spisovatelek. Největší úspěch u kritiky a čtenářů měla její třetí kniha Pravěk a jiné časy (1996; česky Host 1999, 2007), která byla ověnčena prestižní Cenou nadace Kościelských a cenou Paszport Polityki. Dále publikovala například sbírku povídek Szafa (Skříň, 1997; česky CD , Tympanum 2009), román Denní dům, noční dům (1998; česky Host 2002, 2012), který získal stejně jako kniha Běguni (2007; česky Host 2008) ocenění čtenářů v rámci významné literární ceny Nike, sbírku povídek Hra na spoustu bubínků (2001; česky Periplum 2005), „román ve třech povídkách“ Poslední příběhy (2004; česky Host 2007), román Anna In v hrobech světa (2006; česky Kniha Zlín 2008) a morální thriller Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých (2009; česky Host 2010), podle něhož režisérka Agnieszka Hollandová natočí v roce 2014 celovečerní film.
229 Kč isbn 978-80-7294-876-5
lga t karczuk vá kamžik medvěda
Foto © archiv autorky
Olga Tokarczuková (nar. 1962) je jednou z nejčtenějších a nejoceňovanějších současných polských
lga t kar czuk vá kamžik medvěda Jiný svět je možný.
Musíme ho jen nejdříve vymyslet
a pak ho napsat.
host
Soubor článků, fejetonů, zamyšlení a různých příležitostných textů, které však tvoří jeden celek, portrét spisovatelčiny osobní filozofie. Olga Tokarczuková si dobře uvědomuje politický potenciál své tvorby, který je umocněn precizním stylem a bezbřehou tvůrčí svobodou. Právě schopnost reagovat na jakékoliv násilí, vykořisťování, lež a všudypřítomnou propagandu establishmentu považuje autorka za jeden z nejdůležitějších aspektů práce spisovatele. O těchto otázkách píše velmi otevřeně, subjektivně, své myšlenky se snaží formulovat takovým způsobem, aby byly srozumitelné lidem napříč generacemi. Pro Olgu Tokarczukovou je politika nedílnou součástí literatury. Autorka v této knize píše vážně, ale i s humorem, využívá fiktivní motivy, hraje si se čtenářem. Je schopna vyjádřit, co pro ni znamená být Polkou, aniž by sklouzla k tupému nacionalismu, jehož je hlasitou kritičkou. Název knihy Okamžik medvěda je jakousi alegorií toho, že člověk může být světem okouzlen pouze tehdy, když odmítne jediný výklad pravdy. Je to zároveň i metafora literatury, toho „zvláštního místa mezi mnoha individuálními pravdami“.