Depejrak jim vysvětlil, že jim nerozumím, že nejsem zdejší. Pako, já jsem přece všudezdejší, jako babka kořenářka. A pak začaly pravé taneční orgie.
Hele, chlapi, některé hudební vsuvky berte s rezervou, jo? S mým tanečním kolegou jsme se navzájem napodobovali, doplňovali, snažili se tančit synchronně, pořád jsme vymýšleli něco, čím bychom pobavili přítomné dívčiny. Občas jsme použili prvky ze swingu, twistu, rokenrolu, dokonce i charlestonu. Napadl mě i bam, bo mně hlavou bleskla vzpomínka na vojnu. Gumáci nám chtěli zpříjemnit vojnu, tak uspořádali diskotéku přímo v kasárnách ve štábní budově. Slíbili nám, že večer přijdou děvčata z místního internátu. Přípravu měla na starost krásná třicetiletá poručice Helenka. Na vojně je sice každá baba krásná, ale toto byl opravdu výstavní kus. Helenka pouštěla z přineseného kazeťáku písničky, aby vyzkoušela, jak to bude v hale večer znít. My jsme mezitím upravovali stoly a dělali výzdobu. Po chvilce dostala poručice chuť si zatančit, ale nikomu se zatím nechtělo. Ono také tančit v uniformě není žádná sláva. Možná tak polku, valčík, ale ne disko. Na to musí být trochu jiné oblečení. A hlavně přítmí a ne denní světlo. Poručice se najednou zeptala, jestli někdo neumí bam. Rozhlíželi jsme se po sobě, nikdo se nepřihlásil, někteří dokonce ani nevěděli, že takový tanec existuje. Nesměle jsem udělal dva kroky vpřed. Očividně ji potěšilo, že má partnera na tanec. Znáte, chlapi, bam? Stáli jsme s poručicí čelem proti sobě, krok od sebe. Předkročili jsme oba dva pravou nohou a vnitřní stranou kolena jsme o sebe ťukli. Nohu jsme stáhli, poskočili a udělali to samé levou nohou. Znovu jsme poskočili, naklonili se trupem k sobě a ťukli o sebe pravým ramenem, poskočili a ťukli levým ramenem. Samozřejmě že se přitom vlníme celým tělem, že nejsme jak dřeváci, kteří o sebe jenom ťukají. Teď pozor, změna. Poskočili jsme tak, abychom stáli k sobě bokem. Ona otočená na jednu stranu, já na druhou, a zadky, tedy spíše pravými boky, jsme znovu udělali bam. Znovu jsme poskočili … a tady jsem udělal chybu. Po poskočení jsme měli být oba dva k sobě otočení zády a bouchat o sebe zadky. Jenže já se k ní omylem otočil čelem. Poručice o tom nevěděla, zadečkem tedy pokračovala v pohybech a já vlastně také. Takže jsme za bílého dne uprostřed tanečního parketu před třicítkou nadržených vojáků předváděli pohyby jako při … však víte, při čem. Možná by si toho ta kočka ani nevšimla, jenže jak jsem uviděl před sebou její krásnou prdelku napasovanou v přiléhavé sukni, nahrnula se mi krev nejen do hlavy, oběma rukama jsem ji chytil za zadek a „přirážel“. Taková příležitost by se totiž vůbec nemusela opakovat. To už ji samozřejmě neuniklo, zčervenala a moc nechybělo, aby mi dala facku. Nakonec ale zachovala dekorum. V tanci jsme už pak nepokračovali. Stoupl jsem si zpátky k vojákům a jeden mazák mě hned zaúkoloval. „Ten taniec ma naučíš, dobre? Ty jeden pojebaný zobák.“ Jo závist je sviňa. Večer místo slíbených třiceti holek, přišly jen tři a to dcery gumáků, které to doma asi dostaly rozkazem. Vojáci byli samozřejmě dost zklamaní. Mně osobně to byla putna, měl jsem tanečnici zajištěnou a to poručici Helenku, která mě při nejbližší příležitosti vyhledala a řekla, že když jsme si spolu jednou zatančili, tak bychom mohli spolu tančit i nadále a třeba i trochu pokecat. Při představě, jaký dostanu od mazáků kartáč, jsem se zapotil. Marně jsem se snažil vysvětlit ji, že jsou tady služebně starší vojáci, kteří určitě umí lépe tančit. Nedala jinak, než že to musím být já. A pak…Kasárna se zachvěla. Chlapi, to byla paráda!!! Byl jsem vždy na starší, takže si jistě dovedete představit ten ráj, co jsem prožil. Na základce v první třídě se mi líbily osmačky, na průmce v prváku se mi líbily čtvrťačky, ve čtvrťáku jsem toužil po profesorkách, v jednadvaceti po vojně jsem obšťastňoval třicítky, teď se mi líbí čtyřicítky. Tak mě napadá, že si v devadesáti asi moc nezadrbu. Ale pojďme zpátky do Irského pubu. Hele, rým, všimli jste si? Jinak bych tak hanlivé a sprosté slovo nikdy nepoužil. Od vyššího věku prý chlap zase začne toužit po mladších holkách. Ještě že tak. Kde bych v devadesáti letech sháněl nějaké stodesítky? Leda tak v autobazaru. Takže jsem od bamu upustil. Snad největší úspěch jsme u holek zaznamenali, když se Depejrak najednou zastavil v takovém vachrlatém nepřirozeném zkoprnělém postoji, kdy se mu nepohnul ani jeden sval, přestal tancovat, a jen hlavou do rytmu kroutil ze stranu na stranu, nahoru, dolů, jak pejsek – hračka na zadním sedadle v autě tak oblíbená v dřívějších dobách. Kdyby to udělal kdokoliv jiný, tak by ho všichni měli za trapáka. Jenže u Depejraka to všechny baby braly jako nejlepší taneční kreaci. Jojo, chlapi, je to to samé jak s vtipem. Když ho vypráví někdo, koho nemusíte, tak se ani nepousmějete. Ale když ten samý vtip vypráví někdo, koho baštíte, tak se