Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii by Jana Slav

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA MEZINÁRODNÍCH VZTAHŮ

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2009

Jana Slavíková

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE Fakulta mezinárodních vztahů Hlavní specializace: Evropská integrace

IMIGRACE A INTEGRACE CIZINCŮ VE VELKÉ BRITÁNII KOMPARACE V RÁMCI EU

Diplomová práce Vypracovala:

Jana Slavíková

Vedoucí diplomové práce:

Ing. Josef Abrhám, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii“ vypracovala samostatně. Veškerou použitou literaturu a podkladové materiály uvádím v přiloženém seznamu literatury.

V Praze dne 8. května 2009

……….…………….. Podpis

Poděkování Chtěla bych poděkovat Ing. Radce Drulákové, PhD., za to, že mě jedno z témat semestrálních prací na jejím předmětu „Vnitřní záležitosti EU“ nasměrovalo k výběru mé diplomové práce, a za její cenné připomínky ke způsobu zpracování odborných prací. Chtěla bych také poděkovat doc. Ing. Ingeborg Němcové za její ochotu a cenné rady na diplomovém semináři i mimo něj. Dík patří samozřejmě vedoucímu mé diplomové práce, Ing. Josefu Abrhámovi, Ph.D., který byl ochoten práci na vybrané téma vést, za jeho trpělivost a příspěvek k jejímu zdárnému zpracování. Děkuji rodičům a všem ostatním, kteří mě podporovali, za jejich trpělivost a důvěru.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Abstrakt Cílem této práce je analyzovat přístup Velké Británie k imigraci a integraci příslušníků třetích zemí do společnosti. Analýza je spojena s komparací se situací a přijímanými opatřeními v rámci Evropské unie. Práce zachycuje vývoj a změny integrační politiky Evropské unie a stávající systém přistěhovaleckých politik ve Velké Británii. Statistické části práce obsahují kvantitativní a kvalitativní popis přistěhovaleckých populací v zemích EU, s důrazem na Velkou Británii. Pozornost je věnována také veřejnému mínění a vnímání přistěhovalců v hostitelských společnostech. Ukazuje se, že ve vývoji integračních politik členských států EU dochází od devadesátých let ke konvergenci k modelu tzv. občanské integrace. Důraz je kladen na individuální integraci přistěhovalců, ale je tolerována jejich skupinová příslušnost. Integrace musí být dvoustranným procesem, se snahou jak ze strany imigrantů, tak hostitelské společnosti. Přesto se z ní stala spíše podmínka, kterou musí imigranti splnit, aby získali více práv. Také Velká Británie začíná podmiňovat vstup do země a získání občanství splněním jazykových a znalostních kritérií, týkajících se historie, institucí a života v zemi. Ačkoli patří její integrační politika k nejúspěšnějším, existují o aktuálních opatřeních pochyby.

Abstract The aim of this thesis is to analyse the approach of the United Kingdom to immigration and integration of third country nationals. The analysis is joined by comparison with the situation and measures taken within the European Union. The paper depicts the development and changes of the EU integration policy and the current system of immigration policies in the United Kingdom. Attention is also drawn to the public opinion and perception of immigrants in the host societies. Since the 90s, the integration policies of the EU Member States seem to be converging to the “civic integration” model. Emphasis is placed on the individual integration of immigrants, but their group affiliation is also accepted. Integration has to be a two-way process, with efforts made by the immigrants as well as the host society. Despite that, it has rather become a precondition which has to be fulfilled by the immigrants in order to gain more rights. The United Kingdom is also starting to condition the admission and citizenship acquisition by fulfilling language and knowledge criteria, regarding the history, institutions and life in the country. Even though its integration policy is one of the most successful, the current steps raise doubts.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Obsah PROHLÁŠENÍ

PODĚKOVÁNÍ

ABSTRAKT

OBSAH

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

ÚVOD

ZÁKLADNÍ POJMY A PŘÍSTUPY

3.1 3.2 3.3 3.4 3.4.1 3.4.2 3.5 3.5.1 3.5.2 3.5.3 3.5.4 4

DEFINICE MIGRANTA PŘÍČINY A DŮSLEDKY EKONOMICKÉ MIGRACE POLITIKY ZAMĚŘENÉ NA MIGRANTY INTEGRACE CIZINCŮ V HOSTITELSKÉ ZEMI VZTAH IMIGRANTŮ A MAJORITNÍ SPOLEČNOSTI INTEGRACE IMIGRANTŮ INTEGRAČNÍ MODELY ETNICKO-EXKLUSIVISTICKÝ (DISKRIMINAČNÍ) MODEL ASIMILAČNÍ MODEL PLURALISTICKÝ (MULTIKULTURNÍ) MODEL OBČANSKÁ INTEGRACE

IMIGRANTI A JEJICH INTEGRACE V EVROPSKÉ UNII

4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4 4.1.5 4.1.6 4.1.7 4.1.8 4.2 4.2.1 4.2.2 4.3 4.3.1 4.4 4.4.1 4.4.2 4.4.3 4.4.4 4.4.5

STATISTICKÉ ÚDAJE O IMIGRACI V EVROPSKÉ UNII RŮST POPULACE A IMIGRACE PŮVOD IMIGRANTŮ VĚK A POHLAVÍ IMIGRANTŮ DŮVOD MIGRACE VZDĚLÁNÍ IMIGRANTŮ NE/ZAMĚSTNANOST IMIGRANTŮ SOCIÁLNÍ SITUACE IMIGRANTŮ NABYTÍ OBČANSTVÍ VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ CELKOVÉ VNÍMÁNÍ IMIGRANTŮ EVROPSKÉ HODNOTY INTEGRAČNÍ POLITIKY V EVROPSKÉ UNII AKTUÁLNÍ VÝVOJ BENCHMARKING BENCHMARKING INTEGRACE IMIGRANTŮ EVROPSKÝ INDEX OBČANSKÉHO OBČANSTVÍ A ZAČLENĚNÍ INDEX INTEGRAČNÍ POLITIKY (MIPEX) BUDOVÁNÍ SYSTÉMU BENCHMARKINGU BENCHMARKING INTEGRACE NA MÍSTNÍ A REGIONÁLNÍ ÚROVNI

12 12 14 16 17 17 18 20 22 22 23 24 26 26 27 28 30 30 31 33 36 38 40 42 45 46 48 49 49 50 51 51 52

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

IMIGRANTI A JEJICH INTEGRACE VE VELKÉ BRITÁNII

5.1 5.1.1 5.1.2 5.1.3 5.1.4 5.1.5 5.2 5.2.1 5.2.2 5.2.3 5.2.4 5.3 5.3.1 5.3.2 5.3.3 5.3.4 5.4 5.4.1 5.4.2 5.4.3 5.4.4 5.5 5.5.1 5.5.2

STATISTIKY VELKÉ BRITÁNIE POČET IMIGRANTŮ A JEJICH PŮVOD GEOGRAFICKÉ ROZMÍSTĚNÍ IMIGRANTŮ VE VELKÉ BRITÁNII SLOŽENÍ IMIGRANTŮ IMIGRANTI NA TRHU PRÁCE ETNICKÁ PŘÍSLUŠNOST SYSTÉM PŘISTĚHOVALECKÝCH POLITIK ORGÁNY A INSTITUCE ZAMĚŘENÉ NA IMIGRACI BODOVÝ SYSTÉM IDENTIFIKAČNÍ KARTY INTEGRACE, „BRITSTVÍ“ A ZASLOUŽENÉ OBČANSTVÍ PŘÍSTUP POLITICKÝCH STRAN K IMIGRACI LABOURISTICKÁ STRANA KONZERVATIVNÍ STRANA LIBERÁLNĚ DEMOKRATICKÁ STRANA OSTATNÍ STRANY VEŘEJNÉ MÍNĚNÍ A VEŘEJNÉ DISKUZE PRŮZKUMY VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ VEŘEJNÉ DISKUSE O PŘÍNOSECH MIGRACE IDENTIFIKAČNÍ KARTY „BRITSTVÍ“ A ZASLOUŽENÉ OBČANSTVÍ BENCHMARKING INTEGRACE VE VELKÉ BRITÁNII EVROPSKÝ INDEX OBČANSKÉHO OBČANSTVÍ A ZAČLENĚNÍ INDEX INTEGRAČNÍ POLITIKY (MIPEX)

54 54 54 55 56 57 58 62 64 66 68 69 73 74 75 76 77 78 78 80 82 82 84 84 85

ZÁVĚR

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

SEZNAM GRAFŮ A SCHÉMAT

SEZNAM TABULEK

SEZNAM PŘÍLOH

PŘÍLOHY

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

1 Seznam použitých zkratek A8 AT AU BBC BE BG BNP CA Com CY CZ ČS DE DK EE EHRC

EIF

EK EP ER ES EU EU15 EU25 EU27 Eurostat

FI FR GR HDP HR HSV HU CH IE ILO INTI

8 zemí střední a východní Evropy, které přistoupily k EU v roce 2004 Rakousko Austrálie British Broadcasting Corporation – Britská vysílací korporace Belgie Bulharsko British National Party – Britská národní strana Kanada Commonwealth (of Nations) – Společenství národů Kypr Česká republika členské státy Německo Dánsko Estonsko Equality and Human Rights Commission – Komise pro rovnost a lidská práva European Fund for the Integration of Third Country Nationals – Evropský fond pro integraci státních příslušníků třetích zemí Evropská komise – European Commission Evropský parlament Evropská rada Španělsko Evropská unie „staré“ členské státy Evropské unie, před rozšířením v roce 2004 členské státy Evropské unie bez Bulharska a Rumunska současných 27 členských států Evropské unie Evropský statistický úřad – Statistical Office of the European Communities Finsko Francie Řecko hrubý domácí produkt Chorvatsko Hospodářský a sociální výbor Maďarsko Švýcarsko Irsko International Labour Organization – Mezinárodní organizace práce Integration of third country nationals – Program pro integraci státních příslušníků třetích zemí

IOM

IPPR

IT JP LT LU LV MIPEX MK MT MX NCPI

NL NO NZ OECD

ONS OSN PL PT REU RO SE SI SK SNP TCNs TR UK

UKIP

US, USA VR

International Organization for Migration – Mezinárodní organizace pro migraci Institute for Public Policy Research – Institut pro výzkum veřejné politiky Itálie Japonsko Litva Lucembursko Lotyšsko Migration Integration Policy Index – Index integrační politiky FYROM – Bývalá jugoslávská republika Makedonie Malta Mexiko National Contact Points on Integration – Národní kontaktní body pro integraci Nizozemí Norsko Nový Zéland Organisation for Economic Co-operation and Development – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Office for National Statistics – Britský statistický úřad Organizace spojených národů – United Nations Polsko Portugalsko Rada (Evropské unie) – Council (of the European Union) Rumunsko Švédsko Slovinsko Slovensko Scottish National Party – Skotská národní strana third country nationals – státní příslušníci třetích zemí Turecko Spojené království / Velká Británie: Anglie, Wales, Skotsko, Severní Irsko United Kingdom Independence Party – Nezávislá strana Spojeného království Spojené státy americké Výbor regionů – Committee of the Regions

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

2 Úvod Ať už migraci považujeme za fenomén moderní doby nebo celých lidských dějin, pravdou je, že se tato problematika poslední dobou dostává opět do centra pozornosti. Evropa, kdysi kontinent emigrantů, se díky politické stabilitě a úspěchu ekonomické integrace stala magnetem pro tisíce přistěhovalců nejen z přiléhajících zemí Afriky a Asie, ale i ze zemí mnohem vzdálenějších. Příliv imigrantů se stal v Evropské unii věcí společného zájmu především v okamžiku, kdy se v rámci Schengenského prostoru uvolnily hranice. Členské státy Evropské unie jen pozvolna, ale nevyhnutelně, postupují v harmonizaci souvisejících politik. Vízová a azylová politika se již staly součástí prvního pilíře a většinového rozhodování, další následují. Nedávné francouzské předsednictví si za jednu ze svých priorit zvolilo imigraci a přijatý „Imigrační pakt“ jmenuje jako jednu z podmínek jejího úspěchu integraci příchozích do hostitelských společností. Neboť právě integrace imigrantů se ukázala být oblastí, kde evropské země selhaly: nejzřetelnějším projevem čehož se staly nepokoje na pařížských předměstích či atentáty v Londýně v roce 2005. Ve své práci se zaměřuji na situaci ve Velké Británii, z níž mám osobní zkušenosti ze svého ročního pobytu a jíž jsem po svém návratu věnovala zvýšenou pozornost. Není však možné zabývat se Velkou Británií a opominout Evropskou unii, neboť ačkoli si tento stát vyjednal mnoho výjimek a jeho postavení je velice specifické, je její součástí a k opatřením přijatým na evropské úrovni může přistoupit. Velký důraz bude proto kladen na komparaci. Velká Británie je zemí imigrantů déle než mnohé jiné země Evropské unie (Českou republiku nevyjímaje), proto má s jejich přijímáním a začleňováním do společnosti větší zkušenost. Z té se právě ostatní země EU mohou učit, přestože

jsou

podmínky

v jednotlivých

zemích

odlišné,

dané

historickými,

geografickými a kulturními faktory. Cílem této práce je analyzovat způsob, jakým Velká Británie přistupuje k imigraci a především k integraci cizinců, a to na základě úprav této problematiky v Evropské unii. Je to otázka velice aktuální a patří mezi hlavní témata domácích politických a mediálních diskusí. Pokusím se o komparaci Velké Británie s ostatními zeměmi EU, z hlediska množství a charakteristik imigrantů a jejich situace v hostitelské zemi, a o hodnocení úspěšnosti v integraci cizinců s využitím srovnávacích indexů.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

V úvodní teoretické části vymezím základní pojmy, klíčová je definice migranta. Tato práce se v první řadě zaměřuje na přistěhovalce ze zemí mimo EU, na které se aplikují jiná pravidla než na občany EU. Integrace cizinců je komplexní problém, existují různé definice a integrační modely, které rovněž předestřu v první části. Druhá část je zaměřená na přistěhovalce a jejich integraci v rámci Evropské unie. Nejprve se v ní věnuji statistickému popisu situace v EU, s důrazem na údaje o Velké Británii. Imigrace je nahlížena nejen z hlediska kvantity, ale především kvality. Populace imigrantů v různých zemích jsou srovnávány na základě země původu, důvodu migrace, věku, míry vzdělání, participace na trhu práce, sociální situace či nabývání občanství. Následuje kapitola podchycující souvislost integrace imigrantů s veřejným míněním. Způsob, jak veřejnost vnímá otázky spojené s imigrací, je silně ovlivněn výroky politiků a obrazy prezentovanými v médiích, zároveň však na ně zpětně působí. Kvůli voličům politici přistupují k okázalým gestům restriktivních opatření vůči migraci, ačkoli je mnohdy potřeba spíše mravenčí práce a pozvolných změn, jejichž výsledky se projeví až s odstupem času. V další kapitole je naznačen vývoj politických a právních úprav integračních politik a v závěru této části mapuji dosavadní evropské pokusy o jejich měření, hodnocení a srovnávání (benchmarking). Ačkoli jsou integrační politiky na první pohled nesrovnatelné, s podporou Evropské komise vzniká řada ukazatelů, které se je snaží hodnotit a srovnávat. Indexy a indikátory a výměna zkušeností a osvědčených postupů jsou totiž základními prvky otevřené metody koordinace, která v této oblasti na evropské úrovni funguje. V závěrečné třetí části se již dostávám k samotné Velké Británii. Na úvod je situace imigrantů v zemi opět charakterizována statisticky, přičemž je kladen důraz na odlišnost jednotlivých skupin přistěhovalců, resp. etnik. Následuje přehled kompetentních orgánů a zainteresovaných institucí v oblasti imigrační a integrační politiky a přehled stěžejních změn systému z posledních let. Mnohé z těchto změn se ukázaly být poněkud kontroverzními a vzbudily bouřlivou veřejnou debatu, proto předestírám imigrační politiky a nejdůležitější argumenty hlavních politických stran. Opět je věnován prostor zachycení veřejného mínění ohledně přistěhovalců a jejich přínosu britské společnosti a ekonomice, ale také reakcím institucí občanské společnosti na zaváděná vládní opatření, která se týkají podmínek vstupu imigrantů do země, pobytu v ní a jejich integrace do společnosti. Na závěr uvádím výsledky srovnání integrační politiky Velké Británie s Evropskou unií podle indexů Migration Policy Group.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Co se týče použitých zdrojů, hlavním teoretickým východiskem byly knihy Pavla Barši a Andrey Baršové, věnující se základům multikulturalismu a integračním modelům v Evropské unii. Z dalších českých odborníků mě inspirovaly hlavně výstupy výzkumu Dušana Drbohlava, které v tomto textu sice nejsou konkrétně citovány, ale jehož poznatky o integraci přistěhovalců v České republice lze aplikovat obecně. Také jsem se zúčastnila několika seminářů a konferencí, kde byl jedním z přednášejících, např. konference „Immigration and the EU: Focus on Middle Eastern and North African Migration“ 15. 3. 2008 na Metropolitní univerzitě v Praze či veřejné debaty pořádané asociací Evropské hodnoty „Migrace a ilegální přistěhovalectví do Evropské unie“ 14. 5. 2008. Převážná většina zdrojů však pocházela z internetu a byla psaná anglicky. Jednalo se o dokumenty zpracované nebo objednané institucemi Evropské unie či vládou Velké Británie, ale také o analýzy a komentáře nezávislých organizací, např. Rady pro rovnost a lidská práva nebo Migrationwatch. V oblasti srovnávání evropských integračních politik a indexů je jedním z předních odborníků např. Sergio Carrera a důležitou kapacitou je i britská Migration Policy Group, která se podílí na vytváření srovnávacích indexů integračních politik. Jeden z nich, tzv. MIPEX, byl 11. 3. 2008 představen i v České republice a na konferenci, kterou spolupořádaly Britská rada a Člověk v tísni, jsem byla přítomna. Přibližně v tu dobu jsem také začala pravidelně sledovat politické dění ve Velké Británii, abych zachytila změny a diskuse týkající se imigrantů. Hlavním zdrojem pro mě byly stránky BBC News, tzn. že šlo o zdroj spolehlivý a politicky korektní. Výsledky průzkumů veřejného mínění jsem převážně čerpala na evropské úrovni z Eurobarometrů a v rámci Velké Británie ze stránek renomované společnosti pro výzkum trhu a veřejného mínění Ipsos MORI. Statistické údaje pocházejí z databází Eurostatu, OECD a britského statistického úřadu. Není snadné získat srovnatelná data a navíc jsou údaje týkající se populačních změn k dispozici až s téměř několikaletým zpožděním. Přes veškerou snahu jsou proto v této práci uváděny různé charakteristiky pocházející z odlišných let. U většiny z nich však nedochází k radikálním změnám, takže trend nebo složení zůstávají celkem stabilní.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

3 Základní pojmy a přístupy 3.1 Definice migranta Osoba, která nemá státní občanství státu, v němž pobývá, je v ní cizincem. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) [56] definuje různé kategorie takto: Emigrant (vystěhovalec) je jakákoli osoba, která opustí svou zemi s cílem usadit se v zemi jiné. V této zemi pak bude považována za imigranta (přistěhovalce)1. Eurostat považuje za imigranta osobu, která v zemi pobývá či má v plánu pobývat alespoň 12 měsíců. Migrant je slovo obecnější, nespecifikuje totiž směr pohybu. Mezinárodní organizace práce (ILO) považuje za migranty osoby žijící mimo svou mateřskou zemi déle než jeden rok. Statistiky OECD zahrnují do kategorie migrantů v zahraničí narozené osoby starší než patnáct let. [39] Migrace má početné a rozmanité příčiny a rozlišení mezi různými typy migrantů je často obtížné, neboť osobní motivy a ambice se prolínají s vnějšími faktory a tlaky. Pro zemi, jíž je migrant původním příslušníkem, se používá označení země původu, příp. země mateřská, zdrojová, výchozí, vysílající či domovská. Země, kde se migrant usadí, se nazývá země cílová, přijímací, přijímající či hostitelská. Země, kterými migrant prochází, jsou tranzitní či průchozí. Země vně Evropské unie jsou označovány jako třetí země. Žadatel o azyl je osoba, která překročila mezinárodní hranici a ještě nezískala statut uprchlíka. Dokud není žádost přezkoumána, žadatel o azyl nemůže být vrácen, ne každý žadatel o azyl však status uprchlíka získá. Uprchlík (azylant) je osoba, která má (podle ženevské Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951) oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, nachází se mimo svou zemi původu, kam se nemůže nebo, vzhledem k uvedeným obavám, nechce vrátit. Ekonomický migrant je člověk, který opustí zemi původu s vidinou lepšího života, a to nejen za účelem výkonu práce v zaměstnaneckém a obdobném závislém poměru (pracovní migrace v užším slova smyslu), ale i s cílem realizace samostatně výdělečné činnosti a podnikání. [13] Tento pojem se používá i pro sezónní pracovníky. 1

Za imigranta v této práci nepovažuji „navrátilce“, tj. osobu, která se vrací do země, v níž se narodila / jejíž občanství má (až na výjimky ve statistické části, které jsou vždy jasně uvedeny).

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Přeshraniční pracovník si ponechává trvalý pobyt v zemi původu, kam se pravidelně minimálně jednou týdně vrací. Něco jiného je tzv. cirkulační migrace, která se týká obyvatel, kteří se natrvalo nebo dočasně vrátili do země svého původu, popřípadě se vracejí cyklicky. [101] Migrující pracovník je definován v Mezinárodní úmluvě o ochraně práv migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků přijaté Valným shromážděním OSN rezolucí č. 45/158 ze dne 18. prosince 1990 jako osoba zapojená do výdělečné aktivity ve státě, jehož není příslušníkem. [65] Tato definice se nevztahuje pouze na legální pracovníky, ale i na ty, kteří v zemi pracují či pobývají nelegálně, či na zaměstnance nadnárodních společností, kteří se pohybují ze země do země. Anglická označení nelegálních migrantů se liší. Setkáváme se s výrazy illegal (nelegální, ilegální, nezákonný, protiprávní), undocumented (nedokumentovaný, bez dokumentů), irregular (neregulérní), unauthorised (neautorizovaný, neoprávněný) či clandestine (tajný). Podle IOM je neregulérní migrant osoba, která se v tranzitní či hostitelské zemi ocitla v ilegální situaci, protože tam ilegálně vstoupila (např. bez platných dokladů či s padělky, pašováním nebo obchodem s lidmi) nebo jí vypršelo platné vízum. Jedná se o cizí příslušníky, kteří porušili pravidla vstupu dané země, kteří bez patřičného důvodu usilují o získání azylu, či jakékoli jiné osoby, které nejsou oprávněny v hostitelské zemi zůstat. Územ českých oficiálních dokumentů však je výraz „nelegální“, který pokrývá všechny případy. (Barša, Baršová [11] – s. 10) Je proto používán i v této práci. Organizace PICUM (Platform for International Cooperation on Undocumented Migrants, Platforma pro mezinárodní spolupráci v otázce migrantů bez dokladů) [84] používá termín nedokumentovaný (případně neregulérní) pro migranty, kteří se v cílové zemi nacházejí bez platného povolení k pobytu. Někteří byli neúspěšnými žadateli o azyl, jiní zůstali po vypršení platnosti svého víza či vstoupili do země nelegálně. Většina nelegálních migrantů vstoupila do Evropy legálně a do ilegality se dostali, když se ocitli bez povolení k pobytu či zaměstnání. Proti pojmu illegal má organizace několik výhrad, především tu, že obsahuje spojitost s kriminalitou, ačkoli většina neregulérních migrantů nejsou zločinci. Další pojem, který je třeba definovat, je menšina (minorita). V širokém slova smyslu se jedná o „početně malou část společenského celku, skupinu, která je z hlediska daného celku v menšině“. Nejde přitom o její sociální složení, ale o společenské či politické postavení (dominantní nebo podřízené). V užším slova smyslu se jedná o menší část

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

určité společnosti, lišící se od majority (majoritní / většinová společnost) zpravidla původem (rasou), národností, náboženstvím, kulturou, jazykem apod. Podle definice vyšetřovacího výboru komise pro lidská práva Spojených národů z roku 1950 „pojem menšina zahrnuje: 1. jen ty nevládnoucí skupiny obyvatelstva, které se vyznačují stabilními etnickými, náboženskými nebo jazykovými tradicemi, jimiž se odlišují od ostatních obyvatel a jež si přejí zachovávat; 2. takové skupiny musí sdružovat dostatečně velký počet osob, aby mohly být uvedené znaky zachovávány a dále rozvíjeny; 3. příslušníci menšin musí být loajální vůči státu, jehož jsou občany.“ [5] Tato práce se zaměřuje na imigraci a integraci cizinců ze třetích zemí, s důrazem na migraci ekonomickou.

3.2 Příčiny a důsledky ekonomické migrace Fárek [39] rozlišuje tři hlavní „hybné síly migrace“: snaha získat ekonomický prospěch, špatně fungující stát a jeho instituce v mateřské zemi, síť přátel a příbuzných působících v zahraničí. Pokud jde o celkové přínosy, volný přeshraniční pohyb osob podle něj napomáhá rozvoji světové ekonomiky, hospodářskopolitické dopady migrace jsou však nezřídka dost kontroverzní a nejednoznačné. (V následujícím přehledu jsou Fárkovy myšlenky doplněny o informace z materiálu Vávry [116] a jiných zdrojů.) Důsledky vystěhovalectví pro mateřskou zemi jsou kladné i záporné: 1. Odliv mozků (brain drain) – odchod osob se znalostmi a dovednostmi, ztráta prostředků, které byly vynaloženy na výchovu a vzdělání migrantů, případné zpomalování věděcko-technického pokroku. 2. Rozdělení rodin, ať už odcházejí muži nebo ženy. V zemi zůstávají děti a staří (vyšší úmrtnost). 3. Snížení nezaměstnanosti, úspory na sociálních dávkách, zmírnění tlaku na zdroje (potravin). Pokles porodnosti, neboť odcházejí lidé v produktivním věku. 4. Brain gain – posílení motivace usilovat o získání potřebného (vyššího anebo specializovaného) vzdělání. Pokud se migranti vrátí do země původu, přinesou cenné zkušenosti a nové vědomosti. 5. Remitence (zasílané peníze) – příliv devizových zdrojů ze zahraničí ve formě úspor migrantů či podpory rodin a příbuzných. Ty jsou vyšší než oficiální

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

rozvojová pomoc pro tyto země a mají kladný vliv, ať už jsou utraceny za spotřebu či investovány. Jejich rizikem je možné vytvoření závislosti na těchto příjmech či oslabení motivace přijímat méně placená pracovní místa, makroekonomicky pak zhodnocení místní měny a pokles konkurenceschopnosti vývozu. (Více viz Stojanov Novosák [101]) V hostitelské zemi lze pozorovat následující dopady přistěhovalectví: 1. Růst nabídky práce – tlumí se tlak na růst mezd2, klesají výrobní náklady, roste efektivnost a je možné udržet méně konkurenceschopných výrob a činností. 2. Migranti jsou ochotni zastávat méně kvalifikované práce, o které je ze strany tuzemců minimální zájem, a vyplnit tak mezery na trhu práce. Jsou ochotni pracovat přesčasy, jejich pracovní morálka je vyšší. 3. Příliv kvalifikovaných odborníků. Migrace urychluje hospodářský růst a inovace. Je-li pracovní trh rigidní, poroste nezaměstnanost (často však spíše u diskriminovaných migrantů než u chráněných rodilých obyvatel) nebo nelegální zaměstnávání, na trhu flexibilním migranti pravděpodobně přispějí k růstu ekonomiky.[14] 4. Do určité míry3 kompenzace poklesu porodnosti a stárnutí obyvatelstva – hostitelská ekonomika tak získává více času pro přípravu potřebných reforem penzijních systémů. 5. Kulturní diverzita a obohacení. 6. Je-li imigrace příliš rychlá a rozsáhlá, vytváří se tlak na trh bydlení a dopravy, na veřejné služby – školství, zdravotnictví, policii. 7. Opakovaná nezaměstnanost imigrantů, nízká kvalifikace, horší životní podmínky

mnohdy

zneužívání

sociálního

zabezpečení

podpor,

problematická adaptace do společnosti a nezřídka přílišná radikalizace problémových skupin. Následkem je přitvrzení imigračních procesů.

Dostupné empirické údaje nepodporují názor, že migrace obecně zvyšuje nezaměstnanost či výrazně snižuje mzdy méně kvalifikovaných. Čistý rozpočtový dopad imigrace se ukazuje jako celkově pozitivní, příspěvky migrantů ve formě daní tedy převažují dodatečné náklady ve formě veřejných služeb a sociálních dávek. (Beutin, R., a kol.: Migration and public perception) 3 Statistické výpočty ukazují, že kdyby měla migrace zvrátit trend stárnutí evropských společností úplně, musely by být počty přicházejících přistěhovalců mnohonásobně vyšší než v současnosti. Na to upozorňuje opakovaně také Drbohlav či Janská (přednášky), která vysvětluje: „původně vysoká fertilita některých imigračních skupin se v nové zemi výrazně snižuje z generace na generaci a rychle se přizpůsobuje populaci domácí (United Nations 1998).“

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

3.3 Politiky zaměřené na migranty Barša a Baršová [11] definují politiky související s migrací následovně: Migrační politiky směřují „k přímé či nepřímé regulaci a řízení pohybu lidí přes mezinárodní hranice – v případě Evropské unie přes vnější hranice – a jejich pobytu na území států, jejichž nejsou občany. Migrační politiky se týkají jak regulace a usměrňování legální migrace, tak postihu a prevence nelegální migrace. Patří sem například vydávání víz a pasů, ostraha a regulace překračování hranic či podmínky udělování ochrany cizincům prostřednictvím azylu. Vedle těchto otázek zahrnují migrační politiky také politiky imigrační a integrační.“ Imigrační politiky jsou „politiky, jejichž cílem je stanovit, kteří cizinci a za jakých podmínek se mohou dlouhodobě či trvale usadit v hostitelské zemi.“ Protože „dočasná ekonomická migrace vykazuje zřetelnou tendenci k proměně v trvalé přistěhovalectví“, jsou pod imigrační politiky zahrnovány „i přístupy k tzv. „pracovní migraci“, s výjimkou sezónních prací, stáží či jiných krátkodobých pobytů.“ Svébytný celek migračních politik představují azyl a uprchlictví. Ačkoli „často vedou k trvalému usídlení v hostitelské zemi, jsou možnosti států rozhodnout koho přijmout a koho ne omezeny mezinárodním právem. Integrační politiky jsou politiky, jejichž cílem je podpořit proces začlenění přistěhovalců do hostitelských společností. „Nejširším cílem těchto politik je zajištění podmínek sociální a politické soudržnosti společnosti. Integrační politiky jsou zacíleny především na takové potřeby, jimiž se přistěhovalci liší od jiných znevýhodněných skupin společnosti.“ Integrační politiky mají napomáhat adaptaci imigrantů a získávání potřebných sociálních kompetencí. Integrační politiky jsou v jistém smyslu součástí politik imigračních: „státy se totiž většinou snaží nastavit své imigrační politiky tak, aby již ve fázi výběru přistěhovalců upřednostnily zájemce s „dobrým integračním potenciálem“, tj. například lidi mladé, vzdělané nebo dokonce znalé jazyka hostitelské země.“ Autoři však používají výraz imigrační politiky pro samotnou regulaci vstupu. Pro opatření regulující jak vstup imigrantů na území, tak opatření k jejich včleňování do hostitelské společnosti používají pojem přistěhovalecké politiky. (Barša Baršová [11] – s. 9-11)

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Tab. 1: Pojmově-terminologická odlišení migračních politik MIGRAČNÍ POLITIKY PŘISTĚHOVALECKÉ POLITIKY IMIGRAČNÍ INTEGRAČNÍ AZYL POLITIKY POLITIKY regulace vstupu regulace začleňování přistěhovalců na území přistěhovalců do společnosti

kontrola hranic, potírání nelegální migrace, víza, turismus, sezónní práce, studium, stáže apod.

Zdroj: Barša, Baršová [11] – s. 11

3.4 Integrace cizinců v hostitelské zemi 3.4.1

Vztah imigrantů a majoritní společnosti

Janská [60] definuje základní pojmy následujícím způsobem: „Všeobjímajícím“ pojmem vztahu cizinec – majoritní společnost je adaptace, která zahrnuje „řadu geograficky, ekonomicky, sociokulturně a psychologicky významných procesů, jimiž imigrant v nové zemi prochází, jimiž je formován a jež zároveň přetvářejí původní struktury.“ „Adaptace cizinců je státem řízena nikoliv jednolitě, nýbrž podle jednotlivých typů migrace. Rozdílné politiky se např. váží k pracovní migraci, reemigraci krajanů, azylantům a na migraci z důvodu sloučení rodiny.“ Další relevantní termín je akulturace. Popisuje kulturní změnu vyplývající ze stálého kontaktu mezi odlišnými kulturními skupinami. Může být jednostranná (přijetí prvků majoritní kultury imigranty – hlavně jazyka), ale i oboustranná (i členové majoritní společnosti přijímají určité kulturní prvky minority, např. způsob oblékání, jazykové prvky, určité způsoby chování, zvyklosti, žebříček hodnot), aniž by docházelo ke zříkání se vlastní kultury. Asimilace je definována jako ztráta kulturní identity a úplné splynutí s majoritní společností. Teorie tzv. segmentované asimilace (segmented assimilation) umožňuje lépe porozumět procesu začleňování druhé generace imigrantů do majoritní společnosti, na němž dnes mají významný podíl sociokulturní a strukturální faktory. Výsledky adaptačního procesu mohou být odlišné v závislosti na zdrojích, kterými disponuje rodina či komunita a také na třech vnějších faktorech: na barvě pleti (rasové znaky), geografické poloze a změnách ve struktuře pracovního trhu. Výsledkem adaptačního procesu může být vylepšení si svého společenského postavení, ale i opak, jeho výrazné zhoršení.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Protikladem k asimilaci je vyčlenění z majoritní společnosti. Je-li způsobené samotnou minoritou, nazývá se obvykle separace, je-li vyvolané tlakem majority, jde o segregaci. Projevuje se nejen psychologickými aspekty chování jedince či etnické skupiny, vyplývají z ní i sídelně-prostorové vztahy (např. ghettotizace). Tab. 2: Druhy asimilace Na makroúrovni (tj. imigrační skupina) Monistická asimilace Přistěhovalá minorita je ochotna vzdát se své etnické identity a plně se přizpůsobit národnostní většině, popř. dominantní kultuře. Interakční asimilace Přijatá menšina a přijímající většina se sbližují jako důsledek interakce a komunikace, vznikají jazykové a národnostní pospolitosti. Pluralistická asimilace Určitá úroveň jednostranného nebo vzájemného přizpůsobení různých skupin; avšak zachování svých odlišných kultur.

Na mikroúrovni (tj. z pohledu jednotlivce) Behaviorální asimilace = míra „vstřebávání“ kulturních znaků přijímací společnosti (jazyk, náboženství, oblečení, sport, umění apod.) Strukturální asimilace = proces, kterým se imigranti a jejich potomci začleňují do sociální a zaměstnanecké struktury a současně vstupují do politických, sociálních a kulturních organizací přijímací společnosti (někteří autoři například považují integraci za strukturální asimilaci)

Zdroj obsahu tabulky: Janská [60]

3.4.2

Integrace imigrantů

Integraci lze obecně definovat jako sjednocení či včlenění nižší části do vyššího celku. [60] Co se týče integrace imigrantů, má jít o obousměrný proces (příp. žádoucí výsledný stav), v jehož rámci imigranti stále více včleňují svou kulturu, schopnosti a dovednosti do různých oblastí společenského života v majoritní společnosti a do již existujících sociálních struktur4 a v němž mají vzájemná práva a korespondující povinnosti jak imigranti, tak přijímací společnosti. Praktický problém je, že není zcela jasné, co přesně integrace je.5 [14] Podle Roberta E. Parka [110] integrace znamená plné zapojení přistěhovalců do většinové společnosti a její základní podmínky jsou, aby imigrant měl: 1) prostor, kde se cítí bezpečný; 2) nové podněty, odpočinek, dobrodružství, vzrušení; 3) uznání a status v určitém společenství, k němuž patří, aby byl osobností; 4) intimní láskyplný vztah s někým nebo s něčím.

Předpokládá se, že existující sociální struktury jsou již samy integrované v rámci národního státu. Národní integrace je podle Barši „proces, jímž se etnické, místní a jiné skupiny roztavují v oddělených společnostech politicky organizovaných do národních států“. Jde o proces dlouhodobý a jen o málokterém státě lze tvrdit, že je naprosto kulturně homogenní. Asimilace bývá považována „za základní podmínku fungování liberálně-demokratických institucí. „Mezi lidmi, kteří mluví různými jazyky a nemají pocit sounáležitosti, nezmůže vznikat společný veřejný prostor, který je nezbytný pro ustavení zastupitelské demokracie.“ (Politická teorie multikulturalismu, s. 209-11) 5 Problémem definování pojmu integrace se zabývá i část projektu vedeného Mgr. Jiřím Kocourkem „Sociální začleňování ohrožených skupin obyvatel provincie Thua Thien Hue ve Vietnamu v letech 2006 – 2009“ – viz: http://www.jirkoc.cz/thuathienhue/dokumenty/terminologie_integrace.pdf (25. 4. 2009)

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Sami imigranti, muslimové v Paříži, Berlíně a Londýně, integraci v jednom provedeném průzkumu definovali jako „vzájemný respekt a kooperace mezi odlišnými kulturami“, přičemž si chtějí udržet vlastní hodnoty a dávají přednost rozmanitosti před konformitou. [72] Proces integrace může být pochopen a interpretován v několika kontextech. 1. Strukturální a sociální integrace (či sociální začlenění) migrantů zahrnuje integraci na pracovním trhu, přístup k veřejným službám (vzdělání, zdravotní péče) a přístup k finančním dávkám jako např. důchodům. 2. Politicko-právní integrace znamená jasný právní status a participační práva, včetně „práva volit a být volen v demokratických volbách“. Dále zahrnuje např. zákaz diskriminace a celkově participace v demokratických procesech. 3. Mezi kulturní aspekty integrace patří identifikace migrantů s hostitelskou společností a otevřený přístup těchto společností a uznání kulturní heterogenity (kulturních práv). Kulturní integrace zahrnuje znalosti migrantů o základních hodnotách, jazyce, historii a institucích přijímající společnosti, častou interakci a dialog mezi imigranty a občany přijímající země, ochrana praktikování odlišných kultur a náboženství a vstřícný postoj vůči migrantům. [14] Janská [60] dále rozlišuje integraci identifikační (ztotožnění se s prostředím, a to jak společenským tak geografickým) a sídelní (trvalé usídlení spojené se založením domácnosti a získáním práce). Barša hovoří o 3 rovinách integrace: sociálně-ekonomická, občansko-politická a kulturní. Ty mohou v praxi nabývat forem uvedených v následující tabulce. Tab. 3: Roviny integrace a jejich formy podle Birche Integrace kulturní

záporná alternativa Integrace sociálně-ekonomická záporná alternativa Integrace občansko-politická záporné alternativy

asimilace tavicí tyglík kulturní pluralismus multikulturalismus kulturní segregace úplná (asimilace) částečná ekonomická segregace asimilace akomodace (neformální/formalizovaná) kontrola většinou (politická segregace) etnicko-kulturní konflikt

Zdroj: Barša [12] – s. 240

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

V rámci integrace do většinové společnosti mají menšiny určitá práva, která lze rozdělit „do dvou základních kategorií – na práva zajišťující občanskou rovnost a rovnost příležitostí a práva ochraňující kulturní identitu. První se tedy týkají občansko-politické a sociálně-ekonomické integrace, druhá integrace kulturní.“ (Barša [12] – s. 241) Tab. 4: Birchova klasifikace nároků menšin I. Integrace Integrace sociálně-ekonomická6 občansko-politická rovnost příležitostí rovnost práv a participace (1) nediskriminace (2) jazykově-kulturní podmínky integrace (3) afirmativní akce (4) neformální akomodace (5) formální akomodace

II. Integrace multikulturní rovné uznání a ochrana kultur (1) legislativní výjimky (2) multikulturalismus ve školství a veřejném životě

Zdroj: Barša [12] – s. 246

První skupina opatření má zhruba zajistit rovnost práv a příležitostí. Stát má povinnost (1) zajistit pomocí zákonů a jejich vymáhání nediskriminaci na trhu práce, v bydlení či poskytování sociálních služeb, (2) zajistit jinak mluvícím imigrantům a jejich dětem jazykové vzdělání. (3) Stát může usilovat o zvýšení počtu příslušníků dané menšiny v ekonomicky výhodnějších pozicích. Co se týče občansko-politické integrace, jedná se o (4) zajištění politické participace menšin a jejich reprezentace na úrovni stran a hnutí a (5) jejich poměrné zastoupení v zákonodárných a místních zastupitelských sborech, státní správě a jiných státních institucích. V rovině kulturní integrace se jedná na jednu stranu o výjimky ze zákona, které však nesmí být v kontrastu s ochranou individuálních lidských práv, zároveň však může stát minoritní kultury, tzn. kulturní rozmanitost, přímo podporovat (výuka jazyka, dějin a kultury ve školách, subvence pro církve, média, festivaly apod.). (Barša [12] – s. 242-4)

3.5 Integrační modely Každý stát má svůj integrační systém, který se utvářel podle jeho specifických podmínek (koloniální historie, délka zkušenosti s imigrací, politika vládnoucích politických stran apod.). Vliv má i typ národního státu, které v Evropě rozlišuje Barša dva: „západní“ pojetí národa je podle něj založeno na ideji „občanského“, „státního“ národa, zatímco základem „východního“ pojetí je národ „etnický“ či „kulturní“. 6

K úplné sociálně-ekonomické integraci podle Barši dojde, není-li zjistitelná korelace mezi etnickokulturním původem a sociálně-ekonomickým postavením. Dále se „indexem segregace“ srovnává proporční zastoupení menšinové skupiny v základních sociálních pozicích dané společnosti s tímto zastoupením u většiny, případně se měří koncentrace sídelní a institucionální. (s. 235)

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

„Občanský národ si je více vědom sama sebe jako záměrně vytvořené identity a v souladu s tím jeho představitelé výslovně zdůrazňují asimilační efekty činnosti školství, armády a dalších veřejných institucí. Etnický národ se naopak hlásí ke kořenům sahajícím hluboko do mýtické minulosti a jeho představitelé mají sklon popírat jeho historicky vytvořený charakter.“ „Ať již je národ pojat především jako souhrn individuálních občanů s rovnými právy a povinnostmi odvozenými z jejich univerzální lidskosti (francouzský model), nebo jako společenství spojené krví a jazykem (německý model), v obou případech se předpokládá homogenizace společnosti – rozpuštění skupinových rozdílů v jednom národním kolektivu.“ (Barša [12] – s. 8) Britský model naproti tomu potlačení etnické příslušnosti nevyžaduje, a jeho hierarchický kulturní pluralismus (permanentní diferencovaná inkorporace) tak tvoří protiklad francouzského asimilacionismu. „Spojuje uznání kulturně-skupinových diferencí s předpokladem nerovnosti jejích nositelů, která se odráží v podřadném sociálně-ekonomickém a politickém postavení. Ačkoliv je politickým protikladem modelu francouzského, z opačného konce potvrzuje jeho výchozí ideu: že totiž nastolení individuální rovnosti lidí v rámci jedné společnosti předpokládá rozpuštění nižších skupinových odlišností. Jsou-li naopak skupinové identity zachovány, pak je s nimi také udržena nerovnost mezi lidmi. Hierarchický či „nerovný pluralismus“ byl typický pro britskou koloniální politiku. Ta v protikladu k francouzské centralizované a přímé vládě nad jednotlivci sledovala cestu vlády decentralizované a nepřímé, zaměřené na skupiny či regiony, jimž byl ponechán poměrně velký prostor autonomie. Respekt pro skupinovou odlišnost a místní a regionální správu (projevující se jak na britských ostrovech, tak v zámoří) šel ruku v ruce s nadřazeným postavením anglické kultury.“ (Barša [12] – s. 220) „K asimilacionistickému a pluralistickému typu národně státní integrace je třeba přidat přechodnou diferencovanou inkorporaci, která ovšem ve své paradigmatické, německé variantě není politicky integrační, nýbrž naopak segregacionistická. V tomto třetím modelu je etnicko-kulturní odlišnost pochopena jako nepřekročitelná překážka politické integrace. Zatímco předcházející dva přístupy jsou spjaty s jus soli7, v zemích s tímto přístupem se vychází při přiznávání občanství z jus sanguinis8.“ (Barša [12] – s. 11)

7 8

„právo země“ – občanství lze nabýt na základě místa narození „právo krve“ – občanství lze nabýt na základě původu rodičů

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

V zásadě můžeme podle Barši a Baršové [11] rozlišit tři základní integrační modely:

3.5.1

Etnicko-exklusivistický (diskriminační) model

Prototypem tohoto modelu bylo až do konce 90. let západní Německo9. Hovoří se též o modelu „hostujících dělníků“ či „diferenčního vyčlenění“. Imigrace je „podmíněna potřebami trhu práce a pobyt pracovníků je chápán jako dočasný; společnost proto nemusí usilovat o zlepšení jejich právního postavení nebo zvažovat důsledky jejich kulturní odlišnosti. Její udržování může být naopak chápáno jako záruka, že se pracovníci dříve či později vrátí do svých zemí. S tímto vylučujícím přístupem kontrastuje automatická právně-politická integrace přistěhovávajících se etnických Němců.“ (Barša Baršová [11] – s. 36) Výhodou pracovně-migračního modelu je, že teoreticky může poměrně pružně reagovat na změny pracovního trhu a nedostatek pracovních sil v určitém regionu nebo sektoru „vyplnit“ imigranty. Nevýhodou tohoto systému je malá pozornost, která je věnována druhé generaci imigrantů, malá účast imigrantů ve veřejném a politickém životě aj. Integrační politika, která nepočítá s trvalým usazením imigrantů, je nevyhovující. [60]

3.5.2

Asimilační model

Jiným přístupem hostitelské země k integraci může být asimilace a za prototyp lze považovat francouzský model, kde „jsou přistěhovalci přijímáni jako stálí a rovnoprávní členové společnosti za podmínky, že se asimilují do dominantních kulturních vzorců a učiní z příslušnosti k občanskému národu jedinou veřejně či politicky relevantní formu své kolektivní příslušnosti.“ (Barša Baršová [11] – s. 36) Základní jednotkou integrace je tedy jednotlivec, který se má stát součástí „jediného a nedělitelného“ francouzského národa. Avšak asimilační kritéria mohou být donekonečna zvyšována, takže je požadavek asimilace vlastně jen skrytou formou vylučování imigrantů. Excesivní asimilacionismus v podstatě usiluje o rozpuštění různé skupinové identifikace ve výlučné loajalitě k jednomu kulturně homogennímu národu. [10] Asimilační model umožňuje z pohledu majoritní společnosti teoreticky víceméně hladké začlenění druhé generace imigrantů, a to zejména díky osvojení si jazyka většiny, ale i přijetí většiny kulturních znaků majoritní populace. Majoritní, „homogenní společnost“ totiž vždy snadněji přijme imigranty, kteří mají zájem o začlenění a snaží se přizpůsobit životu majority, než ty, kteří s majoritou příliš nespolupracují. [60] 9

Drbohlav jako další příklady uvádí např. Švýcarsko, Rakousko a některé jihoevropské země.

Jana Slavíková

3.5.3

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Pluralistický (multikulturní) model

Velká Británie10 naopak zvolila pluralistický neboli multikulturní přístup, v němž základní integrační jednotky představují etnicko-kulturní skupiny, tj. „komunity“ či „menšiny“, které „mají harmonicky soužít v rámci širšího politického celku“. Jedinec do něj pak má být zapojován prostřednictvím takovéto skupiny, nikoli „jako individuální člen občanského národa“. I multikulturalismus má svá úskalí, na která bylo poukazováno např. při již zmiňovaných londýnských útocích, a sice, že „lidé ztrácejí smysl pro širší občanskou soudržnost a zavírají se do svých zvláštních skupin“, takže místo k integraci dochází k segregaci. [10] Kritice

multikulturalismu

věnuje

Sartori

[95],

který

rozlišuje

mezi

multikulturalismem a pluralismem. Zatímco multikulturalismus podle něj vede od mnohosti k rozdrobenosti, pluralismus je verze multikulturalismu, která vede od mnohosti k jednotě. (s. 41) Pluralismus je podle něj „nucen respektovat kulturní rozmanitost, s níž se setkává. Není ovšem nucen ji vytvářet. Dnešní multikulturalismus, vzhledem k míře své agresivity, tendence k separaci a netolerance, pluralismus přímo popírá.“ (s. 22) Předpokladem pluralismu je tolerance, která však není totéž, co lhostejnost. Stupeň její pružnosti „můžeme stanovit pomocí tří kritérií: První z nich spočívá v tom, že musíme vždy uvádět důvody, proč něco považujeme za netolerovatelné (tolerance tedy neumožňuje dogmatismus). Druhé kritérium se týká principu neubližování, „nepoškozování“ (harm principle). Nejsme totiž povinni tolerovat chování, která nám působí újmu nebo příkoří. Třetím kritériem je nepochybně vzájemnost: jsouce tolerantní vůči ostatním, očekáváme, že i my budeme tolerováni.“ (s. 28) „Pluralismus tedy podporuje takovou míru asimilace, která nezbytná pro integraci.“ Většina autorů však tak ostré rozlišení mezi multikulturalismem a pluralismem nečiní. Jak však poukazuje např. Eichler [32], odsouzení multikulturalismu je „velmi sporné. Vyvolává otázku, zda je možné na základě jednoho činu“, tzn. útoků v Londýně, „od základu zpochybnit celou dlouhodobě prosazovanou přistěhovaleckou politiku, která měla i nesporné přínosy“. Ve prospěch multikulturalismu se ostatně vyslovují i autoři článku založeného na základě výzkumu v Londýně, Berlíně a Paříži. Podle nich může ve skutečnosti „podporovat větší národní jednotu skrze rozmanitost“, což se mj.

Dalšími uváděnými zeměmi, které tento přístup aplikovaly, jsou např. Švédsko a Nizozemsko. (Viz např. Drbohlav)

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

projevuje tím, že v Británii „je nejvíce tolerována většina náboženských symbolů, včetně muslimských šátků“ [72]. Tento přístup se osvědčil v imigračních zemích jako nejrychlejší a nejméně problematická cesta vedoucí k relativně úspěšnému začlenění velkých, kulturně odlišných skupin do majoritní společnosti. Model je charakteristický rychlými naturalizacemi cizinců. Je nejméně stresující pro jedince-imigranta, ale je úspěšný i z ekonomického hlediska, kdy aktivní spolupráce a všeobecná otevřenost komunit, včetně etnických skupin, může vést k lepší ekonomické efektivitě. [60]

3.5.4

Občanská integrace

Ačkoli v Británii začala být už od konce 60. let tolerance ke skupinové diferenci doplňována o individuální rovnost, v 90. letech se ukázalo, že musí být individuální asimilaci imigrantů věnována mnohem větší pozornost. Nad specifickými kulturami stojí jedna společně sdílená kultura, do níž se musí přistěhovalci asimilovat. Ideálem jsou rovná práva a příležitosti, k nimž dopomáhá vzdělávací systém. [12] Ten také „hraje klíčovou roli při vytváření občanské identity a loajality k národnímu státu.“ (Barša Baršová [11] – s. 195) Francouzský systém musel pro změnu začít věnovat více prostoru skupinové příslušnosti přistěhovalců, protože „pocit ohrožení, který asimilacionistická politika nutně v menšinách způsobuje, je provokuje k militantnímu fundamentalistickému sebepotvrzování. Má také demoralizující vliv na jejich teenagery, kteří pak komplex méněcennosti ze své menšinové příslušnosti přebíjejí agresivitou či asociálním, potažmo kriminálním jednáním“ (Barša [12] – s. 228) – jak se ukázalo na pařížských předměstích. V průběhu 90. let se většina evropských zemí potýkala s problémem nedostatečné integrace druhé a třetí generace přistěhovalců a zároveň se začal projevovat rostoucí vliv radikálního islamistu. V reakci na to se hranice tří modelů integrace začaly stírat, neboť nejde o etnický, nýbrž o ideologický konflikt, a tolerance a uznání takových skupin musí být nahrazeno úsilím o jejich asimilaci do politických hodnot. [11] Optimálním řešením se jeví kompromis mezi oběma přístupy, kdy „skupinová rozrůzněnost je respektována, ale přestává být cílem veřejných politik. Stát ji podporuje jen nepřímo: antidiskriminačními opatřeními a důsledným respektováním práv

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

jednotlivců“11, které by mělo být doplňováno „posilováním jejich zapojení do právněpolitické pospolitosti všech občanů“. [10] „Integrace je pojata jako smlouva, v níž přistěhovalec přijímá jazyk a politické instituce starousedlíků, zatímco ti respektují jeho životní styl, případně etnickou a náboženskou identitu, pokud nekolidují s liberálnědemokratickými principy.“ (Barša Baršová [11] – s. 164) „Nové paradigma [integrace] se musí méně zaměřit na kulturní konformitu a více na objevení společných cílů a věrnost demokracii.“ [72] O novém modelu „občanské integrace“ pojednává i Janská [60]. Jeho znaky by měly být: „zapojení do občanské společnosti přijímající země, zvládnutí jazyka, přijmutí základních občanských hodnot (svoboda, demokracie, rovné příležitosti), kulturní a náboženská pluralita, integrační programy…“ K vytvoření účelné politiky je podle ní nutný pravidelný monitoring jak samotných imigrantů či etnických skupin, tak mezinárodních migračních pohybů obecně.

O možném konfliktu mezi respektováním práv jednotlivce, především žen, a tolerancí etnickokulturních menšin např. viz Cohen-Almagor, R.: Liberalism and the Limits of Multiculturalism, Journal of Canadian Studies, Volume 36, Spring 2001

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

4 Imigranti a jejich integrace v Evropské unii 4.1 Statistické údaje o imigraci v Evropské unii IOM odhaduje, že v roce 2007 bylo na světě více než 200 milionů mezinárodních migrantů, tzn. 3 % světové populace, z čehož 49,5 % tvořily ženy. Objem remitencí se rovnal 337 miliard dolarů, přičemž 251 miliard mířilo do rozvojových zemí. Ilegálních migrantů je na světě zhruba 20-30 milionů, tzn. 10-15 % všech imigrantů. Celkový počet uprchlíků dosáhl odhadovaných 11,4 milionů osob. [56] Srovnávat migrační statistiky různých států je problematické z několika důvodů. Odhlédneme-li od z definice nemožného sledování migrace ilegální, zůstávají odlišné národní definice migrantů a způsoby statistického zaznamenávání jejich pohybu. Zatímco některé státy monitorují migraci skrze registry obyvatelstva, jiné používají výběrová šetření či údaje získané z administrativních procesů, např. vydávání povolení k pobytu. Vzhledem k aktuálnosti tématu však organizace jako Eurostat, OSN, Rada Evropy, ILO či OECD usilují o sjednocení migračních statistik. Evropská komise v roce 2005 přijala návrh na regulaci statistik o migraci a mezinárodní ochraně, který byl přijat Radou a Evropským parlamentem ve směrnici 862/2007 a jehož cílem je především harmonizace používaných definic. Tato směrnice vstoupila v platnost v roce 2008, během prvního roku však měly členské státy ještě povoleno dodávat data podle národních definic. Směrnice mj. zavádí novou oblast sledování, a sice povolení k pobytu vydávaná příslušníkům třetích zemí. [38] OECD spustila v roce 2004 projekt sbírání dat od národních statistických úřadů svých členských zemí12, jehož cílem je získat data ze sčítání lidu či registrů obyvatelstva týkající se populací jak zahraničního, tak domácího původu. Snahou je lépe určit a charakterizovat populaci cizinců a získat údaje o imigrantech podle země původu. Výsledky jsou shromažďovány v Databázi imigrantů13 v zemích OECD (DIOC) a výstupem šetření je také publikace Profil imigrantských populací v 21. století z roku 2008 [4], jejíž hlavní zjištění jsou obsažena v následujících subkapitolách.

Ze zemí Evropské unie nepatří do OECD: Bulharsko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Malta, Rumunsko a Slovinsko. Estonsko a Slovinsko mají status kandidáta členství. Členy OECD jsou dále: Austrálie, Kanada, Island, Japonsko, Korea, Mexiko, Nový Zéland, Norsko, Švýcarsko, Turecko a USA. 13 Obecně se jedná o jedince ve věku 15 let a více. Pro účely srovnání je za imigranta považována osoba narozená v jiné zemi, než kde v současnosti pobývá.

Jana Slavíková

4.1.1

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Růst populace a imigrace

Jedním z argumentů podporujících nezbytnost imigrace pro Evropu je její stárnutí a nízká porodnost, které mají za následek nedostatek pracovních sil. Zatímco v roce 1960 se EU27 podílela na světové populaci 13,3 %, v roce 2005 již tento podíl činil jen 7,5 % a v roce 2050 by měl být jen 5 %. [38] Do osmdesátých let 20. století převažoval v populačním růstu Evropské unie přirozený přírůstek14, od té doby však trvale klesá a hlavním tahounem se stala čistá (i)migrace15: v posledních letech představuje až tři čtvrtiny populačního růstu. [68] Obr. 1: Přirozený přírůstek a čistá migrace (včetně korekcí), miliony, EU27 Obr. 2: Projekce populačních změn, čisté migrace a přirozeného přírůstku, miliony, EU27

Zdroj: Eurostat [64]

Zdroj: Eurostat [38] – s. 37

Obr. 3: Hrubá míra přirozeného přírůstku obyvatelstva (PP) a čisté migrace (ČM) na 1000 obyvatel v zemích EU, 2007 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 -2 -4 -6

ČM

HU LV

LU CY

Zdroj údajů: Eurostat [86]

Zatímco některé země EU27 vykazují přirozený úbytek obyvatelstva, Velká Británie patří mezi země s přirozeným přírůstkem relativně vysokým. Přesto se očekává, že v ní 14

Přirozený přírůstek = rozdíl mezi počtem živě narozených a zemřelých (za rok) Čistá migrace = rozdíl mezi imigrací do oblasti (země, regionu) a emigrací do oblasti – je počítána jako rozdíl mezi celkovou změnou populace a přirozeným přírůstkem (za rok) 15

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

růst populace bude v budoucnu způsoben především migrací (na rozdíl např. od Francie, kde budou příspěvky migrace a přirozeného přírůstku zhruba stejné). [64] V EU27 žilo k 1. 1. 2006 kolem 18 milionů TCNs, tzn. 3,7 % z celkové populace (493 milionů). Ve srovnání s tímto počtem žilo v jiné zemi EU, než jejíž mají občanství, pouze 9,6 milionu Evropanů (2 % celkové populace). [68] Největší počet imigrantů byl v roce 2006 zaznamenán ve Španělsku (803 000), Německu (558 500) a Velké Británii (451 700), které dohromady přijaly 60 % všech imigrantů v EU27. Zeměmi s největším počtem imigrantů v poměru k celkové populaci byly v roce 2006 Lucembursko, Irsko, Kypr a Španělsko. Průměrně připadá na 1000 obyvatel EU 6,2 imigranta, Velká Británie s relativní mírou imigrace 7,4 imigranta na 1000 obyvatel je tedy mírně nad průměrem. [50] Obr. 4: Počet imigrantů na 1000 obyvatel (celkově, cizinci), EU27, 2006

Pozn.: EU27 zahrnuje členské státy, pro která byla dostupná data: RO, PT a EL (=GR) – bez vlastních občanů, PL – bez vlastních občanů a dočasné migrace, FR – bez vlastních občanů a cizinců z EU15, UK – bez Irska, BG a EE – chybí data Zdroj: Eurostat [44]

4.1.2

Původ imigrantů

Největší zdrojovou zemí imigrantů v zemích OECD kolem roku 2000 bylo Mexiko (99 % z 8,4 milionů osob narozených v Mexiku žilo v USA), druhá byla Velká Británie (3 miliony imigrantů v dalších zemích OECD) a třetí Německo (2,4 milionu). Z nečlenských zemí OECD byly hlavními zdrojovými zeměmi Čína a Indie (po cca 2 milionech migrantů). Imigranti ze zemí mimo OECD však představovali jen malý podíl populací zemí původu. V roce 2000 činilo 57 milionů osob narozených mimo OECD 5 % celkové populace OECD a méně než 1,1 % populace zemí původu, přičemž pro Indii, Čínu, Indonésii, Rusko, Nigérii či Brazílii je tento podíl nižší než 0,5 %. [4]

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Co se týče EU2716, 40 % imigrantů, kteří se v ní v roce 2006 usadili, tvořili občané jiných členských států EU. Zbývajících 60 % bylo víceméně rovnoměrně rozděleno mezi imigranty původem z ostatní Evropy, Asie, Ameriky a Afriky (po cca 15 %). [50] 2 % osob pocházela z Oceánie. Podíváme-li se na typy imigrantů podle jejich občanství, 14 % představovali občané dané země, 34 % občané jiných členských států EU a 52 % občané třetích zemí. [44] Největší přistěhovaleckou skupinou byli v roce 2006 Poláci (asi 290 000 osob, tj. 10 %) a Rumuni (asi 230 000 osob, tj. 8 %), dále Maročané (asi 140 000 osob, tj. 5 %), Britové, Ukrajinci a Číňané (po 100 000 osob) a Němci (asi 90 000 osob). [50] Deset nejpočetnějších skupin ze třetích zemí bylo z Maroka, Ukrajiny, Číny, Indie, Bolívie, Albánie, USA, Turecka, Brazílie a Ruska. [44] (Více o počtu imigrantů v členských státech EU, jejich podílu na celkové populaci a složení viz Příloha 1 a Příloha 2.) V 17 členských státech pocházela většina imigrantů ze třetích zemí – největší podíl mělo Slovinsko (90 %), Rumunsko (86 %) a Portugalsko (83 %). V sedmi státech převažovali imigranti z EU27, a to především v Lucembursku (84 %), Irsku (77 %) a Německu (57 %). V některých státech výrazně převažovali imigranti jedné národnosti (Rumunsko: 56 % Moldavané, ČR: 46 % Ukrajinci, Slovinsko: 43 % Bosňáci). [50] Obr. 5: Podíl imigrantů v evropských zemích OECD podle regionu původu (kolem r. 2000) 100% Nespecifikováno 80%

Zbytek Evropy EU25

60%

Latinská Amerika Severní Amerika

40%

Oceánie Afrika

20%

Asie FR UK NO IE IT AT PT FI GR DK PL CH LU SE NL BE CZ ES DE HU TR SK

Zdroj údajů: OECD [4]

Z předchozího grafu je patrné, že UK patří mezi země, v nichž převažují TCNs nad imigranty z Evropy. V roce 2006 zaregistrovala 69 % imigrantů ze třetích zemí, v rámci EU tedy mírný nadprůměr. [50] Nejpočetnější skupiny imigrantů (nezapočítáni Irové) do Velké Británie tvořili: Poláci (59 711, tj. 13 % všech imigrantů), Indové (56 850, tj. 13 %), Číňané (25 927, tj. 6 %), Jihoafričané (26 213) a Australané (26 004). [44] 16

Údaje byly k dispozici pouze o 24 státech.

Jana Slavíková

4.1.3

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Věk a pohlaví imigrantů

Podle zjištění OECD tvoří 51 % imigrantů v jejích členských zemích ženy a poslední dobou podíl roste, především tam, kde převažuje migrace rodin a pracovní migrace směřující k vyplnění mezer v sektoru domácích služeb a dlouhodobé péče. V nejmladších a nejstarších věkových kategoriích bývají imigranti zastoupeni méně než domácí populace (cca 13 % ku 17 %). [4] Co se týče pohlaví imigrantů v EU, v roce 2006 mírně převažovali muži nad ženami. Imigrace ze třetích zemí vykazovala menší rozdíl poměru mužů a žen než vnitrounijní. V roce 2006 byl medián věku imigrantů (usazených ve 14 členských státech, které poskytly údaje) 28,8 let, tzn. že polovina imigrantů byla mladší. Polovina imigrantů ze třetích zemí přitom byla dokonce mladší než 27,7 let a ženy byly obecně mladší než muži. U vracejících se občanů či občanů jiných zemí EU byl medián pro ženy 28 let, zatímco pro muže 32 let. Polovina imigrantek a imigrantů ze třetích zemí byla mladší než 27,2 let, resp. 28 let. [44] Velká Británie patřila v roce 2006 k zemím s mírně nadprůměrným podílem mužů nad ženami v rámci EU. Ve Velké Británii ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi výrazně převažují imigranti v produktivním věku (hlavní důvod migrace je totiž práce). Obr. 6: Imigranti podle věkových skupin, 2004

Pozn.: (1) 2001, (2) není k dispozici, (3) 2003 Zdroj: Eurostat [38] – s. 69

4.1.4

Důvod migrace

Nejdůležitějšími důvody migrace jsou: ekonomická migrace, sloučení rodin, studium, azyl. V přílivu trvalých imigrantů dlouhodobě převažuje migrace rodinných příslušníků, v mnoha evropských zemích, např. Itálii, Irsku, Španělsku a Velké Británii, však velký

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

podíl imigrantů přijíždí z pracovních důvodů a migrace založená na volném pohybu je v Evropě stejně významná. Velká Británie například tímto způsobem uspokojuje svou potřebu méně kvalifikované pracovní síly. [55] Pokud jde o mezinárodní studenty, od roku 2000 do roku 2005 se jejich počet zvýšil o 50 %, přičemž počet studentů ve Spojených státech a Velké Británii stoupl o 120 000. Zatím bohužel neexistují žádné systematické údaje o tom, kolik jich po ukončení studia v dané zemi zůstává, ačkoli jsou mezinárodní studenti potenciálním zdrojem vysoce kvalifikovaných migrantů. [55] Počet žadatelů o azyl posledních pět let klesá. Zatímco v letech 1990-4 jich v rámci Evropské unie připadalo přes 50 % na Německo, v letech 2000–4 již jej předehnala Velká Británie [88] a posléze (v r. 2006) i Francie a Švédsko (viz Příloha 3). Podle OECD byly v roce 2006 nejčastějšími zeměmi, odkud migranti pocházeli, Irák, Srbsko a Černá Hora. [55] Obr. 7: Imigrace trvalého rázu podle důvodu migrace, 2006, standardizované údaje 100%

80% Jiné 60%

Humanitární Rodina Volný pohyb

40%

Práce 20%

0% IT

Zdroj: OECD [55]

4.1.5

Vzdělání imigrantů

OECD uvádí, že imigranti jsou „kvalifikovanější“ než domácí obyvatelé17. Celkově mělo kolem roku 2000 v jejích členských zemích 23,6 % obyvatel narozených v zahraničí vysokoškolské vzdělání, ve srovnání s 19,1 % domácího obyvatelstva. Tato převaha však platila i pro většinu zemí individuálně. Zároveň byl mezi imigranty vyšší podíl jedinců s žádným či nízkým vzděláním než u domácí populace. [4] Odchod vysoce kvalifikovaných pracovníků z rozvojových zemí, tzv. odliv mozků, postihuje podle zjištění OECD zejména malé africké a karibské země. Míra emigrace 17

Situace, kdy osoba vykonává pozici, pro niž je překvalifikovaná, se nazývá brain waste.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

osob s vysokoškolským vzděláním je celkově nízká (méně než pár procentních bodů) ve většině velkých zemí jako Brazílie, Indonésie, Bangladéš, Indie a Čína. V některých menších zemích (např. Jamajka, Haiti, Trinidad a Tobago, Mauritius a Fidži) však podíl vysoce kvalifikované populace pobývající v zahraničí představuje 40 %, někde dokonce až 80 %. OECD dále konstatuje, že více emigrují vzdělané ženy. Průměrná míra migrace do jejích členských zemí je u žen s vysokoškolským vzděláním 17,6 %, zatímco u mužů 13,1 %. Tento rozdíl platí pro téměř všechny země původu. [4] Obr. 8: Procento imigrantů a domácích obyvatel starších 15-ti let s vysokoškolským vzděláním v zemích OECD (kolem r. 2000)

Zdroj údajů: OECD [4]

Na předcházejícím grafu je vidět, že Velká Británie patří mezi země čím dál atraktivnější pro vysoce kvalifikované imigranty a že podíl držitelů vysokoškolských titulů je u imigrantů výrazně vyšší než u domácího obyvatelstva. Podíl imigrantů s vysokoškolským vzděláním byl kolem roku 2000 ve Velké Británii dvojnásobně vyšší než v Německu a o zhruba třetinu vyšší než ve Francii. Vzdělávací systém a školy hrají také ústřední roli v integraci migrantů v hostitelských zemích, vzhledem ke korelaci mezi vzděláním a úspěšným pracovním životem. OECD provedla studii, která zkoumala výkon a výsledky studentů přistěhovaleckého původu18. Ukázalo se, že studenti narození v jiné zemi ve srovnání s domácími zaostávají až o pokrok dosahovaný během jednoho školního roku. Výsledky jednotlivých zemí se liší, zatímco v Austrálii či Kanadě je rozdíl mezi výkony domácích a cizinců zanedbatelný, v Belgii či Německu je významný dokonce ještě pro druhou generaci imigrantů.

Posuzovalo se na základě standardizovaného hodnocení v rámci Programu pro mezinárodní hodnocení studentů (PISA, 2003).

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Obvykle však již druhá generace dosahuje lepších výsledků, neboť nemusí překonávat jazykové a kulturní problémy. [106] Velká Británie dopadla ve srovnání s Německem výrazně lépe: patnáctiletí školáci se ve schopnosti číst umístili na 8. místě (DE 22.), v matematice na 9. místě (DE 21.) a v přírodních vědách na 5. místě (DE 22.). Zatímco v Německu 22 % školáků dosáhlo pouze toho nejnižšího stupně schopností nebo bylo dokonce pod ním, v Británii do této kategorie spadalo pouze 13 % školáků. [120] Imigranti bývají směrováni do škol s nižšími očekáváními, co se týče jejich výkonu. Sdružují se ve školách, které mají horší socio-ekonomické, a často i studijní podmínky. Zajímavé však je, že data neprokazují nepřímou závislost mezi velikostí přistěhovalecké komunity a celkovým výkonem studentů, což protiřečí tvrzení, že velký podíl imigrantů v populaci je překážkou integrace. Jiným zajímavým zjištěním je fakt, že přistěhovalí studenti jsou vysoce motivováni a mají ke škole obecně pozitivnější přístup než domácí studenti a imigranti druhé generace. [106]

4.1.6

Ne/zaměstnanost imigrantů

V letech 2000-5 vzrostl v EU počet osob v produktivním věku o 8,2 milionu, z toho bylo 34 % TCNs. V roce 2005 byl jejich podíl na celkové zaměstnanosti 4 %. Jedním z hlavních důvodů nízké zaměstnanosti a vysoké nezaměstnanosti TCNs je fakt, že ve většině států EU nemají žadatelé o azyl a osoby vstupující do země v rámci sloučení rodin povoleno pracovat. Důležitou roli ale hraje i pohlaví a kultura imigrantů. [74] Následující graf zachycuje rozdíl míry nezaměstnanosti mezi obyvateli narozenými v cizině a v zemi pobytu. Je zřejmé, že téměř ve všech zemích je nezaměstnanost cizinců vyšší než u domácích obyvatel (ukazatel vyšší než 1). Pokud jde o Velkou Británii, patří mezi země, kde je tento rozdíl pod průměrem OECD. Obr. 9: Podíl míry nezaměstnanosti obyvatel narozených v cizině a v dané zemi, 2006 3

OECD

Zdroj: OECD [80]

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

V dalších dvou grafech je zachycena míra nezaměstnanosti mužů a žen podle jejich místa narození. Opět vidíme, že až na výjimky je nezaměstnanost osob narozených v zahraničí vyšší než u domácího obyvatelstva, že však UK patří k zemím, kde je relativně nízká nezaměstnanost nejen domácího obyvatelstva, ale i cizinců. Nezaměstnanost žen (včetně imigrantek) je přitom na rozdíl od jiných zemí nižší než nezaměstnanost mužů. Obr. 10: Míra nezaměstnanosti MUŽŮ starších 15 let podle země pobytu a místa narození v evropských zemích OECD, kol. 2000 % 25

domácí zahraniční 10

Obr. 11: Míra nezaměstnanosti ŽEN starších 15 let podle země pobytu a místa narození v evropských zemích OECD, kol. 2000 % 35 30 25 20

domácí zahraniční

15 10 5

Zdroj údajů: OECD [4]

Následující graf zachycuje míru zaměstnanosti imigrantů v závislosti na zemi původu a dosaženém vzdělání ve třech evropských zemích s nejvyšší imigrací v roce 2000. Zaměstnanost roste očividně nejen s mírou vzdělanosti, nýbrž závisí i na tom, odkud imigrant pochází. [55] EK v publikaci „Zaměstnanost v Evropě 2008“ [34] došla k závěru, že migranti z Východní Asie, Blízkého a Středního Východu, Severní Afriky a Turecka mají nejhorší výsledky na evropském trhu práce (nižší míru zaměstnanosti). U imigrantů z některých regionů byly zaznamenány výrazné rozdíly mezi výsledky nově příchozích a etablovaných. Původní 50% míra zaměstnanosti se po 7 a více letech pobytu výrazně zvedla např. u migrantů z Východní Asie, Afriky, Blízkého a Středního

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Východu, Balkánu. Jejich integrace na evropský trh práce je očividně problematičtější. Velice úspěšní jsou naopak přistěhovalci ze Střední a Jižní Ameriky, Východní Evropy, Jižní a Jihovýchodní Asie (vedle imigrantů z vyspělých zemí EU a Severní Ameriky). Obr. 12: Míra zaměstnanosti imigrantů z pěti hlavních zemí původu podle vzdělání ve Velké Británii, Německu a Francii (kolem r. 2000) UK

90 80 70

ZŠ

SŠ

VŠ

40 30 20 10

Alžírsko

Maroko

Bývalý SSSR

Bývalá Jugoslávie

Indie

Pákistán

Bangladéš

Zdroj údajů: OECD [4]

S tím souvisí i srovnání výdělků přistěhovalců a domácích obyvatel: podle OECD vydělávají imigranti ve všech jejích členských zemích (s výjimkou Austrálie) méně než rodilí občané, ačkoli tento rozdíl je obvykle menší než rozdíl ve výdělcích u žen a mužů. Imigranti z nečlenských zemí OECD přitom dosahují výrazně nižších příjmů. Naopak imigranti, kteří se naturalizovali (či alespoň získali kvalifikace a zkušenosti v hostitelské zemi), vydělávají více. [55] To lze však vysvětlit i neúplnou přenositelností kvalifikací a počátečními jazykovými problémy, které se postupně odbourávají. Pokud jde o Velkou Británii, EK cituje průzkum Dustmanna a Fabbriho (2005), podle nějž bílí imigranti z většiny bílých komunit vydělávají v průměru více než běloši narození v Británii, zatímco imigranti etnického původu mají platy v různé míře nižší (např. u Bangladéšanů je rozdíl až 40 %). [34] Co s týká typu zaměstnání, menší podíl TCNs oproti podílu pracovníků narozených v EU pracuje v následujících sektorech: zemědělství a rybolov, výroba, velkoobchod a maloobchod, finanční zprostředkování, veřejná správa a vzdělávání. Větší procento TCNs naopak pracuje ve stavebnictví, v hotelech a restauracích, v realitách, v sektoru zdravotnictví a sociální péče a v soukromých domácnostech. Krátkodobí migranti převažují v zemědělství, na stavbách, v ubytovacích a stravovacích zařízeních a v domácích službách. [34] (Viz následující graf.)

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Obr. 13: Sektory zaměstnání osob v EU podle místa narození a délky pobytu (v/mimo EU, více/méně než 7 let; % podíl osob daného původu, které pracují v daném sektoru), 2007

Pozn.: Bez Bulharska, Německa a Irska. Zdroj: Evropská komise [34] – s. 73

Přistěhovalci jsou tedy krátkodobě ochotni pracovat v sektorech, kterým se domácí obyvatelstvo vyhýbá, tzn. ve špinavých, náročných a nebezpečných povoláních, povoláních, která jsou málo placená či nekvalifikovaná, v povoláních v šedé ekonomice a povoláních v sektorech se silnými sezónními fluktuacemi. [74]

4.1.7

Sociální situace imigrantů

V publikaci Eurostatu zabývající se sociální situací v EU v roce 2007 je jedna část věnována „prostoru pro rovnější příležitosti“, s jednou kapitolou zaměřenou na děti přistěhovaleckého původu. Z provedených analýz vyplývá, že děti, jejichž rodiče se narodili mimo EU, mají k dispozici nižší příjem a jsou ve větším ohrožení chudobou než ty, jejichž rodiče se narodili v dané zemi. Migranti a etnické minority evidentně zakoušejí příjmové znevýhodnění a vyšší riziko sociálního vyloučení. Nezdá se přitom, že by toto znevýhodnění bylo spojeno se samotnou přítomností dětí v rodině, i v bezdětných rodinách pocházejících ze třetích zemí je podobné znevýhodnění patrné. Spojovat jej však lze se zaměstnaností. Pocházejí-li rodiče ze třetí země, zvyšuje se ve většině Evropy pravděpodobnost, že děti žijí v domácnosti, kde nepracuje žádná osoba v produktivním věku, resp. se snižuje pravděpodobnost, že žijí v domácnosti, kde všichni pracují na plný úvazek. Znevýhodnění je také spojeno s nižšími příjmy. [106]

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Následující grafy dokládají, že míra chudoby ohrožovala v roce 2004 v EU25 průměrně dvakrát více TCNs než domácí obyvatelstvo. Pravděpodobnost nezaměstnané domácnosti byla až dvakrát větší u TCNs a domácností, kde byly všechny osoby zaměstnané, bylo u nich také výrazně méně než v domácí populaci. Obr. 14: Podíl dětí s příjmem nižším než hranice peněžní chudoby, rodiče narození mimo EU a rodiče narození v zemi pobytu, EU25, 2004

Obr. 15: Děti rodičů narozených mimo EU (levé sloupky) a v zemi pobytu (pravé sloupky) podle intenzity práce (WI)19 domácností, ve kterých žijí, EU25, 2004

Zdroj: Eurostat [106] – s. 94 a 97

Ve srovnání s průměrem EU, můžeme u Velké Británie zaznamenat relativně vyšší míru ohrožení chudobou u TCNs, je však vyšší i u domácího obyvatelstva, takže je pravděpodobně důsledkem nastavení sociálního systému. Z druhého grafu je navíc zřejmé, že podíl domácností, kde jsou všechny osoby zaměstnány, byl v rámci EU v UK nejvyšší pro obě kategorie. Průzkumy prokazují, že jsou v tomto směru významné rozdíly mezi etnickými skupinami. Ohrožení chudobou je mnohem vyšší např. pro děti bangladéšského či pákistánského původu, na rozdíl od Indů. Částečně se však tento rozdíl dá vysvětlit rozdíly ve velikosti rodin, rodiny s větším počtem dětí jsou 19

Intenzita práce je celkový počet měsíců strávených členy domácnosti v produktivním věku v zaměstnání (či samostatné výdělečné činnosti) během roku v poměru k maximálnímu počtu měsíců, které členové domácnosti mohli strávit v zaměstnání. Indikátor nabývá hodnot od 0 (žádný člen domácnosti v produktivním věku nepracoval) do 1 (všichni členové domácnosti v produktivním věku pracovali celý rok). Nezáleží na tom, zda jde o částečný nebo plný úvazek.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

samozřejmě chudobou ohroženy více. Míra rizika chudoby mezi dětmi (po nákladech na bydlení) ve Velké Británii byla: 25,1 % u bílých obyvatel, 36,8 % u černého karibského etnika, 55,7 % u černého afrického etnika, 31,9 % u indického, 60 % u pákistánského a 72 % u bangladéšského obyvatelstva. [106]

4.1.8

Nabytí občanství

Nabytí občanství je často považováno za klíčový indikátor úspěšné integrace migrantů do jejich cílové země, neboť obvykle znamená dobrou znalost jazyka dané země, její kultury a společnosti, ale také určitou míru příspěvku k ekonomické aktivitě. Z individuálního pohledu je žádost o občanství jiné země výsledkem srovnávání vyplývajících výhod a nevýhod. Získání občanství členského státu dovoluje jedinci volně se pohybovat v rámci celé EU, na druhou stranu to však mnohdy vyžaduje, aby se vzdal svého předchozího občanství. V mnoha členských státech EU nezávisí občanství dítěte na místě narození (jus soli), nýbrž na občanství jeho rodičů (jus sanguinis). Nabývání občanství se tedy netýká jen samotných imigrantů, ale i jejich potomků. [115] Eurostat [115] uvádí, že počet osob, které získaly občanství členských států EU27, během první dekády nového tisíciletí nadále rostl, ale pomaleji než v devadesátých letech. V roce 2006 bylo občanství členských států EU27 uděleno zhruba 735 000 osob. Noví občané Francie, Německa a Velké Británie představovali 60 % nových občanů EU v letech 2002–6, 20 % v každé. V letech 2004–6 je následovaly Španělsko (6,6 %) a Švédsko (5,5 %). Největší nárůst zaznamenaly Španělsko a Irsko. V poměru k celkové populaci byly zeměmi s nejvyšším počtem udělených občanství na 1000 obyvatel v roce 2006 Lotyšsko (cca 8), Švédsko a Kypr. Velká Británie (2,5) patřila spolu s Německem (1,5) mezi země, v nichž poměr nových občanství ku celkové populaci zůstal v letech 2004-6 relativně stálý, ve Francii tento poměr mírně klesal (z 2,7 na 2,3). Dalším možným měřítkem je srovnání poměru nových občanství ku počtu cizinců pobývajících v členských státech. V roce 2006 mělo nejvyšší podíl nových občanů Švédsko (107 na 1000 registrovaných TCNs), následované Slovinskem (85) a Velkou Británií (45). Ve Francii byl tento poměr 42, v Německu 17 nabytí občanství na 1000 cizinců.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Obr. 16: Počet udělených občanství v tisících, Francie, Německo, Velká Británie, 2002–6 (vlevo) Obr. 17: Udělená občanství podle regionu předchozí státní příslušnosti, EU, 2006 Zbytek Evropy 27%

170 160 150 Jiné 3%

140 130

Afrika 27%

Oceánie 1%

120

EU-27 8%

110 100 90 2002

2003 FR

2004

2005 DE

2006

Amerika 12%

Asie 22%

Zdroj: Eurostat [115]

Co se týká původu nových státních příslušníků, většina jich pocházela z evropských zemí mimo EU a z afrických zemí, přičemž v absolutních číslech byly hlavními zdrojovými zeměmi Turecko (9,9 % všech udělených občanství) a Maroko (7,4 %). Pro každou zdrojovou zemi nových občanů převažovala jedna cílová země. Německo udělilo občanství největší skupině žadatelů z Izraele (79 %), Polska (64 %), Turecka (52 %) a Ukrajiny (50 %); Francie se stala novou zemí bývalých státních příslušníků Alžírska (85 %), Tuniska (76 %) a Maroka (46 %) a Velká Británie přijala do řad svých občanů většinu žadatelů z Jižní Afriky (89 %), Indie (85 %), Pákistánu (77 %) a Nigérie (75 %). (Podrobnější přehled viz Příloha 4 a Příloha 5.) Tato propojení lze často vysvětlit historickými vztahy cílových zemí se zeměmi původu. V Německu mají například právo navrátit se a získat německé občanství potomci osob židovského původu, které uprchly před druhou světovou válkou. Ve Francii a Velké Británii pro změnu převažují mezi novými občany osoby původem z jejich bývalých kolonií20. Důležitou roli však hraje i jazyk, kterým lze vysvětlit vysoký podíl osob z Latinské Ameriky ve Španělsku a Portugalsku. Souvislost lze hledat i s azylovou politikou dané země, neboť mnoho uprchlíků nakonec požádá o občanství země, v níž našli útočiště (což odráží velký počet Somálců a Iráčanů, kteří se stali novými občany především ve Velké Británii, resp. Švédsku).

Země Společenství národů se dělí na „staré“ (Austrálie, Kanada, Nový Zéland a Jižní Afrika) a „nové“ (Botswana, Kamerun, Gambie, Ghana, Keňa, Lesotho, Malawi, Mauritius, Mozambik, Namibie, Nigérie, Seychely, Sierra Leone, Swaziland, Tanzanie, Uganda, Zambie, Zimbabwe; Bangladéš, Indie, Pákistán, Srí Lanka a další z asijského, karibského a oceánského regionu)

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

96,8 % občanství udělených ve Velké Británii získali TCNs. Mezi novými britskými občany převažovaly osoby z Asie (41,7 %) a Afriky (30 %), následovány Evropany (15,2 %) a Američany (7,8 %). Ve srovnání s ostatními členskými státy EU pocházelo méně relativně málo nových občanů z Evropy, zato byl nadprůměrný podíl osob z Oceánie (3,2 %).

4.2 Veřejné mínění21 Pozornost věnovaná migraci vzrostla mj. ve spojitosti s teroristickými hrozbami, utonutím Afričanů ve Středozemním moři a Atlantiku nebo s nalezením mrtvých těl migrantů v nákladních vozech. Převládá veřejné mínění, že migrace je jev tažený především nabídkou, tedy hlavně vidinou lepšího života. Důkazy však ukazují, že ve skutečnosti to není tak přímočaré. Rozhodnutí lidí o migraci a cílové zemi je často založeno na poptávce po práci, kterou mohou migranti vykonávat. Dokud jsou pro ně volná pracovní místa, budou se snažit přijít. Přístup k migrantům v jednotlivých členských státech se liší, dá se však říci, že názor veřejnosti na migraci je v celé Evropě stále negativnější. Veřejné vnímání tohoto fenoménu je silně ovlivněno médii a politiky, kteří jsou nezřídka předpojatí a negativní. Používaná terminologie (falešní žadatelé o azyl, příživníci na sociální podpoře) je často pejorativní, ačkoli ve skutečnosti se migranti dělí do různých skupin s odlišnými očekáváními a příležitostmi. V širší perspektivě je veřejné mínění ovlivňováno počtem migrantů, jejich profilem, rychlostí změn a změněnými sociálními a politickými souvislostmi. Přirozeným lidským reflexem je strach z cizího, automaticky považovaného za nebezpečné. Pocity nejistoty a vnímání vnějšího světa jako hrozby ovšem často nemají vůbec spojitost s migrací, ale s nedůvěrou, zda stát dokáže požadovanou bezpečnost zajistit. Nedůvěru v autority a politický systém podporují také obavy ze ztráty zaměstnání a pocity nejistoty. Hlasy získávají populisté, kteří využívají anti-imigračních nálad a dále je zostřují, a vlády pak musí uklidnit voliče viditelnými restriktivními politikami, místo aby uchopily podstatu problému – snažily se o snížení touhy migrovat. Je třeba usilovat o získání lepších, přesnějších a nezaujatých dat a oddramatizovat problematiku migrace. Zvláštní pozornost v rámci migračních politik tedy vyžadují především: azyl, nelegální migrace, bezpečnost, integrace a problematika gender. 21

Tato kapitola čerpá ze studie Beutin R. a kol.: Migration and public perception

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Evropské společnosti sestávají z více a více etnik, kultur, jazyků, ras a náboženství. Veřejné vnímání migrace hraje zásadní roli ve schopnosti společnosti vstřebat rozdíly a rozvíjet sociální soudržnost a zároveň si vážit sociální diverzity. S integračními politikami je spojena otázka lidské bezpečnosti imigrantů. Na jednu stranu je šance na integraci velice propojená se sociálním a právním statusem, který je migrantům přidělen. Na druhou stranu musí být migranti chráněni vůči „nejistotám“ jako sociální a pracovní nezabezpečení, diskriminace a harassment. Taková ochrana zahrnuje legislativu, ale také náležitou komunikaci cílenou na snížení xenofobie a diskriminace. Větší úsilí o ochranu a posílení imigrantů může pomoci lepší integraci. Když zjišťujeme, jak mohou rozdílní lidé žít společně a dobře spolu vycházet, dostáváme se k otázce, co to znamená být Evropanem a náležet k dané společnosti, zemi, občanství. Co je tmelem, který zaručí jednotu v různorodosti? Není samozřejmě jednoduché určit přesné definice evropských hodnot, míru, v jaké je nutné je dodržovat, a míru, v níž musí být ze strany domácího evropského obyvatelstva respektovány rozdíly.Evropská komise ve Společné agendě pro integraci z roku 2005 stanovila, že klíčovými jsou prosazování základních práv, nediskriminace a rovné příležitosti pro všechny. Co se týče gender politiky, nadále převládá tradiční vnímání žen jako průvodkyň mužů, kteří přicházejí do Evropy za prací, ačkoli je takový model zastaralý (mj. proto, že finanční potřeby rodin převyšují manželův příjem) a přispívá k udržování žen mimo pracovní trh, čímž je oslabován proces jejich zplnoprávnění a integrace. Kvůli jejich nedostatečnému přístupu k integračním strukturám a marginalizaci první generace migrantek se vytvořil „stereotyp špatně integrované islámské imigrantky“ nemluvící jazykem hostitelské země, který „je používán pro všechny imigrantky v západní Evropě“. Integrace migrantek v Evropské unii je špatná, výrazně se však liší podle země původu a přijímající země. Je charakterizována následovně: 1. podprůměrné zastoupení v pracovní síle, nižší platy než u mužů a domácích žen, 2. dvojí diskriminace – ačkoli mají stejné charakteristiky (věk, vzdělání, rodinný status a počet dětí) jako rodilé ženy,

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

3. koncentrace na pracovních místech, která vyžadují nízké vzdělání a jsou méně chráněné, např. domácí služby, zdravotní péče, sociální služby v hotelech a restauracích a práce na částečný úvazek, 4. nedostatek přímého přístupu k systému sociálních dávek a sociální ochrany (kvůli závislému postavení a podřadné práci).

4.2.1

Celkové vnímání imigrantů

V září 2008 byl v USA a šesti evropských zemích (UK, FR, DE, IT, NL, PL) proveden průzkum veřejného mínění nazvaný „Transatlantické trendy – Imigrace“ [109]. Ze zjištění vyplývá, že Američané považují imigraci za „problém spíše než příležitost“ častěji než Evropané. V UK však byli respondenti zdaleka nejskeptičtější: pro 62 % je imigrace problém a jen 24 % ji vidí jako příležitost (viz následující graf). Výsledky ukázaly, že otevřenější jsou osoby mladší a vzdělanější a spíše ti, kteří volí levici než pravici. Obr. 18: Je podle vás imigrace spíše problém nebo příležitost? (vlevo) Obr. 19: Podíl respondentů, podle nichž imigranti berou rodilým obyvatelům práci (vpravo)

Zdroj: Transatlantic Trends 2008 [109]

Většina respondentů se domnívala, že imigrace obohatí jejich kulturu o nové nápady a zvyky a pouze menšina se obávala zvýšené pravděpodobnosti teroristického útoku. Kromě Francie si však většina dotazovaných myslela, že imigrace zvýší v budoucnu ve společnosti kriminalitu, a v USA a v Británii nadpoloviční většina souhlasila s tvrzením, že jim přistěhovalci berou práci (viz graf výše). Na dotaz, jaká by měla být vstupní kritéria pro imigranty, odpovědělo 87 % Evropanů znalost národního jazyka, 87 % konkrétní pracovní nabídka, 56 % vyšší vzdělání, 48 % rodinný člen v zemi a 32 % původ z křesťanské země. Pro Brity přitom byla důležitější vysoká kvalifikace (69 %). Zajímavé je, že většina respondentů ve všech zemích si myslí, že by imigranti měli mít možnost zůstat v zemi trvale, spíše než dočasně.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Ve Velké Británii byla nejnižší podpora společné imigrační politiky v rámci EU (28 %), spolu s ostatními evropskými zeměmi (na rozdíl od USA) se však většina jejích obyvatel domnívá, že by měla být zvýšena rozvojová pomoc zemím původu, odkud imigranti přicházejí ilegálně. Jako řešení nelegální imigrace by velká většina dotázaných volila především zesílení hraničních kontrol a uvalení větších pokut na zaměstnavatele nelegálních imigrantů. Británie se nejméně přikláněla k legalizaci ilegálních imigrantů v zemi jako alternativě k deportaci (viz graf níže). Nejpodporovanějšími integračními opatřeními byly zákaz diskriminace vůči legálním imigrantům na trhu práce a nabídka bezplatných jazykových kurzů. Téměř všichni respondenti se domnívali, že by se ve školách mělo učit vzájemnému respektu. Co se týče stejných práv politické participace jako mají domácí občané, 65 % Britů (evropský nadprůměr) bylo pro, zároveň však 22 % (nejvíce v Evropě) bylo silně proti. Respondenti z UK vyjádřili nejmenší podporu myšlence, že by imigranti měli mít stejný přístup k sociálním dávkám jako domácí občané (58 % pro, 39 % proti). Obr. 20: Podíl respondentů upřednostňujících legalizaci ilegálních migrantů před deportací (vlevo) Obr. 21: Názory na muslimskou kulturu a způsob života: muslimové mohou kultuře země hodně nabídnout, západní a muslimský způsob života jsou slučitelné (vpravo)

Zdroj: Transatlantic Trends 2008 [109]

Aby mohl být člověk považován za příslušníka daného státu, je podle 96 % Evropanů zásadní, aby respektoval politické instituce a zákony dané země, mluvil jazykem země (94 %), měl její občanství (81 %), cítil se jako její příslušník (78 %), strávil v ní většinu svého života (62 %) a narodil se v ní (50 %). Občanství bylo důležité podle 87 % Britů. Otázky se týkaly také muslimské kultury. Většina Evropanů se domnívala, že je se západním životním stylem neslučitelná, ačkoli téměř polovina respondentů si myslela, že jejich kulturu může obohatit. V Británii byly výsledky opačné (viz graf výše). Průzkum Eurobarometeru provedený na podzim 2008 analyzoval, co nejvíce občany EU znepokojuje. Ukázalo se, že kvůli rostoucím cenám a ekonomické krizi oproti 43

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

předchozím průzkumům výrazně poklesl význam imigrace, ale i např. terorismu. (Graf viz Příloha 8.) Ve srovnání s průměrem EU vykazovala Velká Británie vyšší obavy spojené s imigrací (23 % ku 9 %). [37] Se Španěly a Portugalci vyjadřovali Britové celkově největší znepokojení v oblastech22 prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti. [8] Obr. 22: Jste znepokojeni ohledně imigrační politiky? (ano, ne, nevím / bez odpovědi), EU27, 2008

Zdroj: Eurobarometer [8]

Evropský sociální průzkum (ESS) z roku 2003 zjistil, že lidé s vyšším vzděláním jsou spíše zastánci imigrace, nezávisle na původu a schopnostech imigrantů, jsou vstřícnější vůči migrantům a kulturní diverzitě. Naproti tomu v roce 2004 Britský průzkum sociálních postojů (BSAS) zjistil, že právě u nejvzdělanějších se mezi lety 1995-2003 jejich přístup k imigraci nejvíce změnil, o 21 % vzrostl podíl těch, kteří si myslí, že počet imigrantů by měl být snížen. Důležitou roli hrají předsudky, které pomáhá překonat osobní kontakt s migranty. Oblasti s delší zkušeností s přítomností migrantů bývají tolerantnější, [14] což potvrdil i Eurobarometer z roku 2007, věnovaný mezikulturnímu dialogu. Ten zjistil, že průměrně 65 % Evropanů bylo během týdne před průzkumem v kontaktu s alespoň jednou osobou jiného náboženství, etnika nebo národnosti. Následná otázka se týkala názoru, zda kulturní diverzita život obohacuje či nikoli, přičemž téměř tři čtvrtiny občanů EU se přikláněly ke kladnému stanovisku. Výsledek do jisté míry závisel na počtu osob jiného kulturního původu v dané společnosti a na zkušenosti společného soužití, proto Velká Británie patřila mezi země, které se cítí diverzitou nejvíce obohaceny. [54]

Jednalo se o následující oblasti a průměrnou míru znepokojení v rámci EU: boj proti zneužívání drog (80 %), boj proti organizovanému zločinu a terorismu (80 %), podpora a ochrana základních lidských práv, včetně dětských (78 %), zlepšení dostupnosti spravedlnosti (68 %), imigrační politika (61 %), kontrola vnějších hranic EU (55 %), azylová politika (54 %) a výměna policejních a soudních informací mezi ČS (52 %).

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Obr. 23: Podíl osob (%), které zmínily interakci s osobou jiného náboženství, etnika či národnosti během 7 dnů před průzkumem, EU27, 2007

Obr. 24: Dopad diverzity na kulturní život země (velké obohacení, spíše obohacení, obohacení spíše ne, žádné obohacení, nevím / žádná odpověď), EU27, 2007

Zdroj: Eurobarometer [54]

4.2.2

Evropské hodnoty

V průzkumu provedeném v roce 1997 se v EU15 ztotožnilo 38 % osob s tvrzením, že existuje společná evropská kulturní identita, zatímco 49 % bylo proti. Nejméně s ním souhlasili občané Velké Británie (28 %), nejvíce Řekové (49 %). Hlavními oponenty byli občané severských států (Finsko 65 %, Dánsko 59 %, Švédsko 53 %), Nizozemí (57 %) a Francie (59 %), pak následovali Britové (53 %). Podle výsledků jsou pro Evropany nejdůležitější hodnoty uvedené v následujícím grafu. [45] Eurobarometer v roce 2008 zjistil, že 61 % Evropanů se domnívá, že mají více společných hodnot než jiné kontinenty (22 % nesouhlasilo). 44 % dotázaných si naopak myslelo, že neexistují žádné společné evropské hodnoty, jen globální hodnoty západní (nesouhlasilo 37 %). [36]

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Obr. 25: Hodnoty Evropanů: co je krajně / velmi důležité (% odpovědí), EU15, 1997 Pomáhat ostatním

Vážit si lidí pro to, jací jsou

Být zapojen ve vytváření lepší společnosti

Věnovat více času a úsilí osobnímu rozvoji

79 75

Být v životě úspěšný 68

Zjišťovat o sobě nové věci Vydělávat hodně peněz

49 0

100

Zdroj: Evropská společenství [45]

4.3 Integrační politiky v Evropské unii23 Amsterodamskou smlouvou v roce 1997 byla do Smlouvě o Evropských společenstvím přidána Hlava IV – „Vízová, azylová a přistěhovalecká politika a jiné politiky týkající se volného pohybu osob“. Velká Británie s Irskem si vyjednaly tzv. opt-in, tedy možnost zúčastnit se jenom vybraných opatření, kterou však musí uplatnit do 3 měsíců od předložení návrhu legislativy Radě, a to oznámením jejímu předsedovi, že se chtějí na opatření podílet. UK a IE se zapojují do většiny opatření týkajících se nelegální migrace a UK se také podílí na azylové politice, nezapojují se do opatření v oblasti legální migrace. Na počátku intenzivnější spolupráce v rámci integrační politiky bylo setkání Evropské rady v Tampere v roce 1999, kde bylo přijato paradigma spravedlivého zacházení s TCNs legálně pobývajícími na území členských států, kterým by měla být zaručena práv a povinnosti srovnatelné s těmi občanů EU a jejichž právní postavení by se s délkou pobytu mělo sbližovat s postavením občanů EU. Od té doby přijala Unie řadu nástrojů usnadňujících integraci v následujících oblastech: právo na sloučení rodin, status TCNs s dlouhodobým pobytem, podmínky vstupu a pobytu TCNs za účelem placeného zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, přijímání studentů a dobrovolníků, azylová politika (minimální standardy přijímání žadatelů o azyl aj.), boj proti diskriminaci, zaručení stejné ochrany pro TCNs jako pro pracovníky z EU v oblasti sociálního zabezpečení při stěhování v EU. (Seznam relevantních dokumentů viz

Příloha 10.) V Evropské unii se zformovaly dva oddělené normativní procesy týkající se integrace. Na jednu stranu jde o imigrační právo, kde se pojetí integrace z Tampere (spravedlivé a téměř rovné zacházení s TCNs) změnilo přijetím směrnic Rady o sloučení rodin a 23

Hlavní zdroje této kapitoly jsou internetové stránky A Common Agenda for Integration a Free Movement of Persons, Asylum and Immigration.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

statusu dlouhodobých rezidentů ze třetích zemí24. Z integrace se stala podmínka získání práv, resp. dokonce vstupu do země, a prostředek členských států ke kontrole migrace. Paralelně se vytvořil evropský rámec pro integraci, kde je integrace vnímána jako dvoustranný proces založený na vzájemných právech a povinnostech imigrantů a hostitelských společností. V říjnu 2002 REU vytvořila Národní kontaktní body pro integraci (National Contact Points on Integration – NCPI) jako nadnárodní fórum expertů z národních ministerstev odpovědných za integraci. Síti předsedá Evropská komise a hlavním úkolem je výměna informací, sledování národních integračních procesů a posílení koordinace politik i na evropské úrovni (pomocí „nejlepších metod“). Ve spolupráci s NCPI a z pověření Komise také byla vypracována „Příručka o integraci pro tvůrce politik a odborníky z praxe“ (v roce 2009 se očekává 3. vydání) a pro pomoc členským státům s formulováním integračních politik bylo dále přijato 11 základních principů (viz Příloha 9). Integrace má být pojata „holisticky“: musí s ní být spojovány např. politiky rozvoje, obchodu, vnějších vztahů, zemědělství a rybolovu na globální úrovni a politiky pracovního trhu, vzdělávání, pohlaví a bydlení na úrovni národní. [14] Úspěšné integrační politiky by měly začít co nejdříve po připuštění do země.25 Nejdůležitějšími opatřeními se staly úvodní programy pro příchozí, jazykové kurzy a podpora zapojování imigrantů do života komunit. Měly by být vytvořeny Evropské moduly pro integraci migrantů (EMMI), které by stanovily společné standardy integračních kurzů. Od TCNs se vyžaduje, aby se přizpůsobili základním sdíleným principům, normám a hodnotám a aktivně se účastnili integračního procesu. Integrace imigrantů je přímo či nepřímo podporována řadou finančních nástrojů a iniciativ EU: strukturálními fondy (především Evropským sociálním fondem) a inovativními opatřeními (EQUAL, URBAN), Evropským fondem pro uprchlíky a Evropským fondem pro integraci státních příslušníků třetích zemí (EIF)26. V letech 2007-13 bude z EIF rozděleno 825 milionů eur27, z toho 768 milionů mezi členské státy podle počtu legálně pobývajících TCNs a 57 milionů na společné akce. Jednou z komunitárních iniciativ byl do roku 2007 předchůdce EIF, program INTI28, který podporoval opatření k větší integraci TCNs v EU: dialog s občanskou společností,

Velká Británie a Irsko se jich neúčastní. Ve skutečnosti se začala prosazovat dokonce před-odjezdová informační a vzdělávací opatření. 26 Založen v červnu 2007. UK a Irsko se na něm podílejí. 27 Komise původně navrhovala 1,7 miliardy euro. 28 Integration of TCNs – program přípravných kroků pro integraci TCNs 25

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

vytváření integračních modelů, vyhledávání a hodnocení nejlepších metod na poli integrace a vytváření sítí na evropské úrovni. V oblasti integrace byla zvolena metoda otevřené koordinace, takže je důležité vyvinout srovnávací kritéria a hodnotící indexy. Principy stanovené pro integraci imigrantů a společnou imigrační politiku by měly být transformovány do společných cílů a indikátorů a zajištěna jejich implementace. Členské státy budou muset vytvořit několikaleté plány a na nich založené roční programy, obsahující alespoň 3 integrační priority, které stanovila Komise. Konkrétní akce členských států pak bude Komise každé jaro monitorovat.

4.3.1

Aktuální vývoj

16. 10. 2008 byl Evropskou radou přijat Evropský pakt o migraci a azylu, který „se snaží zpřísnit a zefektivnit evropskou migrační politiku. Má toho docílit lepší regulací migrace, zjednodušením integrace a podporou rozvoje v zemích původu.“ [62] Integrační politiky mají „klást důraz na respektování identit členských států a Evropské unie, jakož i zásadních hodnot, jako jsou lidská práva, svoboda projevu, demokracie, tolerance, rovnost žen a mužů a povinnost posílat děti migrantů do škol.“ [75] Kritici však „mají Paktu za zlé, že opomíjí roli nevládních organizací a zaměřuje se více na bezpečností otázky než na ekonomické potřeby EU a lidská práva migrantů.“ [62] Británie se k němu připojila, takže se do budoucna vzdává své výjimky. Pakt je ovšem jen politickým prohlášením, není právně závazný. [114] Z nejnovějších návrhů ostatních evropských orgánů lze zmínit např. sdělení Komise [96], které mj. zmiňuje dvoustrannou spolupráci (twinning) mezi pracovními agenturami a klíčovými orgány v členských státech a ve třetích zemích, či návrh stanoviska Výboru regionů obsahující doporučení zřídit „cenu za integraci“ TCNs, „která bude udělována přistěhovalcům či/a subjektům, jež se podílejí na procesu jejich integrace“. [100] Evropský parlament ve svém usnesení z dubna 2009 pro změnu konstatuje, že by přistěhovalcům mělo být umožněno, „aby se podíleli na občanském a politickém životě hostitelské společnosti“, aby mohli být členy politických stran a odborových organizací a měli příležitost hlasovat v místních volbách. Komise by měla zajistit „finanční podporu strukturální a kulturní integrace přistěhovalců také prostřednictvím programů EU“, mj. by se mělo zlepšit vzdělávání učitelů. [113]

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Pro lepší výměnu zkušeností a osvědčených metod integrace byly vytvořeny dva nové nástroje, které Evropská komise představila 20. 4. 2009: Evropské fórum pro integraci29 a evropská internetová stránka věnovaná integraci. Fórum, které by se mělo konat dvakrát ročně, bude sloužit jako platforma pro dialog o integraci a měly by v něm být reprezentovány všechny zainteresované subjekty a organizace občanské společnosti. Spuštěné internetové stránky www.integration.eu také přispějí k dialogu a výměně úspěšných strategií a vyzkoušených postupů, navíc však na nich lze najít informace o možnostech financování a potenciální partnery pro projekty. [85]

4.4 Benchmarking Benchmarking (srovnávání, měření výkonu) je definován jako nástroj ke zlepšování politik založený na identifikaci klíčových oblastí zlepšení, stanovení standardů a ukazatelů, hledání nejlepších postupů, které dané standardy plní, a přizpůsobení politik podle získaných ponaučení, aby tyto standardy byly splněny a překonány. [78] Přehled následujících publikací pochází z knihy S. Carrery [21].

4.4.1

Benchmarking integrace imigrantů

Evropská komise financuje snahy týkající se vytváření nástrojů hodnocení a srovnávání úspěchu integračních politik. Prvním z takových projektů byla v roce 2002 provedená studie „Benchmarking integrace imigrantů“30, která identifikovala tři typy srovnání: mezi TCNs, mezi členskými státy a v čase. Stěžejními prvky integrace jsou podle autorů respekt k základním hodnotám demokratické společnosti a práva odpovídající povinnostem. Indikátory lze rozdělit podle tří hlavních dimenzí integrace: 1. Socio-ekonomická integrace: participace na trhu práce/ zaměstnanost, úroveň příjmu, zastoupení v nekvalifikovaných zaměstnáních, průměrná míra nalézání práce v souladu se vzděláním, užívání sociálních dávek, úroveň vzdělání a kvalifikace, jazykové schopnosti, kvalita bydlení a sídelní vzorce (segregace). 2. Právně-politická integrace: počet naturalizovaných TCNs a těch, kteří získají bezpečný pobytový status; počet těch, kteří mají dvojí občanství; participace na

Pořádané ve spolupráci s HSV. Entzinger, H., Biezeveld, R.: Benchmarking Immigrant Integration, European Research Centre on Migration and Ethnic Relations, Erasmus University of Rotterdam, 2003 30

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

politickém rozhodování, v politice a občanské společnosti; sloučení rodin; právo uzavřít manželství s osobou ze třetí země. 3. Kulturní integrace: přístup k základním pravidlům a normám hostitelské společnosti, frekvence společenských kontaktů, výběr manžela/ manželky, jazykové schopnosti, kriminalita. Důležité jsou také postoje přijímajících společností: nahlášené případy diskriminace, vnímání imigrantů v přijímající společnosti, instituce dostatečně přístupné pro imigranty, posílení vědomí policie o diverzitě, výskyt a účinky opatření týkajících se diverzity, role médií. Studie za společné evropské hodnoty považuje: vládu zákona, respekt k demokracii, rovnost mužů a žen a oddělení církve od státu.

4.4.2

Evropský index občanského občanství a začlenění

V roce 2005 byl zveřejněn „Evropský index občanského občanství a začlenění“ [43], který měl za cíl prezentovat politiky Evropské unie zaměřené na občanské občanství a začlenění TCNs31 ve „výstižném a srovnatelném formátu“. Publikace srovnává legislativní rámce členských států EU15 upravující integraci a vytvořila vlastní index, který umožňuje vyhodnocení „nejlepších metod“ a srovnání nejen mezi státy, ale i v čase. Za nejdůležitější principy Evropských imigračních a integračních politik považuje rovnost a přístup. Občanské občanství by podle autorů mělo tvořit „základní kámen“ „společných standardů otevřeného občanství, které postupně rozšíří povinnosti a oprávnění občanství EU na všechny legální rezidenty“. Vedle základních nediskriminačních principů by mělo zahrnovat následující práva: právo k pobytu, ochrana proti vyhoštění, přístup k zaměstnání a samostatné výdělečné činnosti, přístup ke sloučení rodiny, přístup ke vzdělání, odbornému výcviku a uznávání kvalifikací, přístup k sociálnímu zabezpečení a sociální podpoře, právo na sdružování a členství (včetně odborů), právo na účast v politickém životě (alespoň na místní úrovni), právo hlasovat ve volbách do Evropského parlamentu, právo přestěhovat se za prací či studiem do jiného státu EU. Začlenění imigrantů zahrnuje 5 oblastí: trh práce, sloučení rodin, jistý pobytový status (trvalý pobyt), udělení občanství a antidiskriminační opatření. Index vyhodnocuje právní ustanovení a postupy, nezabývá se jejich efektivností v praxi a úspěšností 31

Jedná se o legálně pobývající pracovní migranty a jejich rodinné příslušníky. Index nepokrývá žadatele o azyl a uprchlíky a TCNs, kteří získali občanství dané země, či následné generace migrantů, které získaly občanství zemí EU při narození.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

začleňování. Členské státy získávají body podle toho, jak snadno jsou výše uvedené oblasti pro imigranty dostupné. Z bodů jsou potom vypočítány „průměry“ a „ukazatele“ a každý stát je poměřován s evropským normativním rámcem a s ostatními státy. „Příznivost“ opatření znamená, že usnadňuje začlenění imigranta v souladu s legislativou EU, s mezinárodními úmluvami a doporučeními nevládních organizací k imigraci a integraci. Index využívá 100 indikátorů, které vypovídají o „vhodnosti“ právního a politického rámce. „Nevhodné“ je podle něj např. využívání dalších „integračních podmínek“ kromě jazykového testu.

4.4.3

Index integrační politiky (MIPEX)

„Index integrační politiky“ (Migrant Integration Policy indEX) je druhým vydáním „Evropského indexu občanského občanství a začlenění“ a na jeho financování se podílela Evropská komise. Chce poskytnout „objektivní, dostupné a srovnatelné údaje pro analýzu a debatu“. V EU25, Kanadě, Švýcarsku a Norsku hodnotí 6 oblastí, které „formují cestu migranta k plnému občanství“ – k výše uvedeným kategoriím přibyla politická participace. Metoda je stejná, jen počet ukazatelů se zvýšil na 140 a jsou kvalitněji nastaveny.

4.4.4

Budování systému benchmarkingu

Stejná organizace (MPG = Migration Policy Group), která se podílela na předchozích dvou indexech, zveřejnila v lednu 2007 studii „Budování systému benchmarkingu k měření úspěchu integračních politik v Evropě“32, kterou financoval Evropský parlament. Cílem bylo navrhnout organizovaný a cílený evropský systém pro benchmarking integračních politik a předložit soubor doporučení k benchmarkingu efektivnosti budoucího integračního rámce v EU. Ústředním bodem benchmarkingu má být podle autorů občan a „integrace musí podporovat imigranty stejně jako rodilé obyvatele v tom, aby se stali aktivními občany. Musí posilovat solidaritu a rovnost mezi všemi členy společnosti.“ Studie se stejně jako indexy zabývá výhradně legálně pobývajícími TCNs nebo „nově příchozími“. Posuzování integračních politik podle autorů spočívá v posouzení „překážek“, resp. nedostatků v politikách či společenské realitě, které „brání rozmanité společnosti v zajištění dlouhodobého blahobytu všech jejích členů“. Tento blahobyt se skládá ze 32

Niessen, J., Huddleston, T.: Setting up a Systém of Benchmarking to Measure Success of Integration Policies in Europe, European Parlament, January 2007

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

4 dimenzí: 1) nediskriminace, 2) důstojnost, 3) rozvoj, 4) participace. Ty jsou pak aplikovány na „4 oblasti života“ podléhající veřejné politice: občanství, ekonomické začlenění, sociální koheze (bydlení a zdravotnictví) a vzdělání. V každé oblasti života jsou tedy identifikovány překážky blahobytu, z nichž se vytvoří „oblasti ke zlepšení“ nebo „cíle aktivně orientované politiky“. Pro analýzu a implementaci by bylo nutno vytvořit „kvantitativní nebo kvalitativní“ ukazatele související s procesy formulování politik nebo s jejich výsledky. Hodnotitelé by si mohli vybrat např. z následujících ukazatelů: 1. Kontextové ukazatele (založené na situačních okolnostech, např. počtu imigrantů v přijímající společnosti) 2. Ukazatele vládnutí (posouzení normativní situace v zemi s evropskými či mezinárodními politikami a právem) 3. Celkové / výsledkové ukazatele (vztažení výsledků a dopadů k cílům veřejné politiky v dlouhodobé perspektivě) 4. Výstupní ukazatele (ohledně specifických politických cílů v krátkém období) 5. Operační / vstupní ukazatele (ve formě statků a služeb) 6. Procesní / výkonové ukazatele (významnost, výkonnost, účinnost, udržitelnost) Tato studie používá metodologii obdobnou MIPEXu, kterou se však snaží kombinovat s přístupem Rady Evropy zaměřeným na měření integrace sledováním procesů.

4.4.5

Benchmarking integrace na místní a regionální úrovni

Jak vyplývá z kapitoly popisující normativní rámec integračních politik v EU, hraje v nich důležitou roli princip subsidiarity, a proto začíná být stále častěji používán benchmarking i na místní a regionální úrovni EU. Například v Berlíně byla v roce 2008 zveřejněna zpráva nazvaná „Podpora diverzity – posílení koheze, Integrační politika v Berlíně 2007-2011“33. Ukazatele, které nastiňuje k benchmarkingu, jsou: podíl osob s právem hlasovat v komunálních volbách, podíl

reprezentantů

přistěhovaleckého

původu

Dolní

sněmovně,

podíl

dvounárodnostních manželství a registrovaných partnerství, podíl „obětí trestných činů cizinců ve srovnání s počtem německých podezřelých“, podíl „podezřelých z vloupání neněmeckého a německého původu“ a podíl nahlášených rasistických či antisemitských násilných činů v poměru k populaci rezidentů. 33

„Encouraging Diversity – Strengthening Cohesion, Integration Policy in Berlin 2007-2011“

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Jiným projektem je „Benchmarking řízení integrace v evropských městech“34, spolufinancovaný programem Evropské komise INTI, na němž se opět podílela MPG, dále poradenská skupina „ethics tec.“ a síť hlavních evropských měst Eurocities. Projekt je založen na vzájemném hodnocení a není zaměřen čistě na integraci TCNs. Index teritoriální integrace migrantů (MITI)35 byl také spolufinancován z programu INTI. Zahrnoval partnerství institucí z 5 zúčastněných zemí (Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko a Velká Británie) a cílem bylo překonat nedostatek srovnatelných dat o „socioekonomické integrace“ TCNs v různých geografických lokalitách. Situace TCNs byla srovnávána se situací domácích obyvatel a metodologie identifikovala 3 hlavní oblasti pro analýzu integrace: index absorpční kapacity (schopnost lokality přilákat a uchovat početnou cizí populaci), index sociální stability (měření míry sociálního začlenění a adaptace v každé lokalitě), index pracovního trhu (měření míry a typu začlenění migrantů na místním pracovním trhu). Regiony byly seřazeny podle dosažených hodnot (číselných či procentních) od nejnižší po nejvyšší. Hodnoty pak byly standardizovány, tzn. převedeny na procentní stupnici (0–100 %) a ta byla rozdělena na 5 úrovní intenzity (minimální, nízká, průměrná, vysoká, maximální). Carrera na závěr své publikace „Benchmarking integrace v EU“ [21] hodnotí nedostatky výše uvedených metod a navrhuje možná řešení a zlepšení. Je např. nutné vytvořit jasné společné definice základních pojmů, cílových skupin a orientačních bodů, zvýšit objektivitu (neutralitu) hodnocení a přezkoumat „obskurní“ metody snažící se kvalitativní data převést na kvantitativní. Mělo by se podle něho zlomit spojení integrace s imigrací a bezpečností a vytvořit nové: se sociálním začleněním. Je třeba zapojit všechny relevantní hráče a integrační snahy „europeizovat“ – vyjmout ze „soft law“.

34 35

„Benchmarking Integration Governance in European Cities“ Migrants’ Integration Territorial Index

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

5 Imigranti a jejich integrace ve Velké Británii 5.1 Statistiky Velké Británie 5.1.1

Počet imigrantů a jejich původ

Zatímco velikost rodilé britské populace zůstává na přibližně 54 milionech, počet cizinců se mezi lety 2004-7 zvýšil z 5,2 na 6,3 milionu, tedy o 21 %. Podíl obyvatel narozených v zahraničí v tomto období vzrostl z 8,9 % na 10,6 % celkové populace. [89] V roce 2008 se počet osob narozených v zahraničí zvýšil na 6,6 milionu, z toho 4,2 milionu byly osoby s cizí státní příslušností. Čistá imigrace cizinců v dekádě 1997– 2006 činila 2 218 000 osob, Britové byli čistými emigranty (619 000 osob). [99] Obr. 26: Země minulého či dalšího pobytu pro migranty z a do UK, 2007 120 100 80 imigranti

emigranti 40 20

Zbytek Ameriky

Ostatní Com

Zbytek Evropy

Jižní Afrika

Střední Východ

Ostatní Afrika - Com

Ostatní

Indický subkontinent

Zbytek EU

EU15

Zdroj: ONS [108]

Jak bylo uvedeno v předcházející kapitole, Velká Británie není jen cílovou zemí mnoha imigrantů, nýbrž i jednou z největších zemí zdrojových. Z předcházejícího grafu je patrné, že cíle britských emigrantů se výrazně liší od oblastí, odkud přichází do UK většina imigrantů. Nejlákavějšími jsou pro ně ostatní staré země EU a Austrálie. Návraty těchto vystěhovalých britských občanů v roce 2007 tvořily 13 % imigrantů. Hlavní byl ovšem příliv občanů jiných členských zemí EU (34 %) a občanů z členských zemí Společenství národů (30 %). [99] Mezi lety 2004-7 vzrostla v Británii populace cizinců o 1,1 milionu, z toho populace původem ze zemí A8 o 423 000. Nejčastější zemí narození byla stále Indie, z níž pocházelo 10 % cizinců v Británii. V roce 2004 bylo Polsko 12. nejčastější země narození cizinců (95 000, 2 % britské populace), v roce 2007 se však již posunulo na 3. místo [89] a údaje za červenec 2007 až červen 2008 dokonce ukazují, že osoby polského původu jsou 2. nejpočetnější skupinou.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Tab. 5: Pět nejčastějších nebritských zemí narození v UK v tisících, v letech 2004 a 2007 Obr. 27: Osm nejpočetnějších skupin imigrantů v UK podle země narození, 7/2007 – 6/2008

1 2 3 4 5

2004 země odhad Indie 502 Irsko 452 Pákistán 281 Německo 275 Bangladéš 225

2007 země odhad Indie 613 Irsko 420 Polsko 405 Pákistán 377 Německo 266

Zdroj: ONS [89] – s. 22 Zdroj: ONS [87]

5.1.2

Geografické rozmístění imigrantů ve Velké Británii36

Většina imigrantů ve Velké Británii se usazuje v Anglii, především v Londýně a na východě a jihovýchodě země. Zcela minimální je podíl imigrantů mířících do Severního Irska.37 (Viz grafy níže.) V roce 2007 byl každý třetí obyvatel Londýna narozen mimo UK a v roce 2005 se část Westminster stala prvním místem v UK, kde populace narozená mimo UK převažuje nad domácí. Cizinci mají tendenci usazovat se ve stejných lokalitách, a proto lze v každé vystopovat převažující populaci (mapy viz Příloha 6 a

Příloha 7). [89] Obr. 28: Rozmístění imigrantů v UK, 2007 Obr. 29: Rozmístění imigrantů v Anglii, 2007 Anglie 88%

Londýn 33%

JV 16%

V 12%

SV 4% JZ 7%

Severní Irsko 2%

Wales 3%

Skotsko 7%

West Midlands 7%

East Midlands 6%

Yorkshire a Humber 8%

SZ 7%

Zdroj: ONS [108]

5.1.3

Složení imigrantů

Jak již bylo uvedeno v předchozí kapitole, ve Velké Británii převažují mezi imigranty muži nad ženami. 35 % mužů a 27 % žen, které v roce 2007 imigrovali do UK, bylo 36

Na stránkách britské Komise pro rovnost a lidská práva (Equality and Human Rights Commission) je k dispozici podrobná interaktivní mapa: http://www.instantatlas.com/samples/EHRC/default.html (2. 5. 2009) 37 Proto není zcela chybné používání výrazu „Velká Británie“ (označujícího běžně Anglii, Wales a Skotsko) místo „Spojené království“ (Velká Británie plus Severní Irsko) v této práci.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

svobodných, 18 % ženatých a vdaných, pouze 1 % bylo ovdovělých či rozvedených. Co se týče věkového složení, téměř 90 % imigrantů v roce 2007 bylo ve věku 15-44 let, což zcela odpovídá faktu, že hlavním důvodem imigrace do UK je práce (42 %). Imigranti působili před příjezdem v zemi původu především v odborných a manažerských pozicích, případně ještě studovali. To pro změnu koresponduje s výše uvedeným faktem, že velký podíl imigrantů do UK má vysokoškolské vzdělání. Zároveň však čtvrtina z nich v zemi původu vykonávala práce manuální či úřednické. [99] Obr. 30: Složení imigrantů v UK podle věku a pohlaví, 2007 (vlevo) Obr. 31: Obvyklá zaměstnání imigrantů do UK před migrací, 2007 M 25-44 29% 32% 7% Ž 15-24 19%

Ž 25-45 20%

M 15-24 19%

Odborné a manažerské

10%

Studenti Manuální a úřednické

M > 45 4% Ž > 45 3% Ž < 15 M < 15 3% 3%

27% Ostatní dospělí

24%

Děti

Obr. 32: Imigranti v UK podle délky pobytu, 2007 (vlevo) Obr. 33: Imigranti v UK podle hlavního důvodu migrace, 2007 (vpravo)38

není jisté 7% 30% 6% 1-2 roky 43%

nad 4 roky 30%

Konkrétní zaměstnání Formální studium

11%

Doprovod / sloučení Hledání zaměstnání 26%

12% 3-4 roky 20%

Jiný Bez důvodu

15%

Zdroj: ONS [108]

„Jiný“ důvod migrace zahrnuje mj. azyl a pracovní prázdniny.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Důležitou příčinou migrace bylo také studium. V letech 2005-6 přijelo do UK přes 170 tisíc studentů z Číny, Indie, Řecka, Irska, USA, Německa, Francie, Malajsie, Nigérie a Hongkongu. Přes 60 % imigrantů přijelo do UK s plánem zůstat kratší dobu než 4 roky, jde tedy spíše o získání zkušeností, studium či lepší výdělek, než o usazení se. Přes 40 % imigrantů odjíždí během pěti let, přičemž nejpravděpodobněji se domů vracejí imigranti z Evropy, Ameriky a Austrálie. [99]

5.1.4

Imigranti na trhu práce

Podíl imigrantů na britské populaci v produktivním věku se od konce 70. let minulého století téměř zdvojnásobil. Imigranti jsou na trhu práce koncentrováni na jednu stranu na nekvalifikovaných a na druhou na vysoce kvalifikovaných pracovních místech. Masová imigrace z východní Evropy toto rozdělení poněkud změnila, neboť v roce 2008 mělo pouze 12 % imigrantů ze zemí A8 vysoce kvalifikovanou práci, zatímco přes 50 % pracovalo „rutinně“. [99] Obr. 34: Podíl imigrantů na britské populaci v produktivním věku, UK, 1979-2007

Zdroj: EHRC [99] – s. 9

V závislosti na zemi původu se liší jak míra zaměstnanosti (viz následující graf), tak vykonávaná zaměstnání. Zatímco pracovníci z bohatých zemí jako Francie, Německo, Austrálie, Nový Zéland či Severní Amerika jsou silně zastoupeni ve financích a obchodu, ti z Afriky, Karibiku a jihovýchodní Asie pracují primárně na méně kvalifikovaných pozicích v dopravě, spojích a službách. Pracovníci ze zemí A8 jsou pro změnu více než jiné skupiny imigrantů soustředěni ve výrobě. Právě u nich se také nejvíce projevuje „překvalifikovanost“ způsobená jazykovými překážkami, neuznáním získaných kvalifikací apod.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Obr. 35: Míra zaměstnanosti (%) podle země narození, UK, 4. čtvrtletí 2008 (vlevo) Obr. 36: Složení nebílé populace podle etnického původu, UK, 2001 (vpravo)

čínský 5%

jiný 5%

smíšený 15% asijský a asijský britský 50%

černý a černý britský 25%

Zdroj: EHRC [99] – s. 13

5.1.5

Zdroj: ONS [31]

Etnická příslušnost

Etnická příslušnost se stala jednou z důležitých otázek při sčítání lidu a jiných průzkumech ve Velké Británii. ONS jí věnuje na svých internetových stránkách celou sekci [40]. Výsledky posledního sčítání v roce 2001 ukázaly, že: •

Etnické složení: 7,9 % populace bylo tvořeno nebílými etnickými skupinami, z čehož polovina pocházela z Asie a čtvrtina byla černá etnická skupina.

•

Náboženství: Většina osob bílé, černé a smíšené rasy39 se hlásila ke křesťanství, zatímco téměř všichni Pákistánci a Bangladéšané byli muslimy. 15 % britské populace prohlásilo, že nemá žádné náboženství (mj. 53 % čínského etnika).

•

Rozmístění: 45 % nebílého obyvatelstva žilo v Londýně.

•

Věkové složení: Nebílé skupiny byly mladší než bílé. Nejmladší byla skupina smíšeného etnika (50 % osob mladší než 16 let), nejstarší bílé irské etnikum (čtvrtina osob starší

než 65 let). Velice mladou věkovou strukturu měla

i skupina bangladéšská, nekaribská černá a pákistánská. Zpráva vydaná v lednu 2009 (analyzující období 2004-8) [76], potvrzuje, že počet mladých lidí etnického a smíšeného původu je na vzestupu. Zatímco podíl etnických minorit na celkové populaci byl ve sledovaném období 15 %, mezi mládeží do 16 let činil 20 % (u míšenců 0,5 % a 3 %). •

Manželství: 98 % jich bylo uzavíráno v rámci téže etnické skupiny, manželství napříč etniky tvořila pouze 2 % všech. Nejčastější byly přitom svazky mezi osobami bílé a smíšené rasy. Mezietnické vztahy, které bývají označovány za

Slovo „rasa“ (race) je v UK chápáno jako etnická skupina.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

měřítko otevřenosti společností a adaptability identit, analyzuje i zpráva z roku 2009 [76]. Ve smíšeném vztahu se nacházelo 48 % černých karibských mužů a 4 % žen. U mladších osob byla pravděpodobnost smíšených rasových vztahů vyšší (10 % u osob ve věku 16-29 let oproti 8 % u 30-59letých osob). •

Velikost domácností: Největší domácnosti měli Asiaté, a sice Bangladéšané a Pákistánci, u nichž byla domácnost průměrně tvořena více než 4 osobami. Nejmenší byly domácnosti bílého irského etnika (2,1 osoby), černého karibského a bílého britského etnika (2,3 osoby).

•

Zdraví: Asiaté, především Pákistánci a Bangladéšané, udávali v nejvyšší míře, že jejich zdraví „není dobré“. Celkově své zdraví považovaly za špatné převážně ženy, pouze u irského bílého etnika převažovali muži. Nejméně si na zdraví stěžovalo čínské etnikum.

•

Bydlení: Tři čtvrtiny Indů měly vlastní dům, následováni bílými Brity, Pákistánci a Číňany. Nejmenší pravděpodobnost vlastnictví domu vykazovalo černé etnikum (především původem z Afriky) a Bangladéšané – ti se naopak umístili na čele žebříčku „přeplněných“ domácností. Nejméně přeplněné byly domácnosti bílého etnika. Přeplněnost nelze vysvětlit pouze většími rodinami.

V roce 2006 byly výše uvedené charakteristiky doplněny o výsledky za rok 2004: •

Identita: Většina příslušníků většiny nebílých etnických skupin v Británii popsala svou národní identitu jako „britskou“, „anglickou“, „skotskou“ nebo „velšskou“ – nejčastěji míšenci, černé karibské a jiné, pákistánské, bangladéšské a indické etnikum. Výrazně nejméně se s ní ztotožnili Irové a jen polovina jiných bílých etnik, černých Afričanů, Číňanů a jiných asijských etnik. Vedle bílého britského etnika byla největší pravděpodobnost, že se narodili v UK, u etnika smíšeného a černého (neafrického) a dále u pákistánského, bangladéšského a indického. Výsledky odrážejí jejich mladší věkovou skupinu.

•

Vzdělání: Nejlepší výsledky ve zkouškách GCSE40 vykazovali příslušníci čínského etnika, následovaní Indy a bílým irským a britským etnikem. Nejhorší výsledky měla černá rasa a pákistánské s bangladéšským etnikem. Dívky byly ve všech případech lepší než chlapci. U osob bangladéšského a pákistánského původu byl nejvyšší podíl osob bez kvalifikace (přes 40 %, resp. 30 %)

General Certificate of Secondary Education – celostátní zkouška, kterou studenti v UK v 16 letech ukončují základní vzdělání ve všech předmětech.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

a zároveň nejmenší pravděpodobnost vysokoškolského titulu (spolu s černým karibským etnikem). Vysokoškolské vzdělání mělo 31 % Číňanů, 25 % Indů a 24 % Irů – ve srovnání se 17 % bílých Britů. Ve srovnání s 15 % Britů však byla u čínského etnika i poměrně velká skupina osob bez kvalifikace (20 %). •

Nezaměstnanost: Míra nezaměstnanosti byla výrazně vyšší u nebílých etnických skupin. Relativně nejnižší byla přitom nezaměstnanost indického etnika a čínských a jiných asijských žen. Mezi ženami vykazovaly nejvyšší nezaměstnanost Pákistánky, míšenky a černé Afričanky, u mužů to byli černoši, Bangladéšané a míšenci. U žen byla obecně nezaměstnanost nižší, vyjma pákistánského etnika, kde dosahovala téměř 20 %, a indického etnika, kde mírně převyšovala míru nezaměstnanosti mužů. Vyšší míra ekonomické neaktivity osob v produktivním věku se vyskytovala u žen, především Pákistánek a Bangladéšanek (75 % a 67 %). Většina z nich se starala o rodinu a domácnost. Nejvyšší ekonomická neaktivita mužů byla u čínského etnika, většina z nich však byli studenti.

•

Hlavní zaměstnání: Pákistánci (21 %), Číňané (16 %), Irové (15 %) a Bangladéšané (14 %) vykazovali nejvyšší podíl samostatně výdělečných osob. Nejméně podnikavá byla černá rasa a míšenci. 60 % bangladéšských a téměř polovina čínských mužů byla zaměstnána v oblasti distribuce, hotelnictví a restaurátorství, kde také pracovalo 40 % čínských a třetina bangladéšských žen. 23 % pákistánských mužů pracovalo v průmyslu dopravy a spojů. Irští muži pro změnu převažovali ve stavebním průmyslu (20 %). Více než polovina černých karibských a afrických žen pracovala ve státní správě, sektoru vzdělávání nebo zdravotnictví. Pravděpodobnost zastávání manažerské či odborné pozice byla nejvyšší u Číňanů, Indů, bílých Irů a dalších nebritských bílých etnik (nad 30 %). Nejmenší byla u černé rasy, Bangladéšanů a smíšeného etnika. Co se týče konkrétních zaměstnání, jeden ze sedmi pákistánských mužů byl taxikářem nebo řidičem (ve srovnání s 1 ze 100 bílých Britů), více než čtvrtina Bangladéšanů byla šéf/kuchaři či číšníky (oproti 1 ze 100 Britů) a zaměstnanost Indů jako praktických lékařů byla 10krát vyšší než u bílých Britů. Na pozicích zdravotních sester pro změnu převažovaly černé africké a jiné asijské ženy (1 z 10, resp. 1 ze 7 oproti 1 ze 30 Britek). Indické, pákistánské a černé africké ženy pracovaly 4krát pravděpodobněji než bílé Britky na pozici baliček či plniček. Pákistánky a Indky byly také 6krát, resp. 4krát častěji než Britky švadlenami. 60

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Zpráva ONS [31] z roku 2008 analyzuje diverzitu britské společnosti a odlišné zkušenosti různých skupin (včetně etnických) ve vztahu k ekonomickému blahobytu, zdraví, vzdělání a zaměstnanosti. V tabulce níže jsou jen vybrané charakteristiky potvrzující rostoucí podíl nebílých etnik na populaci (srovnáme-li s údaji ze sčítání z roku 2001) a jejich nadprůměrnou koncentraci v Londýně, ale také vyšší podíl dětí etnického původu v chudých domácnostech a vyšší procento nebílých osob v domácnostech bez práce (s výjimkou indického etnika). Tab. 6: Vybrané charakteristiky etnických skupin v UK, 2005/6 a 2007 Etnický původ bílý smíšený asijský nebo asijský britský - indický - pákistánský nebo bangladéšský - jiný asijský černý nebo černý britský - černý karibský - černý nekaribský čínský nebo jiný

Podíl na populaci (%), 2007 UK Londýn 90 65 1 2

Děti v chudých domácnostech*, 2005/6 % všechny (miliony) 19 11,1 26 0,1

Osoby v domácnostech bez práce **, 2007 % tisíce 11 3 364 21 53

0,9

256

0,3

0,5

143

0,5

0,2

167

1 1 2

5 7 7

12,8

20 23 23

68 98 180

Pozn.: * Děti v domácnosti s příjmem pod 60 % mediánu (před náklady na bydlení); ** Podíl osob z různých etnických skupin v produktivním věku v domácnostech bez práce – celkem 12 % (4 214 000) Zdroj údajů: ONS [31]

Při sčítání lidu v roce 2011 (oproti roku 2001) budou opět kladeny otázky týkající se země narození a náboženství, a s určitými změnami i otázky o adrese rok před sčítáním a etnické příslušnosti, navíc však jsou plánovány dotazy ohledně měsíce a roku vstupu do UK, záměru zůstat – proč a jak dlouho, občanství, druhého místa pobytu, národní identity a jazyka – jaký je hlavní a jaká je úroveň angličtiny. [89]

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

5.2 Systém přistěhovaleckých politik41 Obr. 37: Kontrola migrace v UK

(1) Osoba může být zadržena podle imigračních pravidel kdykoliv během imigračního procesu. Rozhodnutí k zadržení je odůvodněné v následujících případech: jedinci a rodiny mohou být zadrženi, zatímco je ověřována jejich identita a opodstatněnost žádosti, existuje-li riziko útěku, jako součást zrychleného procesu nebo za účelem výkonu vyhoštění. (2)V tomto schématu nejsou zahrnuty žádosti a rozhodnutí o pracovních povoleních a žádostech v rámci „Registračního programu pracovníků“. Ze schématu byly také vyloučeny odkazy na přesídlené uprchlíky a osoby, které „vyměnily“ svůj imigrační status. (3) Občané zemí s bezvízovým stykem, kteří chtějí vstoupit do UK na dobu delší než 6 měsíců, musí mít vízum, zatímco ti přijíždějící na 6 měsíců či méně, jej mít nemusí. Zdroj: Home Office [24]

Základní faktické údaje této kapitoly byly získány z internetových stránek Passports & immigration (Home Office), UK Border Agency a Official British Government website for visa services.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Na přelomu tisíciletí došlo k zásadní revizi přístupu k přistěhovalectví a nová vládní strategie byla vydána v únoru 2002 pod názvem „Zajištěné hranice, bezpečné útočiště: integrace s růzností v moderní Británii“. Její název „odráží tři základní myšlenky: 1) zesílenou a aktivní roli státu při řízení migrace, včetně důsledného prosazování

sankcí

vůči

nelegální

migraci,

respektování

humanitárních

a lidskoprávních závazků vůči uprchlíkům a dalším nuceným migrantům, 3) důraz na integraci při současném respektu ke kulturní různosti. Integrace má za cíl vytvořit soudržnou, ale přesto rozmanitou společnost.“ (Barša Baršová [11] – s. 112-3) Nový důraz byl kladen osvojení si angličtiny a občanství má být sjednocujícím prvkem, což zdůrazňuje zavedení slavnostních státoobčanských přísah. Na strategii navázal v roce 2005 pětiletý plán pro azyl a přistěhovalectví „Kontrola našich hranic: aby přistěhovalectví bylo pro Británii přínosem“, který chce posílit důvěru

obyvatelstva

v přínos

imigrace

zavedením

racionálnější,

jednodušší

a selektivnější imigrační politiky. Jednou z jeho klíčových vizí je zavedení transparentního bodového systému pro pracovní migranty. (Barša Baršová [11] – s. 114) Od roku 2002 bylo přijato několik zákonů. [9] Nejprve v roce 2002 zákon o občanství, imigraci a azylu (Nationality, Immigration and Asylum Act), zabývající se především azylanty, stejně jako zákon o azylu a imigraci (zacházení se žadateli) (Asylum and Immigration Act (Treatment of Claimants)) v roce 2004, který se však zaměřil i na problém předstíraných manželství a vyžaduje, aby cizí státní příslušníci získali před uzavřením sňatku v Británii od Ministerstva vnitra písemné povolení.42 Zákon o imigraci, azylu a občanství (Immigration, Asylum and Nationality Act) z roku 2006 adresuje problém ilegálního zaměstnávání zavedením pokut ve výši až 2000 liber za zaměstnance, přičemž těm, kteří je zaměstnají vědomě, hrozí až 2 roky vězení a neomezená pokuta. Ministryně vnitra získala pravomoc odebrat britské občanství těm, kteří mají občanství dvě, pokud to považuje za „veřejně prospěšné“43. Zákon o hranicích UK (UK Borders Act) z roku 2007 byl zaměřen především na boj s ilegálním zaměstnáváním a posílení pravomocí nové agentury. Zavádí pravomoc vyžadovat od TCNs identifikační dokumenty s biometrickými údaji a tyto a další informace o imigraci uchovávat a sdílet. Identifikační karty může vláda vyžadovat i od 42

Opatření bylo v roce 2006 prohlášeno soudem za protiprávní. Rozhodnutí bylo potvrzeno v roce 2007. Opatření mělo přispět k boji s mezinárodním terorismem, kritici však namítali, že zločinci mají být potrestáni soudy, nikoli odebráním občanství a deportací.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

dětí mladších 16 let. Cizinci, kteří jsou ve vězení na dobu delší než 2 roky, případně za určité trestné činy, mohou být okamžitě vyhoštěni. Imigrační úředníci získávají pravomoci obdobné policii. Imigranti s povolením k pobytu mohou být podrobeni dodatečným ohlašovacím či pobytovým podmínkám (např. pravidelné ohlašování se u Agentury hraniční kontroly či hlášení změny adresy).44 Imigrační právo však zahrnuje i další zákony z let 1971, 1987, 1988, 1993, 1996, 1997 a 1999. Právní systém pro imigraci je složitý a vláda se rozhodla legislativu zjednodušit a nahradit stávající zákony jedním. Prvním krokem k tomu se stal návrh zákona o hranicích, občanství a imigraci45, který předložila vláda Parlamentu v lednu 2009. Zákon má posílit hraniční kontroly a jeho hlavním opatřením v oblasti integrace imigrantů je implementace vládních návrhů „zaslouženého občanství“.

5.2.1

Orgány a instituce zaměřené na imigraci

Ministryně vnitra Jacqui Smith je zodpovědná za: snížení zločinnosti, bezpečnost, boj proti terorismu, imigrace, mimořádné civilní události, otázky výdajů. V rámci ministerstva vnitra působí státní tajemník pro policii, kriminalitu a bezpečnost, Vernon Coaker, a státní tajemník pro hranice a přistěhovalectví, Phil Woolas, který je zároveň ministrem financí zodpovědným za ochranu státních příjmů na hranicích (cel). Má na starost: posilování hranic (včetně programu e-borders), víza (včetně biometrických), azyl, výkon práva a vyhoštění, řízenou migraci (včetně bodového systému a Poradního výboru pro migraci), širší dopady migrace (včetně Fóra o dopadech migrace), občanství, výkon celních pravomocí Agentury pro hraniční kontrolu, dosažení cílů v oblasti cel a kontroly zboží na hranicích, úzkou spolupráci s kolegy z ministerstva financí při vytváření efektivní politiky. Důležitou osobou je i náměstkyně pro totožnost, Meg Hillier, která je vedle podpory státního tajemníka v otázkách imigrace a azylu zodpovědná za práci Služby pro cestovní a identifikační doklady, řízení v oblasti totožnosti a biometrických údajů. Ministerstvo vnitra zřídilo dvě výkonné agentury: 1. Agentura hraniční kontroly (UK Border Agency) byla vytvořena v dubnu 2008 a má na starost ochranu hranic a kontrolu migrace. Je rozdělena na pět 44

Zákon rozšiřuje zákon zavádějící identifikační karty (Identity Cards Act) z roku 2006. Návrh zjednodušujícího zákona by měl být předložen na konci roku 2009 a měl by mimo jiné vytvářet jednotné povolení vstupu do UK. Původně jím měl být právě tento zákon, ale nakonec jsou v něm řešeny jen nejpalčivější otázky. 45

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

procesů: hranice, mezinárodní, imigrace, zpravodajská činnost, zločinnost a vězení. V oblasti imigrace má na starost žádosti o: povolení pracovat v UK, povolení v UK zůstat, občanství a azyl. Také se podílí na vydávání víz. 2. Služba pro cestovní a identifikační doklady (Identity and Passport Service) vyvíjí Národní program identifikačních karet (national identity programme). Jménem ministerstva vnitra vykonávají svou funkci i nezávislé veřejné instituce: 1. Úřad komisaře pro imigrační služby (Office of the Immigration Services Commissioner, OISC), jehož úkolem je regulace těch, kteří poskytují imigrační poradenství a služby, a to podporou osvědčených postupů a vyšetřováním stížností. Úřad byl založen v roce 2000. 2. Poradní rada pro naturalizaci a integraci (Advisory Board on Naturalisation and Integration, ABNI) – fungovala od 19. 11. 2004 do 20. 11. 2008 a jejím úkolem bylo poskytnout vládě nezávislá doporučení pro její program občanství a integrace. 3. Poradní výbor pro migraci (Migration Advisory Committee, MAC) má vládě poskytovat nezávislá a důkazy podložená doporučení týkající se nedostatků v sektorech a zaměstnáních na trhu práce, které by mohly být naplněny migrací. Zahájil činnost na konci roku 2007. Z iniciativy vlády bylo dále v červnu 2007 vytvořeno Fórum o dopadech migrace (Migration Impacts Forum, MIF), které má napomoci sesbírání důkazů o vlivech migrace na komunity a veřejné služby v celém UK a o nejlepších způsobech jejich řešení. Od svého založení se fórum sešlo již sedmkrát (naposledy v lednu 2009) a analyzovalo dopady na školství, bydlení, zaměstnanost, kriminalitu, soudržnost komunit apod. [82] Problematika integrace imigrantů patří vedle Agentury pro hraniční kontrolu (resp. Ministerstva vnitra) také do gesce Ministerstva pro komunity a místní správu, Ministerstva pro inovace, univerzity a kvalifikaci, Ministerstva pro děti, školy a rodiny, Skotské exekutivy a Vlády Velšského shromáždění Hlavní nezávislé instituce monitorující problematiku imigrace a integrace v UK jsou: 1. Komise pro rovnost a lidská práva (Equality and Human Rights Commission, EHRC) převzala 1.10.2007 roli a funkce Komise pro rasovou rovnost (CRE),

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Komise pro práva handicapovaných (DRC) a Komise pro rovné příležitosti (EOC) a pole jejich působnosti rozšířila o oblast sexuální orientace, věku, náboženství a víry a lidských práv. EHRC je „nezávislým advokátem rovnosti a lidských práv v Británii“, usiluje o snížení nerovnosti, eliminaci diskriminace, posílení dobrých vztahů mezi lidmi a podporu a ochranu lidských práv. Analyzuje proto potenciální problémy a snaží se ovlivnit veřejnou politiku a praxi a zapojit veřejnost. Jejím předsedou je Trevor Philips. [35] 2. Institut pro výzkum veřejné politiky (Institute for Public Policy Research, IPPR) je jedním z čelních zastánců „racionální, vyrovnané a spravedlivé“ debaty o otázkách azylu, migrace, integrace, rasové rovnosti a občanství. Jeden z jeho výzkumných týmů, vedený Dannym Sriskandarajahem, je zaměřen na migraci, rovnost a občanství. Prostřednictvím publikací založených na důkladném, důkazy podloženém výzkumu, kontaktů ve vládě a pozornosti médií ovlivňuje domácí i mezinárodní politickou debatu. [53] 3. Migrační hlídka Spojeného království (Migrationwatch UK, MWUK) je nezávislý nepolitický think tank, založený v říjnu 2001, kterému předsedá bývalý velvyslanec v Saudské Arábii, Sir Andrew Green. Cílem organizace je podpora otevřené a upřímné politické debaty založené na faktech. Vystupuje proti masovému přistěhovalectví, proti „mírné a řízené“ imigraci nic nemá. Sleduje vývoj situace, provádí výzkum, poskytuje veřejnosti „úplná a přesná data uvedená v patřičném kontextu“ a předkládá politická doporučení. [71] 4. Nadace Josepha Rowntreeho (Joseph Rowntree Foundation) je nezávislá charita, která byla založena v roce 1904 a jejímž cílem je identifikace příčin sociálních problémů a způsobů jejich řešení. Některé její programy se zabývají sociálním začleněním imigrantů. [61]

5.2.2

Bodový systém

Žádost o vstup do UK může být na základě okolností posuzována podle: schopnosti přispět ekonomice, rizika pronásledování v domovské zemi, narození příbuzných v UK, občanství země Společenství národů. Potřeba víz závisí na: důvodu návštěvy, zemi státní příslušnosti, současné lokalitě žadatele. Je přitom zvažováno: finanční zaopatření, možný zaměstnavatel, domovský stát, věk, oblast zaměstnání, dosažené vzdělání, záměr pracovat v UK dočasně či trvale, případný záznam v trestním rejstříku.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Bodový systém [3] je systém řízení migrace těch, kteří chtějí v UK pracovat či studovat46, a byl vytvořen podle australského vzoru. Vztahuje se na osoby ze zemí mimo Evropskou unii a Evropský hospodářský prostor. Tvoří jej 5 kategorií: 1. Vysoce

kvalifikovaní

jedinci,

kteří

přispějí

k ekonomickému

růstu

a produktivitě. Může vést k trvalému pobytu (pro nejúspěšnější dokonce po 2 letech), migranti si mohou přivést rodinné příslušníky. Podkategorie: obecný, podnikatel, investor, práce po studiu. 2. Kvalifikovaní pracovníci s konkrétní nabídkou pozice, kteří vyplní mezery v britské pracovní síle, nebo s nabídkou v podobě seznamu nedostatkových profesí47. Může vést k usazení po 5 letech pobytu. Podkategorie: obecný, transfery v rámci společností, sportovci, duchovní. 3. Omezené počty málo kvalifikovaných pracovníků, kteří vyplní specifické dočasné nedostatky pracovních sil48 a pocházejí ze zemí, s nimiž má UK funkční návratové dohody. Jako zajištění dočasnosti jsou zvažovány povinné remitence, otevřené zpáteční jízdenky a biometrické záznamy. Vstup by byl maximálně na 12 měsíců, bez rodinných příslušníků a možnosti přesunu do jiné kategorie. 4. Studenti – povolení vstupu bude vázáno na konkrétní instituci (sponzora), které budou muset nahlásit, jakmile student nenastoupí ke studiu či jej přeruší. Studenti starší 16 let mohou přivést rodinné příslušníky a pracovat na částečný úvazek. Absolventi mohou přejít do jiné kategorie. Podkategorie: obecný, dítě. 5. Mobilita mládeže a dočasní pracovníci: povoleno v UK pracovat po omezenou dobu, především s neekonomickými cíli. Maximální délka pobytu 24 měsíců. Možno přivést rodinu, pokud je pobyt delší než 1 rok. Podkategorie: kreativní a sportovní, dobrovolnický, náboženský, výměna, mezinárodní dohody. Žadatelé získávají na základě objektivních a transparentních kritérií body za vlastnosti, které zvyšují pravděpodobnost jejich úspěchu na trhu práce, a za kontrolní faktory související s pravděpodobností, že splní podmínky svého povolení. Např. pro kategorii 1 se berou v úvahu: dosažené kvalifikace, výše předchozích výdělků, věk, předchozí 46

Netýká se tedy osob, které se chtějí v UK připojit k členům rodiny, ale ani těch, přijíždějících za obchodem a několika dalšími účely. Návštěvníci na dobu kratší než 6 měsíců také nejsou zahrnuti a nebudou se moci zapojit do programu, až budou v UK (s výjimkami). Ani účastníci programu si nebudou moci pobyt prodloužit tím, že by na konci přestoupili do kategorie návštěv. 47 Seznamy vypracovává Poradní výbor pro migraci (viz výše). 48 O zařazení této kategorie se zasazovaly především sektor zemědělství a pohostinství.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

studium či práce v UK; kontrolními podmínkami jsou finanční prostředky, dřívější splnění imigračních podmínek a znalost angličtiny. Kromě první kategorie potřebují všichni žadatelé „sponzora“, tj. instituci, která se za ně zaručí (zaměstnavatel, škola apod.). Také díky jeho spolehlivosti mohou získat více bodů. 29. 2. 2008 byla spuštěna kategorie 1: migrant (obecný) pro cizí příslušníky žijící v UK49. 30. 6. 2008 následovaly podkategorie investor, podnikatel a práce po studiu a program byl rozšířen i na žadatele ze zahraničí. 27. 11. 2008 byly spuštěny kategorie 2: kvalifikovaní pracovníci a 5: dočasní pracovníci a mobilita mladých. 31. 3. 2009 byla zahájena kategorie 4: student (obecný a dítě). Kategorie 3 byla na neurčito pozastavena.

5.2.3

Identifikační karty

30. 3. 2006 vstoupil v platnost Zákon o identifikačních kartách (Identity Cards Act) pro osoby ze zemí mimo Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko a 24. 11. 2008 byl projekt spuštěn, v rámci Národního programu identifikačních karet. Je součástí integrovaného systému bezpečnosti hranic, který má mít 5 hlavních součástí: 1. Víza s otisky prstů – kontrola ještě v zahraničí, která pokrývá tři čtvrtiny světové populace – všechny, kdo chtějí v UK studovat či pracovat. (Již zavedena.) 2. Test zřeknutí se víz u důvěryhodných zahraničních cestujících – pro vyzkoušení, zda je možno důvěřovat cizím identifikačním dokumentům. 3. Prověření cestujících – hraniční kontrola britských seznamů pro „zákaz létání“ a chycení. (Do roku 2010 by mělo být pokrytí 95 % a 100 % do roku 2014.) 4. Hranice UK – biometrické kontroly držitelů víz (momentálně testovány) i pro nevízové příchozí (do roku 2011). 5. Identifikační karty pro cizince – kontroly uvnitř UK (Již spuštěny.) [57] Během tří let by měli mít karty všichni nově příchozí a ti, kdo si prodlužují pobyt, do roku 2015 pak 90 % cizích státních příslušníků v UK. Karty postupně nahradí papírové dokumenty a umožní zaměstnavatelům ověřit si právo migranta na práci či studium v UK, zároveň si však společnosti budou muset vést záznamy o migrantech, které sponzorovaly.

Nahradila Program pro vysoce kvalifikované migranty (Highly Skilled Migrant Programme).

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Cílem zavedení identifikačních karet je poskytnout zahraničním rezidentům „snadný a bezpečný způsob“ prokázání totožnosti a ochránit je před její krádeží. Dále by měly pomoci v boji s ilegálním zaměstnáváním a imigrací a v boji se zločinem a terorismem, usnadnit přístup k veřejným službám a zajistit, že jsou tyto využívány jen těmi, kdo na ně mají nárok. Od cizích státních příslušníků není požadováno, aby měli karty stále při sobě, ale „pravděpodobně to shledají užitečným“. Karty mohou být potřeba např. při otevírání bankovního účtu či při registraci u lékaře, vyžadovány budou spolu s cestovním pasem při opakovaném vstupu do UK. Karty jsou čipové a obsahují: jméno, adresu, pohlaví, datum a místo narození, imigrační status a biometrické údaje (otisky prstů a fotografie obličeje). Tyto informace jsou uchovávány v zabezpečené databázi národního registru totožnosti. Poplatek za jejich vydání činí 30 liber a zájemci o ně pravděpodobně budou v budoucnu moci zažádat i na poštách a v lékárnách. [69] Tab. 7: Přehled cizinců, kteří musí mít identifikační kartu

od 25. 11. 2008 manželé, civilní partneři a partneři stejného pohlaví studenti

závislé osoby uvedených kategorií

od 31. 3. 2009 manželé, civilní partneři a partneři stejného pohlaví studenti postgraduální lékaři a zubaři akademičtí návštěvníci, kterým bylo uděleno povolení na více než 6 měsíců návštěva za cílem soukromého lékařského ošetření domácí zaměstnanci v soukromých domácnostech osoby s britskými předky (prarodiči, Com.) finančně nezávislí penzisté, kteří již jsou v UK výhradní zástupci společností ti, kteří žádají v UK o přenos podmínek z pasu či jiného dokumentu závislé osoby uvedených kategorií

Zdroj: UK Border Agency [6]

5.2.4

Integrace, „britství“ a zasloužené občanství

Existuje 6 forem britské národnosti: britské občanství, britské zámořské občanství, občanství britských zámořských území, britské občanství (v zámoří), britská chráněná osoba, britský poddaný. Velká Británie povoluje dvojí občanství.50

Pravidla pro britské občanství jsou velice komplikovaná, více na stránkách Ministerstva vnitra UK. Občané ze zemí Společenství národů mají specifické postavení, výhodnější než ostatní TCNs.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Britským občanem se stává osoba, která se v UK narodila rodičům, z nichž byl alespoň jeden britským občanem nebo byl v době narození v UK legálně usazen. Neplatí to tedy pro krátkodobě a ilegálně pobývající migranty. Jiný způsob nabytí britského občanství je naturalizace51 a právě v ní došlo v poslední době k zásadním změnám. Ve strategii z roku 2002 se konstatuje, že „britské občanství nebylo nikdy spojováno se členstvím v konkrétní etnické skupině. Po staletí jsme multietnickým národem. … Tato rozmanitost je zdrojem naší hrdosti.“ Dále v ní však vláda uznává, že ve sjednocování komunit UK selhalo, a proto je třeba znovu vybudovat smysl společného občanství. Je zásadní, aby se posílily pocit společné sounáležitosti a občanské a politické dimenze britského občanství. Proto má vláda v plánu nabízet jazykové a občanské kurzy těm, kteří se rozhodnou učinit z UK svůj domov. To jim pomůže zapojovat se do společnosti a demokracie a lépe pochopit jejich občanská práva a povinnosti. Získání občanství by se mělo zrychlit a mělo by být doprovázeno slavnostním přijímacím obřadem. [97] Obřad funguje od roku 2004 a slouží jako uvítání nových britských občanů do místní komunity, během něhož je skládána přísaha (resp. prohlášení) věrnosti královně na základě zákona a slavnostní slib, že nový občan bude loajální k UK, bude respektovat jeho práva a svobody a prosazovat jeho demokratické hodnoty, dodržovat zákony a plnit své občanské povinnosti a závazky. V září 2002 byla ustavena expertní skupina „Život ve Spojeném království“, která o rok později zveřejnila rozsáhlou zprávu obsahující řadu návrhů v oblasti integrace cizinců, mj. např. volnou distribuci příručky „Žít ve Spojeném království“ (Living in the United Kingdom)52, široké zapojení dobrovolného a privátního sektoru, včetně ustavení individuálních „mentorů“ pro imigranty a testování jazykových znalostí. Skupina navrhla i obsah občanských kurzů. Požadované informace jsou pojaty prakticky, nejde jen o historii, zákony a popis institucí, týkají se i fungování trhu práce, sociálních služeb či řidičských oprávnění a placení účtů. [11]

Legrain uvádí, že v roce 2007 bylo v UK uděleno 165 000 občanství, z toho 40 000 dětem, které se zaregistrovaly, 30 000 osobám v manželském svazku či civilním partnerství a pouze 88 000 bylo založeno na dlouhodobém pobytu, což je podle něj „kapka v moři“ 60 milionů obyvatel UK. (Legrain, P.: What it takes to be British) 52 Příručka se nakonec nazývá „Život ve Spojeném království: cesta k občanství“ a není zadarmo. V papírové i elektronické podobě stojí 10 liber. V roce 2007 vyšla nová, revidovaná edice. Její části jsou zdarma k nahlédnutí na GoogleBooks, její výtah lze nalézt na http://www.myenglandtravel.com/life-inthe-uk-british-nationality.pdf (3. 5. 2009)

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

V lednu 2006 Gordon Brown vyzval k přijmutí britské vlajky jako symbolu jednoty a moderního

patriotismu,

založeného

„pokrokových“

myšlenkách

svobody,

spravedlnosti a zodpovědnosti, a k zavedení národního dne „britství“, obdobného americkému dni nezávislosti či francouzskému dni Bastily [19], který by měl sloužit jako jeden ze způsobů podpory integrace, které byly doporučeny zprávou lorda Goldsmithe. Ještě o dva a půl roku později však po národním dni nebylo ani stopy. [17] V srpnu 2006 vytvořila vláda Komisi pro integraci a kohezi, jejíž závěrečná zpráva se jmenovala „Naše sdílená budoucnost“. Ministerstvo pro komunity a místní správu pak založilo ředitelství pro migraci a zveřejnilo plán „Zvládání dopadů migrace: Celovládní přístup“ (Managing the Impacts of Migrants: A Gross Government Approach). 20. 2. 2008 představil britský premiér Gordon Brown nový koncept „zaslouženého občanství“ [20]. Britské občanství se podle něho zakládá na sdílených hodnotách, které definují charakter Velké Británie. Jsou to především svoboda, občanská povinnost, spravedlnost a internacionalismus. Britští občané mají na jednu stranu práva (právo svobody slova, shromažďování a náboženství, právo protestovat a právo na informace, právo volit a být volen, právo žít v prosperující ekonomice a participovat v ní, právo na pomoc v případě, jsou-li nemocní, bez domova, nezaměstnaní nebo staří), na druhou stranu však také povinnosti (dodržovat zákony, platit daně, pracovat a získávat kvalifikaci pro práci, starat se o svou rodinu a o své místní prostředí a chovat se k ostatním s respektem). Nový systém, jak jej představil a jak má být nyní uzákoněn, vypadá následovně (viz graf níže). Zájemci o britské občanství budou muset projít třemi stádii: 1. Přechodný pobyt 2. Zkušební občanství 3. Plné britské občanství nebo trvalý pobyt Zároveň bude vytvořen fond, kam budou nově příchozí a zkušební občané přispívat a z něhož budou komunitám hrazeny příspěvky na poskytování veřejných služeb. Do fondu půjde část poplatků za víza.53

Navýšení víz o příspěvek do fondu funguje od dubna 2009. Jiný způsob, kterým se Agentura hraniční kontroly se snaží zajistit spravedlnost a minimalizovat místní dopad imigrace, je zakládání tzv. lokálních imigračních týmů, které se mají zaměřit na uplatňování imigračních zákonů a řešit místní otázky spojené s migrací. Do konce roku 2011 by měl takový tým existovat v každé komunitě v UK.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Obr. 38: Architektura nového systému: nabytí občanství, UK, 2008

Zdroj: Home Office [105] – s. 31

Dočasní rezidenti mohou po 5 letech (resp. 2 letech pro osoby závislé na britských občanech), během nichž budou platit daně, požádat o zkušební občanství. To získají, složí-li úspěšně test, který se dosud používal pro získání trvalého pobytu, tzn. důkaz nepřetržitého ekonomického přispívání, pokrok v angličtině (resp. velštině či skotské gaelštině) a znalost života v UK. Na rozdíl od současného statusu trvalého pobytu však zkušební občané nebudou mít plná práva a stejně jako dočasní rezidenti si nebudou moci přivést do UK nikoho kromě manžela či manželky a závislých dětí mladších 18 let. Budou muset dodržovat zákon (malé přestupky proces naturalizace zpomalí, větší mohou vést k vyhoštění) a pokud prokáží svou oddanost zemi dobrovolnickou prací či službou v komunitě (např. vedení sportovního týmu či hudební skupiny), jejich postup k občanství bude urychlen. Po roce až 3 letech zkušebního občanství budou zájemci opět testováni. Bude posuzován jejich ekonomický příspěvek, schopnost mluvit anglicky (např. u partnerů migrantů, kteří nebyli testováni dříve)54 a znalost UK a jeho tradic55, zda žili podle 54

Pokud zájemce o občanství nemá dostatečnou úroveň angličtiny (ESOL Skills for Life – Entry 3 = středně pokročilý), musí navštěvovat kurzy, které zároveň obsahují materiály týkající se občanství, a před žádostí prokázat dosažený pokrok. 55 Test se skládá z 24 výběrových otázek a vychází z příručky „Život v UK: Cesta k občanství“. Z testování budou osvobozeny osoby starší 65 let a osoby s dlouhodobými fyzickými či mentálními potížemi, které jim trvale brání v učení.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

zákona a přispěli k životu komunity. Uspějí-li, získají kromě povinností také práva plných občanů (přístup k veřejným službám, ochrana při cestování v zahraničí, právo volit a přivést si do Británie další závislé příbuzné). Pokud budou chtít pouze trvalý pobyt, nezískají britský pas a právo volit. Brown zároveň ohlásil, že vláda uvažuje o zpřísnění kritérií pro sňatky s osobami ze zahraničí: věková hranice by měla být posunuta na 21 let a osoba by před příchodem do UK musela složit jazykový test.

5.3 Přístup politických stran k imigraci Poslední volby do Dolní sněmovny Parlamentu se konaly v roce 2005. Ze 646 poslaneckých mandátů získala 356 míst Labouristická strana (35,3 % hlasů), 198 Konzervativci (32,3 %), 62 Liberální demokraté (22,1 %) a 30 míst ostatní strany56. Jedním z důležitých témat předvolební kampaně byla i imigrace a azyl. Konkrétně se diskutovalo o třech bodech: •

Změna způsobu vpouštění ekonomických migrantů.

•

Další změny systému posuzování žadatelů o azyl.

•

Monitorování imigrace jako celku. [52]

Tab. 8: Klíčové body programů politických stran v oblasti azylu a imigrace před volbami 2005 Labouristé - snížení počtu azylantů přísnějšími pravidly pro usazení a více deportacemi - elektronický registr pro veškerá překročení hranic - bodový systém pro trvalé imigranty založený na kvalifikaci Nezávislá strana UK (UKIP) - opustit Společnou azylovou politiku EU - přijmout bodový systém pracovních povolení založený na kvalifikaci - stanovit britská kritéria pro status uprchlíka, zavést přísnější testy rodinných vztahů

Konzervativci - roční kvóty pro uprchlíky a imigranty - finanční záruky za dočasné pracovníky - povinné zdravotní prohlídky - azylová centra v zahraničí - nová hraniční policie - vystoupení z konvence OSN o uprchlících Zelení - lidé prchající před mučením a pronásledováním by měli být uvítáni do tolerantní, multikulturní společnosti - řešit primární příčiny, např. globální ekonomickou nerovnost, politickou nestabilitu

Liberální demokraté - podpora azylové politiky EU a spravedlivý podíl na azylovém uspořádání - umožnit žadatelům o azyl pracovat, aby se nespoléhali na podporu - kvóta pro pracovní migranty ze třetích zemí založená na kvalifikaci Skotská národní strana (SNP) - imigrační politika rozhodovaná ve Skotsku, skotské zelené karty k regulaci imigrace - podpora skotských krajanů a kvalifikovaných imigrantů k usazení v rámci řešení populační krize

Zdroj: BBC News [33] 56

Zde zmiňované strany dopadly následovně: SNP (1,5 % hlasů) získala 6 křesel – ve Skotsku, Respect (0,3 %) získal 1 křeslo – v Anglii, UKIP (2,2 %), Zelení (1 %), BNP (0,7 %) a Veritas (0,1 %) nezískaly žádné křeslo v Dolní sněmovně.

Jana Slavíková

5.3.1

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Labouristická strana

Vládě Labouristů bylo před volbami 2005 vytýkáno, že špatně řešila otázku azylu a způsobila chaos a rozpad systému. Faktem však je, že počty azylantů výrazně rostly ještě předtím, než se ujala moci, šlo o resty zanechané Konzervativci, které se posléze podařilo vyřešit a od roku 2002 počty žádostí o azyl klesají. Jinou věcí je však kvalita rozhodnutí v azylových řízeních, a ta se během posledních let zhoršila, což má za následek nákladná vyřizování odvolání, z nichž pětina je úspěšná. Další obvinění vůči vládě se týkala celkové imigrace: vláda prý příliš uvolnila, resp. zcela ztratila kontrolu. Vláda zcela odmítala stanovení jakýchkoli omezení, aby však zvýšila důvěru veřejnosti, rozhodla se zavést bodový systém pro vstup ekonomických migrantů – téměř neodlišitelný od návrhu Konzervativců. [22] Ve svém předvolebním manifestu z roku 2005 [33] Labouristé píší, že imigrace je pro Británii prospěšná a chtějí, aby to tak zůstalo. Jejich filozofie je jednoduchá: „Pokud chceš tvrdě pracovat a je tu pro tebe volné místo, jsi vítán.“ Jsou pro to potřeba fungující kontroly a tvrdé zákroky proti zneužívání, aby byl imigrační systém silný a spravedlivý a odpovídající 21. století. Dále popisují program, který již byl z velké části realizován (viz výše). Rozumné by podle nich bylo zavedení identifikačních karet i pro britské občany, aby byli chráněni před krádeží identity. Co se týče azylu, požadavek Konzervativců na centra v zahraničí označují za „fantasy island“ (vysněný ostrov). Na svých stránkách [63] pak Labouristé vypočítávají klíčové změny systému imigrace, občanství a bezpečnosti hranic: •

Nový bodový systém australského stylu zahájený v únoru 2008, který zajistí, že do UK přijdou pracovat a studovat pouze migranti, kteří jsou potřební.

•

Jednotná pohraniční instituce na ochranu přístavů a letišť s pravomocemi obdobnými policii.

•

Povinné identifikační karty pro cizí státní příslušníky, kteří přijedou do UK pracovat nebo studovat – od listopadu 2008.

•

Nové elektronické kontroly hranic, které budou počítat osoby cestující do a ze země – do roku 2010.

•

V roce 2008 spuštění pravomoci automaticky deportovat cizí příslušníky porušující zákon.

•

Předložení legislativy reformující imigrační systém a vysvětlení nového programu „zaslouženého občanství“, který zajistí, že právo zůstat získají pouze 74

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

ti, kteří sdílejí britské hodnoty. Budou jasně stanoveny povinnosti a práva legálních imigrantů a podmínkou získání občanství bude mj. ovládání angličtiny, placení daní, soběstačnost a poslouchání zákona. Noví imigranti budou přispívat do fondu, který pomůže krýt náklady změn způsobených migrací.

5.3.2

Konzervativní strana

Konzervativci jsou pro omezení počtu imigrantů a napadají vládu s argumenty, že příliš velká imigrace vytváří tlak na komunity, že školy bojují s jazykovou rozmanitostí a že by mělo být sledováno zdraví migrantů. [22] Požadují celkové zdravotní testy osob, které přicházejí do UK na více než 12 měsíců, test na tuberkulózu by předcházel vstupu automaticky. Náklady by si hradili imigranti, žadatelů o azyl by se to netýkalo. Co se týče vlády, ta odmítla zavést testy HIV a žloutenky typu B a testovat zdravotnický personál před jeho náborem v zahraničí. [51] Ve svém předvolebním manifestu z roku 2005 [33] Konzervativci prohlašují, že „není rasistické zavést omezení imigrace“. Uznávají, že Británie profituje z imigrace: ze sociální diverzity, ekonomické „živosti“ a kulturní bohatosti. Nicméně aby tato pozitiva nadále převažovala, imigrace musí být efektivně řízená a vláda Labouristů účinnou kontrolu nad hranicemi ztratila a azylový systém je chaotický a podporuje ilegalitu. Konzervativci slibují, že převezmou nad imigrací a hranicemi patřičnou kontrolu: přístavy budou 24 hodin denně monitorovány a obnovena kontrola naloďování. Vytvořili by k tomuto účelu Policii pro kontrolu britských hranic, aby napravili stávající systém, kdy se 7 různých institucí zodpovídá třem různým ministrům. Pro pracovní povolení by představili bodový systém obdobný tomu v Austrálii: „Vítáme lidi, kteří chtějí tvrdě pracovat a pozitivně přispívat.“ [33] Tento systém by se vztahoval na ty, kteří se v UK chtějí usadit, a jejich počet by byl omezen. Přísným podmínkám by podléhala i dočasná pracovní povolení, která by sloužila především k vysílání pracovníků v rámci nadnárodních společností. Nebylo by možné přejít z jednoho typu víza na druhý. [51] Co se týče azylu, vystoupili by ze spolupráce v rámci EU a vypověděli ženevskou konvenci z roku 1951, aby mohli vytvořit vlastní systém: humánnější, který zlepší vztahy komunit a je lépe řízený. Přijímání uprchlíků by podřídili kvótám a žádost o azyl by vyřizovali mimo UK. Uvalili by limity na imigraci celkově, stanovoval by je každoročně Parlament. [33]

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Na své webové stránce [119] Konzervativci doplňují, že by jejich vláda „samozřejmě“ v budoucnu zavedla přechodné kontroly všech nově příchozích z EU a že jimi vytvořená instituce na ochranu hranic (Border Police Force) by na rozdíl od

té

labouristické (Border Agency) měla pravomoc zastavit, prohledat, zadržet a stíhat teroristy, překupníky a ilegální imigranty, kteří v současnosti „vyklouzávají ze sítě“. Konzervativci vystupují proti identifikačním kartám. Proti ilegální imigraci ani terorismu prý neochrání, protože se nevztahují na osoby pobývající kratší dobu než 3 měsíce. Poskytování biometrických údajů v imigračních dokumentech však podporují. [41]

5.3.3

Liberálně demokratická strana

Liberální demokraté ve svém prohlášení z roku 2005 [33] Podporují liberálně ekonomický přístup k migraci, která je v národním zájmu. Ekonomičtí migranti pomohli udělat z Británie ekonomicky a kulturně nejbohatší zemi světa a řízená imigrace doplňuje poptávku po práci a dovednostech, které jsou nedostatkové. Konzultovali by počet pracovních povolení s podniky a veřejnými službami. (Systém kvót by byl čtvrtletní, rozhodování by se účastnily i odbory. Místo systému pracovních povolení by zavedli program zelených karet založený na bodovém systému. Odmítají jakýkoli celkový limit imigrace. [51]) Co se týče azylu, přenesli by odpovědnost za vyřizování žádostí na specializovanou agenturu, která by „ten nepořádek uspořádala“. V rámci EU by usilovali o spravedlivé rozložení podílu uprchlíků, kterým by povolili pracovat. Na svých stránkách [102] se dále staví proti zavedení identifikačních karet, které jsou podle nich drahé a neliberální, a jejich zavedení pro „hosty v naší zemi“ označují za „černý den v britské historii“, které nebude mít žádný dopad na kriminalitu, terorismus či ilegální imigraci, protože cizinci již mají pasy a víza, a jejich zavedení je tedy zcela zbytečné. „Cizinci, kteří nemohou volit, jsou pro vládu ideálními pokusnými králíky pro vyzkoušení velice nepopulárního a nepoužitelného opatření,“ konstatoval jejich stínový ministr vnitra, Chris Huhne. (25. 11. 2008) Liberální demokraté také silně kritizují nový návrh zákona o hranicích, imigraci a občanství. Ve velké debatě o imigraci v pořadu Newsnight koncem roku 2007 prohlásil jejich zástupce, že jeho strana prosazuje kvalifikovanou amnestii pro ilegální imigranty, kteří v UK žijí již dlouho (např. 10 let), umí anglicky, nespáchali zločin a jsou ochotni platit daně. [47]

Jana Slavíková

5.3.4

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Ostatní strany

Zelení vyjádřili ve svém manifestu [33] přesvědčení, že by Británie měla uvítat a nabídnout plnou ochranu a azyl všem, kteří prchají před pronásledováním, mučením či ohrožením lidských práv. „Push“ faktory by snížili opatřeními zaměřenými na prodej zbraní a nespravedlivé obchodní praktiky a spoluprací se zeměmi původu. Všem žadatelům o azyl by poskytli přístup k sociálním dávkám a právo pracovat. Ratifikovali by Úmluvu OSN o ochraně práv migrujících pracovníků a jejich rodin z roku 1990 a podporovali společnou evropskou azylovou politiku. UKIP ve svém prohlášení [33] trvá na tom, že Británie nadále nemůže pojímat imigraci stávajícího tempa. V první řadě by strana vystoupila z Evropské unie a potom prosazovala princip nulové čisté imigrace, a to uvalením přísnějších limitů na legální imigranty a převzetím kontroly nad „tím zatrápeným“ problémem ilegální imigrace. Zavedli by bodový systém pro hodnocení žádostí o pracovní povolení (založený na „rozpoznané potřebě specifických dovedností“ a „jiných testech vhodnosti“ [51]) a pro občany EU by platila stejná pravidla jako pro TCNs. Právo pobytu udělené na základě rodinných vztahů by podléhalo přísnější kontrole. Obnovili by kontroly všech, kdo přijíždějí či odjíždějí z Británie. Zájemci o trvalý pobyt by museli absolvovat test „britskosti“, dokazující znalost jazyka a kultury, a zcela se asimilovat do společnosti. Británie by si stanovila vlastní pravidla definice uprchlíka a byla by důkladnější v deportaci odmítnutých žadatelů, což by ušetřilo 2 miliardy liber ročně vynakládané na podporu a posuzování žadatelů o azyl. Všichni příchozí do Británie, kteří zde chtějí zůstat, by měli projít zdravotní prohlídkou kvůli určitým přenosným nemocem. UKIP není pro zavedení kvót legálních imigrantů ani uprchlíků, výše uvedená opatření by měla jejich počty dostatečně omezit. V debatě o imigraci na Rádiu 5 koncem roku 2007 prohlásil jejich zástupce, že imigrace by měla být na 5 let zmražena, aby bylo zjištěno, kdo v UK vlastně žije, a rozhodnuto, jak situaci řešit. [47] Ačkoli je migrační politika rozhodována na úrovni UK, diskuze ve Skotsku se ubírá poněkud jiným směrem. Panují tam totiž obavy z úbytku populace a je zvažováno, že by Skotsko přijímalo imigranty, kteří nejsou ve zbytku UK vítáni. [22] SNP podporuje samostatnost Skotska, která by mu přinesla větší ekonomický růst a konkurenceschopnost. Ve svém manifestu z roku 2005 [33] se proto vyjadřuje pro samostatnou imigrační politiku vítající „nové Skoty“ a podporující návrat lidí do Skotska. Identifikační karty odmítá s tím, že „identifikační karty zločince nechytí. To

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

udělá více policistů.“ Podle nich karty nejen nenastolí právo a pořádek a nepřimějí nikoho, aby se cítil bezpečněji, ale navíc přinesou skotským daňovým poplatníkům během následujících 10 let náklady přes 500 milionů liber. „Labouristická taktika Velkého bratra je o šíření strachu a národní nejistoty.“ Z dalších stran uveďme např. stranu Veritas, která je jasně antimultikulturalistická. Zavedla by pro imigranty zdravotní a jazykové testy, museli by mít čistý trestní rejstřík a byli by přijímání podle potřeb UK. Strana Respect prosazuje ochranu práv uprchlíků na politický azyl a povolila by jim pracovat. Zastavila by deportace a vyhlásila amnestii pro nelegální imigranty. [51] Kontroverzní názory na imigraci má krajně pravicová Britská národní strana (BNP), která volá po okamžitém zastavení další migrace, deportaci zločinců a ilegálních imigrantů se zákazem vstupu po celý zbytek života. Zavedli by systém „dobrovolného přesídlení“ pro legální imigranty a jejich potomky, přičemž by byl návrat do země původu podporován i finančně. Azyl by omezili pouze na osoby ze sousedních zemí. [51] BNP je také zastáncem vystoupení UK z EU. Nedávno vzbudil pohoršení její „Manuál jazykové a pojmové disciplíny“, kde prohlašuje, že by měl být používán pojem „rasoví cizinci“, nikoli černí či asijští Britové, protože takoví neexistují a používání takových označení je „nekrvavá genocida“. [16]

5.4 Veřejné mínění a veřejné diskuze 5.4.1

Průzkumy veřejného mínění

Zatímco po celá devadesátá léta byly rasové vztahy, imigrace a imigranti zmiňovány jako jeden z nejvážnějších problémů britské společnosti pouze 1-8 % občanů, na začátku nového milénia podíl přerostl 10 %. Již v průběhu roku 2002 uvádělo tuto oblast přes 20 % dotázaných a v letech 2006-8 ji za vážný problém považovalo kolem 40 % občanů. K poklesu na cca 25 % došlo až v polovině roku 2008, kdy se do čela žebříčku dostala ekonomická situace a vzrostl problém inflace. [104] Na dotaz, zda si Britové myslí, jestli je imigrace pro jejich zemi dobrá nebo špatná, převládá kladné mínění (53 % ku 42 %), výsledky různých společenských skupin se však liší. Nakloněnější jsou imigraci spíše muži než ženy, spíše obyvatelé měst než venkované a podpora klesá při pohybu dolů společenskými třídami (52 % bílé pracující třídy se v roce 2008 domnívalo, že imigrace Británii škodí). [77] Lidé nepovažují imigranty za zločince či příživníky – naopak, myslí si, že pracují tvrdě, a jen relativně

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

málo lidí se domnívá, že imigrace měla velmi negativní efekt v jejich okolí. Obávají se spíše dopadu na zemi jako celek. Sice měla zatím imigrace vliv spíše pozitivní, ale dotázaní si myslí, že je příliš velká. Bojí se, zda takový nápor zvládnou veřejné služby, že tvoří tlak na pracovní příležitosti a může změnit charakter Británie. Dvě třetiny dotázaných se obávaly, že bude-li imigrace pokračovat dosavadním tempem, Británie ztratí svou identitu. [117] V roce 2008 čtvrtina Britů (oproti 13 % v roce 2005) konstatovala, že se v oblasti, kde žijí, necítí „jako v Británii“, a když se vyjadřovali o jiných částech země, prohlásilo to 58 % respondentů (oproti 54 % v roce 2005). Mezi lidmi různých ras a národností v Británii panuje podle 76 % dotázaných napětí (podle 24 % je velké), které by mohlo podle 64 % z nich vyústit v násilí. [94] Jiný průzkum však ukazuje, že podle dvou třetin veřejnosti jsou větším zdrojem napětí spíše odlišné náboženství a víra než rasa. 49 % britské veřejnosti (a 58 % členů menšin) přesto věří, že během deseti let bude Británie tolerantní společností a 70 % osob by nevadilo, kdyby si jejich děti vybraly partnera jiné rasy či víry. 84 % dotázaných si myslí, že by všem etnickým skupinám mělo být dovoleno praktikovat své zvyky a tradice, když se zároveň snaží zapojit do britského způsobu života. [7] Poté, co v roce 2007 britský statistický úřad zveřejnil odhad, podle něhož by v roce 2051 mělo být v UK 77 milionů obyvatel, byli občané dotázáni, zda si myslí, že je v Británii už nyní příliš mnoho lidí a že by měla vláda na imigraci uvalit přísný limit. S oběma tvrzeními souhlasila převážná většina respondentů, nejméně osoby ve věku 1830 let a zástupci nejvyšších společenských tříd. (49 % dotázaných v jiném průzkumu podpořilo názor, že by vláda měla podpořit imigranty, aby se vrátili do země původu – 43 % bylo proti. [94]) Většina dotázaných však nezaznamenala negativní dopad rostoucí populace na svůj každodenní život a domnívají se, že imigranti vydatně přispívají ekonomice, když obsazují pracovní místa, o která Britové nemají zájem. [91] To je zajímavé, protože v jiném výzkumu byla více než polovina dotázaných přesvědčena, že imigrace ohrožuje jejich pracovní místa. [47] Co se týče sociálních práv imigrantů, 75 % respondentů si myslí, že pokud noví příchozí pracují a platí daně, měli by mít nárok na stejnou pomoc od státu jako všichni ostatní, na druhou stranu však 69 % z nich podporuje tvrzení, že by v přidělování sociálního bydlení měli mít britští občané přednost před přistěhovalými rodinami. [92] Na podzim 2007 průzkum provedený na zakázku BBC zjišťoval, zda si dospělí Britové myslí, že vláda odvádí v oblasti imigrace dobrou práci. S tím souhlasilo pouze 24 %

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

dotázaných, 72 % si naopak myslelo, že je problém řešen špatně. [47] Jako velký problém je vnímána nelegální imigrace, o níž se 47 % obyvatel domnívá (2004), že ji vláda nemá pod kontrolou. Na dotaz, jaká strana by ji podle nich nejlépe řešila, odpovědělo 24 %, že Konzervativci, oproti 15 % podporujícím Labouristy. [90] O tři roky později vkládala britská veřejnost nadále mírně vyšší důvěru v řízení migrace do Konzervativců (29 %) než do Labouristů (26 %). [47] Kontrola a řízení migrace patří mezi oblasti, v nichž veřejnost vládě nedůvěřuje, že je schopná je zvládnout. Ačkoli mezi zářím 2007 a březnem 2008 klesla nedůvěra o 10 % (na 46 %) [59], v září 2008 vládě opět nedůvěřovalo 50 % respondentů. [58]

5.4.2

Veřejné diskuse o přínosech migrace

Zastánci migrace poukazují na její příspěvek do státního rozpočtu a k ekonomickému růstu a tvrdí, že imigranti obsazují pozice, o něž domácí obyvatelé nemají zájem, nebo přinášejí nové dovednosti a vytvářejí nová pracovní místa. Odpůrci migrace tvrdí, že imigranti poškozují nejnižší příjmové skupiny, protože tlačí dolů platy, že přispívají k nezaměstnanosti domácích a zatěžují sociální systém a veřejné služby a že životní úroveň díky nim neroste. V říjnu 2007 vyšly dvě studie: jedna se zabývala ekonomickými dopady imigrace, druhá dopady sociálními. Vládní ekonomická zpráva konstatovala, že přistěhovalci přispěli 6 miliard liber k britskému HDP a ekonomická migrace má tedy „jasné přínosy“. Průměrní migranti prý vydělávají více než domácí obyvatelé, jsou produktivnější a migrace neměla závažný dopad na nezaměstnanost britských občanů. Druhá zpráva dokumentovala tlak, který příliv imigrantů vytváří především na bydlení, zdravotnictví a vzdělávání, ale i růst kriminality v některých regionech. Obsahovala dále doporučení účastníků Fóra o dopadech migrace a navrhovala minimalizovat problémy např. vytvořením informačních balíčků o britské společnosti a zákonech nebo povzbuzením zaměstnavatelů k poskytování kurzů angličtiny. [70] Ekonomické přínosy migrace zpochybnila zpráva „Ekonomický dopad migrace“ výboru Sněmovny lordů, která byla zveřejněna v březnu 2008. Dochází k závěru, že by vláda měla stanovit migrační limit a ten dodržet. Imigrace tlačí na růst cen nemovitostí a má malý negativní dopad na nejméně placené pracovníky. Měřit příspěvek imigrantů ekonomice podílem na HDP je scestné, měl by být používán HDP na hlavu vyjadřující životní úroveň obyvatelstva – a tam byl vliv migrace nepodstatný. [49]

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

V reakci na zavedení bodového systému protestovali v dubnu 2008 tisíce zaměstnanců restaurací etnického původu. Stěžovali si na přísná kritéria, zahrnující vysokou kvalifikaci a schopnost mluvit výborně anglicky, které postrádají mnozí zaměstnanci potravinářského sektoru, a ten je tím ohrožen. [93] V červenci 2008 zveřejnil výbor Poslanecké sněmovny zprávu „Soudržnost komunit a migrace“, v níž jsou zachyceny „praktické starosti“ jako přeplněná ubytovací zařízení, velký nárůst školáků, kteří nemluví anglicky apod. Vláda byla obviněna, že své financování komunitám založila na „pochybených populačních údajích“, a veřejné služby jsou proto pod obrovským tlakem. Zároveň výbor kritizoval plán zvýšit poplatky za víza, které by měly být k tomuto účelu využity, protože výdělek bude pravděpodobně „velmi malý“ a protože není spravedlivé, aby do takového fondu nepřispívali občané EU. [48] Zvýšení poplatků za víza pro studenty a migranty ze třetích zemí o 50 liber podnítilo v březnu 2009 na stránkách BBC živou diskusi. Tento plán by měl během dvou let vydělat 70 milionů liber, které budou použity na podporu komunit při vyrovnávání se s dopadem přistěhovalectví, konkrétně např. na zvýšení počtu učitelů, policistů a překladatelů. Jedním ze zmiňovaných problémů je fakt, že lidé se nezaregistrují u lékaře a potom využívají pohotovosti k ošetření nezávažných zdravotních problémů. Příplatek je plánován zatím pouze na 2 roky, má pomoci hradit počáteční náklady programů, které by se měly stát „soběstačnými“, např. společných překladatelských služeb pro veřejné autority (policii, zdravotnictví), které by zároveň mohly poskytovat soukromé překlady. [112] Proti plánu se zvedly protesty, že migranti jsou již nyní čistými přispěvateli do ekonomiky a stali by se tak „dojnými krávami“, jimž budou odepřena odpovídající práva. Většina nejpodporovanějších výroků v diskusi na téma „Měli by migranti platit náklady imigrace?“ zněla: „Už teď je tu moc migrantů a málo pracovních míst.“ či „Imigrace by měla být zastavena docela.“ Zároveň však mnozí poznamenávali, že zvýšení poplatků jen podpoří pašování a že dopadne jen na legální imigranty, kteří „hrají podle pravidel“, zatímco ilegální migranti, žadatelé o azyl a záplava imigrantů z EU, kteří zatěžují veřejné služby, neutratí „ani penny“. [98]

Jana Slavíková

5.4.3

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Identifikační karty

Plán zavedení identifikačních karet vzbudil bouřlivou debatu a protesty, zvláště když vláda naznačila, že by měly být časem zavedeny i pro britské občany. Jedna z hlavních kampaní proti nim byla vedena nepolitickou nezávislou skupinou NO2ID (Ne identifikačním kartám), která bojuje proti „ohrožení svobody a soukromí“, představovanému rychlým nárůstem „státu databází“, jehož nejviditelnější součástí jsou identifikační karty. [79] Karty jsou podle kritiků zbytečné, programu jsou vytýkány vysoké náklady57 (a to i z řad Labouristů) a malá efektivnost. Byl označován za „absurdní“, zaznívaly silné pochyby, že dokáže ochránit proti ilegální migraci. [41] Objevily se ale i obavy o bezpečnost karet a tvrzení, že by plán mohl být ještě před svým spuštěním podkopán levnými podvrhy kvůli nedostatku skenerů pro otisky prstů. [46] Co se týče identifikačních karet pro domácí obyvatelstvo, padlo rozhodnutí, že jako první by měli mít možnost karty používat piloti a jiní letištní zaměstnanci v Manchesteru a Londýně. Ačkoli pro ně měly být karty dobrovolné, stěžují si, že jsou do jejich používání v podstatě nuceni, protože bez nich nedostanou povolení k řízení letadla. Proti takovému přístupu „Velký bratr ví nejlíp“ se bouří. Předběžný plán uvádí, že v roce 2010 by identifikační karty měly být nabízeny studentům, kteří si budou otevírat bankovní účty, v letech 2011-12 všem žadatelům o britský pas a v roce 2017 již by pravděpodobně měli identifikační karty všichni. [69]

5.4.4

„Britství“ a zasloužené občanství

Předseda komise, která měla za úkol vypracovat příručku „Život v UK“, Bernard Crick v březnu 2003 napsal, že podle něho je „britství“ něco, co k člověku přiroste: u dítěte během vyrůstání a u přistěhovalce během let, které stráví v kontaktu se společností. „Britství“ je pochopení a respektování překlenovacích institucí práva, parlamentní demokracie, Koruny a charakteristických hodnot svobody, spravedlnosti a tolerance – které se projevují v provádění národní i místní politiky. „Co by nás mělo nejvíce spojovat by asi nemělo být jen právní občanství, ale občanství ve smyslu příležitostí pro lidi naučit se zvyklosti, dovednosti a znalosti, které potřebují jako společensky angažovaní, aktivní občané, ne jen poslušní poddaní.“ [25] 57

Zatímco Ministerstvo vnitra odhaduje náklady na 5 miliard liber, např. Dr Edgar Whitley z London School of Economics už čtyři roky upozorňuje, že podle jeho odhadů bude program stát 10-20 miliard liber. Whitley také poukázal na fakt, že slibovaný individualizovaný přístup k veřejným službám pro držitele karet začne fungovat nejdřív v roce 2015. (Manchester „launch“ for ID cards, 6. 5. 2009)

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Trevor Phillips, předseda Komise pro rasovou rovnost, v lednu 2006 uvítal Brownův návrh zavedení britského národního dne, ale upozornil, že by tento svátek neměl být založen na Remembrance Day (Den uctění válečných obětí, 11. listopadu), jak naznačil jednu z možností Brown, neboť „hledí dozadu a připomíná konkrétní události“. [103] V červenci 2008 zveřejnila Nadace Josepha Rowntreeho studii, podle níž snaha sjednotit lidi kolem pevně stanoveného pojmu „britskosti“ nepovede k sociální kohezi. Na doporučení Gordona Browna týkající se přísahy věrnosti Královně, kterou by měly složit všichni studenti při ukončení školy, reagoval profesor Conway z think tanku Civitas, že je potřeba udělat víc pro učení dětí o tom, co Británii spojuje, spíše než rozděluje. Výuka rozdílných kultur a náboženství měla zatím ve školách zcela opačný dopad, spíše zdůrazňuje rozdíly a rozděluje. Místo toho by prý měly být zvýrazněny prvky historie, která všechny spojuje, například společný boj v druhé světové válce. [18] Názory slavných osobností na definici „britství“ lze nalézt na stránkách podporovaných Ministerstvem spravedlnosti. [118] Gordon Brown byl při oznámení nového konceptu „zaslouženého občanství“ obviněn ze zacházení s imigranty jako s „druhořadými lidmi“, neboť během „zkušebního občanství“ nebudou mít např. nárok na obecní byty či dotované vyšší vzdělání. Rozhořčení vzbudilo také zpřísnění podmínek pro „sňatková víza“ a obavy byly i z vyšších daní pro imigranty, které by mohly být považovány za diskriminační. [73] V reakci na zveřejnění návrhu zákona v lednu 2009 IPPR varoval, že zákon odradí potřebné ekonomické migranty – a poškodí šanci na znovunastartování ekonomiky. Proces „zaslouženého občanství“ by podle něj měl být jasnější a spravedlivější. [2] Zaváděné testy „britství“ kritizuje i Philippe Legrain, autor knihy „Imigranti: Vaše země je potřebuje“ (Immigrants: Your Country Needs Them, 2007), který tvrdí, že otázky předkládané imigrantům by nebyla schopna zodpovědět ani většina ministrů. [65] Poukazuje na mylnou domněnku, že Británie zažívá bezprecedentní masovou či dokonce nekontrolovanou migraci: počty imigrantů po rozšíření v roce 2004 sice stouply, více než polovina příchozích z Polska a dalších zemí východní Evropy však již UK opustila. Vládou zaváděná opatření jsou podle něj kontraproduktivním populismem a podporují xenofobii. Ostatně, pocit sdílených vazeb je nejcizejší rodilým britským bílým elitám. [66]

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

5.5 Benchmarking integrace ve Velké Británii 5.5.1

Evropský index občanského občanství a začlenění

V indexu z roku 2005 [43], srovnávajícím politiky a legislativy EU15, dosáhla nejlepších výsledků Belgie, následovaná Švédskem, Nizozemím a Portugalskem, nejhůře na tom bylo Dánsko, Řecko a Lucembursko. (V publikaci však není přímo uvedeno celkové pořadí, výsledky jsou rozděleny podle oblastí a souhrn je pouze vyobrazen v jednom grafu.) Průměrné výsledky EU byly nejhorší v oblasti občanství, ale příliš příznivé nebyly ani výsledky v začlenění na trhu práce a antidiskriminačních opatřeních. UK58 skončilo mírně nad průměrem EU, přesně v polovině pořadí, tedy osmé, a v jednotlivých oblastech bylo hodnoceno následovně: 1. Začlenění na trhu práce59 – 6. místo (s FI a IT), nad průměrem EU 2. Dlouhodobý pobyt – 8. místo (s DE a PT), pod průměrem EU 3. Sloučení rodiny – 9. místo (s IT), pod průměrem EU 4. Občanství – 2. místo (s BE, IE a LU), nad průměrem EU 5. Antidiskriminační opatření – 9. místo, pod průměrem EU Všechny výsledky byly „méně příznivé“. Ačkoli bylo UK nad průměrem EU v přístupu a způsobilosti (plnění kritérií) na trh práce, jistota a práva spojená s participací na něm byla nižší. Podprůměrná byla i práva související s dlouhodobým pobytem a ještě více způsobilost pro jeho získání. Podmínky jeho obdržení a jeho jistota vyšly poměrně lépe. Špatně si UK vedlo v jistotě sloučení rodiny, dobré výsledky mělo především v jistotě udržení nabytého občanství (přestože způsobilost pro získání byla mírně nepříznivá). Nutno souhlasit s Carrerou [21], že tyto výsledky jsou poněkud obskurní, čtenář totiž nezjistí, co vedlo k takovému hodnocení, pouze v příloze se může obecně dočíst, že např. „mírně nepříznivý“ výsledek u způsobilosti pro dlouhodobý pobyt pravděpodobně znamená, že k jeho získání musí osoba v zemi pobývat více než 5 let, resp. 8 let, není-li ekonomicky aktivní. „Méně příznivá“ jistota statusu sloučení rodiny pro změnu nejspíš značí, že pobytové povolení pro rodinné příslušníky neplatí stejně dlouhou dobu jako to pro jejich sponzora a může být odňato v případě rozpadu rodiny. „Mírně příznivý“ výsledek jistoty občanství asi naznačuje, že status může být odebrán pouze v případě, že byl získán podvodem. V tomto přehledu jsou však vždy uvedeny pouze tři z pěti možných stupňů „příznivosti“, takže si čtenář nadále musí hodně domýšlet. 58

Francie byla ve všech oblastech kromě začlenění na trhu práce hodnocena lépe, Německo na tom bylo lépe pouze v oblasti sloučení rodiny a stejný výsledek mělo v oblasti dlouhodobého pobytu. 59 Publikace poukazuje na fakt, že TCNs v UK pracují spíše na základě dočasného než trvalého kontraktu.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Obr. 39: Evropský index občanského občanství a začlenění pro Velkou Británii, 2004 (vlevo) Obr. 40: Index integrační politiky pro Velkou Británii, 2006 (vpravo)

Pozn. k levému grafu: 1-1,25 = nepříznivý výsledek, 1,25-1,75 mírně nepříznivý, 1,75-2,25 méně příznivý, 2,25-2,75 mírně příznivý, 2,75-3 příznivý Zdroj: MPG [43]

5.5.2

Zdroj: MPG [78]

Index integrační politiky (MIPEX)

Index zveřejněný roku 2007 [78] politiky jednotlivých států srovnává nejen s ideální „nejlepší praxí“, ale i mezi sebou. Na čele jsou stejně jako v předešlé publikaci Švédsko, Portugalsko, Belgie a Nizozemí, zatímco na konci se umístilo Lotyšsko, Kypr, Rakousko, Řecko a Slovensko. Velká Británie skončila devátá60, nad průměrem EU15 i EU25, dosahujíc 63 % z nejlepšího možného výsledku (SE mělo 88 %, LV 30 %). Oproti předchozímu srovnávání dopadlo tentokrát UK nejlépe v antidiskriminačních opatřeních a nejhůře v nově zavedené kategorii politická participace. 1. Přístup na trh práce Způsobilost pro přístup na trh práce je 50 % - TCNs mohou být ve většině sektorů zaměstnáni stejně dobře jako občané EU, ale v samostatné výdělečné činnosti takové možnosti nemají. Co se týče jistoty zaměstnání (75 %), většina TCNs si může pracovní povolení obnovit. Opatření na podporu integrace TCNs na trhu práce jsou však nepříznivá (33 %) – sice jim stát pomůže s uznáním kvalifikací, ale nedovoluje jim stejný přístup k odbornému školení a studijním grantům, jako mají domácí obyvatelé. Práva spojená se zaměstnáním jsou 100% (možnost připojit se k odborům, měnit zaměstnavatele, pracovní místo či profesi po méně než 1 roce legálního zaměstnání).

Pro srovnání: Francie s 55 % byla 11. a Německo s 53 % bylo 14, oba dva státy byly lepší pouze v politické participaci a celkově byly pod průměrem EU15, ale nad průměrem EU25.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

2. Sloučení rodiny Způsobilost a podmínky pro sloučení rodiny jsou v polovině cesty k nejlepší metodě, protože manželky, nezletilé děti, závislí příbuzní a dospělé děti musí splnit dodatečné podmínky a sponzor musí prostřednictvím dlouhého a nákladného procesu doložit příjem a ubytování. Status je pak jistý do té míry (75 %), že rodinní příslušníci mohou v zemi zůstat stejně dlouho jako sponzor. Mají také stejná práva (70 %) jako on, co se týče vzdělání a zaměstnání, ale ne pokud jde o sociální podporu a bydlení. 3. Dlouhodobý pobyt Požadovaná doba pobytu v zemi pro získání dlouhodobého pobytu plní nejlepší metodu na 50 % (různí se pro různé kategorie imigrantů). Podmínky získání statusu jsou příznivé na 80 %. Dlouhodobí rezidenti potom mají svůj status jistý na 64 % - na základě určitých důvodů jsou chráněni před vyhoštěním, ale může k tomu dojít bez ohledu na délku jejich pobytu v UK nebo jejich zletilosti. Dlouhodobí rezidenti mají právo (75 %) přijmout většinu pracovních míst jako občané EU, jsou oprávněni k sociálnímu zabezpečení, sociální podpoře, zdravotní péči a podpoře v bydlení. Zároveň mohou mít trvalý pobyt i v jiném členském státu EU. 4. Politická participace Volební práva jsou na 50 % nejlepší praxe: občané Společenství národů mají právo volit a být voleni v místních, regionálních i národních volbách. Politické svobody jsou stejně jako v mnohých jiných zemích na 100 % - migranti mohou být členy politických stran a zakládat sdružení, která mohou být veřejně financována a podporována, ale jen za určitých podmínek. Stát migranty aktivně informuje o jejich právech v řadě relevantních jazyků (60 % pro implementační opatření), avšak migranti a jejich sdružení nejsou strukturálně konzultována vládou na žádné úrovni (0 %). 5. Přístup k občanství Hodnocení této kategorie se zhoršilo, protože byla v UK zavedena možnost odebrat britské občanství osobám s dvojím občanstvím, pokud to povede k „veřejnému dobru“ (zákon z r. 2006). Imigranti první generace jsou způsobilí (58 %) pro získání občanství po 5 letech; manželé a civilní partneři britských občanů po 3 letech. Děti a vnuci migrantů narození v UK se mohou stát britskými občany při narození nebo se později zaregistrovat (záleží na statusu migrantů). Pro získání občanství musí migranti plnit podmínky (57 %) sestávající z testů základní znalosti angličtiny, politického systému 86

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

a občanských práv. Neberou se v úvahu osobní schopnosti žadatelů a žádost může být odmítnuta kvůli trestnímu záznamu. Občanství je možno ztratit z různých důvodů (60% jistota statusu). Existuje však dvojí občanství (100 %). 6. Antidiskriminační opatření V antidiskriminační legislativě se Británie umístila na 5. místě z 28 srovnávaných zemí. Nejlepší metodu používá v oblasti antidiskriminačních definic a pojmů a v oblastech aplikace. Zákon totiž pokrývá 3 příčiny diskriminace ovlivňující migranty: rasu / etnickou příslušnost, náboženství / víru a národnost (s omezenými výjimkami). V mnoha směrech došlo k posunu u průkazního břemena a ochrany před šikanou a žalující obdrží finanční pomoc (a mohou získat právní poradenství např. od EHRC). Musí však projít zdlouhavými civilními a správními procedurami, kde mají nevládní organizace malou roli (67 % pro vymáhání práva) a specializované agentury pro rovnost nemohou vystupovat v procesu jménem oběti. Státní politiky pro rovnost (71 %) zahrnují praktické kroky v uvedených třech oblastech, šíření informací a vedení dialogu. Ačkoli se v případě tohoto indexu čtenář dozvídá více o konkrétních opatřeních, která ovlivnila výsledné hodnocení v různých oblastech, vysvětlení jsou stále poměrně stručná a ne zcela jasná. Příčinou je zajisté potřeba určitého zjednodušení, která je pro srovnání tak velice odlišných systémů nezbytná. Bohužel ani na internetových stránkách MIPEXu, www.integrationindex.eu, však zájemce nedohledá více podrobností či zdrojová data.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

6 Závěr Pro úspěšné začlenění do společnosti je klíčová integrace na trhu práce. Je třeba zajistit rovnost příležitostí a nediskriminaci přistěhovalců, doprovázené pokud možno i politickými a sociálními právy. Sami imigranti však musí vynaložit úsilí k pochopení základních hodnot hostitelské společnosti, fungování jejích institucí a především k osvojení si jazyka. V tomto směru je v nejlepším zájmu státu, aby přistěhovalcům jazykovou a občanskou výuku zajistil, případně k tomu motivoval zaměstnavatele. Imigranti by se ostatně o cílové zemi měli dozvědět co nejvíce ještě před odjezdem do ní a být schopni se tam domluvit. Když se pak rozhodnou v ní zůstat, je nezbytné, aby se aktivně zapojili do života společnosti, která je na oplátku musí přijmout i s jejich kulturními odlišnostmi. Lepší vzájemné pochopení umožní větší informovanost a mezikulturní dialog. Zhruba k takovýmto závěrům, které jsou zcela v souladu se změnami ve Velké Británii, došla během více než desetiletého vývoje integrační politiky Evropská unie. Ani v segregaci ústící britský multikulturalismus, ani francouzská cesta asimilace se totiž neukázali schůdnými a jako optimální se jeví jejich kombinace, která zahrnuje individuální přístup k integraci každého z příchozích i toleranci skupinových odlišností. Ačkoli nelze ve všech zemích aplikovat tentýž systém, lze doporučit vyzkoušené postupy a stanovit minimální standardy. K vyhodnocování úspěšnosti mohou sloužit indexy a indikátory, jejich tvorba však není snadnou záležitostí. Chybí srovnatelné statistiky, liší se národní definice migrantů a diskutabilní je i stanovení kritérií. Indexy Migration Policy Group se například zaměřily na srovnávání integračních legislativ a měření jejich souladu s evropskými směrnicemi a doporučeními, ale nevypovídají nic o úspěšnosti začleňování imigrantů do společnosti. Ta by mohla být hodnocena z pohledu imigrantů, například podle jejich spokojenosti, nebo podle statistických výskytů zločinů, které imigranti páchají či jsou jejich oběťmi, apod. Zajímavé by jistě bylo i srovnání časové a finanční náročnosti administrativních procedur, kterými musí imigranti projít, případně přístupu, s jakým se tam setkávají. Co se týče zmiňovaných indexů, ačkoli byla Velká Británie nad průměrem EU, neumístila se v hodnocení právě nejlépe: v roce 2004 byla osmá z patnácti a v roce 2006 devátá z dvaceti pěti. O čem to vypovídá? Že její integrační politika není nejliberálnější. Sice například umožňuje dvojí občanství, má rozvinutou antidiskriminační legislativu a imigranti se mohou stát členy politických stran a odborů, ale na druhou stranu si 88

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

stanovuje dodatečné podmínky pro sloučení rodin, získání pobytových práv či občanství, a to index nepovažuje za vhodné, přestože právě tímto směrem se vyvíjí evropský koncept integračních politik. Integraci imigrantů lze srovnávat i na základě statistických charakteristik jejich populací v hostitelských zemích. Velká Británie je schopna pojmout jedno z největších množství imigrantů v Evropě. Zatímco hlavním důvodem migrace do EU je slučování rodin, do Velké Británie přijíždějí přistěhovalci v první řadě za prací, což je pravděpodobně díky flexibilnímu pracovnímu trhu, který je schopen jejich potenciál ocenit a vytěžit z něj. To dokazuje i ukazatel intenzity práce, podle nějž je v Británii největší podíl plně zaměstnaných domácností. Velká Británie láká obrovské procento nejkvalifikovanějších migrantů a také výsledky jejího vzdělávacího systému jsou jedny z nejlepších. Protože práce a vzdělávání jsou klíčem k integraci imigrantů do společnosti, je Británie v tomto směru úspěšná. Za vrchol integrace bývá označována naturalizace. Fakt, že Británie patří nejen v absolutních, ale i v relativních číslech k zemím s největším počtem udělených občanství, svědčí tedy buď o velké liberálnosti systému, nebo právě o úspěšnosti začleňování přistěhovalců. O opaku naopak hovoří přetrvávající sídelní separace obyvatel různého původu. Je nutné imigranty rozlišovat podle etnické příslušnosti a náboženství. Vezměme asijské etnikum, které tvoří polovinu nebílých minorit v Británii. Je statisticky prokázáno, že pákistánské a bangladéšské etnikum má nejhorší výsledky ve školách a následně nejnižší kvalifikaci, nejvyšší míru nezaměstnanosti a riziko ohrožení chudobou, zatímco Indové jsou jedna z nejvzdělanějších minorit a míry jejich nezaměstnanosti a ohrožení chudobou jsou jedny z nejnižších. I mezi Bangladéšany a Pákistánci však existují rozdíly. Přestože mají obě etnika tendenci k velkým domácnostem, Pákistánci obvykle obývají vlastní dům, zatímco Bangladéšané žijí v přeplněných podnájmech. Liší se i uplatnění na trhu práce: Bangladéšané obvykle provozují restaurace a Pákistánci se soustřeďují v taxislužbách a jiné dopravě. Indové naproti tomu často zastávají manažerské a odborné pozice a mnoho jich lze nalézt mezi lékaři. Jak tyto rozdíly vysvětlit? Zatímco region původu je stejný pro všechny, Pákistánci a Bangladéšané mají stejnou víru a právě islám pravděpodobně brání v dobré integraci více. Je s ním spojena ekonomická neaktivita žen, které se starají o domácnost a rodinu, a přicházejí tak o možnost častých kontaktů s ostatními obyvateli. V EU přesto vnímají Britové islám nejotevřeněji: jako obohacení kultury a způsob života, který je se západním slučitelný.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Postoj britské veřejnosti k imigraci je rozporuplný. Na jednu straně je vnímána spíše jako problém a znepokojuje, na druhou stranu však společnost uznává, že ji kulturní diverzita obohacuje. O kulturní toleranci a úspěšném začleňování zcela jistě vypovídá fakt, že téměř třem čtvrtinám Britů by nevadilo, kdyby si jejich dítě našlo partnera jiného etnika či vyznání, a počet mezietnických vztahů a míšených dětí skutečně roste. Čeho se Britové nejvíce obávají, je ztráta identity. Tvrdí, že s přílivem dalších a dalších imigrantů jako by se z některých částí země vytrácela jejich britskost. Právě identita se ukázala být jedním z klíčových bodů integrace. Imigranti musí cítit, že jsou součástí hostitelské společnosti, musí se s ní ztotožnit. V rámci Evropské unie je obtížnější definovat společné základní hodnoty než v rámci jedné země. „Britství“ se například zakládá

pochopení

respektování

britských

společenských

institucí

charakteristických hodnot svobody, spravedlnosti, občanské zodpovědnosti a tolerance. Nejde tedy jen o to „cítit se“ jako Brit, jak to o sobě prohlásila většina téměř všech nebílých etnik v Británii. Je nutné umět anglicky, znát historii a instituce Británie a vědět, jak v ní prakticky fungovat. Potom se imigrant může stát britským občanem. K posílení společenské soudržnosti je však třeba i co nejvyšší míry zrovnoprávnění a nezdá se, že by se britská vláda momentálně ubírala tímto směrem. Od imigrantů je vyžadováno, aby trvale přispívali britské ekonomice, aby platili daně a nadto příspěvky na pokrytí nákladů na svou integraci, aby si (opět ne bezplatně) pořídili identifikační karty s biometrickými údaji, aby navštěvovali kurzy angličtiny a občanské výchovy a aby se angažovali v životě komunity. Až osm let musí imigranti plnit veškeré tyto povinnosti, aniž by byly vyváženy právy, což budí pocit nespravedlnosti. Poté budou důkladně prověřeni a pokud uspějí, mohou přísahat věrnost Královně a hrdě se prohlásit za Brity. Paradoxem je, že znalostí veškerých reálií a společných hodnot budou tito noví občané britštější než rodilí Britové. Ve srovnání se zbytkem Evropy jsou Britové v otázkách imigrace realističtější. Vědí, že imigranti jejich společnost kulturně obohacují, ale jsou si vědomi i problémů. Jak již bylo zmíněno, cesty evropských států v otázkách integrace imigrantů se začínají scházet a také Velká Británie se, byť váhavě, přidává k opatřením Evropské unie. Účastní se společné azylové politiky, Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí a přistoupila i k Evropskému paktu o migraci a azylu. Přestože v oblasti integrace cizinců nelze očekávat brzkou komunitarizaci, kroky k větší spolupráci a koordinaci jsou patrné a Velká Británie nejen drží krok, ale jde napřed, ověřuje a inspiruje.

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

7 Seznam použitých zdrojů [1]

[2] [3]

[4] [5] [6]

[7]

[8]

[9]

[10] [11] [12] [13] [14]

[15]

[16] [17] [18] [19] [20]

[21]

[22]

A Common Agenda for Integration [online], Integration of third country nationals – Immigration in the EU, Justice and Home Affairs, European Commission, Update May 2007 [cit. 2009-04-28], URL: <http://ec.europa.eu/justice_home/doc_centre/immigration/integration/doc_immigration_integration _en.htm> A new way to earn UK citizenship [online], BBC News, 15. 1. 2009 [cit. 2009-01-28], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/7254926.stm> A Points-Based System: Making Migration Work for Britain [online], Home Office, March 2006 [cit. 2009-03-14], ISBN 0 10 167412 0, URL: <http://www.homeoffice.gov.uk/documents/command-points-based-migration?view=Binary> A Profile of Imigrant Poupulations in the 21st Century [online], OECD, 2008 [cit. 2009-4-10], ISBN 978-92-64-04090-8, URL: <www.sourceoecd.org/socialissues/9789264040908> Adamová, K,, Křížkovský, L.: Jak se vyvíjel pojem „menšina“ [online], Britské listy, 24. 6. 2002 [cit. 2009-04-13], URL: <http://www.blisty.cz/art/10842.html> Applicant category table for ID cards [online], UK Border Agency, Home Office, last updated 27. 2. 2009 [cit. 2009-05-03], URL: <http://www.ukba.homeoffice.gov.uk/sitecontent/documents/managingourborders/compulsoryidcar ds/IDcards/applicantstable?view=Binary> As Obama is inaugurated, how have public attitudes to race and religion changed in Britain? [online], Ipsos MORI, interviews conducted 12-14 January 2009 [cit. 2009-05-04], URL: <http://www.ipsos-mori.com/content/as-obama-is-inaugurated-how-have-public-attitudes-.ashx> Awareness of key-policies in the area of Freedom, Security and Justice [online], Flash Eurobarometer 252, The Gallup Organization, January 2009 [cit. 2009-04-27], URL: < http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_252_en.pdf> A-Z of legislation (A guide to the laws that affect your civil liberties) [online], Guardian, 19 January 2009 [cit. 2009-05-03], URL: <http://www.guardian.co.uk/commentisfree/series/a-z-oflegislation> Barša, P., Baršová, A.: Mezi asimilací a multikulturalismem, Mezinárodní politika, 2006, č. 5, s. 79, ISSN 0543-7962 Barša, P., Baršová, A.: Přistěhovalectví a liberální stát (Imigrační a integrační politiky v USA, západní Evropě a Česku), 1. vyd., Brno, 2005, ISBN 80-210-3875-6 Barša, P.: Politická teorie multikulturalismu, 1. vyd., Brno, 1999, ISBN 80-85959-47-X Baršová, A.: Role Evropské unie v řízení ekonomické migrace (Současný stav a výhledy), Mezinárodní vztahy, 2007, č. 3, s. 31-53, ISSN 0323-1844 Beutin R. a kol.: Migration and public perception [online], Bureau of European Policy Advisers, European Commission, 4. 10. 2006 [2008-03-17], URL: <http://ec.europa.eu/justice_home/doc_centre/immigration/studies/docs/BEPA_migration_2006_en. pdf> Bez cizinců se neobejdeme (Rozhovor s Dušanem Drbohlavem) [online], in Legální migrace – otevřená šance, vloženo do Respektu 4.2.2008 [cit. 2008-05-13], URL: <http://imigrace.mpsv.cz/download/media/cz4313_respekt.pdf> BNP leader defends policy on race [online], BBC News, 23. 4. 2009 [cit. 2009-04-23], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/8011878.stm> British Day idea “is still alive“ [online], BBC News, 27. 10. 2008 [cit. 2009-05-05], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/7692933.stm> Britishness “will not unite us” [online], BBC News, 21. 7. 2008 [cit. 2009-05-05], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/7513659.stm> Brown speech promotes Britishness [online], BBC News, 14. 1. 2006 [cit. 2009-05-05], URL: http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/4611682.stm> Brown, G.: Speech on Managed Migration and Earned Citizenship [online], speech delivered at the Camden Centre, London, on Wednesday 20th February 2008 [cit. 2008-03-17], URL: <http://www.number10.gov.uk/Page14624> Carrera, S.: Benchmarking Integration in the EU [online], Bertelsmann Foundation, Gütersloh, 2008 [cit. 2009-04-18], URL: <http://www.bertelsmannstiftung.de/bst/de/media/xcms_bst_dms_25692_25693_2.pdf> Casciani, D.: Election issues: Immigration [online], BBC News, Last Updated 5. 4. 2005, [cit. 200904-27], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/vote_2005/issues/4352373.stm>

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

[23] Citizenship test plans published [online], BBC News, 15. 1. 2009 [cit. 2009-01-16], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/7829265.stm> [24] Control of Immigration: Statistics, United Kingdom 2007 [online], Home Office Statistical Bulletin, August 2008 [cit. 2009-04-24], ISSN 1358-510X, ISBN 978-1-84726-814-3, URL: <http://www.homeoffice.gov.uk/rds/pdfs08/hosb1008.pdf> [25] Crick, B.: How to be British [online], Spectator, 8 March 2003 [cit. 2009-05-05], URL: <http://www.spectator.co.uk/the-magazine/cartoons/10914/part_4/how-to-be-british.thtml> [26] Čaněk, M.: Legální příležitosti k zaměstnávání cizinců neodpovídají poptávce na trhu práce (Rozhovor s Dušanem Drbohlavem – 2. část) [online], Migrace online, 22. 6. 2005, [cit. 2007-1125], URL: <http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/DDrbohlav_Rozhovor_o_legaln i_a_nelegalni_migraci.pdf> [27] Drbohlav, D., Čižinský, P., Pokorná, M.: Veřejná debata – Migrace a ilegální přistěhovalectví do Evropské unie [vlastní poznámky], 14. 5. 2008, CERGE-EI, Praha [28] Drbohlav, D., Janská, E., Nelepová, P.: Ukrajinská komunita v České republice (Výsledky dotazníkového šetření), říjen 1999 [cit. 2007-11-25], URL: <http://www.cizinci.cz/files/clanky/130/ukrajinska_komunita.pdf> [29] Drbohlav, D.: Evropa a proces mezinárodní migrace (se zvláštním důrazem na země Evropské unie a Evropského společenství volného obchodu) [online], Europeum, 17. 1. 2001 [cit. 2008-03-12], URL: <http://www.europeum.org/disp_article.php?aid=320> [30] Drbohlav, D.: Integrace imigrantů bez obcí? – Dům stavěný na písku! [online], in Prevence prostorové segregace, Praha 2005, s. 55-59, [cit. 2007-11-25], URL: <http://everest.natur.cuni.cz/akce/segregace/publikace/Drbohlav.pdf> [31] Dunnell, K.: Diversity and different experiences in the UK (National Statistician’s Annual Article on Society) [online], National Statistics Office, published 2 April 2008 [cit. 2009-04-24], URL: <http://www.statistics.gov.uk/articles/nojournal/NSA_article.pdf> [32] Eichler, J.: Hrozba globálního terorismu a její vyhodnocování, Mezinárodní vztahy, 2006, č.3, s. 1945, ISSN 0323-1844 [33] Election 2005 – Issues [online], BBC News, Last Updated 2. 5. 2005, 12:28 GMT [cit. 2009-04-27], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/shared/vote2005/issues/html/grid.stm?s1=CON_UK&s2=LAB_UK&s3=L D_UK&x=9&y=11> [34] Employment in Europe 2008 [online], European Commission, European Communities, 2008 [cit. 2009-05-02], ISBN 978-92-79-09809-3, ISSN 1016-5444, URL: <http://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=119&langId=en> [35] Equality and Human Rights Commission [online] [cit. 2009-05-03], URL: <http://www.equalityhumanrights.com/> [36] Eurobarometer 69 (Public opinion in the European Union), First results [online], European Commission, June 2008 [cit. 2009-04-27], URL: <http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb69/eb_69_first_en.pdf> [37] Eurobarometer 70 (Public opinion in the European Union), First results [online], European Commission, December 2008 [cit. 2009-04-27], URL: <http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/eb/eb70/eb70_first_en.pdf> [38] Europe in Figures (Eurostat yearbook 2008) [online], European Communities, 2008 [cit. 2009-0413], ISBN 978-92-79-06607-8, ISSN 1681-4789, URL: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-CD-07-001/EN/KS-CD-07-001EN.PDF> [39] Fárek, J.: Mezinárodní ekonomická migrace: přínosy a rozpory, Mezinárodní politika, 2008, č. 6, s. 8-10, ISSN 0543-7962 [40] Focus on Ethnicity & Identity [online], Office for National Statistics, Updated 15 December 2006 [cit. 2009-04-25], URL: <http://www.statistics.gov.uk/focuson/ethnicity/> [41] Foreign national ID card unveiled [online], BBC News, 25. 9. 2008 [cit. 2008-09-25], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/7634111.stm> [42] Free Movement of Persons, Asylum and Immigration [online], Summaries of legislation, European Union [cit. 2009-04-28], URL: <http://europa.eu/scadplus/leg/en/s17000.htm> [43] Geddes, A., Niessen, J. a kol.: European Civic Citizenship and Inclusion Index [online], British Council, Foreign Policy Centre and Migration Policy Group, 2005 [cit. 2008-03-10], URL: <http://www.migpolgroup.com/multiattachments/2143/DocumentName/brussels-european-civiccitizenship-and-inclusion-index.pdf>

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

[44] Herm, A.: Recent migration trends: citizens of EU-27 Member States become ever more mobile while EU remains attractive to non-EU citizens [online], Statistics in Focus 98/2008, European Communities, 2008 [cit. 2009-04-22], ISSN 1977-0316, URL: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-08-098/EN/KS-SF-08-098-EN.PDF> [45] How Europeans see themselves (Looking through the mirror with public opinion surveys) [online], European Communities, 2000 [cit. 2009-04-27], ISBN 92-894-0077-3, URL: <http://ec.europa.eu/publications/booklets/eu_documentation/05/txt_en.pdf> [46] ID card 'flash and dash' warning [online], BBC News, 6. 3. 2009 [cit. 2009-03-06], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/7925779.stm> [47] Immigration - The Big Debate [online], BBC News, 27. 11. 2007 [cit. 2008-04-01], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/7084889.stm> [48] Immigration “harming communities“ [online], BBC News, 16. 7. 2008 [cit. 2008-11-28], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/7508096.stm> [49] Immigration “small benefit” to UK [online], BBC News, 1. 4. 2008 [cit. 2008-04-01], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/7322825.stm> [50] Immigration in the EU27 in 2006: 40% of immigrants who settled in the EU27 were citizens of EU27 Member States [online], Eurostat News Release 162/2008, 18. 11. 2008 [cit. 2008-11-23], URL: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/pls/portal/docs/PAGE/PGP_PRD_CAT_PREREL/PGE_CAT_PR EREL_YEAR_2008/PGE_CAT_PREREL_YEAR_2008_MONTH_11/3-18112008-EN-AP.PDF> [51] Immigration: A Comparison of Party Policies [online], Research paper 11.5 Policy, Migration Watch UK, 2 May 2005 [cit. 2008-03-17], <http://www.migrationwatchuk.com/archive/policy/compare_party_policies.asp> [52] Immigration: Party Policies [online], BBC News, Last Updated 15. 2. 2005, 11:43 GMT [cit. 200904-7], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/4243067.stm > [53] Institute for Public Policy Research [online] [ cit. 2009-05-03], URL: <http://www.ippr.org.uk/> [54] Intercultural dialogue in Europe [online], Flash Eurobarometer 217, The Gallup Organization, December 2007 [cit. 2009-04-27], URL: <http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl_217_sum_en.pdf> [55] International Migration Outlook: SOPEMI 2008 Edition [online], OECD, 2008 [cit. 2009-04-13], ISBN 978-92-64- 045651, URL: <http://www.oecd.org/dataoecd/30/18/41275445.pdf> [56] International Organization for Migration [online], [cit. 2009-04-11], URL: <http://www.iom.int> [57] Introducing Compulsory Identity Cards for Foreign Nationals [online], Border & Immigration Agency, 6 March 2008 [cit. 2009-05-02], ISBN 9 8-1-84 26-598-2, URL: <http://www.ukba.homeoffice.gov.uk/sitecontent/documents/managingourborders/compulsoryidcar ds/IDcards/foreignnationalsforidcards.pdf?view=Binary> [58] Ipsos MORI Delivery Index [online], Ipsos MORI, fieldwork 12-14 September 2008 [cit. 2009-0504], URL: <http://extranet.ipsos-mori.com/newsletter/egov2/pdf/Sept08_2.pdf> [59] Ipsos MORI Delivery Index: Public sceptical about government’s ability do deliver in tough times [online], Ipsos MORI, fieldwork 7-9 March 2008 [cit. 2009-05-04], URL: <http://www.ipsosmori.com/researchspecialisms/publicaffairs/socialresearchinstitute/centralgovernment/understandin g/public.ashx> [60] Janská, E.: Přednášky k předmětu „Geografie migrace a integrace cizinců“ – přednášky 8, 9 [online], [cit. 2009-04-17], URL: <http://www.natur.cuni.cz/~ejanska/sylabus.htm> [61] Joseph Rowntree Foundation [online] [cit. 2009-05-03], URL: <http://www.jrf.org.uk/> [62] Kavanová, K.: Evropský pakt o migraci a azylu – společná imigrační pravidla pro členské země EU [online], migraceonline.cz, 10. 10. 2008 [cit. 2009-03-22], URL: <http://www.migraceonline.cz/eknihovna/?x=2123505> [63] Labour’s Policies on Asylum and Immigration [online], Labour Party [cit. 2009-04-06], URL: <http://www.labour.org.uk/asylum_and_immigration> [64] Lanzieri, G.: Population in Europe 2007: first results [online], Statistics in focus 81/2008, European Communities, 2008 [cit. 2009-04-22], ISSN 1977-0316, URL: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-08-081/EN/KS-SF-08-081-EN.PDF> [65] Legrain, P.: Earned citizenship? Yet another misguided initiative [online], blog, 20 February 2008 [cit. 2009-05-05], URL: <http://www.philippelegrain.com/legrain/2008/02/earned-citizens.html> [66] Legrain, P.: What it takes to be British [online], Bulletin, Point Council for the Welfare of Immigrants, Summer/Autumn 2008 [cit. 2009-05-05], URL: <http://www.philippelegrain.com/legrain/files/Legrain_JCWI.pdf>

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

[67] Linhartová, K.: Úmluva o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin [online], web Multikulturního centra Praha, 21. 1. 2009 [cit. 2009-04-11], URL: <http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=2143534> [68] Living conditions in Europe (Data 2003-06) [online], European Communities, 2008 [cit. 2009-0423 ], ISBN 978-92-79-10111-3, ISSN 1725-5988, URL: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-DZ-08-001/EN/KS-DZ-08-001EN.PDF> [69] Manchester launch for ID cards [online], BBC News, 6. 5. 2009 [cit. 2009-05-06], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/8035002.stm> [70] Migration “causes pressure in UK“ [online], BBC News, 17 October 2007 [cit. 2008-03-18 ], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/7048205.stm> [71] Migrationwatch UK [online] [cit. 2009-05-03], URL: <http://www.migrationwatchuk.com/> [72] Mogahed, D., Nyiri, Z.: Reinventing Integration – Muslims in the West, Harvard International Review, Summer 2007, Vol. 29, Iss. 2, s. 14-18, ISSN 07391854 [73] Morris, N.: Brown’s plans for ‘earned citizenship’ come under fire [online], Independent, 21 February 2008 [cit. 2009-05-03], URL: <http://www.independent.co.uk/news/uk/homenews/browns-plans-for-earned-citizenship-come-under-fire-784920.html> [74] Münz, R., a kol.: What are the migrants’ contributions to employment and growth? A European approach [online], Hamburgisches WeltWirtschafts Institut, January 2007 [cit. 2007-10-29], URL: <http://www.oecd.org/dataoecd/43/15/38295272.pdf> [75] Návrh Evropského paktu o přistěhovalectví a azylu [online], Předsednictví, Rada Evropské unie, 13440/08 ASIM 72, 24. 9. 2008 [cit. 2009-04-29], URL: <http://register.consilium.europa.eu/pdf/cs/08/st13/st13440.cs08.pdf> [76] New report paints picture of a more diverse Britain with increased trend for mixed race relationships [online], Equality and Human Rights Commission, 19 January 2009 [cit. 2009-05-04], URL: <http://www.equalityhumanrights.com/en/newsandcomment/Pages/Reportpaintspictureofamoredive rseBritain.aspx> [77] Newsnight poll of the British white working class (Press Release) [online], BBC Two, 6. 3. 2008 [cit. 2008-04-01], URL: <http://www.bbc.co.uk/print/pressoffice/pressreleases/stories/2008/03_march/06/white.shtml> [78] Niessen, J., a kol.: Migrant Integration Policy Index [online], British Council and Migration Policy Group, September 2007 [cit. 2007-11-27], URL: <http://www.integrationindex.eu/multiversions/2712/FileName/MIPEX-2006-2007-final.pdf> [79] NO2ID [online] [cit. 2009-05-03], URL: <http://www.no2id.net/> [80] OECD Factbook 2009: Economic, Environmental and Social Statistics [online], OECD, 2009 [cit. 2009-04-24], ISBN 92-64-05604-1, URL: <http://oberon.sourceoecd.org/vl=802310/cl=23/nw=1/rpsv/factbook2009/index.htm> [81] Official British Government website for visa services [online] [cit. 2009-05-02], URL: <http://www.ukvisas.gov.uk/en/> [82] Papers and agendas [online], Migration Impacts Forum, UK Border Agency, Home Office, last updated 14 April 2009 [cit. 2009-05-03], URL: <http://www.ukba.homeoffice.gov.uk/sitecontent/documents/managingourborders/mif/papersandag endas/> [83] Passports & immigration [online], Home Office [cit. 2009-05-02], URL: <http://www.homeoffice.gov.uk/passports-and-immigration/> [84] Platform for International Cooperation on Undocumented Migrants [online], [cit. 2009-04-11], URL: <http://www.picum.org/> [85] Platforma pro dialog: „Evropské fórum pro integraci“ a interaktivní „evropská internetová stránka věnovaná integraci“: dva nové nástroje fungující integrace. [online], tisková zpráva IP/09/593, 20. 4. 2009 [cit. 2009-04-29], URL: <http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/09/593&format=HTML&aged=0&lan guage=CS&guiLanguage=en> [86] Population and social conditions – data [online], Eurostat [extrakce 2009-04-24], URL: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=0,1136184,0_45572595&_dad=portal&_sche ma=PORTAL> [87] Population by country of birth and nationality from the Annual Population Survey [online], July 2007 – June 2008, Office for National Statistics, Online edition [cit. 2009-04-23], URL: <http://www.statistics.gov.uk/StatBase/Product.asp?vlnk=15147>

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

[88] Population statistics [online], European Communities, 2006 [cit. 2007-11-25], ISSN 1725-8670, ISBN 92-79-0-642-3, URL: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-EH-06001/EN/KS-EH-06-001-EN.PDF> [89] Population Trends [online], No 135, Spring 2009 [cit. 2009-04-13], Office for National Statistics, ISBN 978-0-230-57716-9, ISSN 0307–4463, URL: <http://www.statistics.gov.uk/downloads/theme_population/Population_trends_135.pdf> [90] Populus: Asylum Seekers and Illegal Immigration [online], published by The News of the World, fieldwork: 25-26 August 2004 [cit. 2009-03-21], URL: <http://www.populus.co.uk/the-news-of-theworld-asylum-seekers-and-illegal-immigration-260804.html> [91] Populus: Growing Britain [online], published by The Daily Politics, fieldwork: 24–25 October 2007 [2009-03-21], URL: <http://www.populus.co.uk/the-daily-politics-growing-britain-251007.html> [92] Populus: Margaret Hodge [online], published by The Daily Politics, fieldwork: 23-24 May 2007 [cit. 2009-03-21], URL: <http://www.populus.co.uk/the-daily-politics-margaret-hodge240507.html> [93] Restaurants in migrants protest [online], BBC News, 20 April 2008 [cit. 2009-05-05], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/7356990.stm> [94] Rivers of Blood Survey [online], Ipsos MORI, fieldwork 11-13 April 2008 [cit. 2009-03-28], URL: <http://www.ipsos-mori.com/content/rivers-of-blood-survey.ashx> [95] Sartori, G.: Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci (Esej o multietnické společnosti), 1. vyd., Praha, 2005, ISBN 80-7363-022-2 [96] Sdělení komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Posílení globálního přístupu k migraci: větší koordinace a soudržnost s využitím synergií /* KOM/2008/0611 konečném znení */ [online], Komise Evropských společenství, 8. 10. 2008 [cit. 2009-04-29], URL: <http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:52008DC0611:CS:HTML> [97] Secure Borders, Safe Haven: Integration with Diversity in Modern Britain [online], Home Office, February 2002 [cit. 2009-03-21], ISBN 0-01-153872-3, URL: <http://www.privacyinternational.org/issues/terrorism/library/uksecureborderssafehavens.pdf> [98] Should migrants pay more for the cost of immigration? [online], Newsforums, BBC, 19. 3. 2009 – 20. 3. 2009 [cit. 2009-03-21], URL: <http://newsforums.bbc.co.uk/nol/thread.jspa?sortBy=1&forumID=6224&start=0&tstart=0&edition =2&ttl=20090321142536#paginator> [99] Somerville, W., Sumption, M.: Immigration and the labour market (Tudory, evidence and policy) [online], Migration Policy Institute, Equality and Human Rights Commission, March 2009 [cit. 2009-03-21], ISBN 978 1 84206 099 5, URL: <http://www.equalityhumanrights.com/en/newsandcomment/Documents/Immigration%20report%2 0presentation.pdf> [100] Stanovisko z vlastní iniciativy Výboru regionů: Integrační politiky – klíčová úloha místních a regionálních samospráv [online], CdR212/2008, Výbor regionů, 12. února 2009 [cit. 2009-04-29], URL: <http://coropinions.cor.europa.eu/CORopinionDocument.aspx?identifier=cdr\constiv\dossiers\const-iv-019\cdr212-2008_fin_ac.doc&language=CS> [101] Stojanov, R., Novosák, J.: Migrace místo pomoci? Remitence a cirkulace mozků jako nástroje rozvoje, Mezinárodní vztahy, 2008, č. 1, s. 38-77, ISSN 0323-1844 [102] Tags: ID cards, Immigration [online], Liberal Democrats [cit. 2009-04-06], URL: <http://www.libdems.org.uk/home/tag/idcards>, <http://www.libdems.org.uk/home/tag/immigration> [103] Temko, N.: Race watchdog backs the battle for “Britishness” [online], Guardian, 15 January 2006 [cit. 2009-05-05], URL: <http://www.guardian.co.uk/politics/2006/jan/15/race.britishidentity> [104] The most important issues facing Britain today [online], Ipsos MORI [cit. 2009-05-04], URL: <http://www.ipsos-mori.com/content/the-most-important-issues-facing-britain-today.ashx> [105] The Path to Citizenship: Next Steps in Reforming the Immigration System [online], Home Office, February 2008 [cit. 2009-05-08], ISBN 978-1-84726-593-7, URL: <http://www.ukba.homeoffice.gov.uk/sitecontent/documents/aboutus/consultations/closedconsultati ons/pathtocitizenship/pathtocitizenship?view=Binary> [106] The Social Situation in the European Union 2007 [online], European Communities, 2008 [cit. 200904-13], ISBN 978-92-79-08932-9, ISSN 1681-1658, URL: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KE-AG-08-001/EN/KE-AG-08-001EN.PDF>

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

[107] Third Annual Report on Migration and Integration, Communication from the Commission to the Council, the European Parlament, the European Economic and Social Committee and the Committee of the Regions, 11. 9. 2007, COM(2007) 512 final [online], [cit. 2007-11-25], URL: <http://ec.europa.eu/justice_home/fsj/immigration/docs/com_2007_512_en.pdf> [108] Total International Migration (TIM) tables: 1991 – latest: 2 series (TIM calendar year) [online], Online edition, Office for National Statistics [cit. 2009-04-22], URL: <http://www.statistics.gov.uk/STATBASE/Product.asp?vlnk=15053> [109] Transatlantic Trends: Immigration 2008 (Key Findings) [online], German Marshall Fund of the United States [cit. 2008-11-23], URL: <http://www.transatlantictrends.org/trends/doc/TTI_2008_Final.pdf> [110] Uherek, Z.: Migrace: historie a současnost, Mezinárodní politika, 2003, č. 10, s. 4-5, ISSN 05437962 [111] UK Border Agency [online] [cit. 2009-05-02], URL: <http://ukba.homeoffice.gov.uk/> [112] UK brings in £50 visa 'surcharge' [online], BBC News, 19. 3. 2009 [cit. 2009-03-19], URL: <http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/politics/7951721.stm> [113] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 22. dubna 2009 o společné přistěhovalecké politice pro Evropu: zásady, opatření a nástroje (2008/2331(INI)) [online]; Přijatý text, Evropský parlament, poslední aktualizace 24. 4. 2009 [cit. 2009-04-29], URL: <http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P6-TA-20090257&language=CS&ring=A6-2009-0251> [114] Vasconcelos, M.: The UK Government has signed up to the European Pact on Immigration and Asylum which entails less power for the UK to decide on asylum and immigration matters [online], The European Journal, 22. 10. 2008 [cit. 2009-05-04], URL: <http://europeanjournal.typepad.com/my_weblog/2008/10/the-uk-government-has-signed-up-tothe-european-pact-on-immigration-and-asylum-which-entails-less-power-to-the-uk-to-decideo.html> [115] Vasileva, K., Sartori, F.: Acquisition of citizenship in the European Union [online], Statistics in focus 108/2008, European Communities, 2008 [cit. 2009-04-24], ISSN 1977-0316, URL: <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-08-108/EN/KS-SF-08-108-EN.PDF> [116] Vávra, J.: Migrace (nejen za prací) [online], vytvořeno 10. 2. 2003 [cit. 2007-11-5], URL: <http://tyto.tul.cz/~jaroslav.vavra/GEOGR/MIGRACE.pdf> [117] Wells, A.: Newsnight immigration poll [online], UK Polling Report, 8. 11. 2007 [cit 2008-04-01], URL: <http://ukpollingreport.co.uk/blog/archives/1067> [118] What does it mean to be British? [online], Join the debate; People, Power and Politics; Ministry of Justice [cit. 2009-05-05], URL: <http://governance.justice.gov.uk/join-the-debate/british/> [119] Where we stand: Immigration [online], Conservatives [cit. 2009-04-06], URL: <http://www.conservatives.com/Policy/Where_we_stand/Immigration.aspx> [120] Wielholtz, A.: Výuka jazyků jako nástroj integrace etnických menšin ve Velké Británii a Německu aneb O přežívání historických paradigmat [online], Migraceonline.cz, 15. 1. 2007 [cit. 2009-05-03], URL: <http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/?x=1960069>

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

8 Seznam grafů a schémat OBR. 1: PŘIROZENÝ PŘÍRŮSTEK A ČISTÁ MIGRACE (VČETNĚ KOREKCÍ), MILIONY, EU27 ........................... 27 OBR. 2: PROJEKCE POPULAČNÍCH ZMĚN, ČISTÉ MIGRACE A PŘIROZENÉHO PŘÍRŮSTKU, MILIONY, EU27.... 27 OBR. 3: HRUBÁ MÍRA PŘIROZENÉHO PŘÍRŮSTKU OBYVATELSTVA (PP) A ČISTÉ MIGRACE (ČM) NA 1000 OBYVATEL V ZEMÍCH EU, 2007................................................................................................ 27 OBR. 4: POČET IMIGRANTŮ NA 1000 OBYVATEL (CELKOVĚ, CIZINCI), EU27, 2006.................................... 28 OBR. 5: PODÍL IMIGRANTŮ V EVROPSKÝCH ZEMÍCH OECD PODLE REGIONU PŮVODU (KOLEM R. 2000).... 29 OBR. 6: IMIGRANTI PODLE VĚKOVÝCH SKUPIN, 2004................................................................................. 30 OBR. 7: IMIGRACE TRVALÉHO RÁZU PODLE DŮVODU MIGRACE, 2006, STANDARDIZOVANÉ ÚDAJE............ 31 OBR. 8: PROCENTO IMIGRANTŮ A DOMÁCÍCH OBYVATEL STARŠÍCH 15-TI LET S VYSOKOŠKOLSKÝM VZDĚLÁNÍM V ZEMÍCH OECD (KOLEM R. 2000)................................................................................ 32 OBR. 9: PODÍL MÍRY NEZAMĚSTNANOSTI OBYVATEL NAROZENÝCH V CIZINĚ A V DANÉ ZEMI, 2006.......... 33 OBR. 10: MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI MUŽŮ STARŠÍCH 15 LET PODLE ZEMĚ POBYTU A MÍSTA NAROZENÍ V EVROPSKÝCH ZEMÍCH OECD, KOL. 2000....................................................................................... 34 OBR. 11: MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI ŽEN STARŠÍCH 15 LET PODLE ZEMĚ POBYTU A MÍSTA NAROZENÍ V EVROPSKÝCH ZEMÍCH OECD, KOL. 2000....................................................................................... 34 OBR. 12: MÍRA ZAMĚSTNANOSTI IMIGRANTŮ Z PĚTI HLAVNÍCH ZEMÍ PŮVODU PODLE VZDĚLÁNÍ VE VELKÉ BRITÁNII, NĚMECKU A FRANCII (KOLEM R. 2000)............................................................................. 35 OBR. 13: SEKTORY ZAMĚSTNÁNÍ OSOB V EU PODLE MÍSTA NAROZENÍ A DÉLKY POBYTU (V/MIMO EU, VÍCE/MÉNĚ NEŽ 7 LET; % PODÍL OSOB DANÉHO PŮVODU, KTERÉ PRACUJÍ V DANÉM SEKTORU), 2007 36 OBR. 14: PODÍL DĚTÍ S PŘÍJMEM NIŽŠÍM NEŽ HRANICE PENĚŽNÍ CHUDOBY, RODIČE NAROZENÍ MIMO EU A RODIČE NAROZENÍ V ZEMI POBYTU, EU25, 2004............................................................................... 37 OBR. 15: DĚTI RODIČŮ NAROZENÝCH MIMO EU (LEVÉ SLOUPKY) A V ZEMI POBYTU (PRAVÉ SLOUPKY) PODLE INTENZITY PRÁCE (WI) DOMÁCNOSTÍ, VE KTERÝCH ŽIJÍ, EU25, 2004.................................... 37 OBR. 16: POČET UDĚLENÝCH OBČANSTVÍ V TISÍCÍCH, FRANCIE, NĚMECKO, VELKÁ BRITÁNIE, 2002–6 (VLEVO) ............................................................................................................................................ 39 OBR. 17: UDĚLENÁ OBČANSTVÍ PODLE REGIONU PŘEDCHOZÍ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOSTI, EU, 2006................. 39 OBR. 18: JE PODLE VÁS IMIGRACE SPÍŠE PROBLÉM NEBO PŘÍLEŽITOST? (VLEVO)....................................... 42 OBR. 19: PODÍL RESPONDENTŮ, PODLE NICHŽ IMIGRANTI BEROU RODILÝM OBYVATELŮM PRÁCI (VPRAVO) .......................................................................................................................................................... 42 OBR. 20: PODÍL RESPONDENTŮ UPŘEDNOSTŇUJÍCÍCH LEGALIZACI ILEGÁLNÍCH MIGRANTŮ PŘED DEPORTACÍ (VLEVO) ............................................................................................................................................ 43 OBR. 21: NÁZORY NA MUSLIMSKOU KULTURU A ZPŮSOB ŽIVOTA: MUSLIMOVÉ MOHOU KULTUŘE ZEMĚ HODNĚ NABÍDNOUT, ZÁPADNÍ A MUSLIMSKÝ ZPŮSOB ŽIVOTA JSOU SLUČITELNÉ (VPRAVO).............. 43 OBR. 22: JSTE ZNEPOKOJENI OHLEDNĚ IMIGRAČNÍ POLITIKY? (ANO, NE, NEVÍM / BEZ ODPOVĚDI), EU27, 2008.................................................................................................................................................. 44 OBR. 23: PODÍL OSOB (%), KTERÉ ZMÍNILY INTERAKCI S OSOBOU JINÉHO NÁBOŽENSTVÍ, ETNIKA ČI NÁRODNOSTI BĚHEM 7 DNŮ PŘED PRŮZKUMEM, EU27, 2007............................................................ 45 OBR. 24: DOPAD DIVERZITY NA KULTURNÍ ŽIVOT ZEMĚ (VELKÉ OBOHACENÍ, SPÍŠE OBOHACENÍ, OBOHACENÍ SPÍŠE NE, ŽÁDNÉ OBOHACENÍ, NEVÍM / ŽÁDNÁ ODPOVĚĎ), EU27, 2007......................... 45 OBR. 25: HODNOTY EVROPANŮ: CO JE KRAJNĚ / VELMI DŮLEŽITÉ (% ODPOVĚDÍ), EU15, 1997 ................ 46 OBR. 26: ZEMĚ MINULÉHO ČI DALŠÍHO POBYTU PRO MIGRANTY Z A DO UK, 2007 .................................... 54 OBR. 27: OSM NEJPOČETNĚJŠÍCH SKUPIN IMIGRANTŮ V UK PODLE ZEMĚ NAROZENÍ, 7/2007 – 6/2008 ..... 55 OBR. 28: ROZMÍSTĚNÍ IMIGRANTŮ V UK, 2007.......................................................................................... 55 OBR. 29: ROZMÍSTĚNÍ IMIGRANTŮ V ANGLII, 2007.................................................................................... 55 OBR. 30: SLOŽENÍ IMIGRANTŮ V UK PODLE VĚKU A POHLAVÍ, 2007 (VLEVO)........................................... 56 OBR. 31: OBVYKLÁ ZAMĚSTNÁNÍ IMIGRANTŮ DO UK PŘED MIGRACÍ, 2007 .............................................. 56 OBR. 32: IMIGRANTI V UK PODLE DÉLKY POBYTU, 2007 (VLEVO)............................................................. 56 OBR. 33: IMIGRANTI V UK PODLE HLAVNÍHO DŮVODU MIGRACE, 2007 (VPRAVO) .................................... 56 OBR. 34: PODÍL IMIGRANTŮ NA BRITSKÉ POPULACI V PRODUKTIVNÍM VĚKU, UK, 1979-2007 .................. 57 OBR. 35: MÍRA ZAMĚSTNANOSTI (%) PODLE ZEMĚ NAROZENÍ, UK, 4. ČTVRTLETÍ 2008 (VLEVO).............. 58 OBR. 36: SLOŽENÍ NEBÍLÉ POPULACE PODLE ETNICKÉHO PŮVODU, UK, 2001 (VPRAVO) ........................... 58 OBR. 37: KONTROLA MIGRACE V UK ........................................................................................................ 62 OBR. 38: ARCHITEKTURA NOVÉHO SYSTÉMU: NABYTÍ OBČANSTVÍ, UK, 2008 .......................................... 72 OBR. 39: EVROPSKÝ INDEX OBČANSKÉHO OBČANSTVÍ A ZAČLENĚNÍ PRO VELKOU BRITÁNII, 2004 (VLEVO) .......................................................................................................................................................... 85 OBR. 40: INDEX INTEGRAČNÍ POLITIKY PRO VELKOU BRITÁNII, 2006 (VPRAVO) ....................................... 85

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

9 Seznam tabulek TAB. 1: POJMOVĚ-TERMINOLOGICKÁ ODLIŠENÍ MIGRAČNÍCH POLITIK ........................................................ 17 TAB. 2: DRUHY ASIMILACE ......................................................................................................................... 18 TAB. 3: ROVINY INTEGRACE A JEJICH FORMY PODLE BIRCHE ..................................................................... 19 TAB. 4: BIRCHOVA KLASIFIKACE NÁROKŮ MENŠIN ..................................................................................... 20 TAB. 5: PĚT NEJČASTĚJŠÍCH NEBRITSKÝCH ZEMÍ NAROZENÍ V UK V TISÍCÍCH, V LETECH 2004 A 2007...... 55 TAB. 6: VYBRANÉ CHARAKTERISTIKY ETNICKÝCH SKUPIN V UK, 2005/6 A 2007 ...................................... 61 TAB. 7: PŘEHLED CIZINCŮ, KTEŘÍ MUSÍ MÍT IDENTIFIKAČNÍ KARTU ............................................................ 69 TAB. 8: KLÍČOVÉ BODY PROGRAMŮ POLITICKÝCH STRAN V OBLASTI AZYLU A IMIGRACE PŘED VOLBAMI 2005.................................................................................................................................................. 73

10 Seznam příloh PŘÍLOHA 1: PŘISTĚHOVALÍ CIZINCI V EU27, 2006...................................................................................... 99 PŘÍLOHA 2: NEJVĚTŠÍ SKUPINY IMIGRANTŮ JAKO % CELKOVÉHO POČTU PŘISTĚHOVALÝCH CIZINCŮ, EU27, 2006................................................................................................................................................ 100 PŘÍLOHA 3: POČET OSOB ŽÁDAJÍCÍCH O AZYL, 2006 ................................................................................. 100 PŘÍLOHA 4: PŘEDCHOZÍ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST OSOB NABÝVAJÍCÍCH OBČANSTVÍ V ČLENSKÝCH STÁTECH EU27, 2006..................................................................................................................................... 101 PŘÍLOHA 5: HLAVNÍ PŘEDCHOZÍ STÁTNÍ PŘÍSLUŠNOST OSOB, KTERÉ ZÍSKALY OBČANSTVÍ ČLENSKÝCH STÁTŮ EU27, 2006.......................................................................................................................... 102 PŘÍLOHA 6: NEJČASTĚJŠÍ ZEMĚ NAROZENÍ IMIGRANTŮ ZE ZAHRANIČÍ V LONDÝNSKÝCH ČTVRTÍCH, 2007 103 PŘÍLOHA 7: NEJČASTĚJŠÍ ZEMĚ NAROZENÍ IMIGRANTŮ ZE ZAHRANIČÍ V REGIONECH UK, 2004 A 2007 ... 104 PŘÍLOHA 8: CO JSOU PODLE VÁS DVA NEJDŮLEŽITĚJŠÍ PROBLÉMY, KTERÝM VAŠE ZEMĚ MOMENTÁLNĚ ČELÍ? (% EU), POSLEDNÍ ČTYŘI EUROBAROMETRY, 2007-8 ........................................................... 105 PŘÍLOHA 9: 11 SPOLEČNÝCH ZÁKLADNÍCH PRINCIPŮ PRO POLITIKY INTEGRACE IMIGRANTŮ (CBPS) ....... 105 PŘÍLOHA 10: SEZNAM DOKUMENTŮ EU TÝKAJÍCÍCH SE PROBLEMATIKY INTEGRACE, 1997-2009 ............ 106

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

11 Přílohy Příloha 1: Přistěhovalí cizinci v EU27, 2006

Zdroj: Eurostat [50]

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Příloha 2: Největší skupiny imigrantů jako % celkového počtu přistěhovalých cizinců, EU27, 2006

Zdroj: Eurostat [50]

Příloha 3: Počet osob žádajících o azyl, 2006

Pozn.: EU27: 192 765 žádostí, eurozóna: 119 565 žádostí Z důvodu různých metod sběru informací nemusí být údaje z různých zemí zcela srovnatelné. Zdroj: Eurostat [38] – s. 72

100

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

Příloha 4: Předchozí státní příslušnost osob nabývajících občanství v členských státech EU27, 2006

Pozn.: Země předchozí státní příslušnosti jsou řazeny podle jejich podílu na všech nově udělených občanstvích v EU. * Členský stát EU27, který udělil občanství; ** Poměr osob, které obdrželi občanství daného členského státu, ku osobám s tímtéž předchozím občanstvím, které obdrželi občanství jakéhokoli členského státu EU27 v roce 2006 Zdroj: Eurostat [115]

101

Zdroj: Eurostat [115]

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii Komparace v rámci EU

102

% všech občanství udělených v roce 2006 členským státem (koresponduje s občanstvími zaznamenanými ve chvíli registrace) * Údaje o předchozí státní příslušnosti jsou dostupné pouze pro naturalizaci, ve Francii činily naturalizace 87 878 ze 147 868 udělených občanství. ** Úplná definice viz metodické poznámky zdroje. *** Osoby, které měly občanství bývalé Federální republiky Jugoslávie (do r. 1992).

Jana Slavíková

Příloha 5: Hlavní předchozí státní příslušnost osob, které získaly občanství členských států EU27, 2006

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii

Příloha 6: Nejčastější země narození imigrantů ze zahraničí v londýnských čtvrtích, 2007

Pozn.: „Other countries“ = Jamajka, Austrálie, Jižní Afrika a Jižní Korea – celkem se tedy jedná o 13 nejčastějších zemí narození; pro City of London nebyla k dispozici data Zdroj: ONS [89] – s. 27

103

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii

Příloha 7: Nejčastější země narození imigrantů ze zahraničí v regionech UK, 2004 a 2007

Zdroj: ONS [89] – s. 25

104

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii

Příloha 8: Co jsou podle Vás dva nejdůležitější problémy, kterým Vaše země momentálně čelí? (% EU), poslední čtyři Eurobarometry, 2007-8

Zdroj: Eurobarometer [37]

Příloha 9: 11 společných základních principů pro politiky integrace imigrantů (CBPs) 1) Integrace je dynamický, obousměrný proces vzájemných kompromisů všech imigrantů i občanů členského státu. 2) Integrace znamená respekt k základním hodnotám Evropské unie, jako jsou svoboda, demokracie, vláda práva a respekt k lidským právům a základním svobodám. 3) Zaměstnanost je klíčovou částí integračního procesu a je zásadní pro participaci imigrantů, pro jejich přispění hostitelské společnosti a pro zviditelnění takového přispění. Proto jsou podporovány vzdělávání a školení, uznávání kvalifikací, boj s diskriminací a zvyšování zaměstnanosti přistěhovalých žen. 4) Základní znalost jazyka, historie a institucí hostitelské společnosti je pro integraci nezbytná a pro úspěšnou integraci je nutné umožnit imigrantům, aby tyto základní vědomosti získali. 5) Aby byli imigranti, a zvláště jejich potomci, úspěšnějšími a aktivnějšími účastníky společnosti, jsou klíčové vzdělávací snahy k jejich přípravě, především jazykové kurzy. Přitom by měl být prosazován respekt k rozmanitosti. 6) Důležitý základ lepší integrace tvoří takový přístup imigrantů k institucím, k veřejným a soukromým statkům a službám, jako mají národní příslušníci, tzn. rovný a nediskriminační. 7) Základním integračním mechanismem jsou časté interakce mezi imigranty a občany členského státu. K jejich podpoře slouží sdílená fóra, mezikulturní dialog, osvěta o imigrantech a jejich kulturách a stimulující životní podmínky v městském prostředí. 8) Praktikování rozmanitých kultur a náboženství je garantováno podle Charty základních práv a musí být chráněno, pokud ovšem nejsou praktiky v konfliktu s jinými nedotknutelnými evropskými právy nebo s národním právem. 9) Participace přistěhovalců v demokratickém procesu a ve formulaci integračních politik a opatření, zvláště na lokální úrovni, podporuje jejich integraci. 10) Začleňování integračních politik a opatření do všech relevantních politických resortů a úrovní správy a veřejných služeb je vážně zvažováno při formulaci a implementaci veřejné politiky. Rovnoprávnost pohlaví a specifické potřeby mládeže a dětí přistěhovalců nadále zůstávají výzvou. 11) K přizpůsobování politik, hodnocení pokroku v integraci a efektivnějšímu vyměňování informací je nutné stanovit jasné cíle, indikátory a hodnotící mechanismy, aby byly informace týkající se migrace sbírány, analyzovány a šířeny systematičtěji. Zdroj: Evropská komise [107]

105

Jana Slavíková

Imigrace a integrace cizinců ve Velké Británii

Příloha 10: Seznam dokumentů EU týkajících se problematiky integrace, 1997-2009 • ER: Amsterodamská smlouva (2. 10. 1997) • ER: Program z Tampere (15. – 16. 10. 1999) • REU: Směrnice 2000/43/ES o rovném zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu či etnický původ (29. 6. 2000) • REU: Směrnice 2000/78/ES stanovující obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (27. 11. 2000) • EK: Sdělení „Společná politika v oblasti imigrace“, COM(2000) 757 (22. 11. 2000) • REU: Závěry Rady pro spravedlnost, vnitřní záležitosti a civilní ochranu (14. – 15. 10. 2002) • HSV: Stanovisko k imigraci, integraci a roli organizací občanské společnosti, SOC/075 (21. 3. 2002) • EK: Sdělení o imigraci, integraci a zaměstnanosti, COM(2003) 336 (3. 6. 2003) • EP: Usnesení ke Sdělení Komise o otevřené metodě koordinace společné imigrační politiky C50337/2002 – 2002/2181(COS), A5-0224/2003 (16. 6. 2003) • ER: Závěry předsednictví z Thessaloniki (19. – 20. 6. 2003) • REU: Směrnice 2003/86 o právu na sloučení rodiny (22. 9. 2003) • REU: Směrnice 2003/109 o právním postavení státních příslušníků třetích zemí, kteří jsou dlouhodobě pobývajícími rezidenty (25. 11. 2003) • EP: Usnesení ke Sdělení Komise o imigraci, integraci a zaměstnanosti, 2003/2147(INI), A50445/2003 (1. 12. 2003) • EK: Sdělení „První výroční zpráva o migraci a integraci“, COM(2004) 508, (16. 7. 2004) • Migration Policy Group (jménem EK) a NCPI: Příručka o integraci pro tvůrce politik a odborníky z praxe (11/2004) • ER: Haagský program (4. – 5. 11. 2005) • REU: Závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní záležitosti (19. 11. 2004) • EP: Usnesení o souvislostech mezi zákonným a nezákonným přistěhovalectvím a integraci přistěhovalců, 2004/2137(INI), A6/0136/2005 (3. 5. 2005) • EK: Sdělení „Společný program pro integraci – Rámec pro integraci státních příslušníků třetích zemí v Evropské unii“, COM(2005) 389 (1. 9. 2005) • EP: Usnesení o strategiích a prostředcích pro integraci státních příslušníků třetích zemí v Evropské unii, 2006/2056(INI) (17. 5. 2006) • Migration Policy Group (jménem EK) a NCPI: Příručka o integraci pro tvůrce politik a odborníky z praxe – 2. edice (5/2007) • EK: Pracovní dokument útvarů Komise „Druhá výroční zpráva o migraci a integraci“, SEC(2006)892 (30. 6. 2006) • EK: Sdělení „Třetí výroční zpráva o migraci a integraci“, COM(2007) 512 (11. 9. 2007) • REU: Rozhodnutí Rady o zřízení Evropského fondu pro integraci státních příslušníků třetích zemí na období 2007 až 2013 jako součásti obecného programu Solidarita a řízení migračních toků, 2007/435/ES (27. 6. 2007) • EK, NCPI, členské státy aj.: Neformální setkání ministrů EU zodpovědných za integraci v Postupimi (10. – 11. 5. 2007) • REU: Závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní záležitosti o posílení integračních politik v EU podporou jednoty v rozmanitosti (12. – 13. 6. 2007) • REU: Závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní záležitosti (7. 12. 2007) • EK: Sdělení „Ke Společné imigrační politice“, COM(2007) 780 (5. 12. 2007) • EK: Sdělení o Společné imigrační politice v Evropě: zásady, opatření a nástroje, COM(2008) 359 (17. 6. 2008) • ER: Návrh předsednictví týkající se Evropského paktu o přistěhovalectví a azylu, 13440/08 ASIM 72 (24. 9. 2008) • EK: Sdělení „Posílení globálního přístupu k migraci: větší koordinace a soudržnost s využitím synergií“, COM(2008) 611 (8. 10. 2008) • VR: Stanovisko „Integrační politiky – klíčová úloha místních a regionálních samospráv“, CdR 212/2008 (12. 2. 2009) • EP: Usnesení o společné přistěhovalecké politice pro Evropu: zásady, opatření a nástroje (2008/2332(INI)) (22. 4. 2009) Zdroj: Carrera [21], doplněno vlastním vyhledáním

106