Jak má Hilary najít poklad, když je její mapa nepoužitelná a posádka lodi se skládá z vychovatelky, špiona a upovídaného chrliče — kouzelného kamenného dráčka, který nadevše miluje romantické příběhy a drbání za ušima?
B
Rozverná knížka plná barvitých postav je skvělým čtením pro fanoušky Řady nešťastných příhod Lemonyho Snicketa nebo Tajemného bratrstva pana Benedikta Trentona Leea Stewarta.
279 Kč
ISBN
1- 06 9- 2 97 8- 80 -7 49
C AROLINE C ARLSONOVÁ
Hilary Westfieldová odjakživa snila o tom, že bude pirátkou. Jenže Téměř ctihodná liga pirátů její přihlášku rázně odmítla a Hilary je namísto nebezpečí na moři přinucena čelit nástrahám mnohem horším — výuce dobrých mravů v Penzionátu slečny Pimmové pro jemné dámy! Tvrdohlavá dívka odtamtud však po pár dnech uprchne a nechá se najmout pirátem na volné noze zvaným Postrach Jižních teritorií, aby pro něj získala magický poklad a pro sebe uznání pirátské obce. Vtipné a napínavé dobrodružství dívky, jež se stane pirátkou i přes vytrvalý odpor oficiálních pirátských kruhů. Pravý pirát se nikdy nevzdává!
C AROLINE C ARLSONOVÁ
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 1
11.7.2014 18:17:55
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 4
11.7.2014 18:17:56
C AROLINE C ARLSONOVÁ TÉMĚŘ CTIHODNÁ LIGA PIRÁTŮ
BRNO 2014
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 5
11.7.2014 18:17:57
Caroline Carlson The Very Nearly Honorable League of Pirates #1: Magic Marks the Spot Text © 2013 by Caroline Carlson Published by arrangement with Rights People, London Illustrations © 2013 by Dave Phillips Cover art © 2013 by Yarrow Cheney Cover design © Amy Ryan Translation © Michal Mráz, 2014 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2014 isbn 978-80-7491-069-2
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 6
11.7.2014 18:17:57
Zachovi s lรกskou
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 7
11.7.2014 18:17:57
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 8
11.7.2014 18:17:57
A UGUSTA ŠIRÁ MOŘE
•
SUMMERSTEAD
NORDHOLM
SEVERNÍ TERITORIA
ŠIRÁ MOŘE
Chrličův lom
STŘELNÉHO PRACHU
M IDDLEBY ••
•
Královské kobky •
QUEENSPORT
•
Dům Westfieldů
Queensportský přístav
Lotrovská peleš
ŠIRÁ MOŘE
Penzionát slečny Pimmové Královský palác •• •
•
N ě í• Ná Náměstí OSTROV STŘELNÉHO PRACHU
JIŽNÍ TERITORIA
O TTERPOOL •
Centrála TCLP
Z ÁLIV
PEMBERTON • WIMBLY NA
Jasperův dům • PEMBERTONSKÝ ZÁLIV
Pembertonský trh
BLATECH
Dům Claire
Zátoka Malého slanečka
•
Augustský královský vodní balet
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 9
11.7.2014 18:17:57
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 10
11.7.2014 18:18:00
ODBOR PRO ČLENSTVÍ Pro mladého pána Hilaryho Westfielda: S potěšením Vám oznamujeme, že Liga vyhověla Vaší žádosti o přijetí do Pirátského učňovského programu. Vítejte na palubě! Naši komisi složenou z bídáků a lotrů zaujaly Vaše mimořádné znalosti v oblasti pirátství, nadání pro vázání uzlů a Vámi uvedená schopnost šlapat vodu po dobu třiceti sedmi minut. Těšíme se, až se přidáte k TCLP a my tyto impozantní dovednosti uvidíme na vlastní oči. Dnes jste ještě vykulený a nevinný mladý muž, ale už zítra — nebo, abych byl přesnější, po absolvování našeho čtyřletého vzdělávacího programu — z Vás bude fanfarónský násoska a korzár, před kterým se bude třást každá loď. Pokud přijímáte nabídku stát se pirátským učněm, a my doufáme, že ano, zašlete prosím podepsané prohlášení na níže uvedenou adresu centrály TCLP: Úzkostná 16 Ostrov Střelného prachu Severní teritoria
Arr! a se srdečným pozdravem Jednonohý Jones,
referent Odboru pro členství, TCLP
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 11
11.7.2014 18:18:01
Vážený pane Jednonohý Jonesi! Velice Vám děkuji za přijetí do Pirátského učňovského programu. Dostat se do
Vaší organizace byl můj celoživotní sen, nabídku stát se pirátským
učněm proto s radostí přijímám.
Mám vlastní meč, ale je trochu rezavý.
Mám si ho přivézt s sebou, nebo zbraně poskytuje Liga?
Zřejmě by také bylo vhodné zmínit se
o tom, že Vaše informace o mém vzhledu jsou naprosto mylné. Za prvé nemám
vykulené oči: kvůli nekonečným, mučivě jednotvárným hodinám, které mi dává
guvernantka, mám oči často zavřené. Za
druhé nejsem mladý muž, ale mladá žena.
Nerada bych, aby Vaše komise bídáků a lotrů byla překvapená, až mě uvidí osobně. S úctou
Hilary Westfieldová, pirátská učnice
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 12
11.7.2014 18:18:02
KAPITOLA
1
Od té doby, co přišel dopis od slečny Pimmové, si Hilary čím dál častěji povídala s chrličem. Moc dobře věděla, že to její rodiče neschvalují, stejně ale mnohem raději trávila čas ve společnosti kamenného tvora, který vypadal trochu jako malý drak, než s nimi. Hilary a chrlič spolu nebyli ve všem zajedno, jeho názory na penzionát nicméně považovala za veskrze osvěžující. „Koupací čepice!“ vykřikl chrlič, když si Hilary skládala oblečení od slečny Pimmové do pozlacené cestovní truhly, kterou její matka vyhrabala kdesi na půdě. „Žádný pirát s trochou sebeúcty by si za nic na světě nenasadil koupací čepici.“ „Já vím,“ odpověděla Hilary. „A podívej, co s ní udělala matka.“ Podržela čepici tak, aby chrlič viděl, že podél lemu je zlatou nití vyšité její jméno. „Podle ní je to v módě.“ „Móda! Pirátům je móda ukradená! Je ale pravda,“ dodal po krátkém zamyšlení, „že jsem vždycky chtěl takový ten černý špičatý klobouk, víš, jaký myslím, ten s perem…“ 19
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 19
11.7.2014 18:18:16
Hilary zavřela truhlu, vylezla na ni a natáhla se k chrliči, který byl vytesaný do kamene nade dveřmi do ložnice. Než stihl cokoliv namítnout, přehodila mu vyšívanou koupací čepici — velice slušivě, napadlo ji — přes kamenné uši. „Jenomže ty pirát nejsi,“ připomněla mu, „a já začínám mít hrozný pocit, že se mi to taky nikdy nepodaří.“ „To neříkej.“ Chrlič se zavrtěl a zastříhal ušima, ale vysvobodit se z koupací čepice se mu nepodařilo. „Jenom proto, že ten pitomec Jednonohý Jánevímkdo řekne — mohla bys ze mě tu věc sundat?“ Chrlič si povzdechl. „Kdybych tak měl ruce!“ „No tak dobře,“ slitovala se Hilary. „Ale fakt ti to děsně sekne.“ Stáhla chrliči koupací čepici z uší a odhodila ji na postel. Přistála na hromadě sedmi bílých úpletových nočních košil a dvaceti párů šedých punčoch, které jí matka ráno koupila ve městě. „Máš štěstí, chrliči. Tebe nikdo nemůže nutit do ničeho, co nechceš.“ „Pche!“ vykřikl chrlič. „A ty si myslíš, že chránit dům Westfieldů je nějaká procházka růžovým sadem? Žít dvě stě let na zdi není zase taková výhra, víš? Jak by se líbilo tobě, kdyby lidi pořád vyskakovali a chytali tě za čumák a nutili tě, abys je chránila?“ Hilary musela uznat, že to by se jí nelíbilo ani trochu. „Řekla bych, že ani jeden z nás nemá rád, když se mu poroučí. Tebe ale aspoň otec neposlal do penzionátu.“ „To by si mohl zkusit,“ pronesl chrlič temně. „Pokousal bych ho.“ Hilaryin otec byl admirálem Královského námořnictva Augusty, což znamenalo, jak se alespoň Hilary zdálo, že musí každou sobotu obědvat s Královnou a zbytek času trávit ve své studovně v domě Westfieldů chrlením spěšných strohých rozkazů na jakéhokoliv kapitána nebo komodora, který zrovna přišel na návštěvu. Přestože už se otec na 20
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 20
11.7.2014 18:18:17
moře skoro nevydával, Hilary ho viděla jen zřídka a ještě méně s ním mluvila. Když na sobě měla nějakou starou vyřazenou uniformu pro mladé plavčíky, otec si ji někdy spletl se zaměstnanci a popoháněl ji, aby „přinesla tu složku k Severním teritoriím“ nebo „vyleštila ten sextant, ale rychle!“ Občas se našel někdo dost pohotový, kdo navlékl Hilary do dívčích šatů, a to ji pak otec vždycky políbil na čelo a řekl: „Utíkej a buď hodná holčička.“ Hilary měla v plánu vynikat ve spoustě věcí, být hodná holčička k nim ale rozhodně nepatřilo. Nikdy se jí ovšem nepodařilo sebrat dost kuráže, aby to oznámila admirálu Westfieldovi. Hilaryin pokoj byl teď v podstatě prázdný — většinu věcí měla sbalenou ve zlaté truhle, zbytek už odcestoval vlakem ke slečně Pimmové, což čekalo další den ráno i ji. Na cestu se netěšila. „Šest hodin v soukromém kupé s guvernantkou,“ otočila se k chrliči, když skládala propínací svetry s tančící ovečkou, „a slečna Greysonová mě určitě bude nutit, abych se celou cestu učila. A zabalí s sebou ty malé sendviče bez kůrky, co musí jíst mladé dámy, a nenechá mě, abych se dívala z okna, protože mladé dámy nesmí zamatlat sklo.“ „No ano, ano, to je všechno hrozně smutné,“ řekl chrlič. „Malé sendviče a tak dále. Ale zkusme se teď soustředit na skutečnou tragédii.“ „Máš pravdu, tclp se doopravdy chová hrozně nerozumně,“ odpověděla Hilary, „a pokud jde o otce…“ Chrlič vzdychl. „Mluvil jsem o sobě! Co se mnou bude, až budeš pryč? Kdo mi bude číst Ostrov pokladů? Co když tvoji rodiče tady v pokoji ubytují nějaké nóbl hosty? Co když si se mnou nebudou chtít povídat? A co když sem žádní hosté nepřijdou, už nikdy, a mně zarostou uši pavučinami? Ó, Hilary,“ zaúpěl chrlič, „co když mě zrestaurují?“ Z chrličova výrazu Hilary poznala, že se skutečně bojí. „Žádný strach,“ řekla a poplácala ho po hlavě. „Vždycky 21
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 21
11.7.2014 18:18:17
o prázdninách za tebou přijedu na návštěvu; nedovolím, aby se ti něco stalo. Víš, že kdybych mohla, vzala bych si tě s sebou.“ Chrlič nakrčil nos a vydal ze sebe zvuk, který zněl jako něco mezi kýchnutím a sesuvem půdy. „To by se mi asi moc nelíbilo,“ přiznal. „Piráti v Ostrově pokladů do internátní školy chodit nemuseli, že ne?“ „Ne,“ potvrdila Hilary, „ti určitě nemuseli.“ „V tom případě nemám zájem,“ odpověděl chrlič. „A ty bys do té školy taky neměla jezdit, jestli doopravdy chceš být pirátem.“ Hilary tvrdě dosedla na víko cestovní truhly. „Samozřejmě že chci být pirátem,“ potvrdila. „Chci to odjakživa.“ A proč by neměla být pirátem? Už teď byla lepší námořník než většina chlapců v Královském námořnictvu jejího otce a zajímala se mnohem víc o šermířské souboje a poklady než o šití spodniček a dobré způsoby. I admirál Westfield si určitě uvědomoval, že penzionát pro ni není to pravé místo. Samozřejmě horlivě odmítal pirátství, ale kdyby si s ním promluvila — kdyby viděl, jak skvělý pirát by z ní byl —, možná by to na něj udělalo dojem. Třeba by i přesvědčil TCLP, aby změnila své rozhodnutí. „No výborně, ty už jsi sbalená.“ Hilaryina matka nakoukla do dveří. „Musíš mít pořád na sobě tu ohavnou uniformu pro plavčíky? Je ti moc velká a ten odstín modré ti vůbec nejde k očím. Možná něco zeleného, nějaké hezké nové šaty…“ „V šatech nemůžu lézt do lanoví, máti,“ odsekla Hilary, „a dobře víš, že zelenou nesnáším. Navíc ty dvoje hnusné vlněné šaty od slečny Pimmové jsou až až.“ „Paní Westfieldová,“ ozval se chrlič, který spustil hlavu pod horní okraj dveří, takže na ni promluvil vzhůru nohama, „až bude Hilary ve škole, hodláte mě oprašovat?“ 22
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 22
11.7.2014 18:18:17
Paní Westfieldová máchla rukou, jako kdyby odháněla nějakou malou dotěrnou mouchu. „Lanoví!“ zopakovala po Hilary. „V životě jsem neslyšela takový nesmysl. U slečny Pimmové tě naučí, jak se máš oblékat, a snad tě tam taky jednou provždy zbaví toho hloupého copu.“ Přihladila si vlastní pečlivě natočené lokny. „Ehm,“ zakašlal chrlič, který pořád visel hlavou dolů. „Co to oprašování…?“ Ale paní Westfieldová si dál vedla svou. „Já jsem vždycky snila o tom, že se stanu jednou z dívek slečny Pimmové. Pokud jde o výběr studentek, je velice náročná. Uvědom si, že každá dívka nemá takové štěstí jako ty.“ „Jestli nechat se poslat ke slečně Pimmové je štěstí,“ odpověděla Hilary, „tak v tom případě o štěstí nestojím.“ Ale její matka se jen zasmála. „Ty hlupáčku, od tvého otce je moc velkorysé, že ti dává takovou šanci.“ Hilary si povzdechla; dohadovat se dál nemělo smysl. „Nevíš, jestli má teď otec nějakou práci?“ Když admirál Westfield zrovna nebyl na pracovních pochůzkách ve městě, musel vysedávat na poradách. Skoro snad ani nestálo za to ptát se. „Něco bych s ním potřebovala probrat — něco důležitého.“ Paní Westfieldová shlédla dolů do haly. „Víš, že otec nesnáší diskuse, drahoušku, ale dveře do pracovny má otevřené. Když si pospíšíš, možná ho ještě stihneš.“ Hilary počkala, až matka odkráčí. Určitě bude slídit v každém koutě domu Westfieldů, dokud nenajde nějakého sluhu, kterého by mohla peskovat. Pak Hilary sáhla pod postel, popadla svůj meč a připnula si ho k pasu. „Chystáš se otce probodnout?“ zeptal se chrlič. „Rozhodně je to tradiční řešení, ale osobně bych ho nedoporučoval.“ Chrlič mrskl ocasem. „Nadělá to hrozný binec.“ „Neblázni,“ odpověděla Hilary. „Já nechci nikoho probodnout.“ Sice by to před chrličem nepřiznala, ale meč jí 23
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 23
11.7.2014 18:18:17
dodával trochu odvahy. A k tomu, aby vešla do pracovny admirála Westfielda, potřebovala každý ždibec odvahy, který dokázala sebrat. Už jenom sejít dolů do haly domu Westfieldů byl dost velkolepý a strašidelný zážitek. Obě strany haly lemovala okna se složitými vitrážemi zobrazujícími velké hrdiny minulosti. Z okna umístěného nejblíž k pracovně admirála Westfielda shlížel Dobrý král Albert, první vládce Augusty. Byl ovšem výrazně víc smaragdově zelený a růžovější než ve skutečnosti. Sousedem krále Alberta ve vedlejším okně byl Simon Westfield, prapředek rodu, který pořádal objevné výpravy po království v horkovzdušném balonu; a na druhé straně haly mu dělala společnost Čarodějka ze Severních teritorií. Čarodějka dohlížela na magii celého království v dávných dobách, kdy magické předměty byly v domácnostech Augusty stejně běžné jako obyčejné hrnce. Chrlič se ostatně komukoliv, kdo byl ochotný poslouchat, rád chlubil, že ho osobně vytesala sama Čarodějka. Na vitráži byla zpodobněna v dlouhém plášti s mírným pobaveným úsměvem — Hilary si vždycky říkala, že tuhle část portrétu umělec moc nezvládl: Čarodějka svírala od pohledu dost těžkou dřevěnou truhlu až po okraj naplněnou zlatými magickými mincemi, a tak Hilary předpokládala, že by asi měla vypadat méně pobaveně a víc vyčerpaně. Ale právě okno s jejím portrétem měla Hilary nejradši — hrálo odstíny oranžové a zlaté jako divoký západ slunce. Admirál Westfield naopak mluvil o Čarodějce jako o „té staré intrikánce a semetrice“ a často vyhrožoval, že její okno nechá vyměnit. Když Hilary prošla kolem okna s Čarodějkou, z pracovny jejího otce vyšel vytáhlý kluk v modré uniformě pro plavčíky a zastoupil jí cestu. Z výšky na Hilary shlédl a ušklíbl se, 24
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 24
11.7.2014 18:18:17
protože to ale byl ten typ člověka, který se ušklíbá všemu, bylo těžké říct, jestli zrovna tuto grimasu vyloudil speciálně pro Hilary. „Ahoj, Olivere,“ řekla Hilary. „Už se cítíš dobře?“ Když ho viděla naposledy, visel z lanoví válečné lodi hlavou dolů. A byla to samozřejmě jenom jeho chyba: prohlásil, že žádná holka neumí uvázat uzel, který by on nerozsukoval, a nikdo rozhodně nemohl Hilary vyčítat, že mu dva takové uzly uvázala kolem kotníků. Nakonec ho odsekla mečem, i když toho pak upřímně litovala. Ale aspoň zjistila, jak zajímavý dutý zvuk vydá čelo, když se potká s palubou lodi. „Je mi přímo skvěle, ale ne díky tobě.“ Oliver si prohrábl vlasy a snažil se je nahrnout víc do čela, aby zamaskoval fialovou bouli nad okem. „Co chceš?“ „Mluvit s otcem.“ „To nejde.“ Oliverův úšklebek teď vypadal vítězoslavně. „Má moc práce.“ „Ne, nemá.“ Přes Oliverovo rameno Hilary viděla admirála Westfielda, jak váže z provázků složité námořnické uzly. Oliver pokrčil rameny. „Promiň. Nemůžu ti nijak pomoct.“ Hilary, která byla o dost menší než Oliver, stála tak zpříma, jak jenom dokázala. Slečnu Greysonovou by to potěšilo, pomyslela si. „Ustupte prosím, pane Sandersone,“ protáhla se kolem něj a pěstí zaklepala na otevřené dveře otcovy pracovny. Admirál Westfield zvedl hlavu. „Á, Hilary.“ Smetl provázky do zásuvky psacího stolu. „Pojď dál, drahoušku.“ „Poručíku Sandersone,“ ohradil se Oliver, ale Hilary předstírala, že ho neslyší, a přibouchla mu dveře před nosem. „Milý kluk, tenhle Oliver,“ poznamenal admirál Westfield a položil si nohy na stůl. „Jako syn, kterého jsem nikdy neměl. A taky výborný námořník, samozřejmě.“ Podíval se na Hilary, jako by čekal odpověď. 25
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 25
11.7.2014 18:18:17
„Samozřejmě,“ zamumlala Hilary. V admirálově pracovně bylo těžké mluvit dost nahlas. Zvuk, který nedokázaly úplně pohltit těžké koberce ze vzdálených koutů království, se bezpečně ztrácel v tikání navigačních přístrojů, vyrovnaných do řad podél stěn. Za psacím stolem admirála Westfielda bylo do zdi vyraženo několik kruhových oken; po tolika letech na moři admirál prohlašoval, že okna jakéhokoliv jiného tvaru ho znervózňují. Znervózňovaly ho i knihy, na moři totiž obvykle nebyly k dispozici, a většina z nich mu navíc připadala nedůležitá. Proto byla v jeho pracovně přítomnost knih všeho druhu přísně zakázaná a prostor, který by jinak zabraly knihovny, okupovaly nekonečné řady zásuvek plných klasických i námořních map. Vedle stolu se v dřevěném rámu pomalu otáčel glóbus a u jednoho z kruhových oken stál v pozoru dalekohled. V pozoru stálo vlastně všechno včetně Hilary, protože kromě křesla u stolu admirála Westfielda si nebylo kam sednout. Ve výsledku se o Hilary začala pokoušet mořská nemoc. „Nuže, Hilary,“ řekl admirál Westfield. Zazubil se na ni a jí se roztřásla kolena. Nejdřív ji osloví jménem — dokonce jejím skutečným jménem —, a teď se ještě usmívá! Hilary zapochybovala, jestli je otec v pořádku. „Co můžu udělat pro svoje děvče slečny Pimmové?“ No nazdar. To všechno vysvětluje. „Abych pravdu řekla,“ odpověděla, „jde právě o Penzionát slečny Pimmové.“ Odhodlaně zírala do okna nad otcovou hlavou. „Nechci tam jít.“ „Promiň, drahoušku,“ omluvil se admirál Westfield. „Neslyším tě, musíš mluvit víc nahlas.“ Hilary se zhluboka nadechla. „Nechci jít ke slečně Pimmové.“ „Ale každé děvče přece chce ke slečně Pimmové.“ „Já ne, otče. Já chci být pirátem.“ 26
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 26
11.7.2014 18:18:17
„No ano.“ Admirál si vzal nový provázek a začal vázat polosmyčku. „To byla doopravdy nemístná lumpárna, moje milá, a tvoje matka mi řekla, že už ti za ni vyhubovala. Ale obávám se, že zrovna teď si s tebou nemůžu hrát. Plánuju důležitou plavbu a čas kvapí.“ Hilary zavrávorala a meč v pochvě se jí odrazil od kolena. „To není žádná lumpárna ani hra,“ odsekla. „Jsem dobrý námořník, určitě o moc lepší než Oliver.“ Admirál Westfield otevřel ústa, ale dřív než ze sebe stihl vypravit, že něco takového prostě není možné, Hilary rychle pokračovala. „Vím, že jsi mě nikdy neviděl na moři, ale trénuju už roky. Umím veslovat stejně rychle jako tvoji plavčíci a taky vím, co dělat, když přijde bouřka nebo když zaútočí nějací lotři. Bude ze mě hrozná studentka, otče, ale myslím, že by ze mě byl moc dobrý pirát.“ Zaváhala. „Kdybys se mnou zašel do přístavu — jenom na chvilku — třeba bych ti mohla všecko ukázat.“ Admirál Westfield do sebe zhluboka nasál vzduch a v mohutném poryvu ho zase vydechl. „Drahoušku, buď trochu rozumná. Aby bylo jasno: jsi mladá dáma. Navíc jsi Westfieldová. Nebudeš vykládat hloupé pohádky, nebudeš si kazit vyhlídky u vyšší společnosti a nikdy nebudeš pirátem.“ „Ale otče…“ „Moc dobře víš, že pirátství je hanebné,“ pokračoval admirál Westfield. „Vyplouvat narychlo za dobrodružstvím, vykopávat poklady a neodevzdávat je Královně, ignorovat moje rozkazy, proč? Království by na tom bylo o moc líp, kdyby se po jeho mořích žádní piráti neproháněli.“ Práskl botami do stolu. „Proč proboha chceš být jednou z nich? To máš od guvernantky, nebo snad od toho mizerného chrliče? Nebo sis o tom přečetla v knihách?“ Dobrá pirátská historka dokázala Hilary pobavit stejně jako chrliče, ale pirátem chtěla být, co si pamatovala — nebo 27
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 27
11.7.2014 18:18:17
aspoň skoro tak dlouho. Jasně se jí vybavovala jedna stará vzpomínka, kdy se držela matky za ruku, procházela dlážděnými ulicemi queensportských doků a mávala lodím s nadmutými plachtami z flotily svého otce, který zrovna vyrážel za velkolepým dobrodružstvím. Tehdy matce řekla, že až na to bude dost stará, chtěla by jít k námořnictvu, aby se mohla plavit po Širých mořích za vlastními úžasnými dobrodružstvími. Jenže matka se jenom zasmála. Řekla to i otci, když se vrátil z plavby, ale ten tehdy nasadil velice vážný výraz a oznámil jí, že námořnictvo není nic pro holčičky, a už vůbec ne pro jeho dceru. A možná měl admirál Westfield nakonec pravdu, kariéra u námořnictva se všemi těmi nudnými pravidly a hloupými úkoly sotva mohla být tak zajímavá jako život na pirátské lodi. Tam by mohla zažít velkolepých dobrodružství, kolik by se jí zachtělo. Hoši od námořnictva v naleštěných kožených botách, jako byl Oliver, by se před ní třásli a otec by konečně pochopil, co jeho dcera dokáže. Byla by nejstrašlivějším pirátem Širých moří a Jednonohý Jones s admirálem Westfieldem by si mohli říkat, co by chtěli. Teď se ale admirálu Westfieldovi nechtělo říkat vůbec nic. „Tak,“ vstal od stolu, „už se o tom nesmyslu nebudeme bavit. Nemyslím, že u slečny Pimmové tolerují takové hlouposti. Naštěstí je netrpí ani v tclp — odmítli tě naprosto právem.“ Položil Hilary ruce na ramena a na čelo jí vlepil spěšný polibek. „Teď utíkej a buď hodná holčička.“ Hilary se nehnula ani o píď. Hleděla do zdi za otcovou hlavou. Pak si protřela oči a znovu se podívala, jestli ji náhodou nešálí zrak. Admirál Westfield si odkašlal. „Utíkej,“ zopakoval trochu hlasitěji, „a buď —“ „Otče,“ přerušila ho Hilary, „radši se otoč. S oknem se děje něco dost divného.“ 28
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 28
11.7.2014 18:18:17
Sledovali, jak kruhové okno za pracovním stolem admirála Westfielda roste a roste. Už spolklo sousední okna i polovinu stěny. Admirálovy navigační přístroje popadaly z háčků a navigační mapy se snesly na podlahu, ale okno bylo zjevně rozhodnuté dál růst, nakonec sahalo až ke koberci. Hilary ještě nikdy nic takového neviděla. Přispěchala k oknu a zkusila na něj rukou zatlačit, ale prsty jí projely skrz. „Nějak… zmizelo sklo.“ Hilary dloubla hrotem meče do okenního rámu. „A myslím, že rám se pořád zvětšuje.“ Otočila se a zůstala hledět na svého otce. „To nechápu. Tvoje okna se normálně hýbou takhle sama od sebe?“ „Drž se zpátky, drahoušku,“ řekl admirál Westfield, „a schovej proboha tu směšnou zbraň. Já se o to postarám.“ Odtáhl Hilary z cesty a dokráčel ke stěně, kterou teď místo kamenů tvořil spíš vzduch. „Sem se podívej, okno!“ zařval. „Takovou nestoudnost nehodlám tolerovat. Jsem pán tohoto domu a nařizuji ti, aby ses okamžitě smrsklo zpátky!“ Hilary si třela paži v místě, kde ji admirál Westfield stiskl. Docela ji potěšilo, že okno, na rozdíl od všeho ostatního v království, odmítlo poslouchat otcovy rozkazy. Naopak se roztáhlo ještě víc a objevily se v něm dvě postavy — jedna vysoká, druhá menší —, které stály na trávníku před domem Westfieldů. Byly moc daleko na to, aby si Hilary mohla být úplně jistá, ale zdálo se jí, že jsou celé v černém, na očích mají černé škrabošky a na rukou černé rukavice. Hilary polkla a namířila meč jejich směrem. Okno na chvíli zaváhalo, jako by ho napadlo, že vyrůst ještě víc by se dalo považovat za neslušné. Vlnilo se ze strany na stranu. Pak se najednou všechny zásuvky v admirálově pracovně otevřely dokořán a všechny dveře vyletěly z pantů. Hilary zaječela a zvedla meč, aby odrazila dveře skříňky, které jí divoce prosvištěly kolem hlavy. Když admirála 29
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 29
11.7.2014 18:18:17
Westfielda zasáhla zásuvka z jeho pracovního stolu přímo do žaludku a srazila ho k zemi, vypustil spršku námořnicky znějících kleteb. Z otevřeného stolu vyletěl svitek papíru a zavlnil se admirálu Westfieldovi nad hlavou. Ten po svitku máchl rukou, ale proklouzl mu mezi prsty, a než Hilary stihla přiběhnout na pomoc, prosvištěl svitek ohromným oknem přímo do připravené ruky v černé rukavici, která patřila dlouhánovi stojícímu na trávníku. „Stůjte, vy bídáci!“ vykřikl admirál Westfield, ale dlouhán na něj jenom vesele zamával. Pak se kruhové okno za mohutného chvění smrsklo zpátky do své původní velikosti a všechny zásuvky a dveře skříněk se zase zabouchly. Hilary přispěchala k admirálu Westfieldovi a pomohla mu vstát. „Jsi v pořádku?“ zeptala se. Její otec byl trochu rudý, ale to byl ostatně pořád. „Co to mělo proboha znamenat?“ „Magie!“ vyrazil ze sebe admirál Westfield. „A navíc ještě zlodějina. Ti mizerové mi odčarovali jeden z nejdůležitějších dokumentů přímo před očima!“ Vysunul zásuvku psacího stolu a prošmátral ji. „Na co máme toho mizerného chrliče?“ zabručel. „Má nás chránit, ale když za ním nepřiběhneš a neškemráš u něj, neudělá vůbec nic — ale já se té kreatury nikdy doprošovat nebudu. Proč zrovna u Westfieldů musel skončit ten nejnanicovatější kus magie v království, to nikdy nepochopím.“ Admirál polohlasně zaklel a přibouchl zásuvku psacího stolu. Pak zvedl pohled k Hilary. „Je mi hrozně líto, žes u toho musela být, drahoušku. Zaplést se s magií těžko vylepší pověst mladé dámy. Teď už konečně utíkej do svého pokoje, já zatím uklidím ten svinčík.“ Hilary se zamračila. Pravý pirát by se po bitvě určitě neschoval u sebe v pokoji. Ne, pravý pirát by vyrazil za nepřítelem, ať už by jeho otec říkal cokoliv. „Ale mohla bych ty 30
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 30
11.7.2014 18:18:17
zloděje pronásledovat,“ začala protestovat. „Možná bych je nechytila, ale určitě můžu zjistit, kam utekli.“ „Ne, drahoušku, nebuď směšná. Teď nemůžeš udělat vůbec nic. A kdepak jsi vlastně vzala ten meč?“ Hilary ho sebrala v tanečním sále domu Westfieldů. Říkala si, že by se jí mohl hodit víc než tomu vystavenému brnění, které ho drželo — ale asi zrovna nebyl nejvhodnější okamžik vysvětlovat to otci. „Řekni mi, jak můžu pomoct,“ trvala na svém, „a já to udělám.“ „Nejvíc mi pomůžeš,“ prohlásil admirál Westfield, „když o tom nikomu neřekneš ani slovo. Čím dřív budeš u slečny Pimmové, tím líp. Mimochodem, drahoušku, přesně takový typ skandálního chování můžeš čekat na palubě pirátské lodi.“ Pohrdavě ta slova procedil mezi zuby. „Otřesné, že?“ Hilary to všechno připadalo spíš docela vzrušující, ale admirál Westfield jí nedal čas odpovědět. „A teď mě prosím omluv, musím svolat svoje muže a poslat je najít ty ničemy.“ Otočil se zpátky k Hilary. „A dej sem proboha ten meč. Je nebezpečný, navíc u slečny Pimmové ho určitě nebudeš potřebovat.“ Natáhl se po meči, ale Hilary ucukla. „Myslím, že si ho radši nechám, otče, když dovolíš. Slyšela jsem, že holky u slečny Pimmové dokážou být dost podlé.“ „Hilary, na tyhle nesmysly nemám čas. Meč nemeč, chci jenom, abys zítra ráno v deset v pořádku seděla ve vlaku ke slečně Pimmové.“ Hilary se pokusila nasadit vážný výraz. „Ano, otče,“ přikývla. „Slibuju, že do toho vlaku nastoupím.“ Admirál Westfield přikývl a propustil Hilary ze své pracovny. Alespoň ji nedonutil slíbit, že v tom vlaku celou cestu i zůstane, protože to rozhodně neměla v úmyslu.
31
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 31
11.7.2014 18:18:17
Hilary proběhla chodbou kolem králů, objevitelů a všech těch skleněných hrdinů navždycky uvězněných ve vitrážích domu Westfieldů. Když dorazila do svého pokoje, zabouchla za sebou dveře. „Tak co,“ ozval se chrlič, „probodla jsi ho nakonec? Nemůžeš říct, že jsem tě kvůli tomu svinčíku nevaroval… Hej! Co s tou věcí děláš?“ „Beru si tě s sebou,“ odpověděla Hilary, která hrotem meče vydloubávala kameny okolo chrliče. „Otci se po tobě určitě stýskat nebude.“ „Cože?“ Chrlič se zavrtěl, až malé kousky ostění popadaly na zem. „Zbláznila ses? Já nechci jet do penzionátu! K tomu mě nemůžeš nutit! Žádný vodní balet se učit nebudu, to je moje poslední slovo!“ „Ale no tak, neboj se. Do žádného penzionátu nejedeme.“ Chrlič nastražil uši. „Ne?“ „Ne,“ ujistila ho Hilary. „Jedeme na moře.“
32
Carlsonova-Caroline-1-Poklad-Carodejky-ze-severu.indd 32
11.7.2014 18:18:17