Festivalové noviny 2014 č. 1

festivalové noviny

1

56. Mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl / 13. června 2014

Smetanova Litomyšl 2014 Začínáme! Po šestapadesáté…

Kalendář pomalu nabírá prázdninové tempo a dlouhé večery nenechávají nikoho na pochybách, že léto stojí za dveřmi.

Tento čas, který rezonuje očekáváním dovolených a těšením se na zpomalení pracovního (i životního) tempa, toto období, kdy jsou naše smysly ještě při smyslech, ale zároveň již touží po relaxaci při vstřebávání krásy, je vskutku magickou dobou.

Jaký div, že se právě tehdy koná jeden z nejkouzelnějších a také z nejvýzna-

mnějších festivalů – Smetanova Litomyšl.

Letošní ročník má pořadové číslo 56, což je sice úctyhodný věk, ale rozhodně nesignalizuje únavu ani vyčerpání. Naopak symbolizuje zkušenost a moudrost a také náklonost jeho stálých příznivců, kteří podlehli tónům renesančního srdce města a opakovaně se k němu vracejí. Troufáme si tvrdit, že jejich počet poroste i v letošním roce. Bohatý kulturní program, nezaměnitelné genius loci dělá ze Smetanovy

Litomyšle neodolatelnou nabídku. Možná podlehnete také.

Po loňském zkráceném ročníku se díky dokončené revitalizaci zámeckého návrší festival vrací v šíři obvyklé v minulých letech. Během 24 dní se můžete těšit na 34 hudebních programů (z toho na 7 oper) a bezpočet doprovodných akcí. A my vás budeme o všem informovat.

Vítejte v Litomyšli!

S LO V O P R E Z I D E N TA R E P U B L I K Y

Miloš Zeman

Vážení diváci, vážení interpreti, s pocitem velké úcty jsem převzal záštitu nad letošním 56. ročníkem Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl.

Jsem si plně vědom významného přínosu tohoto setkání pro kulturní život v České republice.

Tradice, která již přesáhla půl století, je závazkem pro interprety i diváky. Mezinárodní hudební festival považuji za důstojnou připomínku života a díla zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany.

Prezident republiky je se Smetanovým odkazem úzce spjat. Slavnostní fanfáry z opery Libuše, vždy, když zaznějí, mne

naplňují pocitem pokory. Tóny této fanfáry se řadí k důležitým symbolům naší státnosti.

Smetana dokázal takřka neskutečné. Na notový papír vepsal duši naší země, ve své hudbě ji otevřel srdcím lidí po celém světě.

Cyklus symfonických básní Má vlast je v tomto smyslu opravdovým hudebním obrazem znázorňujícím krásy i bohatou historii.

Přeji všem návštěvníkům skvělé kulturní zážitky a celému 56. ročníku Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl úspěch.

S LO V O S TA R O S T Y L I T O M Y Š L E

Michal Kortyš

Vážení přátelé, milí hosté, dovolte mi, abych vás přivítal v našem městě. Zvlášť srdečně vás vítám na místě, které během posledních několika let prošlo obrovskou proměnou. Díky evropské dotaci a zodpovědné práci mnoha lidí mohlo být vráceno do života celkem 11 objektů, vznikají zde nové programy – Škola na zámku, Andělé na návrší, Dětský program a zpřístupňují se místa dlouho nepřístupná. Věřím, že se nám podaří napsat dobré kapitoly v tisíciletém příběhu

litomyšlského zámeckého návrší a že se děti našich dětí nebudou za naši práci stydět. Přeji vám, ať se zde ve městě „L“ cítíte báječně. Užívejte si neopakovatelné kouzlo místa a naberte i díky krásné hudbě mnoho sil do další práce a života.

Vítejte v Litomyšli – vítejte v prvních lázních ducha na světě!

Těším se na setkávání s vámi v hledišti festivalu i v nově rekonstruovaných prostorách, které vám budou z velké části k dispozici během celého festivalu.

Nenechte si ujít v nejbližších dnech Programová nabídka festivalu Smetanova Litomyšl pro následující dny 14. 6.

Varhanní koncert Aleše Bárty Varhanní transkripce slavných skladeb ruských klasiků – Sergeje Vasiljeviče Rachmaninova, Petra Iljče Čajkovského, Antona Grigorjeviče Rubinštejna, Modesta Petroviče Musorgského.

Koncert začíná v 16.00 v Kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže.

W. A. Mozart: Figarova svatba Komická opera o čtyřech jednání na libreto Lorenza do Ponte. Účinkují: František Zahradníček (Figaro), Jana Sibera (Zuzanka), Jiří Brückler (Hrabě), Jitka Svobodová (Hraběnka). Michaela Kapustová (Cherubín), Luděk Vele (Bartolo) a další, a soubor Opery Národ-

Figarova svatba

2

ního divadla Praha. Představení začíná ve 21.00 na II. zámeckém nádvoří. Před programem je možno navštívit lektorský úvod v zámecké jízdárně. Začátek ouvertury je ve 20.00, vstup volný.

15. 6.

Korunovační mše Slavná mše svatá celebrovaná kardinálem Miloslavem Vlkem k 670. výročí založení Biskupství litomyšlského, 300. výročí počátku stavby a znovuvysvěcení chrámu.

Hudební doprovod: W. A. Mozart (Korunovační mše, KV 317) a Antonín Dvořák (Biblické písně, op. 99, výběr) Účinkují: Lucie Silkenová, Václava Krejčí Housková, Ondrej Koplík, Peter Mikuláš, Akademický sbor Žerotín Olomouc, Moravská filharmonie Olomouc.

Mše svatá se koná v piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže od 13.30. Kapacita je

Příhody lišky Bystroušky

omezena, vstup bude umožněn pouze s místenkou. Bezplatné vstupenky lze získat ve všech předprodejích.

Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky Opera o třech dějstvích podle románu Rudolfa Těsnohlídka. Účinkují: Svatopluk Sem (Revírník), Alžběta Poláčková (Bystrouška), Kateřina Jalovcová (Lišák), Jan Vacík (Rechtor, Komár), Jiří Sulženko (Farář, Jezevec), soubor Opery Národního divadla Praha.

Představení začíná ve 20.00 na II. zámeckém nádvoří. Před programem je možno navštívit lektorský úvod v Zámecké jízdárně.

Začátek ouvertury je v 19.00, vstup volný.

16. 6.

Aleš Březina: Toufar Dokumentární komorní opera na skladatelovo libreto o tzv. čihošťském zázraku a osudu jedné z nejkřiklavějších obětí novodobých českých dějin – knězi Josefu Toufarovi. Účinkují: Soňa Červená, Jan Mikušek, Vladimír Javorský a členky Kühnova dětského sboru.

Představení začíná ve 19.30 ve Smetanově domě.

Podrobnější informace o uvedených představeních naleznete na webových stránkách. www.festival.smetanovalitomysl.cz/ program-2014. Zde si rovněž můžete stáhnout brožuru s kompletním programem 56. Smetanovy Litomyšle.

MIMOŘÁDNÝ PROJEKT

Rok české hudby – tvořivost a spolupráce Rok české hudby 2014 je programem pro podporu české hudební kultury všech žánrů a druhů. Vychází z tradice výročí významných skladatelů, interpretů a organizací v letech zakončených čtyřkou (B. Smetany, A. Dvořáka, L. Janáčka, J. Suka a dalších). Oporou programu jsou projekty významných národních uměleckých organizací (Česká filharmonie, Národní divadlo, Národní muzeum, Národní galerie a další), regionálních profesionálních divadel a orchestrů, mezinárodních festivalů.

Hudba je reprezentativní součástí české kulturní identity. Antonín Dvořák, Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Bohuslav Martinů, Josef Suk, Jan Dismas Zelenka a další jsou jména, která získala světovou proslulost. Výročí všech výše jmenovaných a řady dalších spadají do let zakončených čtyřkou a z tohoto důvodu jsou chápány tradičně a spontánně jako Roky české hudby nejen u nás, ale i v zahraničí. V roce 1924 bylo poprvé slaveno smetanovské výročí, po válce došlo k rozšíření koncepce na českou hudbu jako takovou. Česká republika disponuje také kvalitní nabídkou jazzu a folklorních tradic, které získávají stále výraznější mezinárodní ohlas. Roky české hudby se tedy nesoustřeďují pouze na tvorbu výročních autorů, na jeden druh či hudební žánr, ale na podporu a reflexi české hudby jako takové. Spojení programu Roku České hudby 2014 s Mezinárodním operním festivalem Smetanova Litomyšl je tedy logickým krokem. Jak ve festivalovém katalogu říká dramaturg Smetanovy Litomyšle Vojtěch Stříteský: „Pravda, každý rok se scházívá několik, i kulatých, jubileí, při nichž si připomínáme skladatele i významná hudební a kulturní výročí. Ale léta se čtyřkou na konci jsou přece jen výjimečná. Již tradičně se o nich

hovoří, a naštěstí nejen hovoří, jako o Roku české hudby a pro rodiště jejího zakladatele, v jehož jméně pořádáme náš festival, je taková příležitost velkou programovou výzvou vždy! Pro nás není a nemůže být Rok české hudby pouhou příležitostí se do něj zapojit, my jeho příběh mnoha projekty spoluvytváříme!“ Rok české hudby 2014 je programem podpořeným Ministerstvem kultury ČR ve spolupráci s resorty školství, zahraničí a místního rozvoje. Chce využít nejen spontánního zvýšení zájmu o českou kulturu v zahraničí, ale podpořit finančně, organizačně a propagačně také domácí prostředí. Využít synergií regionálních, časových i tematických, abychom zvýšili efekt a kvalitu toho, co máme a umíme.

Důraz je kladen na práci s dětmi, s mládeží, na vyhledávání nástrojů pro oslovení publika, oživení různých tradičních i netradičních lokalit a prostor, na spolupráci s médii, propojování lidí a projektů, vícezdrojové financování. Uměleckou záštitu nad programem přijali mezzosopranistka Magdalena Kožená a Sir Simon Rattle, šéfdirigent Berlínské filharmonie. Čestným prezidentem je šéfdirigent České filharmonie Jiří Bělohlávek. Více informací naleznete na www.rokceskehudby.cz.

Šéfdirigent Berlínské filharmonie Sir Simon Rattle a mezzosopranistka Magdalena Kožená přijali záštitu nad programem Roku české hudby

KLASIKA JE COOL

Moderní technologie v rytmu vážné hudby Návštěvníci letošního ročníku Smetanovy Litomyšle mají možnost si zdarma stáhnout programovou aplikaci do chytrých telefonů a vyzkoušet si interaktivní ovládání Smart TV v zámeckém informačním centru.

Zde je totiž pro všechny zájemce připravena prezentace aplikace pro chytré televize, kterou lze ovládat bez dotyku, pouhými gesty. Díky ní se kromě jiného mohou dozvědět informace o životě a díle Bedřicha Smetany, poslechnout si ukázky z jeho děl, prohlédnout si aktuální festivalový program, případně zabrousit do historie Smetanovy Litomyšle.

Majitelé chytrých telefonů zase určitě uvítají novou programovou aplikaci, která bude zdarma ke stažení na webových stránkách festi-

valu. Naleznou v ní podrobný program Smetanovy Litomyšle i přehled aktuálních a praktických informací (večerní předpověď počasí apod.). Aplikaci využijí hlavně při pořadu Klasika je cool (23. 6.), kdy se jejich chytré telefony promění v hlasovací zařízení. Diváci v hledišti plně pokrytém wi-fi signálem tak pomocí svých telefonů určí, jak bude koncert probíhat. Návštěva koncertu se bohatě vyplatí: jeden z diváků, kteří se přes aplikaci přihlásí do slosování, si domů odnese tablet. Pořadem bude provázet Jan Maxián, oblíbený divadelní herec a muzikant známý z kapel Nightwork či Support Lesbiens.

Jan Maxián

3

POHLED DO HISTORIE

Buďte vítáni v Litomyšli!

Všechno začalo v roce 1948, a ten zrovna není v naší historii příliš populární. Jenže paní Magistra vitae nenosí jen černobílý šat, takže i v dobách, kdy všude vlály rudé vlajky, vzniklo leccos pozitivního. V létě onoho zmíněného roku se z obory v Jabkenicích linuly malebné tóny opery. Konkrétně Smetanových Dvou vdov v provedení souboru Národního divadla. Zaujatě jim naslouchal i ministr kultury a národní osvěty Zdeněk Nejedlý, velký znalec Smetanova díla, ale také delegace občanů z Litomyšle. A jednomu z nich se v hlavě zrodila myšlenka, která postupem času nabyla podoby Mezinárodního hudebního festivalu Smetanova Litomyšl.

Představuji si to tak: Po bouřlivých ovacích se litomyšlští osmělili a oslovili svého rodáka ministra, zda by nepodpořil jejich nápad provést Dvě vdovy obdobným způsobem i příští rok v jejich městě, čímž by se důstojně připomnělo 125. výročí narození dalšího rodáka – Bedřicha Smetany.

Zdeněk Nejedlý souhlasil a začal pracovat na návrhu programu nadcházejících oslav.

Nazval je Smetanovou Litomyšlí. V polovině února 1949 už své představy přednesl na schůzi, jíž se účastnili i šéf opery Národního divadla Otakar Jeremiáš a dirigent Jaroslav Krombholz. Že opera ND bude v Litomyšli účinkovat, se považovalo jaksi za samozřejmost. „Ono to dokonce mělo být tak, že na festival bude jezdit pouze soubor opery Národního divadla a bude se hrát pouze Smetana. Takhle to bylo až do roku 1954, kdy poprvé přijel i někdo jiný, a to Slovenské národní divadlo z Bratislavy,“ říká dramaturg festivalu Vojtěch Stříteský.

Na obhlídkách Pár dní po ustavující schůzi vyrazil Nejedlý do rodného města, aby zjistil, v jakém stavu se nacházejí místa určená k provedení oper – prostory zámku a pivovaru.

Ještě v Litomyšli bylo rozhodnuto, že se vybudují dvě jeviště: jedno pro Dalibora na zámeckém nádvoří a druhé v zámeckém parku pro Dvě vdovy. Následně povolil Krajský národní výbor v Pardubicích nákup řeziva o objemu třicet kubických metrů.

Dřevo se dováželo z České Třebové, Poličky, Litomyšle a strakovského polesí.

4

Všechny nutné práce s výstavbou související zabezpečovali převážně brigádníci.

Podstatnou část z nich tvořila vojenská četa z Vysokého Mýta a žáci všech škol v Litomyšli. Dnes bychom řekli dobrovolníci. V červnu už mohla Smetanova Litomyšl vítat hosty. „Začalo to velikou slávou,“ říká Vojtěch Stříteský, „první návštěvy čítaly tisíce lidí, protože Smetanova Litomyšl byla chápána jako jakási mírová slavnost, jezdily sem celé vlaky odborářů, ale také jedna z nejlegendárnějších sestav opery Národního divadla: Blachut, Žídek, Haken, Podvalová…“ První ročník, první den Čtvrtého června 1949 byla sobota. Školní mládež přivítala ministra Nejedlého, zástupci města Smetanovy příbuzné: vnučky, vnuky, pravnuky a prapravnuky.

Proběhly akustické zkoušky a otevřela se výstava českých malířů 19. století. Ale návštěvníci přijeli především na Dalibora. Nedočkavci se prý na zámeckém nádvoří tlačili hodiny před tím, než mělo představení začít. Kdo by nechtěl slyšet Blachuta a Podvalovou v plenéru? Soubor opery přivezl autobus a ubytováni byli mimo město – členové orchestru ve Svitavách, ženský sbor ve Vysokém Mýtě, mužský v Ústí nad Orlicí a balet v Poličce. Do Litomyšle je vozily zvláštní autobusy. To byly časy…

myšlské filharmonie, zazpíval sbor Pěveckého spolku Vlastimil. Nechyběl Československý rozhlas. Přenášel i odpolední představení Dvou vdov ze zámecké zahrady. Večer se na zámku opakoval Dalibor, tentokrát zpíval Oldřich Kovář. Na konci druhého jednání se ale spustil prudký déšť. Prchalo obecenstvo, odcházeli hudebníci, jen Marie Podvalová odmítla operu v nejdramatičtějším okamžiku přerušit. Pokynula prý dirigentovi, aby pokračoval. Naštěstí se zanedlouho vyjasnilo a finále už neohrozila jediná kapka. „Koncerty zmokly ještě mnohokrát a nikomu to nijak zvlášť nevadilo,“ říká ředitel festivalu Jan Pikna, „vadit to ale začalo ve chvíli, kdy v tom měli peníze sponzoři. To byl přelomový okamžik. Začalo se uvažovat, co s tím, a rozhodlo se o zastřešení zámeckého nádvoří. Byla to stavba složitá, už jenom kvůli tomu, že zámek je památkou UNESCO, znamenalo to získat spoustu povolení, ale dnes máme koncerty zabezpečené. Když prší, vysuneme střechu a můžeme bez problémů hrát.“

Den druhý Dopoledne slavnostní otevření bytu sládka Františka Smetany. Účastnili se politici, Smetanova rodina, zahrálo kvarteto Lito-

S přestávkami Historie Smetanovy Litomyšle má své sinusoidy. V roce šedesát pět dokonce festival usnul jak Šípková Růženka. Na dlouhých jedenáct let. „Zájemců začalo ubývat, stále dokola se totiž hrály stejné Smetanovy opery, přestalo to bavit návštěvníky i Národní divadlo,“ říká Vojtěch Stříteský. Probuzení v polovině sedmdesátých let bylo ale jen jaksi poloviční. Festival se sice stal žánrově otevřenějším, ovšem

Národní divadlo přijíždí do Litomyšle — jak bývalo zvykem, speciálně vypraveným vlakem — a jako vždy ho přišli přivítat místní občané, kteří odpočátku festivalem žili

Mezi prvními světovými hvězdami na festivalu byla sopranistka Martha Colallilo

Peter Dvorský s Gabrielou Beňačkovou v nesmrtelné Prodané nevěstě

zakázáno bylo vše, co i zdáli zavánělo Západem. V nemilosti byla dokonce i italská opera, což je dnes k neuvěření. Až sametová euforie vdechla festivalu nový život. „Předsedou místního úřadu se stal Miroslav Brýdl, a ten jednoznačně prohlásil: buď festival zrušíme, nebo do toho půjdem natvrdo,“ vzpomíná Jan Pikna. Rok 1992 považují všichni, kdo mají s dočinění, za přelomový. „V lednu jsme se dohodli, že chceme festival na úrovni a za pět měsíců jsme ho vykopali ze země. A osmidenní.“ Jak to bylo za tak krátkou dobu možné? „Po revoluci se skoro všechno dalo řešit bez větších problémů,“ dodává Jan Pikna.

Otevřít se světu Možné bylo sice skoro všechno, ale jednoduché to rozhodně nebylo. Železná opona se zvedla a pustila do české kotliny světlo.

Někdy ale až příliš bodalo do očí. „Najednou se přestalo chodit na českou hudbu a vážná nebyla výjimkou. Soubory se začaly chovat komerčně, do té doby hrály za čárku, teď chtěly peníze. Na všechno jsme museli reagovat,“ vzpomíná Jan Pikna, „ale Vojtěch Stříteský byl připravený. Věděl, co chce, dlouho před revolucí, teď mohl své nápady začít postupně realizovat.“ Už na začátku jsme podotkli, že Smetanova Litomyšl vždy stála na práci dobrovolníků, byť se jím třeba říkalo brigádníci. Festival byl fenoménem, jímž žilo celé město. A to se dodnes nezměnilo.

Jako dobrovolníci začínali Jan Pikna i Vojtěch Stříteský. „Coby třináctiletý kluk jsem hrál v dětské kapele, která na nádraží vítala soubor Národního divadla,“ vzpomíná například. Festival se postupem času rozrůstal a začínalo být čím dál jasnější, že ho nejde připravovat „na vedlejšák“. „Museli jsme se rozhodnou, jak dál, a řešení bylo jednoznačné. Profesionalizovat se,“ říká Eva Piknová, která se stará o propagaci. Jako jediná měla festival v popisu práce už od revoluce. Pracovala totiž na místním úřadu na oddělení kultury, takže byla automaticky nominovaná do týmu, který Smetanovu Litomyšl připravoval. Pro všechny tři jme-

nované se tedy z pouhé životní lásky jednoho dne stala i profese.

Původní tři dny mírových slavností se nakonec proměnily v pětadvacetidenní maraton s širokou programovou nabídkou.

Tým, který vše zabezpečuje, čítá dnes kolem stovky lidí.

První hvězdy První hvězdou světové velikosti, která navštívila festival ještě těsně před revolucí, byla argentinská sopranistka Martha Colallilo. „Byla to mimořádná, a přitom nesmírně milá a skromná dáma,“ vzpomíná Vojtěch Stříteský. „Přijela z Prahy autobusem, který ji nevysadil na nádraží, ale na náměstí, takže jsme se málem minuli, a já s ní strávil tři dobrodružné dny.

Hned po příjezdu si chtěla vyzkoušet amfiteátr, jenže už byla noc, zámek byl zavřený, prolezli jsme tedy mřížoví, ona se ohromeně postavila doprostřed nádvoří a začala zpívat. Litomyšlané tady sice pravidelně po nocích zpívávají, ale tohle bylo něco úplně jiného,“ směje se Vojtěch Stříteský. K absolutní špičce náležela i Katia Ricciarelli, ovšem tu rozčílili už na

Thomas Hampson na 54. Smetanově Litomyšli

letišti v Římě a v Litomyšli trochu předvedla, co to znamená být diva. Nepříjemnosti vyvrcholily ve chvíli, kdy s horečkou denge ulehl v římské nemocnici její pěvecký partner Silvano Carroli. „Na poslední chvíli jsme sháněli náhradu,“ vzpomíná Eva Piknová, dnes už značně vyrovnaně. „Uvědomte si, že tehdy nebyly mobilní telefony,“ připomíná Vojtěch Stříteský, „ale nakonec jsme sehnali Bruna Polu, a věděli jsme o něm jen to, že je ochoten zazpívat stejný repertoár jako Carroli. Přiletěl včas, ale jeho kufry doputovaly do Švýcarska. Stáli jsme zase před problémem: kde mu sehnat smoking?

Koupit ho nešlo, protože pan Pola má poněkud nekonfekční velikost. Nezbylo mi než se odhodlat a jít požádat Ivana Kusnjera, který vystupoval předcházejícího dne, zda by mu nepůjčil svůj. Ochotně souhlasil, jenže panu Polovi byl malý!

Kufry se ale v pět odpoledne zázrakem vrátily na Ruzyň a my slíbili taxíkáři, že zaplatíme všechny pokuty, když je stihne do osmi dovézt do Litomyšle. Stihlo se všechno a radost, jakou Bruno Pola měl, se projevila na jeho skvělém výkonu. Publikum doslova řvalo nadšením.“ Kdo tentokrát?

Sólisté Národního divadla, Dagmar Pecková se Štefanem Margitou, milovnice Litomyšle Soňa Červená, Cigánski Diabli společně s Barocco sempre giovane, návštěva z Teatro alla Scala, opera, valčíky od modrého Dunaje i symfonické tance klasiků, Mozartova Korunovační mše, Holstovy Planety či unikátní Lukášovy pašije Jana Jiráska… to jen letmo otáčíme stránkami letošní programové brožury. Na závěr Velké finále s rezidenčním orchestrem Česká Simfonietta a jeho dirigentem Radkem Baborákem. Člověk zatouží vidět úplně všechno! Listujete-li ale tak nabitým programem, napadne vás otázka: Kdo to platí? „Třetinu peněz získáme ze vstupného, protože příjmy z prodeje naštěstí rostou,“ vyjmenovává Eva Piknová, „třetinu tvoří subvence a třetinu pokryjí sponzoři. Každý rok musíme sehnat minimálně třicet milionů.

Stálého sponzora máme pouze jediného, a tím je Česká spořitelna. S ostatními uzavíráme roční smlouvy. Takže se po skončení každého ročníku otřepeme a jdeme do nového dobrodružství.“ Manželé Piknovi i Vojtěch Stříteský se domnívají, že budoucnost velkých hudebních festivalů začne záviset nikoli na sponzorech, ale na mecenáších. „V Česku zatím mecenášství není tak rozšířené jako jinde ve světě, ale několik mecenášů má už i náš festival a my jsme jim nesmírně vděční,“ uzavírá ředitel festivalu Jan Pikna.

Co říci na závěr? Smetanova Litomyšl je festival přívětivý po všech stránkách.

Krásná příroda, památky zařazené do světového dědictví UNESCO a hudba na špičkové úrovni. Trojkombinace, které není možné odolat. Mecenášem takového festivalu by se určitě rád stal i Zdeněk Nejedlý… Šárka Vieweghová Převzato se svolením Týdeníku Rozhlas 5

ROZHOVOR SE SOŇOU ČERVENOU

Foto © Mona Martinů / Týdeník Rozhlas

Historii musíme připomínat

Mohli bychom napsat operní pěvkyně, herečka, spisovatelka, překladatelka… ale chceme-li Soňu Červenou představit, stačí jediné slovo – neuvěřitelná. V tom, co dokázala, v tom, co prožila a přežila, v tom, s jakým nasazením stále pracuje. Její pradědeček vyráběl v Hradci Králové žesťové hudební nástroje, tatínek byl zakladatelem slavného kabaretu Červená sedma, spisovatel a hudební skladatel. Geny se zúročily, táhlo ji to k divadlu. Začínala po válce u Voskovce a Wericha, ale brzy ji odlákala vážná hudba, opera především. V té Janáčkově v Brně našla první angažmá, následoval Berlín a velké úspěchy. Jenže se také začala stavět berlínská zeď. Soňa Červená se rozhodla přejít na „nesprávnou“ stranu. Za železnou oponou zůstala třicet let. Bez kontaktu s rodnou zemí.

Věříte v osud?

Každý člověk je sám sobě osudem, jdete tam, kam si to nasměrujete. Snad jsou náhody, nálady, ale osud?

Proč jste se tedy vydala po tak těžké životní cestě?

Já si ji nevybrala, ona si vybrala mne – musela jsem po ní jít. Bylo to ve mně, ne v mém osudu.

Umělecké směřování, to chápu, ale myslela jsem vaše rodinné tragédie. Maminka přežila koncentrák, ale pak ji zabilo komunistické vězení, kradla jste její tělo z márnice, aby neskončila ve společném hrobě bůhvíkde. To mi přijde tvrdé, tvrdý osud.

Je to tvrdý život, ale ne osud. Jsem přesvědčena, že jsme každý svého štěstí strůjcem. Osud mi nevnutíte.

To ani nechci, jen mi přišlo zvláštní, jak se vám všechno vrací v umělecké práci. Nastudovala jste roli Milady Horákové v Zítra se bude…, následoval Toufar.

Ano, visutá hrazda bez sítě. Já si to ale vlastně přeji. A co si přeji, to se mi občas splní.

6

Abyste si všechno sama se sebou srovnala?

Ano. Například v Toufarovi, kterého uvidí i diváci v Litomyšli, se opravdu Gottwaldovi mstím, mstím se za Horákovou i za Toufara, za svoji matku.

Pomohlo vám to?

Určitě. Pokaždé když to hraji, se ode mě oddělí nějaká kra. Myslím, že se takové věci ale musí připomínat všeobecně a pořád, protože mladí vůbec netuší, kdo to Toufar byl, co se vlastně stalo, proč se to stalo – a když máme v naplněném publiku třicet, nebo dokonce padesát procent mladých lidí, jsem šťastná, protože se dozvídají, jaké to bylo uprostřed 20. století. Jsem už stará dáma, myslím jedna z posledních dam, které ještě existují, ale hrozně mě teší, že dokážu oslovit mladé, že mně píší, jak jsou nadšení tím, co hraji, mými jevištními proměnami. To je pro mě velké zadostiučinění.

Toufar ale není vaše první spolupráce se Smetanovou Litomyšlí, že?

Ne, hostovali jsme tu s Zítra se bude… a potom s Bernsteinovým Kaddishem,

zrovna v tom dramatickém počasí, kdy ze zámeckého nádvoří odletěla střecha.

Uvedli jsme to pak příští sezonu. Litomyšl má pro mne jedinečné inspirující kouzlo.

Třicet let jste žila v cizině a slavila úspěchy na světových operních scénách. Proč jste se vrátila?

Přestala jsem zaprvé zpívat, tedy ráj operních domů přestal pro mě být rájem, a zadruhé, jsem tady přece narozená, toužila jsem po češtině, po Vltavě. Už jsem myslela, že jsem všechny kořeny za tu dlouhou dobu vytrhala, ale zjistila jsem, že raší znovu.

Dalo by se říci, že jste vlastenka?

Obávám se, že ano. Snažím se dostat domovské právo v české kultuře a doufám, že se mi to snad trochu daří.

Jaká byla vaše první role po návratu do rodné země?

Tak to se budete divit, Janáčkův Osud!

A já, která z politických důvodů nesměla vstoupit na jeviště Národního divadla a musela do Brna a do Berlína a do emigrace, jsem dostala nabídku amerického

Mecenáši, díky! Čtyřicet devět mecenášů darovalo do dnešního dne na přípravu 56. ročníku festivalu celkem 936 600 Kč, což je téměř o 300 tisíc korun více než v loňském roce. Kromě finančního daru přispěl jeden z mecenášů k velkému překvapení organizátorů Smetanovy Litomyšle dvěma nádhernými jízdními koly. Zda se kola připojí k flotile festivalových škodovek, či budou k zapůjčení, se návštěvníci dozvědí, až dorazí do Litomyšle.

Ještě můžete zakoupit vstupenky na tyto pořady:

Soňa Červená v představení Toufar

režiséra Roberta Wilsona na roli Osudu v Janáčkově Osudu. Poprvé jsem stanula na prknech, která pro mě znamenala všecko, a nejraději bych si bývala klekla a tu špinavou podlahu líbala.

V divadelním světě je Robert Wilson pojmem. Spolupracujete dlouhodobě, naposledy jste nastudovali hru 1914, koncem dubna měla premiéru. Kde jste se ale seznámili?

Zhruba v roce 1980 jsem přestala zpívat a chtěla jsem jít na vejminek někam do jižní Francie, a v tu chvíli mi zavolali z německého divadla Thalia, že by se mnou pan Wilson rád spolupracoval na projektu Black Rider, k němuž hudbu napsal Tom Waits. Šlo sice o úplně jiný žánr, než jsem doposud dělala, ale ta nabídka byla tak

úžasná, že jsem se hned přestěhovala do Hamburku a zůstala tam deset let.

A našla tam nový domov…

Já neznám domov. Nikdy jsem ho neměla, rodiče se rozvedli, a než tak učinili, byli to takoví lvi salonů, ale domov? Neetabloval se ve mně, takže jsem ho ani nepostrádala. Můj domov je divadlo, jeviště. Žila jsem po celé Evropě, jedenáct let v San Francisku, prostě jsem tak kočovala.

Kočovala a sbírala vavříny – barokní hudba, Verdi, Wagner, Janáček… a ovšem nezapomenutelná Bizetova Carmen.

Ano, Carmen… Zpívala jsem ji ve třech jazycích, nejprve česky, na počátku kariéry, pak německy a nakonec v originále, francouzsky. V San Francisku třeba s Mariem Del Monaco, byl skvělý.

Foto © Mona Martinů / Týdeník Rozhlas

Celý život mezi hvězdami. Mohou se vůbec takové osobnosti kamarádit?

No určitě! Pavarotti byl třeba můj kamarád, vařil mi nudle, byl vynikající kuchař, nebo Kiri Te Kanawa nebo bayreutský režisér Wieland Wagner. Takové přátelství vznikne tím, že se po sezoně rozejdeme a víme, že se třeba za půl roku sejdeme v jiném městě a zase budeme všichni spolu. Byli jsme prostě taková operní mafie, která putovala po celém světě.

Stalo se vám někdy, že jste nemohla vystoupit?

Jednou, v Hamburku, při zkouškách s Robertem Wilsonem zrovna. Zkolabovala jsem, protože mi praskla břišní aorta, musela jsem na operaci a náhodou mě z toho vytáhli, ale sotva jsem se vzpamatovala, pospíchala jsem se na jeviště. Jsem zkrátka posedlá.

15. června – L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky, režie Ondřej Havelka 16. června – A. Březina: Toufar 19. června – Šmok, Novotná, Kylián: Návraty domů 20. a 21. června – B. Smetana: Čertova stěna 22. června – Symfonické tance českých klasiků, diriguje Libor Pešek 23. června – Hvězdný prach Zdeňka Kopala 23. června – Klasika je cool, interaktivní koncert v režii diváků 25. června – G. Holst: Planety, B. Martinů: Česká rapsodie 26. června – Bach, Orff, Jirásek: Lukášovy pašije 27. června – R. Wagner: Bludný Holanďan 28. června – J. Haydn: Stvoření (balet) 29. června – Nekonvenční matiné v Zámecké jízdárně 30. června a 1. července – A. Dvořák: Rusalka, režie Z. Troška 2. a 3. července – Koncert na přání: The Orchestral Tubular Bells & Atom Heart Mother 4. července – G. Mahler: Vzkříšení

Návraty domů

To byla dost klika, že jste přežila.

To víte, mám hradecký kořen! Šárka Vieweghová

Bludný Holanďan

7

PŘEDSTAVUJEME

Národní divadlo na Smetanově Litomyšli Od samého počátku existence Smetanovy Litomyšle je jejím věrným souputníkem soubor Národního divadla. Jeho sólisté i stálí hosté se letos představí hned na zahajovacím koncertě, který je, a v Roce české hudby logicky, cele věnován operám českých autorů, těšit se však budeme moci i na originální nastudování Janáčkovy klasiky – Lišky Bystroušky, ovšem také na Mozartův „evergreen“ Figarovu svatbu či na nesmrtelnou Rusalku v provedení Státní opery ND. Ty tam jsou časy, kdy potůček vinoucí se trávníkem zámecké zahrady dělil hlediště od jeviště, na němž zněly tóny Smetanových Dvou vdov. Podhájského zpíval Ivo Žídek, Maria Tauberová a Zdenka Hrnčířová se představily v rolích Karolíny a Anežky. Bylo 5. června 1949, na druhý den soubor Dvě vdovy zopakoval, Anežku ztvárnila „superstar“ Marie Podvalová a její výkon jistě ocenila i početná delegace zahraniční – anglický hudební skladatel, ruští filmaři, několik velvyslanců a žurnalisté z Polska, Bulharska a Francie. Počasí bylo proměnlivé, druhá opera v Litomyšli uváděná, Dalibor, částečně zmokla, což ovšem sváteční atmosféru hudebních slavností nijak neovlivnilo.

Vynikající pěvecké a hudební výkony, odolnost vůči zlovůli počasí, i velmi srdečná atmosféra, profesní i neprofesní, a nepředstíraný zájem publika. To všechno jsou atributy, na nichž spolupráce „Národní“ – Litomyšl stojí, a zdá se, že neotřesitelně. „Žídkové“ a „Podvalové“ dneška, to jsou sólisté i hosté Opery Národního divadla, jak si jejich jména přečtete v programu, neradi bychom na někoho zapomněli a popravdě, vyjmenovat je všechny, nestačil by nám prostor pro tento text vymezený. Na rozdíl od svých starších kolegů mají nespornou výhodu – střechu nad zámeckým nádvořím, kde se většina produkcí koná.

Déšť se tudíž stal noční můrou rozhlasáků, protože jinak romantický zpěv kapek spolehlivě ničí přímý přenos i pořízení zvukového záznamu.

Po Zahajovacím koncertu 13. června se Národní divadlo představí hned následující den Figarovou svatbou. Hravá, svěží, mnohdy až rozpustilá Mozartova „Figarka“, jak se opeře familiárně přezdívá, znamenala v kontextu Smetanovy Lito-

myšle přelom. Byla první nečeskou operou, která se kdy v programu objevila, a to na 30. ročníku v roce 1988. Soubor ND ji provedl v zámeckém amfiteátru, dirigoval František Vajnar, režii měl Václav Věžník.

Představení bylo několikrát přerušeno deštěm a posledních deset minut se již nedohrálo. Po téměř pětatřiceti letech od litomyšlské světové premiéry nic takového nehrozí a věříme, že si toto v dobrém slova smyslu staré nastudování Josefa Průdka (premiéra 2002) užijete, třeba jako diváci v Japonsku, kteří ho viděli v lednu 2013.

Po devadesáti letech od premiéry se představí Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, a to ve zcela neotřelé režii Ondřeje Havelky a v devátém nastudování v historii Národního divadla. První divácké ohlasy jsou víc než příznivé a snad i toto provedení pomůže v Česku Janáčka zbavit nálepky „komplikovaný a obtížný autor“ (ve světě je sedmnáctým nejhranějším operním skladatelem).

Podobně „stará“ jako Průdkova Figarova svatba je Rusalka v režii Zdeňka Trošky, jehož máme spíše spojeného s uměním filmovým. Premiéru si odbyla ve Státní opeře Praha v roce 2005. V titulní roli debutovala – a zároveň se jednalo o debut v tomto operním domě – Eva Urbanová, která do té doby na světových scénách zpívala roli Cizí kněžny. Představení tehdy dirigoval Leoš Svárovský a jednalo se o jeho první české nastudování této opery.

Troškovo pojetí Rusalky, která patří k základnímu repertoáru největších světových operních hvězd, je výrazně pohádkové a stejně tak působivé.

Rusalka v režii Zdeňka Trošky

Ouvertura aneb Jak to vzniká Mezi letošními novinkami festivalu Smetanova Litomyšl jsou i tzv. ouvertury.

Během asi půlhodinových setkání se návštěvníci seznámí s dílem, poznají okolnosti jeho vzniku, porovnají různá nastudování a dozvědí se zajímavosti z příprav pořadu od samotných účinkujících či režisérů. Například Zdeněk Troška přislíbil pohovořit o své Rusalce – samozřejmě z pohledu režiséra, skladatel Jan Jirásek nabídne perspektivu autora rekonstruujícího dílo J. S. Bacha. O tom, jak probíhá hudební nastudování, budou vyprávět dirigenti Leoš Svárovský, Vojtěch Spurný, Robert Jindra, Ondrej Lenárd, Marko Ivanović, Radek Baborák a také Libor Pešek, který tentokrát v Litomyšli vystoupí v den svých narozenin. Ouvertura 22. června tak bude bohatší o projekci nového dokumentu České televize, který je Liboru Peškovi věnován. Muzikologickou stránku pořadů nastíní dramaturgové divadel, orchestrů 8

i samotného festivalu Smetanova Litomyšl – Vojtěch Stříteský se ujme ouvertury k Händelově Mesiáši. Hned několika ouverturami bude provázet hudební publicista Bohuslav Vítek. Ouvertury se chystají ke čtrnácti pořadům a všechny se odehrají v Zámecké jízdárně, která byla

Libor Pešek

teprve v loňském roce po rekonstrukci otevřena veřejnosti. Všechny ouvertury jsou přístupné v rámci vstupného na příslušný pořad.

14. 6. – Figarova svatba ve 20.00 15. 6. – Příhody lišky Bystroušky v 19.00 20. a 21. 6. – Čertova stěna ve 20.00 22. 6. – Symfonické tance českých klasiků v 17.30 25. 6. – Planety a Česká rapsodie v 18.30 26. 6. – Lukášovy pašije v 18.00 27. 6. – Bludný Holanďan ve 20.00 28. 6. – Stvoření ve 20.00 29. 6. – Na krásném modrém Dunaji v 18.00 30 6. a 1. 7. – Rusalka ve 20.00 4. 7. – Vzkříšení v 18.30 5. 7. – Mesiáš ve 14.30 5. 7. – Návštěva v Teatro alla Scala v 19.30 6. 7. – Velké finále v 19.30

KOUZELNÁ LITOMYŠL VÁCLAVA ŽMOLÍKA

Osm tisíc psaníček a každé jiné!

Celý zámecký areál, ale i město a jeho okolí jsem měl možnost přehlédnout ze zámecké věže. A řekl jsem si: Žádný div, že právě toto místo si vybrali naši předkové k vybudování hradu, který kdysi střežil Trstenickou stezku, jak se o tom zmiňuje už Kosmas ve své kronice. Později tu sídlili litomyšlští biskupové. Jejich palác byl ovšem za husitských válek vypleněn a na jeho troskách dal Kostka z Postupic vystavět gotický hrad. Po dalších sto letech přichází Vratislav z Pernštejna, aby jej přestavěl na renesanční zámek. A ten se nám dochoval dodnes. Přestavbu sídla pro velmože provedli císařští stavitelé Jan Baptista Avostalis a Oldřich Avostalis.

Vraťme se ale zpět na zámeckou věž, abychom viděli, jak majestátní stavba tehdy v 16. století vznikla. Pohled z vyhlídky opravdu stojí za námahu – vyšlapte 136 schodů! – napočítáte odtud dvacet sedm renesančních zámeckých komínů, z nichž každý je jiný, můžete obdivovat obrovskou plochu zámeckých střech a nádherné renesanční štíty.

Tajemství pěti gé Fasádu zámku zdobí na osm tisíc sgrafit-psaníček. Třebaže je jich tolik, nenašli byste mezi nimi dvě stejná. Jsou dílem mistra zvaného Šimon Vlach a žádný z motivů se mu nesměl opakovat. Druhé nádvoří pak vyzdobil sgrafity figurálními.

Mezi nimi je nejslavnější zpodobení pána s pěti gé. K němu se váže následující pověst: ten, kdo rozluští záhadu pěti gé, najde cestu k tak obrovskému pokladu, že si za něj bude moci koupit nejen litomyšlský zámek, ale i celé okolní návrší! Nikdo takový se však zatím nenašel… Mimochodem, právě vnější vzhled zámku se stal jedním z hlavních důvodů, proč byl roku 1999 zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o nejrozsáhlejší čistě renesanční komplex, který nebyl nikdy přestavěn.

Habsburkové a sedm prezidentů Na základní prohlídkové trase návštěvník uvidí velké reprezentační sály, na prodloužené ukázky bydlení šlechty v 18. a 19. století. Nejlepší je vydat se oběma trasami. V takzvaném piano nobile se nachází i audienční sál, vyzdobený nejen portréty Marie Terezie, Františka Lotrinského a Františka Josefa I., ale i nádhernými klasicistními výmalbami. Interiéry renesančního zámku jsou dílem právě klasicistní, dílem starší, barokní.

Poslední šlechtičtí majitelé – Thurn-Taxisové – v Litomyšli nesídlili, což mělo významný vliv na vybavení zámku. Po jeho zestátnění tu mnoho mobiliáře nebylo.

A proto se zámek stal objektem svozovým. Do původního vybavení náleží třeba nádherné portréty valdštejnských koní v předsálí velké jídelny. Pozornost si zaslouží i obrazy s výjevy z nejslavnějších bitev Evžena Savojského na stěnách bitevního sálu. Zájem návštěvníků poutá i prostřený stůl v zámecké jídelně. Patří k největším, které jsou na našich zámcích k vidění. A právě u něj hodovalo v roce 1994 sedm prezidentů, když se na pozvání Václava Havla do Litomyšle sjeli.

Kde hrával malý Bedříšek?

V přízemí zámku si neopomeňte prohlédnout divadlo, které tu nechal roku 1798 zřídit hrabě Jiří Valdštejn-Vartemberk.

Postavil jej víceméně pro sebe a svou rodinu, protože byl vášnivým hercem. I proto vedlo schodiště z jeho lóže přímo na pódium. Ve sklepě vás zase čeká galerie snad

nejslavnějšího litomyšlského občana současnosti – sochaře Olbrama Zoubka.

A nezapomeňte si prohlédnout dámský salonek. V něm se totiž začal rodit génius malého Bedříška Smetany. Ve svých pamětech po letech vzpomínal, jak právě sem, k hraběnce Valdštejn-Vartemberkové chodíval muzicírovat.

Tip k navštívení ZÁMECKÉ SKLEPENÍ Sklepení Státního zámku Litomyšl zůstávalo po mnoho dlouhých let návštěvníkům prakticky utajeno. V 70. letech 20. století zde byl vybudován kryt pro civilní obyvatele, takže veřejnosti byly podzemní prostory otevřeny až po roce 1989. Po krátkém mezidobí, kdy zde byla umístěna výstava útrpného práva, byl prostor upraven jako galerie pro stálou expozici soch Olbrama Zoubka. Sbírka zahrnuje díla z různých tvůrčích období a jedná se o největší soubor mistrových prací. Není bez zajímavosti, že průvodcem po expozici se prostřednictvím audioprůvodce stal autor sám, čímž se umělecký zážitek ještě více prohlubuje. Výstavu soch Olbrama Zoubka od 12. dubna 2014 doplnilo Srdce pro Václava Havla. Plastiku Srdce vytvořili Lukáš Gavlovský a Roman Švejda ze zbytků svíček, zapalovaných po smrti Václava Havla na pietních místech po celé České republice. Uspořádání expozice v Zámeckém sklepení navrhl architekt Josef Pleskot.

Po celém obvodu místnosti, v jejímž středu je Srdce, umístil svítící verš z prologu knihy Kazatel. Na dotykové obrazovce si návštěvníci mohou prohlédnout fotografie zachycující vznik Srdce a několik krátkých videí. Příjemnou zprávu pro všechny návštěvníky je fakt, že během konání festivalu Smetanova Litomyšl je vstupné do Zámeckého sklepení sníženo o 50%.

Srdce pro Václava Havla

9

10. SMETANOVA VÝTVARNÁ LITOMYŠL

Paříž, Paříž! – unikátně v Litomyšli Již podesáté doprovodí program Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl přehlídka vizuálního umění – festival Smetanova výtvarná Litomyšl. Ta letos kromě dalších projektů představí výstavu unikátních děl umělců české meziválečné avantgardy, jejichž život a tvorba byly spjaty s Paříží. Na výstavě Paříž, Paříž…! se tak veřejnost bude moci seznámit se zřídka vystavovanými obrazy takových tvůrců, jako byli Kupka, Štyrský, Toyen, Zrzavý, Šíma nebo Kars. „Cyklus výstav vizuálního umění Smetanova výtvarná Litomyšl nejen doplňuje nabídku pro návštěvníky Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl, ale láká k letní návštěvě města další milovníky umění. Koncept projektu, do něhož vstupují různí pořadatelé a svobodně, různorodě, a přesto společně zaplňují jednotlivé ´sály´ galerie jménem Litomyšl, je sám o sobě ojedinělý. Počet zapojených subjektů a souběžně pořádaných výstav v malém desetitisícovém městě je však bezpochyby unikátem,“ říká Jan Pikna, ředitel Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl. Největší pozornost přitahuje v letošním roce ojedinělý projekt Paříž, Paříž…! Výstava představí 23 obrazů ze soukromé sbírky, které nebyly dosud souborně vystaveny. Obrazy pocházejí ze sbírek Galerie Zlatá Husa. Jejich celková pojistná hodnota přesahuje 275 milionů korun. Spojuje je místo, kde byly vytvořeny – francouzská metropole. „Paříž, tehdejší jediná skutečná metropole umění, se stala ve dvacátých a třicátých letech pro českou avantgardu doslova druhým domovem. Město nad Seinou vlilo českým malířům na palety novou barevnost, na plátna chvějivé paprsky dosud netušeného světla a do srdcí odvahu. Odvahu překročit meze a dosáhnout výrazu, který představoval jejich svébytný a vrcholný akord v kánonu evropského moderního umění,“ vysvětluje kurátor výstavy David Železný.

Výstavu, která bude probíhat od 13. 6. do 6. 7. 2014 v prostorách bývalého zámeckého pivovaru, pořádá Smetanova Litomyšl, o.p.s. ve spolupráci s nadačním fondem Bohemian Heritage Fund. „Bohemian Heritage Fund se dlouhodobě zamě-

řuje na umělecké projekty, které zviditelňují Českou republiku v zahraničí a podporují její image prvotřídní společenské a kulturní destinace. To bezpochyby platí i pro špičková díla české meziválečné avantgardy, která představuje výstava Paříž, Paříž…!,“ říká Pavel Smutný, prezident nadačního fondu. „Stopa, jíž čeští umělci zanechali v meziválečné metropoli výtvarného umění, je dodnes nepřehlédnutelná a tehdejší umělecký dialog mezi Paříží a Prahou je inspirativní i pro naši současnost.“

František Kupka — Sladkost žití

Další výstavy Smetanovy výtvarné Litomyšle 14. 6. –28. 9., Městská obrazárna, II. patro Státního zámku Litomyšl JOSEF MATIČKA: DAR LITOMYŠLI Reprezentativní výstava představuje Josefa Matičku (1893–1976) nejen jako malíře, ale i jako vytříbeného sběratele a velkorysého mecenáše. Vedle více než pěti desítek jeho prací jsou představena i špičková díla Emila Filly, Jana Zrzavého či Josefa Čapka, která Matička odkázal své milované Litomyšli.

Vernisáž 13. 6. v 17.00, kurátor Michal Šimek, pořádá Městská galerie Litomyšl 8. 6. – 31. 8., Dům U Rytířů, Litomyšl JOSEF VÁCHAL: MYSTIK NEUKÁZNĚNÝ Výstava konaná u příležitosti 130. výročí narození Josefa Váchala připomene část díla této umělecky divotvorné osobnosti, vytvořeného předtím, než neodmyslitelně zakořenilo v Litomyšli v domě Josefa 10

Portmana. Expozice se soustředí na několik metafyzických témat, ve kterých Josef Váchal na počátku století rozprostřel svůj mnohovrstevnatý naturel.

Kurátor Roman Vosička, pořádá Městská galerie Litomyšl 15. 6.–17. 8., Galerie M. Kubíka, Litomyšl STANISLAV KOLÍBAL – ČTYŘI FÁZE Prestižní projekt výstavy klasika českého moderního umění Stanislava Kolíbala. Ambicí výstavy je představit tohoto umělce v komplexu celé jeho dosavadní práce, jde tedy o výstavu svého druhu retrospektivní, vystavena ale budou i zcela nová, doposud nevystavená díla.

Vernisáž 14. 6. v Galerie Miroslava Kubíka 1. 6.–31. 7., Galerie Kroupa, Litomyšl STŘET SVĚTŮ Nosnými tématy expozice budou díla růz-

ných malířských epoch a stylů (realismus, expresionismus, nová věcnost, abstrakce), zdánlivě rozdílných světů české i evropské provenience, které však spojuje neustálý vývoj výtvarného umění v posledních 150 letech.

Kurátor Miroslav Kroupa, pořádá Galerie Kroupa 15. 6. – 28. 9., White Gallery, Osík u Litomyšle PETR KVÍČALA – ZIG ZAG Výstava koncipovaná speciálně pro White Gallery předvede nejnovější práce, využívající principy cikcak linie včetně pokusů o jejich prostorovou anamorfózu. Nejmladší z trojice ornamentů, objevený umělcem v roce 2011, převede Petr Kvíčala do okolí galerie.

Vernisáž 14. 6. ve 14.00 hodin, kurátor Ondřej Chrobák, pořádá White Gallery

10. SMETANOVA VÝTVARNÁ LITOMYŠL

Další výstavy Smetanovy výtvarné Litomyšle 11. 6. – 14. 9., Červená věž, areál Fakulty restaurování, Litomyšl LITOMYŠL VČERA A PŘEDEVČÍREM Výstava historických fotografií Litomyšle mezi světovými válkami ze sbírek Fakulty restaurování Univerzity Pardubice Kurátor Jiří Kaše, pořádá Fakulta restaurování Univerzity Pardubice 11. 6. – 6. 7., Piaristická kolej, JEDEN ZE ČTYŘ – ATELIÉR KONZERVACE A NÁSTĚNNÉ MALBY Fakulta restaurování Univerzity Pardubice tentokrát představuje práce studentů a profesorů dalšího ze svých čtyř ateliérů.

Výstava je situována do nově rekonstruovaného objektu bývalé piaristické koleje, a návštěvu tak je možno spojit s prohlídkou v minulosti nepřístupné budovy.

Kurátor Jan Vojtěchovský, pořádá Fakulta restaurování Univerzity Pardubice

Josef Matička

Stanislav Kolíbal

13. 6. – 6. 7., Zámecký pivovar – 1. patro LADISLAV KUKLA – UVNITŘ KRAJINY V putovní výstavě sdružení Česká inspirace Ladislav Kukla poprvé vystavuje samostatnou kolekci miniatur.

Kurátor Ladislav Kukla, pořádá sdružení Česká inspirace 13. 6.–30. 7., Atelier Duke Bohemia, Litomyšl BOHDAN KOPECKÝ – SLOVEM Řadu svých menších obrazů Bohdan Kopecký rozdal svým přátelům. Vždy však připojil na zadní stranu vzkaz, bonmot, vzpomínku. Malířovou rukou psané texty nesou lidské teplo, sdělení o životě, filozofii, náhled do duše mimořádné osobnosti.

Jedinečnou kolekci textů sesbíral sochař Jiří Dudycha z mnoha soukromých sbírek.

Kurátor Jiří Dudycha, pořádá Atelier Duke Bohemia 20. 6. – 14. 9., Městské muzeum Česká Třebová KRAJINOU (NEJEN) BOHUSLAVA MARTINŮ Beneš – Blažíček – Boštík – Bromová – Dvořák – Engelmüler – Grus – Hanuš – Havránek – Honsa – Hudeček – Chittussi – Jandová – Janoušek – John – Kaloč – Kalvoda – Kaván – Komárek – Kopecký – Kosárek – Malich – Mařák – Nejedlý – Panuška – Pittermann-Longen – Prucha – Sedláček – Sigmund – Síla – Sion – Šíma – Šplíchal – Vejrych – Voleský. Co dodat ke „sbírce“ výtvarných velikánů východních Čech?

Kurátorka L. Marešová-Kesselgruberová, pořádá Městské muzeum Česká Třebová 7. 5. – 31. 8., Východočeská galerie v Pardubicích, Pardubice ANTONÍN SLAVÍČEK – KAMENIČKY Malíř Antonín Slavíček byl jedním z vrcholných představitelů českého umění přelomu 19. a 20. století. Vyšel z odkazu náladového krajinářského realismu, ale již

Josef Váchal

Ladislav Kukla

Petr Kvíčala

roku 1898 začal tvořit obrazy barevnou skvrnou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu.

Kurátorka Jana Orlíková, pořádá Východočeská galerie v Pardubicích

Litomyšl včera a předevčírem

Zámecké sklepení, Státní zámek Litomyšl SRDCE PRO VÁCLAVA HAVLA Plastika ze zbytků svíček, zapálených na pietních místech po smrti Václava Havla, se vrací do Litomyšle. Zde již byla krátce vystavena v roce 2012. Autoři Lukáš Gavlovský a Roman Švejda se rozhodli „Srdce“ trvale umístit do sklepení zámku Litomyšl v expozici navržené arch. J. Pleskotem.

Pořádá Smetanova Litomyšl, o.p.s.

11

Doprovodné akce Smetanovy Litomyšle 2014 Kromě bohatého hudebního a výtvarného programu je pro návštěvníky festivalu připravena řada dalších kulturních aktivit – na své si přijdou nejen divadelní nadšenci, ale i posluchači rozhlasu a milovníci krásných květin. Živé vysílání pořadu TOBOGAN s Alešem Cibulkou V sobotu 14. června bude z letošní Smetanovy Litomyšle vysílat Český rozhlas Dvojka přímý přenos oblíbeného pořadu Tobogan. Moderátor Aleš Cibulka si po-

rálních objektů. V letošním roce se bude opět konat v Klášterních zahradách a její realizace se ujali studenti Zahradnické fakulty v Lednici ve spolupráci se Střední školou zahradnickou a technickou v Litomyšli. Tématem jejich práce je Rok české

bláznivých situací, v nichž se trojice milenců pokouší dostat k sobě i přes nevůli rodičů a osudu. Hra se vyznačuje inteligentním humorem a skvěle zapadá do letní dramaturgické linie pořadatele představení – Dobrého divadla v Litomyšli.

Vstupenky v ceně 100 Kč bude možné zakoupit na místě před představením, které se bude konat v Klášterních zahradách v Litomyšli.

Klášterní zahrady

zval operní pěvkyni Soňu Červenou a sólistu Národního divadla Luďka Veleho, jako obdivovatel jejich umění se přidá legendární cestovatel Miroslav Zikmund a trojici doplní kastelánka Státního zámku Litomyšl Zdeňka Kalová. Pořad se bude vysílat ze Zámecké jízdárny, vstupenky je možno zakoupit v informačním centru nebo online na stránkách www.festival.smetanovalitomysl.cz/vstupenky. Vysílání začíná pět minut po jedenácté, místa je ale potřeba zaujmout v 10.45 hodin.

Jak voní hudba Mezi tradiční doprovodné akce, které osobitě doplňují prestižní hudební festival Smetanova Litomyšl, patří i výstava flo-

hudby, v němž si připomínáme významná výročí našich předních hudebních osobností všech žánrů. Návštěvníci se proto mohou těšit nejen na florální instalace věnované Bedřichu Smetanovi, Antonínu Dvořákovi či Leoši Janáčkovi, ale i Karlu Krylovi, Rafaelu Kubelíkovi nebo Jiřímu Šlitrovi. Zahrady jsou pro veřejnost otevřeny každý den od 8.00 do 22.00 hodin.

Komedie Tři v tom Divadelní soubor Václavov odehraje v sobotu 14. června od 17.30 hodin legendární commedii dell’arte Jaroslava Vostrého (zakladatele Činoherního klubu) Tři v tom.

Rozkošný příběh, na jehož začátku se setkáváme se třemi mladými dámami, které se vinou svých nápadníků dostaly do prekérní situace, prostě „jsou v tom“, je plný

Proč mizí kresby z plátna?

Pohádka Kouzelné malování s čarováním, kterou v krásném prostředí Klášterních zahrad zahraje herec Petr Ocelík, na tuto otázku možná přinese odpověď. Nakreslené obrázky ožívají a čáry mizí. Zlomtužka má svého „povedeného“ bratra Lea, který svými vstupy děti rozesměje. Herec zapojí děti do příběhu, v jehož průběhu budou moci přijít na to, co je správné a co špatné chování. Představení je vhodné pro děti od tří let a začíná v neděli 15. 6. v 10.00 v Klášterních zahradách v Litomyšli. V případě nepříznivého počasí se divadlo přesune do Základní školy T. G. Masaryka. Cena vstupenky je 50 Kč.

Další doprovodný program na zbývající dny festivalu na www.festival.smetanovalitomysl.cz/doprovodne-akce

Těšte se na příště Druhé číslo Festivalových novin vychází v úterý 17. června.

Kromě jiného se můžete těšit na: • Dagmar Peckovou a Štefana Margitu, kteří tvrdí, že začínají končit • Představení jedinečného projektu Armida na zámku v Nových Hradech • Kouzelnou Litomyšl Václava Žmolíka • Program koncertů a doprovodných akcí … a na mnoho dalšího!

Generální partner festivalu

56. ročník Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl spolupořádají Pardubický kraj, Město Litomyšl a Smetanova Litomyšl, o.p.s za finančního přispění Ministerstva kultury České republiky ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, Státním zámkem Litomyšl a Bohemia Heritage Fund.

Festivalové noviny • Noviny Mezinárodního operního festivalu Smetanova Litomyšl 2014 • V nákladu 4000 ks vydala © Smetanova Litomyšl, o.p.s. • Redakce: Šárka Vieweghová, Karolína Smetanová • Grafická úprava a tisk: H.R.G. Litomyšl