Nazdar, chlapi aneb Mařenko, řekni Ř

ho totiž požádal, ať mi pošle medicínu, bo mi došla. Přibalil mi k tomu ještě nějaké pochutiny, ať nestrádám, a celý balík vystlal čerstvými novinami a časopisy. To mi udělalo také velikou radost. Po dlouhé době jsem si mohl přečíst, co je nového.

Když jsem v nich listoval, přišla mi na mysl jedna věc. Říkám tomu „Akta X“ v Čechách.

Tak třeba záhada číslo jedna - nikdo nečte Blesk. Každý to alespoň o sobě tvrdí, že je to bulvár, který by si nikdy nekoupil, a přitom je Blesk nejčtenější deník. Nikdo se nekouká na Novu a přitom má Nova nejvyšší sledovanost. Nikdo nemá rád americké filmy, bo to je podle nich brak, a přitom na americké filmy chodí plná kina návštěvníků.

Další „Akta X“ jsou z našich kuchyní. Skoro každá ženská chce mít doma svého chlapa pod pantoflem.

Ale ani její nejlepší kamarádka ji nesmí říct, že je její chlap podpantoflák. Skoro každá ženská chce mít pořád a ve všem pravdu. Ale nikdy ji to nesmíte říct, že má vždycky pravdu. Skoro každá ženská chce mít vždy a vše podle svého. Ale nikdy ji to nesmíte říct, že je všechno podle ní. Skoro každá ženská se chlubí, že se v dětství nejraději hrála s klukama, protože si s nimi více rozuměla, že je naštěstí po tatínkovi a né po své matce, a pak, v dospělosti, že se ji lépe dělá v mužském, anebo alespoň ve smíšeném kolektivu, než na dílně nebo v kanclu se samými ženami. Hned na to ale bude tvrdit, že chlapi jsou jen lépe vycvičená a ochočená zvířata.

Samozřejmě, že ženské najdou mnohokrát „Akta X“ i na nás chlapech a určitě budou mít i ony kus pravdy.

Tak třeba…

Zrovna mě nic nenapadá.

A další záhada: podle průzkumu je 60% chlapů nevěrných, ale jen 30% žen. Když si uvědomíme, že jsou jen 4% teploušů, tak mi vychází, že tu někdo lže. Buď je teploušů minimálně dalších 50%, anebo těch 30% ženských je k dispozici těm 60%-ům chlapů, nebo těch nevěrných žen je daleko víc anebo těch nevěrných chlapů je daleko méně. Kde je pravda, chlapi? Já nevím.

Také mě zaráží, že spousta lidí považuje sledování háčka nebo-li hororu v televizi za normální věc, ale dívat se na éčko - erotický film je podle nich úchylné. Tož nevím. Mně příjde daleko normálnější a příjemnější, když z chlapa stříká semeno, než když z něj stříká krev. Co se mně má na hororu líbit? Že tam někdo někoho chce zabít? Nahání ho s nožem, sekerou nebo sekáčkem na led – to má být normální? Dívat se, jak se někdo hrůzou nemůže ani pohnout, v očích má děs a běs…asi nejsem normální, ale mě se víc líbí pohled na krásné nahé dívčí a ženské tělo.

V erotickém filmu si to oba aktéři užívají, kdežto v hororu si to „užívá“ jen jeden, většinou nějaký pošahaný magor, právě na úkor oběti. V éčku dochází mezi dvěma lidmi k tomu nejkrásnějšímu, co člověka na světě může potkat – k orgasmu. V háčku zase k tomu nejhoršímu – ke smrti. V éčku jsou většinou krásní, zdraví lidé, nádherné prostředí, pěkně vkusně zařízené pokoje, kanceláře, domečky. V háčku ponuré tmavé zakoutí nahánějící hrůzu. Tak nevím, co je pro člověka přirozenější. Asi jsem fakt Průša.

Kdysi jsem si dal tu práci a počítal jsem, kolik bude v televizi mrtvol. Během jedné hodiny jsem jich napočítal patnáct. To jsem se nekoukal na žádný válečný film, ale přepínal různými kanály. Násilí je v telce přespříliš. Jaký to má dopad na děti, nechci ani domyslet. Rodiče, kdyby se rozkrájeli, tak nejsou schopní od toho děti uchránit. To by museli vyhodit televizi i počítač do koše. Anebo u nich pořád sedět, což nejde.

Celý svět se mi zdá chvilkami naruby. No nic, to nevyřeším, už o tom nebudu raději ani přemýšlet. Konec bilancování, je Silvestr. Tradáááá.

Márovi jsem nevolal. Zatímco Slávek a Adam nesnášejí sms-ky a raději přímo hovoří, Marek to má přesně naopak. Nerad se vykecává, raději píše. Né nadarmo je spisovatel. Kolikrát jsme si s Márou prohodili během chvilky i dvacet sms-ek. Tak trochu nás tyto zprávičky vracely do školních lavic a připomínaly dobu, kdy jsme si v hodině psali kraviny na papírky a posílali si je mezi lavicema. Ale žádné sprosťárny, jednou mi to stačilo. Z Německa jsem bohužel díky vysoké ceně Márovi moc sms-ek neposlal. Tak mě napadlo, že mu pošlu dopis.

Nazdar, Pisálku.

Jak se máš? Já se mám dobře. Napiš.

Standa Fé P.S. Píšu si deník. Posílám Ti úryvek. Můžeš si ho přečíst: První den v Německu jsem se procházel po městě. Prší.

Druhý den v Německu jsem se procházel po městě. Prší a fouká studený vítr.

Třetí den v Německu jsem se procházel po městě. Prší a fouká studený vítr. Je mi zima.