Božena Benešová
PRÓZY
Cena 329 Kč ISBN 978-80-7491-440-9
NAKLADATELSTVÍ HOST
ČESKÁ KNIŽNICE
Božena Benešová Benesova_prebal.indd 1
PRÓZY
Česká knižnice přináší reprezentativní díla české literatury od počátků po současnost bez ohledu na občanskou, ideovou a literární orientaci autorů. Řídí ji vědecká rada složená z předních literárních historiků a editorů. Pečlivě připravená vydání jsou opatřena odbornými komentáři. Edice začala vycházet roku 1997 v Českém spisovateli, v roce 1998 přešla do Nakladatelství Lidové noviny a od roku 2009 do nakladatelství Host (www. kniznice.cz). Seznam dosud vydaných titulů se nachází na konci knihy. V roce 2015 mimo Próz Benešové dále vycházejí: Bohumil Hrabal Povídky, črty a hovory, Jaroslav Durych Bloudění, Emil Juliš Básně, Karel Hynek Mácha Básně (reedice). Na rok 2016 připravujeme: Svatopluk Čech Výlety pana Broučka I–III, Jan Čep Povídky, Jiří Kolář Knihy básní a Jaroslav Vrchlický Epické básně.
Božena Benešová (1873–1936) patřila v mládí k okruhu Růženy Svobodové a F. X. Šaldy, ale její práce nešly ve stopách secesně novoromantických děl Svobodové. Od počátku tíhla k hutnému, věcnému výrazu a promyšlené stavebnosti. Z jejího odkazu přináší ČK výbor obsahující dvě knihy povídek z prvního období autorčiny tvorby Nedobytá vítězství (1910) a Myšky (1916). Jejich hrdinky, mladé a vnímavé dívky, se v maloměstském prostředí bouří proti pokrytectví a vyrovnávají se s konzervativními dobovými konvencemi. Tato díla doplňuje nejznámější autorčina próza Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová (1936), kde se střetává opravdovost a naivita dětského světa s pragmatickým světem dospělých. První dva soubory povídek edičně připravila a komentovala Zuzana Jürgens, Věru Lukášovou připravila a komentovala Marie Havránková.
10.8.2015 16:06:37
ČESKÁ KNIŽNICE NAKLADATELSTVÍ HOST
Benesova_sazba_v02.indd 1
31.7.2015 13:18:05
Božena Benešová
Benesova_sazba_v02.indd 2
31.7.2015 13:18:05
PRĂ“ZY
BRNO 2015
Benesova_sazba_v02.indd 3
31.7.2015 13:18:06
Uspořádaní, ediční příprava, komentář a vysvětlivky Zuzana Jürgens a Marie Havránková Vědecká redakce Jiří Holý
Ediční přípravu svazku zajistil Nadační fond Česka knižnice za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR Editors © Zuzana Jürgens a Marie Havránková, 2015 © Host — vydavatelství, s. r. o., 2015 ISBN 978-80-7491-440-9
Benesova_sazba_v02.indd 4
31.7.2015 13:18:06
NEDOBYTÁ VÍTĚZSTVÍ
Benesova_sazba_v02.indd 5
31.7.2015 13:18:06
Benesova_sazba_v02.indd 6
31.7.2015 13:18:06
Z mladosti dvou smutných sester
1
U Tomanů, bohaté továrnické rodiny na severní Moravě, ohlásil bratránek Robert svou návštěvu, a všem členům rodiny bylo nevolno z myšlenky na neočekávaného hosta. Žili v době nepříjemných domácích zmatků, nevyzrálých plánů, prokousávajícího se roztrpčení a všichni cítili, jak jim bude těžko, nebudou-li moci svobodně vybouřiti nahromaděnou hořkost. Zvlášť Kata, starší Tomanova dcera, jemná, sivooká, trochu pobledlá bruneta, rozčilila se znatelně Robertovým listem, vzpomněla živě okolností, za kterých se s ním rozešla, a zdálo se jí přímo osudně významné, že se její odmítnutý nápadník vrací právě nyní, kdy dospěla k rozcestí v životě a celou svou minulost viděla jasněji než kdy dříve. Robert Mohelský odjel před lety velmi roztrpčen z Raškovic a přerušil styky s rodinou svého strýce. Nyní nenadále je opět navázal a podle tónu zdvořilého, příbuzensky milého dopisu ani nezapochyboval, že bude uvítán rád. „Doufám, že se také budete chovat co nejtaktněji,“ řekl otec svým dvěma dcerám, „nepřipomínat mu nijak minulosti,
7
Benesova_sazba_v02.indd 7
31.7.2015 13:18:06
a dokonce již s ním nemluvit o věcech, o kterých nemůže mít správného úsudku.“ Mluvil tiše, zlobně a pánovitě, jak v posledních dnech vůbec mluvíval se svými dcerami. Byl právě zaujat plánem na neobyčejně výhodný sňatek některé z nich, a když se potměšilou náhodou dozvěděl o známosti své mladší dcery s chudým člověkem, velmi se znepokojil, zanevřel na obě, oběma vyčítal a s oběma se vadil, jako by byly stejně vinny. Byl to známý úkaz domácí, rodinná logika, proti které nebylo pomoci. „Hle,“ řekla Kata sestře, sotva otec vyšel, „jak spravedlivě nás tatínek tentokráte podělil: mne se týkala první výstraha a tebe druhá.“ „To znamená, že my budeme s Robertem hovořit o raškovických novinkách a on s námi o manévrech, z kterých k nám jede, a že se vzájemně unudíme hned první večer,“ odpověděla Ida rozmrzele. „Jenže tobě bude i při tom velice veselo.“ „Proč myslíš?“ zeptala se Kata skoro polekaně. V její poněkud přísné a unavené tváři zachovaly jedině oči trochu dětinství a prozrazovaly chvílemi něco z naivních snů dlouhých let a z nadějí, ke kterým se již nechtěla přiznávat ani sobě. „Tak,“ řekla Ida. „Není přece příjemnější situace nad setkání s odmítnutým nápadníkem. Byla bych hrozně ráda na tvém místě.“ „Ido,“ řekla Kata s výčitkou, „nerozumím vůbec takové řeči. Vůbec. A v této době, z tvých úst je mi nadobro nepochopitelná.“ „Proč?“ zeptala se tentokrát Ida a usmála se laškovně, vysoko vytahujíc horní ret. Kata se rozčilila. Chodila zbytečně po světnici a říkala ostré věty. Ida se neurazila. Pohlížela upřeně na sestru třpytnýma tmavomodrýma očima, ale neřekla ani slova. Kata se po chvíli umírnila, usedla vedle sestry a mluvila k ní laskavě: „Odpusť mi,“ řekla, „jsem sobecky rozčilena a zapomínám chvílemi, jak těžko musí být tobě. Snad ti přese vše příliš závidím, a proto jsem nespravedliva. Máš velkou lásku, a já jsem ji vždy chtěla mít, teď hořknu a všechno je mně nejasné. Vždyť 8
Benesova_sazba_v02.indd 8
31.7.2015 13:18:06
víš, že tvá volnost znamená mé doživotní upoutání — alespoň podle tatínkova výpočtu a rozumu.“ „Ubohý tatínek,“ vzdychla si Ida hvízdavě. „Snad i tatínek je ubohý,“ přisvědčila Kata vážně. „Rozčiluje se tvou známostí s člověkem, o kterém sám kdysi říkával, že je bystrý a jemný, a přitom dobře ví, že vlastně nemá práva nepovolit, a proto je tak rozezlen. Ale jeho hněv rychle přejde. Proč se tedy chováš, jako by ses posmívala nejen nám všem, ale i vlastnímu štěstí?“ Kata ztichla, toužíc po odpovědi, ale opět čekala marně. „Promluvím sama s tatínkem,“ řekla po chvíli a hlas se jí chvěl, „promluvím o sobě i o tobě. Nechci muže, kterého si vyhlédl za zetě, protože si nedám předpisovat svůj život, a ty ho také nechceš, protože miluješ Karla Hořicu. Promluvím ještě dnes, aby bylo zcela jasno, než přijede Robert. Chceš?“ Mluvila vzrušeněji a vzrušeněji a očekávala díky. Ida blýskla podivně nevinnýma očima, pomazlila se trochu se svými nehtíky a rozhovořila se, imitujíc dovedně sestřin hluboký hlas. „Má moudrá Kato,“ řekla, „vím, že máš ještě mnoho otázek pro mne, ale nenamáhej se, na všechny ti odpovím rázem. Tedy: abys mluvila o mně a o mé lásce s tatínkem, naprosto nechci. Byla by to zbytečná pointa. Neboť věz, že s jemným a bystrým písaříkem je již nadobro konec. Všechno domácí rozčilování bylo zbytečné, včera jsem mu ze své vůle, pranic se nedovolávajíc odporu rodičů, dala hezky sbohem. — A teď mne, prosím, nech, budu vyšívat dárek tobě k narozeninám a nemohu tě tu potřebovat.“ Kata užasla nejnaivnějším údivem a vyžádala si vysvětlení, koktajíc něco o cynismu. Ida se vítězně usmívala. „Není co vysvětlovat,“ řekla klidně. „Líbil se mi Hořica, chtěla jsem ho — znelíbil se mi, nechala jsem ho. Jestli toho nechápeš, lituji tě. Vždyť by tu člověk zemřel nudou, kdyby si čas od času nedopřál trochu rozčilení. Věř mi, to jest i rodičům zdrávo.“ Rozesmála se vesele a pokračovala: 9
Benesova_sazba_v02.indd 9
31.7.2015 13:18:06
„A to smíš ovšem slavnostně ohlásit tatínkovi i mamince i Robertovi, uzdá-li se ti. Ten šohaj tě velmi miloval, ať tedy vidí, že jsi opravdu lepší než já, ať se znova roztouží. Jeho nynější návštěva znamená patrně, že se cítí zcela vyléčen. Nebylo by hezké, zase jej trochu připoutat?“ „Ido,“ řekla Kata přísně, ale sklopila víčka, „nech toho hocha na pokoji. Trápí mne vzpomínka na zklamání, které jsem mu kdysi musila připravit, a bojím se jeho návštěvy.“ „Hle,“ řekla Ida uličnicky, „takový je rozdíl mezi námi: ty s patosem a já bez patosu, ale já s potěšením a ty bez potěšení žijem tu své v základě stejné avantýry.“ Kata mlčky vyšla z domu. Za zahradou se táhla hustá, neširoká alej, nejkratší cesta do Tomanovy továrny, dosti oživená za dne a hřbitovně tichá zvečera. Procházela se dlouho šerem květnového soumraku. Skulinami mezi stromy problýskávala hnědá, líná říčka, po druhé straně ploty zahrad rozkvetlých, ale opuštěných a nad nimi temná okna raškovických domů. Bílé svíce kaštanů stály strnule a listy neměly co hovořit. „Proč je zde všechno takové smutné?“ myslila si nepřetržitě. „Den za dnem, rok za rokem jen ta můra?“ Nedovedla nikdy přesně určit důvodu, ale cítila vždy, jak mlhavý, bezpředmětný smutek ztesknil celé její mládí a jak neprchá s ním. Doma žili dobře a tiše, příkladným rodinným životem, o kterém se všude mluvilo co nejuctivěji. Zvlášť Toman byl neobyčejně vážen, ač se okázale stranil veřejného života a neměl skoro žádných společenských styků. Pobyl denně, respektovaný a obávaný pán starého závodu, několik hodin v továrně, a zdálo se, že se veškerý jeho zájem soustřeďuje na výrobu a prodej cementu. Ale Kata cítila jasně, že je v něm více síly, než dovede vtěsnat do kolon a vydat v denních starostech o vyřízení objednávek. Zděděný, dobře zavedený podnik nepůsobil mu nikdy vážných starostí, spekulací pohrdal jako něčím nedůstojným, nestaral se o reklamu, které nikdy nepotřeboval, a myšlenka na veřejnou 10
Benesova_sazba_v02.indd 10
31.7.2015 13:18:06
činnost nebo na politickou kariéru byla mu přímo odporná. Mnoho jeho energie leželo ladem a její nevyužitkovaný nadbytek obestřel ho zvolna nepříjemnou, zrezivělou mrzutostí. Byl uzavřený, ale dával všem doma cítit, že je smuten a málo šťasten. Nemluvil nikdy o svém vnitřním životě, ale život jiných ho také nikdy nezajímal. Vedle něho žila matka ještě tišeji a ještě nenápadněji. Z dětství pamatovaly ji obě dcery lehkou a šumící, veselou a bezstarostnou, něžnou k muži, jehož chmurné nálady nezdála se ani pozorovat, a vášnivě zaujatou dětmi, v kterých viděla radostný smysl svého života. Její utrpení začalo, teprve když dcery dorostly. Nikdy si nedovedla vysvětlit rozdílu mezi sebou a jimi, bezradně stála proti dvěma pyšným, ironickým dívkám, v něž nenápadně vyrostla její útlá děvčátka, a to před jejíma očima, v ustavičném styku s ní, protože je tak milovala, že se nikdy ani na týden nechtěla od nich odloučit a platila raději drahé vychovatelky a snášela všechno nepohodlí s nimi spojené, jen aby se vyhnula delšímu osamocení. A potom dcery dospěly v krasavice, nasbíraly nejrůznějších vědomostí, žily v největším pohodlí, ale žádná z nich nevypadala šťastně, žádná neměla prosté, hřejivé mladé radosti, která jí kdysi prozařovala život a kterou přinesla sem, do ztmělého domu Tomanova, kde teprve zvolna zhasínala. Kata vše to věděla a měla oba rodiče ráda. Nebránilo jí to však, aby nekritizovala je i svůj složitý vztah k nim a nehledala vysvětlení záhadám, které jí stále unikaly. Všechny životní okolnosti vypěstily v ní silné sebevědomí, předčasnou prozíravost a za prvního mládí také chuť k odboji. Ale časem jí vše zahořkle zlhostejnělo. Nebylo vlastně ani proti čemu se vzbouřit, nebylo koho obvinit a plakat bylo možno jen z nudy. Léta čekala na lásku a doufala ve splnění své touhy. Ale čím víc mužů poznávala, tím víc ubývalo snům krásy a nadějím podkladu. Zdáli se jí buď nevyspělými hochy, podobnými jí bezradností, s jakou stáli proti vlastnímu životu, nebo lidmi dávno strnulými, samolibě skrčenými v uzounkém kruhu 11
Benesova_sazba_v02.indd 11
31.7.2015 13:18:06
zájmů, s výslovnou snahou zúžit jej ještě víc, aby nebylo nic, co by napomínalo soudit se a vyrůst. Nakonec již je třídila jen podle schopnosti, s jakou dovedli maskovat svou chuť na Tomanovo bohatství a svou dávno znízklou touhu po mladé krásné ženě. Nyní zabíjela své iluze nelítostně, dokonce s mučivou rozkoší. Připustila někdy, že je nespravedlivá, ale věděla, že její nespravedlivost jest pouze důsledkem zklamání a bolesti, a zarývala se do ní hlouběji a hlouběji. Měla jedinou milou vzpomínku, vzpomínku na lásku bratránka Roberta, kterého nikdy nepodezírala ze zištnosti a kterému odpouštěla všechna dětinství, protože jako nikdo jiný dovedl v ní vzbudit víru, že se jich dopouští z lásky k ní. Prožila jedny příjemné prázdniny, hřána jeho chlapecky nadšeným obdivem, a probudila se teprve vyznáním jeho lásky z lahodného polosnu. Mluvila s ním tenkrát vážně a sestersky mile, ale on neocenil její moudré shovívavosti, odjel zdrcen jejím odmítnutím a čtyři roky o něm neslyšela. Vzpomínala na něho mnoho, vyčítala si leccos a časem se v ní ustálila dokonce představa jakési viny, která ji znepokojovala. Bála se jeho návštěvy, ale těšila se na ni. Bylo jí jako před rozřešením, před usmířením rozporu, který ji dlouho znepokojoval, jehož výsledku neznala, ale o němž nepochybovala, že jí přinese něco nového a radostného. Sama se poněkud usmívala náhle vzbuzené naději, v době, která byla pro ni bolestná a významná, ale zaplašit ji nechtěla. Ani myšlenka na vnucovaného ženicha ji nyní tak nemučila, rozplynula se v neurčitou, vzdálenou představu, s kterou bylo dokonce příjemno trochu si pohrát a osvětlit ji novými možnostmi. „Snad si toho muže ze zámoří vezme Ida,“ pomyslila si, vstupujíc zadní brankou do zahrady, „a vezme si ho ráda. A já jsem věřila v její opravdovost! Litovala jsem ji, chtěla jsem jí pomoci, zatímco ona hrála jednu ze svých nejfalešnějších her. Jaké maličké, lehkomyslné srdce, bože můj!“ Nad sestrou se cítila vždycky povýšena, ráda ji pokárala, ráda poučila, ale věděla, že podceňování je vzájemné. Jenže Ida 12
Benesova_sazba_v02.indd 12
31.7.2015 13:18:06
neměla pedagogických ctností, posmívala se pouze lehounce a říkala větičky přibroušené, bodavé a pravdivé. Hádaly se spolu půl života, ale měly se rády příkladnou, rodinnou láskou, jaká vládla u Tomanů a nepřipouštěla vůbec pochyb.
2
V zahradě potkala Kata otce. Často tam zvečera prodléval a mračil se na lidi, kteří jej vyrušili. Stál teď u mladé porozvité jabloně, korálově rudé pod těžkým nebem, a laskavě, jako nikdy nehleděl na živé tvory, pohlížel na drobná poupata. Když spatřil Katu, rychle se obrátil a potemněl. „Byla Ida s tebou?“ zeptal se přísně. „Ne,“ odpověděla, okamžitě pochopivši význam zlobné otázky, a protože jí bylo rázem líto jeho úzkostné, starostlivé tváře, vyložila mu hned na místě rozmluvu se sestrou a marnost jeho obav z nevítaného zetě. Vyslechl ji bez přerušení. „S nejsvětějšími city si hrajete,“ řekl pak, rozkousávaje slova. „Koho vlastně víc urazila takovým chováním: mne, nebo toho chudáka Hořicu?“ A rozesmál se úsečným smíchem. „Nejvíce sebe,“ řekla Kata. Pohlédl na ni udiveně. „Člověk musí již být vyspělý, než pochopí, že sám sebe uráží nejvíc, zesměšní-li hodného člověka,“ řekl sentenčně. „Ale to nevíš ty, právě tak jako to neví ona — proto bys neměla o tom mluvit.“ Kata dávno věděla, jak nemožný je boj s otcovými úsudky. Bylo přímo zábavné, jak málo znal své dcery a jak je zaměňoval. Byly mu jedinou představou, jediným pojmem, dvěma naprosto stejnými polovicemi jediného celku, odlišenými nanejvýš stářím, barvou vlasů nebo někdy náhodou i barvou šatů. Zvykla tomu již a neodpověděla ani teď na nezaslouženou výčitku. Ostatně pochopila, že v dnešní situaci bylo pro něho trochu nepříjemné, možná i pokořující komiky. 13
Benesova_sazba_v02.indd 13
31.7.2015 13:18:06
Snad právě dumal o vlastní šlechetnosti, o tom, jak nebude rušiti štěstí svého dítěte a přivine účetního na továrnická prsa, a nyní lituje vyplýtvané velkodušnosti. „Ubohý tatínek,“ pomyslila s něžným posměchem, „kam s námi dojde? S přísností mu všecko selže a k povolnosti se ani nedostane…“ „V neděli pojedeme na Hlasov,“ řekl pojednou otec do jejích myšlenek, „pan Petr Kalina tam bude také. Chci, aby vaše první setkání bylo jako zcela náhodné. Vše ostatní víš.“ Kata zbledla, ale mlčela. Znala tento zdánlivě bezbarvý, ale neklidem přeplněný hlas a nechtělo se jí nyní hádky. Nepřinutí mne a ví, že mne nepřinutí, namlouvala si násilně, nač jej tedy zbytečně dráždit? Chodili spolu ještě chvíli po písečných stezkách mimo kovově lesklé keře a krsky a cítili své nepřátelství. Otec mluvil vervně. Nerozkousával již slov, ale šedým, určitým hlasem, který Katě imponoval víc než jeho zloba, vykládal a rozestíral před ní své plány. Mluvil o změnách v továrně, o zvýšení výroby stručně a určitě, způsobem, jaký předpokládá odbornou znalost i zájem posluchačův. Šlo především o stavbu dráhy do vzdáleného lomu, o projekt, kterým se sice po léta obíral, ale který vždy odkládal z bázně před nákladností i před zvýšenou prací a energií, které by vyžadoval. Nyní byl úplně rozhodnut, měl hlavu přetíženou rozpočty a výpočty a vyslovoval velké cifry s uctivou pomalostí. Kata cítila cizí vliv za jeho náhlým rozhodnutím. Skutečně začal po chvíli mluvit o Kalinovi. „On je člověk, s jakým se nesetkáš podruhé,“ řekl. „Již před lety, kdy jsem ho znal jako mladíka vstupujícího do praxe, byl jiný než lidé u nás, střízlivý a podnikavý zároveň, fantastický i vypočítavý, znamenitý odborník, a ještě něco nad to. Ale byl chudý. Šel do světa, pobyl patnáct roků v Americe na nejrůznějších místech a v nejdivnějších postaveních. A vrátil se s penězi i se zkušenostmi, které ponesou znamenitý užitek každému.“ Otec odříkal tento připravený odstavec a byl by jej jistě prodloužil, kdyby ho nebyl zarazil Katin truchlivý a posměšný úsměv. 14
Benesova_sazba_v02.indd 14
31.7.2015 13:18:06
„A tento dokonalý muž si takovým způsobem hledá ženu?“ zeptala se hořce. „Sejde se s tebou někde na odborné schůzi, a když se vyřídí exportní otázky, zeptá se, jsou-li tvé dcery dosud svobodné a nedal-li bys mu jednu. Docela lhostejně kterou: jednu. A ty máš na mysli novou dráhu a novou pec a řekneš ovšem ano. A žádný z vás, jak se zdá, ani nechápe, kolik ponížení v tom je.“ Otec stanul. „To není ponížení,“ řekl důrazně. „Právě naopak, je to důkaz absolutní vzájemné důvěry. Žena nikdy nepochopí, do jaké míry může důvěřovat muž muži, když se přesvědčil o jeho čestnosti. Nemá k tomu dosti klidné jistoty, zná buď jen dětinskou domýšlivost, nebo jen věčnou pochybovačnost, nebo také obojí dohromady.“ „Ano, to nejčastěji,“ přisvědčila Kata a zase se usmála. Tento bolestný úsměv ho mátl více než každý odpor. „Věř mi, že litovat nebudeš, poslechneš-li mého zralého rozumu… Neměl jsem nikdy většího přání než zajistit tvé štěstí,“ doložil slavnostně jako člověk, který si v posledním okamžiku vzpomene, že musí zdůraznit smysl řeči, aby druhý pochopil, že vůbec měla nějaký hlubší. „Věřím ti,“ řekla ochable. „Starat se o štěstí jiného je patrně něco, co dělají všichni lidé špatně,“ dodala v myšlenkách. Probděla polovinu noci, ale k rozhodnutí nedospěla. Vyčítala si, že se otci neopřela důrazněji, ale zároveň cítila, že by odpor nebyl mnoho prospěl. Měl jisté dogmatické představy, od kterých neustoupil nikdy. Petr Kalina se mu líbil, o tom nepochybovala, a hodil se mu ještě lépe. A že ho neurčil Idě, nezavinil ovšem ohled na Hořicu, jen přání provdat starší dceru před mladší. Také to bylo jedno z dogmat, kterým dávno prosáklo domácí ovzduší. Ida se mu odjakživa smála, Kata se o něm vyslovovala velmi revolucionářsky, ale jen před sestrou. Nakonec si umínila promluvit zítra co nejrozhodněji a nejpoctivěji. Ale druhého dne byl dům samá příprava, otec záhy odešel a matka byla nervózní jako před každou návštěvou. 15
Benesova_sazba_v02.indd 15
31.7.2015 13:18:06
Pokusila se sice o jakési slavnostně oficiální napomenutí své mladší dcery, ale Ida dobře věděla, že se v srdci příliš těší z tohoto neočekávaného obratu její „lásky“, a nenamáhala se omluvami ani kajícností. A Kata se nedostala k důležité, rozhodné rozmluvě, kterou si v noci uchystala, — a byla tomu ráda. Byl takový rozesmátý, čistý májový den a ona si jen hrála s příjemnými myšlenkami: schoulila se do vzpomínek a nechala se jimi prohřávat. Myslila na Roberta a chvěla se lehounkou závratí před všemi vábivými, pokušivými možnostmi, které neměly ani jména, před sliby Neurčitého. Ale byla hodná, pomáhala matce a připravila vlastníma rukama kompot i salát k večeři.
3
Kvečeru přijel Robert Mohelský, synovec paní Tomanové, štíhlý brunet s rovným obočím a s hezkou hubenou tváří, ovládanou čelem nápadně bílým pod černými, lehce zkadeřenými vlasy. Protože značně zmužněl a jinak se česal i šatil než dříve, zdál se všem trochu cizí a upoutal je rázem novotou. Všichni s jakýmsi neklidem hleděli na jeho setkání s Katou a všichni byli překvapeni jeho příjemnou rutinou. Každý jeho pohyb byl nějak sladěn do bratránkovské pózy, všechna jeho slova byla prostá a nehledaně srdečná. I Kata byla tak ráda těmto příjemným, hladkým chvilkám, že je zprvu necítila jako zklamání, ale jako neočekávaný půvab. Procházeli se velkým Tomanovým bytem, zastavovali se před novými kusy nábytku, které jako světlé skvrny svítily mezi zčernalým, tři generace starým inventářem, představili hostu skoro obřadně nový lustr v jídelně i nový koberec v saloně, dovedli jej pak do zahrady a poslouchali jeho příjemnou chválu. „Celkem se u vás změnilo velmi málo,“ řekl, „a jsem tomu rád. To vše je mi tak milé, že by mne mrzelo, kdybych nenašel dávných známých.“ 16
Benesova_sazba_v02.indd 16
31.7.2015 13:18:06
Kata byla smutna. Cosi ji tichounce pomučovalo. Prošli tolika vzpomínkovými místy, která ještě včera přítulně hovořila do jejích myšlenek a která zůstávala podivně němá v jeho přítomnosti. „Kdyby záleželo na mně, neměnila bych vůbec nikdy nic,“ vzdychla si paní Tomanová významně, „ale děvčata o tradice nedbají!“ „Postavit kredenc na místo pohovky bylo u nás vždy událostí,“ řekla Ida, „a starou červotočivou besídku oplakávala maminka čtrnáct dní.“ Robert se shovívavě usmál. „Mám právě takovou maminku, zaslzí, když vidí mé staré sešity, a slyší-li Schubertovo Dostaveníčko, zateskní dojemně a vypravuje milostné příběhy třicet let staré. A bohužel, jsou u nás tři flašinetáři a patnáct lepších rodin s klavírem…“ Ida se smála a objala něžně svou dotčenou matku. „Co bude kdysi vyvolávat naše vzpomínky?“ zeptala se Kata z myšlenek. „Nepovleku žádný balast do života,“ odsekla Ida. Večer se mile protáhl jídlem, čajem, zábavným hovorem o ničem, všichni Tomanovi roztáli, obraceli se k hostu, spojili se jím alespoň pro chvíli a jejich tichá vděčnost utvořila mu svatozář, o které neměl tušení. Veliký nový lustr svítil všemi hořáky, ze zahrady táhly první květinové vůně. Při druhém šálku čaje byli všichni již rozjařeni, starosti a mrzutosti byly jako odváty a rozmluva v krátkých, jiskrných větách poletovala nad stolem. Jen Kata mluvila málo. Něco milého, vyhýčkaného odpadávalo lehounce, ale neodvratně od její duše jako lístky od růže příliš rozvité. Robert se k ní pozorně obracel, mluvil s ní mnoho a pohlížel na ni zdvořilými pohledy. Ale každý jako by byl připravován a dobře užit, aby vymazal z její paměti památku dvou zklamaných, smutných očí, které kdysi před ní chlapecky zaplakaly. „Myslila jsem opravdu, že se vrátí jako Hamsunův Jeník k Viktorii?“ říkala si trpce, zatímco poslouchala jeho výklad 17
Benesova_sazba_v02.indd 17
31.7.2015 13:18:06
o ztížené kariéře politických úředníků. Vypočítával šťastný rok, který z něho udělá komisaře, a setkal se s velkým zájmem. Ida měla rozkošné chvíle. Zpočátku jí trochu vadil sestřin káravý pohled, potom ji podněcoval. Měla oči jako rozdmýchané plamínky, smích tichý, ale dukátovitě jasný a k tomu své nejvláčnější, nejlínější, nejvypočítanější pohyby. Začala s bratránkem milou, nenápadnou hru, která se oběma rychle zalíbila. Netrvalo dlouho a nejen jejich pohledy, ale i jejich kratičké laškovné věty nabyly dráždivého, zvláštního, jen jimi chápaného smyslu. Matka povstala, vyhlédla oknem, prozkoumala oblohu a ujistila, že bude zítra překrásně. „Ó, pro mne může pršet celý den,“ řekl Robert, „nepřijel jsem do Raškovic, přijel jsem pouze k vám, a u vás je vždy příjemno.“ „Ach,“ řekla mu Ida tichounce, „u nás je jako v dlouhém tunelu: člověk ani nevěří, že může tma trvat tak dlouho, a přece je překvapen, když začne svítat.“ „Zítra bude na Hlasově národní slavnost a my na ni půjdeme,“ vysvětlovala paní Tomanová stísněně. „Strýček si toho přeje.“ Toman se neočekávaně napřímil, zachmuřil, řekl však pouze: „Rozhodně přeje!“ Všichni umlkli. Robert vycítil napjatou situaci, ale nikdo mu ji neobjasnil. Rozešli se pak rychle. Kata mu podala ruku a on ji obřadně políbil. „Zítra, snad zítra bude jiný,“ říkala si zmateně, hledíc do jarní noci, a v očích ji pálily drobné, žhavé slzičky.
4
Příštího dne v neděli bylo opravdu krásně, i Tomanův dům se vyjasnil a prohřál. Do salonu teklo bílé světlo širokým oknem, lámalo se v hranolech staromódního lustru, sta barevných proužků poselo stěny novým vzorem. 18
Benesova_sazba_v02.indd 18
31.7.2015 13:18:06
U okna stály sestry. Bylo zvykem z dětství dívat se v neděli ráno z okna, a tady se nezapomínalo na žádný zvyk. Po náměstí chodila v párech raškovická mládež, dívky s modlitebními knihami v ruce a s ostýchavými mladíčky po boku, vážné paničky slavnostně šněrované a pečlivě nakadeřené, i ženy v prostých krojích chudého kraje s krajkovými čepečky na hlavách, i nápadné skupiny děvčat v bujných kloboucích a v omašličkovaných šatech, které laskaly nešikovnými pohyby. Ty znala Ida také. Dělnice! Chodívaly každého rána mrzutým průvodem do Tomanovy továrny. Byly jí lhostejné ve všední den, ale v nedělní parádě je vždycky politovala. Zvony se rozezvučely, šum na náměstí ještě vzrostl, řady zhoustly v tlačenici, všichni spěchali do kostela. A v minutě podobalo se raškovické náměstí bílé propasti, do jejíhož hrbolatého dna bilo slunce nelítostně, jako by ji trestalo za prázdné její ticho. Z protějšího chodníku pozdravoval Robert, vracející se z ranní procházky. „Teď snad již pochopil,“ řekla Ida, „jak je tu příjemno! Před čtyřmi lety byl posleplý.“ „Včera jsi pána znamenitě bavila,“ řekla Kata ironicky. Byla ještě bledší než jindy, dvě probdělé noci porušily jí pleť a znavily ji trochu. „Povinnost taktní hostitelky,“ odpověděla Ida líně a pokračovala: „Věděla jsem, že myslíš na velmi vážné věci, a převzala jsem i tvůj podíl. A také z vděčnosti jsem hostu nedala zívat. Měla jsem strach, že přijede lkavý a rezavý, a on mne příjemně překvapil. Láska má snad jediný smysl: aby ji člověk překonával a stával se lehčím. Gymnastika. Člověk ji nesmí zanedbávat, má příjemné výsledky.“ Obrátila se k Robertovi, který právě vstoupil. „Jak se ti líbí Raškovice?“ zeptala se lichotně. Usedl jako velice zemdlen. „Jak to zde vydržíte?!“ zvolal a soucitně pohlédl na Idu. Zasmála se podivně. 19
Benesova_sazba_v02.indd 19
31.7.2015 13:18:06