Nebojhradko a stroj času
Jednou se Nebojhradko vydal do města. Schovával se a bál se, že ho někdo uvidí. Ale nikdo ho neviděl. Schoval se za sud a čekal, až se setmí, aby se mohl trochu porozhlédnout po venku. Byla tma a vše spalo.
Dorazil k chalupě, u které stál krásný stroj. Bylo tam mnoho čudlíků a šroubků. Šroubek sem – šroubek tam, že se v tom Nebojhradko nevyznal. Nebojhradko se odvážil a zmáčknul jeden čudlík. A v tu ránu se objevil v minulosti. Byl to totiž stroj času.
Ocitl se na tajemném hradě Karlštejně. Pak potkal na chodbě mechanika Karla IV. Různé přístroje a věda vůbec patřily mezi jeho koníčky. Pak si všiml malého Nebojhradka, který byl smutný, protože nevěděl, jak se má vrátit zpátky domů – do přítomnosti.
Mechanik se zeptal: „Proč brečíš“ „Našel jsem stroj času, který mě přemístil sem a nevím, jak se mám vrátit zpět.“ „Já ti pomohu“, nabídl se Karel IV. A protože měl velké zkušenosti se stroji, za chvilku zjistil, jak se ovládá a vrátil Nebojhradka zpátky domů.