televizi na více programů, než v chatce na MTV. Neplatil jsem za to nic. Nebylo to tím, že jsem Majčin přítel. Ani po ostatních z personálu, kteří využívali toto ubytování, nechtěla Majka za podnájem platit. Byl to takový bonus k výplatě. Uvažoval jsem, že v tom případě je zbytečné si držet maringotku, ale zase bych už nebyl Majčin soused. Takže zatím jsem přespával na obou místech. Vlastně na třech, bo i u Majky jsem byl pečený vařený. Koncem ledna mi Majka sdělila radostnou novinu, že nás její brácha zve do Brazílie do Rio de Janeira. On si tam totiž zase po Novém roce odskočil zapracovat, jak sám říkal. Pokud se nestane nic mimořádného, tak si už brzy splním svůj sen. Navštívím tuto krásnou zemi. Depejrak jen tak mimochodem připomenul, že se v té době koná v Riu karneval, na který se určitě půjdeme podívat, a prý má konkrétně pro mě ještě jedno velké překvapení. „Ty tušíš, Maruško, co by to mohlo být za překvapení? Prý nějakou brigádu,“ byl jsem napnutý jak kšandy. Kdyby nepoužil slovo „brigáda“, tak bych si tipnul, že mě chce vzít na fotbalový zápas Flamenga. Jenže brigáda? Co to jenom může být? „Vůbec netuším, co pro tebe chystá. Ale jak znám Petra, tak to bude nějaká kravina, takže se moc netěš. Určitě tě do něčeho namočí a pak poletíš z Brazílie jak namydleným bleskem.“ Od té doby jsem byl nedočkavý jak malý ogar. Ani si nepamatuju, kdy jsem se naposledy na něco těšil. Když se člověk nemá na co těšit, tak je to zlé. Anebo když si nemůže plánovat budoucnost, jako my s Věrou. Děti jsme neměli a díky švagrovi jsme si ani nemohli plánovat, co uděláme s baráčkem. Neměli jsme společnou budoucnost a možná i to přispělo ke krachu našeho manželství. Dobrou náladu mi trochu kazil fakt, že mě čeká v březnu rozvod. Termín našeho soudu už byl stanovený. Už abych měl tuto nepříjemnost za sebou. Víc by se mi líbilo, kdyby to bylo naopak. Nejdřív rozvod a pak výlet do Brazílie. Ale člověk nemůže mít všechno. Mohlo by to tak být, ale v tom případě bych neviděl karneval. A ten jsem si v žádném případě nechtěl nechat ujít. Kdo by čekal zase celý rok? I v tomto případě jsem ocenil výhodnou změnu zaměstnání a to, že mi šéfuje Majka. Kde jinde bych mohl bez ptaní dostat tolik dní dovolené, kolik potřebuju, a v termínu, jaký mi vyhovuje? Majka jako majitelka to měla úplně bez starostí. Stačilo jí předat pokyny a příkazy svému zástupci. Za mě v době mé nepřítomnosti zaskočí manžel prodavačky z Fuldy, který tuto práci měl dělat do té doby, než tu nastoupím. Před naší dovolenou v Brazílii jsme ještě stihli ve Frankfurtu navštívit koncert s předními německými a jinými evropskými i americkými zpěváky a skupinami. Nejvíc se nám líbil opět D.J.Otzi a jeho Ajne Štern a Swett Caroline.
Skvělá atmosféra. Padesát tisíc návštěvníků při těchto skladbách skanduje, zpívá a tančí. Ono to bude tím, že je to kýč. Líbí se to Němcům, tak to podle některých přece jasně musí být kýč. Ať žije jednoduchost. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na naše Silvestry na Václaváku a Nedvědovy „Stánky“, které tam zpíval. Pěkná písnička, líbí se mi, ale podle mě patří na Silvestra spíš rokenroly, Maxíci, Laura s tygrama, Děda Mládek ilegal band, Kabáti V pekle sudy válej a podobné divočiny, které rozpumpují zábavu na maximum. Když jsem se dříve díval v televizi na přímý přenos ze silvestrovského Václaváku, tak jsem vůbec nelitoval, že tam nejsem. Ale když jsem si během tohoto večera přepnul na nějakou německou stanici, tak mě dost mrzelo, že tam nejsem, bo takové oslavy jsem vždy chtěl prožít. Ve Frankfurtu sice už nebyl Silvestr, ale vřelo to tam i bez toho, aniž by to byl poslední den v roce. V tomto Němce dost obdivuju. Ale jinak jsem vlastenec každým coulem, hrdý na Česko. Tak třeba když v nějakém americkém filmu řekl hlavní hrdina, filmová hvězda první velikosti, slovo „Česká republika“ nebo „Praha“, tak mě vždy moc potěšilo, že se o naší malé zemičce ví a mluví. Nejlépe v dobrém světle. Anebo když v zahraničních filmech hrají naši skvělí herci, třeba Roden, Táborský, Dolly Buster…no…ta zrovna ne. BRAZÍLIE Na vojně jsem letěl čtyřikrát letadlem. Malou vojenskou andulou, se kterou si kdejaký nadýchaný obláček dělal, co chtěl. Samé propady a prudká naklánění, samé nepříjemné turbulence. Andula se třepala jak žebřiňák na kočičích hlavách, až jsem měl obavy, že v ní povolí všechny šroubky a mně vypadají ze zubů