Bulletin ČHS 1/2009

Bulletin ČHS 1/2009

Obsah Třetí kosmická v akváriu? ....................................................................................................................................... 1 Sri Lanka 2003 ........................................................................................................................................................ 3

Bulletin ČHS 1/2009

Třetí kosmická v akváriu?

Moje diplomová práce se jmenovala „ Rybovody a zařízení umoţňující tah ryb na přehradách“. V jednom materiálu, který jsem studoval, psala nejmenovaná veličina socialistické biologie, ţe lososovité ryby mají při pokusech o překonání peřejí a vodopádů zrychlení 9600 m za sekundu. Nevím, jak to měřili či spíše vypočítávali, ale na připojeném obrázku byl losos s „přilepeným“ lankem vedoucím přes kladku do skříňky, ve které byl asi tajný přístroj na měření zrychlení. Měření času systémem TAG Hujer, Omegera, nebo nejrychlejší hodinky světa RAKETA tímto dokázalo, ţe ryby udrţí toto zrychlení pouze 1/60 sekundy a tudíţ se nemůţou motat v dráze sondě Pioneer a špionáţním druţicím. A to ještě neznali sovětští vědci ryby rodu Rivulus. Je chyba, ţe tyhle potvůrky jsou tak malé, ţe kaţdé nalepení měřícího lanka by je odnaučilo plavat.

Kdyby si zachovali poměr své rychlosti k velikosti a trochu by narostli, asi by lovili třetí kosmickou mouchy, brouky, letadla a sputniky.

Někdy se mi stává, kdyţ udělám rychlejší pohyb u akvária, ţe je více ryb ve vzduchu neţ ve vodě. Prostě jsem se zamiloval do rychlosti. Nejlepší na rivulech je jejich skrytá energie – alespoň mně se líbí.

Nikdy neplavou houfně v nádrţi z jednoho rohu do druhého, kdyţ loví je to bleskurychlá akce na krátkou vzdálenost a kdyţ se jim ve vodě nelíbí, jednoduše si vyskočí a leţí na listu nad hladinou anebo přilepení na krycím skle. Námluvy většiny druhů jsou taky tak nějak uspěchané. Sameček se předvede, roztáhne ploutve, zívne, dloubne do báby a oba zmizí na pár sekund v rostlinách nebo se přitisknou k substrátu dna. Většinu dne však visí ve vodě v typickém tvaru nedokonalého písmena C. Hlava nahoru, ocasní ploutev mírně svěšená. Visí Rivulus agilae a sledují okolí. Potenciální kořist je bleskově uchvácena a jako u ţraloků – nejdřív ochutnáme, pak seţereme.

Voda, ve které ţijí je z devadesáti procent úplně bez planktonu, čirá bez zákalů, rostlin, převáţně kyselá a téměř nevodivá. Biotopní akvárium, by se nám asi nelíbilo. Např. domov nejkrásnějších druhů Rivulus xiphidius, Rivulus frenatus a Rivulus cladophorus je čistá voda s kamenitým dnem bez rostlin. Rivulus agilae a Rivulus geayi ţijí v zaplavovaných lesích mezi spadaným listím a bilogickými odpady. Rivulus cladophorus nemá rád slunce. Ţije v zastíněných tocích nad hranicí rozšíření (částečně se jejich lokality překrývají) Rivulus xiphidius.

Podobně co se týče dna a rostlin, jsou na tom i ostatní druhy z Brazílie, Kostariky, Peru a vlastně všechny populace ve všech lokalitách Jiţní a Střední Ameriky. Rozdíly v kvalitě vody, teplotě a výšce vodního sloupce jsou pak individuální. Rod Rivulus má kromě svých nesporných skokanských kvalit i jednu výjimečnost. Rivulus marmoratus ţijící v Belize (Britský Honduras) je hermafrodit. Supr. Dva se potkají a zaţijí krátký muţský a dlouhý ţenský orgasmus. Rozejdou se a kaţdý má svou rodinu.

Co se týče rozmnoţování, v přírodě, v důsledku absence rostlin, kladou rivulové jikry do dna. Jestli je kamenité, jsou to zbytky rostlin nebo písek, prostě do dna. My jsme je však naučili pouţívat třecí mopy, jávský mech, rašelinu a podobné náhraţky a funguje to. U převáţné většiny druhů nedochází k vysychání jejich lokalit, ale nic není problém. Kdyţ se jikry vyberou, dají do rašeliny a pak po 14 aţ 21 dnech zalijí, líhnou se všechny ryby naráz. (výhoda pro obchod) Tak dělají Rivulus xiphidius a Rivulus agilae např mí přátelé Karl Steinkühler a Marco Endruweit, Rivulus cladophorus, Rivulus caudomarginatus podobně „produkují“ Christoph Samborski a Jean Paul Ciceron. My ostatní (Richard Mattes, Jack Laird, Wim Suyker a moje maličkost) se snaţíme dělat ryby neprůmyslně, extensivně. (Myslím, je to hlavně nedostatek Rivulus agilae času, ţe denně nevybíráme nakladené jikry.) Kdyţ vidím, ţe v nádrţi plave něco malého, odlovím rodičovský pár a čekám, kolik se toho vylíhne. V přírodě se občas stane, ţe některá lokalita začne vysychat a jikry zůstanou v substrátu. Evoluce zařídila, ţe i dospělci mají šanci. Sergej Bubka pravděpodobně odkoukal jejich techniku skoků a stal se tak na dlouhé roky neporazitelným. Traduje se, ţe např. Rivulus agilae dokáţe „odhopsat“ z jedné louţe do druhé i několik desítek metrů.

Celkem tomu věřím, uţ jsem našel takového sebevraha 10 m od akvária a nevím, jestli uţ náhodou nebyl na zpáteční cestě.

Kaţdá skulinka na krycím skle je potencionální brána k provedení průzkumu. Avšak pozor. Kdyţ ryby moc skáčou, nebo jsou přilepené ke krycímu sklu, je něco s kvalitou vody. Někdy uţ bývá pozdě. Všiml jsem si při odjezdu do práce, ţe mimo vodu je 5 ks Rivulus xiphidius. Ostatní se tvářili normálně, tak jsem kontrolu odloţil na odpoledne. Při večerním návratu mně mohli křísit. Přeţili jen ti, co se nalepili na sklo. pH v nádrţi bylo sníţené na 3,4. Holt rašelina byla moc kyselá a vzduchování silné.

Co se týče potravních nároků, je to trochu problém. Co se nepohybuje a tudíţ se na to nedá provést bleskurychlý výpad, není hodné naší pozornosti. V přírodě je v ţaludcích ryb pouze hmyz. Mravenci, brouci, mušky, jepice a podobná havěť, která má zaručeno, ţe při pádu do vody nezahyne utonutím. Co ţere potěr to je záhadou. Christoph Samborski tvrdí, ţe by to mohl být pyl, ale nikdo to ještě nezkoumal. V našich nádrţích začínáme u malých druhů rivulů nálevníkem a postupně přecházíme na ţábronoţku, cyklop a pak 1

Bulletin ČHS 1/2009 drosofily. U větších druhů (Rivulus uropthalmus, Rivulus magdalenae, Rivulus tenuis) zčínáme rovnou ţábronoţkou. Larvy hmyzu jako patentky, koretry, nebo larvy komárů jsou samozřejmě pozřeny v jakémkoliv mnoţství ţivé i mraţené. (mraţené jen při pohybu, kdyţ padnou ke dnu, stávají se kořistí krevet). Christophovu teorii o pylu rostlin podporuje i krmení suchou potravou. Potěr evidentně baští i Tetra micromin vznášející se ve vodě. Nitěnky chutnají taky, ale moc to nepřeháním vzhledem na „ přeţrání“ a nehezký tvar těla takhle nakrmených rivulů (je zajímavé, ţe po koretrách, patentkách nebo culexech se ryby tak „nenafouknou“).

Kdyţ to shrnu, jsou Rivulové jedni z nejzajímavějších tvorů na naší planetě. Pro mě i jedni z nejhezčích.

Zatím není ţádna z těchto ryb na seznamu CITES, ale např. Francouzská vláda omezila počet vyváţených ryb z Francouzské Guayany na 150 ks na osobu. Doufám, ţe se nám podaří mnoţit i některé problematické druhy a importy se sníţí na minimum. Je jen dobře, ţe rivulové nejsou vzhledem na svoje vlastnosti a nízkou „porodnost“ na vrcholu zájmu obchodníků se vším ţivým.

Ing. Vlado Fábry

2

Bulletin ČHS 1/2009

Sri Lanka 2003 Prosinec 2003. Po 16 hodinách v Boeningu 747 společnosti Thomas Cook, přistáváme v Kolombu, hlavním městě Sri Lanky. Mezipřistání v Ománu moc odpočinku skrouceným zádům nepřineslo tak doufáme, ţe cesta autobusem do Hikkaduwy bude trochu pohodlnější. Po třech hodinách v „teoreticky“ klimatizovaném dopravním prostředku, jsme si uvědomili, ţe jsme rozmazlení, pohodlní spratci. Na 99 km dlouhé cestě jsme potkávali autobusy, auta, náklaďáky Tuk-tuky, cyklisty, koně, vozy a jiná přibliţovala značně zaplněná lidmi, ovocem, kuřaty a spoustou neidentifikovatelného nákladu. Převládala vozidla indické společnosti TATA, japonské ISUZU, Mazda a samozřejmě Korejské Daewo. Rychlost přesunu byla tak 30 km/hod. Všichni se usmívali, troubili, předjíţděli se v zatáčkách, na horizontu, ve vesnici… Kdyţ na silnici leţel pes, zastavili, počkali na průjezd protijedoucích vozidel a zvíře bez klení, s úsměvem objeli. (Asi jsou všichni v klubu ochránců zvířat.)

Konečně Reefcomber Beach Hotel. Vlastní pláţ, bazén a fungující klimatizace. Fantastický ţivotabudič – zázvorové pivo + místní alkohol vzezření a chuti jako koňak s wiskou (42%). Po namíchání 3 : 1 v místním baru jsem se začal na svět koukat optimističtěji. Po pěti „kombinacích“ jsem z barmana vydoloval všechny informace o akvarijních (nekonzumních) rybách v okolí. V okruhu cca 8 km od hotelu se nacházejí Modrá a Zelená laguna.

Jsou to jezera s brakickou vodou kaţdé o rozloze kolem 5 km2. Na Blue Lagoon ještě moc turistického průmyslu nedorazilo. Byla to opravdu divočina. Piroga s vahadlem a dvěma veslujícími Sinhálci byla jediná na vodní ploše. Plavili jsme se kolem břehu a hledali něco co má ţábry. Kamera ve vodotěsném pouzdře byla zbytečná, vzhledem na úţasnou asi 50 cm viditelnost. Po 15 min tichého veslování mně „háček“ upozornil na „ něco „ ve větvích. V duchu jsem ho někam poslal – „hledám ryby Ty exote, Siesta ne ptáky“, pak jsem zaostřil! Na větvi cca 2 m nad vodou leţel varan.

Velikost varana komodského sice nedosahoval, ale ty dva metry šedohnědého zvířete se ţlutými skvrnami bylo aţ aţ. Vyrušovat se nenechal. Šťouch veslem ho poslal do vodního prostředí. Neslušně na nás vyplázl rozeklaný jazyk, jakobsonovy orgány zaregistrovali v piroze Homo sapiens Aquaristus, tak plaval v pohodě beze strachu a paniky 40 cm před přídí našeho Titanicu do spleti mangrovových kořenů a bez zamávání zmizel. V průběhu pobytu jsme viděli ještě spousty varanů, jeden se dokonce občas zastavil v hotelové restauraci na snídani. Evidentně mu chutnali párky, vajíčka a kousky kuřete.

Při sledování ţivota v kořenech mangrove jsme konečně uviděli něco co mnělo šupiny. Voda u kořenů byla relativně čistá.(hloubka byla tak 50 cm, takţe jsme viděli aţ na dno) V kořenech se proháněli ryby, které jsem později identifikoval jako Oryzias sp. Andaman blue Eye. Voda měla teplotu 28 o C, pH 6,8 a vodivost 720 μS. (za pár dnů jsem ty samé ryby našel v mokřadech řeky Gin Ganga ve sladké vodě s teplotou 30 o C, pH 6,5 a vodivost 120 μS). Společnost Oryziasů tvořili asi 6 cm dlouhé hlavačky (v literatuře nenalezené) a krevety. Ţivočichy byli v typické mramorované kombinaci barev. Kdyţ se nehýbali, nebyli vidět. Mimikry jak námořní pěchota (samozřejmě Oryziasy byli neustále v pohybu a jejich modré oči zářili jak neonové reklamní nápisy).

Další pobyt na tomto nádherném ostrově byl zpestřen seznámením s pánem Lionelem Rupasinghe Wijewardanem. Stal se naším průvodcem po zbytek pobytu, seznámil nás se svou rodinou, přáteli a zorganizoval návštěvu vnitrozemí. Tam mněli být vysněné Aplocheilus pardus, Aplocheilus day day, Aplocheilus day werneri a Aplocheilus blockii.

Pátý den našeho pobytu na ostrově jsme vyrazili. Po povinné návštěvě v sloním sirotčinci nedaleko Avissawelly jsme se dověděli, ţe na Sri Lance mají 24 druhů banánů, asi 18 druhů manga Kalu Ganga Sloní škola a ananasy, které jíme na hotelu, jsou uţ špatné, neboť jsou více neţ 5 hod utrţené!!! Ale vraťme se od exportních problémů dovozců ovoce k realitě. Čekala na nás botanická zahrada města Kandy. Prostě paráda. Představte si 300 ha pozemek, na kterém se „tísní“ tolik druhů rostlin, ţe vám z toho prochází zrak. Jen kvetoucích druhů orchidejí bylo 338. Botanická zahrada je z jedné strany ohraničena řekou a ze dvou stran neupravenou dţunglí. Přední, přístupová část, je tvořená komunikací a parkovištěm návštěv. V zahradě si na jednom stromě vesele viselo hejno kaloňů, čítající 3

Bulletin ČHS 1/2009 odhadem tak 200 jedinců, viděli jsme 15 cm velikého škorpiona a „uţovku“ asi 2 m dlouhou. Škorpiona nám zřízenec zahrady ulovil, takţe jsme ho viděli „hodně“ z blízka. A pak jsme zaţili šok. V okrasných jezírkách jsme čekali koi kapry, zlaté karasy a jiné ozdoby. Nalezl jsem však africké cichlidy z rodu Tilapia v různých velikostech. Nejsem jejich nepřítelem, ale tady mi vadili asi stejně, jako alej palem darovaných Sri Lanské socialistické republice Kubánskou socialistickou republikou. Stejný problém byl i v jezeře v centru města.

Sbohem původní fauna. Doufám, ţe se přemnoţí něco, co bude ty potvory ţrát. První Alocheilusy jsem uviděl následující den v řece Kalu Ganga pod vodopády nedaleko města Nuwara Eliya. Řeka se vyřítila z hor a její tok se uklidnil. Ze svahů zmizely čajové plantáţe a vegetace kolem toku se změnila z monokulturní čajovníkové na tropickou dţungli. Stále ještě mněla v některých úsecích vysoké břehy pospojované vysutými lanovými lávkami, ale uţ se objevovali meandry s porostem Cryptocoryne becketii, undulata, wendtii, thweitesii. Nejvíc porůstala břehy Blyxa echinosperma. Někdy bylo na první pohled těţko rozeznat co je tráva a co Blyxa.

Ve stromech na břehu, kolem cesty a na střechách domů se pohybovaly opice. V téměř stojaté vodě se proháněli a lovili ryby druhu Aplocheilus blockii. (Po zbytek pobytu jsem jiné Aplocheilusy neviděl.)

V místech, kde byli skály a hlubší voda, ţili černí šneci tvarem ulity podobní ampuláriím. Voda v této lokalitě měla teplotu jen 23 o C, pH 7 a vodivost 300 μS. Na neštěstí hotel Reefcomber Beach má centrální klimatizaci, kterou management objektu asi kvůli úspoře energie přes den vypínal. A tak i kdyţ jsem dvakrát denně dolíval vodu, nezabránil jsem jejímu přehřátí na 37 oC. Ryby a šneci vydrţeli 5 dní. Smutek jsem zaţehnával návštěvou dolu na drahé kameny, dobrodruţnou cestou vlakem, návštěvou ţelví farmy a plavbou po Green Lagoon na motorovém člunu (bez ambic na lovení ryb).

Na počátku našeho pobytu jsme s Lionelem navštívili potápěčské základny Splash Dive Centre a Poseidon Diving Station. Domluvil jsem si pár ponorů a tak konečně došlo i na podvodní kameru.

Zanořili jsme se na Goda Gala, Hikkaduwa Gala, Cave a Kirala Gala. Viditelnost do hloubky 15 metrů byla mizerná (max 10 m.) Pod touto hloubkou bylo sice míň tvrdých Indický oceán korálů, ale ţivot jak má být. Viditelnost v hloubce 30 m dosahovala 20 aţ 30 m. Dno tvořili skály velikosti kloubových autobusů. Některé leţely, jiné stály, při čemţ jejich vrcholky dosahovaly aţ 10 m pod hladinu. Hejna ryb rodu Odonus niger (Trigger Fisch) dosahovala stovky kusů. Hojně se vyskytovali Picasso Fisch (Balistes bursa) a nádherné hranáče rodu Ostracion. Nacházeli jsme langusty, krevety, murény. Nadchli mně nahoţábrí plţi rodu Chromodoris.

S manţelkou jsme objevili nádherný exemplář jeţovky Phylacanthus imperialis. Měkké koráli se v silných proudech vlnili ne sice v celistvých porostech, ale za to dosahovali enormních rozměrů.

Po nasvícení jsem konstatoval, ţe tak sytá fialová se na suchu jen tak nevidí Moře je tu co se druhů týče chudší neţ jiné lokality na Zemi, ale má taky svůj půvab (kolem Galle je archeologické pásmo s četnými vraky lodí, některé uţ od 15. století).

Oryzias sp. Andaman - Hikkaduwa Dva dny před odletem jsem se vypravil na loveckou výpravu.

Potřeba nalovení krásných halančíků u mne dosahovala výše zlaté horečky na „Klondajku“ (drahé kameny ze Sri Lanky jsou taky významným vývozním artiklem). Pěšky s batůţkem, monofilovou síťkou, kamerou a lahví vody jsem vyšel asi 2 km do vnitrozemí. Za Hikkaduwou začínali na březích Gin Gangy rýţová pole a zarostené mokřady.

Gin Ganga byla cca 3 km před ústím do moře zregulovaná a prakticky slouţila jen jako zavlaţovací kanál. První ryby jsem zaregistroval uţ v Hikkaduwě, ale nechtěl jsem dělat divadlo pro domorodce (děti za námi běhali s výkřiky bon, bon Mister).

V mokřadech za vesnicí jsem rozbalil nádobíčko. Nafilmované černé kraby, zářivé oči oryziasů, bílé volavky a statní vodní buvoli patří k hezčím vzpomínkám na Sri Lanku. Po zahájení lovu se u mě zastavil kolemjdoucí Sinhálec. Chvíli mně pozoroval, pak vlezl do močálu Zelená laguna a za 10 min mi nalil do připravené nádoby cca 5 oryziasů, pár krevet a asi 3 hlavačky. Chvíli se ještě koukal, pak mi oznámil, ţe jde obědvat, zeptal se, jestli nemám cigaretu (nemám) zamával a s klidem se odporoučel. Vzpomněl jsem na arabské krajiny a pochopil podstatu byznysu. „Kdyţ se nevnucuješ, jdeš obědvat bez cigarety a bez peněz“. Za chvíli šli kolem další dva snědí hoši. Chvíli koukali na toho magora, co se brodí v baţině a nesadí rýţi, pak je zarazilo lovení ryb, které jsou na konzumaci moc malé, zasmáli se, podkasali sarongy a mněl sem je u sebe. Za 30 minut v klouzavém terénu v teplotě 33 oC jsem měl 37 ks oryziasů , 6 krevet a 5 hlavaček. Stačí!

4

Bulletin ČHS 1/2009 Ani se nezeptali, jestli mám cigaretu. Poplácali mně po ramenou, podali ruce, popřáli hezký den a se smíchem pokračovali v cestě. Ani jsme si nepokecali.

No a bylo to. 15 dní uběhlo. Pak jsem ještě zabalil pár řas pro Ivoše, dárky pro celou rodinu, zapečetil kufry a čekal na odvoz.

Při psaní těchhle řádků je mi smutno. Všichni víme, co se stalo. Zkoušel jsem telefonovat Lionelovi, Sunilovi a do Reefcomber Hotelu. Linky jsou hluché. O Hikkaduwě se nemluví, ale vesnice Ambalangoda v ústí Zelené laguny byla zničena…

V únoru 2009 jsem se do Hikkaduwy dovolal. Lionel je v pořádku.

Ing. Vlado Fábry

Západ slunce, Hikkaduwa

5