Antonín Tomáš Baťa by Call Brak

Obsah Články Baťa

Anna Schieblová

Tomáš Baťa

Jan Antonín Baťa

Tomáš Baťa ml.

Dějiny koncernu Baťa

Reference Zdroje článků a přispěvatelé

Zdroje obrázků, licence a přispěvatelé

Licence článků Licence

Baťa

Baťa Baťa

Právní forma

akciová společnost

Založeno

21. září 1894

Zakladatel

Antonín Baťa Tomáš Baťa Anna Baťová

Sídlo

Lausanne,

Klíčoví lidé

Thomas George Baťa

Švýcarsko

Počet zaměstnanců 49 324 (2000) Oficiální web

http:/ / www. bata. cz/

Tento článek pojednává o obuvnické firmě. Další významy jsou uvedeny v článku Baťa (rozcestník). Baťa je název velké české obuvnické firmy, kterou založili sourozenci Anna, Antonín a Tomáš Baťové ve Zlíně v září 1894.[1] Firma nesla až do změny právní subjektivity v roce 1931 jména obou bratrů. V roce 1939 jsou v důsledku politické situace slovenské závody vyčleněny pod „Baťa, Slovenská účastinná spoločnosť“ se sídlem v Šimonovanech. Český koncern Baťa zasahoval v okamžiku svého znárodnění do čtyřiceti výrobních odvětví.[2] K 1. lednu 1949 byly zlínské závody Baťa přejmenovány na Svit. Ze slovenské firmy Baťa vzniklo několik společností, výroba obuvi byla spojena se Závody 29. augusta (ZDA) v Partizánském. Po druhé světové válce byly Baťovy továrny v socialistických státech znárodněny, pobočky v kapitalistických státech byly řízeny z Kanady. Současná evropská centrála firmy je ve švýcarském Lausanne.[3] Centrála pro Českou republiku je opět ve Zlíně.

Baťa

Historie

Reklama firmy Baťa v polštině

V roce 1894 zahájili tři sourozenci Baťové – Anna, Antonín a Tomáš obuvnické podnikání ve firmě jménem A. Baťa.[4] V roce 1900 měla firma právní podobu veřejné společnosti a zaměstnávala 120 lidí, v roce 1908 se stal jediným majitelem firmy T. Baťa.[5] [6] Na počátku první světové války se Tomáši Baťovi podařilo získat zakázku od rakousko-uherské armády.[7] Firma měla z válečných dob víc zaměstnanců, než kolik s ohledem na odbyt potřebovala, což se Baťa pokusil spolu se zvyšující úvěrovou zadlužeností firmy překonat vnitřním úvěrovým systémem a zřízením podnikové banky.[8] Zlepšení situace přinesla akce Baťa drtí drahotu, při níž firma snížila cenu obuvi od 1. září 1922 na polovinu cen z jara roku 1922.[9] V roce 1924 byla zavedena spoluúčast na zisku a ztrátě a byla také započata výstavba moderních továrních budov s železobetonovým skeletem.[10] Pásová výroba byla po vzoru Henryho Forda zavedena v roce 1927 a již zanedlouho umožnila zvýšit výrobu o 58% procent při zvýšení počtu zaměstnanců o 35%.[11] V květnu 1931 se změnila dosavadní veřejná obchodní společnost T. & A. Baťa na Baťa, akciová společnost.[12]

I po tragické smrti Tomáše Bati při letecké havárii v červenci 1932 koncern pod vedením jeho nevlastního bratra Jana Antonína Bati expandoval, rozšiřoval výrobní obory o výrobu pneumatik, technické pryže, umělých vláken, hraček, kovoobráběcích strojů, pletacích strojů, letadel, jízdních kol.[13] Ke koncernu patřila i stavební výroba, pojišťovna Atlas, uhelné doly, 63 zahraničních společností, železniční trať Otrokovice - Vizovice, cestovní kancelář, vlastní doprava, letiště v Otrokovicích, obchodní domy, prodejny - cca 8 tisíc prodejen v tuzemsku a více než 8 tisíc v zahraničí, bytový fond, vlastní pole a lesy.[14] Koncern zaměstnával více než 67 000 zaměstnanců, z toho více než 25 000 v zahraničí.[15] Brzy po vzniku Protektorátu opustil zemi šéf koncernu Jan Antonín Baťa.[16] Již od roku 1938 budoval závod v Kanadě i jeho synovec Tomáš Jan Baťa.[17] Vedení podniku tak ve Zlíně tvořili Dominik Čipera, Hugo Vavrečka, František Malota a do své tragické smrti i Josef Hlavnička. Po druhé světové válce se vývoj podniku rozděluje. Zlínské závody byly, stejně jako ve zbytku zemí, kde se k moci dostali komunisté, znárodněny. Novým centrem Baťovy společnosti se stala Kanada.

Obchodní dům Baťa na Václavském náměstí z let 1927-9

Podnik Baťa ve Zlíně byl znárodněn zestátněním 27. října 1945.[18] A od 1. ledna 1949 fungoval jako Svit, národní podnik.[19] Firma Svit dodnes existuje. Baťa budoval nejen továrnu, ale také veškeré zázemí pro ni i zaměstnance. Suroviny sám vyráběl a bez prostředníků prodával, čímž šetřil na nákladech. Měl tedy vlastní koželužnu, firmu vyrábějící stroje a vlastnil pole i lesy. Pro zaměstnance budoval Baťovy domky (tehdy luxusní bydlení) a internáty, což bylo spolu s vysokými platy v továrně hlavní příčinou přílivu pracovních sil a expanze Zlína. Nechyběly ani školy pro budoucí zaměstnance, školky, a další služby. Celý Zlín byl budován podle jednotného funkcionalistického plánu architekta Františka Lydie Gahury s

Baťa

3 názvem Zahradní město. Rozvoj Zlína pokračoval i po smrti Tomáše Bati: za Jana je postavena správní budova, dostavěn obchodní dům a hotel, vznikají Studijní ústavy.

Představitelé • Baťa (1894 - 1945) • 1931 - 1932: Tomáš Baťa, šéf • 1932 - 1945: Jan Antonín Baťa, šéf • Baťa (1945 - 1948) a Svit (od 1949) • • • • • • • •

1945 - 1946: prozatímní správa 1946 - 1949: JUDr. Ivan Holý, ředitel 1949 - 1952: Jan Pištěk, ředitel 1952 - 1970: Karel Černoch, ředitel 1970 - 1973: Jaroslav Hruška, ředitel 1973 - 1982: RSDr. Ladislav Němec, ředitel 1982 - 1987: Ing. Josef Kadlec, ředitel 1987 - 1990: Ing. František Vodák, ředitel

• 1990 - 1997: Ing. Vladimír Lukavský, ředitel • 1997 - 2000: Mgr. Vlastimil Valenta, ředitel • řídící struktura po roce 2000 nepřehledná • Bata Shoe Organization (od 1945) • 1945 - 1984: Tomáš Jan Baťa, CEO • od 1984: Thomas George Baťa, CEO

Současnost V roce 1991 se (kanadská) firma Baťa vrátila do Zlína. V roce 2000 měla Bata Shoe Organization, jak se dnes firma nazývá, padesát výrobních závodů, devět koželužen, 4 743 prodejen, 49 324 zaměstnanců a působila v 68 zemích světa.[1] Společnost má dnes čtyři obchodní jednotky: Bata Europe se sídlem ve švýcarském Lausanne, Bata Asia Pacific-Africa se sídlem v Singapuru, Bata Latin America se sídlem v Ciudad de México a Bata North America se sídlem v kanadském Torontu [20]

Satelity

Obchodní dům Baťa z roku 1931 na Masarykově nám. v Ostravě.

Vlivem celních překážek koncern Baťa od konce dvacátých let budoval své zahraniční továrny, kde nechyběly ani typické Baťovy domky a budovy občanské vybavenosti. První ze zahraničních satelitů byl budován od roku 1929 ve švýcarském Möhlinu.[21] Právě na otevření této továrny Tomáš Baťa letěl 12. července 1932. Výstavba osad v Brazílii po začátku druhé světové války byla realizována již z iniciativy Jana Antonína Bati. • Seznam baťovských satelitů[22] [23] [24] • • • •

Česká republika: Napajedla, Otrokovice (Baťov), Sezimovo Ústí (Velký Dvůr), Třebíč (Borovina), Zruč nad Sázavou Slovensko: Partizánske (Baťovany), Svit, Nové Zámky, Bošany Belgie: Seneffre Brazílie: Anaurilândia, Batatuba, Batayporã, Bataguassu, Mariapolis, Indiana SP

Baťa

4 • • • • • • • • • •

Francie: Hellcourt (Bataville) Chile: Peñaflor Chorvatsko: Vukovar (Borovo Naselje) Indie: Kalkata (Batanagar), Bataganj Itálie: Veca Kanada: Batawa Maďarsko: Tiszaföldvár (Martfü) Nizozemsko: Best (Batadorp) Pákistán: Batapur Polsko: Chełmek, Krapkowice (původně Ottmuth

• • •

Švýcarsko: Möhlin USA: Belcamp Spojené království: Tilbury (East Tilbury)

)

Odkazy Reference [1] O nás: Z historie [online]. Baťa a. s., c2009, [cit. 2008-07-31]. Dostupné online. (http:/ / www. bata. cz/ o-nas/ z-historie. html) [2] ROUŠAR, Přemysl. Dějiny národního podniku Svit. Národní podnik Baťa (1945-1948). Praha : Práce, 1967. S. 121. [3] O nás: Baťa ve světě [online]. Baťa a. s., c2009, [cit. 2008-07-31]. Dostupné online. (http:/ / www. bata. cz/ o-nas/ spolecnost-bata/ bata-ve-svete. html) [4] POKLUDA, Zdeněk. Náčrt k portrétu Tomáše Bati. In TOMAŠTÍK, Marek. Tomáš Baťa: Doba a společnost. Brno : Viribus Unitis, 2007. ISBN 978-80-903948-0-3. s. 24-25. [5] LEHÁR, Bohumil. Dějiny Baťova koncernu (1894-1945). Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 298 s. S. 20. [6] KUDZBEL, Marek. Baťa: hospodársky zázrak. 1. vyd. Bratislava : Marada Capital Services, 2001. 195 s. ISBN 80-968458-1-0. S. 29. (slovensky) [7] KUDZBEL, Marek. Baťa: hospodársky zázrak. 1. vyd. Bratislava : Marada Capital Services, 2001. 195 s. ISBN 80-968458-1-0. S. 31-33. (slovensky) [8] KUDZBEL, Marek. Baťa: hospodársky zázrak. 1. vyd. Bratislava : Marada Capital Services, 2001. 195 s. ISBN 80-968458-1-0. S. 33-34. (slovensky) [9] KUDZBEL, Marek. Baťa: hospodársky zázrak. 1. vyd. Bratislava : Marada Capital Services, 2001. 195 s. ISBN 80-968458-1-0. S. 36. (slovensky) [10] LEHÁR, Bohumil. Přehledné dějiny národního podniku Svit před znárodněním: 1894 - 1945. Gottwaldov : Svit n. p., 1959. 113 s. S. 40. [11] KUDZBEL, Marek. Baťa: hospodársky zázrak. 1. vyd. Bratislava : Marada Capital Services, 2001. 195 s. ISBN 80-968458-1-0. S. 43-46. (slovensky) [12] IVANOV, Miroslav. Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 2. vyd. Vizovice : Lípa, 2000. 382 s. ISBN 80-86093-14-X. S. 118-119. [13] KUDZBEL, Marek. Baťa: hospodársky zázrak. 1. vyd. Bratislava : Marada Capital Services, 2001. 195 s. ISBN 80-968458-1-0. S. 177-179. (slovensky) [14] LEHÁR, Bohumil. Dějiny Baťova koncernu (1894-1945). Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 298 s. S. 85-88. [15] LEHÁR, Bohumil. Dějiny Baťova koncernu (1894-1945). Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 298 s. S. 61-63. [16] BAŤOVÁ DE OLIVEIRA, Edita; D'OLIVEIRA, Nelson. Dovětek: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 1. vyd. Krásná Lípa : Marek Belza, 2005. 109 s. (Lusitanica; sv. 2.) ISBN 80-903360-4-3. S. 47. [17] BAŤA, Tomáš Jan; SINCLAIROVÁ, Soňa. Švec pro celý svět: Tomáš J. Baťa. 1. vyd. Praha : Melantrich, 1991. 244 s. ISBN 80-7023-106-8. S. 41-43. [18] Vyhláška ministra průmyslu ze dne 27. prosince 1945 č. 49/1946 Ú.l., o znárodnění podniku Baťa, a. s. ve Zlíně, ve znění pozdějších předpisů. [19] Vyhláška ministra průmyslu ze dne 24. prosince 1948 č. 3418/1948 Ú.l., o změně znění firmy Baťa, národního podniku, ve znění pozdějších předpisů. [20] O nás: Baťa ve světě [online]. Baťa a. s., c2009, [cit. 2008-08-28]. Dostupné online. (http:/ / www. bata. cz/ o-nas/ spolecnost-bata/ bata-ve-svete. html) [21] Satelity funkcionalistického Zlína. Satellites of the Functionalist Zlín: Projekty a realizace ideálních průmyslových měst - továrních celků firmy Baťa. Zlín : Státní galerie ve Zlíně, 1998. 91 s. ISBN 80-85052-30-X. S. 70-75.

Baťa

5 [22] Satelity funkcionalistického Zlína. Satellites of the Functionalist Zlín: Projekty a realizace ideálních průmyslových měst - továrních celků firmy Baťa. Zlín : Státní galerie ve Zlíně, 1998. 91 s. ISBN 80-85052-30-X. S. 24-81. [23] ARCANJO, Francisco Moacir. Svět porozumí: Příběh krále bot Jana Antonína Bati. 1. vyd. Krásná Lípa : Marek Belza, 2004. 196 s. (Lusitanica; sv. 1.) ISBN 80-903360-1-9. S. 150 a 187. [24] BAŤA, Jan Antonín. Těžké časy. 1. vyd. Krásná Lípa : Marek Belza, 2008. 325 s. (Lusitanica; sv. 4.) ISBN 978-80-87116-04-3.

Související články • Dějiny koncernu Baťa • Tomáš Baťa • Jan Antonín Baťa

Externí odkazy • (cs) Oficiální stránka firmy (http://www.bata.cz) • (cs) Historie Baťových závodů (http://www.zlin.estranky.cz/clanky/batovy-zavody-/ prispevek-k-dejinam-bata--a_s_-ve-zline-_1894---1945_) • Nadační fond Jana Antonina Bati (http://www.janantoninbata.cz)

Anna Schieblová Anna Schieblová (19. května 1872 - 25. června 1936) byla sestra Tomáše Bati, světoznámého obuvníka a zakladatele moderního Zlína. Ačkoliv byla starší než její slavný bratr, přežila jej o čtyři roky (Tomáš zahynul při letecké havárii roku 1932). Spolu s ním a s nejstarším bratrem Antonínem založila Anna obuvnickou firmu Baťa v roce 1894. Bratrům hlavně v začátcích velmi pomáhala, starala se o domácnost a vedla i účetnictví. V roce 1898 se vdala za Jindřicha Schiebla, správce kojetínského pivovaru. Pak z firmy odešla a po smrti nejstaršího bratra Antonína v roce 1908 zůstal Tomáš sám. Anna měla tři děti – Zdeňku, Aničku a Vladimíra. Zdeňka se přivdala do další “baťovské” rodiny, když si vzala Aloise Hozu, podobně i Anička, když se stala ženou JUDr. Evžena Schallera.[1]

Reference [1] http:/ / batastory. net/ cs/ milniky/ anna-batova-schiebelova

Tomáš Baťa

Tomáš Baťa Tento článek pojednává o zakladateli firmy Baťa. O jeho synovi pojednává článek Tomáš Baťa mladší.

Fotografie Tomáše Bati

Socha Tomáše Bati v Otrokovicích

Příbuzenstvo otec

Antonín Baťa starší

bratr

Antonín Baťa

sestra

Anna Baťová

nevlastní bratr Jan Antonín Baťa syn

Tomáš Baťa mladší

Tomáš Baťa (3. dubna 1876 Zlín – 12. července 1932 Otrokovice) byl spolu s bratrem Antonínem ml. a sestrou Annou zakladatelem obuvnické firmy Baťa a jeden z největších podnikatelů své doby. Zavedl mnohé nové myšlenky ve výrobě a prodeji svých výrobků, kterými dokázal ovlivnit množství budoucích ekonomů. Jeho postupy a technologie byly na tehdejší podnikání revoluční a jsou stále užívány jako příklady top managementu. Pro svoji firmu dokázal vybudovat město Zlín.

Tomáš Baťa

Dětství Tomáš Baťa pocházel z rodiny, která se po staletí zabývala ševcovstvím. První zmínka o ševci jménem Baťa je z roku 1667. Tomáš, třetí dítě Antonína Bati, se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně. Ve věku 10 let mu zemřela matka. O 2 roky později se jeho otec rozhodl znovu oženit a zároveň přestěhovat rodinu a živnost do Uherského Hradiště. Tomáš začal navštěvovat jinou základní školu, kde se místo českého jazyka vyučoval jazyk německý.

První řemeslnické krůčky Už v raném věku 12 let se začal zajímat o řemeslo. A to nejen, jak boty vyrábět, ale taky jak je co nejlépe prodat. V té době už v podstatě ovládal vše, co mu k živnosti ševce postačovalo. Ve 14 letech odešel mladý Tomáš z domova. Proti vůli svého otce odjel do Prostějova, kde pracoval u firmy Fäber, vyrábějící ševcovské stroje. Tam se velmi zajímal o stroje ulehčující a zrychlující práci ševců. Brzy však dostal výpověď, protože se jeho zaměstnavatelé obávali konkurence. Tomáš se vrátil do otcovy dílny, ale po vzájemné neshodě odjel bez peněžních prostředků do Vídně za svou sestrou Annou. Ta mu finančně vypomohla a mladý Tomáš začal podnikat na vlastní pěst ve vlastní dílně. Jeho horlivost po zisku byla ovšem záhy ukončena neznalostí tamějšího trhu. Navíc neměl úřednické povolení vykonávat řemeslo. Proto se v doprovodu svého otce vrátil zpět do Uherského Hradiště, kde se stal obchodníkem.

Těžké podnikatelské začátky V roce 1894 se nechali Tomáš, bratr Antonín a sestra Anna vyplatit svým otcem z rodinného podniku. Od své zesnulé matky dostali věno 800 zlatých, se kterým ve Zlíně založili obuvnickou živnost, ohlášenou na nejstaršího sourozence Antonína Baťu ml. Podle tehdejších norem nebyl totiž Tomáš ještě plnoletý. Zpočátku vyráběli valašskou prošívanou houněnou obuv na symetrickém kopytě. (Jde o stejný tvar kopyta pro levou i pravou nohu). Při její výrobě využívali především práce domácích dělníků. Zaměstnávali okolo 10 dělníků, kteří museli pracovat fixní pracovní dobu, za kterou dostávali pravidelnou týdenní mzdu. Tento způsob řízení podniku byl na tu dobu velice neobvyklý, ale také velmi průkopnický. V létě 1895 byl veškerý jejich majetek zastaven na splátky a směnky, které už nebylo možné platit. Začaly jim hrozit žaloby ze stran věřitelů. Přišla krize a Baťovi zjistili, že jsou na dně. Když Antonín odešel na vojnu, tak se Tomáš ujal vedení podniku. Pokusil se zbavit dluhů a to způsobem, který sám popisuje těmito slovy: „Brzy si mne práce podrobila celého. Všechno požehnání mého života počalo se tohoto dne. Pochopil jsem svoji pošetilost v napodobování lenošných lidí, ať pánů či nepánů. Vykonáváním všech dělnických prací našel jsem cesty, které vedly k úspoře materiálu i zjednodušení dělníkovy práce… Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu a i peníze na výplatu… Sám jsem nakupoval materiál, sám jej pořezal nebo střihal, sám rozdělil mezi dělníky, sám přijal a prohlédl pár po páru, sám vyplatil dělníky, sám provedl všechno knihování a vyúčtováni…“

Tomáš Baťa

Léta rozkvětu firmy Do léta 1896 se Tomáš dluhů zbavil. Brzy nato však měla firmu postihnout další pohroma. Firma Koditsch a spol., u níž měli všichni ševci, včetně Baťových, uloženy směnky, zkrachovala. Firmu Tomášova otce to zruinovalo. Tomáš se ovšem nechtěl vzdát. Přišel s inovacemi, které měly tuto situaci vyřešit. Rozhodl se začít šít boty z plátna. Plátno bylo mnohem levnější a dostupnější než pravá kůže. O tzv. „baťovky“ (plátěné boty s koženou podešví a elegantní špičkou z pravé kůže) začal být díky reklamě obrovský zájem. Výroba se rozjížděla ve velkém, proto Baťa zakoupil v Německu první šicí stroje s ručním pohonem.

Typické rodinné domky pro zaměstnance Baťových závodů

V roce 1897 byly všechny dluhy zaplaceny. Po dokončení stavby železniční trati z Otrokovic do Vizovic postavil Tomáš svou první výrobní halu. Zaměstnal kolem 40 dělníků a 20 šiček. Postupem času odkoupil další pozemky na území města Zlína, kam začal rozšiřovat firemní infrastrukturu. Firma A. Baťa byla v rozkvětu, ale její zakladatel a bratr Tomáše, Antonín Baťa ml., vážně onemocněl tuberkulózou. Proto se hlavou a vlastníkem firmy stal Tomáš Baťa a firmu přejmenoval ke dni 1. 8. 1900 na veřejnou společnost T&A Baťa. Hlavní činnost byla výroba plátěné a houněné obuvi. Anna Baťová, sestra obou bratrů, se zasloužila o prosperitu firmy Baťa. Převzala od bratrů ekonomiku firmy a svým přístupem neumožnila zbytečné plýtvání či nekoncepční rozhazování získaných finančních prostředků.

Za zkušenostmi do USA V roce 1904 přenechal Tomáš Baťa na čas vedení podniku účetnímu Štěpánkovi a rozhodl se odjet do Ameriky, získat nové zkušenosti se způsoby řízení organizace práce, výplaty zaměstnanců a uskladnění polotovarů pro výrobu obuvi. Z USA přijel po více než roce a do Zlína s sebou přivezl nejen nové plány výstavby továrních budov i nadšení pro americký směr managementu. Objednal též nové výkonnější stroje přímo z USA. Po svém návratu začal také Baťa stupňovat požadavky na dělníky: za špatně provedenou práci jim udílel pokuty ve formě srážek ze mzdy. Nepřistoupil na požadavky sociálně-demokraticky orientované odborové organizace, následkem čehož se uskutečnila stávka zaměstnanců. Baťa nastalou situaci vyřešil výpověďmi pro všechny stávkující a na jejich místo přijal nové, nekvalifikované pracovníky.

Léta v čele firmy V roce 1908 zemřel těžce nemocný Antonín Baťa a sestra Anna Baťová se provdala. Tomáš definitivně zakotvil v čele firmy T&A Baťa, jejímž hlavním cílem se stala výroba lehkých baťovek. V roce 1910 bylo v podniku zaměstnáno asi 350 dělníků, denně se vyrobilo více než 3000 párů bot. S rostoucím objemem produkce rostla také imigrace nových pracovních sil. Nastal problém, kam všechny dělníky ve Zlíně ubytovat. Proto Baťa začal s výstavbou tzv. Baťových domků, z typických červených pálených cihel. Spolu s nimi vznikly ve Zlíně další budovy, které dnes tvoří charakteristickou architekturu celého města. V roce 1912 přešly obuvnické dílny na výrobu celokožené obuvi. Byly také prováděny opatření k prohloubení racionalizace a intenzifikace práce. Firma uzavírala s dělníky pracovní smlouvy, podle nichž dělníkům, kteří nedosáhli předepsaného pracovního výkonu, účtovala k náhradě tzv. ztráty na režiích. Jinak byli dělníci pokutováni za nedostatečně a špatně provedenou práci. V témže roce se Tomáš Baťa oženil s dcerou správce vídeňské dvorní bibliotéky, Marií Menčíkovou. Po 2 letech přišel na svět jeho jediný syn Tomáš II.

Tomáš Baťa

Válečné období Hned na začátku první světové války dostala firma zakázku na výrobu 50 000 párů vojenských bot, tzv. bagančat. Počet pracovníků i denní pracovní výkon rychle rostly. Stovkám mužů se pomocí práce v továrně podařilo vyhnout se povolávacím rozkazům, protože firma vyráběla pro rakousko - uherskou armádu. K válečným poměrům patřilo také to, že v podniku pracovala skupina ruských válečných zajatců. Od roku 1914 do roku 1918 se počet Baťových zaměstnanců zvýšil desetinásobně. Na konci války činila denní výroba téměř 6 000 párů obuvi a odhaduje se, že polovina armádních bot byla právě odsud. Byla zřízena vlastní koželužna a zakoupeny velkostatky pro zásobování dřevem a potravinami pro zaměstnance. Vlastní výrobou surovin firma ušetřila na nákladech. Ze stejného důvodu začala otevírat vlastní prodejny nejen ve Zlíně, ale po celém státě: v Praze, v Liberci, ve Vídni, v Plzni a dalších městech.

Poválečná krize Bezprostředně po skončení války byla firma postižena odbytovou, výrobní a finanční krizí, způsobenou ztrátou válečných dodávek, stagnujícím zahraničním obchodem a sníženou koupěschopností obyvatelstva. Na konci roku 1918 začala firma tuto krizi řešit tím, že zřizovala osobní účty svým zaměstnancům z jejich vlastních mezd a vkladů. Tato konta byla úročena 10% úrokovou mírou. Tyto naspořené peníze byly použity jako investice do provozního kapitálu, ačkoliv zaměstnanci si po udání důvodu mohli tyto účty vybrat. Toto řešení krize mělo jen dočasný charakter. V roce 1919 se začalo v Baťových závodech stávkovat. Baťa již nemohl tuto stávku potlačit, tak nechal založit odborové organizace, kam si mohli dělníci volit své zástupce. Krize vyvrcholila o rok později, kdy došlo k celonárodní dělnické stávce. To zapříčinilo vznik Komunistické strany Československa. Tovární sklady byly zaplněny zbožím, v něm uložený kapitál se nehýbal a chyběl. Proto se Tomáš Baťa rozhodl k odvážnému a důmyslnému kroku. Dvakrát snížil cenu obuvi, čímž chtěl vyprodat sklady. Nakonec snížil ceny o 50 % a mzdy o 40 %. Pracovníkům to vykompenzoval tím, že jim poskytl určité slevy (např. 50% zlevnění zboží ve firemním konzumu). Poloviční ceny působily jako magnet na zákazníky. Zásoby bot se výborně prodávaly a Baťa inkasoval deflací drahocenně zhodnocené peníze. Tímto opatřením prorazil krizové sevření, a jeho levné boty začaly ovládat trh. Čtyři písmena BAŤA se staly všudypřítomným symbolem odvážného a úspěšného podnikání. V roce 1923 měla síť prodejen Baťa [1] již 112 poboček. V témže roce se Baťa rozhodl kandidovat ve volbách do obecního zastupitelstva na post starosty města Zlína, s heslem „Chci pracovat pro všechny. Bojovat proti bídě.“. Volby vyhrál.

Plánovité hospodářství Noví dělníci, kteří do Zlína přicházeli ve dvacátých a třicátých letech 20. století za prací, byli většinou zařazeni na stavby železnic a silnic v okolí Zlína. Zpravidla za stravu a ubytování. Pokud se osvědčili, byli okamžitě přijati na pracovní smlouvu do hlavní výroby, případně nastoupili dle vlastní specializace - stavaři, elektrikáři, chemici, atd. do dalších, nově tvořících se provozů firmy. Ti nejlepší z celého podniku měli možnost po pracovní době navštěvovat Baťovu školu práce k získání vyšší kvalifikace, vyšší odbornosti, mohli se věnovat výuce cizích jazyků. V této škole viselo Baťovo heslo: "Neříkej mi, že to nejde - řekni mi, že to neumíš". To vše vedlo postupně k získávání řídících a manažerských funkcí jak v Československu, tak i v nově zakládaných pobočkách po celém světě. „Konejme jen takovou práci, která slouží veřejnosti. Obchod je služba lidu. Čím důkladněji pochopí obchodník tuto pravdu, tím více bude rozšiřovat okruh lidí, kteří budou stát o obchodní spojení.“ Baťa se začal v roce 1924 orientovat na zahraniční obchod. V zahraničí budoval obchodní síť prodejen. Prodával za ceny pod cenovou úrovní konkurence, čímž ji dokázal likvidovat. Výroba vzrůstala, na konci roku 1925 pracovalo v Baťově koncernu 5 200 zaměstnanců. V prvním sestaveném desetiletém plánu předpovídal denní výrobu 100 000 párů bot, ale tento plán byl po roce překonán téměř o dvojnásobek. Proto se začaly tvořit roční plány, které v sobě zahrnovaly plány veškerých oddělení výroby. Ty byly dále rozděleny na týdenní plány a ty pak na denní programy. Tudíž na každý den byl stanoven přesný obrat, kterého muselo být dosaženo.

Tomáš Baťa

Samosprávné dílny Další revoluční inovací bylo vytvoření hospodářských jednotek, které měly vlastní účet zisků a ztrát. Tyto Samosprávné dílny tvořily základní buňku celého podniku. V čele stál mistr, který za vše nesl zodpovědnost. Každé oddělení (dílna), v pravém smyslu slova, kupovalo ve výrobním procesu od předcházejícího oddělení zboží, které po zpracování zase prodávalo následujícímu oddělení. Přitom si muselo pečlivě polotovary překontrolovat a převzít jak je jednou převzalo, neodvolatelně odpovídalo za kvalitu. Tím Baťa ušetřil na kontrolorech, a přitom vyráběl ve špičkové kvalitě. Na tento systém navazoval systém správních budov, který fungoval na podobném principu.

Systém mezd Tomáš Baťa užíval čtyři základní druhy mezd: • • • •

pevná mzda – brali technicko-hospodářští a administrativní pracovníci individuální úkolová mzda – dostávali dělníci na některých speciálních postech kolektivní úkolová mzda – pro dělníky v dílnách mzda účasti na zisku – pobírali někteří vedoucí pracovních úseků

Vždy na konci roku byla každému přinesena knížka, do které se muselo napsat, kolik by si chtěl v příštím roce vydělat. Baťa prohlašoval: Jste moji spolupracovníci (výraz dělník nepoužíval) a mojí povinností je, vytvořit Vám takové podmínky, abyste si tyto peníze mohli vydělat. Baťa byl čtvrtým nejbohatším člověkem v Československu. Ačkoliv hospodářsky velmi pozvedl chudý kraj a dal lidem práci a vyšší životní úroveň, v očích komunistů byl jen kapitalistický vykořisťovatel. Ve 30. letech dělnický pěvecký soubor "Modré blůzy" zpíval: Copak v této republice, tu si Baťa fouká, však až přijde revoluce, ať se ztratit kouká. (Jan Antonín Baťa se po válce už domů nevrátil, i tak dostal u soudu v nepřítomnosti 15 let těžkého žaláře). Typická je také Baťova cena, která skoro vždy končila devítkou. Jednoduše 999 Kč vypadá opticky lákavěji než 1000 Kč, přitom jde o rozdíl pouhé jedné koruny.

Expanze podniku V letech 1926–1928 vzrostl export obuvi a firma Baťa ovládala více než polovinu československého vývozu. Ve firmě došlo k zavedení pásové výroby, která byla používána v závodech Henryho Forda. Produktivita práce vzrostla o 75 % a počet zaměstnanců o 35 %. Čistý obrat firmy činil 1,9 miliardy Kčs. Koncem roku 1928 tvořila továrna komplex 30 budov. Koncern se rozrůstal a Baťa začal navíc podnikat do dalších sfér hospodářství (gumárenský, chemický, textilní, dřevařský průmysl). Vytvořil celou řadu výchovných i vzdělávacích organizací (Baťova škola práce [2]). Roku 1931 se rodinný podnik změnil na akciovou společnost se základním kapitálem 135 000 000 korun a začaly vznikat dceřiné společnosti po celém světě, továrny v Německu, Anglii, Nizozemsku, Polsku a mnoha dalších zemích. Ve Zlíně vzniklo vlastní filmové studio, které se zabývalo natáčením reklam na obuvnické výrobky. Později se ze studia staly známé Filmové ateliéry Kudlov. Ve Zlíně se v třicátých letech, po tragické smrti T. Bati, budovaly další významné stavby. Nevlastní bratr Tomáše Bati, Jan Antonín Baťa, který převzal na základě závěti celou firmu Baťa, pokračoval v rozvoji firmy. Mezi významné stavby z té doby např. patří Velké kino, v té době největší kino ve střední Evropě, Hotelu (nyní hotel Moskva), domovů pro ženy a muže, Domu umění, tzv. Baťova kanálu - rozšíření a prodloužení vodní cesty až do Otrokovic s částečným využitím i řeky Moravy (každý den na stavbě pracovalo na 800 dělníků, práce se prováděly ručně, bez použití mechanizace), výstavba rodinných domků na Lesní čtvrti atd. Další významná stavba Baťův mrakodrap (1938) - nesl přívlastek "nejvyšší betonová stavba Evropy". Mrakodrap byl správním a administrativním centrem podniků Baťa. Po druhé světové válce administrativním a řídícím centrem podniků Svit. Dnes, po rozsáhlé rekonstrukci, zde sídlí krajský úřad Zlínského kraje.

Tomáš Baťa

Tragická smrt, Let do Möhlinu 12. července 1932 Tomáš Baťa zahynul spolu se svým pilotem Jindřichem Broučkem při letecké nehodě, když ve svém osobním letadle Junkers F 13 letěl do Švýcarska, aby se zúčastnil otevření nové pobočky v městečku Möhlin [3] na břehu Rýna, kde byl přezdíván der tschechische Schuhkönig. V té době, kdy vrcholila velká hospodářská krize, měla firma Baťa pobočky již ve více než 60 státech. Vznik poboček v řadě zemích, kupř. i v Möhlinu, byl iniciován především zvyšováním dovozních cel a ochranou místních trhů vládní politikou. Kupř. koncern Baťa v Möhlinu získal pozemky o výměře 24 hektarů za velkorysou nabídku 1 franku za metr čtvereční, což svědčí o renomé českého průmyslníka a také o faktu, že na 2800 obyvatel zdejší obce připadalo 100 nezaměstnaných. Celý průmyslový areál i se službami a kolonií domků byl dokončen v 50. letech a s výrobou bot se zde skončilo až v roce 1990. Tomáš Baťa do Möhlinu startoval z firemního letiště v Otrokovicích. Let byl kvůli mlze o 1 hodinu odložen. Baťa trval na odletu, a při tom tvrdil, že je jeho přílet na 10. hodinu oznámen do Curychu. 8 minut před 6. hodinou ráno letadlo odstartovalo. Letadlo spadlo z výšky kolem 20 až 30 m poblíž továrny na Bahňáku [4] . 1. verze: pilot pozoroval elektrické vedení, které probíhalo nad areálem Bahňák, když se mu snažil vyhnout, zachytil o roh buď papírny nebo pily. 2. verze: letadlo bloudilo v mlze několik minut nad Napajedly, ale pilot se nedokázal zorientovat, snad se i pokusil nouzově přistát. Továrník Baťa tragicky zahynul cca 15 metrů od ohrady továrny na Bahňáku. Pilot Brouček byl nalezen mrtev. V rukou ještě svíral volant letadla, jakoby chtěl do poslední chvíle zabránit tragédii. Tomáš Baťa ještě před osudnou havárií svého letadla unikl několikrát úspěšně smrti. Poprvé v roce 1911 (na dušičky), kdy měl autonehodu (srazil se s povozem) u Malenovic, a ze které pochází jizva na pravé straně čela. Operován byl ve Vídni. V roce 1917 to byl zánět žíl dolních končetin, kdy jej málem "usmrtily" křečové žíly, které si způsobil dlouhým chozením s plnou nůší kůží na zádech v počátcích podnikání. Na pohřbu Tomáše Bati pronesl smuteční řeč jeho nevlastní bratr a nástupce ve firmě Jan Antonín Baťa. Zde je ukázka jeho smuteční řeči: „Spolupracovníci! Padl… Nejlepší z nás padl, oběť naší práce. Naše velká pracovní rodina ztratila svého zakladatele, budovatele a vůdce. Tělu svého vůdce vzdáváme dnes poslední poctu. Jeho duch však zůstává mezi námi, uprostřed jeho a našeho díla, protože ten duch žije v nás: duch jeho práce, jeho nadšeni, jeho obětavost a píle zůstane nám pro věky příkladem. Pracujeme společně na velkém díle. Toto dílo nám odkázal zesnulý Tomáš Baťa ve své závěti…“

Reference [1] [2] [3] [4]

http:/ / www. bata. com http:/ / zlin. cz/ index. php?ID=469 Bata Park v Möhlinu http:/ / www. moehlin. ch/ portrait007. php?id=27 Tragický pád Baťova letadla na:http:/ / www. zlin. estranky. cz/ clanky/ tomas-bata_-jan-antonin-bata/ tomas-bata---prvni-posledni-zprava. html

Literatura • JANDÍK, Stanislav. Železní tovaryši: sociologická reportáž o zrození nového věku. Praha : Volná myšlenka, 1938. 465 s. • JANDÍK, Stanislav. Tomáš Baťa: stručný román jeho života. Praha : J. L. Peroutka, 1940. 23 s. • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. • Bohumil Léhar: Dějiny Baťova koncernu, Státní nakl. politické literatury, Praha 1960 • Miroslav Ivanov: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše, nakl. Lípa, Vizovice 1998

Tomáš Baťa • Eva Dvořáková: Batismus a Baťovci, Krajské nakl. Gottwaldov, Gottwaldov 1960 • Josef Vaňhara: Příběh jednoho muže a jednoho města, vlastní vydání, Zlín • Milan Zelený: Cesty k úspěchu - trvalé hodnoty soustavy Baťa, nakl. Čintámani, LOL

Externí odkazy • Bibliografie k baťovským tématům, životopis Tomáše Bati a dobové fotografie (http://www.tomasbata.com/) • Jan Bata History (http://www.batahistory.com/) • Tomáš a Jan Antonín Baťovi - úvahy, vzpomínky, plány, projekty z dobových materiálů převzaté (http://www. zlin.estranky.cz/clanky/tomas-bata_-jan-antonin-bata) • Nadace Tomáše Bati (http://www.batova-vila.cz/) • Bataville (http://www.bata-ville.com) • Vzpomínky na Tomáše Baťu (http://www.batamemories.org.uk/MAIN/CZ/00-CZ-Pages/00-CZ-HOME. html) • Univerzita Tomáše Bati (http://web.utb.cz/) • Zlín (http://zlin.cz/) • Baťovo muzeum v Torontu (http://www.batashoemuseum.ca/) • Lesy a statky Tomáše Bati (http://www.lesybata.cz/historie-lesniho-majetku.html)

Jan Antonín Baťa Jan Antonín Baťa (7. března 1898 Uherské Hradiště – 23. srpna 1965 Brazílie) byl český podnikatel a ekonom. Po smrti nevlastního bratra Tomáše v roce 1932 převzal firmu a z úspěšné české společnosti vybudoval nadnárodní koncern, který operoval po celém světě. V rámci zahraniční expanze intenzivně využíval leteckou dopravu a v roce 1937 absolvoval se svými spolupracovníky let kolem světa. V roce 1938 vydal knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, v níž navrhl rozsáhlé hospodářské reformy.

Život Narodil se v Uherském Hradišti jako nejmladší syn Antonína Bati. Jeho původní jméno znělo Jan Karel. Později si jej změnil na památku svého otce na Jan Antonín Baťa. Vyrůstal v Uherském Hradišti, po smrti otce pouze s matkou, která byla Slovenka a chodila v kroji [1] , později byl bratrem Tomášem "vyžádán" i s bratrem Bohušem do Zlína [2] . Tomáš aby je udržel ve Zlíně jim zakoupil pověstnou loďku, na které se málem utopil bratr Leopold se snoubenkou [3] . Ve Zlíně navštěvoval základní školu, ale tvrdil o sobě, že nebyl dobrým žákem, bylo to také jeho jedinné dosažené oficiální vzdělání. Sám zastával Socha Jana Antonína Bati naproti Baťovu ruské heslo: žizň živjoš, žizň učišsja - durákom pomrjoš (život žiješ, mrakodrapu ve Zlíně celý život se učíš - hlupákem zemřeš). Z učitelů si nejvíce vážil učitele Aloise Hradila [4], který především kladl důraz na deklamaci[5] . Také jemu přičítal svoji schopnost se později vyjadřovat i literárně. Po

Jan Antonín Baťa

skončení základní školy odjel na "vandr". Pracoval u firmy August Wessels, Schuhfabrik, v Oberhausenu, kde jej zaujal tzv "autocall" tovární rozhlas, v té době horká novinka. Na druhou stranu jej rozesmála "kniha zpráv", která se již ve Zlíně nepoužívala. Poté odjel do Stuttgartu, kde se ucházel (neúspěšně) o práci u bratří Sieglů, kterým patřil obuvnický podnik Salamander. Poté cestoval po Rýně, kde studoval systém plavebních komor a logistiku pohybu zboží po této řece, také podle svých slov si zpíval často v duchu píseň: dům č. p. 2 v Uherském Hradišti- Rybárny

„

"Hranice vzplála, tam na břehu Rýna, na ní umírá dálné vlasti syn ..."[6] .

“

Jeho studijní pobyt v Porýní přerušila 1. světová válka. Po smrti Tomáše Bati v roce 1932, Jan Antonín Baťa kupuje a nabývá veškerý výrobní majetek, přesně podle Tomášova přání a s bezvýhradným souhlasem všech zainteresovaných stran, a stává se novým majitelem firmy Baťa a zároveň šéfem celé baťovské světové obchodní organizace. V rámci rozvoje společnosti uskutečnil cestu kolem světa, na které kontroloval stávající pobočky, hledal nové dodavatele i uzavíral nové kontrakty. Celou cestu uskutečnili na palubě tehdy ultramoderního letounu Lockheed Electra. Z Baťovského letiště v Otrokovicích odlétli 6. ledna 1937. Cesta vedla přes Rakousko, Itálii, Tunisko, Lybii, Egypt, Britské mandátní území, Libanon, Irák, Persii, Indii, Barmu, Thajsko, Nizozemskou východní Indii, Singapur, Malajsii, Francouzskou Indočínu, Hong – Kong, Čínu, Japonsko, Havajské ostrovy, USA, Kanadu, Francii a Německo zpět do Československa. Celá výprava přistála, podle plánu 1. května 1937 v 8.49 místního času. Z této cesty vznikl (kromě řady nových obchodů) filmový dokument, bohatá fotodokumentace a cestopisná kniha Za obchodem kolem světa. 13. března 1939 opustil území Československa. Odletěl do Británie a později do Ameriky. Byl však obviněn ze spolupráce s nacisty (konkrétně z přípravy plánu na násilný přesun českého obyvatelstva do Patagonie), čímž mu byl znemožněn pobyt ve Spojených státech. Po válce se marně pokoušel očistit své jméno, v této snaze byla úspěšná až jeho rodina v roce 2007, kdy soud definitivně uznal Jana Antonína Baťu nevinným a ocenil rehabilitovaného jako největšího přispěvatele odboje Čechů a Slováků během II. světové války. Za svého života vedl rovněž soudní spor s ostatními členy rodiny o vlastnictví společnosti Baťa (tedy jejích zahraničních poboček, protože Baťovy závody v Československu byly v roce 1945 znárodněny). Ani v tomto sporu nebyl úspěšný; majetek připadl Tomáši Janu Baťovi (synovi Tomáše Bati). Jan Antonín Baťa, poté co se uchýlil do Jižní Ameriky, založil řadu nových obuvních a jiných společností. Zakládal a rozvíjel nová města podle vzoru Zlína (Batatuba, Indiana SP, Mariapolis, Bataguassu nebo Batayporã). Byl dokonce navržen na Nobelovu cenu za mír. Zemřel roku 1965 v Brazílii a v rodinném archívu po něm zůstává na čtyřicet svazků hospodářských studií, úvah, cestopisů, románů a poezie.

Citát • „Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády? Ti z Vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po Vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil… Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolupracovníků…“ –Jan Antonín Baťa ve svém dopise z Brazílie

Jan Antonín Baťa • Věřte sobě a věřte práci. Jděte za prací bezohledně.

Odkazy Reference [1] [2] [3] [4] [5] [6]

J.A.Baťa: Román života, Marek Belza, Krásná Lípa, s.24 J.A.Baťa: Román života, Marek Belza, Krásná Lípa, s.50 J.A.Baťa: Román života, Marek Belza, Krásná Lípa, s.51 http:/ / www. zlin. estranky. cz/ clanky/ ucitele-zlinskych-skol---alois-hradil. html J.A.Baťa: Román života, Marek Belza, Krásná Lípa, s.76 J.A.Baťa: Román života, Marek Belza, Krásná Lípa, s.142

Literatura • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. • Baťa, Jan. Spolupráce : (články z let 1920-1936). Praha : Victoria Publishing, [1993]. 138 s. Obr. příl. ISBN 80-85605-78-3. • Baťa, Jan Antonín. Budujeme stát pro 40 000 000 lidí. Zlín, 1938. • Baťa, Jan Antonín. Za obchodem kolem světa. Zlín, 1938.

Externí odkazy • Nadační fond Jana Antonina Bati (http://www.janantoninbata.cz) • Jan Antonín Baťa - životopis, názory (http://www.zlin.estranky.cz/clanky/tomas-bata_-jan-antonin-bata) • Nakladatelství Marek Belza - knihy, dokumenty, memoranda, tisková prohlášení rodiny J. A. Bati (http://mbelza. sweb.cz/jan bata.htm) • Petice na podporu rehabilitace Jana Bati v České republice (http://www.janbata.cz) • Jan Baťa – zapomenutý král ševců (http://neviditelnypes.zpravy.cz/ osobnost-jan-bata-zapomenuty-kral-sevcu-fdk-/p_spolecnost.asp?c=A070222_102313_p_spolecnost_wag) na Neviditelném psu • Zlom: Cesta k Baťově rehabilitaci je otevřená (http://aktualne.centrum.cz/domaci/soudy-a-pravo/clanek. phtml?id=394816), Aktuálně.cz, 4. dubna 2007 • Informace o výstavě Národní soud versus Jan Antonín Baťa (http://www.radio.cz/cz/clanek/67606) na stránkách Radia Praha • Jan Baťa opět před soudem (http://neviditelnypes.lidovky.cz/osobnost-jan-bata-opet-pred-soudem-d53-/ p_spolecnost.asp?c=A070626_225948_p_spolecnost_wag) na Neviditelném psu • Jan Antonín Baťa (http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00733486.mp3) in ČRo 6, Portréty, 15. červen 2008 • Budujme stát pro 40.000.000 lidí (http://bsp40m.czechian.net/001.php) • Archiv U.S. Holocaust Memorial Museum, Steven Spielberg Film and Video Archive, filmový záznam z Baťovy cesty kolem světa (http://resources.ushmm.org/film/display/main.php?search=simple& dquery=Keyword(s):+WORKERS&cache_file=uia_FnjVhr&total_recs=98&page_len=25&page=1&rec=13& file_num=2291)

Tomáš Baťa ml.

Tomáš Baťa ml. Tomáš Baťa

Tomáš Baťa ml. Narození

17. září 1914 Praha

Úmrtí

1. září 2008 Toronto

Tomáš Baťa mladší (Tomáš Jan Baťa, anglicky Thomas John Bata; 17. září 1914 Praha – 1. září 2008 Toronto, Kanada) byl česko-kanadský podnikatel, syn legendárního zakladatele firmy Baťa Tomáše Bati.

Život Ve Zlíně se vyučil obuvníkem. Poté začal docházet na obchodní S manželkou Sonjou ve Zlíně koncem roku 1989 akademii v Uherském Hradišti. V roce 1939 odjel do USA, později do Kanady.[1] Od roku 1948 do 80. let řídil z kanadského Toronta firmu Bata s více než stovkou závodů v desítkách zemí celého světa. Není jisté, zda oprávněně, o majetek rodiny Baťů se vedly soudní spory s J. A. Baťou, který byl neoprávněně označen za kolaboranta s nacisty a jemuž byl zabaven majetek, který poté dostal právě Tomáš Baťa junior (ten byl již za první republiky z podniku řádně vyplacen). Měl syna a tři dcery.

Ocenění Byl držitelem nejvyššího kanadského vyznamenání Řádu Kanady nejvyššího stupně (CC). V roce 1991 se stal nositelem Řádu T. G. Masaryka II. třídy.[2]

Odkazy Rozhovor s Tomášem Baťou ml. v Praze po návratu do vlasti v prosinci 1989

Tomáš Baťa ml.

Reference [1] Zemřel Tomáš Baťa [online]. Novinky.cz, [cit. 2008-09-01]. Dostupné online. (http:/ / www. novinky. cz/ clanek/ 148618-zemrel-tomas-bata. html) [2] Řád Tomáše Garrigua Masaryka – seznam vyznamenaných (http:/ / www. hrad. cz/ cs/ ceska-republika/ statni-vyznamenani/ ceska-a-slovenska-federativni-republika/ rad-t-g-masaryka. shtml)

Literatura • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století I. A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7.

Externí odkazy • Jan A. Novák: Zemřel symbol českého byznysu (http://hn.ihned.cz/ c4-10084250-27002680-500000_d-zemrel-symbol-ceskeho-byznysu) (nekrolog Hospodářských novin) • Lesy a statky Tomáše Bati (http://www.lesybata.cz/historie-lesniho-majetku.html)

Dějiny koncernu Baťa Baťa

Právní forma

veřejná obchodní společnost (do 1931) akciová společnost (od 1931)

Založeno

21. září 1894

Osud

znárodněna 1945 přejmenována na Svit 1949

Zakladatel

Antonín Baťa Tomáš Baťa Anna Baťová

Sídlo

Zlín,

Klíčoví lidé

Jan Antonín Baťa Dominik Čipera

Oblast výroby

obuvnický aj.

Československo

Počet zaměstnanců 65 064 (1938)

Dějiny koncernu Baťa se začaly psát 21. září 1894. V květnu 1931 se z dosavadní veřejné obchodní společnosti stala akciová společnost, jediným akcionářem byl Tomáš Baťa a po jeho tragické smrti v červenci 1932 jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa.[1] Původní zlínský obuvnický závod – znárodněný v květnu 1945 – existuje pod označením Svit, ačkoliv dnes již nevyrábí. Současná firma Baťa, jež působí i v České republice, je pobočkou té části

Dějiny koncernu Baťa koncernu, která se po druhé světové válce nacházela mimo země socialistické soustavy a vyvíjela se nadále pod vedením rodiny Baťů.

Stručný vývoj společnosti 1894 – 1945 Přehled hlavních mezníků ve vývoji koncernu do znárodnění.[2] [3] [4]

Vývoj 1894 – 1927 • 1894 • Vznik společnosti • Výroba obuvi • 1903 • Strojírenství • 1910 • Závodní kuchyně s jídelnou • 1912 • Výstavba obytných domků pro zaměstnance • 1915 • Koželužny • 1917 • Elektrárna • Lesní a polní hospodářství • Závodní konzum • 1918 • Tiskárna • Vydavatelství novin • Závodní knihovna • Závodní mateřská školka • 1919 • Zpracování dřeva • 1923 • Správkárny obuvi • 1924 • Železniční doprava (Otrokovicko-zlínsko-vizovická dráha) • Letecká doprava • Stavebnictví • Systém účasti na zisku a ztrátě • Sportovní klub Baťa • 1925 • Baťova škola práce • 1926 • Vydavatelství TISK • 1927 • Výroba celopryžové obuvi • Racionalizace výroby

Dějiny koncernu Baťa • Baťovy pomocné závody (BAPOZ) • Baťova nemocnice

Vývoj 1928 – 1945 • 1928 • Chemická výroba • Filmové ateliéry • Baťův podpůrný fond • 1929 • Pedikúra • Počátek budování podnikových satelitů • 1930 • Výroba pneumatik • Pojišťovna • Pětidenní pracovní týden • 1931 • Vznik akciové společnosti • Plynárenství • Automobilová nákladní doprava • Textilní výroba • 1932 • Smrt Tomáše Bati • Námořní lodní doprava • Uhelné doly • Hotel • 1934 • Letecké závody • 1935 • Výroba plynových masek a gumových výrobků • Studijní ústav • 1938 • Dokončena správní budova ve Zlíně • 1939 • Škola umění • 1942 • Zásadní změna ve statutárních orgánech • 1943 • Zahradnictví • Těžba nafty a plynu • 1944 • Nálet • 1945 • Znárodnění zestátněním

Dějiny koncernu Baťa

Podrobný vývoj společnosti 1894 – 1945 První roky Základy budoucího koncernu Baťa položili v pátek 21. září 1894 tři sourozenci Baťové: Anna, Antonín a Tomáš, když Antonín obdržel příslušná povolení.[5] Z hlediska veřejnoprávních listin však byl jediným zakladatelem právě Antonín Baťa, neboť Tomáš byl v době vzniku firmy ještě příliš mladý, aby mohl mít vlastní živnost. V roce 1900 patřil zlínský obuvnický závod se svými sto dvaceti zaměstnanci mezi osm největších obuvnických továren v Čechách a na Moravě.[6] V srpnu 1900 se firma stala veřejnou obchodní společností, přičemž dělení zisku se dělo v poměru 55% pro Tomáše a 45% pro Antonína.[7] Ve stejném roce byl v továrně instalován první parní stroj, ten pochopitelně nebyl brzy jediný, a proto kvůli jejich údržbě vznikly 26. května 1903 podnikové strojírny.[5] [8] V letech 1904 a 1913 se Tomáš Baťa vydal na zkušenou do USA, kde studoval zkušenosti Taylora a Forda a byl ovlivněn především pásovou výrobou.[9] Po návratu ze své první americké cesty se Tomáš Baťa pustil do výstavby první tovární budovy v blízkosti zlínské železniční stanice (zničena při náletu na podzim 1944[10] ). Autorem budovy, která byla silně ovlivněna americkým pojetím takových staveb, byl patrně architekt Dominik Fey.[11]

Tomáš Baťa (1876 – 1932)

V září 1906 přišli za Tomášem Baťou dělničtí důvěrníci s požadavkem propuštění kolegy, který měl hrubě zaútočit na jejich sociálně demokratickou odborovou organizaci a který není dostatečně solidární s ostatními dělníky.[12] Tomáš Baťa se ale za dotyčného zaměstnance postavil, a tak byla 13. září 1906 vyhlášena stávka, která trvala až do prosince 1906.[12] Tomáš Baťa, který považoval stávku za nevděk a osobní útok, se po poradě s nejbližšími spolupracovníky rozhodl organizátory stávky propustit, čímž sice přišel o kvalifikovanou pracovní sílu, ale již ve druhé polovině roku 1907 se mu podařilo problémy vzešlé ze stávky překonat.[12] [13] Tomáš Baťa, ale stávku vyřešil nejen propuštěním organizátorů, ale také vytvořením sociálních opatření, která měla do budoucna podobným situacím předcházet – Tomáš Baťa také odbory vnímal jako místo politického střetu a politiku se po této stávce rozhodl nepustit za brány závodu.[13] [14] V červnu 1908 zemřel na tuberkulózu Antonín Baťa.[15] V době, kdy zemřel Antonín a Tomáš Baťa zůstal jediným vlastníkem společnosti, se firmě podařilo prorazit také na zahraniční trhy. V roce 1910 již Baťa zaměstnával tisíc pět set zaměstnanců a denně vyráběl tři tisíce párů obuvi.[13] Rok 1910 byl také významným mezníkem ve vývoji baťovských sociálních institucí, neboť vznikla první z mnoha budoucích: závodní kuchyně s jídelnou.[14] Na jídelnu navázala výstavba prvních domků pro zaměstnance (1912), budování školky, škol, kina a v roce 1927 byla zřízena Baťova nemocnice.[14] Po smrti Tomáše Bati byl zbudován jeho památník a zlínské Studijní ústavy. Firma podporovala také vznik zlínských průmyslových škol a gymnázia.

První světová válka Na počátku první světové války byla zlínská firma Baťa jednou z nejdůležitějších obuvnických firem v celém mocnářství a v odvětví dosahovala nejvyšší produktivitu práce, ale z hlediska své orientace na lehkou plátěnou obuv se jevilo jako nemožné, že by získala zakázku na dodávky těžké kožené vojenské obuvi pro armádu.[16] Tomášovi se však podařilo ve Vídni zakázku získat, což pomohlo také v tom, že zaměstnanci nebyli odváděni na frontu – uvádí se však, že v důsledku zakázky působilo ve firmě v té době i vojenské vedení.[17] Je ale také pravdou, že firma měla

Dějiny koncernu Baťa zpočátku s výrobou pro armádu těžkosti, které se však podařilo překonat, a tak mohla firma již na konci války produkovat denně až deset tisíc párů obuvi.[16] Literatura z období politického monopolu komunistické strany s oblibou uváděla, že právě první světová válka umožnila Baťovi vytvořit největší obuvnickou továrnu v rozkládající se monarchii a dosáhnout obrovských zisků.[18] Stejná literatura však již přecházela skutečnost, že Tomáš Baťa udržoval ve svých podnikových prodejnách navzdory inflaci ceny o málo vyšší než v dobách míru a že dokonce ze svého kompenzoval zvyšující se cenu jídla a potravin.[19] Na konci první světové války, tak navzdory přesvědčení o válečném zbohatnutí, vykazovala firma Baťa ztrátu ve výši přes tři miliony tehdejších korun.[20]

1918 – 1932 S koncem první světové války a vznikem nové Československé republiky musela firma čelit novým problémům. Na území Čech a Moravy bylo po vzniku republiky dislokováno skoro osmdesát procent průmyslové kapacity obuvnického průmyslu bývalého Předlitavska.[21] Navíc zmizela původní odbytiště velké monarchie a samotná poptávka v Československu byla vlivem válečného vyčerpání nízká, což se projevilo v krizi odbytu.[20] Firma měla z válečných dob víc zaměstnanců, než kolik s ohledem na odbyt potřebovala. Tomáš Baťa se pokouší zvyšující úvěrovou zadluženost firmy překonat vnitřním úvěrovým systémem, kdy si zaměstnanci mohli ve firemní bance založit vlastní konto, na kterém bylo zhodnocení větší než v bance a na kterém tak byly prostředky, které firmě zanedlouho umožnily zbavit se bankovních úvěrů.[22] Navzdory krizi začali zaměstnanci požadovat zvýšení mezd, což se rozhodli podpořit také další stávkou, která propukla v dubnu 1919.[23] V následných jednání formulovali zástupci dělníků své další požadavky ke zlepšení své situace, které nakonec vedení podniku, které nechtělo rozpory vyhrocovat, přijalo.[24] Vlivem prudkého zesílení kurzu československé koruny (o 250%[25] ) od října 1921 do října 1922 se československé výrobky staly v zahraničí neprodejnými. Tomáš Baťa se navzdory krizi rozhodl výrobu udržet, ale ani částečné zlevnění nezastavilo klesající prodej.[25] Nakonec přišel Tomáš Baťa s odvážným krokem: snížit cenu obuvi od 1. září 1922 na polovinu cen z jara roku 1922.[26] Baťův nápad publikovaný 26. srpna 1922 v podnikových novinách Sdělení vyvolal odpor v řadách československých průmyslníků, kteří chtěli Baťu vyloučit ze svých řad, ale také vyvolal útoky levicových novin, které tvrdily, že Baťa na daních dluží několik milionů a stát by je měl získat dřív, než podnik padne.[27] Dominik Čipera díky kontaktům v Praze potvrdil, že se do Zlína chystá daňový exekutor, a tak se Tomáš Baťa odhodlal k jednání s ministrem financí Aloisem Rašínem.[27] Po dlouhé diskuzi a propočtech souhlasil Rašín se smazáním všech daňových položek do roku 1922.[27] I díky tomuto mohla být spuštěna akce Baťa drtí drahotu, při níž byly sníženy ceny na padesát procent jarních hodnot, platy zaměstnanců byly sníženy o čtyřicet procent a ceny v podnikovém konzumu se snížily na padesát procent.[27] Za jediný den prodal Baťa devadesát devět tisíc párů obuvi za 8,1 milionu korun.[28] Akce byla tak úspěšná, že se díky ní mohla brzy výroba zvýšit o šedesát procent, Tomáš Baťa si ale byl vědom toho, že návrat k původním cenám nebyl možný a že bylo nutné výrobu dále racionalizovat.[29] V roce 1923 se ještě projevovala předchozí krize, firma měla nejnižší počet zaměstnanců od konce první světové války.[30] V čele zlínské radnice stal v té době komunista František Novák. Tomáš Baťa s dalšími spolupracovníky se i z tohoto důvodu odhodlal sestavit kandidátku do komunálních voleb, která vyhrála a 29. září 1923 se tak Tomáš Baťa mohl stát starostou Zlína.[31] Následující léta vývoje Zlína bývají označována jako období Budování zahradního města. Typické cihlové domky, budovy s bílým železobetonovým skeletem 6,15 × 6,15 metru s cihlovou výplní, ale i soudobá stavební nej – to byl Zlín budovaný firmou Baťa, na jehož podobě se podíleli architekti Jan Kotěra, Josef Gočár, František Lydie Gahura, Vladimír Karfík, Miroslav Lorenc a další. Z hlediska koncernu byl významný rok 1924, kdy byla zavedena spoluúčast na zisku a ztrátě a byla započata výstavba moderních továrních budov s železobetonovým skeletem. Jestliže továrnu v roce 1924 tvořilo sedm budov, v roce 1927 jich bylo již třicet.[32]

Dějiny koncernu Baťa

V roce 1926 zvýšil Baťa svůj podíl na vývozu obuvi z Československa na padesát pět procent a na domácím trhu měl víc jak třetinový podíl.[33] Pásová výroba byla po vzoru Henryho Forda zavedena v roce 1927 a již zanedlouho umožnila zvýšit výrobu o 58% procent při zvýšení počtu zaměstnanců o 35%.[34] Zvyšování výroby si vynutilo budování dalších objektů: v areálu továrny vyrostly koželužny, gumárny, sklady, a to vše bylo kryto ziskem nebo prostředky z firemní banky.[35] Investice pochopitelně směřovaly i do vytváření nových dceřiných společností. Vlivem celních překážek, které v roce 1928 Továrna v anglickém Tilbury způsobily poprvé od roku 1923 větší propouštění, začala firma budovat své zahraniční satelity – první z nich byl budován od roku 1929 ve švýcarském Möhlinu.[36] [37] Slavnostní otevření tamějšího závodu bylo naplánováno na 12. července 1932. Šéf firmy Tomáš Baťa tam ale už nepřiletěl. Export do západních zemí se snižoval, ale v absolutních číslech rostl, neboť výpadek kompenzovala firma vývozem do Asie a Afriky, a tak mohla v roce 1931 dosáhnout již víc jak sedmdesátiprocentního podílu na vývozu obuvi z Československa.[36] Díky devizové autonomii, kterou firma jako jedna z mála exportéru v zemi od Národní banky Československé v roce 1931 dostala, mohla prostředky z prodeje obuvi v zahraničí použít na budování svých dalších zahraničních továren a satelitů.[38] Vzhledem ke skutečnosti, že konkurence mohla blokovat vstup firmy Baťa na další trhy, ale také s ohledem na zajištění budoucnosti podniků, založil Tomáš Baťa v roce 1931 ve Švýcarsku holdingovou společnost Leader AG, přes kterou byly kontrolovány Baťovy firmy v celém světě.[39] Rok 1931 byl ostatně přelomovým rokem: firmě se podařilo převzít své největší tuzemské konkurenty, došlo k vytvoření holdingu Leader a v květnu se změnila dosavadní veřejná obchodní společnost T. & A. Baťa na Baťa, akciová společnost.[39] [40] V tomto roce pracovalo pro koncern v Československu 29 500 zaměstnanců, kteří celkově vyrobili 35 124 000 párů obuvi, což tvořilo skoro 78% celkové produkce obuvi v Československu.[41] Ustavující valná hromada akciové společnosti, jejíž všechny akcie vlastnil Tomáš Baťa, rozhodla v květnu 1931 o složení statutárních orgánů: členy správní rady se stali Tomáš Baťa, MUDr. Rudolf Gerbec (tchán Jana Antonína Bati), Dominik Čipera a Jan Antonín Baťa.[39] Na přelomu let 1931 a 1932 se však začala i v obuvnickém průmyslu projevovat hospodářská krize. Ta v kombinaci se zavedením celních překážek v některých zemích (Spojené království, Německo) způsobila propad exportu o 70%, zastavení investičních akcí a nutnost propouštění, kdy o práci přišlo asi pět tisíc zaměstnanců.[42] [38] Tomáš Baťa se však i tuto krizi pokoušel překonat, a tak se vydal počátkem roku 1932 na obchodní cestu přes Blízký východ do Indie.[43] Právě po návratu z této obchodní cesty pronesl památný projev Nebojme se budoucnosti.[44] Za několik týdnů, 12. července 1932, měl Tomáš Baťa slavnostně otevřít svou švýcarskou továrnu v Möhlinu. Letadlo Junkers D1608 registrované na Baťovu německou společnost však několik minut po startu za mlhy narazilo do komína Baťových pomocných závodů v Otrokovicích, které firma vybudovala počátkem třicátých let.[45] Tomáš Baťa i pilot Jindřich Brouček byli na místě mrtví.

Dějiny koncernu Baťa

1932 – 1939 Po otevření trezoru Tomáše Bati v továrně byla nalezena jeho závěť spolu s několika dalšími dokumenty, mezi nimiž byl i dopis pro jeho nevlastního bratra Jana Antonína Baťu z května 1931, který byl ve skutečnosti kupní smlouvou na akcie firmy Baťa a dalších společností. Jan pro stvrzení platnosti smlouvu podepsal, a tak se stal za padesát milionů korun jediným akcionářem společnosti.[46] Vedení města Zlína v srpnu 1932 převzal Dominik Čipera.[47] V průběhu roku 1932 se podařilo krizi překonat, ale následovalo v obuvnickém průmyslu období stagnace, ale i tak se firmě Baťa dařilo Správní budova koncernu ve Zlíně držet vedoucí postavení v oboru.[48] V roce 1935 rozhodl šéf Jan Antonín Baťa o zahájení činnosti firmy v dalších odvětvích, v důsledku čehož vznikl například závod Fatra v Napajedlích. Byly budovány podnikové satelity, ale rostl také zlínský závod, kde bylo v roce 1935 již 63 výrobních budov.[49] V červenci 1934 zavedla firma Baťa čtyřicetihodinový pětidenní pracovní týden.[50] K oživení na trhu došlo v roce 1936 a díky devalvaci československé koruny pokračovala příznivá situace i v roce 1937.[51] Od ledna do května1937 se Jan Antonín Baťa vydal na obchodní cestu kolem světa přes Itálii, severní Afriku, Blízký východ, Indii, Dálný východ, Čínu, Japonsko a USA.[52] Cesta byla zanedlouho zpracována v knize Za obchodem kolem světa. V roce 1936 měl koncern jen ve Zlíně už dva tisíce úředníků, a tak se začala zvažovat varianta výstavby správní budovy, která byla nakonec zadána architektu Vladimíru Karfíkovi.[53] Zmínka o dostavbě správní budovy byla zveřejněna v týdeníku Zlín počátkem prosince 1938 vedle zprávy o jmenování Dominika Čipery ministrem.[54] V létě 1938 bylo rozhodnuto, že Tomík Baťa nezaloží nevelký závod v Belgii, jak plánoval, ale v Kanadě, která se jevila jako vhodnější než průmyslově vyspělé Spojené státy.[55] Na poradě vedení koncernu kolem Vánoc 1938 byla s ohledem na události po Mnichovu zvažována varianta ztráty Zlína, a proto bylo rozhodnuto, že se továrna v kanadské Batawě stane možnou alternativou Zlína.[55] Tomáš Jan Baťa poté zlínskou centrálu opouštěl se seznamem zahraničních společností firmy Baťa, ze kterých se po válce zrodila Bata Shoe Organization.[56]

1939 – 1945 Po vzniku Protektorátu a Slovenského státu byly z koncernu vyčleněny slovenské závody, které byly nově řízeny společností "Baťa, Slovenská účastinná spoločnosť" z Baťovan.[57] Továrny a prodejny na území okupovaných Maďarskem byly podřazeny nově vzniklé společnosti "Cikta" se sídlem v Nových Zámcích.[58] Brzy po vzniku Protektorátu se podařilo ze země dostat zaměstnance židovské konfese, kteří byli jako oficiální zástupci koncernu Baťa posláni mimo dosah rasové politiky Třetí říše.[59] Ve správní radě v roce 1939 zasedali: Jan Antonín Baťa (předseda), Dominik Čipera, Josef Hlavnička, Ing. Hugo Vavrečka, František Malota a Hynek Baťa.[60] V červnu 1939 využil Jan Antonín Baťa mezinárodní výstavy v New Yorku a Protektorát opustil.[61] Do země se již nikdy nevrátil. V roce 1940 byl Jan Antonín Baťa zapsán na britskou a americkou černou listinu, což byl především úspěch jeho konkurence, které se tak podařilo přivodit mu nemalé problémy.[62] V červnu 1940 nastoupil k firmě německý provozní ředitel a vojenský průmyslový vedoucí Albrecht Miesbach, který se také stal členem správní rady. Kvůli zavádění říšskoněmeckých ustanovení v obchodním právu došlo v roce 1942 ke změně, při níž nahradilo správní radu představenstvo a vznikla dozorčí rada.[63] Členy představenstva byli Dominik Čipera, Josef Hlavnička, Hugo Vavrečka, František Malota, Hynek Baťa a Albrecht Miesbach – Jan Antonín Baťa byl v cizině.[61] Dozorčí rada se v období druhé světové války neubrání členství představitelů okupační moci: v roce 1942 ji tak tvoří Wilhelm Marotzke (předseda), generálmajor Luftwaffe Arnold Schütze, Dr. Ferdinand

Dějiny koncernu Baťa

Menčík, JUDr. Evžen Šaller a Dr. František Xaver Hodáč.[61] Generálmajor Schütze byl zanedlouho nahrazen protektorátním ministrem Dr. Walterem Bertschem.[61] Říšskoněmecké orgány pochopitelně požadovaly vysvětlení, proč se majitel a šéf koncernu Jan Antonín Baťa zdržuje mimo území Říše. Jan Antonín Baťa se totiž od roku 1941 zdržoval v Brazílii.[64] Aby byli Němci uklidněni, převedl Jan Antonín 25% akcií firmy Baťa na Marii, vdovu po svém nevlastním bratrovi Tomáši Baťovi, a po sedmi procentech na Josefa Hlavničku, Dominika Čiperu, Františka Malotu, Hynka Baťu a Huga Vavrečku, z nichž každý podepsal závazek, že akcie na požádání Janu Antonínu Baťovi vrátí a že v případě smrti některého z nich zůstanou akcie nadále jen v rukou zbývajících osob.[65] Právě tento převod akcií se později mimo jiné stal předmětem sporu. Náletů na Zlín bylo za války několik. Pro podnik však byl zásadní ten z 20. listopadu 1944, při kterém bylo zničeno deset továrních budov a třicet osm bylo silně poškozeno, obuvnické a gumárenské závody měly poškozeno šedesát procent výrobní plochy a bylo zničeno devadesát procent skladovacích ploch.[66] Škoda způsobená náletem se jen na továrně vyšplhala na víc jak půl miliardy korun.[67] Je možné říci, že období druhé světové války bylo vrcholem ve vývoji koncernu Baťa.

Podrobný vývoj společnosti od roku 1945 1945 – 1949 Konec války znamenal snahu vedení o odstranění škod a rozběhnutí výroby. Již 12. května 1945 vymazali čeští členové představenstva německé členy statutárních orgánů z obchodního rejstříku.[68] Na druhý den vyhlásil Národní výbor Velkého Zlína v koncernu národní správu.[69] Ředitelé koncernu byli vyšetřováni. Před Národním soudem stanul Jan Antonín Baťa (ve vykonstruovaném procesu těsně před koncem existence Národního soudu odsouzen k patnácti letům) a Dominik Čipera (osvobozen). Před mimořádným lidovým soudem stanul Albrecht Miesbach, který byl osvobozen, neboť v době války svou intervencí u K. H. Franka zajistil zastavení řízení proti vdově po Tomáši Baťovi – Marii a šesti dalším zaměstnancům firmy.[70] V této fázi nebyli před soud postaveni ředitelé Hynek Baťa, František Malota a Hugo Vavrečka.[71] František Malota byl však jako člen statutárních orgánů jugoslávských společností v listopadu 1945 odsouzen Vrchním soudem Chorvatska k osmi letům vězení a nucených prací a konfiskaci majetku, k výkonu trestu ale nebyl vydán.[72] Poválečný stav byl následující: komunisté zkonfiskovali továrny v Polsku, Jugoslávii, Československu, Bulharsku, Rumunsku a Maďarsku. Pod kontrolou tamějších vlád však byly i továrny v Británii a jejích dominiích, v Nizozemí, Egyptě a v Indii.[73]

Vývoj v Československu

Svit Právní forma

národní podnik (1949 – 1982) oborový podnik (1982 – 1989) státní podnik (1989 – 1990) akciová společnost (od 1990)

Založeno

1. leden 1949

Zakladatel

Čs. stát

Sídlo

Gottwaldov (Zlín),

Oblast výroby obuvnický aj.

Podrobnější informace naleznete v článku Svit (firma).

Československo (Česká republika)

Dějiny koncernu Baťa

24 Po druhé světové válce opustilo Zlín třináct tisíc lidí, mezi nimiž byl nejeden bývalý vedoucí pracovník koncernu.[74] V květnu 1945 byla v podniku ustavena národní správa.[69] Zmocněncem nad firmou se stal bývalý konfident gestapa JUDr. Ivan Holý.[70] Právě z jeho iniciativy mění k 1. lednu 1949 jméno koncern i město.[75]

Zlínská továrna dnes

Podnik byl znárodněn zestátněním 27. října 1945.[76] A od 1. ledna 1949 fungoval jako Svit, národní podnik.[77] Pamětní deska upomínající znárodnění je dodnes k vidění v osmé etáži zlínského mrakodrapu.

Po únoru 1948 se opět objevilo nutkání komunistů potrestat bývalé ředitele koncernu, a tak byli ve vykonstruovaných procesech před obnovenými mimořádnými lidovými soudy vynášeny nové tresty: Dominik Čipera patnáct let, Hugo Vavrečka tři roky, František Malota odsouzen, ale bez trestu, což ani nebylo potřeba, když nad ním visela hrozba vydání do Jugoslávie.[71] Odsouzený Dominik Čipera výkon trestu nenastoupil, neboť se v té době zdržoval již mimo území Československa, stejně jako Hugo Vavrečka, ten však s ohledem na svůj špatný zdravotní stav. Hynek Baťa a Albrecht Miesbach byli v této době již mimo dosah československé justice. O pět let později byl jeden z bývalých národních správců zlínské firmy Baťa a poválečný ředitel továrny v Baťovanech, štábní kapitán Josef Trojan, postaven před soud a v prosinci 1953 po vykonstruovaném procesu popraven.[78] Po únoru 1948 také následovalo rozdělení bývalého koncernu na řadu menších podniků, což trvalo až do roku 1953.[79] Nové spojení Gottwaldov – Svit se mělo stát synonymem moderního socialistického budování.[79] K 1. dubnu 1991 byla tehdy již akciová společnost Svit rozdělena na pět samostatných akciových společností: a. s. Svit Zlín, a. s. Bopo Třebíč, a. s. Sázavan Zruč nad Sázavou, a. s. Botana Skuteč, a. s. Toma Otrokovice.[80]

Vývoj ve světě Po druhé světové válce probíhaly soudní spory o vlastnictví podniku mezi Janem Antonínem Baťou a jeho synovcem Tomášem Janem Baťou. S výjimkou holandské společnosti získal Tomáš Jan Baťa soudní cestou vlastnictví většiny zahraničních společností.[81] V roce 1962 se Jan Antonín Baťa svých práv vzdal ve prospěch svého synovce za tři miliony dolarů.[82] V roce 1991 se firma Baťa vrátila do Československa, sídlo české filiálky je opět ve Zlíně.

Bývalé sídlo firmy v Torontu (asanováno kolem r. 2007)

V roce 2000 měla Bata Shoe Organization necelých pět tisíc prodejen v 68 státech světa, 49 324 zaměstnanců a v tomto jediném roce prodala 221 milionů párů obuvi.[83]

Současnost Společnost Baťa má dnes čtyři obchodní jednotky: Bata Europe se sídlem ve švýcarském Lausanne, Bata Asia Pacific-Africa se sídlem v Singapuru, Bata Latin America se sídlem v Ciudad de México a Bata North America se sídlem v kanadském Torontu.[84] Pro firmu pracuje necelých padesát tisíc zaměstnanců.[85] Rozlet zlínského Svitu byl zastaven pádem IPB. Bývalý obuvnický gigant nemá dlouhodobě vlastní produkci. Někdejší betonová zeď, jež oddělovala továrnu od města a nesla opakující se heslo Svit obouvá svět, je postupně asanována, což je i symbolické vyjádření postupného konce obuvnické výroby v někdejším srdci Baťovy obuvnické říše.

Dějiny koncernu Baťa

Odkazy Reference [1] KUDZBEL, Marek. Baťa: hospodársky zázrak. 1. vyd. Bratislava : Marada Capital Services, 2001. 195 s. Dále jen Kudzbel (2001). ISBN 80-968458-1-0. S. 48 a 52–53. (slovensky) [2] POKLUDA, Zdeněk. Náčrt k portrétu Tomáše Bati. In TOMAŠTÍK, Marek. Tomáš Baťa: Doba a společnost. Brno : Viribus Unitis, 2007. Dále jen Pokluda (2007). ISBN 978-80-903948-0-3. s. 24–29. [3] Kudzbel (2001). s. 177-179. [4] KOLUMBER, David. Historie budovy školy [online]. [2007], [cit. 2009-09-23]. Dostupné online. (http:/ / www. gjszlin. cz/ gztgm/ historie-budovy. html) [5] Pokluda (2007). s. 24–25. [6] LEHÁR, Bohumil. Dějiny Baťova koncernu (1894–1945). Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 298 s. S. 20. [7] LEŠINGROVÁ, Romana. Baťova soustava řízení. 2. vyd. [Uherské Hradiště] : Lešingrová Romana, 2007. 143 s. ISBN 978-80-903808-4-4. S. 13-18. [8] HOŘEJŠ, Miloš. Firma Baťa a její počiny na poli strojírenství (1903–1945). In TOMAŠTÍK, Marek. Tomáš Baťa: Doba a společnost. Brno : Viribus Unitis, 2007. ISBN 978-80-903948-0-3. s. 24–25. [9] Kudzbel (2001). s. 30. [10] NOVÁK, Pavel. Zlínská architektura: [1], 1900–1950. 2., rozšířené vyd. Zlín : POZIMOS, 2008. 319 s. ISBN 978-80-254-3215-0. S. 155. [11] VALŮŠEK, David. Od školy ke knihovně: historie budovy Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně : 1896–2006. 1. vyd. Zlín : Krajská knihovna Františka Bartoše, 2005. 87 s. (Zlínský kraj; sv. 11.) ISBN 80-86886-10-7. S. 84. [12] LEHÁR, Bohumil. Přehledné dějiny národního podniku Svit před znárodněním: 1894 – 1945. Gottwaldov : Svit n. p., 1959. 113 s. Dále jen Lehár (1959). S. 19–21. [13] Kudzbel (2001). s. 29. [14] Pokluda (2007). s. 26. [15] NEČASOVÁ, Kamila; VALŮŠEK, David. Historie zlínských hřbitovů. 1. vyd. Zlín : Pohřebnictví Zlín, 2006. 173 s. S. 74–75. [16] Kudzbel (2001). s. 31–33. [17] KORZENIOWSKI, Lezsek. Tomáš Baťa – podnikatel a manažer. In TOMAŠTÍK, Marek. Tomáš Baťa: Doba a společnost. Brno : Viribus Unitis, 2007. ISBN 978-80-903948-0-3. s. 119–120. [18] Lehár (1959). s. 28. [19] Kudzbel (2001). s. 32–33. [20] Kudzbel (2001). s. 33. [21] Kudzbel (2001). s. 34. [22] Kudzbel (2001). s. 33–34. [23] Lehár (1959). s. 31–33. [24] Lehár (1959). s. 33–34. [25] Kudzbel (2001). s. 35. [26] Kudzbel (2001). s. 36. [27] IVANOV, Miroslav. Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 2. vyd. Vizovice : Lípa, 2000. 382 s. ISBN 80-86093-14-X. S. 72–73. [28] LEŠINGROVÁ, Romana. Baťova soustava řízení. 2. vyd. [Uherské Hradiště] : Lešingrová Romana, 2007. 143 s. ISBN 978-80-903808-4-4. S. 14. [29] Kudzbel (2001). s. 36–38. [30] Lehár (1959). s. 37. [31] KARKOŠKOVÁ, Alena. Starostové, předsedové. Zlínsko od minulosti k současnosti, 1998, sv. 15, s. 73. [32] Lehár (1959). s. 40. [33] Kudzbel (2001). s. 43. [34] Kudzbel (2001). s. 43–46. [35] Kudzbel (2001). s. 46. [36] Kudzbel (2001). s. 47. [37] Satelity funkcionalistického Zlína. Satellites of the Functionalist Zlín: Projekty a realizace ideálních průmyslových měst – továrních celků firmy Baťa. Zlín : Státní galerie ve Zlíně, 1998. 91 s. ISBN 80-85052-30-X. S. 70–75. [38] Kudzbel (2001). s. 48. [39] IVANOV, Miroslav. Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 2. vyd. Vizovice : Lípa, 2000. 382 s. ISBN 80-86093-14-X. S. 118–119. [40] Lehár (1959). s. 51. [41] Kudzbel (2001). s. 49. [42] Lehár (1959). s. 53. [43] Pokluda (2007). s. 32.

Dějiny koncernu Baťa [44] Nebojme se budoucnosti [online]. 2007-09-24, [cit. 2009-08-26]. Dostupné online. (http:/ / www. youtube. com/ watch?v=jvUegwfGs5o) [45] Kudzbel (2001). s. 50. [46] IVANOV, Miroslav. Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 2. vyd. Vizovice : Lípa, 2000. 382 s. ISBN 80-86093-14-X. S. 104–106. [47] KARKOŠKOVÁ, Alena. Starostové, předsedové. Zlínsko od minulosti k současnosti, 1998, sv. 15, s. 74. [48] Kudzbel (2001). s. 54. [49] Kudzbel (2001). s. 55. [50] RYBKA, Zdeněk. Základní zásady Baťova systému pro podnikatele a vedoucí pracovníky: studie. Praha : Edice TOKO A/S, 1999. 76 s. ISBN 80-902411-3-1. S. 69. [51] Kudzbel (2001). s. 55–56. [52] BAŤA, Jan Antonín; CEKOTA, Antonín; BEZDĚK, František. Za obchodem kolem světa: Baťova letecká obchodní výprava kolem světa 6. 1. – 1. 5. 1937. Zlín : Tisk, 1937. 259 s. S. 30, 54, 63, 81, 108, 132, 156, 223. [53] KARFÍK, Vladimír. Architekt si spomína. Bratislava : Spolok architektov Slovenska, 1993. 329 s. ISBN 80-900483-4-X. S. 124–125. (slovensky) [54] Zlín, 02. 12 1938, roč. 21, čís. 47. ISSN 1801-2965 (http:/ / worldcat. org/ issn/ 1801-2965). [55] BAŤA, Tomáš Jan; SINCLAIROVÁ, Soňa. Švec pro celý svět: Tomáš J. Baťa. 1. vyd. Praha : Melantrich, 1991. 244 s. ISBN 80-7023-106-8. S. 41–43. [56] Kudzbel (2001). s. 57. [57] FECKO, Milan. Prečo a za akých okolností sa Baťa dostal do Svitu. In MIKLOŠ, Peter, et al. Budúcnosť miest s monofunkčným priemyslom: príklady baťovských miest. Bratislava : Spolok architektov Slovenska, 2006. ISBN 80-88757-38-X. s. 20. (slovensky) [58] Lehár (1959). s. 67. [59] FRÁNEK, Tomáš. Baťův vnuk: Dědeček pomáhal Židům, mám důkazy. Aktuálně.cz [online]. , 30. 04 2008 [cit. 2009-08-27]. Dostupné online. (http:/ / aktualne. centrum. cz/ domaci/ zivot-v-cesku/ clanek. phtml?id=603846) [60] Výpis z obchodního rejstříku Krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 4. dubna 1940. [61] Lehár (1959). s. 74. [62] BAŤOVÁ DE OLIVEIRA, Edita; D'OLIVEIRA, Nelson. Dovětek: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 1. vyd. Krásná Lípa : Marek Belza, 2005. 109 s. (Lusitanica; sv. 2.) ISBN 80-903360-4-3. S. 47. [63] Lehár (1959). s. 73. [64] BAŤOVÁ DE OLIVEIRA, Edita; D'OLIVEIRA, Nelson. Dovětek: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 1. vyd. Krásná Lípa : Marek Belza, 2005. 109 s. (Lusitanica; sv. 2.) ISBN 80-903360-4-3. S. 36. [65] BAŤOVÁ DE OLIVEIRA, Edita; D'OLIVEIRA, Nelson. Dovětek: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 1. vyd. Krásná Lípa : Marek Belza, 2005. 109 s. (Lusitanica; sv. 2.) ISBN 80-903360-4-3. S. 26–27. [66] Lehár (1959). s. 78. [67] Lehár (1959). s. 79. [68] KUSLOVÁ, Hana. Soumrak batismu ve Zlíně aneb Z osudů českých vedoucích představitelů firmy po 2. světové válce. Acta Musealia: Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2005, roč. V, č. 1–2, s. 72. ISSN 0862-8548 (http:/ / worldcat. org/ issn/ 0862-8548). [69] Lehár (1959). s. 81. [70] POSPÍŠIL, Jaroslav. Paní Marie Baťová a její osudy za druhé světové války. In TOMAŠTÍK, Marek. Tomáš Baťa: Doba a společnost. Brno : Viribus Unitis, 2007. ISBN 978-80-903948-0-3. s. 75. [71] KUSLOVÁ, Hana. Soumrak batismu ve Zlíně aneb Z osudů českých vedoucích představitelů firmy po 2. světové válce. Acta Musealia: Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2005, roč. V, č. 1–2, s. 76-80. ISSN 0862-8548 (http:/ / worldcat. org/ issn/ 0862-8548). [72] KUSLOVÁ, Hana. Soumrak batismu ve Zlíně aneb Z osudů českých vedoucích představitelů firmy po 2. světové válce. Acta Musealia: Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2005, roč. V, č. 1–2, s. 78. ISSN 0862-8548 (http:/ / worldcat. org/ issn/ 0862-8548). [73] ARCANJO, Francisco Moacir. Svět porozumí: Příběh krále bot Jana Antonína Bati. 1. vyd. Krásná Lípa : Marek Belza, 2004. 196 s. (Lusitanica; sv. 1.) ISBN 80-903360-1-9. S. 16. [74] VAŇHARA, Josef. Příběh jednoho muže a jednoho města. 1. vyd. Zlín : Josef Vaňhara, Odbor školství a kultury Úřadu města Zlína, Česká pojišťovna a. s., 1994. 351 s. S. 341. [75] POKLUDA, Zdeněk. Zlín – Gottwaldov – Zlín. Zlínsko od minulosti k současnosti, 2002, sv. 19, s. 160–167. [76] Vyhláška ministra průmyslu ze dne 27. prosince 1945 č. 49/1946 Ú.l., o znárodnění podniku Baťa, a. s. ve Zlíně, ve znění pozdějších předpisů. [77] Vyhláška ministra průmyslu ze dne 24. prosince 1948 č. 3418/1948 Ú.l., o změně znění firmy Baťa, národního podniku, ve znění pozdějších předpisů. [78] Popraveni v letech 1948 – 1960: T – Ž [online]. [2001], [cit. 2009-08-27]. Dostupné online. (http:/ / protikomunisticke. misto. cz/ svedectvi/ nejnovejsi. htm) [79] ROUŠAR, Přemysl. Dějiny národního podniku Svit. Národní podnik Baťa (1945–1948). Praha : Práce, 1967. 251 s. S. 216–217. [80] Tisk č. 185 C: Odpověď na interpelaci poslance ČNR Jiřího Honajzera na vládu České republiky ve věci jednání vlády s firmou Baťa. Česká národní rada 1990 – 1992: Tisky [online]. , 15. 03 1991. Dostupné online. (http:/ / www. psp. cz/ eknih/ 1990cnr/ tisky/ t0185c00. htm) [81] Kudzbel (2001). s. 66.

Dějiny koncernu Baťa [82] BAŤOVÁ DE OLIVEIRA, Edita; D'OLIVEIRA, Nelson. Dovětek: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 1. vyd. Krásná Lípa : Marek Belza, 2005. 109 s. (Lusitanica; sv. 2.) ISBN 80-903360-4-3. S. 54. [83] Kudzbel (2001). s. 67. [84] O nás: Baťa ve světě [online]. Baťa a. s., c2009, [cit. 2008-08-28]. Dostupné online. (http:/ / www. bata. cz/ o-nas/ spolecnost-bata/ bata-ve-svete. html) [85] O nás: Z historie [online]. Baťa a. s., c2009, [cit. 2008-07-31]. Dostupné online. (http:/ / www. bata. cz/ o-nas/ z-historie. html)

Související články • Baťa • Svit

Externí odkazy • Oficiální stránky firmy (http://www.bata.cz) • Historie Baťových závodů ve Zlíně (http://www.zlin.estranky.cz/clanky/batovy-zavody)

Literatura Monografie • ARCANJO, Francisco Moacir. Svět porozumí: Příběh krále bot Jana Antonína Bati. 1. vyd. Krásná Lípa : Marek Belza, 2004. 196 s. (Lusitanica; sv. 1.) ISBN 80-903360-1-9. • BAŤA, Jan Antonín; CEKOTA, Antonín; BEZDĚK, František. Za obchodem kolem světa: Baťova letecká obchodní výprava kolem světa 6. 1. – 1. 5. 1937. Zlín : Tisk, 1937. 259 s. • BAŤOVÁ DE OLIVEIRA, Edita; D'OLIVEIRA, Nelson. Dovětek: Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 1. vyd. Krásná Lípa : Marek Belza, 2005. 109 s. (Lusitanica; sv. 2.) ISBN 80-903360-4-3. • IVANOV, Miroslav. Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. 2. vyd. Vizovice : Lípa, 2000. 382 s. ISBN 80-86093-14-X. • (sk) KARFÍK, Vladimír. Architekt si spomína. Bratislava : Spolok architektov Slovenska, 1993. 329 s. ISBN 80-900483-4-X. (slovensky) • (sk) KUDZBEL, Marek. Baťa: hospodársky zázrak. 1. vyd. Bratislava : Marada Capital Services, 2001. 195 s. ISBN 80-968458-1-0. (slovensky) • LEHÁR, Bohumil. Dějiny Baťova koncernu (1894-1945). Praha : Státní nakladatelství politické literatury, 1960. 298 s. • LEHÁR, Bohumil. Přehledné dějiny národního podniku Svit před znárodněním: 1894 – 1945. Gottwaldov : Svit n. p., 1959. 113 s. • LEŠINGROVÁ, Romana. Baťova soustava řízení. 2. vyd. [Uherské Hradiště] : Lešingrová Romana, 2007. 143 s. ISBN 978-80-903808-4-4. • NEČASOVÁ, Kamila; VALŮŠEK, David. Historie zlínských hřbitovů. 1. vyd. Zlín : Pohřebnictví Zlín, 2006. 173 s. • NOVÁK, Pavel. Zlínská architektura: [1], 1900-1950. 2., rozšířené vyd. Zlín : POZIMOS, 2008. 319 s. ISBN 978-80-254-3215-0. • MAREK, Martin. Baťovy závody, batismus a Sovětský svaz v letech 1918-1938. Konfrontace a kontakty na pozadí specifik československo-sovětských hospodářských vztahů. [online]. Brno : Masarykova univerzita, 2011, rev. 6. 5. 2011, [cit. 2011-05-24]. Netištěná dizertační práce. Dostupné online. (http://is.muni.cz/th/22916/ ff_d?info=1;zpet=/vyhledavani/?search=martin marek agenda:th&start=1) • ROUŠAR, Přemysl. Dějiny národního podniku Svit. Národní podnik Baťa (1945-1948). Praha : Práce, 1967. 251 s. • RYBKA, Zdeněk. Základní zásady Baťova systému pro podnikatele a vedoucí pracovníky: studie. Praha : Edice TOKO A/S, 1999. 76 s. ISBN 80-902411-3-1.

Dějiny koncernu Baťa • VALŮŠEK, David. Od školy ke knihovně: historie budovy Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně : 1896–2006. 1. vyd. Zlín : Krajská knihovna Františka Bartoše, 2005. 87 s. (Zlínský kraj; sv. 11.) ISBN 80-86886-10-7. • VAŇHARA, Josef. Příběh jednoho muže a jednoho města. 1. vyd. Zlín : Josef Vaňhara, Odbor školství a kultury Úřadu města Zlína, Česká pojišťovna a. s., 1994. 351 s. • Satelity funkcionalistického Zlína. Satellites of the Functionalist Zlín: Projekty a realizace ideálních průmyslových měst – továrních celků firmy Baťa. Zlín : Státní galerie ve Zlíně, 1998. 91 s. ISBN 80-85052-30-X. Periodika • Acta Musealia: Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, 2005, roč. V, č. 1–2. ISSN 0862-8548 (http://worldcat. org/issn/0862-8548). • Zlínsko od minulosti k současnosti, 1998, sv. 15. • Zlínsko od minulosti k současnosti, 2002, sv. 19. Sborníky • (sk) Příspěvky In MIKLOŠ, Peter, et al. Budúcnosť miest s monofunkčným priemyslom: príklady baťovských miest. Bratislava : Spolok architektov Slovenska, 2006. ISBN 80-88757-38-X. (slovensky) • Příspěvky In TOMAŠTÍK, Marek. Tomáš Baťa: Doba a společnost. Brno : Viribus Unitis, 2007. ISBN 978-80-903948-0-3.

Zdroje článků a přispěvatelé

Zdroje článků a přispěvatelé Baťa Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=6599196 Přispěvatelé: Anna Schieblová Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=6994276 Přispěvatelé: Tomáš Baťa Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=7376716 Přispěvatelé: Jan Antonín Baťa Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=7024890 Přispěvatelé: Tomáš Baťa ml. Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=6699496 Přispěvatelé: Dějiny koncernu Baťa Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=7385385 Přispěvatelé: -

Zdroje obrázků, licence a přispěvatelé

Zdroje obrázků, licence a přispěvatelé Soubor:Bata Shoes store, Wenceslas Square.JPG Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Bata_Shoes_store,_Wenceslas_Square.JPG Licence: Creative Commons Attribution-Sharealike 3.0 Přispěvatelé: BrokenSphere Soubor:Flag of Switzerland.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Switzerland.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: User:Marc Mongenet Credits: User:-xfi- User:Zscout370 Soubor:Bata 1.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Bata_1.jpg Licence: Public Domain Přispěvatelé: The source didn`t provide an information who personally the author is. Soubor:Praha Vaclavske nam Bata DSCN1175.JPG Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Praha_Vaclavske_nam_Bata_DSCN1175.JPG Licence: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported Přispěvatelé: Soubor:Bata Masarykovo namesti Ostrava Czech republic 5.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Bata_Masarykovo_namesti_Ostrava_Czech_republic_5.jpg Licence: Creative Commons Attribution-Sharealike 3.0 Přispěvatelé: User:Sveter Soubor:Flag of the Czech Republic.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_the_Czech_Republic.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: special commission (of code): SVG version by cs:-xfi-. Colors according to Appendix No. 3 of czech legal Act 3/1993. cs:Zirland. Soubor:Flag of Slovakia.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Slovakia.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: SKopp Soubor:Flag of Belgium (civil).svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Belgium_(civil).svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Soubor:Flag of Brazil.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Brazil.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Brazilian Government Soubor:Flag of France.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_France.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: (sk) Soubor:Flag of Chile.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Chile.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: SKopp Soubor:Flag of Croatia.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Croatia.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Soubor:Flag of India.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_India.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: User:SKopp Soubor:Flag of Italy.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Italy.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: see below Soubor:Flag of Canada.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Canada.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: User:E Pluribus Anthony, User:Mzajac Soubor:Flag of Hungary.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Hungary.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: User:SKopp Soubor:Flag of the Netherlands.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_the_Netherlands.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Zscout370 Soubor:Flag of Pakistan.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Pakistan.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Soubor:Flag of Poland.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Poland.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Mareklug, Wanted Soubor:Flag of Germany.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Germany.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: User:Madden, User:Pumbaa80, User:SKopp Soubor:Flag of the United States.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_the_United_States.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Dbenbenn, Zscout370, Jacobolus, Indolences, Technion. Soubor:Flag of the United Kingdom.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_the_United_Kingdom.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Original flag by James I of England/James VI of ScotlandSVG recreation by User:Zscout370 Soubor:Tomas Bata.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Tomas_Bata.jpg Licence: Creative Commons Attribution-Sharealike 3.0 Přispěvatelé: [[:Image:]]bata shoe company Soubor:Socha Bata.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Socha_Bata.jpg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Karelj Soubor:Batovy domky 2.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Batovy_domky_2.jpg Licence: Public Domain Přispěvatelé: Karelj Soubor:Jan Antonin Bata Zlin.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Jan_Antonin_Bata_Zlin.jpg Licence: Creative Commons Attribution 3.0 Přispěvatelé: Manka File:Rybárny, rodiště J. A. Bati.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Rybárny,_rodiště_J._A._Bati.jpg Licence: Creative Commons Attribution 3.0 Přispěvatelé: Palickap Soubor:Thomas J Bata det.JPG Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Thomas_J_Bata_det.JPG Licence: Creative Commons Attribution-Sharealike 3.0,2.5,2.0,1.0 Přispěvatelé: Jvk Soubor:Thomas J Bata Sonja I Bata.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Thomas_J_Bata_Sonja_I_Bata.jpg Licence: Creative Commons Attribution-Sharealike 3.0 Přispěvatelé: BataLTD Soubor:Thomas J Bata int.JPG Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Thomas_J_Bata_int.JPG Licence: Creative Commons Attribution-Sharealike 3.0,2.5,2.0,1.0 Přispěvatelé: Jvk Soubor:Bata-shoe-logo.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Bata-shoe-logo.jpg Licence: anonymous-EU Přispěvatelé: Anonymous work (picture taken by Felix O) Soubor:Flag of Czechoslovakia.svg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Flag_of_Czechoslovakia.svg Licence: Public Domain Přispěvatelé: (of code) cs:User:-xfiSoubor:Derelict factory - geograph.org.uk - 208117.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Derelict_factory_-_geograph.org.uk_-_208117.jpg Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 2.0 Generic Přispěvatelé: David Williams Soubor:Zlin-21Budova.JPG Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Zlin-21Budova.JPG Licence: Public Domain Přispěvatelé: hugo Soubor:Zlin-Areal Svit.JPG Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:Zlin-Areal_Svit.JPG Licence: Public Domain Přispěvatelé: hugo Soubor:BataBuilding1.jpg Zdroj: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Soubor:BataBuilding1.jpg Licence: Creative Commons Attribution-Sharealike 2.0 Přispěvatelé: Ian Muttoo from Mississauga, Canada

Licence

Licence Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported http:/ / creativecommons. org/ licenses/ by-sa/ 3. 0/