muži a chlapci z kmene Kalenji, kteří se nyní živí zemědělstvím, dříve zajišťovali pro kmen dobytek tím, že ho kradli okolním kmenům. Kdo neuměl běhat, byl chycen a zabit. Ti rychlí a vytrvalí domů přihnali kořist. Odtud bychom tedy mohli předpokládat, že určité genetické predispozice existují, ale jinak v současné době nemáme sebemenší důkaz, že by Keňané byli geneticky lépe pro běh vybaveni.“ Nikdo zkrátka zatím nenašel žádné geny, které by dělaly z příslušníků kmene Kalenji rychlejší běžce. I z jiných kmenů přibývá mnoho vynikajících běžců (např. z kmene kmen Kukujů pochází John Ngugi, který vyhrál zlato na OH v Soulu) . Otázkou tajemství úspěchu Keňanů se zabýval i švédský fyziolog Bengt Saltin, který porovnával nejrůznější fyziologické hodnoty běžců ze Švédska a z Keni. Zjistil, že keňští běžci trénují s velkou intenzitou. Až 60% z jejich celkově naběhaných kilometrů je naběháno s tepovou frekvencí 90%a víc. Jejich trénink je tak mnohem intenzivnější než na co jsme zvyklí například v Evropě. Saltin při své výpravě do Afriky zjistil, že
18
mladí Keňané na sledované střední škole začínají svůj den čtyřmi až šesti kilometry s tím, že první kilometr běží pomalu na pohodu, ale poslední 3 běží tak rychle, jak jen je to možné. Odpoledne po škole běhají 8 kilometrů – 4 lehce a 4km opět na maximum. Takovýto trénink absolvují žáci 6x týdně. Ti, kteří jsou nejrychlejší, ti se mohou zúčastnit závodů a reprezentovat školu a mít šanci se zviditelnit. Saltin také zjistil, že ekonomika afrických běžců je mnohem efektivnější a jejich tělo produkuje mnohem méně laktátu během jejich intenzivních tréninků. I další vědci se zabývali stejným tématem a snažili se například najít souvislost mezi genetickými předpoklady a sportovními výkony. Ale marně. Zjistilo se pouze s určitostí, že by mnozí středoškoláci z Itenu předběhli většinu elitních běžců z Evropy, dokonce, že by průměrná žena kmene Kalenji dokázala předběhnout jakéhokoli průměrného muže jiné národnosti. Většina studií uzavírá své hypotézy tím, že bychom se měli více soustředit ne na to, že afričtí běžci mají od přírody štíhlá těla, tenčí kosti, delší nohy a výkonnější plíce, ale spíše na to, jak trénují, co jedí a jaká je jejich motivace.