Festivalové noviny 2015 č. 2 by Smetanova Litomyšl

festivalové noviny 2 57. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 18. června 2015

Krásná, voňavá, kouzelná i tajemná... Litomyšl vychutnejte všemi smysly! Město Litomyšl se zahalilo do tónů krásné hudby. Koncerty, opery, vernisáže, výstavy... To je Smetanova Litomyšl. Umění, které lahodí sluchu a také oku. Milovníci kultury z Čech i z ciziny si ve městě, kde se narodil skladatel Bedřich Smetana, musí připadat jako doma celoročně. Město kultury, kde je každý měsíc nabitý, koncerty střídají vernisáže, divadelní představení nebo velké akce na náměstí, tady to žije! A když náhodou zůstane okénko v kalendáři prázdné, mohou se kroky návštěvníků vydat

k památkám. Zámek, kostely, Klášterní zahrady, muzeum, vždycky je kam zajít. „Když se řekne, že máme zájezd do Litomyšle, tak se mi srdíčko zaraduje, protože to je tak krásné město, a navíc ho mám spojené s tolika lidmi, které mám rád,“ říká herec Zdeněk Svěrák. A když pěvkyně Václava Krejčí Housková potkala svého manžela, zamilovala se hned dvakrát. Litomyšl byla podle jejích slov láska na první pohled. Uličky vybíhající z náměstí, klid na židovském hřbitově, v odlehlém koutu zámecké zahrady

nebo ve stínu pod stromy v Klášterních zahradách... Tolik krásných míst, kam se vždycky budete rádi vracet. Až zatoužíte po klidné chvilce ve stínu, vydejte se na zámecké návrší. Opravený piaristický kostel vybízí k zamyšlení. Pak vystoupejte po schodech na vyhlídku a vychutnejte si pohled na Litomyšl. Krása. A silný zážitek, kouzelnou chvilku člověk zažije, když se rozzáří symbolický Světelný kříž. To téměř přeběhne mráz po těle. Taková je Litomyšl, vnímejte ji všemi smysly...

SLOVO HEJTMANA PARDUBICKÉHO KRAJE

Martin Netolický

Vážení hosté, stejně jako Salcburský hudební festival se i Smetanova Litomyšl může opřít o neopakovatelný genius loci a velmi promyšlenou dramaturgii jednotlivých koncertů. Její tvůrci totiž počítají s tím, že sem lidé nechodí na koncert jen proto, že zrovna jeli kolem a chtějí nějak strávit příjemný večer, ale přicházejí a přijíždějí cíleně za konkrétním zážitkem a tématem. Často dokonce na několik různorodých koncertů. Na výběr mají od klasických oper, přes premiéry nových skladeb, komponované pořady,

crossoverové žánry jako jazz a muzikály, až po programy pro děti. Loni tu mladí lidé poprvé ovlivňovali koncertní program pomocí chytrých telefonů a letos na to naváže podobný projekt. Je tedy vidět, že festival neusnul v době Bedřicha Smetany, ale vychází z jeho kořenů a promlouvá současným hlasem. Dovolte, abych za to srdečně poděkoval všem, kteří se na tom podílejí. A nezapomínejme: „V hudbě život Čechů.“

SLOVO ROMANA LÍNKA Hudba je dar. Často si s některými lidmi v průběhu roku slibujeme, že se sejdeme, ale v denním shonu na to není čas. Stává se, že se pak vidíme v Litomyšli, na našem operním festivalu. Sedíme v hledišti, posloucháme a necháme se unášet hudbou, čas nečas. Málokdo se ubrání zvláštní atmosféře hudebních představení na druhém zámeckém nádvoří i na dalších zajímavých místech v Litomyšli – nebo jinde v Pardubickém kraji, kde festival také probíhá.

Obdarováni hudebními zážitky, zklidněním mysli a nepromarněným časem se o přestávce a po skončení koncertu či opery setkáváme se stejně naladěnými přáteli a známými o to radostněji. Přeji interpretům, organizátorům a především divákům, aby co nejkrásněji prožili i letošní obdarování hudbou. Bude mít visačku Smetanova Litomyšl 2015. Roman Línek, předseda správní rady Smetanovy Litomyšle a 1. náměstek hejtmana Pardubického kraje

FESTIVALOVÁ PREMIÉRA A SOUTĚŽ O CHYTRÝ TELEFON

Koncert jako velká cestovatelská hra Hudební zeměkoule, to je premiéra „cestopisného” pořadu pro děti, mládež a dospělé mladé duchem. Pořad je určený pro všechny, kteří se chtějí hudbou bavit a podílet se také na koncertu. Zatímco na jiné vystoupení si publikum povinně vypíná mobilní telefony, tady naopak platí: Chytré mobily samozřejmě s sebou! Společnost Fortech navíc věnuje do soutěže chytrý telefon, který může vyhrát každý, kdo přijde. Budou se losovat čísla sedadel! Vstupenky na zajímavý koncert jsou ještě v prodeji. Studenti a děti do patnácti let mají padesátiprocentní slevu. Koncert jako nevšední cestovatelský zážitek? I tohle je na Smetanově Litomyšli možné. Festival totiž stejně jako vloni přináší hudební projekt, kde se mohou stát dramaturgy sami diváci. Místa na glóbusu totiž představují skladby s nimi svázané. Kompas nebo navigaci nechte doma či v autě, ale rozhodně by nebylo dobré si zapomenout chytrý mobilní telefon. Smartphony ušetří práci a návštěvníci se na netradiční putování vydají pomocí jednoduché aplikace nebo webového rozhraní. Vybírat směr cesty se bude podle světových stran. Aplikace Pro hlasování o tom, na jakou světovou stranu se publikum vypraví, a pro registraci do slosování o chytrý mobilní telefon, je potřeba si stáhnout aplikaci Smetanovy Litomyšle, která je dostupná pro Android a iOS na obvyklých místech. Aplikaci využijí rovněž návštěvníci jiných pořadů. Najdou v ní totiž podrobný program a také životopisy účinkujících. Jan Maxián v roli stevarda i kapitána Projekt Hudební zeměkoule navazuje na loňský úspěšný projekt Smartphonie (Klasika je cool). Ten na ploše cca 45 minut představil přehlídku klasických melodií nejčastěji stahovaných do mobilních telefonů. Pod taktovkou dirigenta a skladatele Jana Kučery s výraznou podporou pohotového a ničím neohroženého moderátora Jana Maxiána o dramaturgii koncertu rozhodovali v jeho průběhu interaktivně sami diváci pomocí svých chytrých mobilních zařízení.

A bude to opět Janáčkova ﬁlharmonie s Janem Kučerou, kteří budou hrát tak, jak si právě posluchači určí. A aby všem bylo jasno kudy, kam a jak, Jan Maxián se ujme role průvodčího, stevarda, námořního kapitána či delegáta velké hudební cestovní kanceláře. Volba právě těchto interpretů není náhodná. Janáčkova ﬁlharmonie Ostrava se v posledních letech výrazně věnuje také hudebněedukační činnosti. Ať již to jsou moderované koncerty pro rodiče a děti, jejichž součástí je hudební dílna, nebo celodenní prázdninové

workshopy a zážitkové kurzy pro žáky a studenty ostravských škol. Pořad je určen dětem a mládeži ve věku od 10 let. Dramaturgická šíře a hravost celého projektu však cílovou skupinu rozšiřuje na téměř každého posluchače, který si chce klasiku užít tak trochu netradičně. Festivalová dramaturgie Smetanovy Litomyšle, která dlouhodobě pořady pro děti a mládež přináší, tak opět spojila síly s týmem spolupracovníků edukačního oddělení ostravského orchestru.

ROZHOVOR S VÁCLAVOU KREJČÍ HOUSKOVOU

Litomyšl a já, to byla láska na první pohled Mezzosopranistka Václava Krejčí Housková je ve stálém angažmá v Moravském divadle Olomouc. V Národním divadle v Praze debutovala v titulní roli Bizetovy Carmen. V minulém roce byla zařazena do širší nominace na Cenu Thálie. Na festivalu Smetanova Litomyšl ji domácí publikum uvidí v duchovní kantátě Il Santo Nome di Maria v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže.

Opera pod májovým nebem, Smetanova Litomyšl... Místním milovníkům vážné hudby nejste úplně neznámá. Jak se vám zpívá před domácím publikem? Zpívání v Litomyšli není tak časté, o to více si to vychutnávám. Již šest let se koná Opera pod májovým nebem, která si za dobu svého trvání získala pravidelné a troufnu si říct i nadšené diváky. Z Opery pod májovým nebem se stala příjemná kulturní událost. Já věřím, že díky ní budeme moci servírovat krásné operní melodie našemu litomyšlskému publiku ještě hezkou řádku let. V současné době vystupujete mimo jiné v Národním divadle v Praze a Moravském divadle v Olomouci. Je Zlatá kaplička nejvyšší metou, kam jste se chtěla dostat? Nejvyšší mety jsem si nevytyčila. Nabídka z Národního divadla přišla jako blesk z čistého nebe a já si nesmírně vážím toho, že tam mohu pravidelně vystupovat. Uvidíme, co bude dál. V Národním divadle vás mohli lidé vidět v roli Bizetovy Carmen, kterou jste ale před lety odmítla. Jde o náročnou roli? Role Carmen mi byla nabídnuta chvíli poté, co jsem nastoupila do mého prvního angažmá v Moravském divadle Olomouc. Měla jsem za sebou pár jevištních zkušeností, navíc pěvecky náročný part byl na hranici mých tehdejších pěveckých dovedností. Teď s odstupem času vidím, že bylo rozumné si pár let na svůj debut v roli Carmen počkat. Carmen je žena temperamentní, plná vášně... Která role je vám nejbližší a nejvíce vás vystihuje? Na to by vám asi nejlépe odpověděl můj manžel, ale pokusím se. Jsem, co se týká Carmen, občas výbušná a temperamentní, pečlivá a starostlivá jako Martinka ze Smetanovy Hubičky, citlivá a milující jako Múza z Hoffmannových povídek.

Máte za sebou více než dvě desítky rolí. Už jste dostala i svoji vysněnou, nebo na ni teprve čekáte? Rolí, co bych si chtěla zazpívat, je celá řada, např. Rossiniho Popelka nebo Isabella či Saint Saensova Dalila. Jednou bych si ráda zazpívala i Straussova Růžového kavalíra. A splněné sny? Určitě Carmen, Rosina z Lazebníka Sevillského a brzy k nim přibude Ježibaba z Dvořákovy Rusalky. Vloni jste byla za svůj výkon v roli Smetona v opeře Gaetana Donizettiho Anna Bolena zařazena do širší nominace na Cenu Thálie. Co to pro vás znamená? Nominace pro mě byla velkým překvapením. Přišla za roli, kterou jsem nastudovala jako první po ukončení mé půlroční mateřské do-

volené. Smeton byl pro můj hlas doslova balzám a já si roli stále velice užívám. Na Smetanově Litomyšli vás návštěvníci tentokrát uvidí v duchovní kantátě Il Santo Nome di Maria. Uskuteční se v opraveném piaristickém chrámu. Těšíte se na vystoupení v tomto ojedinělém prostoru? Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže si svým krásným interiérem říká o hudební produkce, jako je právě připravovaný koncert, na nějž se již nesmírně těším. Moje litomyšlská rodina a přátelé jistě také. Projednou to budou mít na mé vystoupení blízko. Není tajemství, že jste z jižních Čech přišla do Litomyšle za manželem, rovněž pěvcem. Jak se vám žije v rodišti Bedřicha Smetany? Litomyšl a já, to byla doslova láska na první pohled. Je to malé velké město, které mi otevřelo svou vstřícnou náruč. Jsem šťastná, že právě tady budou vyrůstat moje děti. Dva umělci a malý syn. Je náročné skloubit roli pěvkyně s rolí maminky? Na scénu jsem se vrátila, když bylo synovi šest měsíců. Začala jsem hodně zlehka. Domov jsem opouštěla na jeden, maximálně dva dny v týdnu. O chlapečka pečovali můj muž nebo naši drazí prarodičové. Jako každá zaměstnaná matka jsem začala zodpovědně plánovat. Znám svůj program na rok dopředu a pečlivě si vybírám, co a kdy budu zpívat. Jaké role vás čekají v nejbližší době? Čeká mě mnoho krásné práce. V mém novém angažmá v Národním divadle Brno to bude Ježibaba (Dvořák: Rusalka), Dido (Purcell: Dido a Aeneas) a nová inscenace Bizetovy Carmen. V pražské Státní opeře Suzuki (Puccini: Madame Butterﬂy) a v Národním divadle Praha Smrt (Stravinskij, Slavík) a Laura (Čajkovskij, Jolant). Iveta Nádvorníková

POHLED DO HISTORIE

Italské opery v Litomyšli, drama i zábavné chvíle Velikáni italské opery Giuseppe Verdi a Giacomo Puccini nebudou chybět ani na letošním ročníku Smetanovy Litomyšle. Z pera toho prvního to budou opery Nabucco a Macbeth, ve druhém případě oblíbená Tosca. Opera Nabucco se v Litomyšli hrála poprvé v roce 1992 a stihli jsme tak ještě legendární inscenaci režiséra Václava Věžníka, která byla v Brně na programu dlouhou řadu sezón. Hrálo se v zámecké zahradě před vyprodaným publikem. V titulní roli se ve svých nejlepších letech zaskvěl barytonista Pavel Kamas. Obtížnou úlohu Abigail zvládla na výtečnou ve Vídni žijící americká sopranistka Paulette

lety inscenoval s Ivanem Kusnjerem v titulní roli. Letos by měli u nás vytvořit dvě hlavní úlohy zahraniční pěvci Anton Keremidtchiev a Anda-Louise Bogza. Pucciniho Tosca patří už ke stálicím smetanovského festivalu. Poprvé se v Litomyšli hrála v roce 1996 s Paulette de Vaughn a italským tenoristou Giancarlem Ruggierim (Cavaradossi), v repríze s Evou Urbanovou a Valerijem Popovem. Úlohu zloducha Scarpia vytvořil v obou případech Pavel Kamas. Přitom druhé představení bylo nutno kvůli počasí přesunout do aukční haly, protože ještě nebylo zastřešené nádvoří zámku.

Aplaus nabízí festivalové menu Rezervujte si festivalovou večeři a užijte si krásný večer se vším všudy. Až do 5. července nabízí restaurace hotelu Aplaus v Litomyšli vždy dvě hodiny před začátkem koncertu speciální festivalové menu. Na čem si můžete pochutnat? Předkrm: • Domácí paštika z husích jater, brusinky a celozrnný chléb Polévka: • Hovězí consommé, játrové knedlíčky, zelenina, domácí nudle Salát: • Caesar salát – ﬁlírované kuřecí prso, slanina, bylinkové krutony, parmazán Hlavní chod: • Grilované ﬁlety ze pstruha z litomyšlských sádek, citronovo-bramborová kaše, restované špenátové listy • Šťavnatá vepřová panenka Sous Vide gratinované brambory se sýrem gruyére, omáčka z lišek • Hovězí líčka na červeném víně, bramborové pyré, restovaná zelenina, žampiony a černý kořen Dezert: • Kokosové crème brûlée, marinované višně

Giacomo Puccini: Tosca (Smetanova Litomyšl 2010)

de Vaughn. V Litomyšli tehdy hostovala několikrát, mimo jiné i jako Tosca či Amelie z Verdiho Maškarního plesu. Úlohu kněze Zachariáše vytvořil brněnský Jiří Sulženko, který krátce nato přecházel do svazku pražského Národního divadla. V roce 2008 přijela se svou inscenací Nabucca Státní opera Praha, pro velký zájem publika se hrálo po dva večery. Ve třech zmíněných rolích se vystřídali Martin Bárta a Richard Haan, Magda Málková a Anna Todorova, resp. Richard Novák a Lukáš Hynek-Krämmer. Verdiho opera Macbeth bude mít na Smetanově Litomyšli svou premiéru. Text podle známé Shakespearovy činohry napsal Verdiho „dvorní” libretista Francesco Maria Piave, premiéra se uskutečnila roku 1847 ve Florencii. Drama vášnivé zločinnosti skotského krále, který je zcela ve vleku své ženy Lady Macbeth, opatřil skladatel působivou hudbou. Dílo hudebně patří mezi Verdiho „druhý sled” – v tom prvním je bezkonkurenčně kromě Nabucca trojhvězdí Rigoletto, Trubadúr a Traviata. V Praze se Macbeth hrál v letech 1978–1985, v titulní roli exceloval Václav Zítek, žádný alternant si na nesmírně obtížnou úlohu zřejmě netrouﬂ. Pouze jednou v ní hostoval americký barytonista Sherill Milnes, kterého jsme také viděli jedenkrát v Litomyšli na galakoncertu s Evou Urbanovou. Svoji hvězdnou pražskou kariéru odstartovala v roli Lady Macbeth na prahu svých nejlepších let sopranistka Eva Děpoltová. Pak se Macbeth v Praze ještě před pár

Před pěti lety se hrála Tosca zde znovu, také dvakrát. Účinkovali Maida Hundeling, Michal Lehotský a Jiří Sulženko, resp. Csilla Boross, Sergej Ljadov a rovněž Sulženko. Tosca patří k operám, které svým dějem případné komplikace přímo přitahují. Tři případy popisuje ve své knize Bludný Holanďan v La Manchi nezabloudil dlouholetý představitel Scarpia Richard Haan. V závěru druhého jednání se strhne mezi Scarpiou a vášnivou Toscou nefalšovaná rvačka, do níž se tehdejší pěvec tak vžil, že Tosce roztrhl kostým a k velké spokojenosti pánů v prvních řadách hlediště spatřily světlo světa Tosčiny červené kalhotky. Nakonec Tosca Scarpiu probodne a zpívá ještě v záři svíček malou árii. Nevšimla si ale, že jí od jedné z nich chytla paruka, Scarpiovi nezbylo než ještě na chvíli „obživnout” a plamen uhasit. Problémem také může být samotný závěr celé opery. Jakmile Tosca zjistí, že Cavaradossi je zastřelen doopravdy, ne jen na oko, vrhne se z Andělského hradu do Tibery. Řeší se to obvykle tak, že dole se narovnají matrace, aby si sopranistka neublížila. Rekvizitář to chtěl jednou „vylepšit” a místo matrací na místo dopadu přistavil trampolínu. Úmysl dobrý, výsledek katastrofa. Před zraky diváků se nad kulisami Andělského hradu ještě třikrát objevila ječící Tosca, pokaždé o něco níže. Doufejme, že v Litomyšli se tentokrát nic takového nestane. A kdyby – nádherná hudba to vyváží. Zdeněk Vandas

Festivalové grilování • Grilované kuřecí prso, špikované domácím špekem, salát z cherry rajčat a rukoly, smetanový dip se zeleným pepřem, grilovaná bageta • Grilovaná vepřová pečeně z plemene Duroc se slaninou, salát z cherry rajčat a rukoly, dip z pečeného česneku, grilovaná bageta • Grilovaný steak z norského lososa, salát z cherry rajčat a rukoly, křenový dip, grilovaná bageta Restaurace Bohém hotelu Aplaus je otevřena také po skončení pořadu, kdy je možno vybírat z běžné nabídky restaurace. Rezervace na telefonu: 461 614 901.

Dílo Sylvie Bodorové osloví diváky v Izraeli Skladba Lingua angelorum pro baryton a velký symfonický orchestr Sylvie Bodorové, která měla svoji světovou premiéru na Mezinárodním operním festivalu Smetanova Litomyšl v roce 2012, zazní čtyřikrát (19., 20., 21. a 23. června 2015) v Izraeli (Tel Aviv a Haifa) v podání světového barytonisty Thomase Hampsona a prestižní Izraelské ﬁlharmonie. Dirigovat bude Gianandrea Noseda. Uvedení rozsáhlé monumentální skladby české autorky v cyklu jednoho z nejvýznamnějších orchestrů světa se špičkovým světovým sólistou a dirigentem je mimořádným úspěchem nejen autorky, ale i české soudobé tvorby.

ROZHOVOR S ALŽBĚTOU POLÁČKOVOU

I když truchlím, hlas držím pevně v rukou vat, usadit, vše chce svůj čas… Jenůfu už chvíli studuji a mám jí plnou hlavu…

Jedna z nejžádanějších českých sopranistek současnosti v rámci festivalu Smetanova Litomyšl vystoupí v české premiéře vokální symfonie Johna Debneyho Umučení Krista. Alžběta Poláčková je od roku 2003 v angažmá opery Národního divadla. Brzy si ale dá pauzu... Na několik měsíců. Očekává totiž narození třetího potomka.

Ve vokální symfonii Johna Debneyho Umučení Krista klečíte jako plačící Matka pod Křížem a truchlíte pro své dítě... Není to pro ženu v jiném stavu na pódiu příliš těžký okamžik? Snažím se vždy vžít se do příběhu postavy, kterou ztvárňuji. Pomáhá mi to předat publiku příběh, emoce… Nikdy ale emoce nesmí zvítězit, protože v tu chvíli jde stranou technika. Zpěvák musí mít svůj hlas pevně v rukou. Popustit emoce si můžu dovolit až v úplném závěru, třeba poslední věta Rusalky: „Za Tvou lásku, za tu krásu Tvou…“ Ta už jde vždy přímo ze srdce. Je to stejné i v těhotenství. Ať už zpívám truchlící Matku v Umučení Krista nebo Jenůfu, která přišla o dítě, nepřipouštím si to. Zpívám ještě Margueritu v Boitově Meﬁstofelovi, kde zrovna tak mám velmi emočně vypjatou scénu spojenou se ztrátou dítěte, na scéně je vše velmi naturalisticky ztvárněno. Opera je často o nešťastné lásce, utrpení či ztrátě blízkých. Ráda si „odžiju“ takovýto příběh na jevišti a pak se vrátím do šťastné reality. Věříte, že miminko slyší hlasy zvenčí, ve vašem případě hudbu, a může ho to do budoucna ovlivnit? Pozorujete to na svých starších dětech?

Jak se těšíte na vystoupení na Smetanově Litomyšli? Festival v Litomyšli si vždy velmi užívám. Mám ho spojený s krásnou hudbou, nádherným prostředím, vnímavým publikem a v neposlední řadě s blížícím se létem a koncem divadelní sezóny. Čekáte třetí dítě a koncert v Litomyšli je jedním z posledních v této sezóně a před narozením potomka. Jak se vám zpívá s miminkem, které nosíte pod srdcem? Jak můj pan doktor trefně poznamenal, mé třetí dítě bude letec nebo kaskadér. Absolvovalo se mnou od počátku těhotenství opravdu velmi nabitý program, čtyři divadelní premiéry (z toho jednu v Paříži, jednu v Brně a dvě v Praze), koncerty a do toho běžná představení v divadle… Mám velké štěstí, že se v těhotenství cítím opravdu skvěle, žádná omezení nemám a zpívá se mi báječně. Přes léto si dám zasloužený odpočinek a moc se těším, že si konečně užiju přípravu na příchod miminka. Tři děti... Dnes už to není moc obvyklé a tím spíše ve vaší profesi. Půjde skloubit rodinu a koncerty, nebo si prostě dáte pauzu? Mít tři děti je v dnešní době opravdu trochu nezvyklé, navíc v mé profesi. První dvě děti ale už jsou větší, dá se říci samostatnější, na

sourozence se moc těší a tvrdí, že se ho ujmou hned po narození. Úkoly si už rozdělily, já prý budu pouze přebalovat, protože do toho se jim nechce… Ne, vážně. Věřím, že když jsme to zvládli se dvěma dětmi, zvládneme to i se třemi. Samozřejmě to bude velmi náročné, pauzu si dám určitě pár měsíců, pak se budu pomalu vracet. Nechci nic uspěchat, práce mám až dost, takže naštěstí už nejsem v pozici, kdy musím bojovat o role. Příští rok mě čeká tříměsíční pobyt na festivalu v Glyndebourne, kde budu zpívat Lišáka v Lišce Bystroušce. Plánujeme odjet tam s rodinou, starší děti půjdou do anglické školy, miminko bude s námi a manžel je naštěstí pracovně ﬂexibilní. Moc se těším, že strávíme společně tři měsíce na krásném místě. Role maminky je nejkrásnějí v životě ženy. Dostala jste ji také už na pódiu? Vždycky jsem si říkala, že zpívat Mařenku na prknech Národního divadla by byl můj sen. Dnes ji tam zpívám a nesmírně si toho vážím. Užívám si každé představení. Další krásnou a vysněnou rolí je Rusalka, ke které mám také velmi blízko. Dvořákova hudba mě dokáže zcela pohltit. Příští sezónu bych měla dělat Jenůfu, potom Káťu Kabanovou… Snažím se „netlačit na pilu“, brát věci tak, jak je život přinese a především poctivě pracovat. Každá taková role potřebuje pořádně nazpí-

Věřím, že miminko slyší již v bříšku u maminky a pozorně vnímá, co se kolem děje. Je pravda, že výběr hudby pro naše miminko je dost jednostranný, samá klasika. Ale občas si ráda pustím hudbu úplně z jiného soudku, jazz, R and B, hip hop. Obě mé děti jsou hudebně nadané, snažíme se jim otevřít svět a ukázat, co všechno mohou dělat. Ať už je to hudba, sport, skauting… Myslím, že je důležité děti vést ke všestrannosti a nechat na nich, k čemu budou mít nejblíže. Nejdůležitější je, aby své povolání dělaly s láskou, ať už to bude hudba nebo cokoliv jiného. Iveta Nádvorníková

ROZHOVOR S DANEM BÁRTOU

V Litomyšli budeme hrát jak za nároďák Spojení s filharmoniky je méně obvyklé, ale zajímavé. Kdy ke spolupráci došlo? Vidíte, já si spíš myslím, že je vlastně pro popové těleso na slušné hráčské a skladatelské a aranžérské úrovni běžné. Naše muzika je také vážná, jen není klasická, má trochu jiné koření. Aranžmá našich písní, i těch od jiných autorů, dělali Filip Jelínek, Robert Balzar a Jirka Levíček, tedy „moji

spíše vybraná vína a piva, dva tři panáčky soﬁstikovanějších destilátů. Ten program je opravdu dobrý, pestrý, orchestr ani posluchač se nebudou nudit při předposledním a posledním refrénu v dlouhých tahavých akordech suplujících syntezátory. Jsou tam místa, která vyžadují celé muže a celé ženy, koncentraci, souhru, soulad, pečlivé frázování. Tempo, timing, pohyb, trans – to vzrušující z lidové tvorby, spíše sex než

kovém festivalu a s velkým orchestrem si našinec nezahraje každý den...

romantická láska a tak dále – zde se má klasik mnoho co přiučit. Takže naše příprava je nabíledni: postavíme repertoár, přejedeme si ho, uděláme si co nejlepší zvuk a budeme se soustředit, abychom věděli, co děláme. Pokud to mohu trochu zlehčit, jsem si jist, že pokud budeme hrát svoji hru, tak nám to tam spadne.

lámů, takže když už máme možnost si zahrát, zahrajeme si, jakkoliv to zatím stále ještě není na úrovni turné po Evropě. Spíše dvakrát třikrát čtyřikrát ročně tam, kde na to mají prostředky.

Koncert s ﬁlharmonií bude v Litomyšli poslední, nebo bude následovat další? Něco snad možná na podzim, nevím ještě přesně. Přece jen takhle velká skupina bytostí, poprockjazzový kvintet s hostem a komorní ﬁlharmonie s dirigentem, to už je něco elektriky, vody, vzduchu, chlebů a sa-

Na hranách stylů... Výstižné. Charizmatický český zpěvák a držitel mnoha hudebních ocenění okořenil svoje vystoupení spoluprací s Komorní ﬁlharmonií Pardubice. Dan Bárta přísahá, že do publika na Smetanově Litomyšli nebude cpát rohlík, ale jen vybraná vína a soﬁstikovanější destiláty... Slibuje, že se nebude nudit orchestr ani posluchač.

kluci”. Pro ně je to výzva, svým způsobem meta, napsat aranžmá pro velký orchestr, studovali to ve škole, zabývají se tím. A já, málo platné, miluju velký tichý trochu zpožděný zvuk. Skoro si někdy spíše myslím, že spolupráce s ﬁlharmoniky je nutná. V březnu v Pardubicích bylo na vašem koncertu vyprodáno, lidé tleskali vestoje... Publikum v Litomyšli bude možná trochu jiné. Jak se připravujete na vystoupení na Smetanově Litomyšli? Já už tu hrál kdysi s Jesus Christ Superstar s ﬁlharmonickou úpravou, nebožtík Franta Preisler to tehdy „mával”. To je pěkně hlučný a občas hodně hranatý kus. A koncert byl skvělý, pokud mne paměť neklame, dopadl výborně. Publikum je zrcadlem interpreta, to mimořádně citlivé pozná, když se něco nedaří, pak jde jen o to, má-li nebo nemá trpělivost. A vice versa, vždyť když někdo přijde na koncert, je přece dychtivý a rozechvělý, přišel prázdný s touhou být naplněn. A my do něj, přísahám na lesy smyčců, opravdu nebudeme cpát rohlík,

Na koncertě v Pardubicích jste na závěr dokázal, že zvládnete i swing. Chystáte i pro litomyšlské diváky nějakou perličku? Míním, že Kontrabásníka, takovou jednu naši křehčí věc, zahrajeme v Litomyšli poprvně v úpravě pro orchestr. A o swingu jen dobře, mám ten pohyb rád, kupodivu je mi docela blízký, což někdy trochu krušno zde v krajině, kde vládne přízvuk na první, antisynkopa, rus áá rus, polka, hulákání a volání a ne moc zbytečného vlnění se v bocích, spíše se tak jako kymácet jako spokojený, nicméně zmrzlý medvěd. Ale to nic, to je život. Jinak chystáme spíše perlu, čímž myslím v nadsázce, že jsem si jist, že budeme hrát jak za nároďák. Upřímně, na ta-

Máte v červnu nabitý program? Kde budete koncertovat? S Jirkou Bártou v Kutné Hoře. S Illustratosphere v Děčíně. S J.A.R. na Votvíráku a večer ještě někde s Endruem, na Slovensko do Vráblí s Triem Roberta Balzara jedu a v Klatovech budeme. V hospodě Koze u kámoše jen s Jardou Friedlem v duu s kytárou. A s J.A.R. pak v Brně a v jižních Čechách. No, a pak už s Illustratosphere a pardubickou ﬁlharmonií v Litomyšli. Mezitím dodělám knížku o vážkách. Pohraju a popovídám si s dcerkou. Zulíbám svou ženu. Pak bude chvíli volno, dva tři dny. To bych rád napsal nějaké písničky a jel na den do terénu. Domů za mámou na chvíli. Na třešně, ach. A tak dále. Červen vždycky bývá takový pestřejší, no. Iveta Nádvorníková

KOUZELNÁ LITOMYŠL VÁCLAVA ŽMOLÍKA

Mistr Alois Jirásek by se divil Na zámeckém návrší v Litomyšli, které v minulých letech prošlo celkovou proměnou, určitě navštivte regionální muzeum. Uvidíte tam nejeden unikát a na své si přijdou také vyznavači moderní architektury. Muzeum v piaristiské škole „Barokní budova Regionálního muzea v Litomyšli pochází z počátku 18. století a byla postavena spolu se sousedním monumentálním kostelem Nalezení svatého Kříže podle projektu Giovanniho Battisty Alliprandiho jako sídlo piaristických škol,” vypráví mi ředitel Regionálního muzea, historik René Klimeš. „Piaristé, tedy členové Řádu chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol, zde poskytovali základní, středoškolské vzdělání a nakonec i vysokoškolské vzdělání; to ve známém ﬁlozoﬁckém ústavu, v jehož zdech se odehrává děj novely Filozofská historie.” Jak víme, sepsal ji Alois Jirásek, který patřil mezi zdejší profesory tehdy již státního gymnázia a jehož socha vévodí blízkému parčíku. A z výklenku nad portálem na hemžení dole zase shlíží socha zakladatele piaristického řádu svatého Josefa Kalasanského. „Muzeum se do budovy nastěhovalo v roce 1926,” dozvídám se dál, „a v letech 2012 až 2014 prošlo celkovou revitalizací podle projektu předního českého architekta Josefa Pleskota.” A ten to vzal z gruntu! Dílo architekta Pleskota V novém vstupním objektu s recepcí a pokladnou, proskleném a veskrze současném, mě čeká muž, který je považován za jednoho z předních českých architektů a v Litomyšli už zanechal nejednu stopu. „Tuto přístavbu jsem záměrně navrhl v kontrapunktu k historické budově,” ukazuje, „ale schválně jsem zvolil tvar, který vychází z tradiční lomenicové střechy a může archetypálně připomínat domečky, které v těchto místech stály v pozdním středověku. Jinak jsem prostřednictvím této budovy chtěl propojit historické centrum Litomyšle se zámeckým návrším. A terénní rozdíl je opravdu veliký – dvě až tři podlaží. Proto jsme dílem obnovili, dílem nově vytvořili podzemní prostory. Při základním archeologickém průzkumu, který se stavbou probíhal, se tu našly významné archeologické nálezy – pozůstatky starých domů a hradeb, ale hlavně cesta, která kdysi dávno vedla na zámecké návrší.” To vše si může návštěvník prohlédnout za sklem a pak pokračovat do expozice. Jedno z nejbohatších muzeí „Naše nová expozice má název Litomyšl – město kultury a vzdělanosti,” vypráví mi už opět René Klimeš, „a protože se můžeme pochlubit tím, že jsme jedním z nejbohatších regionálních muzeí u nás, mají se návštěvníci na co těšit.” Stoupáme po schodišti, které zdobí malované střelecké terče, a vstupujeme do historické expozice či vlastně kabinetu. Jsme přece v někdejší škole. „Tady je náš nejstarší exponát, tedy mamutí kel,” upozorňuje mě můj průvodce a pak už mě

vede kolem katovského meče k přehozu, pod kterým je ukryt nejcennější exponát, graduál litomyšlského literátského sboru z roku 1563 vážící úctyhodných třicet šest kilogramů. V technickém a přírodovědném kabinetu je k vidění i něco, co nikde jinde nemají. „Toto je jediná funkční replika Křižíkovy obloukové lampy,” ukazuje historik. A opravdu svítí!

Regionální muzeum Litomyšl s přístavbou

Třeba na nejstarší dochovaný fotoaparát u nás, na kterém Ignác Florus Stašek, rektor zdejší piaristické koleje, pořizoval v roce 1840 nejstarší dochované daguerrotypie u nás. Ozdobou kabinetu zeměpisného je Müllerova mapa Čech z roku 1722, považovaná za nejkrásnější české kartograﬁcké dílo. V kabinetu etnograﬁckém, jak zjišťuji, má zase každý návštěvník – a hlavně návštěvnice

možnost – nechat se vyfotografovat před obrazem zdejšího náměstí v oděvech z 19. století. A pak už nahlížím do pokojíčku, kde jsou unikáty připomínající osobnosti spjaté tak či onak s Litomyšlí. „Říkáme tomu Litomyšlské nebe,” říká René Klimeš, „a vidíte tu nádobí M. D. Rettigové, doutník Aloise Jiráska, hodiny Bedřicha Smetany anebo pyžamo malíře Václava Boštíka.”

Tip na sobotu: Jarmark na náměstí Tradiční doprovodnou akcí Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl je již mnoho let Starodávný jarmark. Ten letošní se koná v sobotu 20. června od 8 do 17 hodin v horní části Smetanova náměstí. Více než stovka řemeslníků z celé republiky přiveze do Litomyšle své výrobky a někteří i předvedou své umění. Nebude chybět ani občerstvení. Na pódiu u morového sloupu se návštěvníkům představí kapely: 8.30–10 hodin – Městská dechová hudba Levoča (SR),

10.15–11.30 hodin – Dechový orchestr Smetanova domu, 11.45–13 hodin – skupina Náhoda Litomyšl, 13.15–14.30 – country skupina TrioLit Litomyšl, 14.45–16.15 hodin – Městská dechová hudba Levoča. Souběžně s jarmarkem se na náměstí uskuteční od 13 hodin akce Cyril a Metoděj po stopách strhujícího příběhu. Zazní středověká hudba a lidé uvidí i historické divadlo. V 16 hodin vyjde z náměstí historický průvod. Připraveny jsou mimo jiné hry se soluňskými bratry.

ROZHOVOR S KATEŘINOU CHROBOKOVOU ALIAS KATT

Varhany, to je monstrum i éterická víla Kateřina Chroboková je mezinárodně renomovanou varhanicí a cembalistkou. Vedle kariéry v oblasti klasické hudby vytváří pod uměleckým jménem KATT autorskou hudbu, ve které originálně kombinuje zvuk klasických varhan s elektronikou a zpěvem. Její projekt Inside the Apple zazní poprvé v celé své kráse na externím koncertu festivalu Smetanova Litomyšl. Svoje bílé varhany si přiveze 22. června do centra Fabrika ve Svitavách.

Varhany... Krásný nástroj, ale těžký. Kdy se to stalo, že vás varhany tzv. dostaly? Varhany mě vždycky fascinovaly. Máma mě jako malou několikrát vzala na varhanní festival v Olomouci, který tam má dlouholetou tradici. Při koncertě jsem si představovala, že tam nahoře sedím a hraju já... No a nakonec se mi ten sen splnil. Na letošní Smetanově Litomyšli máte dvě vystoupení. Nejprve vás lidé uslyší hrát v kapitulním chrámu a poté ještě ve Svitavách. Poprvé vystupujete jako Kateřina Chroboková a poté jako KATT. Proč ta změna jména? Umělecké jméno KATT vzniklo zároveň s mým projektem Inside the Apple. Mimochodem mi tak říkali moji přátelé z Lucemburska, jelikož je to zkrácená verze mého jména v jejich jazyce. Skladby, které jsem pro svůj projekt složila, nejsou příliš „klasické“. Zpívám, používám elektroniku a různé jiné zvuky... Vzhledem k charakteru mé hudby jsem původně myslela, že svůj projekt budu prezentovat spíše na hudebních festivalech jiných žánrů než tzv. vážné

hudby. Chtěla jsem tak odlišit své dvě identity. Kateřina Chroboková, hrající „klasickou hudbu“, a KATT, která dělá něco nového, netradičního. Takové mé druhé „já“. Když jsem začala hrát své skladby, byl to pocit, který jsem nikdy předtím nezažila. Je to skutečné vyjádření sama sebe. Ale současně jsem dospěla k tomu, že se nedokážu „klasiky“ vzdát. Představuje pro mě takový základ, ze kterého neustále čerpám a nacházím v něm ukotvení. V Litomyšli zahrajete na klasické kostelní varhany. Vaše vystoupení ve Svitavách ale nabídne skutečnou lahůdku. Poprvé odehrajete celý projekt Inside The Apple, dosud to byly pouze ukázky. Na které festivalové vystoupení se těšíte více? Na obě! První koncert v Litomyšli bude pro mě osobně velice zásadní, protože poprvé zažiju orchestrální provedení mé skladby „Veni Sancte Spiritus“ pro varhany, hlas a orchestr. Ale také si zahraji své oblíbené skladby – snad nejslavnější Toccatu a fugu d moll od J. S. Bacha a také Koncertatní symfonii pro varhany, harfu, tympány a orchestr od skla-

datele Jana Hanuše. Moc se na to těším. Inside the Apple je můj první ucelený autorský projekt. To, že jsem začala psát svou vlastní hudbu, mě nesmírně osvobodilo a uvolnilo, takže jsem se začala pouštět do věcí, které by mě předtím ani nenapadly. Například jsem začala používat svůj hlas. Nejdřív jako „prodloužený“ rejstřík svého nástroje. Později jsem začala psát i své vlastní texty a ty pak zhudebňovat. Kombinuji v něm skladby jak sólové, tak i s elektronikou a zpěvem. Elektronickou hudební složku jsem spoluvytvářela se dvěma Francouzi, velice úpěšnými na současné elektronické hudební scéně. Vystupují pod uměleckým jménem Igorrr a DaFake Panda. Další „specialitou“ mého projektu je fakt, že hodně zvuků, které jsem zakomponovala do hudby, jsem si sama nahrála. Jedná se zejména o zvuky strojů v různých továrnách mého rodného industriálního ostravského regionu. Vždycky, když jsem autobusem při cestě na ostravskou konzervatoř projížděla kolem dolní oblasti Vítkovic, všechny ty tovární trubky mi připomínaly obrovské varhanní píšťaly.

Vstupenky na festival jsou stále v prodeji! Smetanova Litomyšl je v plném proudu, ale lístky na některé pořady jsou ještě v prodeji.

Můžete stručně představit váš speciální hudební nástroj? Objevila jsem software Hauptwerk, který umožňuje mít ve zvukové bance nasamplované (nahrané) nejkrásnější a nejzajímavější varhany světa. Máte tedy k dispozici v podstatě „virtuální“ kopii daných varhan se všemi speciﬁky tohoto nástroje. Technologie nahrávání je poměrně složitá. Měla jsem velké štestí, že se mi podařilo seznámit se s majitelem projektu Sonus Paradisi Jiřím Žůrkem. Spolu s jeho týmem nahrává a dokumentuje originální a vzácné nástroje po celém světě. Sestavili pro mě tzv. „customised“ varhany „na míru“. Vybrala jsem konkrétní rejstříky nástrojů, které mám nejradši. Tělo nástroje, tedy hrací stroj, mi zase postavila česká ﬁrma Shan Eduarda Tomana, který vystudoval původně varhany a věděl tedy nejlépe, jak pro mě vytvořit ideální nástroj, splňující všechna technická kritéria a parametry pro pohodlnou hru. Výsledkem jsou designově nádherné bílé varhany s lehkou a dostatečně odolnou konstrukcí, vhodnou pro časté převozy. To, že mám svůj mobilní nástroj, mi dává velkou svobodu a možnost se dostat do prostor, kde by jinak varhany nemohly zaznít. Fakt, že varhany jsou umístěné většinou pouze v kostele, odrazuje spoustu mladých lidí. Myslí si, že varhanní repertoár je ve většině případech nějaká nudná kostelní hudba. To mě vedlo k myšlence jiné prezentace a odtud byl už jen krůček k sestavení vlastních mobilních varhan.

Spojení královského nástroje, jakým jsou varhany, a elektroniky není zrovna obvyklé. Jak vás to napadlo? Varhany mě vždycky svou zvukovou barevností fascinovaly. Jak říká jeden můj kamarád, mexický skladatel Felipe Juan Waller, je to vlastně nejstarší „synťák“ na světě. Lidé, kteří nechodí na varhanní koncerty, znají většinou pouze ten monumentální zvuk varhanního pléna. Často ovšem neví, že toto „monstrum“, ze kterého vám jde mráz po zádech, se v mžiku může pomocí nádherných ﬂétnových rejstříků proměnit v éterickou vílu. Takových charakterů i různých zvukových barev mají varhany nespočet. V souladu s mou ambicí propagovat tento nástroj a ukázat jeho potenciál bylo pro mě lákavé vystoupit i na jiných platformách, než je klasické pódium. Proto jsem začala skládat svoji hudbu, která využívá možnosti současných hudebních trendů, které také poslouchám, a to včetně elektroniky. Mimochodem, myslím si, že elektronika se ke zvuku varhan skvěle hodí. Už máte se svým projektem naplánované další koncerty? Nejbližší koncerty na mé „bílé varhany“ budou 7. září na Mezinárodním varhanním festivalu v Olomouci a 25. října na festivalu Struny podzimu. Připravuji také vánoční turné s hosty. Vybrala jsem si jako inspiraci vánoční koledy. Iveta Nádvorníková

Kateřina Chroboková a její speciální bílé varhany

KLASICKÉ KONCERTY: Tonkünstler Orchester neděle 28. června, 19.30 hodin, zámecké nádvoří Premiérové hostování předního evropského orchestru. Il santo nome do Maria středa 24. června, 20.30 hodin, piaristický chrám Nalezení sv. Kříže Duchovní kantáta pro soprán, alt, ženský sbor, smyčcový orchestr a basso continuo. Baborák Ensemble sobota 4. července, 15.00 hodin, zámecká jízdárna Velké ﬁnále – Händel, Bach, L. Mozart neděle 5. července, 20.30 hodin, zámecké nádvoří Pocta 330. výročí narození J. S. Bacha a G. F. Händela. OPERY: Musorgskij: Boris Godunov čtvrtek 2. července, 21.00 hodin, zámecké nádvoří Historické hudební drama o osmi obrazech podle předlohy A. S. Puškina. Festivalová premiéra. ORATORIA: John Debney: Umučení Krista neděle 21. června, 21.00 hodin, zámecké nádvoří Česká premiéra vokální symfonie o prologu, sedmi zastaveních Křížové cesty a epilogu na italské, latinské a hebrejské texty zkomponované dle hudby k ﬁlmu Mela Gibsona. Krédo mistra Jana pondělí 29. června, 19.30 hodin, zámecké nádvoří Pořad k 600. výročí umučení mistra Jana Husa. DĚTI A MLÁDEŽ: Hudební zeměkoule pondělí 22. června, 17.00 hodin, zámecké nádvoří „Cestopisný“ pořad pro děti, mládež i dospělé mladé duchem. Loutkando grando pondělí 29. června, 16 hodin, Smetanův dům Loutkové představení, v němž se otevírá svět plný fantazie, kouzel a humoru. PŘESAHY: KATT: Inside The Apple pondělí 22. června, 20.00 hodin, Fabrika Svitavy Originální projekt mladé české varhanice. Dan Bárta a Illustratosphere úterý 23. června, 21.00 hodin, zámecké nádvoří Dan Bárta, jeho skupina a pardubický orchestr. Z. Lapčíková: Balady čtvrtek 25. června, 19.30 hodin, Smetanův dům Příběhy plné vášní a touhy.

PŘEDSTAVUJEME

V piaristickém chrámu září Světelný kříž Když na zámeckém nádvoří utichl v pátek 12. června dlouhý potlesk po Dvořákově Requiem, kroky některých diváků nemířily rovnou k autu nebo domů... Festivalový večer vyvrcholil v piaristickém chrámu Nalezení svatého Kříže. Poprvé se v kostele rozzářil druhý a třetí sakrální světelný objekt, který vytvořil Václav Cigler s Michalem Motyčkou. Slavnostní atmosféru dokreslily dvě Biblické písně op. 99 od Antonína Dvořáka, které zazpívala sopranistka Kateřina Kněžíková za doprovodu litomyšlského varhaníka Petra Jiříčka. Součástí rozsvícení Menzy a Světelného kříže v piaristickém chrámu bylo „vypuštění” světelného paprsku do města. Na první pohled jednoduchá instalace. Poprvé zde byla představena přítomnost Hospodina, jak je zapsána v knize Genezis „Ducha vznášejícího se nad vodami” jako příslib stvoření života a jako symbol propojení nebe a země, ze středu kupole zavěšený Sloup s odraznou plochou. Expozice je doplněna novým oltářním stolem Menzou a Světelným křížem, aby synergicky vytvářely nové světelné, barevné a prostorové vztahy. Zaroveň budují trvalý prostor pro člověka, řád, v němž umíme být a chceme být sami sebou, jež je v souladu s přirozeností věcí a osudem člověka, lidskostí a spravedlností. Oltářní stůl – Menza je skleněný objekt v podobě kvádru naplněného světlem. Jeho intenzita buď svě-

telně narůstá, nebo se vytrácí. Vnitřní světlo oltářního stolu je možné zapínat při výjimečných příležitostech. Při vypnutí se objekt stává částečně difúzním a éterickým. Oltář je památné a zároveň bohoslužebné místo. Místo setkání člověka s Bohem. A posledním výtvarným a obsahově významným prostředkem jsou laserové linie protínající obě kostelní lodě ve tvaru prostorového kříže. Menza a Světelný kříž budou slavnostně vysvěceny Mons. Tomášem Halíkem na jeho mši v neděli 28. června ve 14 hodin v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže. Dílo Václava Ciglera není v Litomyšli nové. Je mimo jiné autorem skleněného kříže na Novém kostele Církve bratrské nebo výstavy, kterou připravil Michal Motyčka ve White Gallery v Osíku u Litomyšle – Václav Cigler Krajinné rozvrhy (1959–1965) v roce 2012, a v zámeckém pivovaru výstavu Prostor chrámu prostor krypty v roce 2013. Je rovněž autorem projektu nerealizovaných instalací Zahrady Litomyšl 2014, které byly navrženy

jako události v prostoru pro konkrétní litomyšlská místa. Devět monumentálních exteriérových plastik vycházelo z typologie litomyšlského zámeckého parku a Klášterních zahrad. Jeden z návrhů byla světelná instalace pro noční Litomyšl, jež vizuálně spojovala významná a sakrální místa laserovými paprsky. Byla nazvaná jednoduše LASER a lineárně propojovala světelnými zdroji dominanty města Gymnázium A. Jiráska, Nový kostel Církve bratrské, radnici, evangelický kostel Na Lánech, piaristický chrám Nalezení sv. Kříže, proboštství římsko-katolické církve, kostel Povýšení sv. Kříže, kostel Rozeslání apoštolů a kostel sv. Anny. Návrh instalací v Klášterních zahradách vycházel ze situace, která respektovala základní parkové rozvržení a umožňovala návštěvníkům prožít si něco nového v ozvláštněném či zvýznamněném soustředěném prostoru. Další nerealizované světelné památníky, projekt laserového paprsku spouštěného ze stropu a z podlahy, Václav Cigler navrhl již v roce 1976 pro Dóm svatého Martina v Bratislavě a v roce 1975 projekt prostorového kříže, který měl být vztyčen nad místem leteckého neštěstí v Bánské Bystrici. Projekt Světelného kříže je dlouhodobou vizí Václava Ciglera. Významnou kulturní událostí, jež představuje realizované i nerealizované společné projekty z posledních dvanácti let nejen do Litomyšle,

Doc. akad. sochař Václav Cigler (*1929) je mezinárodně uznávaný autor v oboru sklo. Od roku 1999 spolupracuje Václav Cigler s architektem Michalem Motyčkou (*1974), který od roku 2001 připravuje jeho výstavy a domýšlí prostorové projekty. Mezi nejvýznamnější společné projekty patří instalace Zrcadlící křídla na vodní hladině u vodního zámku Fraeylemaborg (2009) nebo výstava Václav Cigler Light and Space in the Garden of Reason v Litvak Gallery v Tel Avivu (2010). je výstava Václav Cigler, Michal Motyčka Projekty 2003–2015 připravená pro Regionální muzeum v Litomyšli. Dokumentuje vizuální myšlení a uvažování autorů o problematice současného světa, jež přesahuje obory umění a architektury. Mezi společné realizace děl Václava Ciglera a Michala Motyčky ve veřejném prostoru patří například terasa a skleněná lávka v Museu Kampa v Praze.

VÝSTAVA V ZÁMECKÉM PIVOVARU

Jeden svět nestačí, krásy umění 19. století Festival Smetanova výtvarná Litomyšl nabízí ve svém jedenáctém ročníku kromě dalších jedenácti výstavních projektů i expozici Jeden svět nestačí. Představuje krásy umění 19. století z tvorby mistrů staré monarchie Kohla, Machka, Tkadlíka, Preissiga nebo Mánesa. Koncept Smetanovy výtvarné Litomyšle je poměrně unikátní. Každý ročník má jednu velkou, titulní výstavu a k ní se přidávají další, které s ní nijak dramaturgicky nesouvisí. Jsou totiž pořádány různými subjekty, převážně privátními galeriemi, které si samy určují, co chtějí vystavit. Nedomlouvají se, spíše si často konkurují a své projekty dlouho tají. To ale zvyšuje kvalitu. „Každý návštěvník Litomyšle si pak může vybrat podobně, jako si vybírá sály podle svého zájmu v národních galeriích. Malé desetitisícové město se stává velkou galerií až s dvaceti sály kvalitního vizuálního umění různých stylů a období. Jedenáctý ročník Smetanovy výtvarné Litomyšle například zahrnuje dvanáct výstav“, říká Jan Pikna, ředitel Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl. Výběr z velké sbírky Výstava Jeden svět nestačí představuje pět desítek exponátů předních středoevropských umělců. Jedná se o výběr z pražské soukromé sbírky sběratele Patrika Šimona, která dnes spravuje více jak šestnáct tisíc uměleckých předmětů a již dlouhá léta funguje jako institucionální partner mnoha domácích a zahraničních výstavních projektů. „Výstava je symbolickým příběhem velké kultury Rakouska-Uherska, jehož jsme byli součástí. Výtvarný potenciál přesahoval vymezované hranice a skrze individuální snahy umělců expandoval mnohem dál. Velcí i nenápadní tvůrci se potkávali s jistým sebevědomím na prestižních výročních výstavách v evropských metropolích a pak zůstali na dlouhá léta zapomenuti. Stylová různorodost devatenáctého století se stala jakýmsi beze-

Vojtěch Preissig: Meditace 1899 (lept na papíře)

jmenným poslem budoucí postmoderní společnosti, která také nemá jednotící ideu a její svět nám vlastně nestačí,“ popisuje smysl projektu jeho autor Patrik Šimon. Výstavu, kterou mohou lidé navštívit od 11. června do 6. července v prostorách bývalého zámeckého pivovaru, pořádá Smetanova Litomyšl, o.p.s. ve spolupráci s nadačním fondem Bohemian Heritage Fund. „Pro Bohemian Heritage Fund je mimořádnou ctí a radostí po loňské výstavě Paříž, Paříž…! již podruhé zpřístupnit veřejnosti klenoty soukromé sbírky. Obrazy, které nejsou k vidění v žádném muzeu. Výstava nabízí skutečný pohled do mnoha světů, které v 19. století naše předky obklopovaly,“ říká Pavel Smutný, prezident nadačního fondu. „Vnímejme výstavu i jako obraz epochy, která převedla celý evropský kontinent z uspořádání před francouzskou revolucí do doby moderní společnosti, do průmyslové éry. A do triumfu Evropy,“ dodává Pavel Smutný. Šíp lásky Leitmotivem výstavy je pozoruhodný obraz mladého hocha od portrétisty Antonína Machka, který namaloval v duchu módního biedermeieru. Postavu dítěte lze číst symbolicky v roli ptáčníka Papagena z Mozartovy Kouzelné flétny. Chlapcovu nevinnost charakterizuje šíp lásky naznačující s ptáčkem ve voliéře, z jakého vztahu se zrodil. Téma mnoho let po Mozartově premiéře poukazuje na šifru konkrétního portrétního zobrazení.

Antonín Machek: Portrét neznámého chlapce (olej na plátně)

České a rakouské... Návštěvníci budou mít možnost zhlédnout vynikající díla autorů ze starší epochy 19. století, např. Ludvíka Kohla, Antonína Machka, Františka Tkadlíka, Thomase Endera, Rudolfa von Alta, Alexandra Clarota, Josefa Navrátila, Karla Purkyně, Josefa Mánesa či z období secese a symbolismu Vojtěcha Preissiga, Luďka Marolda, Jana Štursu nebo Franze Metznera. Tedy konfrontaci českého a rakouského uměleckého prostředí. Výstava je otevřena od 12. června do 6. července, a to denně od 10 do 17 hodin a vždy hodinu před večerním představením Smetanovy Litomyšle.

NOVINKY NA ZÁMKU LITOMYŠL A NOVÉ HRADY

Letní zkrácené prohlídky a nové zahrady Festival Smetanova Litomyšl se odehrává na dvou významných památkách v regionu. Doma je v renesančním zámku v Litomyšli, ale čtyři roky už také „vyjíždí” do přírodního divadla v nedalekých Nových Hradech. Právě tady se totiž nachází rokokový zámek manželů Magdy a Petra Kučerových. Obě památky přinášejí každý rok zajímavé novinky. Na zámku v Litomyšli čekají na návštěvníky novinky v interiéru. Kastelánka Zdeňka Kalová nabízí speciální letní prohlídky. „Na začátku letošního roku jsme instalovali další původní nábytek ze zámeckých sbírek a také obrazy v rodinné galerii. Jedná se o portréty nadmíru důležitých osob, Františka Josefa Waldstein Wartenberga a jeho ženy Marie Josefy Trauttmansdorff Waldsteinové. Jejich podobizny nepřipomínají jen nástup doby plesů, oslav a divadla za waldsteinských majitelů, ale také jeden z krásných milostných příběhů spojených se zámkem v Litomyšli,” přibližuje historické souvislosti Zdeňka Kalová. V červnu navíc vrcholí oprava sgraﬁtového pláště na zámecké věži. Příjemné ochlazení v horkých letních dnech čeká na návštěvníky v zámeckých komnatách. Rodiny se nemusí bát dlouhé prohlídky, kde by se děti nudily. „V červenci a v srpnu od úterý do pátku, vždy v jedenáct a ve čtrnáct hodin, lze absolvovat prohlídku Letní pozastavení. Jde o zkrácenou prohlídku pro děti na zámku v Litomyšli. Během volné procházky se malí návštěvníci dozvědí základní historická data, několik zajímavostí z denního života aristokratické rodiny pobývající na venkovském sídle a budou upozorněni na nejkrásnější exponáty,” informuje kastelánka. Prohlídka trvá zhruba půl hodiny. Nové Hrady Rokoková zahrada s fontánami, barokní špýchar s Prvním českým muzeem cyklistiky, klasicistní zahradní altán, venkovní barokní divadlo, Galerie anglických klobouků, labyrint

Čtěte příště Další číslo Festivalových novin vyjde již za týden ve čtvrtek 25. června. Kromě jiného v něm najdete: Rozhovor s barytonistou Adamem Plachetkou Představení Tonkünstler orchestru, který premiérově vystoupí na Smetanově Litomyšli. Vzpomínání s Miroslavem Brýdlem, jak to bylo s festivalem po revoluci... White Gallery představuje díla Františka Jandy na výstavě Ohlédnutí 1960–1980. Kouzelná Litomyšl Václava Žmolíka A další čtení z dění na festivalu.

nebo třeba obora s daňky a jeleny. Nabídka zámku nové Hrady je velmi pestrá a lze tady strávit i celé odpoledne. V současné době majitelé zámku, manželé Kučerovi, opravují zahrady. V letošní sezoně návštěvníci poprvé vstoupí do soukromých zahrad. Za zámkem je postavený nový prvorepublikový bazén s lekníny. Veřejnosti se otevře rovněž italská zahrada s vodními kaskádami. Práce na obnově zámeckého areálu rozhodně nekončí. „Jsme

tak za polovinou, naše ambice je velká. Díváme se do zahraničí a metu jsme si dali opravdu hodně vysoko a máme k ní ještě dlouhou cestu. Poměřujeme se s řadou soukromých areálů ve Francii, ale především hledíme do Anglie, kde je mnoho kvalitně založených a udržovaných zahrad. Nebudeme dělat arboreta, některá v Čechách jsou krásná, ale to je jiný typ zahrad. My chceme vytvořit typické zámecké zahrady,” vysvětluje Petr Kučera. Nápadů, jak obohatit zámecký areál, mají celou paletu. „Odhaduji tak ještě čtyři nebo pět let intenzivní práce a budeme mít z větší části hotovo,” dodává majitel zámku. Dotace nečerpají, opravy platí výhradně z vlastních zdrojů. Ročně zámek navštíví dvacet až třicet tisíc lidí, do zahrad se podívá zhruba osmdesát tisíc návštěvníků.

Smetanova Litomyšl v mobilu Také v letošním roce mohou návštěvníci nosit všechny důležité informace o letošním festivalovém programu v kapse. Smetanova Litomyšl opět připravila aplikaci pro mobilní telefony, která je dostupná pro uživatele s operačními systémy Android a iOS. V apli-

kaci naleznete přehled celého programu, mapku s festivalovými místy (která vás na zvolené místo také naviguje), ale hlavně podrobné programy, děje oper a životopisy účinkujících. Aplikace je zdarma dostupná na obvyklých místech.

Generální partner festivalu Pod záštitou prezidenta České republiky, ministra kultury a hejtmana Pardubického kraje 57. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s. za ﬁnančního přispění Ministerstva kultury, ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemian Heritage Fund.

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2015 • V nákladu 4000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Iveta Nádvorníková • Foto: František Renza a archiv SL • Graﬁcká úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl