ISBN 978-80-7294-803-1
Karel Jaromír Erben KYTICE / ČESKÉ POHÁDKY
NAKLADATELSTVÍ HOST
ČESKÁ KNIŽNICE
Karel Jaromír Erben Prebal_Erben.indd 1
Cena 299 Kč
KYTICE / ČESKÉ POHÁDKY
Česká knižnice přináší reprezentativní díla české literatury od počátků do současnosti bez ohledu na občanskou, ideovou a literární orientaci autorů. Řídí ji vědecká rada složená z předních literárních historiků a editorů. Pečlivě připravená vydání jsou opatřena odbornými komentáři. Začala vycházet roku 1997 v Českém spisovateli, v roce 1998 přešla do Nakladatelství Lidových novin a od roku 2009 do nakladatelství Host (viz www.kniznice.cz). Seznam dosud vydaných titulů naleznete na konci této knihy. V roce 2013 dále vychází: Vítězslav Nezval Básně III, Jan Blahoslav Čtyři menší spisy, Jakub Deml Pozdrav Tasova, Karel V. Rais Povídky. Na rok 2014 připravujeme: Karel Čapek Tři hry, Matěj Milota Zdirad Polák Vznešenost přírody / Cesta do Itálie, Jan Amos Komenský Labyrint světa a ráj srdce (reedice), Antonín Sova Básně a Konstantin Biebl Básně.
Karel Jaromír Erben (1811–1870) se jako většina kulturních osobností českého obrození uplatnil nejen jako slovesný umělec, ale i jako vědec (folklorista, filolog, historik) a jako sběratel a vydavatel lidové slovesnosti (písně, pohádky, obyčeje). S touto mnohostrannou činností souvisí i dvě jeho nejvýznamnější literární díla, jejichž reedici přinášíme, Kytice a České pohádky. Kytice poprvé vyšla roku 1853, druhé rozšířené vydání 1861, třetí autor již připravoval k tisku, ale vyšlo až několik měsíců po jeho smrti. České pohádky Erben uveřejňoval jednotlivě od roku 1844, souborně poprvé vyšly až posmrtně 1905 péčí Václava Tilleho. V Erbenových básních a pohádkách nevystupují reálie soudobého života, jejich posláním je vyslovit duši národa a nadosobní mravní řád. K vydání připravil a komentář napsal Mojmír Otruba, aktualizoval Tomáš Stejskal.
21.11.2013 9:33:07
ČESKÁ KNIŽNICE NAKLADATELSTVÍ HOST
Erben - sazba_v01.indd 1
19.11.2013 17:56:30
Karel JaromĂr Erben
Erben - sazba_v01.indd 2
19.11.2013 17:56:30
KYTICE / ČESKÉ POHÁDKY
BRNO 2013
Erben - sazba_v01.indd 3
19.11.2013 17:56:30
Ediční příprava a komentář Mojmír Otruba, úprava nového vydání Tomáš Stejskal
Ediční přípravu svazku zajistil Nadační fond Česká knižnice Editor and commentary © Mojmír Otruba — dědicové, 2013 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7294-803-1
Erben - sazba_v01.indd 4
19.11.2013 17:56:30
KYTICE
Erben - sazba_v01.indd 5
19.11.2013 17:56:31
Erben - sazba_v01.indd 234
19.11.2013 17:56:37
Komentář
Jako značná část našich kulturních osobností za obrození uplatnil se K. J. Erben (1811–1870) i jako slovesný umělec, i jako pracovník vědecký (folkloristika, filologie, historie, literární věda) a také jako sběratel a vydavatel lidové slovesnosti a tvorby (písně, pohádky, zvyky). Toto spojení nebylo dáno jenom Erbenovými zálibami a jeho talentovým vybavením, vyplývá i z jeho pojetí folkloru a z představ o žádoucím směřování nové české beletrie. Ovlivněn dobovým evropským studiem lidové slovesnosti, zejména příkladem německých romantiků bratří Grimmů, viděl Erben v českém folkloru především jeho etnický základ a svými sbírkami to chtěl zřetelně demonstrovat, zamýšleje podat jimi a materiálovým soupisem „obyčejů národu českého“ kompletní „systematický obraz národu českého“. Opíraje se ve své literárně umělecké tvorbě o žánry a vyjadřovací způsoby lidové slovesnosti, chtěl vůbec podpořit směřování naší literatury za českou národní osobitostí a příznačností. Takto nejen vědecká činnost působila na autorovu vlastní umělecky slovesnou tvorbu, ale i tato tvorba do značné míry dirigovala autora v jeho zájmech a tvoření vědeckém. Jak konstatuje s věcnou přesností Felix Vodička, spatřoval Erben hlavní cíl svého literárně uměleckého tvoření v původních dílech, která „nejen formou, ale i vnitřním obsahem odpovídají duchu národních životních představ, duchu lidového mýtu, […] a našel si pro tento úkol dvě metody, poetickou a prozaickou, a dva žánry, baladu a pohádku“. 235
Erben - sazba_v01.indd 235
19.11.2013 17:56:37
Přestože pouze souboru svých balad dal autor konečnou knižní podobu v sbírce Kytice a pohádky se nedočkaly takovéto definitivní knižní podoby, byvše zveřejňovány po částech v časopisech, sbornících a almanaších, patří tyto dva žánry uvnitř autorské osobnosti k sobě jako dvojí podoba jeho umělecky tvůrčího přístupu k české lidové slovesnosti. Dávajíce do jedné knihy vedle autorem dotvořené sbírky Kytice i soubor Erbenových pohádek, autorem s konečnou platností nescelený a finálně nezredigovaný, shrnujeme současně také do jedné knihy hlavní část jeho uměleckého přínosu naší novodobé beletrii.
1/ ERBENOVA BÁSNICKÁ TVORBA Zhruba jeden rok po Erbenově ukončení právnických studií vyšla v almanachu Vesna na rok 1838 jeho balada (podle lidové pověsti) Poklad, nejspíše napsaná nedlouho před otištěním a dobovou kritikou pochvalně přijatá. O několik let dřívější je první verze balady (byronské povídky) Záhoř. K rozpracovanému epickému traktování historické látky o Vršovcích se už později básník — na rozdíl od Záhoře — nevrátil. Tyto práce zřejmě navazují na básnické prvotiny z gymnazijních studií. Jde ponejvíce o drobnější skladby, z menší části zveřejňované časopisecky a ve výběru později publikované mezi „básněmi drobnými“ v 2. vydání Kytice. Nijak se podstatně neodlišují od tehdejší běžné české poetické produkce. Ve shodě s ní se vztahují k romantické nebo romantismu blízké literatuře německé a polské. Je pro ně příznačná písňovost (několik textů zhudebnili J. P. Martinovský, Josef Vorel a P. M. Veselský), nota milostná a hřbitovně sentimentální. Celkový nedostatek čisté lyričnosti má protipól v drobných básních baladických (Smolný var, Cizí host, Polednice) a básníkova cesta vývojová vykazuje odklon od lyriky ve prospěch baladiky a drobné epiky. Počátkem 40. let také Erben napsal pro zahraniční časopis celkový obraz dosavadní novodobé české poezie a vlastní básnická praxe mu nejspíš napomohla v jejím hodnocení podle kritéria původnosti a autenticity; to jej také vedlo k příkré distanci od máchovské rozervanecké romantičnosti. Důležitější než tento hodnotící obraz a v souvislosti s ním vznikl Erbenův průhledně pojatý (a zde už zmíněný) program folklorního sběratelství, jehož třetí (nakonec nerealizovaná) složka zvykoslovná měla být nadřazena sběru písní a pohádek jakožto vrchol této lidově materiálové orientace k „systematickému obrazu národu českého“. Jako mladý právník se Erben 1843 oženil se svou láskou a divadelní ochotnicí ze Žebráka Barborou Mečířovou, přestože byl — a nadlouho 236
Erben - sazba_v01.indd 236
19.11.2013 17:56:37
pak zůstal — existenčně nezajištěný. Nejprve byl jeden rok praktikantem u pražského hrdelního soudu, do 1843 byl zaměstnán jako nehonorovaný praktikant v zemské účtárně (složil apelační zkoušky); ani vedlejší dílčí placené práce (většinou zadávané F. Palackým) pro Muzeum, Královskou českou učenou společnost a jiné kulturní instituce, které byť souzněly s jeho odbornými zájmy (např. materiálové rešerše ve venkovských archivech), hmotnému zajištění příliš neprospěly. Teprve mnohem pozdější (od 1851) a pracovně velmi náročný úkol šéfa pražského archivu proměněný 1864 ve funkci ředitele pomocných pražských úřadů byl s to Erbenově rodině poskytnout potřebný hospodářský základ. Vedle práce, která bezprostředně vyplývala z velkorysého programu národopisného a lidovědného, věnoval se Erben v 40. letech též úkolům, jež tímto plánem nebyly přímo podníceny. Šlo hlavně o materiálové a koncepční práce historiografické, které buď bezprostředně směřovaly k badatelským potřebám Palackého, nebo byly jakousi dílčí paralelou jeho hlavního dějepisného díla. Erben tehdy prozkoumával archivní sbírky mimopražských měst (1843 frýdlantský zámek, 1844–1846 jižní Čechy: Domažlice, Klatovy, Horažďovice, Strakonice, České Budějovice, Třeboň, Jindřichův Hradec), přičemž také zapisoval písně a pohádky. Vlastním dílem Erbenovým měly být výtahy dějinných údajů z mimočeských sbírek a pramenů (Scriptores rerum Bohemicarum exteri) a pojednání o dějinách polabských Slovanů (jakožto doklad „pašijí [utrpení] národu slovanského“). Erben tehdy také publikoval několik odborných historických statí a dvě prózy historické beletrie, které svým lpěním na pramenném východisku se zcela vymykaly tomu, co právě produkovala česká historická povídka, a spíše byly z tohoto hlediska předchůdcem historických „obrázků“ Z. Wintra. Hlavní odbornou prací v 40. letech bylo pořádání sbírky písní a její knižní publikace. Erben tyto skladby neupravoval, nýbrž volil mezi variantami (které eventuálně i publikoval) a shromažďoval (jako výborný hudebník) i jejich nápěvy. Vydání sbírky Písně národní v Čechách (sv. 1–3, 1841, 1843 a 1845) obsahuje přes 550 lyrických a epických písní, hlavně z Bydžovska, Hradecka, Berounska a Klatovska, zčásti také ze sběru Erbenových přátel a pomocníků. Sbírka obsahuje 39 epických písní, z toho 10 je zaznamenáno poprvé, dalších 16 jsou varianty k písním Sušilovým nebo Kollárovým. Celkové rozhojnění epických skladeb svědčí i o tom, že tehdy Erben pokračoval v tvorbě balad na bázi folklorních textů. Uspořádání je ponejvíce nahodilé, jen Písně svatební tvoří zvláštní skupinu. Toliko v obsahu jsou písně utříděny podle námětu (zpěvy dějepravné, písně svobodného stavu, 237
Erben - sazba_v01.indd 237
19.11.2013 17:56:37
písně v manželství, písně hospodské, písně rozličných povolání a zaměstnání). Závěr posledního svazku tvoří Slovo o písni národní, kde autor — v souladu s názory J. Bodjanského a Grimmovými — stanoví příznačné vlastnosti české „národní písně“ (slovem „národ“ tu Erben rozumí venkovský lid): Je to zpěv „z národu vůbec i v jeho duchu co do formy i obsahu vyšlý“, má původ anonymní a kolektivní (odtud i možnost libovolného obměňování), „slova písně jsou jen smysl a výklad hudebního jejího hlasu“, tj. text písně vzniká buď současně s nápěvem, nebo je k již danému, známému nápěvu podložen jako nová slova. České písně se liší od ostatních slovanských a jejich charakter je — jak soudil též J. J. Langer — nejvíce zřetelný, právě když jsou zpívány. Jakožto příloha Písní národních vyšly v lednu 1862 Nápěvy prostonárodních písní českých. Erben tu mj. striktně respektuje původní rytmy a uvedl do české hudební literatury mnoho tanců: cibuličku, furianta, hulána, kalamajku, rejdováka aj. Jak soudil Otakar Zich (časopis Smetana 2, 1912), je Erbenovo vydání nápěvů „pravý základ a východisko pro veškeru folkloristickou práci hudební u nás“. Počátkem 1864 se nově objevilo 2. vydání edice písní s titulem Prostonárodní české písně a říkadla. Je to „čtvernásob rozmnožené vydání“ předchozí sbírky, bez variantů obsahuje 2200 textů, jen epických skladeb je v novém vydání 61, duchovní epika je obohacena o 12 legendárních balad, zčásti starobylých (např. Hříšná duše, Duše hříšná a Panna Maria, Duše a tělo). Navíc jsou tu i staré látky mezinárodní (Ženich umrlec, Bratr voják, Zabitá sestra, Manželka vražednice aj.) a některé starobylé texty byly teď doplněny (zlomek balady Zakletá dcera, píseň o dívce provdané za Turka Oklamaný Turek aj.). Rozmnožení písní vyplynulo jednak ze sběru Erbenových pomocníků (Josef Roštlapil — Královéhradecko, Arnošt Vysoký a T. V. Novák — Mladoboleslavsko), jednak z nových Erbenových zápisů z jeho cest po jižních Čechách před 1848. Značně rozšířený soubor epických básní souvisí s tím, že se Erben vrátil k baladické tvorbě, čímž se také aktualizoval jeho zájem o folklorní epiku. Zčásti jsou písně doprovázeny zvykoslovnými výklady, z nichž některé obšírnější (např. popis venkovské svatby v Písních svatebních) svědčí už o záměrné přípravě k dílu o českých obyčejích.
2/ KYTICE Na přelomu 40. a 50. let byla asi Erbenova představa o knižním souboru jeho balad (o pozdější sbírce Kytice) již hotová. Tehdy ještě několik básní vzhledem k své představě Kytice dodatečně upravoval 238
Erben - sazba_v01.indd 238
19.11.2013 17:56:37