Nazdar, chlapi aneb Mařenko, řekni Ř

pěkně, ale bylo to strohé. Ovšem byli tam i takoví machři (a těch byla většina), kteří k základním krokům přidali různé otočky a podlézačky a čulibrky a klikyhačky. Fakt nevím, jak to jinak nazvat. Dokonce jeden asi čtyřicetiletý muž tančil současně se dvěma třicetiletýma holkama takovým způsobem, až jsem zalapal po dechu. Všichni tři tančili synchronně a holky ještě k tomu zrcadlově. Úžasné. Jak ti byli sehraní!

Nácviku určitě věnovali spoustu času.

Při pohledu na tuto trojici jsem se neubránil menší závisti, že neumím tančit jako oni. Sotva se všichni tři posadili k baru kousek ode mě, dal jsem jim vztyčeným palcem najevo, že se mi jejich vystoupení opravdu líbilo a že jsou jedničky. Úsměvem jsem té hezčí tanečnici naznačil, že hlavně ona je jednička. Oplatila mi úsměv a po malé chvíli, když už tam nebyl její tanečník ani její kamarádka, tak mě tázavým pohledem vyzývala, abych ji oslovil a možná i požádal o tanec. Sakra práce s němčinou. To už je během měsíce další holka, která tak trochu decentně naznačuje zájem o mě.

Vždy mě překvapilo a zaskočilo, když jsem se občas nějaké babě líbil. Před několika roky jsem byl na operaci očí, nechal jsem si laserem odstranit krátkozrakost, a od té doby už nenosím tolik nenáviděné brýle, o kterých jsem si vždy myslel, že mi nesluší. Jak říkám, zájem děvčat mě vždy překvapil. Samozřejmě příjemně. Komu by se nelíbilo, když po něm pokukuje nějaká krásná baba?

Na druhou stranu ale, přestože jsem neoplýval velkým sebevědomím a o svých dobyvatelských schopnostech jsem neměl valné mínění, přesto se mi podařilo za svobodna dobýt srdce i lože některých velice hezkých děvčat v okolí. Moc dobře jsem totiž věděl, že o těchto holkách mají kluci zkreslené představy, a to, že mají spoustu nápadníků. Chyba lávky. Když si to řekl každý, tak právě tyto holky měly méně kluků než jiné, o něco méně přitažlivější holky. Toho jsem si byl vědomý a využíval jsem toho. A za druhé: právě z těch nejkrásnějších dívek měli někteří mládenci strach, že dostanou košem a že budou k smíchu. Jasně, také jsem šel se svou kůží na trh a riskoval jsem odmítnutí a posměch. Jenže já je nebalil.

Jen jsem jim vyprávěl, co se mi v noci zdálo. A to, že přesně o tomto se mi dnes v noci zdálo, že jsem si v tom snu dodal odvahu a oslovil ji, přestože jsem si byl vědomý, že tak nádherná holka nebude mít o takového průměrného kluka, jako jsem já, zájem. V tomto snu jsem si s ní domluvil rande, prožili jsme překrásný romantický večer a vášnivou noc. A na druhý den jsme šli ve snu úplně náhodou kolem novinového stánku, podali jsme si jen tak ze srandy sportku a vyhráli jsme několik desítek milionu korun, které jsme si rozdělili na půl. Pak jsem těm holkám říkal, že když už se mi ten sen začal plnit tím, že jsem si dodal odvahu a začal se s ní bavit, tak je jen krůček k tomu prožít i to ostatní tak, jako ve snu. Včetně milionové výhry.

Chlapi, to byste nevěřili, kolik holek chce vyhrát první cenu ve sportce! Možná je na tom vzrušovalo vědomí, že za jednu noc vyinkasují několik milionů, a chtěly tak natrhnout triko všem Pretty Womenkám a jiným zlatokopkám.

I ve Formance byli někteří starší pánové na lovu. Ale zatímco v jedné české písničce se o nich zpívá s despektem, tady tito šviháci lázeňští vypadali zachovale a pro mnoho rozvedených a ovdovělých žen, toužících se na starší kolena ještě zamilovat, byli určitě pořád přitažliví. Měli můj obdiv. Rozhodně bych chtěl v jejich letech vypadat stejně dobře jako tito chlapíci. Žádní upocení, tlustí, nezáživní staří páprdové se stříbrnými brýlemi a šedivými vlasy. Spíš věčně mladí pardálové.

To v Irském Pubu už byla jiná sorta návštěvníků. V pátek a sobotu se tam chodily bavit spíš mladší ročníky. Ale opět žádná omladina a puberťáci.

Někdy zde několik tanečnic zatančilo irský národní tanec, jindy byl na programu country bál, ale většinou tady vystupoval nějaký osamělý zpěvák, který však měl na halfplayback jako doprovod celou kapelu.

Některým z nich se občas podařilo rozezpíval celý Pub. Tyto dvě taneční hospůdky a také Tenne bar mě jakžtakž držely nad vodou. Ale co mi opravdu nalilo krve do žil, byla první výplata. Konečně! Vždyť proto jsem tu přijel, abych něco vydělal. No a abych zapomněl na bejvalku, což se mi už začalo částečně dařit. Ne nadarmo se říká, že čas je nejlepší kuchař. Ne - kuchař, ale lékař. Nejlepší kuchař je přece mráz. Nebo nejlepší malíř je mráz? A kde je hlad? Jo, už vím, nejlepší hlad je kuchař. Vlastně nejlepší kuchař je hlad. Kdo se má v těch přirovnáních vyznat? Prostě: čas zahojí všechny rány. Je to pravda pravdoucí. Jedna z největších moudrostí, jakou jsem kdy slyšel. Hned po té, že hlad je převlečená žízeň.

PRVNÍ VÝPLATA I když mě platili méně než moje německé kolegy, pořád to byl balík peněz, o jakém se mi v Čechách ani nesnilo. Neměl jsem tu založený účet, takže jsem dostal eura hotově. Príma pocit. Ať si kdo chce, co chce říká, příjem peněz je jeden z nejkrásnějších pocitů na světě. Že ne? Tak proč se potom každý tak moc těší