraju, jako kdyby to hrál Rimabud a ani to není cílem.

Matouši Rumlovi se na rozdíl od jeho kolegy Petra Mikesky nepodařilo uniknout objektivu našeho redakčního paparazziho Luďka Tanečka.

Co bylo prokletím Rimbauda? Že byl geniální, byl mimo svou dobu. Překonal v myšlení společnost. V té době byl blázen a my ho dnes vidíme jako génia. To je prokletí všech géniů, že jsou geniální. Jejich prokletím je, že jsou tak moudří, geniální v tom, že vidí, jak je společnost špatná a jak to chce změnu. Pojďme neříkat, že milujeme, ale pojďme opravdu milovat, což ta společnost nechce slyšet. Jeho prokletí bylo, že vedle něj nebyl nikdo stejně geniální, že neměl v tomto směru partnera. Nejtěžší je to, že na začátku říká něco, co dělá. Pak zjistí, že to je špatně a začne to dělat jinak. Možná se v tom moc rýpal, ale kdyby to nedělal, tak by byl pokrytec. Kdyby to nedělal, tak by byl jako Verlaine – ten, kdo jen mluví. Když se zamilujete, je to navždy? To ano, ale bez toho dovětku, kdy Verlaine říká, že když se zamiluje, tak může být věrný všem láskám. Být věrný všem z pohledu milenecké lásky, to nejde. Z čeho máte největší strach? Snažím se nemít strach. Mám strach z toho, že ten strach mám.

A jak ho překonáváte? Humorem, vždycky ho nějak shazuju, snažím se být pozitivní, netrápit se tím. Jdu přes to a snažím se ve všem najít něco pozitivního. Lucie Vojtíšková a Michala Hadušovská


HADRIÁN

Pondělí 23. 6. 2014

PONDĚLÍ 23. 6.

14:00 Stan nočního kozodoje / BRAMBOROVÉ KRÁLOVSTVÍ + BRAMBOROVÁ DÍLNA / Loutky bez hranic / 60' 14:00 Villa Mysteria / OAP CENTRUM, CHILL-OUT ZÓNA, VÝSTAVY / Villa Mysteria 15:00 Malé náměstí / VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Salinger o. s. Hradec Králové

15:00 u Divadla Drak / PODIVUHODNÝ SVĚT VČEL / Sunshine Cabaret Strakonice / 35'

15:00 Žižkovy sady / RC POHODA VOLNOČASOVÉ AKTIVITY / Prostor Pro, o. p. s. Hradec Králové

15:00 Žižkovy sady / KAVÁRNA RESPEKT / Respekt

16:00 Villa Mysteria / KULTURNÍ ZPOVĚDNICE / Nová síť Praha / 180' 16:30 Stan nočního kozodoje / SLOVOSLEDI VE VLASTNÍ ŠŤÁVĚ / Storytelling CZ / 60'

7

16:30 Žižkovy sady / SOLDATES / Squadra Sua Libčice nad Vltavou / 50'

20:00 Open Stan / SOUBOJ TITÁNKŮ / Vosto5 / 60'

17:30 Atrium Radnice / FRANTIŠEK BLÁZEN / Jan Horák Roudnice nad Labem / 70'

21:30 Autobuf / STŘÍDMÍ KLUSÁCI V KULISÁCH VIŠNÍ / Divadlo Bufet, o.s. Praha / 90'

17:00 Klub č.p. 4 / KÁZÁNÍ DĚVČÁTKŮM A SLEČNÁM / Děvčátko a slečny Jaroměř / 40'

17:30 u Divadla Drak / PODIVUHODNÝ SVĚT VČEL / Sunshine Cabaret Strakonice / 35'

18:00 Městská hudební síň / PUNK NENÍ MRKEV! / Krátké a úderné divadlo Liberec / 75'

18:00 Žižkovy sady / VÝSTAVA SKUPINY PŘIROZENÍ, VERNISÁŽOVÉ TRIO RAUT A PROF. ANDRÉE FERTIG / Tvůrčí skupina PŘIROZENÍ Praha 6 / 40'

19:00 Stan nočního kozodoje / JELENÍ LOJE / Koncert / 70'

19:00 Villa Mysteria / THE PSYCHEDELIC KIDNAP EXPERIENCE / London UK / 120' 20:00 Klub č.p. 4 / TRAKL / Divadlo X 10 Praha 5 / 90'

21:00 Stan nočního kozodoje / MACBETH / Divadlo koňa a motora Praha / 50'

22:00 Šapitó Q10 / LSD Trio – Lukáš Pelc, Standa Vít, David Fiedler

22:15 Atrium Radnice / JEDLÍCI ČOKOLÁDY / Divadlo Tramtarie Olomouc / 90'

22:15 Městská hudební síň / HUSIČKA / Pivovarská zahrádka při DS Erben Miletín / 90'

22:15 Pivovarské náměstí / BUDO / Taneční divadlo Honzy Pokusila Holice v Čechách / 35'

23:00 Open Stan / KARAOKE TUNDRA (SK) / Koncert / 60'

23:59 Open Stan / ACID MOVEMENT DJS / DJ set / 160'


HRAJEME

HRAJEME

8

Pondělí 23. 6. 2014

PONDĚLÍ 23. ČERVNA

ÚTERÝ 24. ČERVNA

Divadlo DRAK (studio) – 10:00 KEHRÄÄ, KEHRÄÄ... MŇAU, MŇAU... Theatre Mukamas Tampere – FIN

Hlavní scéna – 10:30 O LÍNÉ BABIČCE Divadlo V Dlouhé Praha – CZ

Hlavní scéna – 10:00 ROMEO A JULIE Klicperovo divadlo Hradec Králové – CZ Scéna V podkroví – 13:00 TUNISKÝ DEN Prezentace tuniské divadelní kultury – TN

Havlův dvoreček – 15:30 KABINET HAVEL Divadlo Husa na provázku Brno – CZ

Studio Beseda – 17:00 CESTA DLOUHÝM DNEM DO NOCI Klicperovo divadlo Hradec Králové – CZ Divadlo DRAK (studio) – 17:00 TŘI PRASÁTKA Staré divadlo Karola Spišáka Nitra – SK Divadlo DRAK (dóm) – 19:00 GAUDEAMUS THEATRUM ANTIKÓDY KALD DAMU Praha – CZ

Divadlo DRAK (šapitó) – 11:00 DOLLS Cirk La Putyka Praha – CZ

Z POHÁDKY DO POHÁDKY A PAK DO TANCE

K festivalu tradičně patří i pohádková představení pro nejmenší diváky na Letní scéně Klicperova divadla, kde se hraje každý den od 15:30 hod; vstup volný. Dnes zde uvidíte Jakuba Folvarčného a jeho Cirkus Prdítko – Revival a v dalších dnech budou na programu i klasické pohádky – například O slepičce, O Plaváčkovi nebo Sůl nad zlato. Po skončení představení jsou připraveny workshopy s tuniským tanečníkem Chihebem Jebalim, na kterých na děti čekají tradiční arabský tanec, salsa, latino dance i zumba!

(had)

Divadlo DRAK (šapitó) – 21:00 DOLLS Cirk La Putyka Praha – CZ

Divadlo DRAK (studio) – 24:00 GAUDEAMUS THEATRUM SOU–OSTROVÍ VŠE + KALD DAMU + HAMU Praha – CZ DOLLS

Divadlo DRAK (studio) – 16:00 MALÝ SALAMANDR PŘECHÁZÍ SILNICI Lutkovno gledališče Ljubljana – SLO

Scéna V podkroví – 17:00 POVÍDÁNÍ V PODKROVÍ S JANEM HŘEBEJKEM

Studio Beseda – 17:00 ANTIWORDS Spitfire Company Praha – CZ Hlavní scéna – 19:00 MARYŠA HaDivadlo Brno – CZ

Divadlo DRAK (šapitó) – 19:00 ŽENY SKUTR Praha – CZ

Divadlo DRAK – 21:00 POSLEDNÍ TRIK GEORGESE MÉLIÉSE Divadlo DRAK Hradec Králové – CZ

Hlavní scéna – 20:00 HAMLET Švandovo divadlo Praha – CZ

Divadlo DRAK – 22:00 GAUDEAMUS THEATRUM BITVA O JERUZALÉM KALD DAMU Praha – CZ

HADRIÁN

Divadlo DRAK (dóm) – 22:15 Koncert skupiny DVA

KONCERTY PONDĚLÍ 23. ČERVNA

FESTIVALOVÁ BEATLEMÁNIE

Charismatičtí hráči! Krásné zpěvačky! Vypalovačky nejen od Beatles! To jsou Big Beatles! Nová kapela Divadla Husa na provázku, která včera v noci na Letní scéně rozvibrovala svoje hudební nástroje, hlasivky i srdce královéhradeckých fanoušků a fanynek. Milan Holenda načež dostal čtyři nabídky k sňatku, Tomáš David dokonce prý o jednu víc. Simona Zmrzlá je naštěstí zadaná, podepisovala se aspoň svým ctitelům, kam si řekli. Agent Mastixu se pokoušel přetáhnout Vinopala. Nabízel za něj nehoráznou sumu. Morávek ho nedal, ani za prase ne. (ln)

SAFARI AKORDEON ORCHESTRA ZUŠ STŘEZINA HRADEC KRÁLOVÉ

ÚTERÝ 24. ČERVNA

STŘÍDMÍ KLUSÁCI V KULISÁCH VIŠNÍ

KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. podporují:

HADRIÁN – zpravodaj přinášející denní pohled z první linie Mezinárodního divadelního festivalu v Hradci Králové. – Redakce: Ladislav Zeman, Marta Ebenová, Michala Hadušovská, Jakub Maksymov, Kateřina Molčíková, Lucie Němečková, Linda Petáková, Zoran Petrovič, Jana Slouková, Marie Šobková, Jakub Štrom, Luděk Taneček, Zdeněk A. Tichý, Lucie Vojtíšková & special guest Fagi. Vydává KLICPEROVO DIVADLO o.p.s. Hradec Králové, Dlouhá 99. Telefon: 495 514 590-1; theatre@klicperovodivadlo.cz, www.klicperovodivadlo.cz. Vychází každý den v době konání XX. Mezinárodního divadelního festivalu 21.– 30. 6. 2014. Tiskne Protisk Hradec Králové. Cena 9.50 Kč.


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.