| R e p o r tá ž | r e p o r ta g e | р е п о р т а ж
O práci na letišti jsme si povídali s Janou Johnovou z Czech Airlines Handling a Františkem Přibylem z Czech Airlines Technics, kteří zde působí už pěknou řádku let. Jaké byly jejich začátky, co se na jejich práci změnilo a proč je jejich povolání stále baví? About working at the airport, we talked to Jana Johnová from Czech Airlines Handling and František Přibyl from Czech Airlines Technics, who have been there for quite a number of years already. What were their beginnings, what changed about their work, and why do they still enjoy their profession? Разговор о работе в аэропорту мы вели с Яной Йоновой из компании «Czech Airlines Handling» и с Франтишком Пржибылом из «Czech Airlines Technics», оба они служат здесь уже изрядное время. Как они начинали? Что изменилось в их работе и почему их профессия по-прежнему им нравится?
O
dbavení cestujících prošlo za uplynulých třicet let zásadními změnami. Tu největší asi zaznamenalo na přelomu 80. a 90. let, kdy se doslova z ručního odbavování za pomoci papíru a tužky přecházelo na počítačové procesy. „Začínala jsem na tuzemské pokladně v roce 1980 s prodejem letenek na vnitrostátní linky. Letenky tenkrát vypadaly jako bločky. Rezervaci v počítači jsme dělali už tehdy, ale samotnou letenku jsme vytrhávali z bločků, jejichž stránky byly číslované,“ vysvětluje Jana Johnová, specialista Řízení automatického odbavení. Brzy ale přišla další štace, a to na výpravně tuzemských a zahraničních odletů. Tak se tehdy označoval check-in. Potrubní pošta a dálnopis jako základ komunikace
Z dnešního pohledu probíhalo vše velmi jednoduše. Cestující na tuzemských odletech přišel do haly a na přepážce mu byla orazítkována letenka, rozdělená na dvě poloviny. Jedna půlka se utrhla a zůstávala na přepážce, druhá se vracela cestujícímu, který obdržel i očíslovanou palubní vstupenku v podobě plastové kartičky. Ta se pak v gatu odevzdávala zpět. U přepážky byl přítomen i nakladač, který označoval zavazadla. Na zahraniční výpravně odbavení probíhalo trochu odlišně. Cestující taktéž dostal palubní vstupenku, která na sobě nesla číslo, vše se ale zazname71
návalo do tzv. check-in listu, který obsahoval jména cestujících. „V něm jsme udělali křížek do příslušné skupiny, které se dělily na muže, ženy, děti nebo infanty. K tomu jsme napsali do kolonky počet zavazadel. Zde se vypisovala papírová palubní vstupenka se jménem cestujícího a číslem letu, na kterou se připsalo pořadové číslo z check-in listu. Pokud cestující pokračoval dál a v dané destinaci jen přesedal, zaznamenali jsme to také. Po uzavření přepážky se letenky počítaly stejně, jako pak v gatu palubní vstupenky, vše muselo souhlasit,“ doplňuje Jana Johnová. Seznam cestujících s pokračujícím letem se do různých destinací posílal dálnopisem na dané adresy. V Praze byla všechna oddělení propojena potrubní poštou. Tento způsob komunikace z ruzyňského letiště se zachoval až do začátku 90. let. Na začátku 90. let přešla Jana Johnová na Řízení automatizovaného odbavení, kde se soustředila zejména na koordinaci procesu odbavení linek Českých aerolinií. Odbavovalo se již přes počítače, tiskly se palubní vstupenky i označení na zavazadla, do papírové plachty se však stále plánovaly linky a služby jednotlivých agentů. Jak se ale zdokonalovaly počítačové systémy, vše se více a více automatizovalo. Souběžně s přestěhováním na Terminál 2 v roce 2006 začala éra, kdy všechny systémy fungují zcela automaticky. Ani počítače ale nejsou samospásné a do odbavovacího procesu se samozřejmě promítají různé faktory jako například počasí. Na tyto nepravidelnosti je nutné okamžitě reagovat, což přístroj sám od sebe neudělá. ▶