LOOK | rozhovor Nové písně si ověřujete na pódiu při vystoupení, nebo nejdříve před menší skupinou posluchačů?
po jiném psovi, tak mě napadl nějaký refrén. Další mi přichází na mysl třeba v automobilové zácpě. A poslední rok skládám hlavně na motorce.
Já se před menší skupinkou stydím! Když teď řeknu, že jsem velký stydlín, tak mi to nebudete věřit.
Posloucháte i jiné zpěvačky či kapely? Ano, moc se mi líbí písničky od No name.
To máte pravdu. Jak početná je malá skupina? Třeba deset lidí, před nimi bych se styděla. Ale když jich bude dvacet, padesát či dvě stě, tak mi to nevadí. Kdyby se členové mojí rodiny posadili a já jim měla zazpívat, propadla bych se studem.
Kolik koncertů do roka odehrajete? Asi kolem stovky. Kromě šansonových koncertů s Vladimírem Iljičem Pecháčkem máme i koncerty Two Voices tria, což je projekt, ve kterém otextovávám slavné maličkosti klasické hudby. A když se všechny koncerty posčítají, je jich docela dost.
To jste mě překvapila. Já sama sebe taky. Ale mají jednoduché skladby s hezkými texty. Třeba písnička „Čím to je“ je vlastně docela filozofická. Moc se mi líbí i „Jedu za tebou“, kterou nazpívali se skupinou Chinaski. Mám ráda i Horkýže Slíže. Já vím, že to zní úchylně. Vystupuji jako uhlazená šansoniérka s houslemi nebo kytarou. Ale když slyším dobrou věc, třeba i pořádně rockovou, tak si ji pustím na plné pecky. Někdy to potřebuji.
Sníte třeba o tom, že se svými známějšími „kolegy“ nazpíváte hit?
Pro plný sál. Je úplně jedno, kdo tam je a jak je velký. Když lidé přijdou a vědí na co, neuvěřitelně mě to nakopává a celé vystoupení si užiju. Všechny se je snažím dostat na stejnou vlnu. Abychom vnímali tu samou energii, která pak v sále jiskří. Zatím se mi to vždy povedlo.
Tyto věci chtějí ponouknutí shůry, protože asi nejde jen tak za někým přijít a říct: „Hele, ty se mi líbíš, s tebou bych si chtěla zazpívat.“ Nebo to možná jde, ale já jsem to nikdy nedokázala. Tuhle jsme dělali společný pořad s Václavem Větvičkou, který během koncertu četl ze svých fejetonů. A právě jemu jsem si postěžovala, že vždy, když se chci zařadit do nějaké skupiny, nevychází mi to. A on odpověděl: „Vy se, proboha, nikam nezařazujte! Vy zůstaňte jako solitér.“ A má asi pravdu.
Co vás inspiruje při psaní písní?
Co vás osobně drží nad vodou, když se věci nedaří?
Myslím si, že vše, co člověk prožívá, se někde vzadu ukládá. A později to někde vykrystalizuje. Nemohu říct, co konkrétně inspiruje danou písničku. Ale něco prožiju, půl roku se nic neděje a pak to na mě skočí. A spouštěče jsou zajímavé. Když jsem měla psa, tak jsem ho venčila a vždy, když jsem šlápla do lejna
Když na to přijde, tak o sobě říkám, že jsem věřící. Ale netýká se to absolutně žádné církve ani žádného oficiálního náboženství. Věřím v to, čemu někdo říká Bůh, někdo vesmírná energie. Ať si tomu každý říká, jak chce. A ať s tím mluví, jak potřebuje. Hlavně když s tím může mluvit. Tak jako já. ►
Dokážete mi říci, pro koho zpíváte nejraději?
27 | JANA RYCHTEROVÁ: UMÍM...