Nazdar, chlapi aneb Mařenko, řekni Ř

Ještě bych se zatnutými zuby dokázal pochopit, že v nějaké bance prolomí heslo a nechají si převést peníze na svůj účet. Je to sprostá krádež, ale alespoň mi to dává smysl. Dokazovat si však, že jsem machr přes PC, že dokážu přelstít jiného správce sítě a že jsem v daném oboru jednička a přitom ničit statisícům běžných uživatelů programy v počítačích? Dokonce jsem slyšel názor jednoho hekra, že tímto rozšiřováním virů se udržují v jakési pohotovosti jiní správci, aby snad nezakrněli a pořád se zdokonalovali. Tak takového nezralého blbečka s vysokým IQ, dredama, lenonkama a s propadlým hrudníkem bych nejraději prohnal s nožem, aby si zdokonalil fyzičku. „Tak, kreténe, utíkej. A když tě doženu, tak ti bodnu kudlu do zad. Taky to dělám pro tvé dobro, copak to nechápeš? Aby ti svaly nezakrněly, abys´ měl pohyb, je to pro tvé zdraví.“ Dneska nejsem ve své kůži, chlapi, já vím. To bude tím, že jsem nepotkal Marušku a uvidět ji ještě někdy by byl hotový zázrak.

Do Bad Sodenu jsem dojel za tmy. Po pár krocích na mě dopadly první sněhové vločky. Tak a je to tady, zima přichází.

Poslední dobou se mi čím dál tím víc začala do mysli vkrádat nepříjemná myšlenka. Měl jsem ji někde vzadu v hlavě a bránil jsem se ji seč jsem mohl, ale teď začala stále častěji vyplouvat na povrch. Nechtěl jsem si ji zatím připustit, ale je to tak. Cestu od vlaku do maringotky potemnělým Bad Sodenem ozařovala dnes nově spuštěná světelná výzdoba. Dolehlo to na mě se vším všudy. Vánoce.