BOS BOS DICITUR TERRIS UBICUMQUE VEDETUR (Vůl bude všude zase jen vůl) Latinské přísloví ČÍSLO 10* ROČNÍK II* 12.3.2009* (ČAS 1 – ročník XVI* Kurýr ročník VI)
Ve druhém století našeho letopočtu žil v Alexandrii slavný astronom a zeměpisec Klaudios Ptolemaios. Podle vyprávění obchodníků a vojáků kreslil mapy vzdálených zemí. Velké pohoří na severu země, v níž podle něj žil velký národ Boiochaimů, označil jako Askiburgion. Přiložíte – li Ptolemaiovu mapu na mapu dnešní, pod Askiburgionem naleznete Nízký a Hrubý Jeseník, část Slezska i střední Moravy. I mezi tvůrci tohoto listu naleznete nejednoho učeného Boiochaima. Na sklonku 19. století si příznivci strany realistické, sdruženi kolem T. G. Masaryka uvědomili, že potřebné změny společenské vyžadují více informačních zdrojů. A tak vznikl v roce 1866 list ČAS, od počátku redigovaný Janem Herbenem. V roce 1990 si vydavatelé tohoto listu vypůjčili název i původní grafickou podobu hlavičky a vydávali až do roku 2005 list ČAS v tištěné podobě. A pochopitelně v duchu názorů původní České strany lidové (realistické). Ten pak na několik let, od 3. 2. 2005 do 21. 8. 2008 nahradil internetový deník Bruntálský Kurýr. Tento internetový list ČAS je tedy pokračováním obou zmíněných periodik a měl by v této podobě vydržet co nejdéle. Což bude i dílem vás, čtenářů. Vydává: občanské sdružení Vlastenecký poutník, PO BOX 21, 792 01 Bruntál. Redakce: vpoutnik@tiscali.cz +420 724 100 646. Každé vydání najdete také na www.mubruntal.cz ; www.bruntal.net ; www.hbl.cz Objednávky: e-mail s předmětem ČAS
V úterý 10. března 2009 od 17.30 hod. se uskutečnila před Čínskou ambasádou na Praze 6, v Pelléově ulici demonstrace proti porušování lidských práv v Číně a Tibetu. Další aktivity pořádané k 50-ti letům od povstání tibetského lidu proti čínské okupaci, která probíhá dodnes, najdete např. na www.potala.cz nebo www.tibinfo.cz . Noviny s obsáhlými informacemi ke stažení zde. V květnu bude v Praze probíhat setkání EU – Čína. Je vhodné připomenout našim politickým reprezentantům mimo jiné usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z dubna minulého roku, v kterém poslanci vyzývají všechny své představitele, aby při mezinárodních jednáních aktivně vystupovali na obranu lidských práv obyvatel Číny a Tibetské autonomní oblasti. Až bude znám program onoho zasedání, budou vyhlášena protestní shromáždění, aby politici věděli, co si o jednání, které by mělo směřovat jen k "ekonomické spolupráci", myslíme.
Vyhlášena třetí výzva programu Inovace - Inovační projekt
MALÉ A STŘEDNÍ FIRMY MOHOU ZÍSKAT AŽ 75 MILIONŮ
V pořadí již třetí výzvu k podávání žádostí o podporu do programu Inovace Inovační projekt vyhlásilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Pro podnikatele a jejich inovativní projekty jsou tentokrát připraveny čtyři miliardy korun. Program je součástí Operačního programu Podnikání a inovace, který administruje agentura Czechinvest.
„Program Inovace – Inovační projekt podporuje podnikatele, kteří považují výzkum, vývoj a inovace za nezbytnou součást výrobního procesu. Dotaci lze využít například k zakoupení strojů a dalších zařízení, které pomohou k lepšímu využití výstupů vzešlých z výzkumu a vývoje. Nebo třeba k podpoře zavádění nově vyvinutých produktů na trh,“ přibližuje některé z možností využití dotace Lukáš Vymětal, ředitel divize Strukturální fondy agentury CzechInvest. Program Inovace – Inovační projekt je určen malým a středním podnikatelům i velkým podnikům, kteří realizují inovační projekty zaměřené na zvýšení technických a užitných hodnot výrobků, technologií a služeb, či projektů zvyšujících efektivnost procesů výroby a poskytování služeb. Malé a střední podniky mohou navíc žádat o podporu na zavedení nových organizačních metod nebo prodejních kanálů. Firmy si mohou pořídit zejména moderní stroje, zařízení, know-how a licence nutné k realizaci inovačních projektů.Na jeden projekt mohou podnikatelé získat dotaci od jednoho do 75 milionů korun, a to v případě že je jejich projekt zaměřen na inovaci produktu či inovaci procesu. Podniky působící v regionech se soustředěnou podporou státu (dle přílohy č. 1 k usnesení vlády 560/2006) mohou na výše zmíněné aktivity čerpat dotaci dosahující až do výše 150 milionů korun. Malé a střední podniky mohou dále získat dotaci až do výše 2 milionů korun na projekty zaměřené na organizační a marketingové inovace. Platí však, že maximální výše dotace vždy odpovídá regionální mapě intenzity veřejné podpory pro období 2007-2013. Finanční podpora tedy může pokrýt 40 procent způsobilých výdajů pro velké podniky, 50 procent způsobilých výdajů pro střední podniky, 60 procent způsobilých výdajů pro malé podniky. Výjimkou je region Jihozápad, kde je maximální výše intenzity veřejné podpory pro všechny velikosti podniků o čtyři procentní body nižší. Projekty musí být realizovány na území České republiky s výjimkou hlavního města Prahy. Registrační žádosti do třetí výzvy programu Inovace – Inovační projekt bude přijímat agentura CzechInvest od 15. dubna 2009, žadatelé tedy mají dostatek času k prostudování výzvy a případným konzultacím k programu či postupu podávání žádosti. Žádosti přijímá agentura CzechInvest výhradně prostřednictvím aplikace eAccount na internetové stránce www.czechinvest.org. Na ní jsou také dostupné aktuální informace o všech programech administrovaných CzechInvestem. V případě dotazů mohou žadatelé kontaktovat zelenou informační linku o programech podpory podnikání 800 800 777, která je jim zdarma k dispozici každý všední den od 9 do 13 hodin. Své podnikatelské záměry a dotazy týkající se aplikace eAccount mohou zájemci o dotaci osobně či telefonicky konzultovat ve 13 regionálních kancelářích agentury CzechInvest, a to každý pracovní den od 8 do 17 hodin. Regionální kanceláře jsou v každém krajském městě, jejich seznam je možné stáhnout na http://www.czechinvest.org/regionalnikancelare.
Město Vrbno pod Pradědem, projekt:
„Chytrá horákyně“,
Připravte se na své podnikání! Postavit se na vlastní nohy Vám pomůže náš:
„Kurz řízení malé firmy“
Kurz je určen jak lidem, kteří začínají podnikat, tak i lidem, kteří si chtějí osvojit nové trendy v podnikání Lektor: ing. Ivo Veselý, Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Co se naučíte? ověříte si, jaké máte manažerské předpoklady pomocí jednoduchého testu dostanete praktické návody a postupy, co dělat když chcete zahájit podnikání a čeho se vyvarovat připravit podnikatelský plán a prezentovat ho jak komunikovat a jaké techniky k tomu využívat jak připravit firemní prezentaci uděláte si osobnostní test získáte přehled o účetnictví a financování získáte přehled o zdrojích informací Místo konání: Středisko kultury a vzdělávání, Ve Svahu 578, 793 26 Vrbno pod Pradědem Čas konání: 15:00 – 18:00, (kurz proběhne: Každé úterý od 17. 3. 2009 – do 2. 6. 2009) Kurzy budou pro všechny účastníky zdarma. Absolventi kurzu získají osvědčení. Informace:telefon: 554 295 195; E-mail:info@strecha-vrbno.cz ; http:www.strecha-vrbno.cz Informace o projektu najdete na: http://horakyne.blogz.cz Přihlášky do 13. března 2009
SUPERTAJNÝ DOKUMENT, ŠEDESÁT LET STARÝ Americký velvyslanec v dubnu 1948 napsal o nás dopis. Pochopitelně tajný. Ten v roce 1991 přeložil Petr Mareš a 8. dubna 2009 ho ve svém politickém zápisníku Události, zveřejnil známý komentátor Bohumil Doležal. Zdálo se mu, že by neměl plesnivět někde v regálech, a my si to myslíme také.
Dopis amerického velvyslance 30. dubna 1948 napsal americký velvyslanec Laurence A. Steinhardt americkému státnímu tajemníkovi George Marshallovi tajnou depeši, týkající se vývoje poválečných událostí v Československu. Český překlad tohoto pozoruhodného textu vyšel v roce 1991 péčí Petra Mareše v časopise Dějiny a současnost. Text je to přes drobné historické nepřesnosti (Steinhardt byl diplomat, nikoli historik) vynikající, a protože si nezaslouží, aby plesnivěl někde na regálech Národní knihovny, dávám tu čtenářům Událostí k dispozici jeho přepis. Praha, 30. dubna 1948; TAJNÉ; Č. 309 Pane: 1. Mám tu čest doplnit zprávu velvyslanectví o československé vládní krizi z února 1948 jistými věcnými i analytickými poznámkami. 2. Krize v té podobě, v jaké se vytvořila v únoru 1948, byla patrně v celé situaci obsažena již od chvíle, kdy vstoupila v platnost československo-sovětská Smlouva o přátelství a vojenském spojenectví z 12. prosince 1943. Pochopení příčin této aliance vyžaduje krátký pohled do historického a psychologického pozadí vývoje československého národa. 3. Češi jsou „malý“ národ. Položeni v geografickém centru Evropy byli po staletí epicentrem ekonomického a politického napětí, které vedlo k nespočetným válkám a opakujícím se vlnám emigrace. Vrcholný okamžik jejich dějin nastal v období 1346-1378, a to díky trojí shodě náhod: silné a konstruktivní osobnosti Karla IV. (který se stal také císařem Svaté říše římské), objevu rozsáhlých nalezišť stříbra a dočasné absenci jiných mocných politických sil v Evropě. Taková situace se znovu neopakovala až do roku 1918, kdy další politické vakuum v Evropě a silná osobnost Tomáše G. Masaryka způsobily vznik Československa jako státu. Vlna emigrace následovala po ničivých husitských válkách 1415-1436. Další vlna následovala po vypuknutí třicetileté války v roce 1620, která zahájila 300letou nadvládu Habsburků. Na konci 19. století začíná emigrace do Ameriky. Konečně pak druhá světová válka odstranila nejprve židovské podnikatelské elementy a poté 2 500 000 sudetských Němců, kteří byli průmyslovou páteří země. 4. Tyto emigrační vlny opakovaně odsávaly výkvět obyvatelstva, v zemi zůstávali drobní rolníci a řemeslníci. Ti, jak se zdá, nebyli nikdy ve chvílích krize schopni prokázat pevnost, odvahu a ušlechtilé vlastnosti, ale raději se skláněli před politickými bouřemi, které v zemi zuřily. Tito lidé vždy dávali přednost přežití bez zbytečného boje před bojem za svou svobodu. Během 300leté habsburské nadvlády, která skončila roku 1918, si Češi vypěstovali mimořádný vrozený talent k tichému a rafinovanému odporu vůči existujícímu režimu. Jsou mnohem zdatnější v opozici, než když jsou sami u vlády a čelí problémům výstavby a uplatňování pozitivní moci, se kterou měli v moderní době jen dvacetiletou zkušenost. 5. Vzhledem k tomu, že byli vždy „malým národem“, potřebovali Češi ke svému přežití neustále silného spojence. Složité charakterové vlastnosti, výše popsané, způsobily, že se snažili štvát své sousedy proti sobě, uchylovat se k prázdným frázím (například prohlášení Jana Masaryka v posledních dvou letech) a mít pojištěny obě strany. Tato metoda byla úspěšná za druhé světové války, kdy unikli zničení, nabyli na průmyslové síle a vyšli z války po boku vítězů. Avšak jejich spojenectví s Ruskem, spolu se současnou sovětskou politickou taktikou v Evropě, znemožnilo v současnosti Čechům „hrát na obě strany“, jak prokázala nedávná krize. Jejich občasná schopnost stavět jednu stranu proti druhé jim poskytla výhodnou pozici a nezasloužený pocit důležitosti. Úměrně tomuto pocitu jsou dnes jako národ zkroušení.
6. Češi měli špatné zkušenosti se svými spojenci. Francouzi a Angličané je opustili v Mnichově roku 1938. Náš velký omyl, spočívající v tom, že jsme vedli čistě vojenskou válku, zatímco Sovětský svaz vedl zároveň vojenský i politický zápas, zřetelně přispěl ke ztrátě našeho vlivu ve střední a východní Evropě. Češi jsou přesvědčeni, že jsme je v roce 1943 „odepsali“, nebo jinými slovy „předali do sovětské sféry vlivu“. Byť na toto téma nemohlo dojít k formální výměně názorů, naše pozdější akce potvrzovaly v očích Čechů správnost tohoto přesvědčení. Prezidentu Benešovi se počátkem roku 1943 dostalo ve Washingtonu zdvořilého, ale nezávazného přijetí. V listopadu následovala teheránská konference. Co mohl v prosinci Stalin Benešovi říci o sférách vlivu a „všeslovanském bratrství“, si lze snadno představit. Každopádně neměli Češi v této situaci jinou možnost než podepsat smlouvu se Sověty. Náš postup v Jaltě a Postupimi ve věci hranic a reparací a především to, že jsme v květnu 1945 zastavili naše armády a umožnili sovětským jednotkám osvobodit Prahu, potvrzovalo v myslích Čechů náš postoj. Pohled zpět dnes jasně naznačuje, že větší pozornost politickým aspektům války nám mohla poskytnout kontrolu střední Evropy, a to za minimální cenu. 7. Sovětsko-československá smlouva z 12. prosince 1943 nepochybně dočasně zabránila tomu, aby se poválečná situace v Československu vyvinula stejně jako v Polsku. Nabízela Československu reálné výhody pouze tak dlouho, dokud byl Sovětský svaz rozhodnut zdržet se agresivní politiky v Evropě. Vzhledem k tomu, že Sověti ve skutečnosti nepřestali být agresivními, bylo jen otázkou času, kdy krize v Československu nastane. Zda k takové krizi dojde v únoru, květnu, srpnu, nebo příští rok bylo částečně otázkou příhodné situace, především však záležitostí rozhodnutí z Moskvy. Téměř všichni českoslovenští kompetentní činitelé věřili, že v únoru žádná krize nehrozí, neboť pro Sovětský svaz bylo výhodné udržovat v Československu klid, aby byl zajištěn tok materiálu do Sovětského svazu. Tuto skutečnost podle vyjádření dr. Huberta Ripky, ministra zahraničního obchodu, po jeho návratu z Moskvy v prosinci 1947, plně chápal sovětský komisař hospodářství Mikojan a další vysocí sovětští činitelé. Pohled z časového odstupu naznačuje, že českoslovenští nekomunističtí členové kabinetu si neuvědomovali, do jaké míry bude jejich země využita v sovětském všeobecném plánu pro Evropu. Je zřejmé, že v Moskvě dospěli k názoru, že politické ohledy převažují nad hospodářskými nevýhodami, které pro Sovětský svaz bude mít poměrně brzký „puč“ V Československu. Rezignace dvanácti nekomunistických ministrů pak navíc vytvořila vakuum a komunisté je zaplnili. Jakkoli komunisté krizi nevyvolali (byť ji nepochybně vyvolat plánovali), plně ji využili, stejně jako v Bogotě. 8. Nyní je již jasné, že rozhodnutí dvanácti ministrů, reprezentujících národní socialisty, katolíky a slovenské demokraty, rezignovat bylo přijato na základě přímého povzbuzení a souhlasu prezidenta Beneše. Existují přímé důkazy, že během pěti dnů, kdy již byly tyto rezignace podány a ještě nikoli přijaty, se ministři, nebo jejich pověřenci nejméně čtyřikrát na prezidenta obrátili, aby posílili jeho rozhodnutí rezignace nepřijmout. Přestože se nyní ukazuje, že použité postupy nebyly správné, zdá se jasné, že debakl, který následoval, lze z velké části přičíst prezidentově slabosti, kterou je jen ztěží možné omluvit jeho zhoršeným zdravotním stavem. 9. Pokud jde o rozsah sovětského vměšování a zastrašování, je nyní jasné, že se prezident Beneš sovětského strašáka velmi obával. Neustále přicházejí zprávy, že nátlak, který na prezidenta vykonával Gottwald a zástupci odborů se svými stoupenci, kteří pochodovali na Hrad, zapříčinil obavy prezidenta z vnitřních nepokojů a z nich plynoucích nutností, aby sovětské jednotky z okolních zemí zasáhly za účelem „obnovení pořádku“. Neexistovaly žádné důkazy o koncentraci sovětských jednotek na hranicích Československa, zdá se také, že rozsah sovětských hrozeb byl patrně menší než při podobných příležitostech v poslední době ve Finsku a v Íránu, přičemž obě tyto země těmto hrozbám úspěšně čelily, zatímco Češi se před nimi sklonili. Přestože to chování Čechů v tomto směru neomlouvá, lze je částečně vysvětlit historickými souvislostmi, uvedenými výše. Různí ministři a vysocí vládní úředníci během krize popojížděli sem tam, navzájem se hlídali, snažili se utvrzovat ve svých předcházejících slibech a zabránit níže postaveným členům nekomunistických stran, aby podlehli komunistickým svodům. Krátce, bylo zde mnoho nedůvěry, nejednoty, prázdného řečnění a pobíhání, což vše způsobilo nerozhodnost a nedostatek rázných akcí ze strany umírněných sil. Komunisté toho plně využili. 10. Neexistovaly přímé důkazy sovětského vměšování. Dokonce ani činnost sovětského velvyslance Zorina, který dorazil do Prahy letadlem již 19. února, nemůže být označena za přímé vměšování. Jeho rozhovory, o kterých má velvyslanectví důvěryhodné zprávy, byly zahájeny diskusí o obilní situaci. Je známo, že se v jednom případě vyhnul diskusi o politice, přinejmenším po dobu, kdy pobýval v kanceláři ministra, kterého byl navštívit. V některých případech hovořil o politice s personálem, který patřil ke komunistům. Zorčin není silácký, dveřmi bouchající typ a jeho jednání není možné srovnávat s jednáním Vyšínského v Bukurešti během tamní krize. Jediným náznakem bezprostředních příprav, které mohly mít sovětskou podporu, je skutečnost, že komunistické „akční výbory“ vstoupily na scénu zcela náhle 23. února a že na zvláštní demonstraci téhož dne se odborářské milice objevily na veřejných prostranstvích s novými puškami. Bylo dávno známo, že odborářské organizace mají tajné zásoby
zbraní v různých továrnách, a to ještě z revoluce 1945; většina těchto zbraní přitom pochází z odbojářských zdrojů z období války. Přítomnost zcela nových pušek s lesklými neodřenými pažbami nicméně většinu lidí překvapila. Akční výbory byly zjevně komunisty dobře zorganizovány. V podstatě jde o známou českou instituci, která existovala již od války; národní výbory, které nepřestaly existovat a mít v místních podmínkách vliv od května 1945, mají svůj původ také ve válečném odbojovém hnutí. Akční výbory byly prostě nový název pro starý jev, na který jsou Češi dobře zvyklí, nicméně mohly být přímo podníceny sovětskou podporou. 11. Pokud jde o smrt ministra zahraničí Masaryka v noci z 9. na 10. března 1948, zůstávají skutečné okolnosti stále zahaleny tajemstvím. Je možné, že získáme definitivní důkaz, umožňující určit, zda šlo ve skutečnosti o sebevraždu, nebo o vraždu. Teorie o sebevraždě je jedinou, kterou mohla vláda oficiálně oznámit. Skutečnost, že oficiální oznámení nebylo učiněno dříve než nejméně šest hodin po smrti, naznačuje, že i oficiální vysoká česká místa byla zaskočena. To by naznačovalo, že pokud šlo o vraždu, byl tento čin spáchán osobami nikoli českými. Jak velvyslanectví hlásilo, existuje několik okolností, které by mohly potvrzovat teorii o vraždě, ale velvyslanectví je vzhledem k nedostatku dalších fakt i nadále nakloněno důvěřovat teorii o sebevraždě. Více než tři čtvrtiny českého obyvatelstva věří v teorii o vraždě, což je pochopitelně pro komunisty trapné. Jistá nepublikovaná prohlášení o tom, že v Masarykově ložnici vyly nalezeny otevřené břitvy a svázané šňůry od pyžama, předaná nedávno velvyslanectví a pocházející z bezprostředního prezidentova okolí, zvyšují důvěryhodnost teorie o plánované sebevraždě. Příslušné zdroje tuto informaci potlačily, protože si přejí, aby si veřejnost prozatím i nadále myslela, že šlo o vraždu. Masarykova smrt pochopitelně vyvolala mezi obyvatelstvem široce pociťovanou bolest. Komunistické elementy mocně využily nesouhlasných poselství, která Masaryk dostával od svých přátel na Západě, jako jedné z příčin sebevraždy. Nezávisle na tom, zda šlo o vraždu nebo o sebevraždu, získala mu jeho smrt znovu reputaci, kterou promarnil v průběhu únorové krize. Navíc, z politického hlediska, nebyl velký rozdíl mezi tím, zda šlo o sebevraždu, nebo o vraždu, neboť konečný výsledek v obou případech potvrzuje, že další jeho působení v úřadě bylo neslučitelné se základním filosofickým postojem jeho i jeho váženého otce. Příliš pozdě si uvědomil, že nemůže hledět dvěma různými směry zároveň. 12. Komunisté byli agresivní a smělí a měli dostatečně kvalitní organizaci, aby mohli situace využít. Nekomunisté neměli jako skupina žádnou soudržnost, nerozpoznali, že jde o zásadní střet komunismu s nekomunismem, a nadále stavěli své dílčí stranické zájmy a osobní ambice nad odpor vůči komunismu. Tato skutečnost spolu se slabostí nejvyššího vedení, především pokud šlo o prezidenta, vedla k debaklu. Z amerického hlediska se zdá být opovrženíhodné, že s výjimkou několika studentů ani jediná osoba, od prezidenta republiky po nejposlednějšího občana, neutrousila veřejně na obranu svých politických svobod ani slovo. Někteří Češi, udržující přátelské vztahy s velvyslanectvím, poté soukromě konstatovali, že když jejich lidé nejsou ochotni za svou svobodu bojovat, nezaslouží si ji. Mnozí lidé, kteří zastávají tento názor, později uprchli ze země a pokoušejí se nyní vytvořit hnutí odporu v exilu. Také tato skutečnost zapadá do historického rámce a pro současnost omezuje na nulu jakoukoli možnost účinného odporu vůči komunismu uvnitř samotného Československa. Takovýto odpor je vyloučen, neboť Československo je nyní zcela policejním státem. 13. K dnešnímu datu (30. dubna 1948) již země prošla zkušeností prvé vlny zatýkání a vyhazování „reakcionářů“ ze zaměstnání. Nastalo období relativního klidu. To umožňuje komunistům konsolidovat své pozice. Volby, určené nyní na konec května, nemají již větší význam, neboť voliči si mohou vybrat pouze mezi společnou kandidátkou a prázdným lístkem. Proti komunistům nevystupuje žádná strana a zdá se pravděpodobné, že všechny nekomunistické strany budou záhy buď rozpuštěny, nebo sloučeny s komunisty. Československo se stalo v plné míře loutkovým státem. Kolují pověsti, že může být záhy i formálně připojeno k Sovětskému svazu. K takovému vývoji může zcela reálně dojít. Každopádně, příští vlna zatýkání patrně zlikviduje všechny zbývající „reakcionáře“ a podle mínění některých i část umírněných komunistů. Vyšší úředníci přijímají zvláštní opatření pro svou osobní bezpečnost. 14. Přestože množství lidí reptá a osoby přátelské Západu tvrdí, že až 80% populace, včetně některých komunistů, je hluboce nespokojeno s tím, co se stalo, není v československém charakteru klást odpor nebo se pustit do účinných protiakcí. Existuje množství lidí, kteří věří, že jejich jedinou záchranou bude válka mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Neuvažují o katastrofálních fyzických důsledcích, které by taková válka pro jejich zemi měla. Jsou v ostudném postavení lidí, kteří nepozvedli hlas ani paži proti komunistické nadvládě, a současně doufají, že Spojené státy přijdou a zachrání je. Jejich mentalita pramení částečně ze zkušenosti druhé světové války, kdy jejich země dokázala zůstat mimo válku, vyhnula se prakticky fyzickému zničení a přežila v lepším ekonomickém stavu, než v jakém byla před válkou. Proto ti, kteří zůstali v zemi, očekávají další konflikt, který by jim mohl přinést stejné výhody a umožnil jim nakonec mnohé získat, až by je připojil k vítězné straně, ať by to byla kterákoli. I když toto hodnocení je ve vztahu k některým ušlechtile uvažujícím Čechům silně
zlehčující a patrně nespravedlivé, jeho záměrem je popsat obecný způsob uvažování v zemi. V případě budoucího konfliktu bude v Československu nepochybně existovat značný rezervoár skryté náklonnosti vůči Spojeným státům. To se projeví v tom, že sovětským okupantům budou ze strany lidí kladeny určité překážky. Řečeno jinými slovy, ti, kteří budou bojovat proti Sovětům, nemohou očekávat žádné skutečné výhody, pokud nebudou v zemi přítomny jejich pozemní síly. 15. Pokud jde o naši politiku vůči loutkové československé vládě, je zřejmé, že bychom jí neměli v žádném případě poskytnout žádnou materiální ani morální podporu. To by bylo v diametrálním rozporu se zájmy Spojených států. Jediné ospravedlnění další existence našeho diplomatického zastupitelství nacházíme v pokračování nevelké oboustranně výhodné obchodní výměny a v usnadnění pobytu Američanů navštěvujících Československo. Naše rozhlasové vysílání pro Československo má i nadále jen malý užitek a může přinést plody spíše ve vzdálenější budoucnosti než okamžitě. Československé politické emigranty lze prozatím využít v tomto projektu a také jako učitelů a pro získávání tajných politických informací. Pokud se nebudeme přímo podílet na jejich zorganizování, upadnou patrně jako celek do politického hašteření. Během několika týdnů budou možnosti získávání politických informací v Československu otevřenou cestou nepochybně značně omezeny, a proto je třeba vypracovat plány pro zesílenou tajnou aktivitu v této části Evropy. 16. Z časového odstupu je možné se domnívat, že bylo možné přijmout určitá opatření, která by mohla oddálit ovládnutí Československa komunisty. Tato opatření zde zaznamenávám pro pčípadné použití v dalších zemích, ve kterých nastane obdobná situace. a) Rozšíření naší rozhlasové i jiné propagandy včetně publikace okolností, které vedly k tomu, že jsme umožnili sovětským vojskům osvobodit Berlín a Prahu. I ty nejmenší a nejchudší země utrácejí na podobné účely značné sumy, zatímco my jsme své výdaje v roce 1947 značně zredukovali. b) Sjednání obchodních smluv a kulturních dohod. Malé země jsou polichoceny takovouto pozorností. c) Pomoc v podobě nejpotřebnějšího zboží, a to formou prodeje (nikoli daru). Sovětský svaz přišel Československu na pomoc po suchu v roce 1947 s tím, že mu prodal potřebné obilí za vysokou cenu. d) Přímý zásah do vnitřních věcí za účelem efektivní organizace existujících antikomunistických sil. Ty jsou obvykle poměrně početné. Protože však jim běžně chybí organizační schopnosti, jsou pro nás zcela ztraceny. Je to v rozporu s konvenční diplomacií, náš protivník se však konvencí nedrží. Z uvedených prostředků bude v Československu nadále použitelný pouze první. Tyto metody se ukázaly jako efektivní v použití Sovětů, kteří se zároveň snaží obrátit ve svůj prospěch to, co považují za slabost našeho idealismu, naše konvenční metody typu „fair play“ a naši snahu „kupovat si“ dobrou vůlí. Budeme-li v širší míře využívat sovětských metod, může to přinést jak pozitivní výsledky, tak posloužit jako prevence. V úctě Váš Laurence A. Steinhardt
JAK NAKUPOVAT LÉPE NA INTERNETU? SEO (Search Engine Optimization, česky optimalizace pro vyhledávače) je obor, ve kterém se běžní lidé příliš neorientují. Pokud hledáte na internetu jakýkoliv výrobek na internetu (např. pračku), tak jdete na Seznam nebo Google a napíšete do vyhledávacího pole "pračka" nebo "pračky". Samozřejmě kliknete na výsledky, které se zobrazí nejvýše. Nejdete na 58. stranu a nekliknete na 583. odkaz. Za pomoci optimalizace pro vyhledávače můžete stránku posunout na vyšší místa ve vyhledávačích a získat tak více zákazníků. Kvalitně zoptimalizovaná internetová stránka musí mít správné on-page a off-page faktory. On-page faktory lze upravit přímo na www stránce (jedná se např. o úpravu kódu stránky). Off-page faktory nelze ovlivnit přímo na www stránce a patří do nich např. linkbuilding (budování odkazů). SEO by chtěl dnes ovládat každý. Ne vždy jsou ale jasné všechny postupy nebo aktuální novinky z této oblasti. Z tohoto důvodu je zde SEO fórum, které si klade za cíl pomáhat lidem v otázkách týkajících se SEO, SEM nebo samostatného marketingu na internetu. Postupně na SEO fóru vzniká komunita, která si mezi sebou pomáhá a poradí i ty nejlepší techniky optimalizace pro vyhledávače. Vyhledávače neustále mění algoritmy vyhledávání, a proto je důležité sledovat jejich vývoj, abyste byli vždy o krok napřed před konkurencí. Chcete-li předběhnout konkurenci, mít větší návštěvnost, více objednávek a větší zisky, tak na fórum určitě zavítejte. Copywriting Poutave.cz
Kontakt Jan Linhart; Profesionální SEO služby; Dětřichov 27;78391, Uničov; Telefon: 604539064 Email: jan@linhart.name ; Internet: http://www.linhart.name/
Výroky týdne: MORAVSKÝ BEROUN ZÍSKAL SKVĚLÉ TŘETÍ MÍSTO V SOUTĚŽI WEBOVÝCH STRÁNEK - ZLATÝ ERB
Webové stránky statutárního města Přerova a obce Lipová-Lázně zvítězily v šestém ročníku krajského kola soutěže Zlatý erb V Olomouckém kraji. Nejlepší elektronickou službou byla vyhlášena mapa drobných rekreačních ploch v Olomouci prezentovaná na webu statutárního města. Cenu veřejnosti, o níž rozhodují svým hlasováním sami uživatelé internetu, získala obec Pavlovice u Kojetína. Zástupci všech úspěšných samospráv převzali v Olomouci ceny z rukou hejtmana Martina Tesaříka a radního Pavla Martínka. „Letošní ročník soutěže ukázal, že úroveň webových stránek stoupá. Přibývá webů s interaktivními prvky a roste také množství zveřejňovaných informací,“ konstatoval hejtman Tesařík. Soutěž webových stránek měst a obcí Zlatý erb se letos koná pojedenácté, krajské kolo se uskutečnilo pošesté. Letošního ročníku se zúčastnilo více než dvacet měst a obcí, vítězové postupují do celostátního kola soutěže. Nejlepší webová stránka města 1. Přerov 2. Hranice 3. Moravský Beroun
Kuriozita Hned po roce osmačtyřicátém se vyprávěl takový vtip, že přijel na vesnickou schůzi komunistický referent vyprávějící o budoucích světlých zítřcích. V diskusi se ho pak zeptal staříček sedící v zadní řadě. Soudruhu, a hřebíky dehťáky, co potřebuji na střechu, budou? Budou soudruhu, a ještě lepší a víc jich bude, odvětil referent. A soudruhu, nedal se děda, a ty krováky, ty dlouhý hřebíky do trámů, ty taky budou? Budou soudruhu, a ještě lepší a víc jich bude, odvětil referent. A soudruhu, ty pozinkovaný hřebíky, také budou? Budou soudruhu, a ještě lepší a víc jich bude, odvětil referent. To jsem si oddychl, povídá děda. Tak to bude nemlich takový, jako za Rakouska – Uherska. V souladu s dědou z onoho vtipu bychom si měli uvědomit mnohé. V roce 1776 úřadovala česká královna Marie Terezie nějakou chvíli i na Pražském Hradě a v té době podepsala patent o včelách, v němž bylo stanoveno, že „pěstování včel je daní všech druhů navždy zproštěno“. Moudří rádci naší císařovny jí zřejmě vysvětlili, že včely mají nezaměnitelnou úlohu v přírodě, a že si zaslouží takovéhoto privilegovaného postavení, včetně jejich chovatelů. Tento zákon Marie Terezie vydržel přes obě války, uznali ho kupodivu i komunisté po roce 1948. V roce 2009 u nás každý včelař mající více jak 40 včelstev daně bohužel platí. Takže již to není nemlich jako za Rakouska – Uherska. Je to dobře, nebo špatně?
Marnost nad marnost
Všichni víme, jak obtížné je cestování v našich vlacích. Špína a naprostá absence funkčního personálu (průvodčích), který se specializuje pouze na štípání lístků, špína a minimální služby (jídelní vozy), to jsou dnešní České dráhy, které čas od času chtějí ještě stávkovat. Nedávno se generální ředitel Českých drah v MF DNES vymlouval na to, že loudání vlaků je věcí jiné organizace, tedy Správy železniční a dopravní cesty. Jenže ta vznikla tím, že se původní České dráhy rozdělily a koleje dostala do vínku ona Správa. Úžasné. Další problém je prý to, že kraje dluží Českým drahám, jinak bohatě dotovaným z prostředků státu, celkem 3,2 miliardy korun. A to je již na zbláznění. Proč tedy ČD si nevezmou exekutory a nepostaví se ke dveřím vedení krajů jako exekutoři v Chomutově u sociálních dávek Cikánů? A měli by prachy doma, my umyté vagony a lákavé jídelní vozy. A oni to ti železničáři neudělají. A víte proč?
Tušková nám píše: Pod tímto titulkem zveřejňujeme zprávy POLICIE ČR, jejichž autorkou je Vrchní inspektor nprap. Pavla Tušková
Srážka s divočákem: v 09,45 dne 9. 3. 2009 v Nových Heřmínovech vyběhla z pravé strany těšně před vozidlo Škoda Fabia ze silničního příkopu tři divoká prasata. Pro krátkou vzdálenost 27letý řidič již nestačil zareagovat a došlo ke střetu. Jedno zvíře na místě uhynulo. Ke zranění osob nedošlo. Způsobená škoda činí na vozidle 10 tisíc Kč, na zvířeti 2 tisíce Kč. Náraz do stromu: dne 11. 3. 2009 v ranních hodinách (okolo 5 hodiny) projížděl 35 letý řidič s vozidlem Škoda Fabia úsekem silnice u obce Bílčice-Májůvka. S vozidlem při projíždění pravotočivé zatáčky dostal smyk, který nezvládl a vyjel vlevo mimo komunikaci. Zde pravým bokem vozidla narazil do stromu. Ke zranění osob nedošlo. Hlídka OOP ČR Horní Benešov provedla u řidiče orientační dechovou zkoušku na alkohol s negativním výsledkem. Na vozidle vznikla škoda ve výši okolo 150 000 Kč. S náklaďákem jel s 1,08 promile: krátce po 13,20 hod. dne 9. 3. 2009 došlo v Nových Heřmínovech k havárii nákladního tahače Volvo s návěsem, které řídil 47letý cizinec. Muž nepřizpůsobil rychlost jízdy povaze a stavu komunikace a po projetí levotočivé zatáčky najel koly tahače a návěsu za pravý okraj silnice. Následně zůstal stát v silničním příkopu. Při dechové zkoušce mu policisté naměřili 1,08 promile alkoholu v dechu. Řidič byl vyzván k odběru krve, kterému se podrobil. Na místě mu byl zadržen řidičský průkaz. Při havárii nedošlo ke zranění osob a způsobená škoda činí 30 tisíc Kč.
FOTO PRO DNEŠNÍ DEN
Slezská Harta kdysi a dnes. Jak se ten svět kolem nás mění. Jediné co se nezměnilo, je to, že kdysi místní obyvatelé komunální odpady vypouštěli přímo či nepřímo (trativody) do Moravice, dnes je tomu také tak. Proto investoři stále váhají s budováním hotelů, motelů a pensionů. Co když sinic bude více, než dovoluje norma? Jenže obce na nové kanalizace a čističky nemají a mít nebudou. Mohl by pomoci stát, kdyby chtěl. Ale on většinou nechce. PETROUŠKOVY PŘÍHODY (649) Tuhle se mi svěřil kolega Václav. Tvrdil, že ho rozčiluje, když v nějakém větším supermarketu zabrousí mezi regály autopříslušenství nebo železářství. A když se dostanu do nějakého odborného supermarketu, zaměřeného na stavby, stroje,
kutilství, tak se můžu zcvoknout, vyprávěl mi. Před lety rekonstruoval chalupu, a když potřeboval šroub určité délky (nebo něco podobného) musel oběhnout nejméně tři železářství. Většinou, když chtěl něco docela obyčejného a potřebného, tak to neměli. Teď je na pultech všechno. Desítky druhů kladívek, šroubováků, vrtaček, hoblíků, hladítek, zednických lžic, fanek, kouřovodů, okapů, kolen, hadic, dřev, topůrek a já nevím čeho, o hmoždinkách, šroubcích a matičkách nemluvě. Můžete si zakoupit desítky druhů umyvadel, van, vybavení koupelen, kamen, sporáků, krbů, lopat, lopatek, vidlí. A těch knih bez cenzury – žádné fronty ve čtvrtek. DOST! Tohle všechno nebylo a to, co se za to mnohdy vydávalo, jsme velice obtížně, kolikrát za úplatky, sháněli. Někdy byl konec konců problém koupit cement, nebo písek. Obyčejné kolo Favorit (pokud jsme se nespokojili s extra těžkou Ukrajinou), jsem přivezl až z druhého konce republiky. Nu a takhle jsme si notovali, protože já jsem rekonstruoval chalupu ve stejnou dobu jako Václav. To by se to dneska dělalo, to bylo naše první konstatování. To by šlo člověku samo od ruky. Jenže pak jsme se museli zasmušit a dokonce zavrtět, opravdu zavrtět hlavou. Lidem se totiž nikdo nezavděčí. Podle sobotního vydání Lidových novin, které získaly výsledky výzkumu agentury GfK, lidé stále věří nerůznějším nesmyslným teoriím. Tak například plných 65% lidí věří tomu, že kuponová privatizace bylo spiknutí k obohacení vybrané skupiny lidí. Je to kompletně konspirační teorie, ale dala by se tak trochu pochopit. Vždycky se u nás věřilo něčemu, co byla snůška nesmyslů. Těžko pochopitelná je existence tzv. utiskujících teorií. Jednou z nich je teorie o tom, že jsme jako bohatý národ utiskováni a vykořisťováni státy, které se podílejí na ovládnutí našeho bohatství pod zástěrkou jakési Evropské unie. Tomu věří u nás 45% lidí. Jistě, na takto zrůdně deformovaném veřejném mínění mají svůj podíl nejrůznější politikové hovořící o ztrátě naší tzv. národní suverenity, ačkoli sami většinou nevědí, co to vůbec ta suverenita je. To již za totality jsme rádi naslouchali nesmyslným teoriím o tom, že Sovětský svaz nás vykořisťuje a že si na úkor nás zvyšuje životní úroveň. Sovětský svaz nás vykořisťoval, to ano, ale hůř a jinak. Ale Evropská unie? Právě ony plné regály nejrůznějšího spotřebního a technického zboží, jahody v zimě, pomeranče v létě, vždyť je to vidět. Jak chodíme oblékáni, obuti, jakými auty jezdíme, jak roste počet luxusních restaurací a obchodů – že bychom tohle všechno my sami? Nesmysl. Kdybychom nebyli napojeni na evropský trh, kdybychom nepřijali řadu evropských norem, legislativních opatření a neuzavřeli desítky dalších dohod s vyspělými ekonomikami Evropy, tak jsme stále ještě na značně nižší životní úrovni, pouze cementu a železa bychom vyráběli více než Španělsko. Ale dráž. Tohle ovšem, podle uvedeného průzkumu téměř polovina národa nebere. Tak proč chodit k volbám do Evropského parlamentu? Proč radši nevystoupit z EU, z toho společenství, které nás chce zcela rafinovaně ovládnout? Že to ne? Víte, jak by vydělali výrobci ostnatého drátu, kdybychom si zase zadrátovali hranice? Jenže co s těmi dráty, které zůstaly v našich myslích? Nikoli pouze v některých. Patří mezi ně nejen oněch 45% lidí z uvedeného výzkumu agentury GfK, ale například i ti, kteří s gustem šíří po internetu dopis poslance EP Vladimíra Železného ministru zahraničních věcí ČR Karlu Schwarzenbergovi, v němž v rámci boje proti Lisabonské smlouvě, lživě a rafinovaně líčí naší zemi jako poctivého chasníka podvedeného o svatební noci zlými Němci a jejich spojenci. Přitom nikoho z nás například ani nenapadne, napsat rozhořčený dopis veřejnosti o příjmech europoslanců. Mají je dle zákona, nezávidíme jim je a upřímně jim je přejeme, protože jsme je vyslali do Evropy proto, aby posilovali evropskou integraci. Mimochodem - měsíční hrubý plat českých europoslanců ve výši 65.000 korun není jejich jediný příjem. Přímo od parlamentu europoslanci dostávají měsíčně 3700 eur (přes 118.000 korun) na pronájem kanceláře, nákup a údržbu počítače, modemu, telefonu, na poštovní poplatky a na cestovné po území členských
států EU. Ani hrubá měsíční mzda 65.000 korun od českého státu a 3700 eur (přes 118.000 korun) od EP ale není konečná suma, kterou čeští poslanci europarlamentu pobírají. Mají nárok také na více než 250 eur (8000 korun) za každý den pobytu na zasedání v Bruselu nebo ve Štrasburku (takže žádná absence jako u nás) a přes 12.000 eur (přes 380.000 korun) na provoz sekretariátu, tedy i na najmutí nejméně jednoho asistenta. Takže asistent manžel, to je trefa, co? Tedy, někteří čeští chasníci na tom nejsou tak špatně. Ani děvenky. Ale ani my doma ne. Jen s tou evropskou integrací se s některými asi neshodneme. Na to máme naštěstí v červnu volby. Už víte, koho budete volit? Mimochodem, při posledních volbách do EP k nim přišla asi pouze polovina z těch, kteří si myslí, že Evropa nás vykořisťuje. Je to stále stejné – většina lidí denně v supermarketech s plnými vozíky nadává, jaký že je to v této zemi bordel. A přitom jen prkýnek na WC si můžete vybrat asi z dvaceti druhů. Kde jsou ty doby, kdy bylo k dostání pouze jedno, bílé a z PVC. Neustále prasklé, bylo strašně nebezpečné, alespoň pro nás muže. To jsme již zapomněli?
Dnes má svátek ŘEHOŘ, zítra RŮŽENA. Nezapomeňte jim blahopřát.