Nazdar, chlapi aneb Mařenko, řekni Ř

můžete porvat smíchy, ikdyž jej slyšíte už popáté. A Depejrakovi ty holky žraly úplně všechno.

Diskžokejovi samozřejmě neuniklo naše synchronní tančení, tak si asi řekl, že nás převeze anebo chtěl zjistit naši sexuální orientaci a s takovým potměšilým úsměvem a upřeným pohledem na nás dva pustil ploužák. Koukli jsme s Depejrakem na sebe, uchichtli se, zavrtěli hlavami, že teda ploužák spolu rozhodně tančit nebudeme. „Já…mít…nyní…pauza. Pak…opět…tančit,“ nechal jsem Depejraka napospas jeho ctitelkám.

Tančením mi vyschlo v krku, takže jsem oddych docela přivítal a šel si sednout. „Tak kde máš kamarády? Manželky je nechtěly s tebou pustit na pivo?“ uslyšel jsem znenadání krásnou češtinu a ucítil přátelské poplácání na zádech. Skoro jsem se bál otočit, že se mi to jen zdá. Vteřinu dvě jsem setrval a pak pomalu otočil hlavu. Nade mnou stál od ucha k uchu usmátý Depejrak a ukazoval na prázdné židle. „To naštve, když se na tě kamarádi vykašlou, co?“ nepřestal rýpat. Moc dobře věděl, že jsem v hospodě sám. „Ty umíš česky?“ zeptal jsem se a musel jsem vypadat asi dost přihlouple. „Češi většinou umí česky,“ nepřestal se usmívat. „Ty jsi Čech? Tak to je síla,“ nemohl jsem tomu pořád uvěřit. Chlapi, já neslyšel češtinu od telefonátu se Slávkem skoro dva měsíce. Zněla mi v uších jak rajská hudba. „Sedni si. Dáš si pivo? Já mám piv…,“ mávl jsem rukou jako že pivo fakt není pro mě žádný problém. „No vidím, vidím. Pít tři piva naráz, to jsem ještě neviděl. Máš v tom pepř?“ rozchechtal se Také jsem se rozesmál. „Chtěl jsem si koupit jen jedno malé pivo, ale že se „malé“ řekne „klajne“ jsem si vzpomněl, až když jsem se posadil. Teď vypadám jak největší notorik. Ještě že mě tu nikdo nezná. Teda kromě tebe. Ty mě vlastně také ještě neznáš, promiň, Standa. Standa Fojtů.“ „Petr.“ „Petr Depejraků,“ doplnil jsem ho s úsměvem a poukázal na jeho jizvu. Na sto procent jsem věděl, že se nenaštve. Přesně tak, nenaštval se. Jen se také usmál. „Také jsi dal jedné holce ve školce pusu?“ zeptal jsem se.

Zatvářil se zcela nechápavě. „Ve školce jsem dal jednomu děvčátku pusu. Strašně moc se mi to líbilo. Jí se to ale nelíbilo vůbec, tak mě do krve poškrábala přesně na tom místě, co máš ty jizvu. Moji kamarádi ji za to pak, chudáka holku, zmlátili. To bylo poprvé a naposledy v životě, co jsem měl své bodygardy.“ „Já myslel, že řekneš: To bylo poprvé a naposled v životě, co jsem se líbal,“ doplnil mě se smíchem Depejrak a pokračoval. „Tu jizvu mám od dětství. Ale ne od holky. Byla to nehoda.“ Poslední větu řekl dost zasmušile. Pochopil jsem, že se o tom nechce bavit, takže jsem víc nevyzvídal. Když bude chtít, tak mi o tom třeba řekne někdy sám. „Kde ses´ tu vzal? Ty tady pracuješ? Ty tady bydlíš? Ty se tady léčíš v lázních? Anebo jsi tu jen na výletě?“ otázky se ze mě jen sypaly. „Blbost. To bys´ tu neměl tolik známých,“ odpověděl jsem si na poslední otázku sám. „Neléčím se tady, nepracuju tady, občas tu přespím, kde se mi zrovna naskytne příležitost,“ zamával na jednu z jeho tanečnic, takže mi bylo jasné, jakou příležitost má na mysli. „Do Bad Sodenu přilétám tak pětkrát za rok z Brazílie. Na pár dní si odpočinout a pak se vracím zpátky.“ Hmmm. Brazílie. Tak to je v háji. Přepadl mě smutek. Mohl jsem mít s kým chodit na pivo a poklábosit, ale můj nový kámoš mi zase zmizí. Škoda. Hlavou mi ale rychlostí blesku projela myšlenka na Majku a smutek mě přešel. „A v Brazílii děláš co? Hraješ fotbal za starší pány Flamenga?“ Brazílii mám jednoznačně a neodmyslitelně svázanou s fotbalem, tak jsem se pokusil zavtipkovat. „Já ještě nejsem tak starý, abych hrál za seniory. Ale Flamengo jsi trefil, tomu fandím. Bydlím v Rio de Janeiru, mám tam kancelář.“ „Flamengo bych chtěl někdy vidět hrát na vlastní oči. Chodíš na jejich zápasy?“ „Několikrát jsem se byl podívat. Když hráli se Santosem, s Corinthians, s Fluminense. A pak také na zápasy Copa Libertadores. Znáš to? To je něco jako v Evropě Liga mistrů.“ „Jo, znám. Fotbal trochu sleduju. A z té jihoamerické Ligy mistrů jsi byl na které zápasy?“ „Když hráli naši, myslím tím jako Flamengo, s Boca Juniors, River Plate, Colo Colo Santiago...“ „To jsou mančafty z Argentiny,“ skočil jsem Petrovi do řeči, abych se také trochu podílel na rozhovoru o tomto velkém fotbalovém světě, který mi zůstane navždy zapovězený. „Jo, to jsou Argentinci. Mezi nimi je vždy velká řevnivost. Brazílie a Argentina. Pořád se hádají, kdo je z