FOOD JUNKIE
Sanitka nikde nezastavuje, sirény, slyším je opravdu? Lákají mě k sobě. Chci spát. Jsem unavený, tak unavený. „Snažím se vám píchnout injekci do krku, Monsi, zkuste ležet klidně.“ Já ležím klidně, myslím si. Takže vám se líbily moje knihy? „Vypadá to na otravu krve.“ „35,9.“ Takže žádná žaludeční nevolnost. Otrava krve. Na tu člověk může umřít. Jakou barvu mají stěny místnosti? Barvu smrti. Nebo života? Černou, bílou. Ta místnost musí mít barvu života. Ty, miláčku, děti, všechno, co jsme spolu dokázali a ještě dokážeme. Všechno, co jsme zvládli. Nemohlo to být zbytečné. Příšery. Nemůžu vás s nimi nechat samotné. Nemůžu. Chci se obklopit tím světem, láskou a teplem, které bývaly moje. Slovy, rukama, talířky, věcmi v nich a na nich. Pomozte mi, prosím. Nechci, aby se tenhle příběh uzavřel. Možná ale zrovna začíná? Anebo končí?
17
Kallentoft-Mons-Food-Junkie-Posedly-jidlem.indd 17
5.2.2014 22:01:51