Švýcarské vodní radovánky

Text: Ferdinand Ferro Švýcarské vodní radovánky

Léto ve Švýcarsku umí být překvapivě parné. V údolích velehorské země pak přijdou velice vhod pestré vodní radovánky – koupele, ale i popíjení čerstvé pramenité vody přímo v centrech měst.

Na pobřeží lucernského jezera Vierwaldstättersee jsou vyhledávanou pochoutkou Egli filets – úžasně jemné maso jezerního okouna obalované v těstíčku, podávané s bramborami a tatarkou. Před pár roky se však tahle „národní švýcarská lahůdka“ z kraje praotců zakladatelů dávného Spříseženstva ocitla naprosto nečekaně ve vážném ohrožení. „Rybáři si začali houfně stěžovat, že jim okouni nějak neberou,“ vyprávěla mi jezerní hoteliérka Charlotte Hackl, jejíž rodina už mnoho desetiletí provozuje jezerní hotel s vyhlášenou rybí restaurací ve městě Brunnen. „Najednou byl problém sehnat do kuchyně čerstvé ryby.“

A teď to začíná být skutečně zajímavé. Na vině nebyla ani záhadná choroba, ani nadměrný rybolov, ba ani znečištěná voda. Přesně naopak! „Ukázalo se, že problém byl v příliš čisté vodě: okouni neměli co žrát. A tak je rybáři začali přikrmovat. Od té doby máme ryb už zase dost.“

Něco takového se může stát asi opravdu jedině ve Švýcarsku. Kdokoli se tam někdy ocitl v blízkosti jakékoli vodní plochy, nejspíš ho napadlo: „Oni tu neskutečně modrou vodu snad musí přibarvovat modrou skalicí, to přece není možné!“

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

Báječné popíjení

Jenže ono to možné je. Dokonce jsou ty kýčovité barvy tuze skutečné. I bez té skalice. Čistá voda je ve Švýcarsku vážně všudypřítomná. Loknout si při plavání z jezera či z řeky je vesměs bezpečné, napít se pořádně z pramenů, fontán i přítoků městských kašen, to je přímo žádoucí!

Ve Švýcarsku, kde je zvykem za všechno draze platit, platí velice milé nepsané pravidlo: Pokud není u zdroje vody výslovně vyvěšen zákaz pití, pak je voda pitná. Zdarma. Pro výletníky by to bylo to učiněné požehnání – kdyby o tom věděli.

Je to takové švýcarské veřejné tajemství: domorodci dobře vědí (a jsou patřičně vybaveni populárními kovovými čutorami), zatímco turisté (ani jejich průvodci) často netuší. Ke své ohromné škodě. Zrovna jezerní město Brunnen (v překladu Prameny) z úvodního okouního příběhu je etalonem pouličního popíjení. A rozhodně nemáme na mysli alkoholické dýchánky – zdejší ulice zkrátka lemují fontánky s pitnou vodou. Nejsou to žádné lázeňské minerálky, jde o čistou pramenitou vodu, a přece každý pramen chutná lehounce jinak.

Pitné fontány fungují i ve velkých švýcarských městech, najdete je všude možně: v Curychu, v Lucernu, v Basileji, ale hlavně v metropoli Bernu. Ta je svými kašnami proslulá přinejmenším stejně jako světoznámými medvědy, kteří se skrývají v názvu sídla i v městském erbu.

Boží plavání

Bern je opravdický vodní ráj. Nejen pitné fontány, které tady oceňoval během svého pobytu zkraje 20. století i génius Albert Einstein (jedna z krásných kašen zurčí přímo pod okny jeho někdejšího bytečku v Kramgasse 49), ale taky národní řeka Aare je osvěžujícím pokladem švýcarské metropole.

Nechat se bezpracně unášet dravým říčním proudem, tomu zážitku se jen tak něco nevyrovná. Zvlášť pokud si po vzoru domorodců pořídíte nějaký vzduchotěsný vak nebo nafukovací balon, s nímž poplujete. Populární plovárna Marzili se rozprostírá přímo pod švýcarským parlamentem, přístupná je zdarma, trávníky má vymazlené jako někde na golfovém hřišti a kromě řeky nabízí i soustavu bazénů.

Ono skočit do Aare není jen tak. První výzvou je bosý pochod až 2 km proti proudu po rozpáleném asfaltu pobřežní cyklostezky. Pak je potřeba popasovat se s proudem a včas z něj vystoupit – za tím účelem je břeh plovárny pod parlamentem lemován řadou červených zábradlí a záchranných kruhů. Ale hlavně to chce být aspoň trochu otužilý, voda má i na vrcholu léta málokdy přes 20 °C. Obvyklá teplota kolísá spíš mezi 15 °C a 18 °C.

O něco málo teplejší bývá rýnská voda v Basileji – i tam je letní plavání nesmírně populární. Proud není až tak dravý jako v Aare, ovšem řeka už je mohutnější a hlavně tady – na rozdíl od Bernu – panuje čilý lodní provoz, jak lokální převoznický, tak i dálkový „námořnický“. Takže je potřeba držet se při pravém břehu a co nejdál od mostních pilířů, kde hrozí nevyzpytatelné víry.

Ale úplně nejlepší plavání čeká v „Tellově“ jezeře Vierwaldstättersee. V jižním cípu, kde švýcarský národní hrdina podle pověstí kdysi působil, se náramně plave v okolí nádraží Flüelen s výhledem na dramatické strmé skály přímo nad hladinou. Na opačném konci jezera v Lucernu mají hned za nádražím zdarma veřejnou plovárnu s pečlivě pěstěným pažitem, stínem vzrostlých stromů i plážovými sprchami, ale hlavně s nedostižným výhledem z vyhřáté vody na zasněžené vrcholky Alp na obzoru.

FOTO: SWITZERLAND TOURISM

A komu by to pořád nestačilo, nechť se vyveze do 2 244 nadmořských metrů z Zermattu podzemní lanovkou Sunnegga k jezírku Leisee a dopřeje si vysokohorskou plovárničku s přímým výhledem na nejslavnější skálu světa Matterhorn. Naštěstí jsou tu i poklidnější koupačky – třeba v Curychu. Tamější plovárny fungují jak na jezeře, tak na řece. Vyznačují se všelijakými extrabuřty, takže je vždy dobré předem se ujistit, co člověka čeká. Jedna je přísně naboso, další pouze pro ženy (ovšem večer i pro muže), jiná zase jen pro muže, některé fungují zdarma, jinde se platí.

Koupel na parníku?

Svlažit se v bazénku na palubě lodi? Není nutné být milionářem s privátní jachtou. Po jezeře Vierwaldstättersee pluje hybridní linková loď Diamant s bazénkem na zádi. Není to na žádnou velkou koupačku, leda snad pro děti, ve skutečnosti je to mělké brouzdaliště. Ale osvěží. Stejně jako vítr ve vlasech na palubě kteréhokoli z 20 parníků ve flotile lucernského rejdařství, z nichž plná čtvrtina má parní pohon. Otevřené nablýskané strojovny stoletých plavidel s kmitajícími lodníky dokážou fascinovat ještě víc než bazének na zádi supermoderního Diamantu.