smuteční síň do Roudnice nad Labem
01. titulní strana 02. obsah 03. fotodokumentace původního stavu upravovaného socialistického hřbitova, ortofotomapa 04. fotografie původního starého hřbitova 05. idea projektu 06. průběh obřadu 07. celková situace řešeného území, začátek cesty 08. cesta ke smuteční síni 09. cesta ke smuteční síni 10. půdorys rozlučkové síně 11. prostor pro předání urny 12. prostor smuteční síně 13. prostor smuteční síně 14. konec cesty 15. schéma provozu, konstrukční řešení 17. autoři, kontakt
socialistické uspořádání hrobů a zeleně
socialistické uspořádání hrobů a zeleně
současnost
rozptylová loučka- současnost
fotodokumentace původního stavu upravovaného socialistického hřbitova, ortofotomapa 03
Jako pohřeb se označuje rituál posledního rozloučení se zemřelým člověkem, symbolické vymezení jeho odchodu ze společnosti. Tělu zemřelého přísluší úcta. Tyto představy se vyjadřují také v pohřebním obřadu. Z psychologického hlediska je pohřeb velice důležitou součástí loučení se zemřelou osobou. Samotné vyrovnávání se se smrtí milované osoby se dělí do čtyř fází, kdy na začátku je uvědomění si, že osoba už není mezi námi, uvědomění si toho co se stalo. A na konci je fáze, kdy na osobu začneme zapomínat. Z psychologického hlediska je nutné, aby si člověk prošel všemi fázemi. Pokud by nechtěl nějakou fázi přijmout, může to mít na jedo psychiku velké následky. Např.: případy, kdy lidé nejsou schopni přijmout smrt osoby a pak sami upadají do depresí a dalších psychických nemocí.
pohled na hřbitov z pole - místo stavby
starý hřbitov
fotodokumentace původního stavu starého hřbitova, alej 04
původní hřbitov- stará část - jedna z cest směrem k novému objektu
alej stromů u hřbitova
druhé křížení cest vedoucí k rozprašové loučce a bráně pro rozptyl do krajiny otvory ve zdi pro sezení u rozptylové louky
V naší současné “moderní” společnosti je smrt do značné míry tabuizována a vytěsňována, zpravidla chápána tragicky a očekávána s obavami. Chtěli bychom zmenšit obavy a strach ze smrti, kterou dneska lidé cítí. Je to ukončení našeho života, doby která čeká každého z nás. Nejlepší přístup jak se se smrtí vyrovnat je podle nás přestat ji vytěsňovat.
Koncept cesty je založen na cestě člověka životem. Cesta vede mezi stěnami. Ty jsou dostatečně vysoké a poskytují procházejícím pouze pohled nahoru na nebe, do korun stromů ( hlavní cestu lemuje alej stromů vysazených za zdí), na zvonici a na konec cesty- vzdálený cíl. Člověku se však při pohybu hlavní cestou otevírají také další cesty, výklenky, otvory..... idea projektu 05
průběh obřadu rozloučení
pohledy do krajiny z rozlučkové síně
Po příjezdu nebo příchodu nejbližších pozůstalých jim vychází vstříc obřadník, který jim kondoluje a jde s nimi směrem k obřadní síni. Obřadník je celým obřadem doprovází. Po cestě procházejí kolem výklenku na promítání. Zde je možné promítat fotografie zesnulého viz. podmínky soutěže. Poté společně postupují dále. Na dalším křížení cesta poskytuje výhledy do vzdálené krajiny skrze bránu, na rozptylovou louku a na hřbitov. Obřadník spolu s nejbližšími příbuznými vstupuje skrze dveře do zahrady s objektem uprostřed. Tato stavba v zahradě slouží pro setkání obřadníka s nejbližšími pozůstalými ohledně průběhu obřadu. Během krátké chvíle zde proběhne rozhovor o nezbytných náležitostech, pokud nebyly řešeny v předchozích dnech. Zde sedí naproti sobě, na lavicích v uzavřeném nebo v létě otevřeném prostoru malé síně. Záměrně se tedy nejedná o kancelář ale o prostor s lavicemi naproti sobě. Spolu s obřadníkem se poté vracejí na hlavní cestu a pokračují dále k síni, zde se vysoké stěny rozpadají na sloupovou síň. Nejbližší pozůstalí procházejí skrze sloupovou síň a řadu otevřených dveří. Kolem řady lavic středovou uličkou přistupují k rakvi. Zde se loučí s mrtvým. Pokud budou vyžadovat soukromé loučení, obřadník za nimi zavírá dveře v sloupové síni. Smuteční síň slouží tedy i jako místnost pro vystavení rakve a to z důvodu transparentnosti putování těla vzhledem k pozůstalým. Katafalk je možné snížit. Po rozloučení nejbližších obřadník otevírá dveře. Dovnitř pouští smuteční hosty, kteří čekají v krytém prostoru sloupové síně. Usedají do lavic. Sedí čelem k rakvi, položené na zvýšeném katafalku. Jejich pohled je směrován k rakvi, za ní je ponechán průhled do krajiny v šířce cesty. Světlo z venku svítí otvorem dovnitř síně. Pruh ostrého světla osvětluje rakev a prostor kolem ní. Pozůstalí sedí v síni, která má temnější atmosféru. Dřevěná vrata, jsou skoro zavřená. K řečnickému pultu přichází obřadník. Strop nad hlavami pozůstalých je mírně zaklenutý a pokrytý lesklým plátkovým zlatem. Působí jako velká plocha, která odráží to co se děje pod ní, ale vzhledem k tomu, že je zaklenutá, vše mírně zkresluje. Na konci obřadu obřadník s dalším zaměstnancem otevírají velká dřevěná vrata. Tím se prostor síně osvětlí jasným světlem a dojde k výrazné proměně atmosféry. (v létě je možný opačný postup, tedy příchod do otevřené síně a po odjezdu pohřebního vozu naopak uzavření výhledu do krajiny. Záleží na pozůstalých.) Rakev stojí v síni a za ní se rozprostírá krásná krajina Českého středohoří. U síně stojí zaparkované pohřební auto. Při otevření vrat je vidět. Nechceme nakládání rakve skrývat před pozůstalými. Rakev je z katafalku odnášena nebo odvážena (vysune se vozík z katafalku) k autu, které stojí na pískové cestě. Pozůstalí mají možnost vidět a pozorovat nakládání rakve a odjezd auta. Tento moment je podle nás velice důležitý. Chceme, aby pozůstali věděli kam a jak je rakev odnášena a odvážena. Důležité je to, aby se žádná část obřadu neskrývala. Pozůstalí se lépe a snáze sžijí s realitou, že „…“ je opravdu mrtev. Z katafalku je také možné rakev přímou cestou odnést na hřbitov. Po odjezdu automobilu obřadník kondoluje a odchází na křižovatku cest, kde ručně zvoní na zvon. Což je historicky převzato z obřadu v dřívější době. Obřad tímto nadobro končí a pozůstalí odcházejí cestou směrem k automobilu nebo cestou přes hřbitov.
průběh obřadu předání urny V areálu smuteční sině je objekt pro předání urny (stejný jako při řešení náležitostí před obřadem loučení). Myslíme si, že obřad předávání urny pozůstalým je stejně důležitý jako samotné loučení. Proto jsme do zahrady navrhli samostatný objekt. Intimní prostor, kde by měl obřadník předat nejbližším pozůstalým urnu s popelem. Dvě lavice naproti sobě vedoucí k podstavci s urnou a za ní úzký a vysoký průhled do krajiny. Tato místnost se může využívat i pro menší obřady rozloučení, více komorní pro max. 10 pozůstalých. Tento objekt by měl mít charakter malého objektu usazeného v zahradě. Pozůstalí by pak byli nejen v místnosti, ale i v zahradě.
průběh obřadu 06
zaměstnanci /růžová barva návštěvníci / žlutá barva čárkovaná čára_ pěší plná čára_ auto
pozůstalí čárkovaná čára_ pěší
pohyb zesnulého / kremace / žlutá barva pohyb zesnulého / pohřeb do země / černá barva čárkovaná čára_ pěší plná čára_ auto
zahrada rozlučková síň zvon zázemí
vjezd pro pohřební vozy
louka
veřejné wc
brána pro rozptyl do krajiny místnost pro předání urny
louka
parkovací plocha
prostor na svíčky a květiny sezení ve zdi
promítací prostor
rozptylová louka sezení prostor na svíčky
voda na zalévání vjezd pro pohřební vůz
původní hřbitov
bus
vjezd na parkoviště hlavní vchod
louka
starý židovský hřbitov
charakteristika objektu
hlavní vchod
Vstup na pozemek je umístěn na konci aleje vedoucí kolem starého hřbitova protínající se s osou židovského hřbitova. Půdorys má tvar obdélníku uzavřeného betonovou zdí. Přímá vedoucí cesta propojuje všechny provozy hřbitovního areálu. Hlavní cesta je tvořena dvěma stěnami. Hlavní vstupy zvýrazňuje plátkové zlato na hraně stěny. Křížící se a vodorovné cesty zdůrazňuje plátkové zlato a také červená nebo modrá barva na hranách betonových zdí. Chodba dělí pozemek na 2 rozdílné části: smuteční síň a provozy s tím spojené a parking na jedné straně a a louky, rozptylovou louku na straně druhé.
parkoviště Z hlavního vstupu je vchod na hlavní cestu pro pěší a zároveň vjezd na parkoviště pro hřbitov a smuteční síň, 52 míst a 1 stání pro autobus. Parkoviště je koncipováno jako hlavní ulice rozdělena uprostřed stromy. Stání je kolmo podél stěn. Do areálu parkoviště zasahuje menší objekt. Je to výklenek pro promítání fotografie zemřelého z prostoru cesty, která zabírá přesně jedno parkovací stání…...... . Na východní straně parkoviště je uprostřed křížení cest vchod. Odtud se lidé můžou vydat buď po hlavní cestě směrem k rozlučkové síni, nebo cestou kolem louky na starý hřbitov. Parkování je umístěno na začátku, aby na něj měli přístup všichni návštěvníci hřbitova. Plocha parkoviště je pokryta pískem. Parkovací stání budou vyznačena kovovými značkami usazenými do písku. Parkoviště je ze strany pole a aleje obehnáno betonovou zdí vysokou 2,2 m bedněnou z balíků slámy (viz. technická zpráva). Ze strany smuteční síně a hlavní cesty je také zeď, avšak vyšší, má 3,6m. Na konci stávající aleje, mezi novou zdí rozlučkové síně a polem vede písková cesta pro Smuteční síň do Roudnice nad Labem pohřební auto. Auto s rakví má samostatný příjezd k obslužnému dvoru smuteční síně.
1
situace navrhovaný stav
začátek cesty, situace celku 07
pohled na zvonici u rozlučkové síně
cesta Hlavní přímá cesta, která začíná u vstupu na pozemek a končí za rozlučkovou síní má znázorňovat cestu člověka životem, která zároveň pořád směřuje na konec k okamžiku smrti. Cesta je lemována vysokými zdmi, které procházejícímu člověku nedovolují jiný pohled než nahoru na nebe. Zároveň je cesta lemována alejí stromů. Koruny stromů částečně kryjí cestu a vytvářejí zelení krytý koridor. Novou hlavní cestu křiží další cesty. Tyto křížící cesty vycházejí z historie hřbitova. Navazují na původní cesty, které již na starém hřbitově existují. Osy cest nového hřbitova jsou směrovány podle os hřbitova starého. Tímto napojením na již existující klasické hřbitovní cesty dochází k propojení starého a nového hřbitova v jeden celek.Cesty jsou schválně vedeny přímo, tak aby umožňovaly průhledy skrze celý komplex hřbitova. Hlavní vjezd a vchod na pozemek a k rozlučkové síni je umístěn na ose k hlavní bráně židovského hřbitova. Koncept celkového řešení území je založen na vytvoření hlavní cesty směřující k rozlučkové síni na jejím konci a obnovení tradičního obřadu loučení pozůstalých se zemřelým. Dá se říci, že samotná cesta je už součástí rozlučkové síně a obřadu. Důvod pro umístění síně do zadní části pozemku je fakt, že než dojde k samotnému obřadu rozloučení, musí si pozůstalí projít cestou, která by jim měla pomoci se vyrovnat se ztrátou zemřelé osoby. Objekt a okolí rozlučkové síně není určen jen pro obřad, ale i pro celý původní hřbitov. Na konci této cesty se úzká chodba poskytující jen pohled směrem nahoru mění na sloupovou síň. Tato síň je koncipována jako protiklad chodby, její prostor je nízký a široký. Prostor je uzpůsoben pro širokoúhlý pohled do krajiny. Vytvořením prostor s různým charakterem nám šlo o to, aby si člověk uvědomil změnu, to že vchází do síně.
otvory ve zdi mezi cestou a rozptylovou loukou
pohled na objekt rozlučkové síně od vstupní části z aleje
cesta ke smuteční síni 08
plátkové zlato aplikované na beton
otisk bednění ze slámy v betonu po zhoření
bednění ze slámy.
výklenek pro promítání
Vnitřní boční a vrchní plochy jsou z černého betonu a čelní plocha určená k promítání s bílou plochou pro promítání. Místo pro uložení dataprojektoru bude skryté ve stropě, tak aby nedošlo k jeho poškození. Budou se zde promítat fotografie zesnulého (viz soutěžní podklady. Vnější povrch promítací místnosti bude z broušeného betonu pokrytého plátkovým zlatem. Bude působit jako zlatý objekt.
sezení u rozptylové louky na úrovni země.
chodník, zasahující do rozptylové louky.
Brána na konci jedné z cest, slouží k rozptylu popela do krajiny výklenek pro promítání
rozptylová louka Průchod na rozptylovou loučku je řešen jako místo pro sezení na úrovni země a místo pro umístění svíček, popřípadě květin. Od vertikální hrany stěny na křížení vedou tři schody dolů. Navazují na úzký chodník končící deskou. Konstrukce a schody s deskou budou z betonu. Výškový rozdíl vytváří terénní zlom, na který je možno se posadit. Lidé jsou na úrovni těch rozptýlených na loučce… jsou jim blíže. Od druhého křížení k třetímu je hlavní cesta na pravé straně přerušena velkými otvory. Ty jsou určeny pro výhled na rozptylovou loučku a pro zastavení se na cestě a posezení ve výklenku zdi.
rozptýlení do krajiny Třetí křížení na hlavní cestě. Zde vede písková cesta směřující na pole k bráně sloužící k rozptylu popela do krajiny. Vzniká tady nová možnost pohřbu. Brána je symbol. Jako rozhraní mezi dvěma světy. Stojí u stromu. Na druhé straně křížení vede slepá písková cesta na rozptylovou loučku ukončenou betonovým monolitem určeným na pokládání svíček a květin.
pohled na objekt rozlučkové síně zezadu
cesta ke smuteční síni, rozptylová louka, rozptyl do krajiny, místnost pro promítání 09
pohled na hlavní cestu
promítací místnost
promítací prostor
místnost pro předání urny
obslužné prostory
a idea rozlučkové síně a prostoru, který ji obklopuje je založen na mottu: „Celý ot není nic jiného než cesta ke smrti.“ Smrt může být v závislosti na světonáuzujícího ukončením života nebo jeho proměnou. Pohled na smrt se liší jak ak teritoriálně, v závislosti na výchově, víře i životní filozofii každého jedince. V erní společnosti je smrt do značné míry tabuizována a vytěsňována, zpravidla tragicky a očekávána s obavami. Chtěli bychom zmenšit obavy a strach ze rou dneska lidé cítí. Je to část našeho života, doby která čeká každého z nás. přístup jak se se smrtí vyrovnat je, přestat ji vytěsňovat a naopak být s ní kon. Koncept cesty je založen na cestě člověka životem, kdy na konci je pokaždé se říci, že: „Všichni hledají smysl života, ale nikdo nehledá smysl smrti“.Jako e označuje rituál posledního rozloučení se zemřelým člověkem, symbolické jeho odchodu ze společnosti. Tělu zemřelého přísluší úcta. Tyto představy ují také v pohřebním obřadu. Z psychologického hlediska je pohřeb velice součástí loučení se zemřelou osobou. Samotné vyrovnávání se se smrtí mioby se dělí do čtyř fází, kdy na začátku je uvědomění si, že osoba už tu není, ní si toho co se stalo. A na konci je fáze, kdy na osobu začneme zapomínat. logického hlediska je nutné, aby si člověk prošel všemi fázemi. Pokud by nekou fázi přijmout, může to mít na jedo psychiku velké následky. Např.: případy, nejsou schopni přijmout smrt osoby a pak sami upadají do depresí a dalších ých nemocí. Koncipování rozlučkové síně a jejího okolí bychom chtěli tomuto napomáhat. Hlavní přímá cesta, která začíná u vstupu na pozemek a končí za ou síní má znázorňovat cestu člověka životem, která zároveň pořád směřuje k okamžiku smrti. Cesta je lemována vysokými zdmi, které procházejícímu nedovolují jiný pohled než nahoru na nebe. Zároveň je cesta lemována alejí Koruny stromů částečně kryjí cestu a vytvářejí zelení krytý koridor. Je to však sta ne chodba. Novou hlavní cestu křiž další cesty. Tyto křížící cesty vycházejí hřbitova. Navazují na původní cesty, které již na starém hřbitově existují. Osy ého hřbitova jsou směrovány podle os starého hřbitova. Tímto napojením na ící klasické hřbitovní cesty dochází k propojení starého a nového hřbitova v ek . Cesty jsou schválně vedeny přímo, tak aby umožňovaly průhledy skrze plex hřbitova. Hlavní vjezd a vchod na pozemek a k rozlučkové síni je umísse k hlavní bráně židovského hřbitova. Koncept celkového řešení území je a vytvoření hlavní cesty směřující k rozlučkové síni na jejím konci a obnovení o obřadu loučení pozůstalých ze zemřelým. Dá se říci, že samotná cesta je už rozlučkové síně a obřadu. Důvod pro umístění síně do zadní části pozemku e než dojde k samotnému obřadu rozloučení, musí si pozůstalí projít cestou, im měla pomoci se vyrovnat se ztrátou zemřelé osoby. Idea tkví v odpoutání vého člověka a začlenění se do světa živých. Pohřební rituál je veřejným, trasymbolickým prostředkem jak vyjádřit svou víru, myšlenky a pocity týkající se oho, koho jsme měli rádi. Na tomto místě se setkávají dva rozdílné světy. Svět mrtvých. Proto je pozemek pro smuteční síň rozdělen na dvě strany. Na jedné íň, na druhé hřbitov. Objekt a okolí rozlučkové síně není určen jen pro obřad, celý půvoní hřbitov. Člověk jdoucí po cestě k rozlučkové síni by měl zažívat city zprostředkované různými průhledy: na hřbitov nebo do zahrady, na louku, osti promítání (připomenutí obrazu a života zesnulého, zážitků s ním prožitých, ajiny (uvědomění si okolního světa), … . Na konci této cesty se úzká chodba cí jen pohled směrem nahoru mění na sloupovou síň. Tato síň je koncipována klad chodby, její prostor je nízký a široký. Prostor je uzpůsoben pro širokoúhlý o krajiny. Vytvořením prostor s různým charakterem nám šlo o to, aby si člověk změnu, to že vchází do síně.
Čtvrté křížení: nalevo vede cesta na WC pro celý hřbitov, napravo vede cesta kolem rozptylové loučky na starý hřbitov. Za tímto křížením ústí do hlavní chodby dveře sloužící jako vstup pro zaměstnance. Zaměstnanci obsluhující síň přichází z centrální cesty na obslužný dvůr. Ten je přístupný jen pro ně. Na obslužném dvoře je místo pro parkování dvou aut, hlavní vchod do zázemí síně a do přípravny zemřelých. Kde jsou mrazící boxy. Přípravné prostory mají vlastní vjezd. Je zde dostatečná plocha pro výkladky a nákladky pohřebních vozů. Přípravna zemřelých navazuje na rozlučkovou síň. Zázemí pro personál je v zadní části prostoru, kde je umístněna šatna s toaletou a sprchovým koutem, úklidová komora pro zázemí a administrativní kancelář se samostatným vchodem. Prostor uzavírá kovová brána.
vodní prvek
zahrada
zvonice, vodní prvek Když pokračujeme hlavní cestou, otevírá se nám pohled na sloupovou síň. Nalevo vidíme řadu sloupů a stromů a napravo vodní prvek z leštěného betonu. Přesně nad pátým křížením cest je na sloupech umístěna zvonice. Je zde zavěšen malý zvon. Zvonice nemá strop, umožňuje průhled skrz. Zvonice je z monolitického černého leštěného železobetonu. Vnitřní stěny má vyzlaceny. Zvuk ze zvonu je z uzavřeného prostoru směrován dvěma hlavními směry, odkud odcházejí pozůstalí po obřadu. A to hlavní cestou zpět k východu nebo křižující cestou směrem ke starému hřbitovu.
zvonice
průhled do krajniny z rozlučkové síně
rozlučková síň zvon
vchod do přípravny z rozlučkové síně brána pro rozptyl
krytý část
připravna zemřelých a chladící boxy
vodní prvek chodba
chodba
umývarna
kancelář
šatna pro personál toaleta pro personál
stání pro pohřební vozy
technická místnost vchod pro personál úklidová komora
vjezd pro pohřební vozy prostor pro odpad
toalety zahrada
křížení se vstupem na wc a do zázemí síně
místnost pro nejbližší pozůstalé
technické řešení při uskladnění zemřelých před obřadem
sloupová předsíň rozlučkové místnosti
půdorys rozlučkové síně, zvonice, obslužné prostory pohled na zvoničku
půdorys rozlučkové síně
2
10 Smuteční síň do Roudnice nad Labem
uzavřená místnost pro předání urny
prostor pro předání urny
místnost pro předání urny Mezi třetím a čtvrtým křížením jsou na levé straně dřevěné dveře vedoucí do zahrady. V zahradě stojí objekt pro nejbližší pozůstalé. Jedná se o místnost pro domluvení průběhu pohřebního obřadu a pro důstojné předání urny (letní, zimní provoz) .Tuto místnost lze využívat za příznivého počasí jako venkovní prostor pro menší rozlučkové obřady, 10 – 15 osob (letní provoz). Je zde možné umístit katafalk pro rakev. Místnost je z černého leštěného monolitického betonu jak na povrchu tak i uvnitř. K objektu vede písková cesta. Povrch podlahy v objektu je písek. Vchod je tvořen dřevěnými dvoukřídlými dveřmi, které se po příchodu celé otevřou. Hned u vchodu jsou umístěny dvě lavice z monolitického betonu naproti sobě. Povrch lavice bude pokryt dřevem, pro pohodlné sezení. Na konci prostoru je na celou šířku úzký otvor směřující do krajiny. Přichází jím do místnosti úzký pruh světla, otvor není krytý sklem a hrany jsou červené. Čelní stěna je prohnutá do oblouku a vytváří výklenek. Na osu „výklenku“ je postaven podstavec s urnou nebo rakev.
otevřená místnost pro předání urny
pohled na síň z pole
pohled na síň ze hřbitova
zahrada pro předání urny 11
Hlavní síň Sloupová síň tvoří sloupy v rastru. První řada sloupů od hlavní cesty je tvořena stromy, druhá až čtvrtá řada je tvořena kmeny stromů podpírajícími stropní konstrukci. Symbol života a symbol smrti. Mezi sloupy stojící ve třetí řadě jsou vloženy dřevěné dvoukřídlé dveře. Prostor je uzavíratelný s možností změny velikosti sálu. Dřevěné dveře jsou zavěšeny na pantech zapuštěných v dřevěných sloupech. Za dveřmi se už rozprostírá samotný prostor rozlučkové síně o kapacitě 60 sedících v lavicích po 3 řadách po levé a pravé straně síně a plochy pro stání. Interiér je osvětlen v přední části podlouhlým otvorem, který se po smutečním obřadu zcela otevře výhledem do krajiny. V přední části je umístěn katafalk, s prostorem pro uložení věnců a po levé straně prostor pro řečníka. Rozlučková síň je zároveň místnost pro vystavení rakve, v době kdy bude síň uzavřena. Strop síně je mírně zaklenutý, tvořen monolitickým leštěným železobetonem pokrytým plátkovým zlatem. Tento strop bude odrážet místnost pod sebou a odraz bude díky zaklenutí mírně deformovaný. Povrch stěn v síni bude stejný jako stěny na cestě a to monolitický železobeton vylívaný do bednění ze slámy (viz technická zpráva). Podlaha síně, stejně jako podlaha vstupní části a sloupové síně bude písková.
Velký otvor otevírající se na celou šířku rozlučkové síně neeeebude oddělen sklem. Jde o základní charakteristiku prostoru. Kdy se při otevření, tedy loučení se zemřelým člověk stává prostor součástí krajiny, dochází k jeho propojení a také ke změně v lidském vnímání i díky čerstvému vzduchu. Jde o jakési očistění. Prostor síně bude vytápěn jen při obřadu. Lavice budou temperovány, takže okolní prostor může být chladnější, účastnící pohřbu budou mít ale pocit tepla. (vychází se z logiky historie pohřbívání, kdy do 19 stol. Nevadil chlad. Zároveň bude prostor přirozeně větraný, nebude potřeba drahá klimatizace pro síň. Dřevěná vrata zakrývající pohled do krajiny budou zvenku zavěšena na pojezdových kolejnicích. Do smuteční síně na levé straně vedou přímé dveře z přípravny zemřelých. Odtud se přiveze nebožtík na katafalku. Místnost bude mírně osvětlena samostatně stojícími svítidly.
podélný řez prostorem smuteční síně
prostor smuteční síně 12
sloupová síň
pohled do zvonice otevřený prostor smuteční síně
otevírání / zavírání vrat v síni
příčný řez prostorem smuteční síně
křížení cest smuteční síně
prostor smuteční síně 13
konec cesty za smuteční síní - zahrada
konec cesty
konec cesty Když vyjdeme ze smuteční síně zpět na hlavní cestu a pokračujeme dál směrem do pole, je cesta lemována alejí stromů. V zadní části linie se alej rozrůstá do zahrady. Stromy jsou zde symetricky řazeny stejně jako dřevěné sloupy a stromy v předprostoru rozlučkové síně. Vnitřní prostor zahrady je tak chráněn a oddělen od ostatního prostoru. Stromy (duby, buky, lípy) zde budou vysázeny v hustém rastru a vytvoří hustý les, který dá do spodní části proniknout jen velmi malému množství světla. Návštěvníci hřbitova mají možnost procházet chodbami, jen prostor síně je uzavřen. Druhá část pozemku určena pro louku a později pro vytvoření hrobů nebo kolumbárií je rozdělena na menší a intimnější části s dvěma vodními prvky. Uprostřed byla rozšířena rozptylová louka, která se nyní stala centrem nového hřbitova. Nové cesty navazují na původní a jsou podpořeny vysázením alejí stromů (lípy, duby, buky).
pohled ze hřbitova na smuteční síň s rakví a krajinu za ní
zahrada na konci cesty 14
nádrž s vodou na zalévání hrobů na hřbitově
konstrukční řešení, stavební materiál Technologie stavění a materiál celého areálu rozlučkové síně je záměrně navržen jako velice levný a na provádění nenáročný. Chceme tím kompenzovat rozlehlost areálu. Použité materiály: Na obvodivé zdi, které nemají žádnou speciální funkci jsme použili monolitický železobeton s příměsí popela, odlívaný do bednění vyskládaného z balíků slámy. Hrany zdí budou bedněny dřevěnými prkny a po odlití vybroušeny a vyzlaceny. Balíky slámy jsme použili díky dostupnosti materiálu a jeho ceně. Levný materiál, který můžeme vzít rovnou ze sousedního pole. Po vylití betonu do bednění a po dostatečném vytvrdnutí bude bednění spáleno.
Průběh obřadu loučení // Obřad loučení začíná samotným příjezdem pozůstalých na parkoviště. Odtud vcházejí na cestu, kde je již vítá obřadník, který jim kondoluje a jde s nimi směrem k obřadní síni. Obřadník je celým obřadem doprovází. Po cestě procházejí kolem výklenku na promítání. Zde je možné promítat fotografie zesnulého viz. podmínky. Poté společně postupují dále. Na dalším křížení cesta poskytuje výhledy do vzdálené krajiny skrze bránu a na rozptylovou louku a na hřbitov. Zde si pozůstalí uvědomí, kde se nachází. Vysoké stěny lemované stromy, je však vedou dál. Obřadník spolu s nejbližšími příbuznými vstupuje skrze dveře do zahrady s objektem uprostřed. Tato stavba v zahradě slouží pro hovor obřadníka s nejbližšími pozůstalými ohledně průběhu obřadu. Během krátké chvíle zde proběhne rozhovor o nezbytných náležitostech týkajících se obřadu, pokud nebyly řešeny v předchozích dnech. Zde sedí naproti sobě, na lavicích v uzavřeném nebo v létě otevřeném prostoru malé síně. Záměrně se tedy nejedná o kancelář ale o malou síň s lavicemi naproti sobě. Spolu s obřadníkem se poté vracejí na hlavní cestu a pokračují dále k síni. Na konci cesty se vysoké stěny rozpadají na sloupovou síň. Nejbližší pozůstalí procházejí skrze sloupovou síň a řadu otevřených dveří. Kolem řady lavic středovou uličkou přistupují k rakvi. Zde se loučí s mrtvým. Pokud budou chtít soukromé loučení, obřadník za nimi zavírá dveře v sloupové síni. Smuteční síň slouží tedy i jako místnost pro vystavení rakve a to z důvodu transparentnosti vzhledem k pozůstalým.
Další typ betonu je železobeton litý do dřevěného bednění. Po vytvrdnutí bude bednění odstraněno. Tento povrch zdi se objevuje tam, kde je z hlediska provozu nutné mít hladký povrch. Na hladký beton vylitý do dřevěného bednění bude na určitých místech po vybroušení aplikováno plátkové zlato. Toto řešení povrchu je navrženo pro důležité plochy např. strop rozlučkové síně, vnitřní stěnu malé síně.… Na určité důležité objekty jako zvonice bude použit monolitický beton leštěný černý. Na vodorovných površích, plochách komunikací bude položen písek. Písek bude dostatečné frakce, aby při dešti nevznikalo bláto, ale aby se voda vsakovala do pozemku. Doplňky jako brána na parkoviště, zvon, zábradlí budou provedeny z mosazi. Dveře budou dřevěné. Bude použito dřevo světlého charkteru- nenatírané odolné proti vnějším vlivům. Dřevo bude z místních zdrojů. Konstrukce zdí: jednoduché zdi lemující cesty, jsou vysoké od 2,2m do 3,6m. Zdi dlouhé více než 25m bez přerušení budou dilatované podle norem. Základy budou provedeny tak, aby je nemohly porušit blízko rostoucí kořeny stromů. Zdi budou mít tloušťku cca 200 mm a podle toho bude pro ně statikem navržena ocelová výztuž. Boční hrany budou buď vyzlaceny nebo nabarveny červenou nebo modrou olejovou barvou. Konstrukce zázemí zaměstnanců a WC pro hřbitov: Tyto prostory jsou malé objekty navrženy jako jednopatrové bez suterénu, posazeny na jednoduchých základech. Konstrukce bude provedena z monolitického betonu. Konstrukce rozlučkové síně: obvodová konstrukce z betonu bedněného do slámy. Sloupy podpohled na síň z pole s otevřenými vraty pírající část síně jsou dřevěné kmeny. Strop je z jedné strany nesen dřevěnými sloupy, po obvodu / myšlenky / atmosféra /fotografie pozemku a okolí stěnami z betonu a v části bez sloupů má strop dostatečnou inspirace tloušťku pro/ znaky překonání vzdálenosti 22čekají m. v krytém prostoru Katafalk je možné snížit. Po rozloučení nejbližších obřadník otevírá dveře. Dovnitř pouští smuteční hosty, kteří Tento moment je podle nás velice důležitý. Chceme, aby pozůstali věděli kam a jak je rakev odnášena a odvážena. Důležité je to, aby se sloupové síně. Usedají do lavic. Sedí čelem k rakvi, položené na zvýšeném katafalku. Jejich pohled je směrován k rakvi, za ní je ponechán průhled do krajiny v šířce cesty. Světlo z venku svítí otvorem dovnitř síně. Pruh ostrého světla osvětluje rakev a prostor kolem ní. Pozůstalí sedí v síni, která má temnější atmosféru. V síni panuje divadelní atmosféra. Hlavní „opona“ dřevěná vrata, jsou skoro zavřená. K řečnickému stolečku přichází obřadník a uvádí celý obřad. Strop nad hlavami pozůstalých je mírně zaklenutý a pokrytý lesklým plátkovým zlatem. Působí jako velká plocha, která odráží to co se děje pod ní, ale vzhledem k tomu, že je zaklenutá, vše mírně zkresluje. Na konci obřadu obřadník s dalším zaměstnancem otevírají velká dřevěná vrata. Tím se prostor síně osvětlí jasným světlem a dojde k proměně atmosféry. (v létě je možná i opačný postup, tedy příchod do otevřené síně a po odjezdu pohřebního vozu naopak uzavření výhledu do krajiny. Záleží na pozůstalých.) Rakev stojí v síni a za ní se rozprostírá krásná krajina Českého středohoří. U síně stojí zaparkované pohřební auto. Při otevření opony je vidět. Nechceme nakládání rakve skrývat před pozůstalými. Rakev je z katafalku odnášena nebo odvážena (vysune se vozík) k autu, které stojí na pískové cestě. Pozůstalí mají možnost vidět a pozorovat nakládání rakve a odjezd auta.
žádná část obřadu neskrývala. Pozůstalí se lépe a rychle sžijí s realitou, že „…“ je opravdu mrtev. Nic se neskrývá, ukazuje se pouze celá realita. Z katafalku je také možné rakev přímou cestou odnést na hřbitov. Po odjezdu automobilu obřadník kondoluje a odchází na křižovatku cest, kde ručně zvoní na zvon. Což je historicky převzato z obřadu v dřívější době. Obřad tímto nadobro končí a pozůstalí odcházejí cestou směrem k automobilu nebo cestou přes hřbitov. Průběh obřadu předání urny. V areálu smuteční sině je objekt pro předání urny (stejný jako při řešení náležitostí před obřadem loučení). Myslíme si, že obřad předávání urny pozůstalým je stejně důležitý a někdy i více náročnější než samotné loučení. Proto jsme do zahrady navrhli samostatný objekt. Intimní prostor, kde by měl obřadník předat nejbližším pozůstalým urnu s popelem. Dvě lavice naproti sobě vedoucí k podstavci s urnou a za ní úzký a vysoký průhled do krajiny. Tato místnost se může využívat i pro menší obřady rozloučení, více komorní pro max. 10 pozůstalých. Tento obřad by měl mít charakter malého objektu usazeného v zahradě. Pozůstalí by pak byli nejen v místnosti, ale i v zahradě.
zaměstnanci /růžová barva návštěvníci / žlutá barva čárkovaná čára_ pěší plná čára_ auto
pohyb zesnulého / kremace / žlutá barva pohyb zesnulého / pohřeb do země / černá barva čárkovaná čára_ pěší plná čára_ auto
P
pozůstalí čárkovaná čára_ pěší
schéma provozu, konstrukční řešení
zahrada
15
rozlučková síň zvon
autoři: Ing. Arch. Ivo Pavlík, Ing. Arch. Lucie Chytilová, Bc. Dana Nováková
tel.: 739 629 051 pavlikivo@gmail.com