(nar. 1950) vystudoval politologii a filmovou vědu. Pracoval jako novinář, redaktor a nakladatel. Svou literární kariéru zahájil bestsellerem Alfabethuset (Abecední dům, 1997), následovaly romány Og hun takkede guderne (A děkovala bohům, 2003) a Washingtonský dekret (2006). Poté se začal věnovat tématům spojeným s jeho rodným Dánskem. Doposud napsal pět dílů kriminální série o kodaňském policejním oddělení Q: Žena v kleci (2007; česky 2011), Zabijáci (2008), Vzkaz v láhvi (2009; oba česky 2012), Složka 64 (2010; česky 2013) a Marco effekten (2012; připravujeme k českému vydání v roce 2014 pod názvem Marco). Charakteristickým rysem jeho stylu a jistě i jednou z příčin obrovského mezinárodního úspěchu jeho knih je autorův smysl pro humor, nadhled a ironie. Knihy Jussiho Adlera-Olsena vycházejí v třiceti šesti jazycích. Jen v jeho rodném Dánsku se prodalo více než dva miliony výtisků a například v Německu prodej přesáhl tři a půl milionu knih.
Jussi
JYLLANDS POSTEN
Nikdo by ani nemrkl, kdyby na titulní stránce stálo Tom Clancy nebo John Grisham… Jestli si chcete přečíst mezinárodní politický thriller v duchu Johna Grishama nebo Philipa Rotha, můžete si stejně dobře vybrat Jussiho Adlera-Olsena. SENTURA, ČASOPIS PRO LITERATURU A FILMOVOU TVORBU
Demokratický guvernér Bruce Jansen právě s velkým náskokem vyhrál americké prezidentské volby. Oslavu vítězství však naruší atentát, při němž umírá jeho manželka. Kdo stojí v pozadí tragédie? Je vrahem opravdu místní podivín, nebo nitky sahají mnohem dál? Po Jansenově nástupu do prezidentského úřadu se Spojené státy rázem ocitají v situaci, kdy nový prezident udělá cokoli, aby změnil americkou společnost — okamžitě a za jakoukoli cenu. Doggie Rogersová, členka Jansenova štábu, se po schválení Jansenova kontroverzního dekretu, který ruší ústavní práva amerických občanů, ocitne uprostřed všeho dění. Rozpoutá se peklo na zemi, jaké Amerika ještě nezažila. Doggiin svět je brzy vzhůru nohama. Její otec je odsouzen k smrti za vraždu prezidentovy manželky. Ve společnosti to vře a vojáci v ulicích násilím potlačují protesty bouřících se občanů. Doggie se cítí bezmocná. Zbyli jí ještě nějací přátelé, kteří jí mohou pomoci?
WASHINGTONSKÝ DEKRET
Cena 369 Kč isbn 978-80-7491-028-9
9 788074
Adler-Olsen--Washingtonsky-dekret--Prebal+Lak.indd 1
SEVERSKÝCH KRIMINÁLNÍCH BESTSELLERŮ
WASHINGTONSKÝ DEKRET
Foto © Phillip Drago
JUSSI ADLER-OLSEN
POLITICKÝ THRILLER OD AUTORA
Jussi Adler-Olsen napsal výjimečně úspěšný thriller, který čtenáře vtáhne a nepustí až do poslední stránky… Washingtonský dekret je tím nejlepším, co Dánsko může nabídnout na poli mezinárodních thrillerů.
910289
14.4.2014 11:36:07
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 1
11.4.2014 14:11:21
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 2
11.4.2014 14:11:21
JUSSI ADLER-OLSEN WASHINGTONSKÝ DEKRET
Kriminální román
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 3
11.4.2014 14:11:21
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 4
11.4.2014 14:11:21
Jussi
WASHINGTONSKĂ? DEKRET
Brno 2014
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 5
11.4.2014 14:11:21
Jussi Adler-Olsen: Washington Dekretet Copyright © JP/Politikens Forlagshus, København, 2010 Translation © Magdalena Jírková, 2014 Cover design © Wildes Blut, Atelier für Gestaltung, Stephanie Weischer using photographs from plainpicture/Arcangel Cover picture © Prof. Dr. Jürgen Redelius Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2014 ISBN 978-80-7491-028-9
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 6
11.4.2014 14:11:21
Věnováno Elisabeth a Lennartu Saneovým za jejich velké nasazení a neochvějnou důvěru
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 7
11.4.2014 14:11:21
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 8
11.4.2014 14:11:21
Parlamentní vývoj v knize Washingtonský dekret vychází z používání již zavedených prezidentských dekretů a z existence řady státních agentur a institucí, které mají mimo jiné za úkol zajistit uplatnění těchto dekretů ve výjimečných situacích. Bližší informace naleznete na konci knihy.
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 9
11.4.2014 14:11:21
Na celém světě a zejména v novějších národech se k moci dostávají mladí muži: muži, kteří nejsou vázáni tradicemi minulosti; muži, kteří nejsou zaslepeni starým strachem, nenávistí a rivalitou; mladí muži, kteří se dokážou odpoutat od starých prohlášení, iluzí a podezření. John F. Kennedy Projev na celostátním sjezdu Demokratické strany, poté co byl JFK nominován na prezidentského kandidáta, Los Angeles, 15. června 1960
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 10
11.4.2014 14:11:22
PŘEDMLUVA Jestliže ve světových dějinách existuje něco, čím si člověk může být jistý, pak jedině to, že si nemůže být jistý ničím. Nic netrvá věčně a nic není nezničitelné. Ten, kdo byl včera hrdinou, je zítra darebákem a velké říše přicházejí a zase odcházejí. Všechno jsou éry. Fénická říše, římská říše, franská říše, osmanská říše a byzantská impéria, Egypt se svými faraony, kolébka demokracie Řecko. Všechny tyto světové mocnosti zmizely. Někdy to trvá stovky let, jindy se to stane zničehonic. Kdo by si kdy pomyslel, že jedna jediná událost z 11. září 2001 naprosto změní stabilitu světa? Kdo tušil, že jediný výstřel v Sarajevu spustí světovou válku s miliony obětí? Že se supervelmoc Sovětský svaz a celý východní blok tak rychle zhroutí? Že Adolf Hitler beztrestně vyvázne z povraždění velitelů SA během jediné noci v době míru? A kdo by při pomyšlení na stoletou válku, křížové výpravy a inkvizici předvídal, že hlavním tématem válek a světových konfliktů jednadvacátého století bude náboženství ve všech možných odstínech? Nebo že dvanáct karikatur dokáže sjednotit muslimský svět v hlubokém hněvu? V roce 1975 Pol Potovi Rudí Khmérové týden po týdnu vyvražďovali obyvatele velkých měst a příšerná hrůzovláda se stala skutečností. Od té doby jsme všude na světě zažili podobné radikální převraty, které proběhly během týdnů či měsíců: v Indonésii, v Chomejního Íránu, v Jugoslávii s Miloševičem a Karadžičem, ve Rwandě, v Ugandě Idiho Amina. Lidé byli pronásledováni, deportováni, vyhlazováni a zákon a právo byly porušovány. Takzvané civilizované státy se podobným praktikám brání přijímáním všech dostupných demokratických prostředků: zákonodárstvím, právními předpisy, zákony a pravidly. V Evropě hledáme mír prostřednictvím našeho společenství v Evropské unii, a proto je přirozené a moudré, že do svého středu zveme další nové státy. Jedná se o nejjistější cestu ke stabilitě v naší oblasti světa, jak se domnívají naši politici. Otázkou je, zda člověk nezapomíná, že budování takové supervelmoci s mírovými úmysly zároveň povede ke kulturnímu, vojenskému a ekonomickému rozmachu jiných supervelmocí. Rusko, Čína
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 11
11.4.2014 14:11:22
a pĹ™ĂpadnÄ› i novÄ› zaloĹženĂĄ budoucĂ konfederace arabskĂ˝ch nebo muslimskĂ˝ch stĂĄtĹŻ nebudou mĂt z tak ĹĄiroce expandujĂcĂ politiky EU ŞådnĂŠ bezprostĹ™ednĂ vĂ˝hody. George Washington, prvnĂ prezident SpojenĂ˝ch stĂĄtĹŻ, jednou Ĺ™ekl: „DĹŻvÄ›ra v zemi platĂ jen potud, kam sahajĂ jejĂ vlastnĂ zĂĄjmy, a toto pravidlo nesmà ŞådnĂ˝ odpovÄ›dnĂ˝ stĂĄtnĂk nebo politik poruĹĄit.“ I navzdory tÄ›mto slovĹŻm a navzdory ponauÄ?enĂ ze svÄ›tovĂ˝ch dÄ›jin, Ĺže na ŞådnĂŠm mĂstÄ› netrvĂĄ stabilita vÄ›Ä?nÄ›, Washingtonovi nĂĄsledovnĂci v úřadÄ› prezidenta opakovanÄ› usilujĂ o vÄ›tĹĄĂ vliv USA pĹ™i zajiĹĄĹĽovĂĄnĂ takzvanĂŠ svÄ›tovĂŠ stability. Mnoho utlaÄ?ovanĂ˝ch nĂĄrodĹŻ a lidĂ tedy vĹŻÄ?i AmeriÄ?anĹŻm cĂtĂ velkĂ˝ dluh a vdÄ›Ä?nost. Ale v pozdÄ›jĹĄĂch letech tentýŞ nĂĄrod zĂĄroveĹˆ proĹĄel Ĺ™adou ĂşstavnĂch zmÄ›n, kterĂŠ sĂĄm BĂlĂ˝ dĹŻm nazĂ˝vĂĄ nejvÄ›tĹĄĂ restrukturalizacĂ federĂĄlnĂ vlĂĄdy od roku 1947. DochĂĄzĂ-li vĹĄak k restrukturalizaci ĂşstavnĂho aparĂĄtu za nepĹ™ĂznivĂ˝ch okolnostĂ a je-li ve ĹĄpatnĂ˝ch rukou, mĹŻĹže mĂt nepĹ™edvĂdatelnĂŠ nĂĄsledky. NĂĄsledky, kterĂŠ si lze snadno uvÄ›domit v nÄ›kterĂ˝ch zemĂch, do nichĹž byli ameriÄ?tĂ vojĂĄci v prĹŻbÄ›hu Ä?asu vyslĂĄni, aby je zachrĂĄnili. VytvoĹ™enĂm ministerstva pro vnitĹ™nĂ bezpeÄ?nost, e Department of Homeland Security, se prezident George W. Bush zaslouĹžil o sjednocenĂ vĹĄech bezpeÄ?nostnĂch aparĂĄtĹŻ v USA, kterĂŠ nynĂ spolupracujĂ v rĂĄmci jednotnĂŠ sprĂĄvy. RozdĂl mezi touto strukturou a podobnĂ˝mi bezpeÄ?nostnĂmi aparĂĄty ve StalinovÄ› SovÄ›tskĂŠm svazu a HitlerovÄ› tĹ™etĂ Ĺ™ĂĹĄi je tĹ™eba hledat v tom, jak se ministerstvo bude chovat vĹŻÄ?i obÄ?anĹŻm vlastnĂ zemÄ›. Ministerstvo bylo zaloĹženo po jedenĂĄctĂŠm zåřà a jeho hlavnĂm cĂlem je brĂĄnit zemi proti cizĂm teroristĹŻm, zĂĄroveĹˆ vĹĄak smĂ sledovat a kontrolovat i vlastnĂ obÄ?any. V tomto romĂĄnu, WashingtonskĂŠm dekretu, nastanou tak neĹĄĹĽastnĂŠ okolnosti, Ĺže americkĂ˝ prezident nechtÄ›nÄ› ztrĂĄcĂ zdravĂ˝ Ăşsudek a navzdory svĂ˝m dobrĂ˝m ĂşmyslĹŻm ovlivnĂ vĂ˝voj v zemi natolik, Ĺže se zemÄ› neÄ?ekanÄ› rychle ocitne ve stavu, kdy prĂĄvÄ› toto ministerstvo a dĂĄle FederĂĄlnĂ agentura pro zvlĂĄdĂĄnĂ krizĂ (FEMA) a ozbrojenĂŠ sloĹžky mohou bĂ˝t zneuĹžity a vĹĄechny ĂşstavnĂ bezpeÄ?nostnĂ zĂĄruky pĹ™estĂĄvajĂ platit.
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 12
11.4.2014 14:11:22
V minulosti uĹž se nÄ›co takovĂŠho stalo a stane se to znovu. NÄ›kdy je Ä?lovÄ›k pĹ™ekvapenĂ˝, jak rychle k tomu mĹŻĹže dojĂt, ale tak uĹž to s Ä?asovĂ˝m faktorem bĂ˝vĂĄ. DokĂĄĹže zafungovat velmi nenadĂĄle. MĹŻj otec byl lĂŠkaĹ™ a teolog a jednou se doslechl o tom, jak byl jeden muĹž na invalidnĂm vozĂku ponoĹ™en do svatĂŠ vody v LurdĂĄch a zaĹžil zĂĄzrak. ZlomenĂĄ noha, kterĂĄ se mu dlouho nehojila, nĂĄhle srostla a muĹž mohl odejĂt po svĂ˝ch. VylĂŠÄ?enĂ bylo povaĹžovĂĄno za velkĂ˝ zĂĄzrak, ale mĹŻj otec, kterĂ˝ mÄ›l velmi stĹ™ĂzlivĂ˝ pohled na svÄ›t, se na to dĂval jinak. „Co je zĂĄzraÄ?nĂŠho na tom, Ĺže se nemocnĂĄ noha zahojĂ?“ ptal se. „Ne, v tom ŞådnĂ˝ zĂĄzrak nenĂ. No ano! ÄŒlovÄ›k by se mohl pozastavit jedinÄ› nad tĂm, Ĺže to ĹĄlo tak rychle.“ Jussi Adler-Olsen
NechĹĽ se prĂĄce ve veĹ™ejnĂŠ sprĂĄvÄ› stane dĹŻstojnou a zajĂmavou kariĂŠrou. A nechĹĽ kaĹždĂ˝ muĹž i Şena pracujĂcĂ ve vlĂĄdnĂch sluĹžbĂĄch, bez ohledu na to kde a na jakĂŠ Ăşrovni, mĹŻĹže jednou hrdÄ› a se ctĂ prohlĂĄsit: TenkrĂĄt, kdyĹž byl nĂĄrod v nouzi, jsem pracoval ve vlĂĄdÄ› SpojenĂ˝ch stĂĄtĹŻ. John F. Kennedy Proslov v Kongresu o stavu Unie, 29. ledna 1961
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 13
11.4.2014 14:11:22
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 14
11.4.2014 14:11:22
PROLOG
Před šestnácti lety
Malý Pete Bukowski už nejméně hodinu postával pod značkou na hlavní silnici číslo 460 uprostřed Wakefieldu a zíral na cestu směrem do Jarratu. Rodinný buick s opotřebenými tlumiči, kterému navíc unikal olej, býval vždycky slyšet na míle daleko, ale teď bylo všude, až na šumění suchého větříku a monotónní vrzání poutače u obchůdku Plantation Peanuts, ticho. Takže dnes tatínek nepřijede. Chlapec zašťoural teniskou do štěrku a snažil se nedat najevo zklamání. V minulosti už tady mnohokrát postával a věděl, že ještě přijde mnoho stejných dní, jako je ten dnešní, protože tak tomu bylo od chvíle, kdy jeho otec získal možnost přivýdělku přivazováním pravé nohy na smrt odsouzených k elektrickému křeslu v Greensvillském nápravném zařízení. Když měl otec práci hotovou a nastalo ráno, jeho služba byla u konce. Potom se vždy potkávali u krámku s arašídy a Pete dostal jednu z těch velkých modrých plechovek se směsí ořechů. Práce při popravách přinášela bonus a dny hojnosti, které v rodině vězeňského dozorce Bukowského nebyly příliš časté, takže děti pečlivě sledovaly, kdo bude popraven a kdy. Ve městě se už dlouho žertovalo o tom, že z guvernéra Jansena se stává měkkota. Někteří ho považovali za příliš liberálního, ale hráči kanasty z Ivoru ho nazývali směšnou, zbabělou komunistickou sviní a Petův tatínek ho taky neměl rád. Když guvernér Jansen popravy odkládal, musela se rodina Bukowských obejít bez přivýdělku. A když vězeň nebyl popraven v předem stanovený čas, býval tatínek napětím celý bílý v obličeji ještě následující den. Podobné dny mu ubíraly na síle a všichni v domě byli naštvaní. Tatínek posílal guvernéra do pekel a lil do sebe jedno pivo značky Budweiser za druhým tak dlouho, dokud na Peta a jeho maminku nezačal křičet. Pete tyhle dny nenáviděl, a proto nenáviděl i guvernéra Jansena. Až budou příští volby, hlasy hráčů kanasty ani jeho tatínka určitě nezíská. A nedostane ani Petův, pokud se k tomu někdy naskytne šance. Pete počítal těžké náklaďáky jedoucí od Petersburgu a snažil se myslet na dny, které má před sebou. Večer se budou dívat
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 15
11.4.2014 14:11:22
na televizní soutěž, což jeho tatínek miloval. Pořadu se účastnila jedna dívka, která věděla všechno. Říkali jí Doggie, tedy pejsek, a Pete pokaždé, když se ozvalo její jméno, vybuchl smíchy. Hlavně aby jí to dnes večer šlo a celou dobu správně odpovídala, potom tatínek nebude tolik pít. Ještě jednou se zadíval směrem k severu a vydal se podél asfaltu pryč od obchodu s lahůdkami. Příští poprava bude až za týden. Jde o někoho, kdo si nic jiného nezaslouží, říkali všichni. O jednoho z černých, kteří nikdy ničeho nelitují. O jednoho z těch, kterým už vypršel čas. Tak dlouho si Pete dokáže na velkou plechovku se směsí ořechů počkat.
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 16
11.4.2014 14:11:22
1 )
Téhož podzimu
I když jí bylo teprve čtrnáct let, Doggie už to bylo jasné. Stejně jako má každá pohádka začátek, má také konec. A v jejím případě pohádka skončila tím nejhorším možným způsobem. Všechno začalo, když kancelář guvernéra Jansena zaslala největší místní televizní stanici státu Virginia návrh na nový soutěžní pořad a počáteční kapitál na jeho rozjezd. Jednalo se o zeměpisnou soutěž, do které byli pozváni všichni, kdo dokázali odpovědět na otázku, jak se jmenuje nejlidnatější čínské město. Místní stanice po pořadu hned skočila. Když se kamery v televizním studiu konečně rozsvítily, stálo v něm osmačtyřicet účastníků, kteří prošli vyřazovacím kolem. A senzací byla přítomnost čtrnáctileté dívky mezi vyvolenými. Napětí se muselo udržovat po dobu čtyř týdnů, aby sponzor, Lethermanův pneuservis, a kancelář pro kampaň guvernéra Jansena za své peníze a nasazení z pořadu vytřískaly co nejvíc. První dva díly se vysílaly odpoledne, ale potom se pořad přesunul do hlavního vysílacího času, což byla pro Lethermanův pneuservis neskutečná reklama. Po krátké době už nestíhal vyřizovat objednávky. Automobily stály v dílnách a padal na ně prach. Zákazníci byli nepříčetní. Tohle z akce získal Lethermanův pneuservis. Mezitím se všechny noviny shodly na tom, že školačka s okouzlujícím úsměvem může vyhrát, a dobré tři čtvrtiny obyvatel státu Virginia zapomněly na ostatní kanály. Byl to nový rekord. Soutěžní pořad Okolo Velké čínské zdi se stal oblíbenou lidovou zábavou. Ve dnech vysílání dramaticky stoupal prodej slaných brambůrků a podobných pochutin. Takovéto záležitosti přiváděly lidi od televize k šílenství. Téměř všichni v celém státě Virginia sázeli na výsledek. Každý měl svého favorita. Mnoho lidí upřednostňovalo šerifa jednoho z nejmenších okresů státu, jiní zase vnadnou blondýnu se silikonovým poprsím a štíhlými boky, ale většina hlasovala pro
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 17
11.4.2014 14:11:22
dívku s velkými dolíčky ve tvářích, nejmladší účastnici soutěže Dorothy Curtisovou, zvanou též Doggie. Byla rychlá, věděla toho víc než většina dospělých a uvolněně se smála odlehčujícím vtipům moderátora. Téměř vháněla lidem slzy do očí a všichni dělali, co mohli, aby jim žádný díl neutekl a oni se dozvěděli, jestli dívenka vydrží až do hořkého konce. Po třech týdnech a dalších třech dílech dostali virginští televizní diváci své tři vítěze — a jaké vítěze! Guvernér Jansen zářil jako hollywoodská hvězda, moderátorovi zdvojnásobili plat a noviny bláznily. Populárnější vítěze aby člověk pohledal. Tedy až na blondýnu, která vypadla v posledním kole, ale zase získala vlastní talk show, kde může předvádět své vnady. První cenu vyhrála macatá černoška, Rosalie Leeová z New Yorku, která úplnou náhodou přijela do Virginie poprvé v životě, aby navštívila svou sestru Josefinu. Tahle Rosalie byla ohromující kus ženské, zuby měla jako perličky, hlasitě se smála a vrhala pohledy do publika. Navíc jako málokdo dokázala sedět a vychutnávat si odpovědi, takže přiváděla lidi k nepříčetnosti. Ale nakonec vyhrála. Jen o bod za ní zaostal T. Perkins. Nevýrazný, ale milý šerif jednoho z nejmenších okresů v severozápadní části státu, který vypadal trochu jako albín. Kdysi dávno na sebe upozornil jako jeden z nejlepších hráčů šipek ve státě. A nakonec, na krásném třetím místě, se umístila Doggie Curtisová, dívka s dolíčky ve tvářích. Jaký úspěch! Ne, vítězové nemohli být populárnější a rozdílnější a všechny zúčastněné strany byly spokojené. Jak by se jakákoli skupina obyvatelstva mohla díky těmto třem cítit odstrčená? To prostě nebylo možné. Tři šťastní vítězové, Rosalie Leeová, T. Perkins a Doggie nebyli připraveni na to, co je čeká, když v přímém přenosu přebírali dosud tajné odměny. Vedle různě vysoké částky v hotovosti nezažijí tihle tři nic menšího než cestu na druhý konec zeměkoule. Hlavně pro Doggie šlo o něco nepochopitelného. Spolu s guvernérem Jansenem a jeho štábem pojedou do Číny. Navštíví tuto uzavřenou zemi a všechno budou mít hrazené.
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 18
11.4.2014 14:11:22
Doggie se červenala pýchou. Dvacet dní budou projíždět zemí společně s oficiální čínskou delegací. Znělo to jako pohádka. Následujícího dne psaly místní noviny, že se jednalo o skvělé PR představení, a uznale tomu přikyvovali dokonce i Jansenovi odpůrci a lidé z celostátních televizních stanic. Guvernér Jansen dokázal vždy ze všeho vytřískat to nejlepší a nyní to opět naprosto jasně předvedl. Doggiin otec byl na chytrou hlavu své dcery pyšný, ale její výhra ho nepotěšila. Byl republikán, navíc vysoce radikální, a demokrata Bruce Jansena, za nímž stálo staré rodinné jmění, upřímně nenáviděl. „Jansen je hajzl,“ řval. „Takové PR akce, která má pomoct zatracenému nevěrohodnému demokratovi k vzestupu na politickém žebříčku, se účastnit nebudeš!“ Proto Doggie výlet zakázal a její matka ho musela hodně přitlačit ke zdi, aby dceru nakonec přece jen pustil. Osud tomu chtěl, že to byla jejich poslední hádka, kterou Doggie slyšela. O pouhých pět měsíců později se její rodiče po těžkém boji o peníze a rodičovská práva rozvedli. Doggie zůstala s matkou a místo otcova příjmení teď používala matčino jméno za svobodna. Její otec měl svým způsobem pravdu. Celé to byla PR akce, ale co? Guvernér Jansen byl šikovný. Ze tří obyčejných lidí udělal miláčky celé země a jejich prostřednictvím pozval všech sedm milionů obyvatel Virginie na výlet do tajuplné země. Všude se o tom mluvilo, takže Jansenovi se opravdu podařilo dostat do hledáčku médií. Psaly o tom školní noviny, časopisy pro ženy, ba dokonce i otcův smrtelně nudný hotelový a restaurační občasník. A všichni chtěli mluvit s Doggie. Ve Virginii vycházely čtyřiatřicatery noviny, z nichž jednadvacatery ji kontaktovaly s nabídkou, že s ní udělají rozhovor nebo jí zaplatí za otištění jejích deníkových zápisků. S nejlepší nabídkou přišly noviny Virginia Pilot, které také pořídily sto jejích fotografií na verandě matčina domu. Ano, PR akce se skutečně vydařila. Guvernér Jansen si dokázal získat srdce všech jedním jednoduchým objetím, ovšem
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 19
11.4.2014 14:11:22
mÄ›l i druhou tvĂĄĹ™. MoĹžnĂĄ byl vypoÄ?ĂtavĂ˝, avĹĄak ŞådnĂ˝ gauner to nebyl. Byl prostÄ› fantastickĂ˝. Doggie s buĹĄĂcĂm srdcem mĂĄvala na rozlouÄ?enou. StĂĄla na slunci a dĂvala se na schĹŻdky do letadla, zĂĄĹ™ĂcĂho odraĹženĂ˝m svÄ›tlem. UĹž byla v Mexiku, v Puerto Ricu a minimĂĄlnÄ› ve dvaceti americkĂ˝ch stĂĄtech, ale dosud nikdy neletÄ›la nÄ›Ä?Ăm tak velikĂ˝m a dÄ›sivĂ˝m. KdyĹž doĹĄla ke svĂŠmu mĂstu uprostĹ™ed, ĹĄerif T. Perkins s těŞkĂ˝mi vĂÄ?ky uĹž sedÄ›l u okĂŠnka a pozlacenou ĹĄipkou si Ä?istil nehty. O nÄ›kolik vteĹ™in pozdÄ›ji k nĂ pĹ™iĹĄla guvernĂŠrova manĹželka Caroll JansenovĂĄ a poplĂĄcala ji po tvĂĄĹ™i. „Jsi opravdu ĹĄikovnĂĄ holka, Doggie,“ Ĺ™ekla. „To je úŞasnĂŠ, Ĺžes vyhrĂĄla tĹ™etĂ mĂsto, opravdu skvÄ›lĂŠ. My dvÄ› si to spolu uĹžijeme.“ PokĂ˝vala hlavou doprava i doleva a potom se uvelebila na svĂŠ mĂsto o nÄ›kolik Ĺ™ad vepĹ™edu. SedÄ›la mezi svĂ˝m manĹželem a jeho nepostradatelnou pravou rukou, omasem Sunderlandem. Vtom se pĹ™ihrnula Rosalie LeeovĂĄ. SrdeÄ?nÄ› pozdravila a usadila se, pĹ™iÄ?emĹž Ä?ĂĄstĂ svĂŠho obrovskĂŠho Ä?ernĂŠho tÄ›la zabrala polovinu Doggiina mĂsta. Vybalila ohromnĂ˝ papĂrovĂ˝ sĂĄÄ?ek, ve kterĂŠm mÄ›la kokakolu, suĹĄenky a sladkĂŠ tyÄ?inky tĂŠměř vĹĄech druhĹŻ. Bez okolkĹŻ zaÄ?ala vĹĄem kolem sebe nabĂzet ze svĂŠho pokladu. StejnĂŠ to bĂ˝valo i v televiznĂch studiĂch. Ve spoleÄ?nosti Rosalie LeeovĂŠ nesmÄ›lo nikomu nic chybÄ›t. Pustila se do pĹ™eĹžvykovĂĄnĂ pĹ™inesenĂ˝ch laskomin a bavila Doggie vyprĂĄvÄ›nĂm o New Yorku, o svĂŠm malĂŠm bytÄ› v Bronxu a tĹ™ech malĂ˝ch roztomilĂ˝ch synech. RychlĂ˝m pohybem roztrhla sĂĄÄ?ek s dalĹĄĂmi pochoutkami a s hurĂłnskĂ˝m smĂchem dokonÄ?ila historku o tom, jak svĂŠho hulvĂĄtskĂŠho manĹžela vykopala z bytu zadkem napĹ™ed. KdyĹž se hlasitÄ› chechtala, ĹĄerif T. Perkins se Ä?ĂĄsteÄ?nÄ› probudil a zmatenÄ› zĂral kolem sebe. Byl to trpÄ›livĂ˝ muĹž, obÄ?as upadl do spĂĄnku a moc toho nenamluvil. Ze vĹĄech třà vĂtÄ›zĹŻ byl bezpochyby nejchytĹ™ejĹĄĂ. I kdyĹž Rosalie LeeovĂĄ mohla svĂ˝m zpĹŻsobem dÄ›lat dojem prostoduchĂŠ a omezenĂŠ Ĺženy, Ä?lovÄ›k ji nesmÄ›l soudit jen podle vzhledu. JejĂ mozek dokĂĄzal bÄ›hem okamĹžiku pĹ™eĹ™adit a ona pak ostatnĂm ukĂĄzala zĂĄda. Takhle to pĹ™edvedla vÄ›tĹĄinÄ› soutěŞĂcĂch.
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 20
11.4.2014 14:11:22
„Ty jo!“ Rosalie vykulila velké oči a zírala na Tichý oceán pod sebou. „Támhle ostrov Molokai bojuje s mořem. Myslím, že je to slyšet skoro až sem, že jo?“ To byla typická poznámka Rosalie Leeové. Šerif T. Perkins neochotně otevřel spánkem zastřené oči. Netušil, o co jde. Později jim vysvětlil, že poslední tři dny a tři noci vůbec nespal. Šerif si nemůže dovolit jen tak na dvacet dní vypadnout pryč, aniž dá předem do pořádku všechny případy na psacím stole. Každý pro to měl pochopení. Doggie to určitě chápala. O pár hodin později k nim přes opěradlo sedadla strčil hlavu mladý muž, který spal od chvíle, co se odlepili od země. „Wesley Barefoot!“ představil se a zuby mu jen svítily. „No, tak příštích pár týdnů strávíme společně. Možná znáte mou matku? Je sekretářkou guvernéra Jansena.“ Zavrtěli hlavou. „Abych nezapomněl, gratuluju,“ změnil téma. „Sledoval jsem všechny díly, stejně jako všichni ostatní! Byli jste šíleně dobří!“ Vstřícně se usmáli, což mladík pochopil jako pobídku, aby jim začal vyprávět svůj životní příběh. Studoval práva a miloval politiku a anglické rockové skupiny. To se dozvěděli velmi rychle, stejně jako spoustu dalších, naprosto nepotřebných informací. Doggie si pomyslela, že je hezký a pěkně voní. Když je na letišti v Pekingu vítal zástup fotografů, kameramanů a novinářů, uchopil Bruce Jansen obě výherkyně, Rosalii a Doggie, za předloktí. Byla zima, všude prach a šedivo a všichni mluvili jeden přes druhého. Po obligátních otázkách čínských novinářů guvernér obě ženy pustil a obrátil se k zástupcům mezinárodního tisku, kteří stáli za modře oděnými čínskými vojáky. Doggie si okamžitě všimla jednoho z novinářů, velmi malého muže s pronikavýma tmavýma očima a ustupujícími kouty ve vlasech, kterému se očividně dostávalo větší pozornosti než ostatním a který suverénně získal odpovědi na všechny svoje otázky. Když byla audience u konce, guvernér a jeho žena společně se dvěma čínskými úředníky zmizeli v černé limuzíně a jeho nejbližší spolupracovníci ho následovali v dalším voze. Zástup novinářů
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 21
11.4.2014 14:11:22
prořídl. O Jansenovy spolucestující projevil zájem pouze novinář trpasličího vzhledu s tmavýma očima. Mávl na svého fotografa a postavil se přímo před malou skupinku. „Ahoj! Jmenuju se John Bugatti,“ řekl chraplavým hlasem a odkašlal si. „Pracuju pro NBC. Mám za úkol vás a Jansenův štáb během celého pobytu doprovázet, takže bychom se asi měli seznámit.“ Zblízka bylo vidět, že má v obličeji víc pih než kdokoli jiný, koho Doggie znala, a hned se do něj zamilovala. Všechno bylo výborné a ona si to užívala plnými doušky. Obavy jejího otce byly zcela zbytečné. Je v dobrých rukou. Poslední den v Pekingu začal pro Doggie Curtisovou jako pohádka, stejně jako všechny předchozí dny. Malá skupinka Američanů zahájila den jako obvykle, totiž konzumací obrovského množství teplých chodů v hotelové restauraci. Kolem nich postával zástup usmívajících se čínských číšníků. Až na Rosalii Leeovou a Caroll Jansenovou, které svou jemnou motorikou připomínaly svázanou medúzu, všichni ostatní jídelní hůlky dobře ovládli. Doggie se rozhlédla kolem sebe. Výrazné barvy na stěnách a všechny ty vyřezávané dřevěné ornamenty ještě víc vynikly díky velkým oknům s výhledem na vzdálené pagody. „Další velmi příjemný a požehnaný den,“ jak říkávala Caroll Jansenová každé ráno. Všichni se těšili na to, co dnes zažijí. Doggie odložila jídelní hůlky a naposledy se zadívala přes město a střechy, pokryté taškami ve tvaru šupin, u budov připomínajících zvony. Procházeli se nádhernými, dlouhými uličkami Letního paláce, naslouchali větru u jezera Pej-chaj a v tichosti vnímali klid, který se vznášel nad Síní modliteb za dobrou úrodu. Dny pádily jako splašené a oni měli naplánovaný ještě autobusový výlet na trh s hedvábím a potom oficiální návštěvu konzulátu, který ležel kousek od úzkých uliček trhu. Večer je čekal cirkus a pokračování cesty na venkov. Si-an, Žlutá řeka, Chang-čou, Šanghaj a zpátky domů. Člověk jen počítal dny a vše si užíval.
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 22
11.4.2014 14:11:22
Jako vĂ˝buch se jim pĹ™ed oÄ?ima otevĹ™elo hemĹženĂ na trhu s hedvĂĄbĂm. V nejmĂŠnÄ› stovce maliÄ?kĂ˝ch, oĹĄumÄ›lĂ˝ch dĹ™evÄ›nĂ˝ch stĂĄnkĹŻ obsluhovali tĂŠměř jednotnÄ› obleÄ?enĂ prodavaÄ?i, kteřà na skupinku zvÄ›davÄ› zĂrali, jako kdyby pro nÄ› tito cizinci znamenali naprostĂŠ ĹĄtÄ›stĂ. Na tomto trĹžiĹĄti byl kupodivu pozoruhodnĂ˝ klid. Dokonce i tÄ›ch pĂĄr mĂstnĂch obyvatel Pekingu, kteřà skupinku sledovali jako psi, jejichĹž pĹ™ĂĹĄtĂ pohyb nelze odhadnout, bylo ĂşplnÄ› zticha. Nikdo na nÄ› nepokĹ™ikoval, nikdo je do niÄ?eho nenutil. „To je ale obchodnickĂĄ disciplĂna, kruci. MÄ›la bys vidÄ›t, jak za Ä?lovÄ›ka tahajĂ a tlaÄ?Ă na nÄ›j v Hongkongu nebo v Tchaj-peji,“ zaĹĄeptal vedle nĂ John Bugatti. „Ale za pĂĄr let to urÄ?itÄ› pĹ™ijde i sem.“ PĹ™ikĂ˝vla a sklouzla pohledem na pĹ™eplnÄ›nĂŠ pulty s lĂĄtkami a barevnĂ˝mi kimony a potĂŠ na hedvĂĄbnĂ˝ ĹĄĂĄtek, kterĂ˝ by na matÄ?inĂ˝ch ramenou jistÄ› vypadal skvÄ›le. „Kolik asi mĹŻĹže stĂĄt? Co myslĂĹĄ, Ĺže je tady napsĂĄno?“ zeptala se Bugattiho a ukĂĄzala na cedulku s Ä?ĂnskĂ˝mi znaky. Zezadu se zniÄ?ehonic vynoĹ™ila Caroll JansenovĂĄ a vzala Doggie kolem ramen. „Ano, nĂĄdhernÄ› by ti sluĹĄel!“ UsmĂĄla se, vytĂĄhla peněŞenku a podala prodavaÄ?ovi nÄ›kolik bankovek. KdyĹž muĹž ĹĄĂĄtek balil a podĂĄval jĂ ho pĹ™es hrubĂĄ prkna pultu, ani se na ni neusmĂĄl, ale ona si toho nevĹĄĂmala. „PojÄ? sem, Doggie!“ zakĹ™iÄ?el guvernĂŠr Jansen pĹ™ed zmÄ›tĂ velkĂ˝ch i malĂ˝ch Ä?ĂnskĂ˝ch ďŹ gur z neurÄ?itĂŠho materiĂĄlu. „PodĂvej se sem! PĹ™inĂĄĹĄejĂ ĹĄtÄ›stĂ! RĂĄd bych ti jednu vÄ›noval!“ Po pĂĄr minutĂĄch pokraÄ?ovali dĂĄl. Doggie mÄ›la kolem ramen ĹĄĂĄtek a pod paŞà si nesla malou dutou ďŹ gurku Buddhy. Byla pyĹĄnĂĄ a ťżastnĂĄ. GuvernĂŠr Jansen se jĂ podĂval zhluboka do oÄ?Ă a ujistil ji, Ĺže ta malĂĄ ďŹ gurka symbolizuje vÄ›Ä?nĂŠ pouto přåtelstvĂ mezi nimi dvÄ›ma. Bylo to naprosto neuvěřitelnĂŠ. Narovnala ramena a nasĂĄla svěŞà vzduch. VĹĄechno kolem nĂ bylo skvÄ›lĂŠ. SpolucestujĂcĂ, holĂŠ exotickĂŠ stromy i lidĂŠ pohybujĂcĂ se v jejich stĂnu. UsmĂĄla se na dÄ›lnĂky, kteřà sedÄ›li na obrubnĂku s jĂdelnĂmi hĹŻlkami a malĂ˝mi miskami plnĂ˝mi kouĹ™ĂcĂch nudlĂ a zeleniny. JĂdlo si nabrali u nÄ›kolika provizornĂch stolkĹŻ, kterĂŠ stĂĄly za nimi na sluncem vyhřåtĂŠm chodnĂku.
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 23
11.4.2014 14:11:22
TÄ›snÄ› pĹ™ed nĂ krĂĄÄ?el Wesley Barefoot a ťiroce se usmĂval. To bylo poznat i zezadu. K oku mÄ›l pĹ™ilepenou levnou, novÄ› poĹ™Ăzenou kameru a otĂĄÄ?el se na vĹĄechny strany. Vedle nÄ›j pochodoval T. Perkins a pozornÄ› se dĂval kolem sebe. DÄ›lal dlouhĂŠ kroky a nesl si dvÄ› igelitovĂŠ taĹĄky nacpanĂŠ vĹĄemoĹžnĂ˝mi hraÄ?kami pro synovce a neteĹ™e. O kus dĂĄl pĹ™ed nimi si to rĂĄzoval guvernĂŠr Bruce Jansen, kterĂ˝ byl z toho vĹĄeho vĂ˝bornÄ› naladÄ›nĂ˝, a Caroll Jansenovou drĹžel pod paĹžĂ. ZamĂĄval na jednoho úřednĂka konzulĂĄtu, kterĂ˝ jim z otevĹ™enĂŠ brĂĄny úřadu vyĹĄel naproti. Doggie se zadĂvala na budovu. Podle oÄ?ekĂĄvĂĄnĂ byla menĹĄĂ neĹž vlastnĂ ambasĂĄda na Siou-ĹĄuej Pej-ĹĽie, kde pĹ™ed nÄ›kolika dny pojedli skvÄ›lou uvĂtacĂ veÄ?eĹ™i, ale i pĹ™esto pĹŻsobil konzulĂĄt ve sluneÄ?nĂm svÄ›tle povzbudivĂ˝m a velkolepĂ˝m dojmem. AmerickĂĄ vlajka — hvÄ›zdy a pruhy — povlĂĄvala ve vÄ›tru a ťtĂhlĂ˝ Ä?ĂnskĂ˝ strĂĄĹžnĂ˝ v uniformÄ› stĂĄl na svĂŠm nĂzkĂŠm stupĂnku pĹ™ed zamĹ™ĂĹžovanou brĂĄnou. Doggie se pĹ™es rameno ohlĂŠdla zpÄ›t do ĂşzkĂŠ uliÄ?ky na trĹžiĹĄti. Mezi touto oďŹ ciĂĄlnĂ budovou, vyzdobenou ve stylu zĂĄpadnĂ kultury, a podomĂĄcku stluÄ?enĂ˝mi stĂĄnky na trhu s hedvĂĄbĂm byl pĹ™Ămo propastnĂ˝ rozdĂl. Propast mezi tradicemi, zvyky i Şivotem. O kousek dĂĄl vyhodil jakĂ˝si malĂ˝ obchodnĂk do vzduchu jednoho ze svĂ˝ch mytickĂ˝ch drakĹŻ a vĹĄichni se zahledÄ›li na to, jak se drak elegantnÄ› zavlnil. A vtom se to stalo. Caroll JansenovĂĄ najednou vykĹ™ikla, rozhodila paĹže a odmĂtala pustit svou kabelku. Doggie se k nĂ bleskurychle otoÄ?ila a v tu chvĂli jekot Caroll JansenovĂŠ utichl. Klesla k zemi a krev stĹ™ĂkajĂcĂ z krku zasĂĄhla jejĂho manĹžela. JansenĹŻv poradce omas Sunderland mezitĂm poskoÄ?il kupĹ™edu a pokusil se zadrĹžet mladĂŠho ÄŒĂĹˆana, kterĂ˝ v ruce drĹžel nĹŻĹž. Ĺ erif T. Perkins odhodil igelitovĂŠ taĹĄky a celĂŠ betonovĂŠ prostranstvĂ pĹ™ed konzulĂĄtem oĹžilo malĂ˝mi gumovĂ˝mi mĂÄ?ky a plastovĂ˝mi ďŹ gurkami. Skokem, jakĂ˝ by od nÄ›j Ä?lovÄ›k neoÄ?ekĂĄval, odĹ™Ăzl atentĂĄtnĂkovi cestu zpÄ›t do Ăşkrytu v davu na trhu s hedvĂĄbĂm. Doggie zahlĂŠdla, jak se nĹŻĹž jeĹĄtÄ› jednou zablyĹĄtÄ›l, coĹž si pozdÄ›ji dokĂĄzala kdykoli vybavit i po mnoha letech, kdyĹž zavĹ™ela oÄ?i. Ve chvĂli, kdy se nĹŻĹž dostal do rukou T. Perkinse, uĹž byl zakrvĂĄcenĂ˝.
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 24
11.4.2014 14:11:22
Vtom si vĹĄimla guvernĂŠra Jansena. Deset metrĹŻ od nĂ zaÄ?al podklesĂĄvat v kolenou. Postava, kterou drĹžel v rukou, uĹž byla bez Ĺživota a Doggie sledovala, jak ze vĹĄech stran pĹ™ibĂhajĂ lidĂŠ, aby pomohli jemu i jeho manĹželce. VĹĄechno pozorovala s tĹ™esoucĂmi se rty. VidÄ›la Rosalii Leeovou, jak s obtĂĹžemi roztrhala na kousky svĹŻj hezkĂ˝ svetr a snaĹžila se zastavit krvĂĄcenĂ. VojĂĄky, jak pĹ™eskoÄ?ili T. Perkinse a divoce jeÄ?ĂcĂho ÄŒĂĹˆana, kterĂ˝ nynĂ leĹžel zkroucenĂ˝ pod PerkinsovĂ˝m ĹĄpiÄ?atĂ˝m kolenem. VidÄ›la, jak ĹĄerifovi teÄ?e z paĹže krev, a zahlĂŠdla i Wesleyho Barefoota, kterĂ˝ stĂĄl naprosto tiĹĄe na malĂŠm prostranstvĂ pĹ™ed konzulĂĄtem. V obliÄ?eji byl bĂlĂ˝ jako mrtvola. Ano, Doggie vidÄ›la Wesleyho Barefoota ve chvĂli, kdy dospÄ›l a jeho thymolinovĂ˝ ĂşsmÄ›v mu vybledl. MezitĂm John Bugatti a guvernĂŠrĹŻv poradce omas Sunderland spoleÄ?nĂ˝mi silami pĹ™enĂĄĹĄeli Caroll Jansenovou dovnitĹ™ do budovy konzulĂĄtu. VĹĄude byl virvĂĄl, rĂĄmus a kĹ™ik. VÄ›tĹĄina pĹ™ĂtomnĂ˝ch spÄ›chala a vyděťenÄ› se chytala za hlavu. HroznĂ˝ kontrast s tichĂ˝m fĹˆukĂĄnĂm ĂştoÄ?nĂka o dvacet metrĹŻ dĂĄl. Posadila se na nĂzkĂ˝ stupĂnek strĂĄĹžnĂŠho, pod obrovskou mosaznou desku, opĹ™ela se zĂĄdy o cihlovĂ˝ sloup a zĹŻstala tam sedÄ›t. „PojÄ?, holÄ?iÄ?ko! PojÄ?, Doggie!“ mluvil na ni T. Perkins. V tĂŠ dobÄ› ubÄ›hlo od napadenĂ Caroll JansenovĂŠ uĹž nejmĂŠnÄ› deset minut. Rozhodil paĹže a pĹ™itĂĄhl si ji k sobÄ›. „VidÄ›las, co se stalo?“ PĹ™ikĂ˝vla. „BohuĹžel je mrtvĂĄ, Doggie.“ Na chvĂli ĂşplnÄ› ztichl, jako by chtÄ›l slyĹĄet jejĂ odpovÄ›Ä?, ale Doggie nic neĹ™Ăkala. UĹž to vÄ›dÄ›la. Dovedl ji dovnitĹ™ konzulĂĄtu, do velkĂŠ, bĂle vymalovanĂŠ mĂstnosti, kde se o nÄ› starali dva pověřenà úřednĂci. Vzduch uvnitĹ™ jako by praskal. VÄ›tĹĄina úřednĂkĹŻ sedÄ›la se zaraĹženĂ˝m vĂ˝razem pĹ™ed poÄ?ĂtaÄ?em nebo s telefonem v ruce. Ĺ lo o vĂĄĹžnou krizi, to bylo jasnĂŠ na prvnĂ pohled. Musela bĂ˝t informovĂĄna spousta Ä?ĂnskĂ˝ch i americkĂ˝ch institucĂ a Ä?ekalo se, jak se k tomu vyjĂĄdĹ™Ă. NĂĄlada byla hektickĂĄ. NÄ›kolikrĂĄt zaznÄ›lo i jmĂŠno ministra zahraniÄ?nĂch vÄ›cĂ Jamese Bakera. Pod okny byl slyĹĄet jekot lidĂ pobĂhajĂcĂch po ulici sem a tam. MladĂ˝ ÄŒĂĹˆan, kterĂ˝ Caroll Jansenovou napadl, byl pořåd
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 25
11.4.2014 14:11:22
přitlačený ke zdi, stál tam a třásl se. Vypadalo to, jako by ani nechápal, co se tady vůbec stalo. „Myslím, že není normální, Doggie,“ řekla Rosalie Leeová a stiskla jí paži. Podívala se na muže v uniformách, kteří útočníka pevně drželi, vzteky křičeli a s opovržením na něj hleděli. Potom přijelo auto s dalšími uniformovanými muži, aby ho odvezli, a z mladíkových očí čišela hrůza. „Do dvou dnů dostane ten hajzl kulku do týla, pojďme se vsadit!“ řekl jeden z úředníků. Doggie se pokusila mladíka doprovodit na korbu auta, a vůbec nic nechápala. Věděla jen jedno. Že chce domů. Potom se posadila na židli a seděla tam a zírala, dokud jí John Bugatti nevložil do ruky šálek kouřícího čaje. „To, co se stalo, je příšerné, Doggie,“ řekl a pokusil se o úsměv. „Je nám všem hrozně líto, že jsi toho musela být svědkem. Ale nesmíš si nechat rozbít duši na kousky, posloucháš mě?“ Přikývla. Byl to zvláštní způsob, jak se vyjádřit, ale pochopila, jak to myslí. „Bylas u toho náhodou, to je celé. Chápu, že se teď cítíš maličká, vyděšená a hodně moc nešťastná, ale už je po všem! Za pár dní jsme zpátky doma!“ Doggie se zhluboka nadechla. „Ale vždyť jsme toho měli ještě spoustu vidět.“ Teprve teď si uvědomila, že pohádka skončila. „Hory, hrobku dynastie Ming a terakotovou armádu! Tohle všechno jsme měli navštívit, nebo ne?“ Teď jasně pocítila smutek v duši. Bugatti ji objal kolem ramen. „Doggie, poslouchej! To, co se stalo, nás k sobě připoutalo.“ V pozadí souhlasně přikyvovala Rosalie Leeová. „Kvůli tomu, co jsme dneska zažili, k sobě od téhle chvíle až do konce života patříme, jasný? My všichni tady. Ty, já, T. Perkins, Rosalie Leeová i Wesley. Chápeš?“ Doggie se na ně podívala. To, co Bugatti právě řekl, měl každý z nich vepsáno do obličeje. Wesley se pokusil přikývnout, ale nedokázal to. Jeho tělo bylo celé jakoby ztuhlé. Bugatti si odkašlal. „Od tohoto okamžiku k sobě všichni určitým zvláštním způsobem patříme, myslím. Když někdo z nás
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 26
11.4.2014 14:11:22
pocĂtĂ potĹ™ebu a bude hledat ĂştÄ›chu, a to kdykoli, mĹŻĹžeme se jeden na druhĂŠho obrĂĄtit. NezapomeĹˆ na to, Doggie! Od tĂŠhle chvĂle mi mĹŻĹžeĹĄ kdykoli zavolat a poŞådat mÄ› o pomoc. A urÄ?itÄ› to platĂ i o ostatnĂch.“ Rosalie i T. Perkins pĹ™ikĂ˝vli. Doggie se na nÄ› neĹĄĹĽastnÄ› podĂvala. To se pĹ™ece jen tak Ĺ™ĂkĂĄ. „Jak bych tÄ› asi tak dokĂĄzala sehnat?“ zeptala se. „UrÄ?itÄ› jsi pořåd v ČĂnÄ› nebo v New Yorku nebo v Camp Davidu nebo nÄ›kde ĂşplnÄ› jinde!“ Znovu potřåsla hlavou. „Jsi znĂĄmĂ˝ novinĂĄĹ™ a jĂĄ jen obyÄ?ejnĂĄ holka! Copak to nenĂ jasnĂ˝?“ Bugatti pĹ™ikĂ˝vl. Vzal ďŹ gurku Buddhy, kterou jĂ Bruce Jansen daroval sotva pĹ™ed pĹŻlhodinou, a poloĹžil si ji do klĂna. „MĹŻĹžu si tohle na chvĂli pĹŻjÄ?it?“ zeptal se a vytĂĄhl T. Perkinsovi z nĂĄprsnĂ kapsy pozlacenou ĹĄipku. SeĹĄkrĂĄbl z pootevĹ™enĂ˝ch rtĹŻ ďŹ gurky trochu barvy, a tĂm zvÄ›tĹĄil pĹ™ĂstupovĂ˝ otvor do vnitĹ™nĂ dutiny. „PodĂvej se!“ Z notesu, kterĂ˝ neustĂĄle nosil v nĂĄprsnĂ kapse, vytrhl jeden list. „NapĂĹĄu ti telefonnĂ Ä?Ăslo na mĂŠho drahĂŠho strĂ˝Ä?ka Dannyho, a tomu mĹŻĹžeĹĄ kdykoli zavolat. Jestli existuje nÄ›kdo, kdo vĹždycky vĂ, kde jsem, pak je to on.“ StoÄ?il papĂrek a zastrÄ?il ho ďŹ gurce do Ăşst. „Koukej, Doggie! TeÄ? je Dannyho Ä?Ăslo uvnitĹ™ ďŹ gurky. TakĹže jestli nÄ›kdy budeĹĄ potĹ™ebovat, mĹŻĹžeĹĄ se se mnou spojit.“ V tom okamĹžiku veĹĄel do mĂstnosti guvernĂŠr Jansen, tÄ›snÄ› nĂĄsledovanĂ˝ omasem Sunderlandem. Oba byli v obliÄ?eji ĂşplnÄ› popelavĂ. Jansen zĹŻstal na chvĂli tiĹĄe stĂĄt. SmutnĂ˝ma, prĂĄzdnĂ˝ma oÄ?ima hledÄ›l pĹ™ed sebe. Pak se zvlĂĄĹĄtnĂm zpĹŻsobem, dĂky kterĂŠmu vĹĄichni sklopili zrak, napĹ™Ămil a řekl nÄ›co, na co Doggie nikdy nezapomene: „DrazĂ přåtelĂŠ, dÄ›lali jste, co jste mohli! KĂŠĹž vĂĄm BĹŻh ĹžehnĂĄ navŞ‌!“ Vtom se mu zlomil hlas.
Adler-Olsen-Jussi-Washingtonsky-dekret.indd 27
11.4.2014 14:11:22