C
M
Y
CM
MY
CY
MY
K
Process Black
Jakub Mařík / Pro bono publico Jen co v přízemí cinkl zvonek nad dveřmi, Thanhova strnulá tvář se stáhla vztekem. Pojď nahoru! Rozkaz vjel do vnukovy mysli, oslabené celoživotním telepatickým komandováním, jako rozžhavený pohrabáč. Po schodech vyběhl, jako by se mu měly každou chvíli propadnout pod nohama. „Ano, dědo?“ „Proč jsi je sem vodil?“ vyštěkl na něj Thanh. „Já… já nevím,“ zakoktal junior. „Já…“ „To už je jedno.“ Thanh jen podrážděně mávl rukou. „Ten cu Phan na mě zkusil poslat místní, aby si mě proklepli. To si vážně myslí, že na něj nečekám? Teď akorát vím, že už je na cestě.“ Vnuk nervózně polkl. „Mám připravit auto?“ „Cože?“ Thanh mu telepaticky přikázal, ať skloní hlavu, a vrazil mu pohlavek. „Já před ním utíkat nebudu! Odvez mě do koupelny. Hned!“ Vnuk okamžitě poslechl a odtlačil ho tam. Thanh se zamilovaně usmál na vanu plnou šedého bublajícího slizu. Zavřel oči, pohladil protohmotu myšlenkou a začal ji formovat. „Myslel sis, že tě chci jen ponížit, Phane?“ zašeptal. „To byl teprve začátek.“ Okraje vany se chytila pracka pokrytá bílou srstí. * * * „Tak co jsi zjistila?“ zajímalo Felixe hned, jak vyšli z večerky. „Asi je to on.“ „Asi?“ „Asi!“ odsekla Klaudie. „Můžu jenom hádat, protože ten chlap má mozek zamčený jako v trezoru. Ani jsem si neškrtla a málem jsem to od něj pořádně schytala.“ Felix ji chvíli jen opatrně sledoval. Z prodavačovy hlavy si mohla odnést nanejvýš odpor ke kapesníkům a nutkání smrkat do rukávu, ale veterán z magické fronty vietnam-
76
Kladivo na čaroděje / O krok před peklem ské války mohl nashromáždit spoustu hodně nepříjemných povahových rysů. Klaudie podrážděně přimhouřila oči. „Už zase se na mě díváš, jako bych měla každou chvíli vybouchnout.“ „Jsem jen opatrný.“ „Trhni si.“ Takže běžná slabá důchodcovská nenávist ke všem, co zažili jen barevné filmy, nic víc se na ni za těch pár vteřin nepřichytilo. S tím se dalo vydržet. Klaudie se vrátila k autu, nastoupila a práskla dveřmi. „Jak to dopadlo?“ zeptal se Vincenc, když nastoupil i Felix. „Je to on, nebo budeme muset prověřit i místní tržnice?“ Klaudie jen zvedla ruku zaťatou v pěst, ale vztyčující se prostředník nakonec zastavila. Návštěva na Thanhově zápraží byla naštěstí hodně krátká. „Možná je to on,“ odpověděl za ni Felix. „Možná je to on…,“ zapapouškoval posměšně Vincenc. „Možná by tam měl jít někdo kompetentní a zjistit to určitě. Manuálně.“ „Nikdo nikam nepůjde,“ zarazil ho Felix. „Právě jsme dloubli do vosího hnízda. Teď tu jen chvíli počkáme, jestli z něj něco nevyletí.“ „Počkat, počkat, neříkal jsi, že bude sledovačka,“ zamračil se Vincenc. „Vždyť tu nemáme nic k jídlu. Ty polystyrénový placky, co si vozí v šupleti Klaudie, nepočítám.“ „Máš snad lepší nápad?“ zeptal se ho Felix. „Jsem jedno velký ucho.“ „Měli bychom jet domů a trochu se vyspat,“ vyštěkl na něj Vincenc. Tuhle odpověď Felix nečekal. „Cože?“ „Má pravdu,“ podpořila ho nečekaně Klaudie. „Pojedeme domů a trochu si zdřímneme.“ „Co je to za blbost…“ Jsi unavený. Nejlepší bude jít si na chvíli lehnout domů. Prá ce počká.
77
Jakub Mařík / Pro bono publico Cizí myšlenka se mu do hlavy vplížila tiše jako had. Stačilo však jediné tiché ponouknutí a Felix ji okamžitě přišlápl k zemi. Odhalení škodné ve vlastní hlavě byla jedna z prvních věcí, kterou je ve VVK naučili. Rychle se rozhlédl. Na chodnících bylo jen pár lidí, ale všichni teď spěchali domů. Uprostřed ulice zastavil jeden z chladících vozů Family Frost. Jeho řidič nechal běžet motor, vystoupil ven a zamířil k nejbližšímu vchodu. V nedalekém hračkářství prodavačka otočila ceduli na dveřích na ZAVŘENO. Stačila minuta a ulice se kompletně vyprázdnila. To nikdy nevěstilo nic dobrého. Takové ponížení! Phan cedil skrz skřípající zuby slova zaklínadla a sykal bolestí pokaždé, když jeho dodávka poskočila při průjezdu výmolem. Drak na boku dodávky se šťastně usmíval, ale Phan se právě pohyboval na úplně opačném konci emocionálního spektra a každé žalostné písknutí nafukovacího hemoroidového polštářku ho vytáčelo ještě víc. Podíval se na složku, kterou mu poslal jeho kontakt ve vietnamské armádě. Od bitvy v Thung Lũng Màu Xanh už uplynulo víc než padesát let, ale armáda si o hrstce přeživších z druhé strany vedla pečlivé záznamy. V Praze z nich žil jen jeden. Thanh Bui Xuan. Phan si na toho zmetka dobře pamatoval. Za války býval eso, dokud mu napalm v Thung Lũng Màu Xanh neosmažil nohy do křupava. Phan tehdy navrhoval, ať ho najdou a dorazí, ale velení bylo proti. Uděláme z něj odstrašující příklad, tak to říkali. Ať všichni vidí, co se stalo se slavným mágem, který se odvážil vzdorovat vůli lidu. Ti pitomci nikdy nepochopili, že mág na dělání problémů nohy nepotřebuje. Phan pokračoval v tichém zaklínání. Vzduch v kabině těžkl magií, která se valila z dodávky a rychle se rozlévala do okolí. Několik chodců se zastavilo, zmateně potřáslo
78
Kladivo na čaroděje / O krok před peklem hlavou a zamířilo do nejbližšího domu. Phan se spokojeně usmál, že dlouho nepoužívané kouzlo stále funguje. O svědky své pomsty nestál. Vzadu v dodávce něco hlasitě zafunělo. * * * „Spánek se odkládá.“ Felix své prohlášení podtrhnul zatroubením klaksonu. „Někdo se nám snaží nabourat do hlavy.“ „Blbost,“ ohradil se Vincenc. „To bych poznal.“ I Klaudie se chystala protestovat, ale zarazila se. „Má pravdu. Někdo nás chce poslat pryč.“ Vincenc neochotně profiltroval všechny pochybné myšlenky, co se mu za posledních deset minut vyrojily v hlavě. Menší proplesknutí vietnamského mága, vyplenění hračkářství, krádež auta z Family Frost, nakopnutí pudla, který ho provokativně sledoval z okna domu naproti… Ne, spánek tam fakt moc nezapadal. Pak se mu rozzářily oči. „Dědek chce zdrhnout! Já vám říkal, že je nebezpečnej! Určitě teď vyjede na tom obřím mravenci!“ „To není z krámu.“ Klaudie se na sedadle otočila. „Blíží se to po ulici.“ Felix se otočil směrem, který mu ukázala. Liduprázdnou ulicí přijížděla modrá dodávka. Když objížděla pojízdný mrazák, ukázala na odiv obrázek vychechtaného draka. „Phana z té nemocnice pustili brzy,“ poznamenal Felix. Dodávka zaparkovala přímo před večerkou. „Ale ne,“ vyhrkla Klaudie. „Musíme ho zastavit!“ Felix s Vincencem se na ni podívali jako na studentku, která na církevním gymnáziu začne obhajovat evoluci. „Přece ho tam nenecháte jít?“ Vincenc jen pokrčil rameny. „Felixi?!“ „Vím, že nebudeš souhlasit, ale tohle je ideální příležitost. Ty teď zavoláš Vlasákovi, že jsme našli pachatele,
79
O krok před peklem Kladivo na čaroděje Antologie Martin D. Antonín, Karel Doležal, Dušan D. Fabian, Jan Hlávka, Jana Jůzlová, Markéta Klobasová, Štěpán Kopřiva, Jakub Mařík, Ondřej S. Nečas, Jiří Pavlovský, Martin Paytok, Darek Šmíd Ilustrace na obálce a návrh obálky Lubomír Kupčík. Grafická úprava obálky Lukáš Tuma. Antologii sestavil Jiří Pavlovský. Redakce Pavlína Kajnarová. Vydalo Nakladatelství Epocha s. r. o., Kaprova 12, 110 00 Praha 1, v roce 2018 jako svou 608. publikaci. První vydání, 488 stran. Sazbu provedl Jaroslav Uhlíř. Vytiskly Těšínské papírny, s. r. o. Knihy Nakladatelství Epocha můžete zakoupit u svého knihkupce nebo si je lze objednat písemně na adrese: Kaprova 12/40, 110 00 Praha 1 – Staré Město, telefonicky na čísle: 224 810 353, e-mailem na adrese: objednavky@epocha.cz, nebo na internetové stránce: www.epocha.cz facebook.com/fantastickaepocha facebook.com/kladivonacarodeje